Page 1


Copyright © Lauren Billings Luhrs, Christina Hobbs Venstra, 2013 Translation © Naďa Funioková, 2013 © Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2013 ISBN 978-80-7462-380-6


Tři Jak jsem se sakra dostala z těch schodů dolů, aniž bych se zabila, to je něco mimo mé chápání. Vyběhla jsem odtamtud, jako by mi za patami hořelo, a nechala pana Ryana na schodišti samotného s pusou dokořán, pomuchlanými šaty a vlasy v takovém zmatku, že vypadal, jako by ho právě přepadli. Kolem kavárny na čtrnáctém jsem se jen prohnala, a když jsem jediným skokem překonala poslední odpočívadlo – což nebyl v těch botách zrovna snadný výkon – prudce jsem rozrazila kovové dveře a s těžkým oddechováním se opřela o zeď. Co se to právě stalo? Fakticky jsem před chvílí souložila na schodišti se svým šéfem? Zalapala jsem po dechu a  ruce mi vylétly k  ústům. Že bych ho k tomu vyprovokovala? Ach, Ježíši. Co je to se mnou, krucinál? 35


Christina Laurenová

Jako omámená jsem se odlepila ode zdi a klopýtavě vystoupala pár pater k nejbližší toaletě. V rychlosti jsem nakoukla pod všechny dvířka, abych se ujistila, že jsou kabinky prázdné, a  pak jsem zamkla hlavní dveře. Když jsem přistoupila k velkému zrcadlu, vyděšeně jsem sebou škubla. Vypadala jsem, jako by mě někdo prohnal pračkou a pověsil ven uschnout. Moje vlasy byly hotový zlý sen. Všechny ty pečlivě načesané vlny se teď proměnily v  divoce zcuchanou změť. Panu Ryanovi se očividně líbí, když si nechávám vlasy rozpuštěné. Tohle si budu muset zapamatovat. Počkej. Cože? Odkud se tohle sakra vzalo? Nic podobného si rozhodně do paměti ukládat nehodlám. Uhodila jsem pěstí do pultíku a  přistoupila blíž, abych obhlédla škody. Rty jsem měla nateklé, mejkap rozmazaný; šaty byly vytahané a prakticky na mě visely, a navíc jsem už zase postrádala kalhotky. Ten. Hnusnej. Sráč. Tyhle už byly druhé. Co s nima vůbec dělá? „Ach bože!“ vyjekla jsem v záchvatu paniky. Neleží teď někde na hromádce v konferenční místnosti, že ne? Možná je sebral a zahodil? Měla bych se ho pro jistotu zeptat. Ale ne. Neposkytnu mu tu satisfakci, že bych třeba jen reagovala na tohle… tohle… co to vůbec bylo? Potřásla jsem hlavou a rukama si přejela po obličeji. Bože, já to ale zvorala. Když jsem sem dneska ráno přišla, měla jsem plán. Chystala jsem se vejít do jeho kanceláře, hodit mu tu účtenku do jeho pěkného 36


Božský bastard ksichtíku a říct mu, aby se šel vycpat. Jenže když on vypadal tak zatraceně sexy v tom tmavošedém obleku od Prady a s rozježenými vlasy, které připomínaly neo­nový nápis vyřvávající Udělej mě, a já zkrátka úplně ztratila schopnost logického uvažování. Žalostné. Co to na něm je, že se mi z toho mozek mění na kaši a vlhnou kalhotky? Tohle vůbec nebylo dobré. Jak se mu teď mám podívat do obličeje, aniž bych si ho představovala nahého? Tak jo, fajn, ne nahého. Technicky jsem ho zatím úplně svlečeného ještě neviděla, ale i z toho, co jsem zahlédla, dostávám třesavku. Ach ne. Opravdu jsem právě řekla „zatím“? Mohla bych dát výpověď. Na minutku jsem to zvažovala, ale ta představa se mi ani trochu nelíbila. Milovala jsem svoji práci a pan Ryan sice možná je ten nejgrandióznější pablb na světě, ale potýkala jsem se s ním devět měsíců a – pokud odhlédneme od těch posledních čtyřiadvaceti hodin – už jsem ho prokoukla a dokázala ho zvládat jako nikdo jiný. A přestože jsem ho příliš nenáviděla, než abych si to přiznala, hrozně ráda jsem ho pozorovala při práci. Choval se jako pitomec, protože se vyznačoval současně obrovskou netrpělivostí i  posedlým perfekcionismem; uplatňoval na všechny stejná měřítka, jaká si stanovil pro sebe, a nespokojil se s ničím menším než s maximálním nasazením. Musela jsem si připustit, že jsem u něj vždycky oceňovala to očekávání, že si dokážu vést lépe, pracovat usilovněji a  udělat vše potřebné, abych úkol splnila – i  když se mi ne vždy zamlouvaly jeho metody. Ve světě 37


