Měsíční oheň (exkluzivní ukázka)

Měsíční oheň Christian & Florian Sußner

Copyright © 2014 Christian & Florian Sußner Ilustrace a mapy © Valèri Ostrowski Obálka © Helge Blazer Vydal Jiří Reiter, nakladatelství Mytago 2019 www.mytago.cz ISBN 978-80-87761-37-3

Vítej v Anmaru, poutníče!

V této zemi jsi cizincem. Tvé oči ještě nespočinuly na špicích Zornorijského pohoří, na divých vodách řeky Ruskin či zelenavých vrcholcích Holmingenských.

A přesto jsi sem už jednou zavítal. Kdysi. Toto je země, o níž jsi snil. Vzpomínáš? Země, v níž můžeš být, kýmkoliv si zamaneš. Země kouzel a zázraků.

Avšak buď varován, poutníče!

Anmar je také zemí stínů, říší rohatých bestií a domovinou přízraků požírajících lidské duše. Kdo vstoupí do Anmaru, může se napojit jeho nevýslovnou krásou, nebo může být uchvácen a navždy pohlcen stvůrami, krčícími se v temnotě.

Dobře si proto rozmysli, zdali do Anmaru opravdu vkročíš.

Obsah Rychlý přehled pravidel...................13 Průvodní listina..................................14 Kniha 1: Stín........................................17 Kniha 2: Oheň...................................177 Kniha 3: Krev....................................295 Bibliografické poznámky................418 Řešení hádanek.................................425 Pravidla.............................................427 Výcvik: Cesta drápu.........................433 Výcvik: Cesta perutě........................439 Náhodné události.............................445

Úvod Tento oheň nešíří světlo, nýbrž jen a jen stín.

Muž, který ho zajal, vypáčí z flakónu zátku nehtem malíčku.

Obsah je hustý jako bahno na dně téhle kobky. Přilije k němu trochu čiré tekutiny. „Krev černé víly z Kalriru. A troška vody. Zřídlo síly, která tak dlouho zůstávala vyhaslá.“ Kývne dvěma poskokům, aby mu ho přivedli. „Ty, můj drahý příteli, ji teď okusíš v celé její velkoleposti.“ V tuto chvíli zajatci neomylně dochází, že pohasla veškerá naděje. Jak pro něj, tak pro Bílou sovu.

Trýznitel mu do ucha šeptá syčivé slabiky hněvu, závisti a podlosti. Oči se mu lesknou jako šupiny draka, jenž brzy smete celý svět svým ničivým plamenem.

Muž polkne doušek z flakónu a znovu ho zavře. „Zde to tedy začíná.“ Nehtem zajatci přejede po tváři.

Poté je nešťastník služebníky popadnut a vhozen přímo do měsíčního ohně.

7

„To se spíš Hagol naučí tancovat, než by tenhle šašek uznal chybu!“ Wilhelmova tvář nabere odstín červeného vína, které tak rád prolévá hrdlem. „Ulicema se nám tady toulaj vrazi a příšery, a my nedostanem ani nový halapartny! Jenom jsem v městský radě řek, co si každej pořádnej noční hlídač dávno myslí.“ Nedlouho poté, co městského správce veřejně označil za kořenového gnóma, byl strýc Wilhelm bez cirátů vyhozen ze služby – ostatně nikoliv poprvé. Jeho sklony k půtkám s představiteli města jsou pověstné.

Podáš mu kousek chleba. „Jsou to tytéž příšery, které v noci po lesích přepadávají pocestné?“ Přesně podle očekávání se strýc od své zloby nechá snadno odlákat.

Pozornému posluchači nikdy nedokázal odolat. A ty jeho vyprávění zbožňuješ už od dětství.

Plameny vrhají bizarní obrazy na kamenné stěny a v šeru nadcházejícího večera v nich k životu ožívají tajuplné bytosti z Wilhelmových historek – čarodějnice, koboldi, obři a kulhaví démoni. Tvůj starý strýc do ohně přiloží polínko. Jiskry tančí v krbu nevelké světnice, v níž pojídáte své skromné jídlo, než budeš muset znovu nastoupit do služby v kabátci nočního hlídače.

Wilhelm začíná slovy, která jsi od něj slyšel již tolikrát. „Waldheim se nachází v zemi Anmar. Naše město na severu hraničí s temným lesem, kterýmu říkáme Kalrir, a na jihu se záhadama opředenejma pralesama Feiů, tajemnejch pralesních kmenů. Jak je možný, že se právě tady les a džungle rozhodly růst vedle sebe, je jedním ze starejch tajemství tohohle kraje.“ Wilhelm si prsty zajede do divokého šedého vousu, který nosí déle, než ty jsi na světě.

8

„Ulicema se nám tady toulaj vrazi a příšery...“

„Waldheim. Osamocená bašta proti temnotě podél velký obchodní cesty, která spojuje Západní a Východní říši Anmaru. Na cestě přes lesy jinak potkáš jen pár hostinců, který si na noc zavíraj dveře na tři petlice. Během dne na silnici patrolujou královský stráže, ale i ty se po západu slunce stahujou do bezpečí města a hostinců. I ony se bojej toho, co ve tmě vylejzá z hloubi lesů.“ V ohni zapraská dřevo. Wilhelm položí na stůl ruku se lžící a nakloní se k tobě. Jeho hlas se promění v chraplavý šepot. „Proslýchaj se různý nepěkný věci. Na severu se uhnízdilo něco zlýho. Už celý tejdny tam uprostřed léta vládne ta nejtužší zima. Slyšels přece o Kendalu Lovci. Chlubil se, že půjde do severního lesa lovit čarodějnice a upíry.

Po jedný noci krátce po novoluní jsem kus od cesty našel jeho mrtvý tělo. Někdo ho nedaleko městskejch bran přibil na strom. Místo očí měl dvě krvavý díry.“ Wilhelm na tebe hledí očima rozšířenýma děsem a mimoděk při tom ukousne kus skývy chleba. Sotva se dokážeš ubránit smíchu. Chuť, s níž Wilhelm své příběhy vypráví, si v ničem nezadá s jeho hereckým uměním.

Poslední denní světlo slábne. Obuješ si své kožené boty, nasadíš si na hlavu kápi a zahalíš se do širokého černého pláště s odznakem města Waldheim: Dvě zkřížené sekery hrdě se skvící na modrém poli, což je barva noční hlídky. „Bez tebe to bude dlouhá noc,“ řekneš Wilhelmovi, který tě pozoruje, zatímco se připravuješ. On je tím mužem, kterému vděčíš za všechno: To on se tě ujal, když jsi na světě nikoho neměl, to on z tebe udělal nočního hlídače. Dokonce tě naučil i číst a psát.

10

Popadneš svazek klíčů, petrolejku, těžký signální roh, a nakonec i halapartnu. U dveří svému strýci věnuješ poslední pozdrav a pak už vykročíš směrem k západní bráně, doprovázen pouze klapáním svých vlastních podpatků na kamenném dláždění. Od brány pokračuješ na sever. Procházíš úzkou uličkou mezi dvěma dvoupatrovými domy, z nichž jeden patří ševci a druhý tkalci, až nahoru k tržišti, které před tebou v tuto dobu leží zcela opuštěné. Kromě několika opilců, které pošleš domů, ti tato noc nejspíš mnoho vzrušení nedopřeje.

Avšak když Waldheim olíznou první ranní paprsky, ohlašující konec tvé služby, zaslechneš pronikavý výkřik: „Ne, to… to… To není možné, to přece není… Kdo jste?! Neee! POMÓC! Neeeeee!“ Hlas přeskočí a náhle je zdušen v děsivém chroptění.

Vysoko nad tvou hlavou visí srpek dorůstajícího měsíce.

Noří město do stříbřitého svitu, který se mísí s prvním světlem nového dne.

11

Rychlý přehled pravidel Vítej v novém dobrodružství! Zde nalezneš v krátkosti ty nejdůležitější pokyny.

1. Hlavní pravidlo tohoto gamebooku zní: Všechno, co musíš vědět, je obsaženo v textu. Postupuj podle pokynů, čti jen ty části, na které budeš odkázán.

Abys na žádné instrukce nezapomněl, měl by sis vše pečlivě zapisovat. Také si veď záznamy o svých hodnotách a vybavení. Všechny výsledky si můžeš zapisovat do průvodní listiny, kterou najdeš na konci tohoto stručného úvodu (průvodní listinu a další materiály si můžeš stáhnout na www.mytago.cz a vytisknout).

2. Budeš potřebovat tužku a alespoň jednu, nejlépe však dvě šestistěnné kostky.

3. Tento gamebook sestává ze tří částí, zvaných knihy.

Pokud není uvedeno jinak, pohybuješ se vždy jen v té knize, v níž se právě nacházíš. Tvé první kroky tě očekávají na začátku knihy 1. Do ní se budeš vracet i později, poté co projdeš zbylé dvě knihy. Knihy 2 a 3 musíš v průběhu svého dobrodružství uzavřít, aby ses dostal dál.

4. Další pravidla nalezneš na konci knihy. Přečti si je, teprve až k tomu budeš vyzván v textu – budeš se je tak moci naučit postupně.

13

Kniha 1 Stín

Z noční temnoty Kalrirského lesa se do Waldheimu nesou výkřiky. Mihotavé obrysy povstávají z šera pralesa Feiů. Starci si šeptají historky o nemrtvých, lidožroutech, pololidech a vlcích velkých jako válečný oř. Cosi proniklo za městské brány a nyní se krčí v temných koutech, vyčkává, číhá. Drápy škrábou o dláždění. „Plamen stínu“, Hakûnova kronika, waldheimský městský archiv

Kniha 1: Stín

1–2

Právě když oblohu nad Waldheimem ozáří první sluneční paprsky a ohlásí konec tvé služby, zaslechneš pronikavé volání o pomoc. Nastal čas tvého prvního rozhodnutí.

Pokračuj na 1.

1

Chceš se rozeběhnout směrem, odkud jsi zaslechl výkřiky (pokračuj na 52)?

Nebo se raději vydáš opačným směrem, aby nic zbytečně neohrozilo tvůj poklidný a nerušený život člena noční hlídky (pokračuj na 144)?

2 1

Než vyrazíte, dá ti Samos několik dárků. Pročti si nyní v pravidlech oddíl 2.

Ukáže ti základy léčebného umění a předá ti i svazeček bylinek Ronahi. S jejich pomocí můžeš jednorázově zvednout životní energii až na její nejvyšší úroveň (tedy vyléčit k úplnému zdraví sebe nebo někoho jiného). Nakonec ti Samos do ruky vtiskne portálový prsten. Když s ním otočíš na prstu, můžeš se v knize 2 a knize 3 přenést na libovolnou křižovatku, na niž jsi doposud narazil. V takovém případě čti dál v té části, která odpovídá patřičnému úseku cesty.

Prsten můžeš používat podle libosti, ovšem jen tehdy, když jsi zrovna sám.

Získáš meč (zranění 7) a malý štít (zbroj 1, není možné ho používat spolu s obouručními zbraněmi).

Máš na zádech batoh a na sobě běžné oblečení. Samos ti kromě toho předá kožený měšec s 20 zlaťáky.

Poznamenej si všechny změny do průvodní listiny.

Zbylé části své výbavy nočního hlídače zde zanecháš.

18

Kniha 1: Stín

3–4

„Arumnas je pánem run Bílé sovy. Už předtím, když jsi ještě spal, na tebe použil magické zaříkávadlo, které vydrží po několik příštích hodin. Věř mi, je to ta nejbezpečnější cesta.“ Ino ti podá poslední pohár s vínem. „Nenech se sežrat tygrem a Silenovi vyřiď moje vřelé pozdravy,“ praví.

Přijmeš od něj víno a vypiješ ho jedním hltem.

Oči se ti začnou klížit, cítíš, kterak ti nohy vypovídají službu. To víno! Ino tě omámil. Ještě ho slyšíš, jak zpívá, zatímco tvé smysly se zahalují temnotou: „Hledej dvě nebe, strážce v poloviny rozpadlé vkročí…“ Pokračuj na začátku knihy 2: Oheň.

3

Jsi už téměř nahoře a jednou rukou hmátneš po okenním křídle. Ozve se zaskřípění, jak se křídlo náhle pohne, ty ztratíš rovnováhu a po hlavě se zřítíš do hlubin.

Hoď nyní kostkou (od životní energie si odečti hodnotu hozené cifry vynásobenou třemi).

Když se znovu zvedneš na nohy, je okno nad tebou zavřené. V rozpacích se zahledíš na ostatní okna, ale nemáš štěstí, všechna jsou zavřená. Chceš­‑li nyní přece jen zaklepat na dveře v naději, že budeš vpuštěn dovnitř (pokud jsi tak ještě neučinil), pokračuj na 163.

Také toto místo můžeš opustit a pokusit se proniknout do Faronovy usedlosti bez Salterovy pomoci (pokračuj na 147).

4

Bez váhání zavřeští z plna hrdla: „Poplach! Poplach! Vetřelec!“ Vyskočíš na nohy a dáš se na útěk. Ovšem ještě než se dostaneš k hradbám, obklíčí tě skupinka stráží. Jeden 19

1

Kniha 1: Stín

5–6

z nich, mladý hlídač, vyskočí vpřed a zabodne ti do břicha svou halapartnu.

Svůj cíl už máš na dosah, ale cítíš, jak ti zde, kousek od Faronova příbytku, odplývá z těla spolu s krví i život a jak míříš vstříc neslavnému konci.

5

„Jsi tedy válečník samotář. Nezapomeň: I ti nejlepší jsou bez pomoci ztraceni! Ale dobrá, je to tvoje rozhodnutí. K Faronově domu to odsud není daleko.

Stojí u cesty, která z tržiště vede na východ. Na odlehlé straně bys měl najít zadní vchod. A teď jdi!“ Pokračuj na 133.

6

1

Salter zašeptá: „Podaří­‑li se vám to, je všechno mé bohatství vaše!“ A už tě zve dál. Za dveřmi ti vysvětlí, že jeho dcera je už dlouho nemocná a pomoct jí nedokáže žádný lék na celém světě.

Za doprovodu trojice strážných tě vede do prvního patra, kde se v zadní části budovy nachází prostorný pokoj.

Do nosu tě okamžitě udeří kyselý pach nemoci. Dívka, kterou jsi prve zahlédl u dveří, leží v ohromné posteli s nebesy. V bledé, potem zbrocené tváři se jí pod očima černají hluboké kruhy. Rozcuchané prameny vlasů jí trčí všemi směry. Nevnímá tě.

Z kapsy vytáhneš lahvičku s pramenitou vodou a odměříš tři kapky do poloprázdné sklenice, která stojí vedle postele. Tuto sklenici pak podáš Salterovi.

Dívka s jeho pomocí polkne dva doušky. V okamžiku se jí do tváře navrátí barva a její pohled znovu ožije.

20

Kniha 1: Stín

7–8

„Tati? Co… co se to stalo? Já… mám takovej hlad… Tati, mohl bys…?“ Salter se ti se slzami v očích vrhne okolo krku (lidskost +1). Pokračuj na 69.

7

„Ty drzoune!“ Nečekaně švihne rukou, v níž třímá ostrou dýku s vlnitou čepelí. Podaří se jí říznout tě do boku (životní energie -8).

Cizí žena útok 27, zranění 15, zbroj 1, životní energie 35 (Lučištník: není možné střílet)

Pokud životní energie tvé soupeřky klesne pod 20, pokračuj na 148.

8

Salter na tebe hledí s údivem. „Ale proč jste mi to neřekl už u vchodu? Kdyby se vám podařilo uzdravit mou dcerku, bohatě se vám odměním!“ Přistoupíš k dívčině loži. Tvé lékařské zkušenosti zdaleka nepostačují, abys dokázal spolehlivě rozeznat, co jí schází.

Musíš tedy improvizovat. Do poloprázdné sklenice s vodou, která stojí na zemi u lůžka, odměříš tři kapky vody z Čistého pramene. Tuto sklenici podáš Salterovi.

Dívka s jeho pomocí polkne dva doušky. V mžiknutí oka se jí do tváře navrátí barva a její pohled znovu ožije. „Tati? Co… co se to stalo? Já… mám takovej hlad… Tati, mohl bys…?“ Salter se ti se slzami v očích vrhne okolo krku (lidskost +1).

Pokračuj na 69.

21

1

Kniha 1: Stín

9–10

9

Kroutíš a vrtíš svým improvizovaným nástrojem sem a tam, až cosi ostře klapne. Dveře jsou otevřeny.

Pokračuj na 34.

10

1

Vyskočíš na nohy, kompas hodíš na stůl tak, aby ho všichni dobře viděli, a podnikneš proti Arumnasovi překvapivý výpad. Tvůj sok má právě dost času, aby si doširoka otevřené oči zaclonil rukama, protože vzápětí se již hroutí pod tvým útokem.

Kadubar hlasitě zakleje a tasí dýku. Nejisté pohledy těkají sem a tam, mezi tebou, kompasem a Samosem. Na chvíli se nikdo ani nehne, až Samos zašeptá: „Ne Arumnas, můj chlapče. Faron je to, Faron.“ Faron přiskočí ke stolu a sáhne po kompasu. Marina zavolá slovo, kterému nerozumíš, a mrští jeho směrem zubatý blesk. S divokým výkřikem se na něj vzápětí vrhne i Kadubar. Samos týmž směrem hodí skleněnou nádobku se zelenou tekutinou.

Všechny tři útoky se odrazí od neviditelné zdi, jež Farona obklopuje. Ten cukne hlavou a Kadubar odletí přímo na tebe, pohřbívaje tě pod svým tělem. Faron sykne „Nadra“ a ukáže rukou na Samose. V ruce se mu objeví klubko černého kouře, který záhy vyšlehne a zasáhne muže přímo do hrudi. Samos zakvílí a rukama se chytne za zasažené místo. Vysoukáš se zpod Kadubara a vyskočíš na nohy. Faron s úsměvem přejíždí očima mezi tebou, Marinou a Samosem. Na kompas nedosáhl. „Pošetilci! My vedeme Waldheim vstříc světlu. A tvému strýci,“ mrkne na tebe, „vzkážu tvé uctivé pozdravy, drahý příteli.“ Okolo Farona vyšlehnou modré, chladné plameny a za22

Kniha 1: Stín

10–10

čnou mu šplhat po nohou a trupu až dosáhnou hlavy.

Ještě než zmizí, stačí Faron zvolat: „Však ona tě kletba havrana přivede až ke mně!“ Poté ho modravé mžitky celého pohltí a je pryč.

Od chvíle, kdy jsi odklopil krytku kompasu, uplynula jen kratičká chvilka, tobě to však připadá jako celý lidský věk. Ještě stále ti nedochází, že zrádce se celou dobu ukrýval mezi vámi. Arumnas se svíjí na zemi. Samos a Marina se k němu seběhnou a skrčí se nad jeho vetchým tělem. Arumnas zasténá a zašeptá něco, čemu nerozumíš. Samos a Marina se otočí k tobě. Knihovník pozvedne svou roztřesenou ruku a ukáže na tebe. „Zastav ho, noční hlídači!“ Poté mu ruka strne a klesne k zemi. Jeho oči se zavřou.

Marina mu tiskne ucho k hrudi a na zápěstí mu hledá puls. Nakonec zavrtí hlavou. Arumnas boj proti Karbům zaplatil životem. Ty sám jsi mu ho vzal (lidskost -1).

Tvé zraky dopadnou na otevřený kompas, který stále ještě leží na dubovém stole. Střelka se už neotáčí. Ukazuje směrem ke trojici před tebou. Vezmeš ho do ruky a popojdeš o dva kroky. Střelka stále ukazuje týmž směrem. Nevíš, na koho přesně.

Náhle u tebe stojí Kadubar. Vezme ti kompas z ruky, zaklapne ho a následně ti ho vrátí. „Vem si ho. Budeš ho potřebovat.“ Marina energicky vyskočí na nohy. Na jejích tvářích zahlédneš slzy. „Nemůžeme mu přece jen tak…“ „Ticho!“ Samos se zvedne od mrtvého a přistoupí k tobě, ruku přitisknutou k hrudi. „Co se právě stalo, je pro nás tvrdou ranou. Faron zradil… Tvůj úkol však zůstává stejný.“ 23

1

Kniha 1: Stín

11–11 11

1

Napadne tě, že jsi jim ještě nestačil vypovědět, jaká zvláštní slova ti dal na cestu Ténoch. Když vše odvyprávíš, vydechne Samos úlevou. „Moc sovy dnes stála při nás. Aspoň že tohle Faron neslyšel. Pro nás to nyní může být slabým vánkem naděje, který nakonec sfoukne měsíční oheň. Bílý stín zažehnán, severní noc prozářena… To se musí vztahovat ke Kalriru. Je zachvácen temnou magií a leží ukryt pod vysokými závějemi sněhu. Zjisti, jaká síla drží ve své moci Čistý pramen a osvoboď ho. Dítě dávné moci, kompas spásou vody – netuším, co tím Ténoch chtěl říct.“ Samos pokrčí rameny. „Kromě toho to Farona…“ Zaváhá, jako by se zamyslel.

