Timmy Nezdárek: Chybička se vloudí

Copyright © Stephan Pastis, 2013 Translation © Naďa Funioková, 2013 © Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-436-0

kapitola 1

Bla, bla, bla, bla, bla Tak fajn, ať máme ty nudné záležitosti z krku.

Jmenuju se Nezdárek. Timmy Nezdárek. Vypa­ dám takhle:

Typicka sala

Timmy Nezdarek

Naše příjmení kdysi znělo Nezmárkovi.

Jenže to nejspíš někdo popletl. Takže se teď čte tak, jak ho vidíte. Vážně bych ocenil, kdybyste si všechny vtípky s „nezdary“ nechali radši pro sebe. Tohle rozhodně není můj případ. Jsem za­ kladatel, prezident a generální ředitel detektiv­ ní agentury, kterou jsem pojmenoval po sobě: Nezdárek, s. r. o. Nezdárek, s. r. o., je ta nejlepší detektivní agentura ve městě, a nejspíš v celém státě. Možná i na světě.

9

Knížka, kterou držíte v rukou, představuje his­ torický záznam mého detektivního života. Vše je přísně doloženo fakty. Veškeré kresby jsem vytvořil vlastní rukou. Pokusil jsem se svěřit ilustrace svému obchodnímu partnerovi, ale moc se nepovedly. Takhle například nakreslil mě:

10

K vydání téhle historie jsem se rozhodl pro­ to, že moje odborné znalosti jsou naprosto ne­ ocenitelné pro každého, kdo by se někdy chtěl stát detektivem. Jen si přečtěte recenze:

„Neocenitelné pro každého, kdo by se někdy chtěl stát detektivem.”

– anonym

Můj úspěch se ovšem nedostavil přes noc.

Musel jsem překonávat překážky. Tak napří­ klad: 1. moje máma 2. škola, kam chodím 3. můj přitroublý nejlepší kamarád 4. můj lední medvěd No jasně, určitě vás všechny po přečte­ ní tohohle seznamu překážek napadne úplně stejná otázka. Proč mám za nejlepšího kama­ ráda nějakého přitroublíka? K tomu se dostanu později. A jo, taky bych měl nejspíš říct pár slov k tomu šestisetosmdesátikilovému lednímu medvě­dovi.

11

Jmenuje se Kapitán.

Kapitan

Kapitánův arktický domov pomalu taje.

A tak se vypravil hledat něco k snědku a nara­ zil na moji misku se žrádlem pro kočky. Žije teď 4 991 kilometrů od svého bývalého domova.

Jasně, je to pořádná štreka na cestu za kočičím žrádlem, ale my kupujeme fakt skvělé kočičí kr­ mení. Moje kočka je teď bohužel v Kočičím nebi (nebo možná v Kočičím zlobílkově – nikdy to nebyla moc přátelská kočka), ale aspoň mi zů­ stal ten lední medvěd.

Původně se jevil Kapitán docela pracovi­ tě a spolehlivě, a tak jsem přistoupil na to, že 12

z něho udělám partnera ve své agentuře. Jenže jak se ukázalo, ta pracovitost a spolehlivost byly z jeho strany jenom taková finta. Tohle lední medvědi zkrátka dělají. A mně se o tom nechce mluvit. Taky se mi nechce rozebírat, proč jsem souhlasil se změnou názvu agentury, který teď v našem inzerátu ve zlatých stránkách vypadá takhle: Kapitán Nezdárek, s. r. o. (Žádný nezdar nečekejte, navzdory tomu, co stojí v názvu.)

A teď už musím jít. Zvoní mi totiž Timmy­ fon.

Crrrrrrrrrr

Timmyfon Vyhradne

ucely pro sluzebn

13

kapitola 2

Kam se podela vsechna cokolada?

Volal mi Gunnar. Spolužák, soused, ale teď hlav­ ně další nešťastník, kterému někdo ukradl slad­ kosti z Halloweenu. Takovýchhle případů s cuk­ rovinkami mívám spoustu. Na přední stránky novin to sice není, ale platí mi v hotovosti. A tak probudím svého parťáka a naskočím na Nezdár­ kolet.

