__MAIN_TEXT__
feature-image

Page 1

15

Prolog - stín se probouzí

Prolog

Stín se probouzí POZNÁMKA: Četl jsi již ty nebo někdo jiný tuto knihu? Pokud ano, překontroluj pro jistotu následující sekce: 15, 16, 30, 88, 89, 389, F2 až F8, zda v nich nebyly zanechány poznámky tužkou, které je potřeba vygumovat.

1

„Argh! Má hlava… tohle světlo… je to snad smrt?“ Tvé myšlenky se zmateně zmítají a ty se jen s obtížemi zvedáš na nohy. Spoře osvětlená místnost kolem tebe se ti rozplývá před očima. Zdá se, že jde o velkoryse vybavenou ložnici slunečního kněze. Tvé zraky všude nachází posvátný symbol Kary: slunce s osmi paprsky. Venku zuří prudká bouře. Těžký déšť bičuje vitrážová okna  a  na  moment se celý pokoj noří do oslepující běloby. Poté vítr okno s prásknutím přirazí a všechny plamínky svícnu na nočním stolku náhle zhasnou. „Někdo tu je… jakýsi stín!“ Hbitě se rozhlédneš. Nikdo. Tvé srdce buší o závod. Nečekaně zakopneš o cosi na podlaze. Když se zvedáš z hedvábného běhounu, spatříš tělo starého muže, zahalené do rozložitého zlatého roucha kněze Kary. Jeho pocuchané popelavé vlasy jsou na temeni promáčeny krví. Nehýbe se.

P


rytíř černého slunce

16

„Je snad mrtev!?“ Podobné zábleskům bouře za okny tvou myslí projíždí mučivé myšlenky. Nemáš ponětí, kde se nacházíš, kdo před tebou leží, ani – a to je nejhorší… „Kdo jsem já?“ Jen váhavě,  naplněn tíživou předtuchou putuje tvůj pohled po tmavém úboru, jenž ti rozerván na cáry visí na těle, aby nakonec spočinul na tvých rozechvělých černých spárech, které jen vzdáleně připomínají lidské ruce. Krev! Mužova krev se leskne u tvých nohou! „Co jsem to jen provedl?“ Nic si nepřeješ více než co nejrychleji zmizet z tohoto místa, pryč od toho strašného činu, když ti k uším dolehnou zvuky kroků. Chceš-li mrtvého otočit, abys mu pohlédl do tváře, pokračuj na 51. Chceš-li se skrýt v tmavém koutě pokoje, pokračuj na 41. Chceš-li ihned opustit pokoj, pokračuj na 72. R

P

2

Bleskově se vrhneš směrem k ženě. Než se zmůže k obraně, omráčíš ji úderem do týla. Pokračuj na 29. R

3

K chrámu zbývá již jen několik kroků. Krátký, spěšný pohled vzad: nikdo. Přesto cítíš, jak se k  tobě po spletitých štěrkových cestičkách blíží několik vojáků. Síť pronásledovatelů se stahuje. Právě když se chceš skrýt ve stínu chrámu, ochromí tvé levé stehno bodavá bolest. Vykřikneš a zhroutíš se na zem. „Dostal jsem ho!“ hlaholí triumfálně mužský hlas. Instinktivně si ohmatáš ránu. Krev ti crčí po pařátech, zjišťuješ, že ti hluboko v mase vězí šíp, který na místě nedokážeš vytáhnout. Tví pronásledovatelé se blíží.

úplněk

6~

3

d6


17

Prolog - stín se probouzí

P

1

Spatříš tělo starého muže, zahalené do rozložitého zlatého roucha kněze Kary. Jeho pocuchané popelavé vlasy jsou na temeni promáčeny krví. Nehýbe se.


rytíř černého slunce

18

Chceš-li se rychle odvalit do křoví u chrámu, pokračuj na 15. Chceš-li se zvednout a utíkat, pokračuj na 52. R

4

Kdosi ťuká na dveře. Zadržíš dech, když se ozve jemný ženský hlas: „Je vše v pořádku, můj Hierarcho?“ Po chvilce mlčení roztříští nový nápor divokého větru okenní tabule. S třeskotem se barevné úlomky sesypou na dlaždice. „Můj Hierarcho Kathume?!“ zvolá žena poděšeně. Chceš-li změnit hlas a přikázat služebné, aby odešla, pokračuj na 12. Chceš-li zůstat tiše skryt pod postelí, pokračuj na 37. R

5

P

Hlasité kvílení služebné utichne, až když zahneš za druhý roh. To se už však za úpění bouře ozývají další rozčilené hlasy. Tvůj pohled nervózně těká od jedněch dveří k druhým, od okna  k  oknu. Při každém blesku se velké stromy raan na nádvoří šklebí jako duchové. Chceš-li otevřít jedno z  oken a riskovat skok na nádvoří, pokračuj na 63. Chceš-li raději dál utíkat chodbou, pokračuj na 92. R

6

Stojí tě velké úsilí, než konečně posuneš olověné víko rakve na jeho původní místo. Chceš-li vyjít po schodech k chrámu, pokračuj na 80. Chceš-li sešplhat větracím traktem ven do chrámového parku, pokračuj na 98. Chceš-li posečkat v kryptě, než přijde další noc, pokračuj na 38. R

7

Na krátký moment se spáry na  tvých holých nohou zatnou do kamenného parapetu. Podaří se ti překonat strach a vrhneš se proti větru do temnoty. Kmen stromu, k němuž se hodláš přimknout, máš pevně v mysli. Pokračuj na 91. R

tři čtvrti

2~

5

d1


19

Prolog - stín se probouzí

8

Bez rozmyšlení zahalíš své ztrápené mokré tělo do zaprášené látky. Ihned se ti po těle rozlije teplo a tvůj dech se uklidní. Do deníku si připiš přehoz na varhany (oděv, plášť). Pokračuj na 58. R

9

Pronikavý výkřik se rozlehne chodbami. Služebná tě spatřila a zachvácena panikou volá o pomoc. Chceš-li zděšené ženě zacpat ústa, pokračuj na 30. Chceš-li raději utéct, pokračuj na 5. R

10 Bez potíží vyčistíš úzký otvor od roští a plevele. Teprve nyní si všimneš, že šachtu uzavírá železná mřížka. Došel jsi však již příliš daleko, než abys to nyní vzdal! Z  posledních sil vyrveš zrezavělou mříž ze zdi a znaveně zíráš do temnoty. Kromě zatuchlého, zemitého zápachu nevnímáš vůbec nic. Přesto se rozhodneš pokračovat. Hbitě jako vintaková zmije se plazíš vpřed. Několikrát se odstrčíš rukama, když konečně nahmatáš okraj zdi. Pozvolna se sesuneš dolů a opět se postavíš na nohy. V absolutní temnotě nevidíš vůbec nic. Pokračuj na 46. R 11

Pod nohama ti chřestí oblázky, zběsilé řádění větru a deště ale pohltí i  tento zrádný zvuk. Dlouhými kroky se blížíš k bráně, předtím však musíš projít okolo chrámu Kary, který se nachází asi v polovině parku. Ten však právě pročesávají oddíly stráží. Zdáli zaslechneš hrůzu nahánějící klapání navijáků jejich samostřílů. Pokud u sebe máš petrolejku, pokračuj na 56. Pokud ji nemáš, pokračuj na 60. R

P


rytíř černého slunce

20

12

Zhluboka se nadechneš a temným hlasem pošleš služku Císaře kněží pryč. „Jistě, Hierarcho Kathume, jak si přejete!“ zamumlá žena roztřeseně. Počkáš, až její kroky dozní, a  vylezeš zpod lůžka. Přitom zděšeně pohlížíš na  Kathumovo strnulé tělo. Stále ještě nedokážeš pochopit, co se přihodilo. Nechápavě kroutíš hlavou, když přistupuješ k  roztříštěnému oknu a  vyhlížíš ven. Nacházíš se na  nejvyšší úrovni svaté stupňovité pyramidy v Kyphi, v takzvaném chrámovém okruhu. Skok odsud by se rovnal sebevraždě. Od další úrovně zlatého města tě dělí přinejmenším dvacet metrů. Proto přikročíš ke dveřím, otevřeš je a proklouzneš na chodbu. Rozhodni sám o svém osudu! Věříš-li, že lidé jsou od podstaty dobří, pokračuj na 85. Věříš-li, že lidé jsou vedeni především zlem, pokračuj na 27. R

