Page 1


Copyright © Lauren Billings, Christina Hobbs, 2014 Translation © Květa Kaláčková, 2014 © Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2015 ISBN

978-80-7462-743-9


Vášnivý

SVŮDNÍK

CHRISTINA LAURENOVÁ

J OTA / 2 01 5


H

DRUHÁ kapitola

ARLOW SI OBJEDNÁ hranolky, nalije si panáka do piva a kopne ho do sebe. Utře si pusu předloktím a podívá se na mě. Asi na ni blbě zírám, protože se ptá: „Co je? Jsem pro tebe málo elegantní?“ Pokrčím rameny a brčkem si pohrávám s ledem ve své skleničce. Po ranní masáži, obličejové masce a odpoledni u bazénu s jedním koktejlem za druhým jsme všechny pěkně namazané. Navíc Harlow vypadá elegantně, i když do sebe hází pivo s panákem. Mohla by klidně někde v McDonaldu skočit do hracího koutku s balónky a stejně by vypadala skvěle. „Upřímně, je mi fuk, jestli jsi elegantní. Na to, abychom byly rozumné, máme celý život. Ale víkend ve Vegas je jen jeden,“ říkám jí. Poslouchá mě a vypadá, že o tom argumentu uvažuje. Potom rozhodně přikývne a obrátí se na barmana: „Dám si další dva panáky a  tu zrůdnost, co pije kamarádka.“ Ukazuje na Lolu, která usrkává šlehačku z povrchu děsivě neonového koktejlu. Barman se tváří nechápavě, ale potom mu to dojde: „Takže dvě whisky a jednu děvku na trampolíně.“ Harlow se na mě otočí s  tím nejšokovanějším výrazem, který svede. Sotva si jí všímám, protože se ke mně u  přeplněného baru někdo přitiskne. Silné ruce 24


Vášnivý

SVŮ D N Í K

mi sevřou boky a o vteřinku později uslyším přímo do ucha sexy hlas: „Tak tady jsi.“ Zarazím se, obrátím se a  s  výdechem kousek poskočím. Je to Ansel. Od jeho dechu mám vlhký a teplý lalůček. Když se na něj znechuceně podívám, tváří se stejně bezelstně jako včera. Je to ten typ chlapa, co by mi klidně tančil připitomělý robot-dance, jenom aby mě rozesmál. Olízl by mi nos, dělal ze sebe blázna, jenom abych se usmála. Kdybych se s  ním chtěla prát, nechal by mě vyhrát. A ještě by si to do poslední chviličky užil. „Bylo to moc blízko?“ ptá se. „Snažil jsem se být svůdný a něžný zároveň.“ „Šlo by to vůbec, abys stál ještě blíž?“ Snažím se neusmívat, když si utírám ucho. „Měla jsem pocit, že jsi v mojí hlavě.“ „Jako ninja by rozhodně neuspěl,“ prohlásí jeden z kluků, co stojí za ním. „Oliver, Finn,“ ukazuje Ansel nejdříve na vysokého kluka s rozcuchanými hnědými vlasy, strništěm a jasnýma modrýma očima. Na nose má brýle s  tlustými obroučkami. Potom ukáže na toho, co promluvil. Ten má krátké hnědé kudrnaté vlasy, tmavé oči a takový ten věčně „mačo“ výraz. Ansel se zase otáčí na mě: „A pánové, tohle je Cerise. Ještě pořád čekám na její pravé jméno.“ Nakloní se blíž ke mně a šeptá: „Však ona se mi jednou poddá.“ „Mia,“ říkám a ignoruju ten dvojsmysl. Prohlíží si můj obličej a zastaví se u rtů. Je to přesně ten pohled, po kterém by měl následovat polibek. Stojí ale moc 25


Christina Laurenová

daleko. Nakloní se ještě blíž, je to jako pozorovat letadlo, které se hodiny a hodiny vznáší těsně nad zemí – přitom se nikdy nepřiblíží. „Jsem ráda, že si můžu k tomu řevu včera v noci přiřadit i obličeje,“ říkám, abych rozbila to erotické dusno, které visí ve vzduchu. Dívám se za Ansela na Finna a  Olivera a  ukazuju na své kamarádky s  vykulenýma očima. „Tohle je Lorelei a Harlow.“ Potřesou si rukama, ale holky jsou podivně tiché. Většinou to nejsem zrovna já, kdo se v takové situaci seznamuje s muži. To já většinou táhnu Harlow pryč, aby si to s někým nerozdala do deseti minut po tom, co se potkali. Lola je zase připravená nakopat prdel každému, kdo se s námi opováží promluvit. Třeba jsou teď jenom opilé a neví, co říct. „Vy jste nás hledali?“ ptám se. Ansel krčí rameny: „Možná jsme se na pár míst podívali. Kdyby náhodou…“ Oliver – ten s brýlemi – se za ním začíná pochechtávat a zvedá do vzduchu sedm prstů. „Pár?“ směje se. „Maximálně tři,“ mrká na mě Ansel. Všimnu si, že se za jeho zády kdosi pohnul, a  než stačím cokoliv říct, Finn se mu pokusí stáhnout kalhoty ke kolenům. Ansel ani nemrkne. „Co piješ?“ ptá se mě. Kalhoty si vytáhne kousek výš. Nevypadá ani překvapeně, ani otráveně. Jako bych zrovna neviděla skoro celé šedé boxerky. Jako bych nezírala přímo na to místo, kde jsou nejplnější. Takhle se kluci baví? „Ráda tě zase vidím ve spoďárech,“ snažím se nesmát. 26