Christina Laurenová

marketingu to byl opravdový génius; stejně jako celá jeho rodina. A to byla další věc. Jeho rodina. Můj táta žil doma v Severní Dakotě, a když jsem tu ještě na vysoké začínala jako recepční, choval se ke mně Elliott Ryan hrozně mile. I všichni ostatní. Bennettův bratr Henry byl další z vrcholných manažerů firmy a ten nejhodnější chlap, s jakým jsem se kdy setkala. Zbožňovala jsem tady všechny, takže výpověď jednoduše nepřicházela v úvahu. Největší problém ovšem představovalo moje stipendium. Pokud jsem měla získat MBA, potřebovala jsem stipendijní komisi J. T. Millera prezentovat interní zkušenost, a chtěla jsem, aby moje diplomová práce byla opravdová bomba. Proto jsem taky zůstala u RMG: Bennett Ryan mi nabídl Papadakisův účet  – marketingový plán pro multimiliardářského stavebního developera – což byl daleko větší projekt, než na jakém pracoval kdokoli z  mých spolužáků. Čtyři měsíce byly málo, abych začala někde jinde úplně od začátku a dala dohromady něco slušného, co bych mohla komisi předložit místo toho… nebo ne? Ne. Rozhodně nemůžu z Ryan Media odejít. Když jsem se takhle rozhodla, uvědomila jsem si, že potřebuju nějaký akční plán. Musím zůstat profesionální a postarat se, aby se to mezi panem Ryanem a  mnou už nikdy, nikdy neopakovalo, i  když to byl ten zdaleka nejžhavější, nejintenzivnější sex, co jsem kdy v životě zažila… i když mi odepřel orgasmus. Kretén. 38


Božský bastard Jsem silná, nezávislá žena. Buduji si kariéru a odedřela jsem nespočet hodin, abych se dostala tam, kde jsem. Moje mysl ani tělo rozhodně neovládá chtíč. Hlavně nesmím zapomínat, co je to za debila. Je to děvkař, arogantní, vypatlaný šmejd, který žije v přesvědčení, že všichni kolem něj jsou pitomci. Usmála jsem se na sebe do zrcadla a  v  duchu si prolistovala sbírku vzpomínek na výlevy Bennetta Ryana z poslední doby. „Vážím si toho, že mi přinesete kávu, když si ji chystáte pro sebe, slečno Millsová, ale kdybych stál o šlichtu, protáhl bych si dneska ráno hrnek korytem pro prasátka.“ „Pokud hodláte dál bušit do klávesnice, jako když doma tlučete sysly, slečno Millsová, ocenil bych, pokud necháte spojovací dveře mezi našimi kancelářemi zavřené.“ „Máte nějaký dobrý důvod, proč vám to trvá věčnost, než odnesete návrh smlouvy na právní? To vám všechen čas zabírá snění o farmářských syncích?“ Sakra, vlastně by to mělo být snadnější, než jsem si myslela. Naplněna čerstvým odhodláním jsem si uhladila šaty, upravila vlasy a  bez kalhotek suverénním krokem vypochodovala z  toalety. Rychle jsem vyzvedla to kafe, pro které jsem původně šla, a zamířila zpátky do své kanceláře, i když tentokrát jsem se obezřetně vyhnula schodům. Otevřela jsem vnější dveře kanceláře a  vstoupila dovnitř. Kancelář pana Ryana byla zavřená a zevnitř se neozýval žádný zvuk. Možná někam odešel. Že bych snad měla až takové štěstí? Posadila jsem se na židli, 39