P

13

Ačkoliv úzkými štěrbinami v kamenné desce a dlouhou větrací šachtou prochází jen málo světla, přeci jen dokážeš odhadnout, jak silně musí venku zářit slunce. Při tom pomyšlení ti po zádech přeběhne mráz. Díky sporému osvětlení nyní přehlédneš celou kryptu. V deseti zděných výklencích dlí osm bohatě zdobených kamenných rakví. Byť je nedokážeš přečíst, vyvodíš z vytesaných symbolů, že v rakvích spočívají předchůdci kněží Kary. V rohu stojí dřevěná truhla. Zámek na ní nevidíš. Chceš-li prozkoumat truhlu, pokračuj na 54. Chceš-li se podívat na kamenné rakve, pokračuj na 31. Chceš-li vyjít po kamenném schodišti a opustit kryptu, pokračuj na 80. Chceš-li větrací šachtou vyšplhat vzhůru do parku, pokračuj na 98. Nechceš-li prozatím dělat nic a posečkat v kryptě, než přijde další noc, pokračuj na 38. R

půlměsíc

3~

4

d5


21

Prolog - stín se probouzí

14

S krátkým zaskřípáním se těžké víko odklopí a ty sáhneš do neznáma. V truhle nahmatáš několik pečlivě poskládaných plátěných svršků s jemným vyšíváním. Pokud si plátěnou košili (oděv, plášť) oblečeš, zapiš si to do svého deníku. Pokračuj na 88. R

F 15

Na poslední chvíli se stihneš svalit do hustého houští růží. Máš štěstí, že jde o odrůdu prostou trnů. Vyděšeně zadržuješ dech, neb jen o  pár metrů dál vidíš pod nejnižšími šlahouny těžké boty dvojice strážců kněží. „Zatraceně, ten neřád tady někde přece musí bejt!“ zavrčí jeden z nich. Bez varování začnou oba nazdařbůh bodat do hustého křoví. Jeden z výpadů jen o vlásek mine tvou hruď, když se náhle ozve vzdálený skřípot. „Co to bylo?“ zasyčí jeden z vojáků. Následuje krátký rachot a na cestu se snese několik střešních tašek. „Střecha! Rychle, dostanem ho!“ Jako zkamenělý čekáš, než oba strážci opět odběhnou. Nebezpečí přesto ještě není zažehnáno. Po parku se prohání čím dál více obyvatel paláce. Zoufale hledáš nějakou cestu z  této situace, když vtom tvůj pohled spočine na  kamenných základech chrámu. Přímo u  tvých nohou ústí zarostlá šachta. Pln naděje zjišťuješ, že vede do sklepení vysvěcené Kařiny kaple. Pokračuj na 10. Proškrtni kroužek vedle čísla 15 abys věděl, že jsi tuto část již přečetl. R

P


rytíř černého slunce

22

F 16

P

Opatrně, aby ses neprozradil ani tím nejtišším zvukem, proklouzneš skrze vrata chrámu, zdobená nevídaně bohatými řezbami. Sotva za tebou zapadne těžký železný zámek, zavládne temnota. Toliko oslňující záblesky za vitrážovým oknem osvětlují v nepravidelných intervalech okolní prostor. Jsi sám. Po několika krocích kolem modlitebních lavic se octneš před velkou deskou z  černého bazaltu, jež spočívá na podlaze. Ze všech stran je prostor lemován tmavými výklenky, v nichž se tyčí svatí vyvedení v nadlidských rozměrech. S respektem sleduješ jejich nezlomný pohled tesaný do mramoru. Zatímco prozkoumáváš chrám, zaslechneš nad sebou zvláštní škrábání a drápání. Z trámoví se na tvou hlavu a zem okolo snesou oblaka špíny. Není pochyb: Někdo je na  střeše. Několik šindelů se uvolní a roztříští o zem nedaleko tebe. Skrze vzniklou díru začnou dopadat na podlahu kapky deště. Pro jistotu se skryješ u paty jednoho ze sloupů. Blesk! A  na  kratičký moment se na  střeše objeví rozmazaný stín. Zatají se ti dech. „Kam se poděl?“ Za zdmi chrámu se strhne čilý ruch. Tví pronásledovatelé zjevně považují postavu na střeše za atentátníka. Napjatě nasloucháš, avšak nad tebou panuje ticho. I vojáci se zase vzdalují. Nadechneš se, a ještě jednou se v klidu rozhlédneš. Vedle působivých varhan, jejichž nejdelší píšťaly sahají až k samotné kopuli, si u jednoho sloupu – hned vedle černé desky na podlaze – všimneš páky z mosazi. Zdobí ji desítky lebek. Chceš-li pohnout pákou, pokračuj na 75. Chceš-li raději vyhledat klidné místo v chrámu, pokračuj na 89. Proškrtni kroužek vedle čísla 16 abys věděl, že jsi tuto část již přečetl. R

čtvrť

2~

2

d4


23

Prolog - stín se probouzí

17

Ačkoliv tě palčivá bolest v pažích bezmála připravuje o  rozum, lezeš dál šachtou vstříc prvním paprskům. Ty se konečně snesou na tvou hlavu. Svíjíš se bolestí, avšak v úzké šachtě není kam utéct. Rozhodni sám o svém osudu! Věříš-li v sílu světla, pokračuj na 62. Věříš-li v moc temnoty, pokračuj na 93. R

18

„Důvěřuji Vám! Nejsem sice s to říct, proč mi Kara sesílá tento pocit, avšak důvěřuji Vám.“ Kněžka si s ulehčením oddechne a nadále tě zvědavě pozoruje, zatímco si nasazuje svůj amulet. Pokračuj na 45. R

19

Prudkým pohybem ruky odhodíš lucernu pryč. Sklo se roztříští, petrolej vystříkne a v okamžení ozáří zdivo palácové budovy oslňujícím plamenem. Zbaviv se tohoto terče, uháníš chráněn temnotou dál směrem ke Kařině chrámu. Nezapomeň si z deníku vyškrtnout petrolejku! Pokračuj na 60. R

20

Když procitneš, jsou noční stíny ty tam. Ohmatáváš se, hledaje rány, které ještě před několika hodinami hyzdily tvou kůži, avšak až na zjizvený levý pařát nevykazuje tvé tělo sebemenší zranění. Ke svému údivu zjišťuješ, že zakrvavené střepy a šíp z kuše leží vedle tebe na zemi. Chceš-li si šíp ponechat (předmět), poznamenej si ho do deníku. Pokud jsi spal v kryptě, pokračuj na 13. Pokud jsi noc strávil v chrámu, pokračuj na 95. Nevíš-li to jistě, zkontroluj, zdali jsi proškrtl znak u části 88 (krypta) nebo 89 (chrám). R

P


rytíř černého slunce

24

21

Bez zaváhání vyrazíš dolů. Jakmile dosáhneš posledního schodu, spustí se znovu mechanismus a deska nad tebou zapadne zpět. Octl ses v kryptě Kařina chrámu! Pokračuj na 13. R

22 „Hm, takže tedy žebrák…“ V její spanilé, jasné tváři se na  moment objeví mazaný úsměv. „Nezkoušejte mne oklamat! Jsem dcerou Kary.“ Je pravdou, že o kněžích Kary se vypráví, že dokážou odhalit jakoukoli lež. Chceš-li jí nyní povědět pravdu o uplynulé noci, pokračuj na 18. Chceš-li ji omráčit úderem, pokračuj na 2. R 23

P

Opustil jsi úkryt a pozvolna se blížíš k mladé ženě. Její zlatavé oči se lesknou smutkem. „Kdo jste?“ zeptá se a hlas jí přitom selže. Okolo útlého krku má pověšený amulet kněží Kary. Víra ve sluneční bohyni je ve Rhenu značně rozšířena a nejvýrazněji právě mezi obyvateli stupňovité pyramidy v metropoli Kyphi. Kněžka váhavě učiní několik kroků vzad, až narazí na klávesy varhan. Rozezní se řinčivý akord. Oba sebou zděšeně trhnete. Máš-li na sobě plátěnou košili, pokračuj na 57. Jinak pokračuj na 86. R