Poté jen prohodí: „Měl bys vyrazit brzy.“ Pokračuj na 105.

11

Jen co jeho pohled dopadne na obě poloviny, Ino vyskočí a uchopí je. Roztřesenýma rukama je přiloží k sobě. Dokonale do sebe zapadnou. „Nebeský kotouč ze Sagiritonu!“ zvolá. „Ať mi roh upadne!“ S těmito slovy se vyřítí z domu. Utíkáš za ním, Samos kulhá v závěsu.

Venku Ino drží kotouč přitisknutý k očím a několik vteřin se nehýbe. „Nebeský kotouč ze Sagiritonu má velkou moc. Ukládá v sobě pohyby nebeských těles, díky čemuž umožňuje pohlédnout na události posledních hodin.“ Znovu se odmlčí.

Poté zašeptá: „To je zvláštní… Faron přece využil magické moci měsíce, aby…“ Jeho oči sklouznou k tobě. „Ty mé hříbě!“ vykřikne vzápětí. „Wilhelm musí být 24

Kniha 1: Stín

11–11

ještě naživu! Faron dnes měsíční oheň nepoužil. Pokud se ti zdálo, že jím tvého strýce zabil, muselo jít o pouhou iluzi!“ Ve dvou uháníte do márnice, kam byl prve přenesen Wilhelm. Jakmile Ino stane před jeho nehybným tělem, položí mu hlavu na hruď a zašeptá několik slov. Tu Wilhelm najednou otevře oči a dezorientovaně se rozhlédne kolem sebe.

Přiskočíš k němu.

Když tě pozná, objeví se mu ve tváři slzy dojetí. S úlevou si padnete do náruče.

O něco později sedíte ve třech u Samose a posilňujete se vydatnou stravou. Ino přináší stále nové pokrmy a Wilhelm je v sobě nechává mizet, jako by už celé dny nic nejedl. Nakonec zopakuješ otázku, kterou jsi už jednou položil: „A co bude teď?“ Samos na tebe mrkne. „To je jen na tobě, chlapče. Jistě se chceš setkat se svými starými přáteli. Lynn bude mít radost. Jestli chcete, postavte si znovu svůj dům. A přirozeně se ve Waldheimu a v řádu Bílé sovy najde mnoho významných hodnostářů, kteří tě budou chtít poznat!“ Přikývneš. Na své další úkoly ve službách Bílé sovy se cítíš dobře připraven. „A teď, můj chlapče, se podíváme, jakým směrem tě tvá cesta povede dál.“ Zanecháte Wilhelma ve společnosti rozmarného služebníka a společně zamíříte zpět do místnosti, v níž jsi předtím vyskládal svou výbavu.

Pokračuj na 199.

25

1

Kniha 1: Stín

12–13

12

1

Kadubar se poškrábe na čele. „Karbové jsou sekta, a navíc banda vrahů a ničemů!

Ocelová pěst, teror a útisk, okořeněná troškou svatouškovskejch slibů – to jsou jejich prostředky, který by moc rádi viděli po celým Anmaru.“ Odplivne si na zem. „Já tyhle Karby tak nenávidím! Napáchali už tolik zla, že si to neumíš představit. Už jsem jim pochroumal pěknejch pár mečů, ale oni jsou stejně čím dál mocnější!“ Hněvivě na tebe pohlédne. „Kdybych bejval tušil, že Faron je jedním z nich, bejval by jeho límec navázal letmou, ale intenzivní známost s mým mečem. Po tý zradě, který se dopustil na…“ zaváhá, „… na… městě, by si nic jinýho ani nezasloužil!“ Když si povšimne tvého tázavého pohledu, popadne tě za rukáv a zatáhne tě zpět do domu. „Musíme zpátky k Samosovi. Určitě už je bez sebe netrpělivostí.“ Pokračuj na 37.

13

Ještě než pírko stačíš vsunout dovnitř, otvor se uzavře. Chvíli vyčkáváš, ale nic se neděje. Dochází ti, že Amiriolla do zařízení musela zabudovat ochranu proti věcem jako harpyjí pírko. Při pouhé vzpomínce na toto děsuplné stvoření tě znovu zalije pocit vděku, že jsi vaše setkání vůbec přežil. Jestli chceš, můžeš si pírko zase vrátit do kapsy. Kam se vydáš nyní?

K Samosově domku, jestliže jsi v něm ještě nebyl, tě zavede 138.

Ke kováři Magnussonovi vede 142.

Do hrozivého lesa Kalriru tě vyšle začátek knihy 3, za předpokladu, že jsi již Samosovi povyprávěl o svém úspěchu v pralese Feiů.

26

Kniha 1: Stín

14–16

Také můžeš použít portálový prsten, aby ses přenesl na Mansurovu obchodní křižovatku a pokračoval na 97 (pokud u Mansura nemáš zákaz vstupu).

14

Šeptem mladému hlídači vysvětlíš, že jednáš v zájmu všech. Mladíkovy oči si tě váhavě měří, nakonec se však odhodlá a rozhodne se. „No dobře. Budu ti teda věřit. Teď koukej zmizet, ale pěkně rychle.“ Vytáhneš se podél zdi vzhůru a vzápětí už jsi na druhé straně. Pokračuj na 189.

15

Proplížíš se ke schodišti a vydáš se po něm dolů.

Náhle okénkem nahoře pronikne světelný paprsek. Kuchyňské dveře se otevřou a v nich se objeví služebník.

Zůstaneš nehnutě stát, zatímco muž v poklidu bafá ze své dýmky.

Po chvíli se znovu otočí, zajde zpět a zavře za sebou dveře. Světlo opět zhasne. Pokračuj na 91.

16

Faron pozvedne dlaň a ty nemáš nejmenší pochyby, že Wilhelmovi vzápětí vezme život. „Zadrž!“ vykřikneš. „To já jsem tím, koho hledáš!“ Protlačíš se vpřed mezi lidmi a vyskočíš na pódium. Se zbraní v ruce se postavíš Faronovi, který na tebe hledí zlostně se lesknoucíma očima. Jeho rty se zkroutí v úzkém úsměvu. „Vítej, drahý příteli. Jaké štěstí, že ses zvládl ukázat včas. Už jsem se začínal bát, že budeme muset pokračovat bez tebe.“ Dá strážím znamení, aby tvého strýce odvedly, a znovu se otočí k tobě. „Ale copak má znamenat ta zbraň?“ Chceš ji pozvednout a setnout tomuto monstru jeho 27

1

Kniha 1: Stín

17–17 17

1

zlolajnou hlavu. Nechat zavládnout spravedlnost pro Wilhelma a Waldheim. Ke svému zděšení však sleduješ, kterak tvé ruce zbraň zahazují pryč a ty padáš na kolena. Tvého těla se zmocnila cizí síla, mnohem mocnější než umrtvující kouzlo, jímž tě chtěla spoutat černá víla Kalriru. V pokorném gestu svěsíš hlavu.

Kletbu havrana na své hrudi cítíš tíživěji než kdy předtím. Faron se obrátí k davu a objasní, že může ušetřit Wilhelmův život, když se nyní vůdce celého spiknutí sám doznal. To už však sotva vnímáš. Cosi ve tvém nitru začne plápolat a postupně se rozplývat, zůstane jen vzdálená vzpomínka na zvláštní teplo. Tvá lidskost klesne na -6.

Vskutku se ti povedlo zachránit Wilhelmovi život, ale svobodu jsi mu už zajistit nedokázal. Avšak pro tebe, Bílou sovu, Waldheim a celou zemi v tuto chvíli vyhasla poslední naděje, která ještě existovala, vtělena do prostého nočního hlídače, do tebe. Nikdo jiný si toho ale nepovšiml.

17

Marlus ti krátce vysvětlí, kde najdeš Samosův dům: přímo na tržišti, jen několik kroků od radnice. „Ještě jedno bys měl vědět,“ podá ti nepopsanou obálku. „Tenhle dopis na sobě nese magickou pečeť. Kdyby ses ho pokusil otevřít, zničí se.“ Než vyrazíš, položí ti strýc Wilhelm na rameno svou mozolnatou ruku. „Zase se mi ve zdraví vrať, chlapče.“ Vrásky okolo jeho očí se zahalí tmavým stínem.

Abys zbytečně nepřitahoval pozornost, necháš doma halapartnu i signální roh.

Samosův dům skutečně objevíš v rohu tržiště. Krčí se vedle sousední budovy tak nenápadně, že bys ho na28

„Buď zdráv, noční hlídači.“

Kniha 1: Stín

17–17

1

vzdory dvěma poschodím téměř přehlédl. Po jeho bíle natřené čelní stěně se vzhůru pne břečťan lemující malbu, zobrazující letícího ptáka. Čerstvý ranní vánek břečťanové lístky jemně rozechvívá.

Nevidíš žádný vchod, zleva však na dům navazuje silná zeď. V ní se o pět kroků dál nachází dveře z dubového dřeva, do nichž je vyryt stejný obrázek, jaký jsi viděl na fasádě domu.

Několikrát zaklepeš těžkým železným klepadlem. Navzdory časné hodině to netrvá dlouho a ve dveřích se odsune špehýrka. Za ní se objeví oči služebníka. „Buď zdráv, noční hlídači. Ale neměl bys v tuto dobu už hlídat nanejvýš své vlastní lože?“ Muž má neposedné hnědé vlasy, nápadně kulatý nos a na čele malé růžky. Dveře se otevřou a muž se představí jako Ino. „Smíš vstoupit, mladíku. Rozhodli jsme, že pro tento dům nejsi nebezpečím.“ V úsměvu odhalí zuby a dá si ruce v bok. Pod jeho zeleným pláštěm spatříš nahou hruď. Jeho nohy jsou pokryté hustou srstí a místo chodidly jsou zakončeny kopyty. Když se Ino otočí a vykročí před tebou, spatříš dlouhý černý ocas, který připomíná oslí oháňku.

Následuješ ho přes dvůr, kde mezi vinnou révou poletují třepetaví motýlci a v malé kašně ze šedého kamene šplouchá voda. Vstoupíte do místnosti vyložené drahým kobercem. Do nosu ti zavane vůně pečeně. Na stole na vás čeká opulentní snídaně z nejrůznějších druhů masa, ovoce a chleba. U stolu sedí statný muž s hustými bílými kadeřemi a mohutným knírem téže barvy.

Na sobě má dlouhou světlou tuniku, která na něm volně visí, sepnuta hnědým páskem. Vedle sebe má o stůl opřenu hůl. V ruce drží hrozen vína. Ino na tebe ukáže 30

Kniha 1: Stín

17–17

a praví: „Tohle hříbátko si s vámi přeje mluvit, mistře Samosi.“ Samos vzhlédne a usměje se. „Hrozny nejlépe chutnají čerstvě utržené. Mám rád tu kyselost. Bohužel se člověku výjimečně dostane času na poklidnou snídani.“ Pozvedne k ústům jednu kuličku vína, rozžvýká ji a zamyšleně polkne. „Nikoho jsem v tomto čase neočekával. Co vede člena ctihodné noční hlídky k tomu, že se vzdá svého zaslouženého klidu po poctivě vykonané službě?“ Pokyne směrem k modrému emblému na tvém plášti. „Posaď se.“ Ino před tebe postaví pohár s vínem.

Usedneš a podáš Samosovi obálku. V rychlosti mu popíšeš, co se přihodilo. Při zmínce o temném neznámém se jeho výraz zachmuří. Požádá tě, abys mu ukázal černé znamení na hrudi. „U Sovy!“

Mlčíš. Při vzpomínce na dotek temného tvora ucítíš, jak ti po zádech přeběhne mráz.

Samos dopis uchopí do levé ruky, pravou spočine nad obálkou a několik vteřin tak setrvá se zavřenýma očima. Na jeho ruce zahlédneš stříbrný prsten, do něhož je vyryt obrázek sedící sovy. Poté obálku otevře loveckým nožem, vyjme z ní složený list papíru a mlčky ho přeletí 31

1

Kniha 1: Stín

18–19

1

očima, než jimi znovu sklouzne ke tvé hrudi. Následně dopis zmačká do kuličky. „Ti zpropadení Karbové! Ve Waldheimu a možná dokonce v městské radě! Až tak daleko to zašlo! Ale než budeme hovořit dál – proč jsi Marluse a svého strýce nechal doma? To bylo pošetilé. Vědí, po kom mají pátrat. Znak noční hlídky nepřehlédne ani slepý králův syn.“ „Musím za Wilhelmem!“ zvoláš a už už se chystáš vyrazit, když tě Samos zadrží. „To by sis měl pořádně rozmyslet. Pokud se tomu tvorovi dostaneš do rukou, nepomůže ti ani ta nejlepší halapartna na celém světě!“ Jak se rozhodneš?

Chceš se vydat zpátky, abys zachránil svého strýce? Pak pokračuj na 23.

Nebo dáš na Samosovu radu a budeš pokračovat na 102?

18

Trváš na tom, že potřebuješ pomoci.

Hoď kostkou a k výsledku připočti svou aktuální úroveň lidskosti (záporná hodnota se od výsledku odečítá).

Pokud je výsledek 5 nebo víc, pokračuj na 191. Pokud to je 4 a méně, pokračuj na 75.

19

Muž v černé masce vzhlédne. Povzdychne si, odloží knihu stranou a zvedne se ze svého trůnu. Rukou udělá rozmáchlé gesto, jako by na tebe chtěl mrštit neviditelný předmět. Nic se nestane. Ve stejnou chvíli za ním modrý plamen zhasne. Jeho oči se rozšíří. „U všech stínů, to není možné!“ zašeptá.

Poté pospíší zpět ke stolu a tasí modře zářící meč.

Pokračuj na 185.

32

Kniha 1: Stín

20–23

20

S rozmachem vrazíš páčidlo mezi dveře a rám a zabereš. Trvá to jen chvíli a dveře se s hlasitým prasknutím otevřou. Zarazíš se a zaposloucháš, zdali tvé vloupání zůstalo nepovšimnuto.

Hoď si kostkou.

Pokud ti padne 3 nebo více, pokračuj na 60.

Pokud hodíš 1 nebo 2, pokračuj na 117.

21

Možná bys muži mohl nabídnout peníze? Nebo ho přemluvit, aby ti pomohl? Nebo se stane zázrak a on se jednoduše rozhodne tě nevidět?

Než se stačíš rozhodnout, zahřímá muž z plných plic.

Služebník z druhé strany dveří se objeví vzápětí. Netrvá dlouho a jsi obklopen hordou stráží. Jelikož se nacházíš v části domu, v níž nemáš ani v nejmenším co pohledávat, učiní s tebou krátký proces. Několik kopí tě probodne téměř naráz, takže je tvá smrt sice rychlá, zato však značně bolestivá.

22

Vezmeš sponu a spolu se zlaťáky ji vhodíš dovnitř. Vzápětí slyšíš tiché brumlání, načež z otvoru začne stoupat zelený dým. Krátce nato spona vypadne z jiného otvoru, kterého sis prve nevšiml, a cinkne o zem před tvýma nohama. Zelenkavě se leskne a vyzařuje magickou energii (maximální hodnota životní energie +3, dokud ji máš na sobě).

Jdi na 71 a rozhodni se, jak budeš pokračovat.

23

Opustíš Samose a vydáš se spěšně ke svému domku. Ještě než zahneš za poslední roh, udeří tě do nosu zápach kouře. Tvůj domov plápolá jako pochodeň.

33

1

Kniha 1: Stín

23–23

1

Žíravé ohnivé jazyky šlehají k ranní obloze, jejich žár činí vzduch nedýchatelným. Proč nikdo nehasí? Kde jsou sousedi? Dveře se rozletí a na ulici se vypotácí Wilhelm. Sípavě kašle, zatímco k tobě omámeně klopýtá. Vlasy má ožehnuté, kůži zarudlou. „Jak ses sem…

Oheň… Marlus je mrtvej… Plamen… byl…“ Zarazí se, zapotácí a ty k němu přiskočíš právě včas, abys ho podepřel. Strýc se zachytí tvé ruky a přitiskne tě k sobě. Jeho pohled se zakalí hněvem. „Tyhle Karbové!“ zasyčí. „Šli po Marlusovi. Řekl, že přijdou. Že pronásledujou každýho, kdo o nich ví. Ovládaj kouzla.“ Jeho oči se prudce otevřou, když tě popadne za límec. „Kouzla! Proto nikdo nehasí. Proto hořej kamenný zdi.

Karbové to byli. Karbové! Běž! Schovej se! Řeknu, žes uhořel. Na uhel, jako Marlus. Jo, tak to uděláme. Můj ubohej synovec, proměněnej ve zčernalou mrtvolu.“ Chrčivě, bezmála pomateně se zasměje. „Utíkej! Na co čekáš?“ Pokusí se tě odstrčit, ale scházejí mu síly.

Snad bys u něj rád zůstal a pomohl mu. Snad bys ho rád odnesl pryč. Avšak všechny tyto možnosti ti jsou upřeny, protože něco přehluší sténání plápolající budovy – dusavé kroky vojenských bot, jak se sbíhají městské stráže. „Běž, můj chlapče, běž, jinak ti na krk hodí žhářství.

Nebo vraždu! Přivedou tě k nim!“ Uděláš, co ti poručí.

Běžíš ulicemi a uličkami, přímo k Samosovi. Svého starého strýce, který tě vychoval, necháš daleko za sebou.

Když dorazíš k Samosovu obydlí, vpustí tě Ino beze slova dovnitř. Samos tě pozorně vyslechne, ale zdrží se jakéhokoliv komentáře. Jedno je jisté. Tvůj život tak, jak jsi ho žil doposud, je navždy pryč. Pokračuj na 177.

34

Kniha 1: Stín

24–26

24

Kroutíš a otáčíš svým improvizovaným nástrojem v zámku sem a tam, avšak nic se neděje. Zarmouceně předmět vsuneš zpátky do kapsy.

Pokud to chceš zkusit znovu jiným předmětem, vrať se na 91. Jinak na 179 zkus přijít na něco jiného.

25

Ve skrytu houstnoucího šera se plížíš ulicemi.

Zvuky večera tě provázejí na každém kroku: cinkot hrnců, křik dětí. Lynna už doma nezastihneš, ale samozřejmě dobře víš, kterou trasou chodívá.

Bude mít tvůj starý přítel z vašeho setkání radost? Nebylo by nakonec lepší, aby tě nadále považoval za mrtvého? Že by tě nyní přece jen opouštěla odvaha? Necítíš­‑li se na to, můžeš se svého úmyslu ještě stále vzdát, a místo toho se pokusit do Faronovy usedlosti proniknout jiným způsobem (pokračuj na 172).

Nebo jsi nadále rozhodnut se s Lynnem setkat? Pak pokračuj na 178.

26

Po krátkém pozdravu se posadíš k mužům u stolu a objednáš si korbel „zombie šťávy“. Chlapi okolo tebe páchnou potem a alkoholem. Nijak zvlášť si tě nevšímají, přesto samozřejmě slyšíš útržky jejich rozhovoru. „… ho poslali až do Krehlheimu… předat náklad… divná historka, vole… v tom lese tam… určitě už docela mrtvej… odměnu za jeho hlavičku… tenhle boháč Faron…“ Náhle se ti v hlavě rozezní poplach. Pokoušíš se nedat na sobě nic znát a místo toho dál nenápadně posloucháš, ovšem tu se trojice otočí tvým směrem.

35

1

Kniha 1: Stín

27–28

„Musí vypadat asi jako tendleten. Stejná barva vlasů, tak ňák podobně vysokej, stejná postava…“ Ustrneš a v duchu se modlíš, aby ta chvíle nerušeně přešla. Tvá naděje však dojde zklamání, když jeden z mužů vykřikne: „Hej, dyť to je von! Na něj, kluci!“ Vzápětí se na tebe trojice holomků vrhne, zatímco ty vyskočíš a dáš se na zoufalý útěk.

Hoď dvakrát kostkou a k výsledku připočti 12. Pokud je výsledné číslo vyšší než tvá obratnost, pokračuj na 104.

Jinak pokračuj na 49.