Christina Laurenová

otevřela zásuvku, vytáhla kosmetickou taštičku a ještě si upravila mejkap, než se vrátím zpátky k  práci. Ani v nejmenším jsem netoužila postavit se mu tváří v tvář, ale protože jsem neměla v plánu dát výpověď, stejně k tomu dřív nebo později musí dojít. Jak jsem procházela diář, vzpomněla jsem si, že pan Ryan má v pondělí prezentaci před ostatními členy vedení. Obličej mi stáhla grimasa, když mi došlo, že si s ním budu ještě dneska muset promluvit kvůli přípravě materiálů. Taky má příští měsíc konferenci v San Diegu, což znamenalo, že s ním budu nejen ve stejném hotelu, ale taky ve stejném letadle, firemním autě a na všech pracovních schůzkách. Ne, rozhodně nic trapného. Během následující hodiny jsem se několikrát přistihla, že zalétávám pohledem k jeho kanceláři. A pokaždé, když jsem to udělala, se mi zachvěl žaludek. Tohle je směšné! Co je to se mnou? Zavřela jsem složku, kterou jsem se neúspěšně pokoušela pročíst, a složila hlavu do dlaní přesně v okamžiku, kdy jsem uslyšela, jak se jeho dveře otevřely. Pan Ryan vyšel ven, ale nevěnoval mi jediný pohled. Oblek už měl srovnaný, přes ruku přehozený plášť a v ruce držel kufřík, ale na hlavě mu pořád trčelo to bláznivé vrabčí hnízdo. „Po zbytek dne budu pryč,“ oznámil mi nepřirozeně klidným hlasem. „Zrušte veškeré moje schůzky a zařiďte všechno nezbytné.“ „Pane Ryane,“ zavolala jsem za ním a  přinutila ho tak zastavit se s  rukou na klice. „Nezapomeňte, prosím, že máte v  pondělí v  deset prezentaci před 40


Božský bastard výborem vedení.“ Mluvila jsem k jeho zádům. Stál tam nehybný jako socha, svaly napjaté. „Pokud vám to tak vyhovuje, připravím tabulky, portfolia a slidy v konferenční místnosti na půl desátou.“ Tak jo, je pravda, že jsem si to svým způsobem užívala. Na jeho držení těla nebylo nic, co by křičelo do světa jsem v pohodě. Stroze přikývl a už pomalu vycházel ze dveří, když jsem ho ještě jednou zarazila. „A pane Ryane?“ dodala jsem sladce. „Potřebuju, abyste mi ještě podepsal tyhle zprávy o výdajích, než odejdete.“ Ramena mu poklesla a  on ostře vydechl. Obrátil se na podpatku, vrátil se k mému stolu, a aniž by mi jedinkrát pohlédl do očí, sklonil se a listoval papíry ke štítkům Zde podepsat. Položila jsem na stůl pero. „Podepište to prosím tam, kde jsou ty štítky, pane.“ Nesnášel, když se mu říkalo, jak má dělat něco, co už znal, a  já se musela hodně snažit, abych potlačila smích. Vyškubl mi to pero z ruky a pomalu zvedl bradu, takže se jeho oříškové oči dostaly na stejnou úroveň jako moje. Naše pohledy se do sebe zaklesly a celé minuty, jak mi to alespoň připadalo, ani jeden z nás neucukl. Na krátký okamžik jsem pocítila neodolatelné nutkání naklonit se k němu, vzít do úst ten jeho našpulený spodní ret a poprosit ho, aby se mne dotkl. „Nepřepojujte mi hovory,“ vyštěkl, rychle podepsal poslední formulář a hodil pero na stůl. „Pokud to bude naléhavé, sežeňte Henryho.“ 41