24 Noc byla krátká, avšak navzdory bezpočtu střepů, jež rozdrásaly tvé tělo, se cítíš silný. Překvapeně objevuješ zkrvavené úlomky, jež by ti měly vězet v mase, kterak leží na zemi vedle tebe. Tvé tělo je nedotčené! Pokud jsi spal v kryptě, pokračuj na 13. Pokud jsi však noc strávil v chrámu, pokračuj na 95. Nevíš-li to jistě, zkontroluj, zdali jsi proškrtl znak u části 88 (krypta) nebo 89 (chrám). R nov

5~

4

d6


25

Prolog - stín se probouzí

25

Jako zázrakem tě všechny střely minou. Jedna po druhé kolem tebe proletí; některé dosti daleko, jiné o poznání blíže. Přesto se ti zatím podařilo urazit pouze polovinu cesty přes park. Před tebou ve stínu četných stromů leží poklidný chrám Kary. Netušíš proč, ale tato budova z rudých cihel tě zvláštně přitahuje. Chceš-li vstoupit do chrámu, pokračuj na 16. Chceš-li se svému pocitu vzepřít a nepřibližovat se ke svatyni sluneční bohyně, pokračuj na 94. R

26

Mladá žena se bezmocně plouží Císařskou ložnicí. Náhle se v panice otočí a utíká zpět na chodbu. Další blesk sjede z oblohy a ozáří místnost. Tu se služka znovu zastaví a s očima navrch hlavy pohlíží směrem ke tvé skrýši. Pokračuj na 9. R

27

Vkročíš do chodby a ještě zahlédneš, kterak za dalším rohem mizí slabá zář svícnu. Služka tvému dramatickému výstupu zřejmě uvěřila. Pokračuj na 55. R

28

Pevně rozhodnut se svým pronásledovatelům postavit v souboji, rozhlížíš se po místě vhodném k překvapivému úderu. Máš-li s sebou meč, pokračuj na 36. Jinak pokračuj na 84. R

29 Mladá žena se ti v  bezvědomí sveze do náruče. Její hedvábné roucho je teplé a měkké. Okolo krku se jí pohupuje amulet kněží sluneční bohyně Kary. Zatímco ji pozoruješ, přihodí se něco zvláštního: Jako by se vše okolo tebe zpomalilo. Nejprve jen neznatelně, ale zakrátko se vše zastaví docela.

P


rytíř černého slunce

26

Zmateně ženu pustíš. Její tělo však nedopadne na zem, nýbrž zůstane strnulé ve své nepřirozené pozici. Vzhlédneš a spatříš před sebou lidské postavě podobný černý stín. Pokračuj na 100. R

F 30

Dřív, než služka může zakřičet, přeneseš se k ní jediným skokem, přimáčkneš ji ke zdi a rukou jí zacpeš ústa. Její mladistvé rysy zkřiví smrtelný strach. Po tvářích se jí svezou slzy a smísené s krví Císaře kněží na tvých rukou jí potřísní obličej. Během okamžiku se v tobě vzedme bezuzdný pocit moci. „Její život je v mých rukách!“ Bez rozmyslu děvče uchopíš za šíji a stiskneš. Oči služky se protočí bolestí. Pokračuj na 48. Proškrtni kroužek vedle čísla 30 abys věděl, že jsi tuto část již přečetl. R

31

P

Všech osm kamenných rakví je mistrně opracováno a připraveno na  věčný odpočinek. Navzdory společnému účelu vykazují výrazné rozdíly ve vzhledu. Kromě toho je jasné, v jakém pořadí byli místní Hierarchové pohřbeni. Jen do poslední rakve zatím nikdo nevyryl žádné znaky ani číslice. Nejstarší rakev je nicméně velice pozoruhodná: Stejně jako deska v podlaze krypty je vytesána z čediče. Fascinován přejíždíš rukou po chladném, důstojném kameni. Chceš-li černou rakev otevřít, pokračuj na 44. Chceš-li prozatím zůstat v kryptě a počkat, než nadejde příští noc, pokračuj na 38. Chceš-li vyjít po schodech do chrámu, pokračuj na 80. Chceš-li větrací šachtou vyšplhat do parku, pokračuj na 98. R

32 Byť tvá petrolejka sotva svítí, stráže tě zřejmě postřehly. „Tam dole, u stromu! Sundejte ho!“ snaží se jakýsi muž v otečtvrť

6~

1

d6


27

Prolog - stín se probouzí

vřeném okně rozčileně překřičet bouři. Znovu kolem tebe v krátkých odstupech proletí tři střely. Že jeden ze střelců zasáhl strom, poznáš, když se ti na hlavu snese sprška kůry a dřeva. Chceš-li zahodit petrolejku, pokračuj na 19. Nebo utíkej, jak rychle jen můžeš, a pokračuj na 56. R

33 Celou noc jsi strávil s šípem ve stehnu. Přinejmenším sis to myslel. Když se však nyní jen s odporem rozhodneš prozkoumat zranění, zjistíš, že místo, v němž by měl šíp tkvět, je zcela zhojené. Šíp leží nedaleko tebe na zemi. Chceš-li si šíp (předmět) ponechat, poznamenej si ho do deníku. Pokud jsi spal v kryptě, pokračuj na 13. Pokud jsi však noc strávil v chrámu, pokračuj na 95. Nevíš-li to jistě, zkontroluj, zdali jsi proškrtl znak u části 88 (krypta) nebo 89 (chrám). R 34

Po modlitbě mladá žena povstane a pohlédne k varhanám, když tu se náhle zarazí. V zamyšlení se poškrábe na tváři, načež zamíří ke skříni varhan, jež ukrývá klaviaturu ze slonoviny a ebenu. Nerozhodně se rozhlíží. Její bělostná kůže se půvabně leskne v ranní záři. Chceš-li počkat, co žena bude dělat, pokračuj na 96. Chceš-li se k ní připlížit a omráčit ji úderem, pokračuj na 2. R

35

Sotva zahneš za další roh, spatříš, kterak oknem nahlíží dovnitř jakýsi stín. Vyděšen klopýtneš a s tupým nárazem se udeříš o  zeď. Hbitě se opět posbíráš, stín se však rozplynul beze stopy. Lehce omráčen utíkáš dál. Za chvíli se za tebou s třeskotem rozletí dveře. „Stát! Kdo je tam?“ zahřímá hluboký mužský hlas nesmlouvavě. Současně zaslechneš zvuk, který nevěstí nic dobrého. Kovový

P


rytíř černého slunce

28

popěvek taseného meče. Chceš-li se otočit a postavit se nebezpečí, pokračuj na 97. Chceš-li raději vzít do zaječích, pokračuj na 40. R

36

Dva vojáci proběhnou jen několik kroků od tebe. Využiješ příležitosti, skočíš jim do zad a pouhými dvěma švihy svého neomylného meče oba usmrtíš. Obratně se skryješ za nejbližší strom a ustaraně pozoruješ, že se po parku mezitím pohybuje přinejmenším osm dalších vojáků. Zdá se, jako by jediným bezpečným místem v blízkém okolí byl chrám. „Proč tu nikdo není?“ Pokračuj na 16. R

P

37 Tvé oči nadále nevěřícně přejíždí ode dveří k mrtvole Kařina  kněze a  zpět. Výraznou mezerou pode dveřmi uzříš nahé nohy mladé ženy. Dveře se otevřou a  žena  opatrně vstoupí do místnosti. Táhlý, kvílivý výkřik ti projede až do morku kostí a  následně se jeden ze svícnů s  rachotem zřítí k zemi. Zlomené svíčky se rozletí po podlaze a v mžiku zapálí lehkou látku na posteli s nebesy. Černý kousavý kouř vnikne do tvé skrýše a ty cítíš, kterak se v tobě vzmáhá mučivý záchvat kašle. Chceš-li zadržet dech, pokračuj na 43. Chceš-li dál dýchat, pokračuj na 79. R 38

Ačkoliv je prostor kolem tebe úzký a temný, máš zde pocit bezpečí. Ať si klidně přijde noc! Uklidněn se položíš do jednoho z  volných výklenků a  přemítáš o  své situaci. Stále dokola se ti před očima vynořují ty samé otázky. „Kdo jsem? Proč jsem zde? Co jsem učinil?“ Odpovědi nepřicházejí. Raději zavřeš oči ze strachu, že nadobro přijdeš o rozum.