27 1

Zkušený obchodník Salter tvůj trik okamžitě prohlédne. Se zatrpklým výrazem otevře dveře a do místnosti vpadne dvojice stráží.

Nezbývá ti než utéct oknem, ale jen co jím prolezeš, ztratíš rovnováhu a zřítíš se na kamenné dláždění (životní energie -15). S krátkým zasténáním se zvedneš na nohy a vyrazíš nocí pryč. Dáš se na cestu k Faronově usedlosti, abys přišel na jiný způsob, jak se dostat dovnitř.

Pokračuj na 147.

28

Samos vezme do ruky ruličku zažloutlého pergamenu, která leží na stole. Když ji rozvine, materiál tiše zakřupe a ty ucítíš zatuchlý pach prachu. Pergamen zobrazuje mapu Anmaru. Uprostřed se nachází Waldheim, obklopený Kalrirem a Feiským pralesem. „Váleční mniši sehráli důležitou roli během invaze Zazarů, o níž ti už vyprávěl Kadubar. Boj proti tomuto mocnému nepříteli život mladých mnichů trvale ovlivnil. Když byli nepřátelští rytíři konečně odraženi, vydali se mnozí 36

Kniha 1: Stín

28–29 29

z mnichů na jinou, novou cestu. Návrat k původnímu životu už pro ně nebyl myslitelný.

Velká skupina válečných mnichů se společně rozhodla zužitkovat své zkušenosti z války a začala vyvíjet nové techniky boje. Vynalézali zbraně a zároveň utužovali svého ducha. V průběhu let kolem sebe vybudovali celou školu boje a vnitřní reflexe. Tak vznikli první anmarští strážci. Dnes podléhají bezprostředně a výhradně králi. Ti nejlepší z nich tvoří jeho osobní gardu.

Zvláště v Krehlheimu je lidé chovají ve velké úctě jako válečníky dobra.“ Samos ukáže na mapu. „Právě v Krehlheimu mají svou školu strážců. V souladu s tradicí starých válečných mnichů se od žáků očekává, že stráví roky na cestách, aby prokázali své dovednosti, svou odvahu a smysl pro dobro. Právě to se stane i tvým osudem. Vydej se do světa, nauč se ho znát a zasluž si svůj přístup do školy strážců.“ Země se může třást, rytíř snad padne, strážce však musí stát, král jen ať vládne! Uzavřel jsi toto dobrodružství jako strážce (pokračuj epilogem na konci knihy 1).

29

Vytasíš úzkou čepel, kterou jsi nalezl při střetu se zlodějkou. Opatrně ji zasuneš do zámku a pokusíš se mechanismus nějak přelstít. Netrvá dlouho a nůž se v zámku nadobro vzpříčí. Rozezleně jím lomcuješ.

Když vší silou zabereš, čepel se zlomí a řízne tě do ruky (životní energie -7).

Chceš­‑li použít jiný předmět, vrať se k 91. Nebo zkus na 179 přijít na něco jiného.

37

1

Kniha 1: Stín

30–30 30

30

1

Je už pozdní odpoledne, když zaklepeš na dveře Samosova příbytku. Vyřešil jsi všechny hádanky Feiského pralesa, přestál jsi nástrahy Kalriru a nalezl cestu, jak je možné Farona porazit – a přece jsi nedokázal zabránit smrti svého starého strýce.

Ino otevře dveře. „U matky všech vinných hroznů!“ zvolá, jakmile tě pozná. Přes dvůr s fontánkou tě doprovodí do knihovny, v níž se vrší hromady knih a zbraní.

Neočekává tě zde ale Samos, nýbrž Kadubar, válečník z Krehlheimu. „Díky Sově!“ Muž k tobě přistoupí a krátce ti stiskne dlaň, zatímco si tě důkladně měří pohledem. „Vím, že chceš k Samosovi. Zrádce Faron ho zaklel. Samos tomu říká hadí prokletí. Jde o další ohavnost z kuchyně starýho krále Východní říše. Od chvíle, kdys odjel do Kalriru, moc kletby roste. Je to, jako by měl Samos v žilách kyselinu, která ho žere zevnitř. Nebude to moc dlouho trvat a bude po něm.“ Kadubar sklopí oči. „Už šest dní nacházíme každé ráno na Samosově prahu velké soví pírko. Nevíme, kdo ho tam dává. První den bylo bílý jak sníh. Včera byla začerněný uhlím a dneska zbrocený krví, jako by už Samosův konec byl docela blízko.

Vypadá to, že někdo si je svojí věcí dost jistej.“ válečník svěsí ramena. „Ale co ty? Vypadáš mátožně jako zubatý ostří. Co se stalo?“ „Wilhelm je mrtev!“ vyplivneš tu ohavnou pravdu jako zkyslé mléko. „Faron na něj hodil svoje vlastní zločiny a popravil ho. Lidi ho považují za ochránce Waldheimu.“ Kadubar hlasitě zakleje. „Už zase jsme byli moc pomalí. Jako zbrojnoš, kterej ještě neumí držet štít. Farona 38

Kniha 1: Stín

30–30

je potřeba konečně zastavit.“ Válečník udeří pěstí do stolu s takovou silou, až se jeho pohár s vínem převrhne. „Musí konečně zaplatit za všechno, co proved!

Faron, pořád jenom Faron! Už to konečně musí skončit. A skončí. Dneska v noci!“ Vidíš, jak na jeho sevřené levé pěsti vystupují zbělelé klouby. Pomalu dlaň otevře, zamyšleně si jí přejede po tváři a v úvahách se odvrátí.

Po chvíli se zvedne a položí ti těžkou ruku na rameno.

Záhy ji ale opět stáhne, posadí se zptáky ke stolu a promluví: „Mrtvý můžem oplakávat později. I pro Farona je neobvyklý vystupovat takhle veřejně. Možná cítí, že jsme mu za patama, a snaží se nás zastrašit. No, tak pojď, měli bysme zajít za Samosem. Musí si poslechnout, co se dělo v Kalriru.“ Kadubar tě zavede do místnosti, která je zatemněná hrubými závěsy. Do nosu tě udeří pach potu a zvratků. Na posteli leží Samos, ale ty máš problémy v něm poznat muže, jehož jsi opustil v Kornbachu. Samosova tvář je propadlá a bledá, pod šedou vlněnou přikrývkou se rýsují kosti jeho pohublého těla.

Když přistoupíš blíž, otevře Samos oči. Lehkým pokynutím ti dá najevo, že tě poznává.

Kadubar zavře dveře a postaví se před ně, jako by je musel strážit. Usedneš na stoličku a povyprávíš Samosovi o svých zážitcích ze severního lesa. Když mluvíš o souboji s Arumnasem, Samos přikývne. „Nyní tedy víme, proč byl hrob znesvěcen. Kdybychom se po jeho smrti bývali podívali na jeho hruď, nalezli bychom tam znamení havrana.“ Zatímco hovoříš o svém střetu s černou vílou, otevřou se Samosovy oči doširoka, a když zmíníš rozhovor 39

1

Kniha 1: Stín

30–30

1

s Martem, nadzvedne se Samos ze svého lože. Kadubar překvapeně vydechne: „Copak nevíš, s kým jsi měl tu čest? Mart je slepým synem krále Anmaru.“ Samos zvedne ruku a zašeptá: „‚Procitne tvůj vůdce, dítě dávné moci,‘. Ténoch věděl, že ti královský syn vyjeví, jak porazit měsíční oheň.“ Vytáhneš lahvičku, ve které uchováváš léčivou vodu Čistého pramene a slavnostně ji zvedneš do výše. „Dokázals to! Můj drahý žáku, zasloužíš si být přijat do našeho řádu!“ Nato dá Kadubarovi rukou znamení a válečník okamžitě opustí místnost. Zatímco mlčky čekáš, zavře Samos oči. Nejsi si jist, zdali neusnul.

Když se Kadubar znovu objeví, následuje ho Ino. Služebník nese stříbrný pohár ve tvaru sovy. Podá ho Samosovi, jenž ho uchopí roztřesenou rukou. „Byl jsi přijat jako žák řádu Bílé sovy. Já, Samos, jsem tě vyvolil, bral ti a dával. Připoutal jsem tě k sobě magií a propůjčil ti sílu pro tvůj úkol. Překonal jsi všechny zkoušky a ukázal mi, že jsem se nezmýlil.“ Pozvedne pohár. „Tímto tě vítám ve spolku Bílé sovy. Napij se s námi na naše zdraví a přísahej, že budou tvé činy vždy vedeny duchem Sovy.“ S těmito slovy ti Samos podá pohár.

Chceš se napít a zpečetit své přijetí do spolku Bílé sovy?

Pak pohár převezmi a pokračuj na 90.

Máš z toho všeho spíše rozpačité pocity? Nedůvěřuješ Samosovi či Bílé sově? Nebo k nim jednoduše nechceš patřit? Pak pokračuj na 192.

Jestliže je tvá lidskost na úrovni -5, nemáš na výběr: V tomto případě pokračuj na 168.

40

Kniha 1: Stín

31–32

31

Zamumláš jakousi neurčitou omluvu a spěšně odkráčíš. Salter se za tebou zklamaně dívá.

Pokud jsi tak ještě neučinil, můžeš se nyní pokusit najít jinou cestu do kupcova domu (pokračuj na 44).

Nebo se rozhodneš dostat do Faronovy usedlosti na vlastní pěst (pokračuj na 147)?

32

Samos pokrčí rameny a znovu se zakloní. „Když jsem tě poznal, vkládal jsem do tebe velkou naději, ovšem ty jsi dokázal ještě mnohem víc, než jsem pokládal za možné. Nejen, že jsi porazil Farona, ale nalezl jsi navíc i způsob, jak přitom uchránit od utrpení nevinné lidi. Už nyní jsi Sově a Anmaru prokázal nejednu službu. Ve tvém bytí pulzuje čistá bílá energie, podstata našeho řádu. Jde o úkaz tak vzácný, že se v každé generaci objeví jen jednou.“ Zatímco Samos hovoří, vytáhne hůlku ze světlého dřeva a zapálí ji. Obláčky hustého dýmu se vznesou k obloze a zahalí vás. Zamotá se ti hlava, a tak zavřeš oči, ovšem vzápětí je znovu otevřeš, neboť ti do tváře dýchne ledový závan.

Stojíš na sněhem pokrytém kopci. Samos je vedle tebe.

Rozverně na tebe mrkne. „Vítej v Zornorijském pohoří, staré domovině ledových kněží. Kdysi zde vládli, ve sněhovém městě. Měli velikou moc, avšak ta je dávno pryč.“ Kolem vás se rozprostírá velká ledová plošina, z níž se vám nabízí výhled na četné menší hory. Nad vámi se tyčí vrchol nejvyšší, zvaný Glacinolis, jak ti Samos obratem osvětlí. Nejste sami: Na okraji plošiny stojí vyhublý muž s dlouhými bělavými vlasy, oděný do světle šedého hábitu. „Toto je Ildelancat, věštec Bílé sovy. Je 41

1

Kniha 1: Stín

32–32

1

potomkem Aldelotovým, od něhož snad pochází i tvůj prsten. Jeho jméno znamená ten, jenž stojí nade vším.“ Kmet pozvedne paži a učiní rozmáchlé gesto, jako by ti chtěl prezentovat královskou podívanou na zasněženou krajinu. Když k němu přikročíte, praví: „Stezka duchů byla začátkem tvé cesty šamana. Avšak čeká na tebe mnohem víc. Můj mladý přítel Samos tě bude ještě chvíli provázet. Poté budeš muset i ty následovat svou vlastní vizi našeho světa. Vydej se jím coby poutník. Rozhodni si sám, jestli chceš zůstat v osamění, či se stýkat s lidmi a zabývat se jejich nesnázemi. Nalezni své vlastní zřídlo síly ve zlomcích svých předků a v jejich duších. Má cesta mě zavedla do Zornorijského pohoří, do Paláce větru, do Zámku bouří na samotné střeše Anmaru. Avšak tato cesta se blíží ke svému konci.

Brzy již usednu po Aldelotově boku. Na konci tvé cesty může také čekat velký cíl, bude to ale jiný cíl než můj.

Jen náš úkol bude vždy stejný: Stát se věštcem a přinést boží světlo všem ostatním.

Toto nechť tě navždy označuje jako toho, kdož hledá osvícení.“ Podá ti malý kotouč ze starého, sukovitého dřeva, pověšený na koženém řemínku. „Jde o věštcovu pečeť. Zasvěcení ji poznají.“ Ildelancat tě uchopí za zápěstí a několikrát ti řemínek omotá kolem ruky, načež ho pečlivě zaváže. Poté zamumlá několik slov a vyfoukne vaším směrem mrazivý oblak. Vzápětí se Samosem stojíte zpět v jeho domě.

Jen ten, kdo vidí, může mnohé spatřit! Uzavřel jsi toto dobrodružství jako věštec (pokračuj k epilogu na konci knihy 1).

42

Kniha 1: Stín

33–35

33

„Máš dvě možnosti,“ pokračuje Kadubar. „Můžeš se pokusit vlízt do domu potají zadním vchodem, nebo si najdeš některýho z pozvaných hostů a zaujmeš jeho místo. To ale nejspíš bude trochu zavánět vyděračstvím a kdoví jakýma dalšíma násilnýma metodama.“ Hlavou ti projede spásný nápad. „Můžu navštívit svého přítele Lynna. Je to noční hlídač, známe se od dětství.

Možná by mi mohl pomoci najít cestu dovnitř!“ Kadubar zamyšleně nakloní hlavu. „To by asi šlo. Doufám, že tomuhle Lynnovi můžeš věřit.“ Pro kterou možnost se rozhodneš?

Chceš navštívit Lynna? Pokud je tvá lidskost vyšší než +3, nedokážeš v tuto chvíli odolat představě setkání se starým přítelem a bez meškání vyrazíš. Pokračuj na 106.

Nebo se rozhodneš pro cestu, nepříjemně se blížící násilí a temným metodám? Je­‑li tvá lidskost -2 nebo nižší, rozhodneš se pro ni v každém případě. Pokračuj na 42.

Případně se můžeš pokusit do stavení proniknout na vlastní pěst. Pak pokračuj na 5.

34

Konečně se nacházíš ve Faronově domě.

Před tebou leží skladiště s řadou soch a velkými dřevěnými bednami, které jsou zčásti zakryty plachtami.

Z protější stěny na tebe hledí tmavé dveře. Jsou jen přivřené.

Chceš se co nejrychleji proplížit dveřmi (pokračuj na 81), nebo nejprve míníš nahlédnout pod plachty a prozkoumat obsah beden (pokračuj na 93)?

35

Najdeš si tmavé místečko, z něhož se ti otevírá výhled na silnici. Takto ukryt čekáš na příchod noci.

43

1

Kniha 1: Stín

35–37 36–37

Když se okolo rozhostí temnota, vyrazíš k Faronovu příbytku. Pokračuj na 147.

36

Pospíšíš si okolo několika nároží, dokud si nejsi naprosto jistý, že už tě nikdo nepronásleduje.

Míříš za Lynnem? Pak pokračuj na 25.

Rozhodl ses vydat temnějšími cestami a „přemluvit“ některého kupce, aby ti pomohl? Pak neváhej a jdi na 186.

Jestliže pracuješ na vlastní pěst, zkus své štěstí na 172.

37

1

Čas loučení se přiblížil. Samos vytáhne další mapu a podá ti ji (i tuto mapu nalezneš na začátku knihy). „Jak vidíš, máme o Kalriru jen málo informací. Doufejme, že si sám najdeš svou cestu. Kompas ti však bude nápomocen a ukáže ti, kde se ukrývají příslušníci Karbů.“ Ze šuplíku skříňky Samos vyloví malou křišťálovou lahvičku. „Pokud se ti podaří osvobodit Čistý pramen, naplň jeho vodou tuto lahvičku. Ta voda má prý léčivé účinky.“ Rukama, které připomínají tlapy, tě uchopí za ramena. „Faron zřídlo jistě neponechá nestřežené. Nechť se ti leckterý, třebas i temně vyhlížející druh stane nejlepším přítelem! Vždy poslouchej své srdce a rozhodni se podle nejlepšího uvážení. Moc Sovy ať tě provází na každém kroku. Uspěješ­‑li v Kalriru, přijď do mého domu ve Waldheimu.“ Vrhneš poslední pohled na mrtvé tělo knihovníka, zakryté nyní bílým suknem, rozloučíš se s Marinou a Kadubarem a potichu dům opustíš.

Pokračuj na 51.

44

Kniha 1: Stín

38–41

38

Strážný tě požádá, abys chvíli posečkal. Když se dveře znovu otevřou, stojí před tebou Salter v celé své kráse. V chodbě za ním vidíš stíny dalších stráží. „V jaké záležitosti jste si se mnou přál hovořit?“ Co odpovíš? „Chtěl jsem si s vámi promluvit o vašem zdraví, mistře Saltere.“ (56) „Jsem tu kvůli vaší dceři.“ (158) „Jedná se o vaši minulost.“ (169)

39

Voják se otočí tvým směrem a přirozeně tě záhy odhalí. Pokud je úroveň tvé lidskosti -3 a nižší, pokračuj na 122. Jinak na 4 zjistíš, jak muž zareaguje.

40

Lynn přemýšlí. Nakonec tě zlehka udeří do ramene. „Ty žiješ! Myslel jsem, že je po tobě!“ Věří ti a chce ti pomoci (lidskost +1).

V rychlosti mu vysvětlíš, že se potřebuješ dostat do Faronovy usedlosti, aniž bys u toho byl viděn. Krátce nakrčí čelo, než se mu v očích objeví náznak plánu. „Vyměním si dnes hlídku s jedním kamarádem, kterej hlídá oblast kolem Faronova domu. Hned to udělám!

Přirozeně jenom proto, abych se setkal s tou roztomilou služkou Natálií!“ spiklenecky na tebe mrkne. „Čekej na mě za půl hodiny za Faronovým domem!“ S těmito slovy odběhne pryč.

Pokračuj na 82.

41

Promluvíš si se Salterem o svém přání vydat se do Faronova obydlí místo něj. „Na sešlost mám přijít ve zlaté masce a v plášti s kapucí.

45

1

Kniha 1: Stín

41–41

1

Nikdo se nemá dozvědět, kdo se pod maskou ukrývá.“ Salter ti nabídne, že tě dvojspřežím nechá dopravit až před dům. Setkání má začít již zakrátko, takže se bez dalšího odkladu vydáš na cestu. Vstupenku nepotřebuješ, vše za tebe zařídí kočí.

Vklouzneš do pláště a nasadíš si masku, která ti zakrývá tvář od úst nahoru. Svou výbavu si můžeš ponechat, neboť se schová pod pláštěm. Spěšně se rozloučíš se Salterem a nastoupíš do kočáru. Řítíte se nočními stíny jako vítr, když tu se kočár zastaví. Kočí otevře dveře a zkroušeně praví: „Jeden z koní si do kopyta vrazil trn. Počkejte, prosím, musím se o něj postarat.“ Už svítá, když se muž znovu objeví. „Můžeme pokračovat. Kočár utáhne i jeden kůň.“ Pozemek Faronovy usedlosti je obehnán zdí z černého kamene, za níž není vidět nic než temné stíny. Projedete ohromnou branou a stanete před budovou, v níž, jak doufáš, nalezneš Farona. Podél cimbuří se nehybně tyčí chrliče s otevřenými tlamami a odulými rty. Vůz se přiblíží ke vchodu, u něhož služebník a strážní s pochodněmi v rukou vítají poslední hosty sešlosti. Sotva se kočár zastaví, otevře sloužící dveře a pomůže ti vystoupit. „Ctěný pane, máte zpoždění. Pospěšte si, neb mistr Faron si potrpí na dochvilnost.“ Do domu vás zavedou impozantní vchodové dveře, za nimiž procházíte několika místnostmi. Stěny jsou zde lemovány olejomalbami, svícny ze zlata, vybranými koberci a křesly a stoly, které zdobí řada detailních řezeb.

Konečně se ocitnete v hlavní chodbě. „Shromáždění se koná v sále na konci. My sloužící tam nemáme vstup 46

Kniha 1: Stín

42–43

povolen. Jednoduše projděte těmi velkými dveřmi.

A pospěšte, každou chvíli to začne.“ Vyrazíš vpřed ve své masce, míjíš přitom řady zrcadel po obou stranách a směřuješ přímo k velkým dveřím na konci chodby.

Pokračuj na 85.