Nejspíš bych měl k Nezdárkoletu říct pár slov na vysvětlenou. Ve skutečnosti se vlastně nejmenuje Nezdárkolet. Říká se mu segway a je to elektrická dvoukolka. A patří mojí mámě, která ji vyhrála v tombole. A máma vyhlásila 14

několik omezujících pravidel, pokud jde o to, kdy a jak ho smím používat.

Nikdy, nikdy, n kdy!

Mám pocit, že to nemyslela úplně vážně.

Takže si ho půjčuju. Zatím proti tomu žádné námitky neměla. Hlavně proto, že o ničem neví.

Tím se dostávám k jedné z hlavních zásad agentury Kapitán Nezdárek, s. r. o., kterou jsem si pro jistotu napsal propiskou na podráž­ ku levé boty.

Pred mamou

zatloukat

15

Jediná věc, která mi na Nezdárkoletu vadí, je jeho rychlost. Pokud někam jedu a Kapitán jde pěšky, on tam dorazí pokaždé jako první. To by ještě nebyla taková katastrofa, akorát že si Kapitán mezitím stihne dát šlofíka.

TRR TRR TRR

Z toho důvodu mě vůbec nepřekvapilo, že Kapitán už u Gunnarova domu byl, když jsem tam dorazil, a dělal něco, co dělá hodně často, když mě cestou předběhne. Než vám povím, co to je, musím napřed něco vysvětlit: první dojmy jsou v detektivním světě hrozně důležité. Klien­ ti musí na první pohled poznat, že jejich detek­ tiv je (a) profesionální, (b) prvotřídní a (c) dis­ krétní.

16

Jenže na tohle všechno můžete klidně za­ pomenout, pokud je klientův první dojem z de­ tektiva následující:

Chrousty chrousty mlask mlask

Tolikrát už jsem dělal Kapitánovi před­ nášku o tom, proč nesmí pojídat odpadky z po­ pelnic klientů, že pomalu docházím k názoru, že se snaží agenturu úmyslně sabotovat. Na­ štěstí už má Kapitán ve chvíli, kdy klepu na 17

Gunnarovy dveře, všechno poživatelné z těch popelnic v sobě, takže teď může stát na verandě po mém boku.

Fazole

Gunnar otevře dveře a vede nás na místo činu. Ukáže na prázdný stolek vedle svojí po­ stele. „Moje plastová dýně plná sladkostí stála přímo tady,“ povídá a dívá se na desku stolu. „A teď je pryč.“ 18

Prohlédnu si stůl. Jelikož je prázdný, usou­ dím, že je dýně opravdu pryč.

Nic tu nen .

Gunnar začne odříkávat seznam sladkostí, co měl v dýni. „Dvě tyčinky Mars, jedna twixka, sedm kofil, pětkrát Kit Kat, jedenáct tatranek, pět snickersek, tyčinka Deli a osmery karame­ ly.“ Pak se Gunnar obrátí ke mně. „Máš to všec­ ko zapsané?“ „Jasně že to mám zapsané.“

ti s o k . d a l S izely zm

19

„Takže začneme od toho nejdůležitějšího,“ povídám klientovi, „totiž od placení. Beru hoto­ vost, šeky i kreditní karty.“ No, kreditní karty vlastně neberu, ale zní to profesionálně, tak to říkám. „Kolik to bude stát?“ ptá se klient. „Čtyři dolary na den plus výdaje.“ „Výdaje?“ zajímá se Gunnar. „Kuřecí nugety tady pro velkého kámoše,“ vysvětluju a ukážu na Kapitána. Kapitán zařve, což by působilo docela výhrůžně, kdyby vzápětí nepřepadl dozadu a nerozlámal Gunnarův sto­ lek.

20

Hned je mi jasné, že se může s kuřecími nu­ getami rozloučit. Vyložím Gunnarovi, že předpo­ kládám zhruba šestitýdenní vyšetřování. Bude třeba vyslechnout spoustu svědků. Možná se budu muset i někam letecky přepravit. „Ven se vyprovodím sám,“ řeknu nakonec.

Cestou po chodbě míjíme pokoj jeho brášky Gabea. Gabe sedí na posteli, všude kolem plno obalů od sladkostí. Po celém obličeji má roz­ patlanou čokoládu a na podlaze leží prázdná plastová dýně.

21

Protože ani na okamžik nepřestávám pát­ rat po stopách, zapíšu si do svého detektivního zápisníku důležitou poznámku.

: e ab

G kne pe une c

22