3~

5

d6


29

Prolog - stín se probouzí

Z krátkého a neklidného spánku tě vzbudí tiché škrábání. Překvapeně vyskočíš na nohy a hlavou vrazíš do stropu výklenku. Podlaha krypty se otevírá! Mladá žena s kudrnatými zlatými vlasy pomalu schází po schodech, přičemž si kněžskou kutnu drží nad koleny bledých nohou. Její zlaté oči září ve tmě jako oči kočky, když jimi prohledává kryptu: „U Kary, je tu někdo?“ Snažíš se vmáčknout ještě hlouběji do výklenku pro mrtvé, aby ses tak skryl před jejím okouzlujícím pohledem. Tvé srdce burácí jako smyslů zbavené. Ach, jaká božská krása! Fascinován půvabem kněžky chceš právě vystoupit z  úkrytu, když žena  náhle na  posledním schodě ztuhne uprostřed pohybu. Zdá se, jako by ten moment navždy zmrzl v čase. „Co se to děje?“ Za kněžkou se z temnoty vyloupne jakýsi stín! Pokračuj na 100. R

39

V rukou a nohou jsi ztratil všechen cit a víš, že usínáš. Tvá zranění tě stála mnoho krve. Příliš mnoho. Z tohoto spánku se už více neprobudíš. Tvůj život zde končí. P

40

Pronikavými výkřiky se tě voják snaží přimět, abys zastavil. Naštěstí ti tvé hadry umožňují rychlejší pohyb než brnění tvému pronásledovateli. Pádíš chodbou dál, a přitom míjíš stále další a další zaskočené obyvatele paláce, vzbuzené vším tím rámusem. Nikdo si tě však netroufá zadržet. Konečně se ti do cesty postaví rozespalý voják a kopím zatarasí chodbu. Zatímco se ohlížíš, stojí už za tebou starý strážmistr a odřízne ti únikovou cestu. Jsi v pasti. Chceš-li se současně utkat se dvěma vojáky, pokračuj na 59. Chceš-li využít své poslední možnosti útěku a vyskočit z nejbližšího okna, pokračuj na 71. R

P


rytíř černého slunce

30

41

S roztřesenými koleny proběhneš okolo lenošky u stolu s knihami do protějšího koutu. Místnost se vzápětí rozzáří. Výklenek, který se ti zdál bezpečný, náhle ztratí na  přitažlivosti – velké nástěnné zrcadlo v něm by tě okamžitě prozradilo. Ještě se nerozhodně rozhlížíš, když ke svému úleku zaslechneš tiché klepání. Instinktivně odskočíš zpět jediným odrazem a tichým, mrštným pohybem se zasuneš pod lůžko. Pokračuj na 4. R

P

42 Jako kočka se bez varování vrhneš na slunečního vojáka. Zaskočen tímto hbitým útokem ztratí protivník rovnováhu. Při tom začne divoce mávat rukama, až nakonec vrazí do zdi. Nyní před tebou sedí v bezvědomí jako hromádka neštěstí: Přilba mu sklouzla do tváře, zbraň vypadla na zem. Chceš-li mu vzít meč i  s  pochvou, pak si ji připni a  zapiš si meč (zbraň, útok +3). Chceš-li si vzít petrolejku (předmět), připiš si ji do deníku. Pokračuj na 77. R 43

Se zatajeným dechem se snažíš najít nějaký kout s čerstvým vzduchem, temný kouř však pod postel doslova proudí. Nakonec to už nemůžeš vydržet a nadechneš se. Hrdlo ti rozevře záchvat kašle a ty chtě nechtě musíš ven zpod postele. Pokračuj na 9. R

44

Zdá se, že těžké kamenné víko uzavírá rakev už od pradávna. Jen s vypětím všech sil se ti podaří probít přes zaschlou špínu, která po staletí pečetila okolní spáry. Ještě jednou zabereš a víko s tupým nárazem zmizí mezi rakví a stěnou. Z útrob se vzedme zápach smrti. Uvnitř leží tělesné pozůstatky jednoho z Císařů kněží. Zrezavělá koruna visí v široce rozevřených čelistech vybělené leb-

5~

4

d2


31

Prolog - stín se probouzí

P

44 Uvnitř leží tělesné pozůstatky jednoho z Císařů kněží. Zrezavělá koruna visí v široce rozevřených čelistech vybělené lebky.


rytíř černého slunce

32

ky. Překřížené kostěné ruce svírají jílec zpráchnivělého meče, jenž spočívá na těle mrtvého. V  představách zřetelně vidíš, s jakou pýchou asi Hierarcha za svého života tuto zbraň nosil. Chceš-li mrtvolu prozkoumat podrobněji, pokračuj na 87. Nechceš-li už se rakvím dále věnovat, pokračuj na 6. R

45

Právě když se kněžka nadechuje, aby se představila, všimneš si, že celý svět kolem tebe jako by zpomalil. Jako nějakým kouzlem se čas začne natahovat a z úst mladé ženy vyjde jen protáhlé, stále hlubší „Ne…pha…“ Nakonec před tebou stojí jako zmrzlá. Ticho. Spěšně se otočíš. Jen pár kroků od tebe se z temnoty zvedne temný stín. Pokračuj na 100. R

46

P

Opatrně postupuješ vpřed. Pod bosýma nohama cítíš vlhkou, hrubou podlahu sklepení. Z chladu tohoto místa se ti po celém těle dělá husí kůže. Dobře však víš, že zde jsi v bezpečí před pronásledovateli, kteří nadále pročesávají park. Postupně ohmatáváš okolí a  dochází ti, že ses octl v  kryptě s  větším množstvím rakví. Navzdory obavám, že rozlítíš duchy mrtvých, pátráš dál. V  zapadlém koutě klopýtneš o  těžkou dřevěnou truhlu uzavřenou pokovovaným víkem. Zámek na ní chybí. Chceš-li truhlu otevřít, pokračuj na 14. Hodláš-li ji ignorovat, pokračuj na 88. R

47 „Prosím? Jste stínem a chcete pomoct – ode mne?“ ptá se nevěřícně. „Dobrá tedy.“ Kněžka si sáhne na šíji a rozechvělýma rukama ti podá svůj řetízek. Před očima se ti zhoupne figurka z blyštivého zlata. Chceš-li drobnou boží figurku přijmout, pokračuj na 64. Hodláš-li se jí raději nedotýkat, pokračuj na 81. R 5~

6

d4


33

Prolog - stín se probouzí

48

Zatímco z oběti vymačkáváš zbytky života, vnímáš, že vítr značně polevil v  náporu. Doposud divoce se pohupující větve náhle ustrnou v pohybu, až to vypadá, jako by se zastavil čas. I poslední blesk spočívá na obloze jako zkamenělý. V jeho modrobílém světle hledíš do prázdných očí služky. Zavládne mrtvé ticho. Náhle ti dojde, co činíš, a znechucen sám sebou od ní odtáhneš ruce. Avšak navzdory očekávání se její tělo nezvrátí vzad, nýbrž zůstane ve své nepřirozené pozici, jako by ho nadnášely neviditelné ruce. Zmateně zavrávoráš zpět. V  cestě ti stojí velká kamenná váza. Z  ničeho nic se hrom a blesk opět probudí v jediné mocné explozi. Váza se poroučí na  mramorovou podlahu, kde se roztříští na  kousky, a  také služka se sveze na zem. Ležíc u stěny, začne tiše vzlykat. Koutkem oka si všimneš stínu, který sedí na větvi jednoho ze stromů. Přes matné okenní tabule však nedokážeš rozeznat, o koho nebo co se jedná. Chceš-li okno otevřít, pokračuj na 63. Chceš-li utéct, pokračuj na 92. R