42

„Takže ses rozhodl takhle. Hm, trochu…“ Kadubar se na chvíli zarazí, „neobvyklý.“ Krátce na tebe pohlédne a pokrčí rameny. „K našemu plánu: Měl bys zajít za obchodníkem s kořením, Salterem. Naše informátorka, která nám dala vědět i o dnešní ceremonii, přišla na to, že Salter by se jí měl také zúčastnit po své dlouhé cestě Feinostským údolím.“ Levou rukou si krátce přejede přes ústa. „Dorazil do Waldheimu teprve před dvěma dny, takže máme naději, že nad ním Faron ještě nemá žádnou moc a že by se ti ho mohlo podařit přesvědčit, aby nám pomohl. Ať už to bude jakýmikoliv prostředky. A teď už nemeškej a jdi!“ Pokračuj na 133.

43

Samos pustí tvá ramena a položí ti ruku na tvář, kde ji chvíli nechá spočívat. Poté uchopí svou hůl a vyskočí: „Pojď!“ Vede tě před své stavení, kde už čeká kočár s dvojicí koní. Na kozlíku sedí kočí, vše je připraveno na cestu.

Beze slova nastoupíte a vůz se dá do pohybu. Jeho vnitřek je honosně vyzdoben, měkké sedátko je vyloženo červenými polštáři. „Podařilo se ti neuvěřitelné. Přemohl jsi Farona, aniž by 47

1

Kniha 1: Stín

43–43

1

při tom utrpěla tvá duše. To je víc, než bych byl kdy býval dokázal já. Navíc jsi připraven přinést libovolnou oběť! Nedoufal jsem, že nalezneme někoho jako ty. Faron se na Kalriru dopustil nesmírných ohavností.

Kdysi se les živil vodou z Čistého pramene, střeženého ochráncem. Tento ochránce dával pozor, aby zlo, které v Kalriru bylo přítomno od nepaměti, nezískalo nadvládu nad lesem. Díky němu zůstávaly zlo a dobro v rovnováze. Během uplynulých staletí existoval vždy jeden ochránce: muž nebo žena. Jejich společným znakem bylo čisté srdce a vědomosti druidů, týkající se vší zvěře a všeho rostlinstva. Posledním takovým ochráncem byl muž jménem Gyrik. Faron ho zřejmě nepozorovaně zavraždil už před měsíci, možná před celými roky.

Gyrik byl mým učitelem. Dnes se ptám, proč jsem ho nikdy nenavštěvoval. Byl bych si býval dávno povšiml, že v Kalriru něco není v pořádku. Možná jsem byl příliš zaměstnán, nebo…“ Sevře v ruce svou hůl. „Nikdy mi neodpustil, že jsem navzdory jeho varování přijal Farona jako svého žáka.“ Samos se zarazí a pohlédne z okna, za nímž vás tiše míjejí domy Waldheimu. Odmlčí se a ty se rozhovor nepokusíš znovu zapříst. Městské hradby necháte za sebou a vyrazíte směrem ke Kalriru.

Kočár zastaví na křižovatce, na níž jsi kdysi do severního lesa vstoupil i ty sám. Samos vystoupí a ty ho následuješ, až dorazíte na místo, kde jsi tehdy potkal onoho podivného muže. Štíhlý strom zde stojí v rozkvětu.

Jeho kmen je silný a větve nesou růžové lístky. Vzduch voní po čerstvé trávě. Slyšíš zpívat kosa.

Samos ti otevřenou dlaní ukáže na strom a zasměje se.

48

Kniha 1: Stín

44–45

„Pohlédni, chlapče. Kalrir může znovu volně dýchat. Život se v něm probouzí nanovo! Dokázals to. Avšak zbývá nám ještě mnoho práce a démon ve své laboratoři bude brzy znovu pátrat po nevinných obětech.

Učiň z Kalriru to, čím byl kdysi. Říši, v níž smír, magie a život stojí v plné síle proti smrti a zkáze. Staň se novým ochráncem Kalriru. V zásadě by si svého nástupce měl najít a vychovat starý ochránce, ovšem tentokrát budeme zřejmě muset udělat výjimku. Zůstaneš mým žákem. Než nastoupíš svou službu v Kalriru, musíš se porozhlédnout po světě. Démona ještě chvíli dokážeme držet v šachu.“ U Gyrikova vousu! Uzavřel jsi toto dobrodružství jako ochránce pramene (pokračuj k epilogu na konci knihy 1).

44

Plížíš se podél boční zdi a pátráš po cestě do Salterova domu.

Okna v suterénu jsou pevně zavřená a zamřížovaná.

Ani zadní vchod se ti nedaří najít.

Náhle shůry zaslechneš nepříliš vzdálený mužský hlas: „… dovnitř trochu vzduchu, můj poklade.“ Vzhlédneš. V prvním patře je otevřené okno.

Chceš se pokusit vyšplhat po zdi nahoru, aby ses dostal do otevřeného okna? Pokračuj na 78.

Nebo chceš dům raději obejít a pokusit se přijít na jinou možnost? Pak pokračuj na 193.

45

Náhle v hostinci zavládne hrobové ticho. Všechny hlavy se otočí tvým směrem. Možná sis měl dávat větší pozor, abys nebudil přílišnou pozornost.

Na rameni ti přistane těžká ruka. Zničehonic za tebou 49

1

Kniha 1: Stín

46–47

stojí hostinský. „Nikdo, kdo do hospody zombií vstoupil, už nežije, aby o tom mohl vyprávět. Nikdo kromě mě. Alou ven!“ S tím tě chytne za rameno a nešetrně tě vyhodí na ulici.

Abys na sebe dále zbytečně neupozorňoval, nebráníš se (životní energie -10).

Kromě toho jsi během své cesty ven cosi vytrousil – vyškrtni si z inventáře libovolný předmět.

Vyrazíš tedy k Faronovu stavení. Pokračuj na 147.

46

1

Žena vedle tebe ti v tuto chvíli podá pohár, aby ses z něj napil. Nevysoký ceremoniář opustí pódium a obrátí se k tobě. Stojíš přímo proti němu, skryt jen za svou zlatou maskou.

Není o mnoho starší než ty a páchne po shnilých datlích.

Jeho tmavé oči na tebe přísně hledí. „Tady, příteli, napij se!“ praví, otočí se a odkráčí k pódiu.

Většina přítomných se za ním dívá, avšak někteří nadále upírají zraky na tebe v očekávání, že se z poháru napiješ.

Pokud máš vodu v ústech, snadno se ti podaří ji do poháru plivnout a pokračovat na 59.

Pokud ji v ústech nemáš, hoď šestkrát kostkou. Bude­‑li výsledek vyšší než tvá obratnost, pokračuj na 128.

Jinak pokračuj na 59.

47

Ztěžka oddychuješ, zatímco jako ve snách kráčíš kamsi do zadního dvora, kde klesneš k zemi. Wilhelm, tvůj strýc, který tě vychoval a jemuž za tolik vděčíš, je mrtev. Zavražděn Faronem, proradným vůdcem waldheimských Karbů. Popraven za čin, který nespáchal 50

Kniha 1: Stín

48–49 47–49

a nemohl spáchat. Popraven skutečným nepřítelem Waldheimu. Kromě tebe a Samose to však zřejmě nikdo netuší. Po prvotním návalu smutku se dostaví prudký, nezkrotný hněv. „Já tě najdu,“ zašeptáš.

Pokračuj na 30.

48

Plížíš se nahoru po schodech, které končí u dalších dveří z tmavého dřeva. Chvíli posloucháš a poté stiskneš kliku – není zamčeno.

Vstoupíš do dlouhé, široké chodby, lemované stovkami svíček na stříbrných podstavcích. Je vybavena ještě honosněji než sklepní chodba. Po obou stranách stojí řada vysokých, zlatě orámovaných zrcadel. Z chodby vedou maličké dveře pár kroků od tebe a ohromné, pozlacené dveře na protějším konci.

Tu se malá dvířka náhle otevřou tvým směrem, takže za nimi zůstaneš ukryt. Z pokoje slyšíš jasný lidský hlas: „… těmi velkými dveřmi. A pospěšte, každou chvíli to začne.“ Ze dveří vykročí postava a otočí se, aby za sebou zavřela. Jde o buclatého muže v hnědém hábitu.

Na obličeji má zlatou masku, která z jeho tváře zakrývá vše kromě úst. Jakmile se otočí, okamžitě si tě všimne, jak stojíš u stěny a hledíš na něj. Mlčky, snad tázavě, se na tebe zadívá. Musíš jednat rychle.

Chceš na muže zaútočit? Pokračuj na 87.

Nebo chceš raději počkat, abys viděl, jestli se nenajde nějaké jiné řešení? Pokračuj na 21.

49

Vyskočíš od stolu a vyrazíš směrem ke dveřím.

Jeden z mužů se na tebe vrhne zezadu, druhý ti skočí po nohách a třetí se ti snaží odříznout cestu.

51

1

Kniha 1: Stín

50–50 50

Pozadu vrazíš do baru, abys setřásl prvního z nich, druhého zčerstva nakopneš a jako zajíc zakličkuješ kolem třetího. Vzápětí už staneš u dveří, rozrazíš je a vyběhneš do úsvitu. Zahneš za několik rohů, dokud si nejsi jist, že ses těch tří zbavil nadobro.

Zkontroluješ svůj skromný majetek a zjistíš, že jsi během divokého úprku něco vytrousil – vyškrtni si z inventáře dva libovolné předměty.

Ještě chvíli se držíš v úkrytu a následně se vydáš směrem k Faronově usedlosti, abys nalezl způsob, jak se dostat dovnitř. Pokračuj na 147.

50

1

Otočíš se na Bezilora. Ten kývne hlavou, když začneš hovořit o vězních. „Faron má zde v domě kobku.

Následujte mě.“ Spěšně projdete velkými dveřmi, chodbou se zrcadly a následně malými dvířky. Tam narazíte na služebníka.

Bezilor nyní neváhá ukázat, že je tím pravým mužem pro pozici městského správce: Stačí jen několik málo vět, trocha neústupného tónu a vzápětí má v ruce klíče ke kobkám.

Krátce nato už jste ve sklepení Faronova příbytku. Bezilor klíčem otevře těžké dveře, za nimiž se nacházejí jednotlivé cely. Do tváře vás udeří pach zkaženého masa.

Za mřížemi se krčí vícero vězňů, mžourajících zmateně do světla vaší lampy.

Mezi nimi naleznete i tvého starého známého Lynna, který vypadá pohuble a slabě a sotva se dokáže udržet na nohou. „Hej!“ zvolá, když tě spatří. „Mě sem právě přivedli. Asi jsem se neměl odvážit tak blízko k Faronově domu. Nejdřív se mě jen vyptávali, ale pak mi ten 52

Kniha 1: Stín

51–51 51

pomatenej Sajak začal vysávat všechnu sílu. Kdybys nepřišel včas…“ Bezilor se zachvěje, jako by mu byla zima. „U Akardových potomků! Faron tady drží občany Waldheimu!“ Otočí se k tobě. „Věřte mi, postarám se o vašeho přítele. Dostane se mu nejlepší lékařské péče, stejně jako všem ostatním. Pojďte, pomozte mi.“ Tu se ozve šedovlasý stařec. „Faron naši lidskou energii spotřeboval jako palivo pro měsíční oheň. Z jeho obětí zbyly nakonec jen kamenné sochy.“ Bezilor přikývne. „Je pravda, že v poslední době zmizela řada občanů Waldheimu. Někteří se nám vrátili v podobě oblud bez mozku.“ „Tak si konečně pospěšte!“ zvolá Lynn. „Ať už jsme odsud pryč!“ Jeho slabé, skrčené tělo dává znát, že za nadšeným hlasem se skrývá zlomený muž. Přesto jsi šťastný, žes ho vůbec ještě nalezl živého.

Společně se služebníky poraženého Farona odvedete vězně k waldheimským léčitelům. Když se přesvědčíš, že je o Lynna dobře postaráno, vydáš se na cestu k Samosovi.

Pokračuj na 121.

51

Vyrazíš, ale sotva zahneš za nejbližší roh, chytí tě někdo za rukáv. „Pst! Nelekej se! Na slovíčko!“ Otočíš se a pohlédneš do tváře rudovlasé ženy. Je štíhlá a její rysy tak jemné, že bys ji bezmála považoval za dítko.

Jen její hluboký hlas prozrazuje, že je značně starší než jsi ty sám. Co jí chceš odpovědět? „Táhni k čertu, ženská! Nemám čas.“ (154) „Co ode mě chceš?“ (83) 53

1

Kniha 1: Stín

52–53

52

1

Dáš se do běhu, a jakmile zahneš do ulice, z níž se ozýval křik, staneš před siluetou vysokého muže v plášti s kápí. Ve vzduchu se vznáší zápach spáleného masa. Temná postava se sklání nad mužem, který leží na zemi a žadoní o život.

S napřaženou halapartnou vykročíš směrem k útočníkovi a zvoláš „Stůj!“ Muž se otočí, pod kapucí však nelze rozeznat žádnou tvář. „Skutečně se opovažuješ?“ Jeho hlas pálí v uších jako žíravina. Vykročí k tobě, a tak znovu vykřikneš „Stůj!“, tentokrát hlasitěji, pronikavěji. Neznámý dokráčí až k tobě a pozvedne ruku. Silou tornáda jsi sražen k zemi a na hrudi cítíš ledový závan – jen na kratičký okamžik.

Vzápětí je to pryč.

S námahou se zvedneš. Muž zamumlá formuli složenou ze slov, jež znějí, jako by přicházela z nejhlubších jeskyní Mrtvé země.

Náhle ti na hrudi zaplane žhnoucí oheň. Tvé smysly tě opouštějí (životní energie -10). Nalistuj nyní kapitolu Pravidla na konci knihy a přečti si oddíl 1.

Co chceš podniknout?

Napadnout ho halapartnou (70)?

Nebo po něm mrštit lucernu (125)?

53

„Stal se z tebe vynikající válečník. Tvůj luk je ti společníkem právě tak věrným jako rytíři jeho meč.

Pohybuješ se rychle a tiše a své nepřátele nehubíš silou, nýbrž lstí. Zároveň jsi prokázal, že máš čisté srdce a pevný charakter. Všemi silami bojuješ proti nespravedlnosti tohoto světa a stojíš po boku potřebných a bez54

Kniha 1: Stín

53–53

mocných, kde jen můžeš.“ V tuto chvíli se vedle tebe zvedne z lavice muž v plášti s kapucí, jehož sis předtím nevšiml. Jak jsi ho jen mohl přehlédnout? Už, už chceš sáhnout po zbrani, avšak Samos se smíchem mávne rukou. „Kadubar ti již vyprávěl o bojovnících řádu Anroih, králových hraničářích. Opravdu ještě existují. Není jich mnoho, neboť zdaleka ne každý si vyslouží přijetí do jejich řad. Ačkoliv k úkolům Anroihů patří i únosy, triky a vraždy, jsou mezi ně přijímání jen lidé s nejčistším duchem. Sotva bys našel někoho, komu vůdci Bílé sovy, či dokonce sám král, důvěřují více než právě hraničářům z řad Anroihů. Odjakživa platí za tajnou elitní jednotku království.“ Neznámý si z hlavy stáhne kapuci. Má vlasy černé jako smůla. Pod pláštěm mu na opasku visí koruna z kostí.

Samos se zvedne a přátelsky muže obejme. Poté se obrátí znovu k tobě. „Lut, králův syn. Je jejich vůdcem a bude mi nápomocen při tvém výcviku.“ Lut ti pohlédne zpříma do očí. „Takže se z tebe stal hraničář! Po tvých prvních krocích v pralese Feiů by na to asi nikdo nevsadil ani březový proutek!“ Zeširoka se usměje a zvesela tě poplácá po ramenou. „Avšak Samos mi o všem vyprávěl. Zasloužil sis naše přijetí více než poctivě.“ Lut ti podá ruku, kterou mu s úlevou stiskneš. „Brzy budeme muset začít s tvým výcvikem!“ Rychlý jako šíp, tichý jako vítr! Uzavřel jsi toto dobrodružství jako králův hraničář (pokračuj epilogem na konci knihy 1).

55

1

Kniha 1: Stín

54–57

54

Odpočítáš mince a předáš je Salterovi. Nyní muži můžeš důvěřovat – vidí v tobě výlučně obchodního partnera.

Salter zazvoní na sluhu, který se má postarat o dívku.

Poté se vydáte do pracovny v přízemí domu. Pokračuj na 41.

55

1

Čekáš, až ti hlídač na pochůzce zmizí z dohledu.

Poté sprintem vyrazíš ke zdi. Na půli cesty si všimneš, jak se hlídač vrací. Zahlédne tě a s napřaženou halapartnou se k tobě rozeběhne. „Stát!“ vykřikne. Podle hlasu poznáš, že jde o některého z mladších hlídačů, jejichž jména sis nikdy nedokázal zapamatovat. Zůstaneš stát s rukama nad hlavou. Muž na tebe pohlédne s očima dokořán – i on tě zřejmě poznal.

Hoď kostkou. K výsledku připočti svou lidskost (případně ji odečti, pokud ses dostal do mínusu). Jestliže je výsledek alespoň 4, pak pokračuj na 14.

Je­‑li výsledek menší než 4, pokračuj na 170.

56

„Mé zdraví mě nezajímá. Jsem už starý muž. Pěkný večer přeju!“ S tím ti dveře zabouchne před nosem.

Pokud jsi tak ještě neučinil, můžeš se nyní pokusit najít jinou cestu do jeho domu (pokračuj na 44).

Nebo se rozhodneš proniknout do Faronovy usedlosti na vlastní pěst (pokračuj na 147)?

57

Co chceš říct? „Víš něco dalšího o měsíčním ohni?“ (68) „Co víš o Faronovi a Karbech?“ (12) „Vyprávěj mi o Samosovi!“ (113) 56

Kniha 1: Stín

58–61

58

Po schodech zpola běžíš, zpola padáš (životní energie -7), avšak máš úspěch: Sluha, který právě vykročil ze dveří a v klidu pokuřuje, si tě nevšiml. Po několika minutách dveře opět zavře a krátce nato světlo v kuchyni pohasne.

Zbývá ti jen cesta do sklepa. Pokračuj na 91.

59

Podařilo se ti do poháru nalít Čistou vodu z pramene. Když ho chceš podat dál, uvědomíš si, že tě stále ještě pozoruje několik párů očí. I ceremoniář, který znovu stanul na pódiu, se na tebe otočil. Všichni čekají, co bude dál.

Doufáš, že moc Čistého pramene vliv nápoje zneutralizuje. Pomalu zavřeš oči a napiješ se.

Pokračuj na 88.

60

Máš štěstí: Nikdo prásknutí dveří neslyšel.

Pokračuj na 34.

61

Samos tě očekává v čele stolu. Napravo od něj sedí dvojice mužů: Jeden je vysoký a hubený. Jeho k zemi zahnutý nos a temné oči připomínají jestřába.

Je mladší než Samos, avšak okolo koutků úst a na čele rozeznáš jemné vrásky.

Samos na něj ukáže. „To je Faron, můj důvěrník v městské radě. Je přítomností Karbů překvapen právě tak jako já. Má však pro tebe dobré zprávy.“ Faron se zvedne a s úsměvem ti potřese rukou. „Velice mě těší. Noční hlídka může být na takové muže pyšná. Uplatním svůj vliv u Bezilora, nakolik to jen bude možné. Brzy už bude tvůj strýc ze žaláře hlídky opět 57

1

Kniha 1: Stín

61–61

1

na svobodě.“ Znovu se posadí. S povděkem směrem k němu pokývneš hlavou.

Druhý muž je starý a přikrčený. Ve tváři má hluboké vrásky, holou hlavu mu pokrývá síť modrých žilek.

Před ním leží na stole dva folianty. „A tohle je Arumnas, waldheimský knihovník,“ naváže Samos. „Nemá ve své sbírce zdaleka tolik svazků jako jeho kolegové v Krehlheimu nebo Sagiritonu, ovšem zato se může pochlubit několika velice vzácnými kousky.“ Arumnas se zamračí a nakrčí ústa, jako by si lízl zkyslého mléka. Ukáže na tebe prstem. „Nemůžeme ti než poděkovat, noční hlídači. Chtělo to jistě odvahu, zahnat tu stvůru. Přirozeně za předpokladu, že příběh o náhlém zjevení Karbů v našich luzích je skutečně pravdivý.“ Samos si odkašle a pokyne ti, aby ses posadil. Ino před tebe postaví jídlo z ovesných vloček a ovoce. Trojice společníků si nechá dolít víno. „Zatímco jsi spal, informovali jsme se,“ začne Samos. „O té nestvůře, která tě napadla, se vypravuje v anmarských legendách. Jde o služebníka stínů. Měl jsi štěstí: právě oheň mu způsobuje strašlivou bolest. Myslím, že příště si už nevezme plášť, který tak dobře hoří. Jelikož jsi mu zkřížil plány, bude tě pronásledovat, dokud budeš naživu. Navíc máš na hrudi to znamení… Kletby tohoto druhu jsme zde už dávno neměli. Nazýváme je kletbou havrana.“ „Samosi, tenhle hlídač ti tady předloží nějakou sotva věrohodnou historku a ty…“ 58

U Samose sedí dva muži: Faron a Arumnas.