Vášnivý

SVŮ D N Í K

„Skoro ve spoďárech,“ upřesňuje. „Tentokrát naštěstí nekoukalo tak moc.“ Sklopím oči a přeju si, abych si mohla ještě jednou prohlédnout jeho opálená stehna. „O  tom by se dalo diskutovat.“ „Naposledy když to Finn zkusil, jsem měl kalhoty až u kotníků. Tenhle týden jsem ho porazil, a tak se mě snaží dohnat.“ Zastaví se a pozvedne obočí, jako by si až teď uvědomil, co jsem vlastně řekla. Nakloní se blíž a vlídným, tichým hlasem se zeptá: „Snažíš se mě svést?“ „Ne,“ pod tlakem jeho upřené pozornosti začínám být nesvá. „Možná?“ „Možná bys teda měla shodit šaty, když já nemám kalhoty,“ šeptá a nikdy mi nic neznělo víc hříšně. „Abychom si byli rovni.“ „Na tuhle nemáš,“ říká Finn za jeho zády. Ansel se natáhne dozadu, chytne Finna za tvář a  odstrčí ho. Beze slov kývne směrem k  mé skleničce s  pitím, aby zdůraznil svou předešlou otázku. Zírám na něj, cítím, jak mnou projíždí povědomé horko. Tak tohle je ta chemie. Párkrát jsem něco podobného zažila na jevišti, ale tohle je ještě trochu jiné. Mezi tanečníky je to většinou otázka představení. Jakmile slezou z pódia, jiskření mizí, nebo ho donutíme zmizet. Tady s Anselem bychom získali velký obdiv za tu sílu, která mezi námi pulsuje. Bere mi skleničku: „Hned jsem zpátky.“ Lola kousek poodejde a  setkají se pohledy. Pozoruje ho jako jestřáb, ruce překřížené na prsou a tvrdý pohled matky v očích. „Jdu jen pro něco k pití,“ říká jí mile. „Přinesu něco drahého, skoro bez alkoholu, možná s  nějakým 27


Christina Laurenová

podivným ovocem. Nebudu nic zkoušet, slibuju. Chceš jít se mnou?“ „Ne, ale mám tě v merku,“ odpovídá Lola suše. Ansel se na ni usměje tím nejúchvatnějším úsměvem na světě a pak se otočí zase na mě. „Toužíš po něčem konkrétním?“ „Ani ne. Překvap mě.“ Poodejde o pár metrů, aby na sebe upoutal barmanovu pozornost. Holky na mě vrhnou pohled, který říká vše: O co tu sakra jde? Pokrčím rameny – co bych asi tak mohla říct? Celý příběh mají přímo před nosem. Sexy chlápek a jeho sexy kámoši si nás našli v klubu a výše zmíněný sexy chlápek mi zrovna šel koupit drink. Prosté. Lola, Harlow a Anselovi přátelé si zdvořile povídají. Sotva je slyším díky ohlušující hudbě a zdivočelému srdci, které mi buší v hrudi. Snažím se nezírat na bar a na Ansela, který se prodírá mezi lidmi. V periferním vidění vnímám jeho hlavu nad ostatními, jeho dlouhé, rovné tělo, které se naklání přes bar a hlas, který volá na barmana. Po pár minutách je zpátky i  se skleničkou plnou ledu, limetek a  průhledné tekutiny. Podává mi ji se slastným úsměvem: „Gin s tonikem, že?“ „Čekala jsem, že mi doneseš něco divočejšího. Něco v ananasu nebo se třpytkami.“ „Přivoněl jsem si k  tvé skleničce,“ krčí rameny. „Chtěl jsem, abys pila to stejné. Navíc“ – mávne rukou směrem k  mému tělu – „jsi celá taková holčičí s  těmi kratičkými šaty a“ – kreslí ve vzduchu prstem kruh okolo mé hlavy – „těmi zářivými, tmavými vlasy 28


