zvy jako „U Narvalova nosu“ nebo „Plejtvákovo pohostinství“ a ulice byly doslova poseté velkými bronzovými sochami rozšklebených velryb s harpunami v boku a stánky se suvenýry nenabízely snad nic jiného než trička s nápisem „Žít Nantucket – město velrybího tuku“ a nevkusná sněžítka s velrybářskými výjevy. Piráti dopluli až k loděnici Liz Šavle a přistáli na konci dlouhé řady zbrusu nových pirátských plavidel, která tam lemovala břeh. Při pohledu na ně se Pirátskému kapitánovi zatajil dech. Musel uznat, že vedle nich vypadá jeho loď opravdu dost omšele. Přesto ale trochu doufal, že jí ty díry v trupu a provizorně sflikované lanoví dodají v očích ostatních jistý rustikální šarm, spíš než aby křičely do světa, že má místo lodi sotva plovoucí vrak. Na hlavní bráně loděnice visela cedule s nápisem: LIZ ŠAVLE! PIRÁTSKÝ LODĚ – NOVÝ I ZÁNOVNÍ PSŮM, KRÁLOVSKÝMU NÁMOŘNICTVU A CITLIVEJM POVAHÁM VSTUP ZAKÁZÁN
26