Kniha 1: Stín

61–61

1

„Marinin dopis to potvrzuje, Arumnasi. Kletba havrana mu bude užírat jeho lidskost, Hakûnova kronika zde nenechává prostor k pochybnostem. Sám jsi ji před chvílí četl!“ „Ale i kdyby říkal pravdu,“ zamručí Arumnas, „není to ještě žádný důvod mu bezmezně důvěřovat.“ Samos zavrtí hlavou. „Je v tom nyní až po uši. Domů nemůže, tam na něj čekají Karbové. Věř mi, v tomto mladíkovi se ukrývá víc než jen obyčejný hlídač. A nikdo nedokáže říct, co s ním provede kletba havrana.“ Sáhne po svém poháru a vypije ho jediným douškem. „Musíme zjistit, jakou magii Karbové využívají na vyvolání takového tvora, jakým je služebník stínů.“ Faron si odkašle. „Karbové prahnou po nejvyšších úřadech Anmaru. V městské radě za zavřenými dveřmi o této hrozbě dávno diskutujeme. Zatím jsme s Bezilorem byli zajedno, že Karbové jsou od Waldheimu vzdáleni asi tak, jako kulhavý démon z pralesa Feiů od našich městských archivů.“ „Bezilor je nerozhodný hlupák a ty nejsi o nic lepší, Farone, jestli dáš na jeho slova!“ zavrčí Arumnas. „Mí knihovníci se o Karbech bojí psát. Na ulicích se šušká, že se už dávno pohybují mezi námi. Prý mají uši všude.

I tlusté ženské z tržiště o nich mluví jen šeptem, ačkoliv o všem ostatním neváhají křičet jako na lesy! Možná je tady náš odvážný hlídač také jedním z nich? Říkám vám: Karbové si najdou každého, kdo o jejich počínání něco ví. A umlčí ho.“ „Všichni si to nemyslí, Arumnasi. I Samos měl za to, že Waldheim je před nimi v bezpečí. A přesto našemu neohroženému příteli věří.“ 60

Kniha 1: Stín

62–63

Samos kývne a otočí se k tobě. „Proti Karbům bojuje pradávný spolek, který si říká Bílá sova.“ Ino Samosovi přinese nový pohár s vínem, z něhož záhy ubude mocný doušek. „Několik členů Bílé sovy zde žije, avšak – jak se nyní ukazuje – je jich příliš málo.“ „O koho jde?“ zeptáš se. „Musíme jim dát vědět!“ Arumnas na Samose pohlédne a energicky zavrtí hlavou, ovšem Samos se jen usměje. „Waldheimskými příslušníky Bílé sovy jsme my tři.“ Pozvedne pohár k ústům, zarazí se však a položí ho zpět na stůl. „Bohužel jsem přišel o značnou část své moci, ale naštěstí mám Arumnase a Farona.“ Jeho ruka nalezne vycházkovou hůl. „Bez tebe bychom se včas nedozvěděli, že Karbové nyní své prsty skutečně natahují i do Waldheimu. Toto je má nabídka: Následuj mě a já ti pomohu přežít.“ Ino odnese zbytky tvého jídla a přitom ti do ucha zašeptá: „Karbové přicházejí, mé hříbě. Chop se meče a štítu a táhni do boje!“ Tvůj strýc byl raněn, tvůj dům vypálen, Karbové lační po tvé krvi. Jsi sám, zasažen tou nejhorší ze všech kleteb. Nepřemýšlíš ani vteřinu. Pohlédneš na Samose a řekneš: „Dobrá. Co mám udělat?“ Pokračuj na 131, abys zjistil, jaké s tebou má Samos plány.

62

Uvnitř zámku cosi přeskočí. Je otevřeno! Proklouzneš dveřmi a vkročíš do sklepa. Pokračuj na 34.

63

Kadubar na tebe pohlédne: „Před dávnými věky, když byl náš svět stvořen a Anmar a Waldheim ještě neexistovaly, žil mocný muž jménem Aldelot. Někdo 61

1

Kniha 1: Stín

63–64 64

1

tvrdí, že to nebyl člověk, nýbrž duch. Ten, který stvořil svět. Jiný ho považujou za boha. A ještě jiný nemaj ponětí, co je v tom k čertu za rozdíl,“ zahartusí. „Říká se, že nejdřív vytvořil živly: oheň, vítr, vodu, zemi. Později se k tomu přidaly duše a krev. Zároveň přivolal život a smrt, slunce a stín, vznik a zánik.

Nejspíš to bude jenom legenda, kterou bys našel v několika starých foliantech ve waldheimským městským archivu. A možná tohle tady,“ náhle Kadubar drží v ruce stříbrný prsten, do něhož je vyryt zubatý blesk, „je jenom obyčejný prsten, který nabil zvláštní mocí nějaký čaroděj.“ Válečník ztiší hlas a nakloní se k tobě. „Ale možná je to opravdu tak, jak tvrdí starý pergamen, do kterýho byl ten prsten zamotaný, když ho Arumnas našel: Tohle je Aldelotův prsten, v němž se ukrývá část jeho moci, prsten živlů. Poskytuje svému nositeli velkou sílu, i když za to něco chce.“ Díky tomuto artefaktu se schopnost Stínový štít aktivuje na začátku každého souboje automaticky, aniž bys na ni musel spotřebovat životní energii. Zároveň však snižuje maximální úroveň tvé životní energie o 3, dokud ho máš u sebe.

Nasadíš si prsten na prst.

Pokračuj na 33, abys s Kadubarem mohl naplánovat, jak se dostaneš do Faronovy usedlosti.

64

O čem chceš s Marinou mluvit? „Co víš o Karbech a kletbě havrana?“ (139) „Vyprávěj mi o Bílé sově.“ (100) „Pověz mi něco o sobě.“ (173) 62

Kniha 1: Stín

65–66

65

Několika slovy mu vysvětlíš, že bys k Faronovi chtěl jít místo něj. Předkloní se k tobě s rozzářenýma očima a tobě ihned dojde, jak zkušeného obchodníka tu před sebou máš. „30 zlaťáků a dohodneme se,“ zní jeho odpověď.

Pokud tuto sumu můžeš a chceš nabídnout, pokračuj na 54.

Pokud ne, vyber některou z následujících možností (jestliže jsi to ještě neučinil): „Jestli neuděláte, co vám poroučím, ta dívka zemře.“ (165) Tuto možnost rozhodně nevyužiješ, je­‑li tvá lidskost +1 a vyšší. „Rád bych se tu dívku pokusil vyléčit.“ (8) Pokud tvá lidskost čítá -1 a méně, nemůžeš tuto možnost využít.

Nepřichází­‑li pro tebe v úvahu žádná z možností, necháš Saltera stát a odkráčíš pryč (pokračuj na 134).

66

Před očima máš rudé šmouhy. Havran na tvé hrudi pekelně žhne. Vychází z něj temná moc. Temná jako tvá duše. Toužíš po ní. Chceš, aby se tě chopila a řídila tě. Cítíš touhu, která je tělesná, ale vychází z jakési hluboké lásky, již jsi nikdy dříve nepocítil.

A tvé přání je vyslyšeno. V prudkém záblesku černého světla se tvé tělo vznítí měsíčním ohněm a divoce plápolá. Plameny požírají tvé vlasy a tvou kůži, škvaří tě a berou ti poslední zbytky lidskosti. Měníš se ve služebníka stínů, hrůzného poskoka Karbů, jakým byl ten, jenž na tebe kletbu kdysi uvrhl a nyní tě učinil svým druhem. Navěky.

Stal ses černým démonem a tvůj pán tě přivolá již brzy.

Tehdy konečně dojdeš svého skutečného poslání, které 63

1

Kniha 1: Stín

67–67 67

spočívá ve věčném bloudění stíny a ve službě zlu tohoto světa.

67

1

V moment rozhodujícího úderu na tebe rudý drak na zlomek vteřiny pohlédne. Připadáš si, jako bys kromě pohrdání a bezmezné nenávisti četl v jeho očích i něco jiného. Respekt?

Netvor se před tebou zhroutí k zemi. Skutečně jsi Farona zabil?

Obrovské tělo se promění zpět v muže s jestřábím nosem. Četné rány ho zbarvily temnou krví, avšak ještě je naživu. Oči mu vyhasínají, když se mu ze rtů vydere několik slov, nesených posledními výdechy. „Vkroč do světla… Marino!“ Faron, který Waldheim a tvůj vlastní život naplnil takovým neštěstím, je mrtev. Kůže mu rychle tmavne, až se vznítí černými plameny měsíčního ohně a během okamžení zcela shoří. Když plameny vyhasnou a navždy zmizí, rozhostí se v sále teplo a vše jako by se rozjasnilo.

Z Farona nezbylo nic než prsten s vyrytou letící sovou, prsten žáka. Zvedneš ho ze země a vsuneš do kapsy.

Uhasil jsi měsíční oheň a zničil Farona. Možná si vzpomínáš na Samosovu radu, že Faron i poté, co se napil vody Čistého pramene, stále ještě vládne magickými silami. Využil těchto sil pro vytvoření své iluze a poté sáhl i k pradávnému druidskému kouzlu, aby se proměnil v draka. Tebe však jeho fraška přesvědčit nemohla.

Roztrhneš si košili a pohlédneš na svou hruď. Černý havran zmizel (lidskost +1)! Faronova smrt kletbu zažehnala. Když zvedneš hlavu, pohlédneš do tázavých 64

Kniha 1: Stín

67–67

tváří. Ceremoniář padne k zemi a začne se kvílivě svíjet na kolenou. Kdosi zamumlá: „Kde to jsem?“ Waldheimští hodnostáři právě procitli ze zlého snu. Jeden po druhém snímají své masky a zmatenými pohledy se rozhlížejí kolem sebe. Poté jejich zraky spočinou na tobě.

Jeden z nich vykročí a přistoupí k tobě. Má kulatou tvář a v ní dvojici pomrkávajících očí. „Mé jméno je Bezilor.

Snad jste o mně slyšel, stojím v čele městské rady. Netuším, jak jsem se sem dostal, ale vím, co jsem viděl. Faron tedy byl… čarodějem?“ Kývneš. „A z nás všech si udělal své loutky. Býval by tomuto městu mohl přinést tolik utrpení, ba dokonce zánik, a my mu klidně vpochodovali přímo do náruče.“ Ostatní členové rady souhlasně přikyvují. „Celé město Waldheim je vám hluboce zavázáno. Ale řekněte – kdo vlastně jste?“ Krátce pohovoříš o svém dřívějším životě v roli nočního hlídače, o smrti svého strýce a událostech, které tě zahnaly do lesů na severu i jihu, až ses nakonec vrátil, abys Farona vyzval. Bezilorovy oči se rozevřou, až hrozí, že mu vypadnou z lebky. Sotva zmíníš svého strýce, překvapeně zamručí. „Synovec starého Wilhelma!“ Konečně jsi se svým vyprávěním hotov a Bezilor ještě několikrát zopakuje tvé jméno, jako by se chtěl ujistit, že ho nikdy nezapomene. Rozloučíš se, avšak nikoliv bez toho, abys nejprve celé městské radě svatosvatě přislíbil, že se od nich brzy necháš pohostit. Bezilor kromě toho trvá na tom, že tě město slavnostně vyznamená. „O tom si promluvíme, až k nám zavítáte!“ Zbývá učinit 65

1

Kniha 1: Stín

68–68 68

jen jedno – vzpomínáš si, že Faron při svém proslovu na náměstí zmínil kobky. Nemáš pochyb, že v nich dosud sedí nevinní.

Pokračuj na 50, abys je konečně osvobodil.

68

1

„I Marina o tom poprvé slyšela teprve před nedávnem. V porovnání s ní jsem v těchhle záležitostech žalostným panošem na prvním tažení. Jestli však tahle kletba skutečně pochází od starýho krále Východní říše, neznamená to nic dobrýho. Znáš vůbec tu starou legendu?“ Zavrtíš hlavou. O tom ti Wilhelm nikdy nevyprávěl. „Nevadí, tolik času ještě máme,“ praví a pokyne ti, aby ses posadil na lavici vedle něj. „Je to starý příběh, který jsem slyšel od jedný ošklivý hostinský v Sagiritonu.“ Kadubar začne vyprávět: „Východní oblasti nebyly vždycky tak nehostinný a opuštěný jako dneska. V jejich chladným a suchým klimatu kdysi žila celá řada různých bytostí.

Vládl tam moudrý a spravedlivý král, který měl tři dcery.

Všechny byly krásný, ale vypočítavý a falešný. Jejich jména byly Zlost, Závist a Podlost. Šířily kolem sebe neštěstí, kdekoliv se octly, a nemohly se ho nabažit. Král dobře věděl, jaký že to má dcerky, ale stejně je miloval. I proto se jim ho jednoho dne podařilo nalákat do léčky a zabít.

Ty sestry se společně staraly o jednoho chráněnce. Nikdo neví, kdo byli jeho skutečný rodiče, nebo odkud se vlastně vzal. Po smrti tří sester se ale právě on stal králem východu. Pod děsivou vládou nového krále se kdysi úrodných a bohatých zemí zmocnily hlad a bída.

Kdo neumřel hlady nebo na některou z všudypřítomných nemocí, shnil v královský kobce nebo se stal obě66

Kniha 1: Stín

69–71

tí králových pokusů s černou magií. Království, ještě před nedávnem hrdý a vznešený, se proměnilo v oblast úpadku a zoufalství. Celá země je dneska pustá a docela vylidněná. Krále už stovky let nikdo neviděl. Nikdo neví, co se s ním stalo. Ovšem legenda praví, že se jednou vrátí, aby lidstvu znovu připomněl, jak vypadají Zlost, Závist a Podlost. Nyní se zdá, že jeho kouzla, především měsíční oheň, jsou zpátky mezi náma.“ Kadubar vyskočí na nohy a za ruku tě táhne do domu. „Zbytek ti jednou řeknu nad studeným pivem. Teď už musíš vyrazit!“ Pokračuj na 37.

69

Přešťastný Salter zazvoní na sloužícího, aby jeho dceři připravili něco k jídlu. Poté tě zavede do své pracovny v přízemí domu. Usedne za svůj psací stůl a do sklenky ti nalije kořalku z divokých višní (životní energie +3). Ty se posadíš na jednu ze židlí pro hosty.

Pokračuj na 41.

70

Chceš se na něj vrhnout s halapartnou, ta však náhle pálí jako oheň (životní energie -5)! S hlasitým výkřikem svou jedinou zbraň odhodíš.

Abys po muži nyní mrštil svou lucernu, pokračuj na 125.

71

Dveře obchodu najdeš zavřené. Amiriolla zřejmě není doma. Už se chceš otočit, když tvé zraky padnou na podivný předmět vedle domu. Jde o dřevěnou bednu, vysokou asi na dva kroky, a právě tak širokou. Do čelní stěny je vyřezán otvor ve tvaru půlměsíce.

Když pohlédneš dovnitř, uhlídáš jen slabounký fialový 67

1

Kniha 1: Stín

72–73

1

svit. Jinak je vnitřek dokonale tmavý. Vedle otvoru je černými písmeny napsáno: „Vhodit předmět. Vhodit 5 zlaťáků. Hodně štěstí.“ Co chceš podniknout (samozřejmě jen za předpokladu, že tyto předměty vlastníš)?

Vhodit trollí řád 26. regimentu a 5 zlaťáků? (162) Vhodit některou zbraň a 5 zlaťáků? (129) Vhodit sponu ve tvaru lilie a 5 zlaťáků? (22) Vhodit harpyjí pírko a 5 zlaťáků? (13) Vhodit nějaký nápoj a 5 zlaťáků? (123) Pokud nic z toho udělat nechceš, zbývají ti následující možnosti (otevřít bednu násilím nemůžeš – nesmíš na sebe zbytečně poutat pozornost): Vydat se k Samosově domku, jestliže jsi v něm ještě nebyl (138).

Nebo zamířit ke kováři Magnussonovi (142).

Do hrozivého lesa Kalriru tě vyšle začátek knihy 3, za předpokladu, že jsi již Samosovi povyprávěl o svém úspěchu ve Feiském pralese.

Také můžeš použít portálový prsten, aby ses přenesl na Mansurovu obchodní křižovatku a pokračoval na 97 (pokud u Mansura nemáš zákaz vstupu).

72

Pomocí improvizovaného nářadí a značné síly se pokoušíš zámek vypáčit. Zoufale zápolíš s klíčovou dírkou.

Hoď kostkou. Padne­‑li ti 5 nebo 6, pokračuj na 9. V případě, že hodíš 4 nebo méně, pokračuj na 24.

73

Vyskočíš na nohy, kompas hodíš na stůl tak, aby ho všichni dobře viděli, a podnikneš proti Faronovi 68

Kniha 1: Stín

73–73

překvapivý výpad. Náhle se s tebou zatočí svět, a než se vzpamatuješ, ležíš na zemi. Mocný úder energie tě smetl na zem (životní energie -12).

Kadubar hlasitě zakleje a tasí dýku. Nejisté pohledy těkají sem a tam, mezi tebou, kompasem a Samosem. Na chvíli se nikdo ani nehne, až Arumnas zavrčí: „Mezi námi je zrádce a lhář. Faron.“ Faron přiskočí ke stolu a sáhne po kompasu.

Arumnas rukama ve vzduchu začne rychle kreslit runy.

Z dlaní mu vystupují nejasné obrysy, mísící se před ním v rozevlátý obraz.

Samos zvolá: „Ne, Arumnasi!“ Faron se otočí a vztáhne po Arumnasovi svou pravici. Aniž by se ho dotkl, sevře ruku v pěst. Arumnas je záhy neviditelnou silou pozvednut na půl kroku nad zem. Ruce se mu zkroutí za zády, runy před ním vyblednou. Z očí a uší mu prudce vyrazí modravé světlo, zářící stále silněji, okolí však vůbec neosvětluje. Na chvíli ti připomíná lucernu nočních hlídačů, těsně před tím než vyhasne a je spolknuta temnotou. Arumnas zoufale zakřičí, když chladný svit zazáří, jako by teď vycházel z každičkého jeho póru.

Marina zavolá slovo, kterému nerozumíš, a mrští na Farona zubatý blesk. S divokým výkřikem se na něj vzápětí vrhne také Kadubar. Samos týmž směrem hodí skleněnou nádobku se zelenou tekutinou.

Všechny tři útoky se odrazí od neviditelné zdi, jež Farona obklopuje. Ten cukne hlavou a Kadubar odletí přímo na tebe, pohřbívaje tě pod svým tělem. Faron sykne „Nadra“ a ukáže rukou na Samose. V ruce se mu objeví klubko černého kouře, který záhy vyšlehne a zasáhne muže přímo do hrudi. Samos zakvílí a rukama se chyt69

1

Kniha 1: Stín

73–73

1

ne za zasažené místo. Vysoukáš se zpod Kadubara a vyskočíš na nohy. Faron s úsměvem přejíždí očima mezi tebou, Marinou a Samosem. Pravou ruku stále drží pozvednutu, Arumnas bezvládně visí ve vzduchu. „Pošetilci! My vedeme Waldheim vstříc světlu. A tvému strýci,“ mrkne na tebe, „vzkážu tvé uctivé pozdravy, drahý příteli.“ Okolo Farona vyšlehnou modré, chladné plameny a začnou mu šplhat po nohou a trupu až dosáhnou hlavy.

Ještě než zmizí, stačí Faron zvolat: „Však ona tě kletba havrana přivede až ke mně!“ Poté ho modravé mžitky celého pohltí a je pryč.

Od chvíle, kdy jsi odklopil krytku kompasu, uplynula jen kratičká chvilka, tobě to však připadá jako celý lidský věk. Ještě stále ti nedochází, že zrádce se celou dobu ukrýval mezi vámi. Arumnas těžce padne na zem. Samos a Marina se k němu seběhnou a skrčí se nad jeho vetchým tělem. Knihovník zasténá a zašeptá něco, čemu nerozumíš. Samos a Marina se k tobě otočí. Arumnas pozvedne svou roztřesenou ruku a ukáže na tebe. „Zastav ho, noční hlídači!“ Poté mu ruka strne a klesne k zemi. Jeho oči se zavřou.