Christina Laurenová

„Parchante,“ zamumlala jsem si pro sebe, zatímco jsem sledovala, jak odchází.  Říct, že můj víkend nestál za nic, by bylo zbytečně zdrženlivé vyjádření. Skoro jsem nejedla, spala minimálně a těch pár hodin dřímoty, co mi bylo dopřáno, přerušovaly fantazie o mém šéfovi, jak ho mám nahého nad sebou, pod sebou, za sebou. Divže jsem nezatoužila vrátit se zpátky do školy, abych měla něco, co by mě rozptýlilo. V sobotu ráno jsem se probrala frustrovaná a podrážděná, ale nějak se mi podařilo dát se dohromady, obstarat domácí práce a  nakoupit pár nezbytností. V  neděli jsem už ale tolik štěstí neměla. Probudila jsem se leknutím, těžce oddechovala a třásla se, tělo jsem měla zpocené a zkroucené ve změti bavlněných prostěradel. Sen, který se mi zdál, byl tak živý, že mě doslova přivedl k orgasmu. Pan Ryan a já jsme byli znova na tom konferenčním stole, ale tentokrát oba úplně nazí. On ležel na zádech a  já seděla obkročmo na něm, moje tělo klouzalo tam a zpátky, nahoru a dolů po jeho penisu. Dotýkal se mě všude možně: na tvářích, na krku, na prsou, na bocích, když dirigoval moje pohyby. Rozpadala jsem se na kousky, sotva se naše oči setkaly. „Do prdele,“ zasténala jsem, když jsem se vyvlekla z  postele. Tohle šlo od desíti k  pěti, a  pěkně rychle. Kdo by si pomyslel, že práce pro toho vzteklého osla mě nakonec dožene k tomu, že se nechám přímo 42


Božský bastard v práci ojet opřená o  studené okno, a  ještě se mi to bude líbit? Vlezla jsem pod sprchu, a  zatímco jsem čekala, až se voda ohřeje, začaly mi myšlenky zase odbíhat. Chtěla jsem vidět jeho oči, jak je ke mně zvedá s hlavou mezi mýma nohama, chtěla jsem vidět, jak se tváří, když na mě vyleze, vrazí ho do mě a cítí, jak moc ho chci. Bolestně jsem toužila slyšet jeho hlas vyslovující moje jméno, když se udělá. Srdce v hrudi mi pokleslo. Tyhle fantazie byly jednosměrná jízdenka do katastrofy. Měla jsem na dosah získání absolventského diplomu. On byl šéf. Neměl co ztratit, a já riskovala, že přijdu o všechno. Rychle jsem se osprchovala a oblékla, protože jsme se měly na oběd sejít se Sarou a  Julií. Sara a  já jsme se vídaly každý druhý den v práci, zato odchytit Julii, moji nejlepší kamarádku už od základní školy, dalo dost dřiny. Pracovala jako nákupčí pro Gucciho a svědomitě plnila můj šatník vzorky a přebytky ze skladu. Díky ní a jejím slevám jsem vlastnila řadu těch vůbec nejkrásnějších hadříků, co se dají za peníze sehnat. I tak jsem za ně musela vypláznout pořádný balík, ale stálo to za to. V Ryan Media jsem si přišla na slušné peníze a moje stipendium pokrývalo veškeré školní náklady, ale ani já si nemohla dovolit utratit devatenáct set dolarů za šaty, aniž bych si musela jít hodit mašli. Občas jsem si říkala, jestli mi Elliott náhodou neplatí tak dobře, protože ví, že jsem jediná, kdo dokáže zvládat jeho syna. Ach, kdyby tak jen věděl. Usoudila jsem, že by nebyl dobrý nápad promluvit si s holkama o tom, co se děje. Vždyť Sara přece pracovala 43