49

Obezřetně otevřeš vstupní dveře. Nejprve vyhlédneš jen malou skulinou, aby ses přesvědčil, že vzduch je čistý. V tu chvíli tě zasáhne pronikavé světlo letního slunce. Přemožen bolestí dveře opět zabouchneš a zalezeš do tmavého kouta. Tvé ruce se na místech, kde je zasáhly paprsky slunce, změnily v tmavě šedý kámen! Jen s obtížemi můžeš ještě pohybovat prsty. I na tváři se ti vytvořila tvrdá krusta. Okamžitě ti dojde, co má znamenat tvůj intuitivní nepokoj od chvíle, kdy vyšlo slunce: Jeho svit ti působí bolest! Jen pomalu tvá kůže opět nabývá své vzezření, podobné lidskému. Po této zkušenosti se rozhodneš strávit den v příšeří chrámu. Pokračuj na 90. R

P


rytíř černého slunce

34

50

Nejprve se zády opřeš o široký kmen. Svaly v šíji se ti uvolní, když hlavou spočineš na tvrdé kůře. Na kratičký moment zapomeneš na okolí a svou prekérní situaci, avšak náhle skrze stromoví zahlédneš na střeše chrámu pohybující se stín. Je příliš daleko, než abys ho mohl rozeznat. Jeho mrštné a jisté pohyby po šikmé kluzké střeše nepřipomínají pohyby člověka. Přemítáš, koho nebo co jsi vlastně viděl, když tu se k tobě z  otevřeného okna  donese klapání navijáku kuše. Vojáci se připravují k lovu na atentátníka! Pokud u sebe máš petrolejku, pokračuj na 32. Pokud ji nemáš, pokračuj na 83. R

51

P

Popadneš mrtvého za rameno a otočíš ho na záda. Zděšený pohled nebožtíka ti projede až do morku kostí. Omámen smutkem si uvědomíš, že do těchto zlatých očí jsi už jednou pohlížel. Před tebou leží Císař kněží Kathum, vznešený Hierarcha a  vyslanec sluneční bohyně Kary. Zmateně zacouváš zpět a  mimoděk se posadíš na  okraj lůžka. Mučí tě hanba a hrůza této scény. I přes zuřící bouři zaslechneš kroky. Tentokrát jsou značně hlasitější. Chceš-li se schovat pod postelí, pokračuj na 4. Chceš-li přesto odejít dveřmi, pokračuj na 72. R

52

Se silnými bolestmi se opět zvedáš. Šíp v tvém stehně však tkví tak hluboko, že se na nohu nemůžeš postavit. Silou vůle se vlečeš dál, ovšem další střela tě zasáhne do zad. Po hlavě se zřítíš do bláta. Když tě dostihne úder meče jednoho z vojáků, vnímáš to téměř jako vysvobození. Tvůj život zde končí. P

53 Na poslední chvíli unikáš oslňujícím blyštivým slunečním paprskům a  padáš na  vlhkou podlahu krypty. Ruce tě 5~

6

d2


35

Prolog - stín se probouzí

pálí, jako bys je byl vložil do vroucí vody. K tvému překvapení však kůže není zarudlá, nýbrž šedá a tvrdá jako skála. Jen pomalu se znovu regeneruje s tichým praskáním. Chceš-li kryptu opustit a vyjít po schodech do chrámu, pokračuj na 80. Chceš-li v kryptě počkat na další noc, pokračuj na 38. R

54

Ozve se tichý skřípot, když nadzvedneš víko. V truhle se nachází několik plátěných košil, na  nichž je zlatavou nití umně vyvedeno velké slunce. Vedle nich si u stěny truhly povšimneš i malé modlitební knížky. Pokud ještě plátěnou košili (oděv, plášť) nemáš na sobě a chtěl by sis ji obléct, poznamenej si ji do deníku. To samé učiň i s modlitební knížkou (předmět), pokud si ji chceš nechat. Chceš-li si sarkofágy důkladněji prohlédnout, pokračuj na 31. Chceš-li vyjít po kamenném schodišti a  opustit kryptu, pokračuj na 80. Chceš-li větrací šachtou vyšplhat vzhůru do parku, pokračuj na 98. Nechceš-li prozatím dělat nic a posečkat v kryptě, než nadejde další noc, pokračuj na 38. R

55 Jeden za druhým protínají blesky noční temnotu, zatímco bos spěcháš chodbami paláce okolo četných dveří, arkýřů a průchodů. Rychle se rozhlédneš. Pronikavé záblesky za okny vrhají na stěnu pokroucené stíny stromů. Téměř se zdá, jako by se bouří rozechvělé větve vzpínaly k tobě. Vyhlédneš ven přes matné sklo. Další blesk! Na stromě přímo před sebou zřetelně zahlédneš jakýsi skrčený stín. Ztuhneš strachem, avšak vytrváš u okna a pokoušíš se přes vlnité a zkreslující sklo rozeznat, koho nebo co jsi vlastně viděl. Chceš-li okno otevřít, pokračuj na 63. Chceš-li utíkat dál, pokračuj na 92. R

P


rytíř černého slunce

36

56

Přikrčen pádíš dál skrze kapky deště. Nedaleko tebe se nad koruny stromů zvedá strmá střecha Kařina chrámu. „To vypadá na příhodnou skrýš!“ V obavách, aby ses nestal snadným terčem pro kuše vojáků, přeskakuješ keře, vrháš se přes lavičky a utíkáš po mokrém trávníku. Chrám už je téměř na dosah. Navzdory tvé obratnosti ti přitom vyklouzne petrolejka a petrolej se z ní vylije. V okamžení se na trávníku rozhoří malý ale intenzivní požár. Paralyzován hledíš do plamenů, přičemž se v tobě mísí fascinace a strach. Teprve výkřiky tvých pronásledovatelů tě znovu vrátí do reality. Někteří z nich se z oken přízemí vrhají do parku. Tvé naděje na útěk se rychle tenčí. Vyškrtni si z deníku petrolejku a nech měsíc rozhodnout o tvém osudu. Při novu či čtvrti pokračuj na 25. Při půlměsíci či úplňku pokračuj na 3. Abys zjistil aktuální stav měsíce, otevři v knize náhodnou stránku a podívej se na měsíc zobrazený na okraji vlevo dole. R

P

57 Krok za krokem se přibližuješ k mladé ženě. Zdá se, že chce cosi vykřiknout nebo zvolat, z jejího hrdla se však vydere jen nezřetelné zachroptění. Zkoprněle hledí na  tvůj plátěný rubáš, do kterého se halí mrtví, aby byli připraveni na cestu na onen svět. Nakonec obrátí oči v sloup a zhroutí se na zem. Pokračuj na 29. R 58

Uplyne sotva hodina a  všechny znepokojující zvuky okolo kláštera nadobro utichnou. Pokud se do tebe při skoku skrze okno zabodaly skleněné střepy, pokračuj na 24. Pokud tě trefil šíp z kuše, pokračuj na 33. Jestliže tě poranily střepy i šíp, pokračuj na 67. Jsi-li nezraněn, pokračuj na 70. R

5~

2

d6


37

Prolog - stín se probouzí

59

Oba zkušení vojáci se kolem tebe nejprve pohybují v bezpečné vzdálenosti. Cítíš se zatlačen do kouta a s nelidským řevem se vrháš proti mladšímu z  nich. Chytáš ho za hrdlo a srážíš k zemi, když tvá záda proklane kopí. Poslední, co vnímáš, je teplá krev, řinoucí se z tvého těla. Tvůj život zde končí. P

60 Neohroženě se probíjíš dál ve skrytu keřů a houští, až se konečně dostaneš k idylickému chrámu. Masivní budova se šikmou střechou z pálených tašek je obklopena houštinou mistrně sestříhaných stromů. Okolí tohoto poklidného místa zkrášlují keříky vonných růží a umělecké sochy. Zbývá ti posledních několik kroků ke dveřím chrámu, když se vzduch rozechvěje burácivým úderem hromu. V kratičkém záblesku světla si všimneš, že tví pronásledovatelé se k tobě nebezpečně přibližují. Překvapivě to však vypadá, že dveře chrámu jsou jen přivřeny. Chceš-li se zdobenými dveřmi protáhnout, pokračuj na 16. Chceš-li se ponejprv schovat ve stínu chrámu, pokračuj na 94. Máš-li již dost utíkání a chceš se svým nepřátelům postavit, pokračuj na 28. R 61 S  lehkým škrábáním se černá deska posune stranou a  odkryje úzké schodiště. V  ústrety se ti vzedme zatuchlý chladný vzduch. Chceš-li se vydat dolů, pokračuj na 21. Chceš-li počkat v chrámu, než nadejde příští noc, pokračuj na 90. Chceš-li uniknout chrámovým vchodem, pokračuj na 49. R 62