Marina mu tiskne ucho k hrudi a na zápěstí mu hledá puls. Nakonec zavrtí hlavou. Arumnas boj proti Karbům zaplatil životem.

Tvé zraky dopadnou na otevřený kompas, který stále ještě leží na dubovém stole. Střelka se už neotáčí. Ukazuje na trojici před tebou. Vezmeš ho do ruky a popojdeš o dva kroky. Střelka stále ukazuje týmž směrem.

Nevíš, na koho přesně.

Náhle u tebe stojí Kadubar. Vezme ti kompas z ruky, za70

Kniha 1: Stín

74–74 74

klapne ho a následně ti ho vrátí. „Vem si ho. Budeš ho potřebovat.“ Marina energicky vyskočí na nohy. Na jejích tvářích zahlédneš slzy. „Nemůžeme mu přece jen tak…“ „Ticho!“ Samos se zvedne od mrtvého a přistoupí k tobě, ruku přitisknutou k hrudi. „Co se právě stalo, je pro nás tvrdou ranou. Faron zradil… Tvůj úkol však zůstává stejný.“ Napadne tě, že jsi jim ještě nestačil vypovědět, jaká zvláštní slova ti dal na cestu Ténoch. Když vše odvyprávíš, vydechne Samos úlevou. „Moc sovy dnes stála při nás. Aspoň že tohle Faron neslyšel. Pro nás to nyní může být slabým vánkem naděje, který nakonec sfoukne měsíční oheň. Bílý stín zažehnán, severní noc prozářena… To se musí vztahovat ke Kalriru. Je zachvácen temnou magií a leží ukryt pod vysokými závějemi sněhu. Zjisti, jaká síla drží ve své moci Čistý pramen a osvoboď ho. Dítě dávné moci, kompas spásou vody – netuším, co tím Ténoch chtěl říct.“ Samos pokrčí rameny. „Kromě toho to Farona…“ Zaváhá, jako by se zamyslel.

Poté jen prohodí: „Měl bys vyrazit brzy.“ Pokračuj na 105.

74

Lynn se na tebe zaskočeně dívá. Objevil ses tu odnikud jako přízrak a žádáš ho o pomoc. V jeho tváři se vystřídá celá řada výrazů „Proč bych ti měl pomáhat?“ zeptá se nakonec.

Pokud mu raději nemíníš nic prozradit a chceš pouze zopakovat svou prosbu, pokračuj na 18.

Chceš­‑li mu ve stručnosti objasnit, co tě donutilo opus71

1

Kniha 1: Stín

75–76

tit služby noční hlídky, pokračuj na 96.

Nebo mu můžeš důrazně dát najevo, kdo jsi, a připomenout mu vaše přátelství (pak pokračuj na 86).

75

Pohlédne na tebe s neproniknutelným výrazem. „Víš, někoho mi připomínáš. No, pomoct ti nemůžu, musím tu plnit svou službu. Žij blaze.“ S tím odkráčí a ty víš, že od Lynna se žádné pomoci nedočkáš. Musíš cestu do Faronovy usedlosti najít bez něj. Pokračuj na 147.

76

1

Samos pustí tvá ramena a praví: „Mou dceru už znáš, že? Přiznám se, že ne vždy se nám podaří shodnout, ovšem není pochyb, že je jednou z nejmocnějších čarodějek Bílé sovy.“ Poté zvolá: „Marino!“ Krátce nato vejde do místnosti dívka, bez pozdravu dokráčí přímo k tobě a zašeptá ti do ucha: „Kalyrios“.

Náhle se stěny pokoje, v němž jsi před chvílí ještě stál se Samosem, začnou rozpadat, aby se svět kolem tebe nakonec ustálil v podobě sluncem prozářené lesní mýtiny. Mezi stébly husté, tmavě zelené trávy a urostlými slunečnicemi vede cesta k vysoké kamenné věži, v níž nevidíš žádné dveře. „Vítej v Kalriru. Takto to v tomto kraji vypadalo, než zde zvítězilo zlo. S Faronovou smrtí se i sem znovu vrátil život,“ pronese Marina, aniž by sňala dlaň z tvé tváře.

Poté zašeptá další slovo: „Sagyrios“. Les se znovu rozplyne a změní se v mocný hrad z rudého kamene, trůnící hrdě nad rozlehlým městem. Zlaté kopule se lesknou ve sluneční záři a do nosu ti vstoupí vůně skořice a kardamomu. „Vítej v Sagiritonu, srdci Východní říše.“ Dal72

Kniha 1: Stín

76–76

ší zašeptané slovo, „Lyrios“, a i hrad zmizí, aby na sebe vzal podobu vysoké, zářivé bílé věže. „Sídlo čarodějů Bílé sovy.“ Rozhlédneš se kolem sebe. Věž stojí na kopci, z něhož hledíš na Sagiriton a hrad. Marina sejme dlaň z tvé tváře a otevřenými dveřmi tě popostrčí dovnitř do věže.

Společně vstoupíte do velké kruhové haly, kterou bys dokázal přejít několika kroky. Stěny jsou tmavé a bez oken. Šlehající plameny černých pochodní osvětlují schody ze dřeva téže barvy, které přisedají ke stěnám a vedou k nízkým dveřím. Tvůj pohled zamíří vzhůru, kde se ztratí v šeru. Ve vzdálené temnotě věže pleskají křídly netopýři. Schody vedou výš, než kam dohlédne tvé oko. „Zde, ve Věži čarodějů, se nachází centrum naší magické síly. Zde spřádáme nová kouzla, zkoumáme neprobádané oblasti magie a vynalézáme nové magické zbraně.“ Marina tě vede ke schodišti a následně vzhůru, schod po schodu. Místy procházíte malými místnostmi, občas vás schody chvíli vedou dolů. Nakonec stanete na samém vrcholku přede dveřmi, jež jsou větší než ostatní.

Vychází z nich rudé, pulzující světlo a už z dálky na tebe dýchne teplo, jako by za nimi cosi žhnulo.

Marina se k tobě obrátí. „Dlouho jsme čekali na někoho, kdo má čisté srdce jako ty. Za těmito dveřmi se nachází magická esence Sovy, tento práh však může překročit jen ten, kdo je prost všech pochybností. Nikdo z nás ty dveře nemůže ani otevřít. V tobě však už i nyní cítím proud té nejčistší magie. Žádám tě tedy, otevři dveře a setkej se se svým osudem.“ V jejích očích hoří očekávání. Přikročíš ke dveřím a pozvedneš ruku. Za dveřmi cítíš horko. Žár tě pálí na kůži. Avšak když se dveří 73

1

Kniha 1: Stín

77–77 77

1

dotkneš, zjistíš, že jsou chladné. Zatlačíš a ony se samy otevřou dovnitř.

Za nimi se nachází úzký prostor, který je docela prázdný. Vstoupíš, aniž by ses ohlížel po Marině. Když se za tebou dveře zaklapnou a ty osiříš, začnou se kolem tebe objevovat obrazy a tajemství Bílé sovy, které ve tvé hlavě nabírají podobu horečnatých snů. Strávíš v místnosti řadu hodin a pronikneš do tajů, které nejsou přístupné nikomu kromě tebe.

Nakonec znovu projdeš dveřmi a vrátíš se k Marině. „Moc Pochodně Sagiritonu se propojila s tvou duší,“ praví Marina na vysvětlenou. „Díky ní získáš přístup k moci, na níž obyčejný čaroděj – jakkoliv by byl talentovaný – nikdy nedosáhne.“ V jejích očích zahlédneš podivuhodnou zář. „Máš však před sebou ještě dlouhou cestu. Bude zapotřebí tvé poslání držet v tajnosti.

Jakmile se naši nepřátelé dozví, že Pochodeň Sagiritonu nalezla nového žáka, poštvou na tebe každého havrana široko daleko. Než budeš moci před svět předstoupit jako Pochodeň Sagiritonu, zůstáváš jen obyčejným učněm a musíš se podle toho chovat.“ Poté se Marina znovu dotkne tvé tváře a vzápětí stojíte zpátky v Samosově pokoji.

U nejčistšího magického plamene! Uzavřel jsi toto dobrodružství jako Pochodeň Sagiritonu (pokračuj k epilogu na konci knihy 1).

77

Samos sáhne po tvé zbrani, která leží připravena mezi ostatními věcmi. „Dobrá zbraň, s níž ještě nejednomu neřádovi ukážeš, co to znamená mít strach. Tvá odvaha a neústupnost se brzy stanou legendárními.“ 74

Kniha 1: Stín

78–78 78

Ostří s krátkým zahvízdáním prosviští vzduchem. „Mnohokrát jsi prokázal, že máš pevnou páteř. Tvá zbraň je smrtící, tvá zbroj neproniknutelná. Stavíš se před nevinné a trestáš zlolajníky. Nikdo další nesplňuje podmínky pro přijetí mezi rytíře Bílé sovy tak jako ty.“ Samos se zvedne a zavede tě do zbrojnice v domě. Na policích se tady stříbřitě a zlatě lesknou nejrůznější druhy brnění a kroužkových zbrojí, meče, dýky, přilbice a helmy. Na jedněch dveřích zahlédneš štítek se znakem Bílé sovy. „Naši rytíři jsou srdcem naší síly, běsnícím v centru nebezpečí. Když rytíř právě netáhne do boje bok po boku se sobě rovnými, uděluje mu král úkoly, při nichž jsou zapotřebí odvaha a průbojnost. Kadubar, kterého už znáš, je mezi rytíři Bílé sovy jedním z těch nejmocnějších. Bude mi pomáhat s tvým výcvikem. Tvým generálem se stane princ Mart, s nímž ses setkal v Kalriru.

Není jen královým synem, nýbrž i rytířem, v jehož ruce budeš klást svůj život, až potáhneš do boje za Sovu a království.“ Samos tě svou silnou dlaní uchopí za rameno. „Avšak od tohoto cíle tě ještě dělí dlouhá cesta. Nejprve bude nutné pokročit ve tvém výcviku. Mnohému ses již naučil, avšak mnohé ti stále zůstává utajeno.“ Meč a čest jsou tvými zbraněmi! Uzavřel jsi toto dobrodružství jako rytíř Bílé sovy (pokračuj k epilogu na konci knihy 1).

78

Vyškrábat se nahoru po zdi se ukáže být tvrdším oříškem, než sis představoval. Pokud máš konopné lano, můžeš ho přehodit přes střešní trám a vyšplhat po 75

1

Kniha 1: Stín

78–80 79–80

něm (pokračuj na 94).

Jestliže tomu tak není, musíš se o to pokusit holýma rukama: Hoď třikrát kostkou a k výsledku připočti deset.

Je­‑li výsledek vyšší než tvá obratnost, pokračuj na 3.

V odlišném případě pokračuj na 94.

79

1

Jasně jako umíráček na waldheimském hřbitově se zvuk rozléhá sklepními prostory domu. Vzápětí tě popadne dvojice silných strážných a za pár chvil už stojíš spoutaný před Faronem. Je nadšený, že tě lapil. Poté co zjistí vše, po čem toužil, tě znovu předá pánovi run.

V jeho očích čteš potutelnou radost, že tě má nyní plně ve své moci. Oběma rukama začne do vzduchu kreslit podivné znaky. Na podlahu se snese sprška jisker. Cítíš, jak ti tuhnou nohy a zakrátko i ruce. Zmáhá tě únava, ohromná únava. Nakonec – když si Sajak, karbský pán run, vezme i poslední zbytek tvé životní energie – se proměníš v nehybnou bílou sochu.

Tvé dobrodružství tak končí zde, na dohled cíli.

80

Než Salině můžeš zasadit smrtící ránu, bleskurychle se otočí a jako vítr zmizí ve stínu.

Hledíš na mrtvého muže, který leží před tebou. Můžeš si vzít jeho šavli (zranění 17). V kapse přišité na jeho pásku nalezneš vzkaz: „Když se objeví ve městě, víte, co máte dělat.“ Ještě se krátce porozhlédneš ve dvoře, který se nyní poklidně koupe ve stínu budov. Během svého útěku Salina upustila svůj ranec, takže se z něj vysypalo několik předmětů. Na první pohled se nehodí k takové jemné ženě: Jde o výbavu zloděje.

76

Kniha 1: Stín

81–82

Tu v blízkosti zaslechneš hlasy. Salina si přivolala posily! Máš čas na poslední rychlý pohled, poté musíš zmizet. Spěšně popadneš měšec s 11 zlaťáky a pouze jeden z následujících předmětů: Rezavý železný klíč, páčidlo, ohnutou vlásenku, jehlu a nit, dýku se zvlášť úzkou čepelí (zranění 2).

Rozhodni se, opusť dvůr a pospěš na 36.

81

Před tebou se nachází dlouhá chodba, jejíž podlaha je vyložena tmavým kobercem. Stěny jsou pokryty hrubou látkou. V bronzových držácích ční dlouhé svíčky.

Chodba je dlouhá na deset kroků. Nalevo se nacházejí čtvery prosté dřevěné dveře, napravo troje. Ze středu chodby vede doprava vzhůru dlouhé schodiště. Na konci chodby vidíš těžké dubové dveře s masivním kováním.

Co chceš podniknout? Chceš se na 116 pokusit otevřít jedny z dveří, nebo se na 48 vydat po schodech vzhůru?

82

Dle dohody se setkáš s Lynnem poblíž Faronovy usedlosti, což je rozsáhlý, parku podobný komplex, v jehož středu se nachází veliký dům. Pozemek je obehnán vysokou kamennou zdí. Lynn ti vysvětlí, že před branou stojí značné množství strážných, neboť ještě přijíždějí poslední účastníci setkání.

Vydáte se tedy podél zdi, až dorazíte k zadní straně komplexu. „Tady dneska strávím zbytek svojí služby. Na moje znamení přelezeš přes zeď a doběhneš k domu. Dovnitř se dostaneš přes vchod do sklepa.“ Při těch slovech na tebe mrkne. „To je nejbezpečnější cesta.“ 77

1

Kniha 1: Stín

83–84

Netrvá dlouho a mávne na tebe. Vyrazíš ke zdi, vyhoupneš se vzhůru a za chvíli už se spouštíš dolů na druhé straně.

Pokračuj na 189.

83

1

Otočíš se k ženě čelem. „Co ode mě chceš?“ Její oči se zúží na malé škvírky. Navzdory jejímu nevelkému vzrůstu z ní vyzařuje velká autorita. „Samos, obchodník s koberci, nekšeftuje jen s tkaninama. Ten chlap ví, jak prosadit svoji vůli. A nemysli si, že ti pomáhá jen z čirý lásky k bližnímu. To jeho by ses měl bát!“ „Co tím chceš říct?“ osopíš se na ni.

Tajemně se pousměje. „Najdem si tě, než bude pozdě. Žádný strachy.“ Náhle se otočí a zmizí za rohem. Vyrazíš za ní, ale jen co ujdeš několik kroků, zaslechneš hlasy. Nechceš podstupovat zbytečné riziko, a tak se rozhodneš pokračovat na druhou stranu.

Pokračuj na 111.

84

Kuchyňské dveře se otevřou. Klopýtneš, zapotácíš se a s křikem se zřítíš po schodech dolů. Tvá noha děsivě křupne, když se při pádu zlomí vejpůl.

Sluha, který zamýšlel jen v klidu vykouřit svou dýmku, tě přirozeně spatří a obratem vyrazí pryč, aby přivolal stráže.

Netrvá dlouho a stojíš spoután před Faronem, který srší radostí, že tě dostal do své moci. Zjistí od tebe vše, co potřeboval vědět, a následně tě nechá zatáhnout do nejtemnějšího Kalriru, kde se brzy jistě najde někdo, kdo tvé utrpení ukončí.

Tvé dobrodružství tak končí zde, na dohled cíli.

78

Kniha 1: Stín

85–85 85

85

Zbývá posledních několik kroků. Ujistíš se, že pramenitou vodu z Kalriru máš po ruce. Opatrně sáhneš po klice a otevřeš. Za dveřmi spatříš sál, v němž stojí na dvacet lidí, žen i mužů. Všichni mají masky podobné té tvojí a nikdo ani nedutá. Stráže nevidíš žádné.

Na rozdíl od bohatě zdobené chodby jsou zde stěny a strop tvořeny pouze leštěným šedočerným kamenem.

Ve zlatých držácích plápolají četné pochodně, přesto je tady chladno. Podlaha je vyložena krvavě rudým kobercem ze Sagiritonu.

Přítomní vytvořili půlkruh okolo jeviště u levé stěny, na němž před masivním, svícemi ozářeným stolem stojí černý trůn. Na trůně sedí muž v černém hábitu, tvář ukrytou pod černou maskou – Faron?

Maska mu zakrývá celou tvář až na ústa. Za ním ve veliké míse šlehají plameny temného ohně, který nešíří žádné světlo. Jde o měsíční oheň.

Shromáždění si tě povšimnou a jeden za druhým se k tobě otočí. Spěcháš přes rudý koberec, aby ses zařadil do jejich půlkruhu, na poslední volné místo nalevo.

Podsaditý muž s havraními vlasy, oděný do zlatého šatu, vystoupí zpoza trůnu a usměje se vůkol. Pochopíš, že před sebou máš ceremoniáře, který dnešní sešlost povede. „Drazí přátelé. Stojíme na začátku velikého úspěchu.

Waldheim bude prosperovat a růst a blahobyt bude patřit nám všem. Na našich plánech však dosud spočívá stín. V podsvětí je aktivní jistá organizace, která se na nás snaží přiživit. Úplatky, vydírání, ba dokonce i vražda, se staly jejími nástroji. Jen pokud budeme silní spolu, jako jeden muž, můžeme naše krásné město spasit!“ Mezi přítomnými se rozeběhne vlna vzrušeného šepo79

1

Kniha 1: Stín

85–85

1

tu. Zaslechneš několik rozhořčených slov. Jedna žena zvolá: „Nikdo nám nebude brát, co nám právem patří!“ Muž po tvé pravici zakřičí: „Kdo jsou tihle padouši?

Rozdrtíme je!“ Malý muž na pódiu pozvedne ruku v uklidňujícím gestu, zatímco jeho druh na trůnu se ani nehne. „Rozumím vašim obavám, přátelé. Avšak měli bychom jednat moudře a s rozmyslem. Naplánujeme své další kroky, aniž by se o tom nepřátelé Waldheimu dozvěděli.“ Ceremoniář ve své řeči ještě dlouho pokračuje a často se zabývá správou města. Přítomní postupně přidávají své noviny, ať už jde o události z městské rady, z tržiště, knihovny či ze soukromých schůzek. Nikdo ze zamaskovaných není osloven jménem, přesto ale nemáš pochyb, že vedle tebe stojí důležití občané města. Čím déle sešlost trvá, tím stísněněji se cítíš. Co když někdo promluví na tebe? Budeš znát vhodnou odpověď?

Pozná Faron tvůj hlas?

Jako by vycítil tvé starosti, změní muž téma. „Drazí přátelé. Mezi námi je někdo, kdo by chtěl do našeho kruhu vstoupit po dlouhé cestě.“ Ukáže na tebe. „Pověz nám, příteli: Jsi připraven stát se členem tajné rady Havrana? Toužíš být součástí překrásného nového světa Waldheimu?“ Všichni na tebe pohlédnou. Váháš, ale nakonec kývneš.

Co jiného ti zbývá?

Muž se usměje. „Zpečeťme své společenství! Napijme se na znamení věčné mlčenlivosti! Náš nový přítel se napije jako předposlední, než se poháru jako pokorný člen našeho společenství chopí i náš vůdce.“ S tím pokyne směrem k muži na trůnu.

80

Ve veliké míse šlehají plameny temného ohně.

Kniha 1: Stín

86–86 86

1

Poté se otočí a sáhne po poháru. Naskytla se ti jedinečná příležitost, jak Farona přinutit, aby se napil vody z Čistého pramene. Musíš ji nějak dostat do poháru.

O tom, co hodláš podniknout, musíš rozhodnout rychle.

Právě nyní šeptá ceremoniář muži na trůnu cosi do ucha, zatímco první účastníci už pijí. Můžeš tohoto momentu využít, abys pramenitou vodu nabral do úst a později ji vyplivl do poháru. Nebo si můžeš lahvičku nechat v ruce a počkat na jinou příležitost, jak ji do poháru dostat.

Rozhodl­‑li ses, pokračuj na 46.