Vášnivý

SVŮ D N Í K

s ofinkou. A ty rudé rty. Podívám se a hned mě napadne gin.“ Zastaví se a škrábe se na bradě: „Vlastně se na tebe podívám a říkám si –“ Rozesměju se a zvedám ruku do vzduchu, abych ho zarazila dřív, než řekne něco dalšího. „Vůbec nevím, co si s tebou mám počít.“ „Pár nápadů bych měl.“ „To je mi jasný.“ „Chtěla bys je slyšet?“ kření se na mě. Zhluboka se nadechnu a jsem si jistá, že mám dost. „A co kdybys mi pověděl něco o vás. Žijete ve Státech?“ „Ne. Potkali jsme se před pár lety, když jsme tu byli na dobrovolnickém programu. Jezdili jsme na kolech z jednoho města do druhého a stavěli nízkonákladové domy. Pustili jsme se do toho po škole a pracovali jsme od Floridy až po Arizonu.“ Prohlížím si ho o něco pozorněji. Moc jsem nepřemýšlela nad tím, kdo je nebo čím se živí, ale tohle je mnohem zajímavější než varianta partičky pitomečků, kteří utrácejí ve Vegas. A ježdění na kole rozhodně vysvětluje ta svalnatá stehna. „To jsem nečekala.“ „Byli jsme čtyři dost blízcí kamarádi. Finn, Oliver, já a Perry. Letos jsme se vydali na vzpomínkovou jízdu, ale jen z Austinu sem. Začínáme stárnout.“ Rozhlížím se po čtvrtém z nich. Když ho nevidím, dívám se na Ansela s pozdviženým obočím: „A kde je Perry?“ Ansel pokrčí rameny. „Letos jen my tři.“ „Zní to fantasticky.“ Usrkne koktejl a kýve hlavou. „Bylo to skvělý. Je mi líto, že už v úterý letím domů.“ 29


Christina Laurenová

„Kde přesně je doma? Ve Francii?“ Usmívá se: „Jo.“ „Domů do Francie – to je teda otrava.“ „Měla bys odjet se mnou do Paříže.“ „Ha. Jasně.“ Chvíli si mě prohlíží. „Myslím to vážně.“ „Tím jsem si úplně jistá.“ Znovu upíjí ze skleničky a zvedá obočí: „Jsi ta nejkrásnější žena, co jsem kdy viděl. To budeš asi i ta nejchytřejší.“ Naklání se blíž a šeptá: „Umíš žonglovat?“ Směju se. „Ne.“ „To je škoda.“ Usmívá se a  pořád se mi dívá na rty. „No, musím ve Francii zůstat aspoň šest měsíců. Bude potřeba, abys tam nějakou dobu bydlela se mnou, než si budeme moct pořídit dům na venkově. A pak tě budu učit.“ „Vždyť ani nevím, jak se jmenuješ příjmením,“ chechtám se naplno. „Nemůžeme spolu mluvit o hodinách žonglování a bydlení, to je trochu brzo.“ „Moje příjmení je Guillaume. Táta je Francouz, máma Američanka.“ „G – co?“ opakuju a  snažím se znít francouzsky. „Vždyť bych ani nevěděla, jak se to píše.“ Chvíli si zkouším s tím slovíčkem pohrát v puse. „Ani nevím, jak jdou ty písmenka po sobě!“ „Budeš se to muset naučit psát,“ říká s  jiskrou v  oku. „Nové jméno potřebuješ na doklady, konec konců.“ Tohle nevydržím. Uhnu pohledem a  koukám se jinam. Nemůžu pozorovat jeho úsměv a  svůdný výraz. Potřebuju dýchat. Ale když se podívám napravo, 30


Vášnivý

SVŮ D N Í K

setkám se s pohledem svých vykulených kamarádek stojících opodál. Odkašlu si, snažím se nemyslet na to, jak moc se s ním bavím a jak se mi to zdá jednoduché. „Copak?“ ptám se Loly a  koukám na ni pohledem opovaž se vyšilovat. Obrací se na Ansela: „Tys ji rozmluvil!“ Je šokovaná. Nechci, aby mě to popadlo taky. Když si naplno uvědomím, jak dobře mi s ním je, určitě se to zlomí a zpanikařím. „Tuhle?“ ukazuje na mě palcem. „Ta nikdy nezavře pusu, ne?“ Harlow a Lola se popadají za břicha, ale v jejich smíchu je patrný postoj: Jasně, a ty jsi magor. Lola si mě odtáhne kousek stranou a položí mi ruku na rameno. „Ty.“ „Já co?“ „Máš pěknou platonickou chvilku,“ syčí na mě. „Děsí mě to. Máš na sobě ještě kalhotky?“ skloní se, jako by to chtěla zkontrolovat. „Seznámili jsme se včera,“ šeptám, táhnu ji nahoru a snažím se, aby ztišila hlas, protože i když jsme kousek poodešly, zas tak daleko nejsme. Všichni tři chlapi nás poslouchají. „A proč jsi nám o něm neřekla?“ „Bože, mami! Ráno jsme toho dělaly tolik, že jsem zapomněla, no a? Včera měli večírek v  apartmánu naproti. Taky bys je slyšela, kdybys nevypila takový množství vodky, co by zabilo i koně. Šla jsem jim říct, aby tak neřvali.“ „To nebylo poprvé, co jsme se viděli,“ skočí mi do řeči Ansel. „Potkali jsme se už předtím.“ 31


Vášnivý svůdník  
Vášnivý svůdník  

Nová série od autorek Božského bastarda.

Advertisement