A máš úplnou pravdu! Nevyčerpatelná síla ranního slunce se ti neúprosně zařezává hluboko do masa. Kousek po kousku ti kůže tuhne v pevnou šedou vrstvu. Než stačíš

P


rytíř černého slunce

38

cokoliv podniknout, promění se tvé tělo v kámen a  tvé oči vyhasnou. Tvůj život zde končí. P

63

Rozechvělýma rukama vytáhneš západku zajišťující okno. Náhle vítr rozrazí obě křídla a ty vyhlížíš ven do běsnící bouře. Na stromě před sebou už nic nevidíš. „Nikdo tu není. Copak si to všechno jenom namlouvám?“ Chceš-li z parapetu okna skočit na strom, aby ses tak dostal na nádvoří, pokračuj na 7. Chceš-li okno znovu zavřít a uniknout chodbami, pokračuj na 92. R

64

P

„Jak je to možné?“ Kněžka zmateně přejíždí očima mezi tvou tváří a amuletem sluneční bohyně Kary ve tvé černočerné dlani. „Zjevně nejste tím, za koho jsem vás pokládala.“ Zadívá se ti hluboko do očí. Tvým tělem probíhají záchvěvy mrazu a tepla. Chceš-li jí povědět o  uplynulé noci a  poprosit ji, aby ti pomohla, pokračuj na 18. Chceš-li jí namluvit, že jsi bídný žebrák, který sem zabloudil, pokračuj na 22. Chceš-li ji omráčit úderem, pokračuj na 2. R

65

Ve stínu vzrostlého stromu raan nervózně těkáš pohledem po Hierarchově paláci, jenž obklopuje nádvoří. Desítky vojáků a služebníků se mezitím za okny míhají sem a  tam nebo zírají ven. Zpráva o smrti Císaře kněží se očividně šíří jako požár. „Dopadnou-li mne, jsem mrtev.“ V zoufalé snaze najít nějakou únikovou cestu spatříš na druhé straně monumentální budovy impozantní bránu a  za ní strmou rampu, jež zjevně spojuje první a druhý stupeň gigan-

2~

2

d6


39

Prolog - stín se probouzí

tické pyramidy. Samotné nádvoří paláce tvoří nepřehledný park – labyrint úzkých štěrkových cestiček, exotických stromů a umělecky sestříhaných keřů a květin. V jeho centru stojí nádherný chrám bohyně Kary. Chceš-li se nejdříve schovat pod velkým stromem raan, pokračuj na 50. Chceš-li vyrazit vpřed bez dalšího odkladu, pokračuj na 11. R

66 Opustil jsi chrám a na konci hlavní cesty nyní vidíš oblouk brány osvícený několika pochodněmi. Širokým průchodem by projela i drožka, avšak po obou stranách jej střeží dva vojáci s dlouhými kopími, kteří pozorně hledí tvým směrem. Kolem těch pronikneš stěží, nehledě na posily, které tě hledají v parku. Jsi-li nadále odhodlán dostat se k bráně, pokračuj na 84. Chceš-li se raději vrátit do chrámu, pokračuj na 16. R 67

Během útěku tě tržné rány a zásah šípem stály mnoho krve, samým vzrušením sis toho ovšem sotva všiml. Nech měsíc rozhodnout o tvém osudu! Při novu či čtvrti pokračuj na 39. Při půlměsíci či úplňku pokračuj na 20. Abys zjistil aktuální stav měsíce, otevři v knize náhodnou stránku a podívej se na měsíc zobrazený na jejím spodním okraji. R

68 Obklopují tě svíjící se oblaka husté mlhy. Před tebou se vznáší trůn z tmavého dřeva, na jehož rudém sametu spočívá sám Kathum, Hierarcha bohyně Kary. Vládce svobodného Rhenu je možné poznat podle insignií – zlatého kyrysu a  mocného obouručního meče, nikoliv podle jeho vzezření. Teprve když se k  němu přiblížíš, pozvedne totiž Hierarcha hlavu a pohlédne tvým směrem. Po zádech ti přeběhne mráz, protože pod slavnou korunou

P


rytíř černého slunce

40

o osmi paprscích se tvým zrakům odhalí hlava bez tváře. A ačkoliv tato nestvůrná maska nemá oči, cítíš, jak tě probodává pohledem: „Jak jste jen mohl? Copak byla má smrt boží vůlí?“ Zmáčen potem se probouzíš z  této hrůzyplné noční můry. Chvíli trvá, než si vůbec uvědomíš, kde se to vlastně nacházíš. Pokud jsi spal v kryptě, pokračuj na 13. Pokud jsi přenocoval v chrámu, pokračuj na 95. Nevíš-li to jistě, zkontroluj, zdali jsi proškrtl znak u části 88 (krypta) nebo 89 (chrám). R

69

Letmo pohlédneš z okna  ložnice a  je ti zcela jasné, že případný skok na  nižší stupeň pyramidy bys nepřežil. Rozhodneš se tedy uprchnout chodbou. Chceš-li se vydat za služkou, pokračuj na 35. Chceš-li vyrazit opačným směrem, pokračuj na 55. R

70

P

Rukama si přejedeš po ramenou a nohách a  sotva jsi schopen uvěřit, že se ti podařilo uprchnout bez úhony. Přesto se v tobě vzmáhá znepokojivý pocit: „Kolik ran už toto tělo asi muselo snést?“ Tiché slzy zoufalství skropí tvé tváře, nakonec tě však přeci jen přemůže vysvobozující únava. Jaká je tvá poslední myšlenka před usnutím? Pokud věříš, že jsi Hierarchu Kathuma zabil, pokračuj na 68. Pokud jsi naopak přesvědčen o své nevině, pokračuj na 73. R

71 Zoufalstvím téměř připraven o rozum se po hlavě vrháš skrze zavřené okno. Sprška ostrých střepů mozaikové okenní tabule, jež se ti zaryje do masa, tě doprovodí do husté koruny stromu raan. Bídné hadry, které snad kdysi byly oděvem, tě nemohou uchránit před bezpočtem tržných ran. Pokračuj na 91. R 5~

6

d1


41

Prolog - stín se probouzí

72

Spěšně chytneš za těžkou mosaznou kliku. Napoprvé ti ze zakrvácených rukou vyklouzne, ale na druhý pokus se ti již podaří masivní dveře otevřít. Mihotavé světlo ti svítí do tváře. Prudkým pohybem se jako kočka protáhneš úzkou mezerou do dlouhé chodby. Honosná brnění a portréty na jedné a desítky oken na druhé straně lemují dlouhý koridor. Pokračuj na 76. R

73 Zvířecí chrochtání a vrčení protrhne temnotu. Jsi v pasti! Nepřítel tě obklíčil a tvé síly mizí. Nejsi však sám! Bojuješ po boku Císaře kněží Kathuma, největšího bojovníka v celém Rhenu. Nakonec se stvůry s  pekelným řevem krvelačných bestií vrhnou vpřed a skočí na vás z temnoty. Letmý pohled a krátké kývnutí a už spolu tasíte zbraně před vaší poslední bitvou… Probouzíš se s úsměvem na rtech. Na kratičkou chvíli netušíš, co se děje, brzy ti však dojde, že to byl jen sen. Pokud jsi spal v kryptě, pokračuj na 13. Pokud jsi však noc strávil v chrámu, pokračuj na 95. Nevíš-li to jistě, zkontroluj, zdali jsi proškrtl znak u části 88 (krypta) nebo 89 (chrám). R

P


rytíř černého slunce

42

74

Několikrát zatáhne za bílé knoflíky na varhanách a váhavě začne hrát. Zpočátku zaznívají jednotlivé jemné tóny odděleně, ale brzy začnou splývat ve smuteční píseň. Melodie se prožene chrámem a zavrtá se ti přímo do lebky. Hlavou ti zalomcuje prudká bolest, podlaha se ti zhoupne pod nohama a svět kolem tebe se zatočí. Pro samou závrať hlasitě vydechneš. Hudba okamžitě utichne a  mladá žena  se váhavě zeptá: „Je tu někdo?“ Náhle jsi znovu při smyslech. Chceš-li utéct vchodem, pokračuj na 99. Chceš-li se k ní připlížit zezadu a omráčit ji úderem, pokračuj na 2. Chceš-li na ni promluvit a poprosit ji o pomoc, pokračuj na 23. R