86

Rychle mu připomeneš několik zábavných momentů z vaší společné historie. Lynn se zeširoka zakření a samou radostí tě obejme. „Tak ty žiješ!“ (lidskost +1) Povyprávíš mu, jak se stalo, že se tvůj strýc octl za mřížemi, a proč se objevila mrtvola, která byla považována za tvé ostatky. Zmíníš i Samose, tvé cesty do lesů, stínového služebníka a Farona, kterému se chceš dostat na kobylku.

Lynn stačí jen šokovaně pomrkávat. Nakonec posmutní. „Velitel hlídky se mě tehdá ptal, kde že to bydlíš. Bylo to těsně před tím, než váš dům shořel. Nikdy mě nenapadlo hledat v tom nějakou spojitost, ale teď začínám mít dojem, že jsem na vás zlo poslal já. A v dalších 82

Kniha 1: Stín

87–88

dnech jsem pak míval často pocit, že mě někdo sleduje.

Teď už tomu rozumím – určitě mě hlídali v naději, že se dostanou k tobě. Přestalo to teprve po několika dnech.“ „Ale proč se tě prostě přímo nezeptali?“ „Přece jen všichni měli za to, že seš pod zemí. Jak by takový vyptávání měli odůvodnit?“ Povíš mu, že potřebuješ proniknout do Faronovy usedlosti. Lynn se krátce zamyslí, a navrhne plán. „Vyměním si dnešní noční trasu s jiným hlídačem, kterej má službu v okolí Faronova domu. Samozřejmě výhradně proto, abych se potkal s hezkou služkou Veronikou!“ mrkne na tebe. „Sejdeme se za půl hodiny za Faronovým domem.“ S těmito slovy vyrazí pryč. Pokračuj na 82.

87

Instinktivně se proti němu oženeš a jedinou tvrdou ranou do spánku ho spolehlivě uspíš.

Odtáhneš ho dolů do sklepa a navlečeš si jeho plášť a masku. Poté se vrátíš nahoru do chodby. Rozhodneš se vydat k velkým dveřím se dvěma křídly, k nimž muž prve hodlal vykročit. Míníš konečně stanout před Faronem (pokračuj na 85).

88

Polkneš hustou tekutinu, ale nic se nestane. Předáš tedy pohár malému muži, který jej donese k vůdci na trůnu. Tento se rozhlédne po okolí, pozvedne kalich k otvoru v černé masce a v jediném doušku ho vyprázdní do poslední kapky.

Nikdo ze shromážděných se ani nehne a ceremoniář vzápětí pokračuje. Vezme ze stolu těžkou, do černého sametu zahalenou knihu a podá ji muži v černé masce.

Ten se předkloní a začne číst. Nerozumíš mu ani slovo, 83

1

Kniha 1: Stín

89–90

ale je ti jasné, že musí jít o nějaké zaklínadlo. Není pochyb, co je jeho účelem: obnovit a posílit moc, již Karbové mají nad vládci Waldheimu. Nyní musíš jednat.

Vystoupíš z kruhu, strhneš si masku i plášť a zvoláš: „Chcípni, ty šmejde! Tohle bude za strejdu Wilhelma!“ (19) „Tímto tě vyzývám na souboj, Farone! Ve jménu Bílé sovy!“ (145) „Tvé nekalé hry jsou u konce. Já se o to postarám za celý Waldheim!“ (171)

89

Necháš ženu stát a kvapně zahneš za další roh.

Pokračuj na 36.

90

1

Pozvedneš pohár k ústům a napiješ se. Temná tekutina se ukáže být obyčejným červeným vínem. Je nasládlé a chutná po lesních plodech. Vrátíš kalich Samosovi, který ho taktéž přiloží k ústům a polkne dva mocné doušky. Ino k vám přistoupí a podá mu kovovou krabičku.

V ní se nachází dvojice prstenů.

Oba jsou zhotoveny ze stříbra, přičemž do jednoho je vyryt obrázek sedící a do druhého letící sovy. „Toto,“ praví Ino, „jsou prsteny sovy. Každý úspěšný žák dostane jeden s letící sovou, jeho učitel se sovou sedící. Jde o symbol propojení učitele a žáka.“ Následně ti Samos předá prsten s letící sovou a sám si na prst navlékne ten druhý. Povšimneš si při tom, že na jiném prstu už jeden takový prsten má. „Podle tohoto prstenu poznáš členy řádu Bílé sovy, a i ty sám se jím můžeš prokázat.“ Po tomto krátkém obřadu Samos s kašlem padne na své lože a téměř okamžitě usne. Kadubar tě chce zase 84

Kniha 1: Stín

91–91 91

odvést, ovšem Ino tě zadrží. Vytrhne si jeden ze svých plavých vlasů a pevně kolem něj sevře dlaň. Tu poté zdvihne nad tvou hlavu, načež se mu z ruky vysype jemný, zlatavě se třpytící prach, snášející se na tvé temeno a tvá ramena.

Tázavě pohlédneš na Kadubara, ale ten na celou scénu sám zírá s otevřenými ústy. Až po chvíli se vzpamatuje a zatáhne tě do sálu s hodovní tabulí, na níž teď stojí připraveno studené občerstvení. Ino zůstal u Samose. Zatímco s Kadubarem jíte (životní energie +8), hovoříte o dalším postupu.

Pokračuj na 112.

91

Stojíš u dveří vedoucích do sklepa Faronova domu. Toto místo představuje jedinou možnost, jak do příbytku vůdce sekty proklouznout nepozorovaně.

Před sebou máš masivní, tmavé dveře ze dřeva, opatřené těžkou mosaznou klikou. Pod ní zeje černá klíčová dírka. Jakkoliv bytelně dveře působí, vchod do sklepa je zanedbaný. Kolem se povalují kousky dláždění, podlaha je pokrytá mokrým mechem a býlím.

K otevření dveří můžeš zkusit použít následující předměty (samozřejmě jen tehdy, pokud je máš): Páčidlo (20) Jehlu a nit (108) Rezavý klíč (127) Ohnutou vlásenku (110) Dýku se zvlášť úzkou čepelí (29) Kovový hák k uzení ryb, pletací jehlici nebo rožeň k pečení kuřat (72) Pokud nic z toho nemáš nebo nechceš použít, můžeš se na 179 pokusit přijít na něco jiného.

85

1

Kniha 1: Stín

92–92 92

92

1

Samos pustí tvá ramena a znovu se zakloní. „Mnohé jsi dokázal. Tvé rozhodnutí vydat se cestou duchů, bylo správné, ač tvé činy naznačovaly jiný směr.

Však uvidíme, jaká budoucnost tě ve službách Bílé sovy očekává.“ Vede tě do místnosti v přízemí svého domu. Ta má čtvercový půdorys, přičemž jedna strana měří asi pět kroků. Podél stěn stojí police sahající až po strop a na nich se vrší hromady svitků, masek, nádob, břichatých sklenic s naloženým hmyzem, vycpaných zvířat a všemožných dalších artefaktů. Ve středu místnosti stojí obyčejný stolek s jednoduchou dřevěnou židlí. Samos se na tebe otočí. „Můj chlapče, Bílá sova není žádným náboženstvím.

Přesto se ale zabýváme mnoha otázkami duchovního rázu, a právě to je úkolem našich šamanů. Řada těchto záležitostí souvisí s magií, jiné s pátráním po boží esenci.

Můžeš mi věřit: Mezi bohy a lidmi je k objevování mnohem víc, než si umíš představit.“ Samos se pousměje. „A leccos najdeš tady,“ ukáže na hromady předmětů. „Většina šamanů Bílé sovy se věnuje právě těmto studiím. Zabývají se duchovními a nadpřirozenými úkazy.

Pro tebe však, můj drahý, bude vhodnější jiná cesta. Ne každý má schopnost přinášet oběti.“ Samos sáhne do jedné z polic, ozve se krátké cvaknutí a police se dá do pohybu, aby za chvíli zmizela ve stěně.

Místo ní se v šeru objeví nevelký pokoj, nacpaný bylinkami. Páchne po shořelém dřevu a starém kameni. „Vítej v laboratoři vyvolávače duchů,“ praví Samos tiše a pokyne ti, abys vstoupil. Projdeš okolo něj a rozhlédneš se kolem sebe. Místnost není příliš velká, na podla86

Kniha 1: Stín

93–93 93

ze stojí kovová mísa se zbytky popela a nožem, jehož ostří se jasně leskne. Vedle je několik hliněných a železných nádob.

Samos některé z nich vezme a postupně nalije do mísy pár kapek různých kapalin zelené a šedé barvy. Do nosu ti stoupne silný pach bylin a ještě něčeho – uzeného masa?

Samos zamumlá několik slov a směs začne silně dýmat, jako vlhké dřevo hozené do ohně. Kouř tě štípe do očí, přesto je však náhle doširoka otevřeš, když si mezi obláčky povšimneš jakýchsi obrysů. Pohybují se k tobě a krouží jeden vedle druhého, jako by tančily. Do ucha ti zazní vzdálené hlasy, zpěvy a steny. Téměř jim rozumíš! Už jen chvilku a pochopíš, co ti chtějí říct. Chvilku a promluví přímo k tobě.

Samos znovu zašeptá několik slov a dým se vzápětí rozplyne a spolu s ním i tajemná zjevení. „Budeš zkoumat svět duchů,“ praví.„Nahlédneš do mezisvětů, které jsou ostatním ukryty. Budeš hovořit s mrtvými.“ Samos se otočí k odchodu a zavede tě zpět do sálu. „Naučím tě všemu, co vím o zaříkávání duchů. Zanedlouho nechám poslat pro šamana z Ma Kolka, aby tě vzal do učení. Provede tě cestami zásvětí a odhalí ti taje ukrytých říší.“ Bílý duch povstane z černého dýmu! Uzavřel jsi toto dobrodružství jako zaříkávač duchů (pokračuj k epilogu na konci knihy 1).

93

Přistoupíš k jedné z beden. Je široká asi jeden krok a není zamčena. V jejích útrobách objevíš kamenné úlomky připomínající části lidských těl. Vidíš ruce, 87

1

Kniha 1: Stín

93–94 94

nohy, dokonce i hlavy.

Poté se obrátíš k jedné ze soch zakrytých plátnem. Stáhneš přehoz a pohlédneš na kamenné tělo, které je zcela nehybné, a přesto… V jejích očích jako by se lesklo cosi lidského. Očima zalétneš zpět k bedně a k jedné kamenné hlavě. Její pohled je tupý, oči… mrtvé.

Kvapně přes děsivou sochu znovu přetáhneš přehoz a pospíšíš ke dveřím, jež vedou dále do domu.

Pokračuj na 81.

94

1

Obratně šplháš po zdi. Jednou rukou se chytíš okenní římsy a jistými pohyby se vytáhneš vzhůru.

Jednou nohou se zapřeš a vskočíš oknem do místnosti. Přistaneš přímo vedle široké postele s nebesy. Salter, který sedí na kraji postele s očima opuchlýma pláčem, vyskočí na nohy. Pohledem cukne ke dveřím, neodváží se však zavolat o pomoc.

Důvod jeho váhání se nachází před tebou na lůžku.

Spočívá tam ona bledá dívka, již jsi prve uviděl před domem. V malátné, jako křída bílé tváři se horečnatě lesknou zapadlé oči a kolem nich vidíš hluboké kruhy.

Zdá se, že své okolí ani v nejmenším nevnímá. „Co chcete?“ vykoktá Salter, zatímco se nenápadně pokouší přesunout mezi tebe a postel.

Jak zní tvá odpověď? „Mohu vám nabídnout peníze. Mnoho peněz. Za to samozřejmě očekávám jistou protislužbu.“ (65) „Pokud neuděláte, co vám poroučím, ta dívka zemře.“ (165) Tuto možnost rozhodně nevyužiješ, je­‑li tvá lidskost +1 a vyšší. „Rád bych se tu dívku pokusil vyléčit.“ (8) Pokud tvá 88

Kniha 1: Stín

95–95 95

lidskost čítá -1 a méně, nemůžeš tuto možnost využít. Žádná z možností pro tebe nepřichází v úvahu? Vždy můžeš Saltera nechat stát a znovu se oknem vytratit (pokračuj na 134).

95

Samos sáhne po tvé zbrani, která leží připravena mezi ostatními věcmi. „Tato čepel viděla mnoho krve.

Démonů, vlků, upírů. A také lidí. Ne vždy jsi rozlišoval mezi těmi, kteří prahli po tvém životě, a těmi, kteří si zasloužili žít. Bílá sova je společenstvím, které usiluje o dobro. Avšak i u nás se najdou úkoly, které vyžadují určitou… neústupnost vůči živým.“ Samos se zvedne a zavede tě do zbrojnice v domě. Na policích se stříbřitě a zlatě lesknou nejrůznější druhy brnění a kroužkových zbrojí, meče, dýky, přilbice a helmy.

Na jedněch dveřích zahlédneš štítek se znakem Bílé sovy. „Naši rytíři jsou srdcem naší síly, běsnícím v centru nebezpečí.“ Samos dveře zbrojnice znovu zavře. „Pro tebe však máme jiné plány.“ Vsune ruku do nenápadného otvoru ve stěně a pohne ukrytou pákou. Vedle dveří do zbrojnice se odsune část zdi a odkryje úzké schody, vedoucí strmě dolů. Zažehne jednu pochodeň a vykročí do temnoty. Do nosu vám stoupne zatuchlý pach připomínající vlhké sklepení. Po třiceti schodech vstoupíte do slámou vystlané místnosti s nízkým stropem. Mezi stébly spatříš železný kruh padacích dveří. Jak ti Samos objasní, jde o tajný podzemní východ z jeho obydlí.

Podobně jako zbrojnice je i tato místnost až ke stropu naplněna brněním a zbraněmi. Jsou ukovány z oceli, jež je tmavší než ocel rytířů, lesknoucí se jako ranní rosa.

Samos sáhne po vystřelovacím noži. „Mezi rytíři se 89

1

Kniha 1: Stín

96–97

1

najdou i samotáři, kteří do bitev netáhnou společně s vojskem. Představují krutý stín Bílé sovy, její temnou stránku. Na rozdíl od rytířů nosí černé zbroje. Říká se, že rudé zdobení jejich plátů ve skutečnosti tvoří stříkance krve jejich poslední oběti.

Ty se staneš právě takovým černým rytířem, temným mistrem čepele, kterého se stejnou měrou obávají přátelé i nepřátelé. Smrtícím válečníkem vládnoucím mečem a sekerou. Vyděděncem v řadách Bílé sovy, jehož jméno ve zbytku světa budí děs. Nebezpečným jako celé vojsko, když se bez obav o svůj vlastní život vrhneš na nepřítele.“ Samos nůž znovu odloží a zahledí se na tebe. „Avšak tak daleko zatím nejsme. Tvůj výcvik teprve započal.“ Sova, smrt a sekera! Uzavřel jsi toto dobrodružství jako černý rytíř (pokračuj k epilogu na konci knihy 1).

96

Stručně shrneš svá předchozí dobrodružství a vyprávění zakončíš plánem, jak se chceš dostat do Faronova domu, abys ho mohl zadržet.

Lynn na tebe hledí nedůvěřivě. Zdá se, že uvažuje, nakolik ti může věřit.

Hoď kostkou a k výsledku připočti svou aktuální úroveň lidskosti (záporná hodnota se od výsledku odečítá).

Pokud je výsledek 3 nebo víc, pokračuj na 40. Pokud je 2 a méně, pokračuj na 175.

97

Vstoupíš do Mansurova stánku. U vchodu leží mnoho velkých a malých krabic. „Můj nejmilejší zákazník! Vítej! Mám zbrusu nové zboží až z dalekých zemí 90

Kniha 1: Stín

97–97

za hranicemi Anmaru, a pro tebe nyní za zvlášť výhodnou cenu!“ Nadšeně si mne ruce.

• Válečná hůl (obouruční, 35 zlaťáků, zranění 20) • Válečné kladivo jihu (obouruční, 20 zlaťáků, zranění 22, obratnost -1) • Zahnutá šavle pouštního lidu (37 zlaťáků, zranění 18) • Dlouhý luk (24 zlaťáků, zranění 11, jen pokud disponuješ dovedností „lukostřelba“) • Kožená košile (12 zlaťáků, zbroj 1) • Kožešinová čapka (15 zlaťáků, zabraňuje ztrátě životní energie v zimě, nelze kombinovat s helmou) • Zlatý štít (35 zlaťáků, zbroj 2) • Léčivý elixír (15 zlaťáků, životní energie +25 nebo do maximální hodnoty) • Léčivý kořen (6 zlaťáků, životní energie +7 nebo do maximální hodnoty) • Oranžový lektvar (35 zlaťáků, maximální hodnota životní energie +7) Za pouhé dva zlaťáky si můžeš libovolný předmět nechat poznačit svým jménem – možná, že máš zálibu v jedinečných zbraních.

Všechno zboží je na skladě právě jen jedním kusem.

Každý předmět je možné zakoupit pouze za uvedenou cenu. Mansur je však ochoten od tebe vykoupit nepotřebné zbraně a zbroj, a za každou z nich ti zaplatit jeden zlaťák. O ostatní předměty Mansur zájem nemá.

Pokud jsi nalezl zelené perly, do nichž je vyryto písmeno „M“, můžeš mu je prodat za 3 zlaťáky za kus.

91

1

Kniha 1: Stín

98–99

Kam se vydáš nyní?

K Samosově usedlosti? (138) Ke kořenářce Amiriolle? (71) Ke kováři Magnussonovi? (142) Do temného severního lesa Kalriru? – Jen pokud jsi už byl u Samose (pokračuj na začátku knihy 3).

98

1

Tvá halapartna ti vždy prokázala dobré služby.

V úvahu pro tebe přichází jedině tvrdá ocel.

Samos se chápavě usměje. Kulhavě tě vede ven na malý dvorek z druhé strany budovy.

Na okraji dvora stojí řada skříní, v nichž se opřeny a pověšeny nacházejí různé zbraně s lesklými čepelemi.

Samos tě však přivede až k protilehlé stěně a zlatým klíčem otevře malou truhlici. Vyjme z ní karafu a do poháru ti nalije mléčnou tekutinu. „Vypij to!“ Tekutina je hustá a chutná po medovině. Už po prvním doušku se ti po těle rozlije vlna tepla. Samos mezitím ze skříně stojící opodál vezme jednu z dýk a beze slova ti ji vrazí mezi žebra.

Pokračuj na 167.

99

Doplížíš se ke vchodu do kuchyně a posloucháš za dveřmi. Náhle se v místnosti objeví světlo. Vyděsíš se a rychle se dáš na ústup. Už slyšíš, jak se dveře za tebou otevírají. Musíš se po schodech bez rozmyslu vrhnout dolů, abys nebyl objeven.

Hoď dvakrát kostkou a k výsledku připočti 10. Je­‑li výsledek vyšší než tvá obratnost, pokračuj na 84.

Jinak pokračuj na 58.

92

Kniha 1: Stín

100–101

100 Marina se usměje. „Bílá sova chrání vše dobré

a spravedlivé. Odkud přesně síly Sovy přicházejí, sama nedovedu říct. Přesto si už celé generace předáváme její vědění, které z nás činí to, čím jsme. Já sama jsem již před několika lety prsten žáka vyměnila za prsten učitele, abych své znalosti mohla předat novým členům. Řád nováčky přijímá jen zřídka, a ještě výjimečněji lidi zcela neznámé jako ty. Můj otec ti však důvěřuje. Přála bych si, aby nebyl tak…“ Marina na tebe pohlédne a pokrčí rameny. „Podařilo se ti v džungli mnohého dosáhnout, a že jsi skutečně porazil služebníka stínů, je samo o sobě pozoruhodným výkonem. Přesto se ještě ukáže, zdali naše důvěra nebyla lehkomyslná.“ Než jí stačíš něco odpovědět, odvrátí se od tebe. „Vraťme se do haly k mému otci. Jistě na nás už čeká.“ Pokračuj na 37.

101 Vyskočíš na nohy, kompas hodíš na stůl tak, aby

ho všichni dobře viděli, a podnikneš překvapivý výpad proti Samosovi. Tvůj sok musí být útokem zcela zaskočen, přesto se však od něj tvá zbraň odrazí bez nejmenšího účinku. Čepel se rozsype na prach, jako by byla z písku (škrtni si ji z průvodní listiny). Samos na sobě nedá jediným pohybem znát, že by tvůj úder vůbec vzal na vědomí.

Kadubar hlasitě zakleje a tasí dýku. Nejisté pohledy těkají sem a tam, mezi tebou, kompasem a Samosem.