Christina Laurenová

pro Henryho Ryana a každou chvíli na Bennetta narazila někde po budově. Rozhodně jsem od ní nemohla žádat, aby si takovéhle tajemství nechala pro sebe. Julia by mi zase pořádně nakopala zadek. Skoro rok musela poslouchat moje stížnosti, jaký je to kretén, a neudělalo by jí radost, kdyby zjistila, že s ním šoustám. O dvě hodiny později už jsem seděla se svými dvěma nejlepšími kamarádkami, popíjely jsme mimózy na terase naší oblíbené restaurace a povídaly si o mužích, módě a práci. Julia mi přinesla jako překvapení šaty vyrobené z té nejluxusnější látky, jakou jsem kdy držela v ruce. Teď ležely ve vaku na šaty přehozeném přes židli vedle mě. „Tak jak to jde v práci?“ zeptala se Julia mezi dvěma sousty melounu. „Ten protivný šéf ti pořád dává kapky, Chloe?“ „No jo, Božský bastard,“ povzdechla si Sara, zatímco já zaujatě studovala, jak se sráží kapky na vysoké sklenici. Strčila si do úst bobuli hroznového vína a  s  plnou pusou spustila: „Bože, měla bys ho vidět, Julie. V  životě jsem neslyšela výstižnější přezdívku. On je to hotový bůh. A to myslím vážně. Po fyzické stránce nemá jedinou chybu. Dokonalý obličej, tělo, oblečení, vlasy… Ach, bože, ty vlasy. Nosí na palici ten nejrafinovaněji naaranžovaný rozcuch, cos kdy viděla,“ dodala a přejela si rukou nad hlavou. „Vypadá, jako by právě z někoho vyšukal duši.“ Zakoulela jsem očima. Připomínat mi v tuhle chvíli jeho vlasy rozhodně nebyl nejlepší nápad. „Jenže – a nevím, co ti říkala Chloe – povahu má fakticky děsnou,“ pokračovala Sara teď už vážnějším 44


Božský bastard tónem. „Abys rozuměla, po prvních patnácti minutách, co jsem ho poznala, jsem měla sto chutí propíchat mu kapesním nožem všecky čtyři pneumatiky. Je to ten největší ocas, na jakého jsem kdy narazila.“ Málem jsem se zadusila kouskem ananasu. Kdyby tak jenom Sara tušila. Pravda byla taková, že ten chlap byl v mužných partiích obdařen vskutku požehnaně. Tohle nebylo fér. „Proč je to takový debil?“ „Kdo ví,“ řekla Sara a  párkrát zamrkala, jako by vážně uvažovala, jestli pro to nemá nějakou solidní omluvu. „Třeba měl těžké dětství?“ „Copak ty neznáš jeho rodinu?“ zeptala jsem se skepticky. „Pravda,“ připustila. „Možná je to nějaká forma obranného mechanismu. Třeba je zatrpklý a má pocit, že musí hrozně tvrdě pracovat a pořád všem něco dokazovat, protože je tak zatraceně hezký?“ Vyprskla jsem. „Nehledej za tím žádné hlubokomyslné důvody. Je přesvědčený, že všichni ostatní se musí snažit a dřít stejně jako on, jenže většina lidí to nedělá. A to ho nasírá.“ „Ty ho ještě bráníš, Chloe?“ zeptala se Sara s překvapeným úšklebkem. „To rozhodně ne.“ Všimla jsem si, že si mě Julia pozorně prohlíží a přivírá modré oči jakoby v tiché výčitce. Dost jsem si na svého šéfa v  posledních pár měsících stěžovala, ale zřejmě jsem se opomněla zmínit, jak úžasně vypadá. „Chloe, ty máš přede mnou tajnosti? To je ten tvůj šéf vážně tak děsně sexy?“ zeptala se. 45


Božský bastard  

Chloe Millsová, zatraceně chytrá studentka obchodní administ...