Markéta Kubačáková (CZ) Tady jsem se snažila hodinu na nic nemyslet – Nitra Júl / August
První poznámka k realizaci Markéty Kubačákové
„Ve veřejném prostoru je horizontální poloha nežádoucí“, shrnula Markéta Kubačáková náš rozhovor o tom, co se děje, když si někdo lehne na veřejnosti, o právu kráčet městem či stát na místě a povinnosti sedat si pouze tam, kde to je vyznačeno, i o tom, jak si to některé obce vymiňují vyhláškami a pod hrozbou postihu. Zároveň jsme tak označovali první množinu dosahů Markétiny akce, při které si lehne na frekventovaném místě v Nitre a hodinu se bude snažit na nic nemyslet. Život jedinců v anonymním urbánních společenstvích provází obezřetnost a podezřívavost k abnormálnímu jednání. V nepřímé úměře k hustotě sociálních interakcí ve veřejném prostoru (veřejný prostor chápu coby apriorně sociální) se rozšiřuje rejstřík projevů potenciálně „mimo normu“. V našich kulturách, české a slovenské, je spektrum sociálních interakcí spíše řídké. Zdravý člověk uléhá pouze v soukromí. Ležící postava ve veřejném prostoru je znakem vzbuzujícím ostražitost. Bezdomovec rozvalený
11
na plechovém krytu plynovodu není neviditelný, naopak je ho vidět zcela jasně; je tak zřetelným bodem, že je nutné potlačit ho: nevidět a nepřipustit tak jeho další sociální existenci. Instituce státu beztak sejmou z jedince jakýkoliv případný nárok. Lehnout si na veřejnosti je symptomem nemoci: ve fyzickém nebo sociálním smyslu. Čím je ale Markétina snaha lehnout si a na hodinu na nic nemyslet? Její ryze individuální pokus o přerušení toku myšlenek nemá žádný přímý sociální dopad, ze sociálního prostředí ovšem vyvstává a reaguje na něj. I její laická meditace je vlastně protikladem bezmyšlenkovitosti, již často konstatujeme v běžném životě a kterou lze považovat spíš za nesoustředěnost myšlenek než jejich absenci. Jako lidé myslíme na každém kroku, i tehdy, když si myslíme, že nemyslíme. Pokus o absenci je pokusem o vytvoření efemérní mezery, soukromým experimentem s aktivní pauzou mezi mnoha soukromými a vzájemně interagujícími jednotkami lidských myslí. Zkusit nemyslet lze v podstatě kdekoliv a jestliže Markéta zkouší nemyslet na soklu u obchodního domu, obrací introvertní v demonstrativní a soukromé v angažované.