P

75 Krátkým silným trhnutím stáhneš páku dolů. Deska v podlaze se za slabého vrčení odsune stranou a odkryje úzké, sešlapané schody vedoucí kamsi do hlubin. Vstříc ti zavane zemitý, vlhký zápach. Chceš-li ještě jednou pohnout pákou a raději zůstat nahoře, pokračuj na 89. Chceš-li po schodech sejít, pokračuj na 78. R 76

Otočíš se a spatříš, kterak se k  tobě blíží matné světlo svícnu. Na poslední chvíli se ukryješ za velkou vázou, když zpoza rohu vyjde mladá služka. Míří přímo k tobě, nakonec se však zastaví poblíž tvé skrýše a přitiskne ucho na dřevěné dveře. Opatrně zaklepe: „Je vše v pořádku, můj Hierarcho?“ Chce ještě jednou zaklepat, když tu se ozve řinčivý zvuk, který vyděsí jak ji, tak tebe. „Můj Hierarcho?!“ Služka opatrně otevře dveře. Přes rameno jí nahlížíš do potemnělé místnosti. Stačí jí jen pár kroků, aby si všimla mrtvoly na zemi. Ozve se pronikavý, táhlý výkřik a svícen jí vyklouz-

3~

1

d4


43

Prolog - stín se probouzí

ne z ruky. Svíčky se rozletí po místnosti a zapálí jemnou látku na lůžku s nebesy. Chceš-li dál zůstat ve své skrýši, pokračuj na 26. Chceš-li využít příležitosti a uprchnout chodbou, pokračuj na 55. R

77 Sotva ses vzpamatoval z krátkého  boje proti starému válečníkovi, dolehnou k tobě těžké kroky dalšího strážného. Ze strachu, že by tě mohly dopadnout posily, se rozhodneš utéct oknem v nejbližším arkýři. Hbitě otevřeš okno vedoucí na  nádvoří. Prudký závan větru rozrazí prosklená křídla a tobě se naskytne pohled na zem vzdálenou necelých deset metrů. To je pro člověka příliš vysoko! Avšak husté větve překrásného stromu raan jsou dost blízko, aby se na ně dalo skočit. Ustoupíš o několik kroků pro lepší rozběh a posbíráš ve svém srdci všechnu odvahu… Pokračuj na 7. R P

78 Odhodláš se a vydáš se dolů do neznáma. Jakmile došlápneš na poslední schod, spustí se mechanismus znovu a deska se opět zasune na své původní místo. Obestře tě temnota. Pokračuj na 46. R 79

Ačkoliv pod postel vnikají další a další oblaka kouře, podaří se ti potlačit kašel. Služebná se ještě snaží uhasit zbytky hořící látky, avšak brzy toho nechá a s křikem vyběhne zpátky na chodbu. Využiješ této příležitosti a vyklouzneš z úkrytu. Pokračuj na 69. R


rytíř černého slunce

44

80

Došlápneš na nejnižší schod a  uvedeš tím do pohybu mechanismus. S  lehkým zaskřípěním se černá deska odsune na stranu a otevře průchod do chrámu. Opatrně vyjdeš nahoru. I během dne je chrám v srdci regentského dvora poklidným místem. „Proč sem zatím nepřišel rozjímat nikdo z obyvatel?“ Chceš-li počkat na noc, pokračuj na 90. Chceš-li opustit chrám hned, pokračuj na 49. R

81 „Jestli jsem si to nemyslela! Padni před mocí bohyně Kary!“ Zatímco před sebou třímá sošku jako štít, začne se zavřenýma očima zpívat chorál sluneční bohyně. Náhle pocítíš nevolnost. Chceš-li utéct vchodovými dveřmi, pokračuj na 99. Chceš-li kněžku omráčit úderem, pokračuj na 2. Chceš-li jí sošku vyrvat z rukou, pokračuj na 64. R 82

P

Po krátké pobožnosti přechází k varhanám, opatrně odhrne stranou ochranný přehoz a posadí se na malou koženou stoličku. Jako omámen sleduješ každý její jemný pohyb. Pokračuj na 74. R

83

Pod rouškou tmy proběhneš kolem několika dalších stromů. Spletité štěrkové cestičky a husté keře by ti mohly poskytnout dostatečné krytí. První šípy protínají noc. Sprintuješ dál. Nech měsíc rozhodnout o tvém osudu! Při novu či čtvrti pokračuj na 3. Při půlměsíci či úplňku pokračuj na 25. Abys zjistil aktuální stav měsíce, otevři v knize náhodnou stránku a podívej se na měsíc zobrazený na jejím spodním okraji. R

84 Ačkoliv od tvého útěku uplynulo jen několik minut, parkem již pobíhají desítky vojáků, služebníků a dalších oby4~

5

d5


45

Prolog - stín se probouzí

vatel paláce a další se míhají za otevřenými okny. Využíváš každé možnosti připlížit se k vratům, avšak těsně před nimi tě obklíčí šestice rhenských vojáků. Zvedneš obě ruce na znamení, že se vzdáváš, když se ti do zad zaryje šíp z kuše. Jak tvé smysly slábnou, vnímáš ještě, že dva strážci se tě snaží udržet naživu. Na to už je však příliš pozdě. Tvůj život zde končí. P

85

S prazvláštním pocitem vyjdeš na chodbu. Po několika krocích ti do nosu vnikne zápach zhaslé svíčky. Zvláštní. Otočíš se. Pokračuj na 9. R

86 Vyděšená žena sáhne po amuletu ve výstřihu své kutny. Poté složí ruce a rozechvělým hlasem zašeptá ochrannou modlitbu ke sluneční bohyni Kaře. Chceš-li kněžku i  navzdory její reakci poprosit o  pomoc, pokračuj na 47. Chceš-li ji omráčit úderem, pokračuj na 2. R 87 Prost strachu prohledáš rozpadlé tělo starého Císaře kněží. Ve staletém prachu však nenarazíš na nic použitelného. Právě se chystáš víko rakve posunout zpět na místo, když si povšimneš čehosi lesklého. Pokračuj na B1! Výborně, právě jsi objevil první bonusovou sekci! Čeká na  tebe na konci knihy v bonusové kapitole. R F 88

Po necelé hodině jsi s prohledáváním katakomb hotov. Znaven a roztřesen chladem se schoulíš v jednom z výklenků krypty. Okolní ticho postupně pronikne i tebou a tvůj dech se zpomalí. S pocitem bezpečí se pokoušíš usnout.

P


rytíř černého slunce

46

Pokud se do tebe při skoku skrze okno zabodaly skleněné střepy, pokračuj na 24. Pokud tě trefil šíp z kuše, pokračuj na 33. Jestliže tě poranily střepy i šíp, pokračuj na 67. Jsi-li nezraněn, pokračuj na 70. Proškrtni kroužek vedle čísla 88 na znamení, že jsi tuto část již četl. R

F 89

P

Přikrčen za jednou z velkých soch netrpělivě čekáš, až se povyk na nádvoří uklidní. Začínáš se třást. Těch několik promočených hadrů tě před chladem chrámu nechrání ani v nejmenším. Okolo pestrobarevných oken probíhají další a  další vojáci, avšak žádný z nich se zjevně nechystá prohledat chrám. „Zvláštní. Proč mne nehledají tady?“ Během posledních minut se bouře znatelně utišila a stříbromodrý svit úplňku místy proniká skrze oblaka. Na čelní stěně chrámu se lesknou dlouhé píšťaly varhan. Klaviaturu nástroje zakrývá přehoz. Chceš-li se do přehozu zabalit, pokračuj na 8. Chceš-li se ho raději nedotýkat, pokračuj na 58. Proškrtni kroužek vedle čísla 89 na znamení, že jsi tuto část již přečetl. R

90

Čas plyne jen pomalu. V myšlenkách se neustále vracíš k týmž otázkám: „Kdo jsem? Proč jsem tady? Co jsem to jen udělal?“ Odpovědi nenacházíš, a to tě neskutečně užírá. Netušíš, kolik hodin uběhlo, avšak náhle tě vyděsí jemné zavrzání v chrámovém portálu. Ze svého úkrytu sleduješ líbeznou mladou ženu, která vchází do svatyně, zahalena do bílé kutny. Smutné zlaté oči kněžka upírá k zemi, kráčí mezi modlitebními lavicemi, aby nakonec poklekla v první řadě. Srdce ti poskočí až do krku. Fascinován její exotickou krásou z  ní nedokážeš spustit oči. Její dlouhé

2~

2

d2


47

Prolog - stín se probouzí

P

90 Smutné zlaté oči kněžka upírá k zemi, kráčí mezi modlitebními lavicemi, aby nakonec poklekla v první řadě.


rytíř černého slunce

48

vlasy se blyští, až to vypadá, jako by z nich samých vycházela zlatavá záře. Žena se mezitím naříkavě modlí: „Jak se to všechno jenom mohlo stát? Vyslyš mé prosby, velkorysá Karo! Přijmi mou duši!“ Je-li tvé tělo zahaleno do přehozu na varhany, pokračuj na 34. Jinak pokračuj na 82. R

P

91 Srdnatě jako horská kočka z Wantoru při lovu se velkým obloukem vrhneš vpřed. Listí chřestí, větve se lámou, avšak hluk tvého pádu skrze korunu stromu raan zanikne v divokém běsnění bouře. Zoufale se snažíš zatnout drápy do naříkajícího kmene, ovšem seškrabáváš jen kůru a vzápětí se bezmocně řítíš k zemi. Uplyne několik minut, než konečně přicházíš k sobě. Zmateně hledíš na  ruce, jež připomínají spáry dravce. Na  hřbetu pravačky rozeznáš jakýsi symbol podobný tetování či snad cejchu. Levá ruka je poseta bezpočtem jizev a strašlivě zohavena. „Ten symbol… Je to snad měsíc, znamení boha Ugara? Co má tohle všechno jenom znamenat?“ Znovu si uvědomíš, v jaké situaci se vlastně nacházíš. Pokračuj na 65. R 92 Bezcílně se řítíš ochozem kolem palácového nádvoří. Tvé naděje, že se z této ohromné budovy kdy dostaneš živ, se kvapem tenčí, něco uvnitř tebe tě však žene dál. Pokračuj na 35. R 93

Cítíš nepoddajnou sílu žhavých slunečních paprsků. V tvé mysli se opatrnost snoubí s úctou. Všechny myšlenky se instinktivně upínají k moci úplňku a k nádhernému svitu jeho šedavě modrého kotouče. Znovu se můžeš pohnout. Pokračuj na 53. R

1~

3

d1


49

Prolog - stín se probouzí

94

Ještě jednou pohlédneš na přivřené dveře chrámu. Náhle se tě zmocní zvláštní pocit, jako bys ten obraz už někdy viděl, přesto však odvrátíš zrak. Máš sotva čas nabrat dech, jelikož se k tobě rychle blíží dva vojáci. Chceš-li se schovat v hustém křoví růží, pokračuj na 15. Chceš-li se svým pronásledovatelům postavit, pokračuj na 28. Chceš-li utéct vraty na konci parku, pokračuj na 66. R

95

Pestrobarevná okna barví svit ranního slunce, jenž v bizarním tanci proniká rozechvělým listovím. Tebe však toto představení zajímá jen málo. Jsi sice vděčný, že jsi přežil uplynulou noc, ovšem nadále v tobě hlodá skutečnost, že nemáš tušení, kdo vlastně jsi. Lámeš si hlavu, ale nedokážeš z mysli vydolovat ani tu nejdrobnější vzpomínku na svůj dosavadní život. To tě dohání k naprostému šílenství. Venku občas po štěrkových cestách proběhnou lidé, někteří vzdychají a pláčou, jiní dávají svému smutku nad ztrátou Hierarchy průchod křikem. Do chrámu však zřejmě nezamýšlí vstoupit žádný z nich. Přesto se raději skryješ v tmavém rohu, kam od vchodu není vidět. Chceš-li v chrámu posečkat, než nadejde další noc, pokračuj na 90. Chceš-li bez dalšího otálení utéct vchodem, pokračuj na 49. Chceš-li pohnout pákou vedle desky, pokračuj na 61. R

96 Zatímco pátrá po přehozu, sestoupí mladá kněžka z podstavce, na němž spočívají oltář a varhany. Náhle se zarazí a pohlédne tvým směrem. Její oči se rozšíří a ty pochopíš, že jsi byl spatřen. Váhavě se vydá k tvému úkrytu a zvolá: „Nedělejte ze mne blázna a ukažte se!“ Chceš-li vylézt z úkrytu a ukázat se jí, pokračuj na 23. Chceš-li se na ni vrhnout a omráčit ji úderem, pokračuj na 2. R

P


rytíř černého slunce

50

97

Před tebou stojí ohromný válečník. Na těžkém brnění se mu leskne zlatý gryf, erbovní zvíře Rhenu. Zkušený voják na  tebe navzdory poněkud rozespalému pohledu hledí s  temným odhodláním. V  pravici třímá meč, v  levici petrolejku spolu s pochvou a páskem. Ve spěchu se zřejmě nestihl kompletně obléci. Lampu a pochvu nyní pomalu položí vedle sebe na podlahu, aniž by tě přitom spustil z očí. Chceš-li využít této příležitosti, abys na strážce zaútočil, pokračuj na 42. Chceš-li raději riskovat nebojácný skok z okna, pokračuj na 71. Chceš-li pokračovat v útěku chodbami, pokračuj na 40. R

98

P

Stačí jeden dobře odměřený skok, zdoláš zeď a vtiskneš se do úzké větrací šachty. Krátkými pohyby paží se pomalu plazíš vpřed. Nakonec mezi ostnatými šlahouny růží prosvitne ojedinělý sluneční paprsek. Při jeho doteku ucítíš bodavou bolest, na chvíli setrváš bez hnutí a jen se otřásáš niternou hrůzou. Chceš-li se postavit bolestem a strachu a lézt dál, pokračuj na 17. Chceš-li se stáhnout zpět do temnoty krypty, pokračuj na 53. R

99

Pod vlivem omamné symfonie přikročíš k portálu a rozrazíš dveře. Ostré polední slunce svým světlem zalije celý vchod. Tvé tělo okamžitě zachvátí bolest, jako by tě někdo pálil zaživa. Sténáš a kroutíš se. „U všemocné bohyně Kary.“ zvolá kněžka. „Já vím, co jste zač!“ Poté začne hrát oslavnou ódu na sluneční bohyni. Podmanivá melodie varhan z tvé hlavy vytlačí i poslední jasnou myšlenku. Ještě jedno vzedmutí a  tvé tělo se rozpadá na  tisíce černých střepů. Tvůj život zde končí. P

6~

5

d5


Prolog - stín se probouzí

51

100 Než stačíš zareagovat, vrhne se stín přímo na tebe a oce-

lovým stiskem ti sevře hrdlo. Nemilosrdně tě k sobě přitáhne. Stříbrně planoucí oči bez zornic ti proniknou myslí až do nejhlubších koutů duše. Cítíš, jak tvým tělem proudí smrtící chlad. Krev ti mrzne v žilách a ty bezmocně tuhneš. Poslední věc, kterou spatříš, je vítězný úšklebek na strnulé tváři černého netvora. Pokračuj dál v Kapitole 1: „Černá věž“. b Nalezl jsi v této kapitole svůj první Bod osudu? Pokud ne, měl bys to zkusit ještě jednou a hledat během svého útěku o něco důkladněji… Poznámka: Pokud tuto knihu čteš poprvé, měl by ses – než budeš pokračovat v 1. kapitole – obeznámit se základními pravidly na následujících stranách. Jen tak si tuto knihu užiješ doopravdy naplno.

P

Profile for Mytago

Rytíř temného slunce  

Nejobsáhlejší gamebook všech dob obsahující 1350 sekcí! Probouzíš se bez jediné vzpomínky na svůj původ a svou minulost. Víš jen to, že jsi...

Rytíř temného slunce  

Nejobsáhlejší gamebook všech dob obsahující 1350 sekcí! Probouzíš se bez jediné vzpomínky na svůj původ a svou minulost. Víš jen to, že jsi...

Profile for mytago
Advertisement