Na chvíli se nikdo ani nehne, až Samos zamručí: „Mezi námi je zrádce a lhář. Ale nejsem to já, noční hlídači, ach, nikoliv. Je to Faron.“ Faron jako by čekal jen na tuto chvíli: vymrští se vpřed, 93

1

Kniha 1: Stín

101–101

1

přiskočí ke stolu a sáhne po kompasu.

Arumnas rukama ve vzduchu začne rychle kreslit runy.

Z dlaní mu vystupují nejasné obrysy, mísící se před ním v rozevlátý obraz.

Samos zvolá: „Ne, Arumnasi!“ Faron se otočí a vztáhne po Arumnasovi svou pravici. Aniž by se ho dotkl, sevře ruku v pěst. Arumnas je záhy neviditelnou silou pozvednut na půl kroku nad zem. Ruce se mu zkroutí za zády, runy před ním vyblednou. Z očí a uší mu prudce vyrazí modravé světlo, zářící stále silněji, okolí však vůbec neosvětluje. Na chvíli ti připomíná lucernu nočních hlídačů, těsně před tím než vyhasne a je spolknuta temnotou. Arumnas zoufale zakřičí, když chladný svit zazáří, jako by teď vycházel z každičkého jeho póru.

Marina zavolá slovo, kterému nerozumíš, a mrští na Farona zubatý blesk. S divokým výkřikem se na něj vzápětí vrhne Kadubar. Samos týmž směrem hodí skleněnou nádobku se zelenou tekutinou.

Všechny tři útoky se odrazí od neviditelné zdi, jež Farona obklopuje. Ten cukne hlavou a Kadubar odletí přímo na tebe, pohřbívaje tě pod svým tělem. Faron sykne „Nadra“ a ukáže rukou na Samose. V ruce se mu objeví klubko černého kouře, který záhy vyšlehne a zasáhne muže přímo do hrudi. Samos zakvílí a rukama se chytne za zasažené místo. Vysoukáš se zpod Kadubara a vyskočíš na nohy. Faron s úsměvem přejíždí očima mezi tebou, Marinou a Samosem. Pravou ruku stále drží pozvednutu, Arumnas bezvládně visí ve vzduchu. „Pošetilci! My vedeme Waldheim vstříc světlu. A tvému strýci,“ mrkne na tebe, „vzkážu tvé uctivé pozdravy, drahý příteli.“ 94

Kniha 1: Stín

101–101

Okolo Farona vyšlehnou modré, chladné plameny a začnou mu šplhat po nohou a trupu až dosáhnou hlavy.

Ještě než zmizí, stačí Faron zvolat: „Však ona tě kletba havrana přivede až ke mně!“ Poté ho modravé mžitky celého pohltí a je pryč.

Od chvíle, kdy jsi odklopil krytku kompasu, uplynula jen kratičká chvilka, tobě to však připadá jako celý lidský věk. Ještě stále ti nedochází, že zrádce se celou dobu ukrýval mezi vámi. Arumnas těžce padne na zem. Samos a Marina se k němu seběhnou a skrčí se nad jeho vetchým tělem. Knihovník zasténá a zašeptá něco, čemu nerozumíš. Samos a Marina se k tobě otočí. Arumnas pozvedne svou roztřesenou ruku a ukáže na tebe. „Zastav ho, noční hlídači!“ Poté mu ruka strne a klesne k zemi. Jeho oči se zavřou.

Marina mu tiskne ucho k hrudi a na zápěstí mu hledá puls. Nakonec zavrtí hlavou. Arumnas boj proti Karbům zaplatil životem.

Tvé zraky dopadnou na otevřený kompas, který stále ještě leží na dubovém stole. Střelka se už neotáčí. Ukazuje směrem ke trojici před tebou. Vezmeš ho do ruky a popojdeš o dva kroky. Střelka stále ukazuje týmž směrem. Nevíš, na koho přesně.

Náhle u tebe stojí Kadubar. Vezme ti kompas z ruky, zaklapne ho a následně ti ho vrátí. „Vem si ho. Budeš ho potřebovat.“ Marina energicky vyskočí na nohy. Na jejích tvářích zahlédneš slzy. „Nemůžeme mu přece jen tak…“ „Ticho!“ Samos se zvedne od mrtvého a přistoupí k tobě, ruku přitisknutou k hrudi. „Co se právě stalo, je pro 95

1

Kniha 1: Stín

102–102 102

1

nás tvrdou ranou. Faron zradil… Tvůj úkol však zůstává stejný.“ Napadne tě, že jsi jim ještě nestačil vypovědět, jaká zvláštní slova ti dal na cestu Ténoch. Když vše odvyprávíš, vydechne Samos úlevou. „Moc sovy dnes stála při nás. Aspoň že tohle Faron neslyšel. Pro nás to nyní může být slabým vánkem naděje, který nakonec sfoukne měsíční oheň. Bílý stín zažehnán, severní noc prozářena… To se musí vztahovat ke Kalriru. Je zachvácen temnou magií a leží ukryt pod vysokými závějemi sněhu. Zjisti, jaká síla drží ve své moci Čistý pramen, a osvoboď ho. Dítě dávné moci, kompas spásou vody – netuším, co tím Ténoch chtěl říct.“ Samos pokrčí rameny. „Kromě toho to Farona…“ Zaváhá, jako by se zamyslel.

Poté jen prohodí: „Měl bys vyrazit brzy.“ Pokračuj na 105.

102 Samos

vyšle ke tvému domku Ina. Služebník vklouzne do kalhot a bot, na hlavu si nasadí klobouk a vyběhne.

Jen co se za ním zavřou dveře, Samos na tebe pohlédne. „Vykročil jsi cestou, z níž není návratu. Život nočního hlídače je minulostí. Zapomeň na všechny, které jsi považoval za přátele.“ Po několika minutách je Ino zpět. „Jsou…“ Zarazí se a přejede očima mezi Samosem a tebou. „Přišel jsem příliš pozdě. Všechno už hořelo. Marlus je mrtev. Starce odvedli – řekl jim, že ty,“ pohlédne na tebe, „jsi v domě uhořel.“ Strýc Wilhelm se tě rozhodl chránit. Nechce, aby tě hle96

Kniha 1: Stín

103–104

dali. Možná sis měl pospíšit zpět. Třeba bys tomu všemu mohl zabránit.

Pokračuj na 177.

103 Odvrátíš se od sklepních dveří a vrátíš se zpět

nahoru. Dveřím do kuchyně se vyhneš ze strachu, že by se sluha mohl vrátit, a vyrazíš druhým směrem podél domovní zdi. Projdeš okolo řady temných, zamřížovaných oken, kterým však nevěnuješ větší pozornost. Urazíš tak podél zdi asi patnáct kroků, když tě tvé štěstí opustí. Zpoza rohu se vynoří děvečka, spatří tě a okamžitě se dá do křiku. Netrvá dlouho a jsi obklopen hromadou stráží. Jeden z vojáků – nejspíš dívčin ctitel – se na tebe vrhne se zvláštní vervou.

Podaří se ti odrazit jeho ostří stranou. Když se však rozpřáhneš k protiútoku, projede tvými zády prudká bolest. Strážný za tebou tě těžce poranil. Záhy se bezvládně svalíš na zem.

Poslední, co z tohoto světa uvidíš, je zvědavý pohled několika mladých strážných, kteří poprvé v životě vidí někoho umírat.

Tvé dobrodružství – a s ním i tvůj život – zde končí.

104 Vyskočíš od stolu a vyrazíš směrem ke dveřím.

Jeden z mužů se na tebe vrhne zezadu, druhý ti skočí po nohách a třetí se ti pokusí odříznout cestu.

Pozadu vrazíš do baru, abys setřásl prvního z nich, druhého zčerstva nakopneš a jako zajíc zakličkuješ kolem třetího. Při tom však klopýtneš o židli, zapotácíš se a už jsou všichni tři znovu u tebe. Něco těžkého tě zasáhne do temene a pak už tě obejme temnota.

97

1

Kniha 1: Stín

105–105 105

Probudíš se ve sklepení. Tam tě nechají ležet několik dní v naprosté tmě a bez jediného sousta. Každý den dostaneš jen misku vody. Následně jsi odveden k Faronovi, který srší radostí, že tě dostal do své moci. Zjistí od tebe vše, co potřeboval vědět, a následně tě, pochroumaného, nechá zatáhnout do nejtemnějšího Kalriru, kde se brzy jistě najde někdo, kdo tvé existenci učiní konec.

Tvé dobrodružství končí zde, na dohled cíli.

105 „Ještě jedna věc.“ Samos má viditelné problémy

1

nalézt správná slova. Kouše se do spodního rtu a zamyšleně hledí kamsi za tebe. „Tehdy ve Waldheimu jsem musel rychle jednat. Karbové ti byli v patách.“ Mlčíš a vyčkáváš, co se ti rozhodne říct. „Omráčil jsem tě jen pro tvou ochranu. A musel jsem zkusit, zdali ti mohu důvěřovat. V pralese Feiů jsi ve zkoušce obstál. Při obřadu, který jsme provedli před tvým odchodem do jižních lesů, ses stal žákem Bílé sovy a tvá cesta do pralesa byla tvým zasvěcením.“ Krátkým pohledem zkontroluje tvou reakci na svá slova. Poté znovu zaujme hrdou pózu. „Stal ses silnějším. A naší povinností nyní je tě vyzbrojit pro nadcházející nebezpečí, jimž budeš nucen čelit.“ Chceš něco odvětit, ovšem Samos jen mávne rukou. „Porozumíš mým důvodům později.“ Poté kývne směrem ke svým dvěma společníkům. „Musím se postarat o pohřeb našeho přítele. Tvůj výcvik pokračuje. Čas na slzy se jistě najde později.“ Vydal­‑li ses cestou drápu, pokračuj na 119.

Kráčíš­‑li po cestě perutě, pokračuj na 194.

98

Kniha 1: Stín

106–109

106 Jednoduše

nedokážeš odolat představě, že se shledáš se svým přítelem. Kromě toho by ti mohl vytrhnout pořádný trn z paty.

Než se vydáš na cestu, krátce pohovoříš s Kadubarem o podrobnostech. „Najdi společně s Lynnem nějakou cestu do Faronovy usedlosti. Budete se tam muset vydat dneska, jakmile se setmí. Jestli se ti pak nepodaří k Faronovi dostat, jsou všechny naše plány nadobro v háji. Zlom vaz!“ Pokračuj na 133.

107 Strážný se ani nenamáhá svého pána zeptat. Pevným hlasem pronese: „Bude to muset počkat do zítřka.

Pan Salter už dnes žádné návštěvy nepřijímá.“ S tím ti zavře dveře před nosem.

Budeš muset zkusit něco jiného. Pokud jsi tak ještě neučinil, můžeš se nyní pokusit najít jinou cestu do Salterova domu (pokračuj na 44).

Nebo se rozhodneš dostat do Faronovy usedlosti na vlastní pěst a bez Salterovy pomoci (pokračuj na 147)?

108 Zavedeš nit úspěšně do klíčové dírky, ovšem to ti

příliš nepomůže. Ještě chvíli se pokoušíš pomocí jehly a nitě něco vymyslet, ale záhy si uvědomíš, že tudy cesta nevede. Zkus to nějak jinak (zpět k 91), nebo vymysli jiný plán (na 179).

109 Aniž bys tušil, jak ses tady octl, stojíš náhle vedle

bandy hulákajících mužů v jedné waldheimské krčmě.

Sotva tě poznají, vezmou tě mezi sebe a zvesela spustí:

99

1

Kniha 1: Stín

110–110 110 Noční hlídač Pískem, blátem, vstříc snům svým, zlatu a písním hrdinským.

Smrti se smál, nic se nebál, hlídačů všech ten náš je král.

Za ctí se žene jako laň, byť v mrazu číhá medvěd naň.

Hlídačů všech ten náš je král, mečem svým vlka zažehnal.

1

Dávno, co temný oheň plál, hlídačů všech ten náš je král.

Srdce zla tlouct už neslyšíš, to hlídač našel jeho skrýš.

Hlídačů všech ten náš je král, se strachem živ se nepotkal.

Teď zpět ho máme v městě svém, na zdraví se mu napijem.

(Hospodská píseň barda z hostince U Mrtvé zombie, Rejštýna Ressuna)

110 Snažíš se zámkový mechanismus dát do pohybu

pomocí vlásenky. Opatrně ji vsuneš do otvoru a pohybuješ s ní různými směry.

Hoď kostkou.

Pokud ti padne 2 a více, pokračuj na 62.

Jestliže hodíš 1, musíš pokračovat na 140.

100

Kniha 1: Stín

111–112

111 Kam se chceš vydat nyní?

Ke kořenářce Amiriolle? (71) Ke kováři Magnussonovi? (142) Do temného severního lesa Kalriru? (pokračuj na začátku knihy 3).

Také můžeš použít portálový prsten, aby ses přenesl na Mansurovu obchodní křižovatku a pokračoval tak na 97 (pokud u Mansura nemáš zákaz vstupu).

112 Samos se také dozvěděl řadu novinek, než se mu

kletba stala příliš tíživou. Kadubar vypráví, co stačil zjistit: „Faron si musí už nějakou dobu vyměňovat zprávy s Karby. Zatím je však jediným jejich vysokým velitelem ve Waldheimu. Pokud se nám podaří vyřadit ze hry jeho, bude nebezpečí pro naše město zažehnaný. Jaký plány má konkrétně, netušíme – především mu však jde o moc. Karbové mu dali k dispozici široce rozvětvenou síť pomocníčků a ozbrojenců. Faron se je bude snažit využít, aby ukojil svoji žízeň po moci, a já si nemyslím, že se spokojí s Waldheimem. Do města dorazil zloděj duší z řad Karbů, nebezpečný šaman jménem Sajak. Dej si na něj bacha. Faron kromě toho zjevně ovládá městskou radu. I Bezilor, městský správce, se nachází pod jeho vlivem. V archivech našeho šedivýho Arumnase našel Samos zapomenutý spis, ve kterým se dočetl o hadím prokletí. Starý král Východní říše použil měsíční oheň na temný rituál. S jeho pomocí udělal ze všech členů svýho dvora loutky. Při ceremonii měli všichni zúčastněný masky a pili z jednoho poháru. Faron sám dneska na náměstí oznámil, že se u něj večer uskuteční 101

1

Kniha 1: Stín

113–114

1

důležitá sešlost. Vsadím se, že se chystá uspořádat stejnou ceremonii s městskou radou. Musíš se jí zúčastnit ty – mě by hned poznal,“ praví a na důkaz zatne svůj impozantní biceps. „Musíš Farona přelstít. Ale dávej si pozor: Pokud se napije vody z Čistýho pramene, může to sice na chvíli uhasit měsíční oheň, ale magie v něm pořád bude proudit velkou silou. Mimochodem, ještě než budeme pokračovat: Samos mi pro tebe dal dárek.“ Podle stezky, jíž ses vydal, pokračuj na jedné z následujících sekcí: Stezka berserkra: 176 Stezka válečného mnicha: 159 Stezka hraničáře: 130 Stezka duchů: 63 Stezka přírody: 198 Stezka válečného mága: 153

113 „Samos… Myslím, že o něm už víš vše, co bys

vědět měl. Pro svůj výcvik by sis nemohl přát lepšího průvodce. Prsten učitele nosí už hodně dlouho. Marina a já jsme svoje prsteny žáka odložili teprve před pár lety.

Samos má už ale tolik zkušeností, že se jeho znalosti dávno netýkaj jenom jeho vlastní specializace.“ S tím tě Kadubar zatáhne zpět do domu. „Je na čase připravit se na další dobrodružství!“ Pokračuj na 37.

114 Samos pustí tvá ramena a praví: „Mou dceru už

znáš, že? Přiznám se, že ne vždy se nám podaří shodnout, ovšem není pochyb, že je jednou z nejmocnějších 102

Kniha 1: Stín

114–114

čarodějek Bílé sovy.“ Poté zvolá: „Marino!“ Krátce nato vejde do místnosti dívka, bez pozdravu dokráčí přímo k tobě a zašeptá ti do ucha: „Kalyrios“.

Náhle se stěny pokoje, v němž jsi ještě před chvílí se Samosem stál, začnou rozpadat, aby se svět kolem tebe nakonec ustálil v podobě sluncem prozářené lesní mýtiny. Mezi stébly husté, tmavě zelené trávy a urostlými slunečnicemi vede cesta k vysoké kamenné věži, v níž nevidíš žádné dveře. „Vítej v Kalriru. Takto to v tomto kraji vypadalo, než zde zvítězilo zlo. S Faronovou smrtí se i sem znovu vrátil život,“ pronese Marina, aniž by sňala dlaň z tvé tváře.

Poté zašeptá další slovo: „Sagyrios“. Les se znovu rozplyne a změní se v mocný hrad z rudého kamene, trůnící hrdě nad rozlehlým městem. Zlaté kopule se lesknou ve sluneční záři a do nosu ti vstoupí vůně šafránu a koriandru. „Vítej v Sagiritonu, srdci Východní říše.“ Další zašeptané slovo, „Lyrios“, a i hrad zmizí, aby na sebe vzal podobu vysoké, zářivě bílé věže. „Sídlo čarodějů Bílé sovy.“ Rozhlédneš se kolem sebe. Věž stojí na kopci, z něhož hledíš na Sagiriton a hrad. Marina sejme dlaň z tvé tváře a otevřenými dveřmi tě popostrčí dovnitř do věže.

Společně vstoupíte do velké kruhové haly, kterou bys dokázal přejít několika kroky. Stěny jsou tmavé a bez oken. Šlehající plameny černých pochodní osvětlují schody ze dřeva téže barvy, které přisedají ke stěnám a vedou k nízkým dveřím. Tvůj pohled zamíří vzhůru, kde se ztratí v šeru. Ve vzdálené temnotě věže pleskají křídly netopýři. Schody vedou výš, než kam dohlédne tvé oko.

103

1

Kniha 1: Stín

114–114

1

„Zde má své sídlo cech anmarských čarodějů. Právě zde staří mistři učí své mladé žáky. Já se zde vyučila čarodějkou, a i ty se zde seznámíš s taji magie. Já budu tvojí učitelkou.“ Když stanete u paty velkého schodiště, ukáže Marina vzhůru, „Tam nahoře se nacházejí prostory kouzelnické akademie Anmaru. Pracují, bádají a vyučují tam ti nejlepší čarodějové v zemi. Avšak tudy tvá cesta nepovede.“ Zamíří s tebou k úzkým schodům, jež vedou kamsi dolů. „Tvá cesta na tebe čeká v podzemí. Byl jsi vyvolen, abys nastoupil cestu zničující magie ohně. Toto umění vyžaduje mnohé oběti. Jen ten, kdo je ochoten postavit jiné cíle nad svůj vlastní život a zdraví, se po ní může vydat, aniž by sám shořel na popel.

Jen ten, kdo už spatřil mnoho zlého, dokáže splnit nároky takového výcviku.“ Zastaví se a pohlédne na tebe. V jejích očích se odráží světlo pochodní. „Staneš se zaklínačem ohně ve službách Bílé sovy, jakým byl dávný člen našeho řádu, Zogar. Kdysi dávno byl právě on prvním zaklínačem, avšak na konci svých dnů propadl šílenství.“ Když konečně sestoupíte po posledním z nekonečné řady schodů, stanete v pravidelné místnosti tvaru krychle o straně dlouhé asi deset kroků. Vysoké zdi jsou pokryty sazemi a ve středu v jednom ze železných kotlíků plápolá oheň. Před ním stojí zády k vám pohublý muž s holou hlavou, který se na vás vzápětí ohlédne.

Marina na něj ukáže. „To je vedoucí naší školy kouzel a náš zaklínač. Jmenuje se Larendon.“ „Ve jménu pochodně Sagiritonu a všech anmarských 104

Kniha 1: Stín

115–115 115

čarodějů,“ pronese dotyčný a hlavou naznačí kývnutí. „Buď pozdraven.“ Odpovíš na jeho pozdrav.

Larendon na tebe ukáže svým dlouhým prstem, avšak ty nedokážeš odtrhnout zrak od jeho pronikavých očí.

Jeho ústa bez rtů se stáhnou v náznak úsměvu, který ti připomene škleb ohlodané lebky. Na špičce prstu se mu objeví drobný plamínek, který se záhy odpojí od jeho těla a vlní se vzduchem, až se ti přiblíží na dosah. Bezmyšlenkovitě po něm hmátneš. Plamínek se nechá lapit.

V dlani cítíš jeho žár, není to však nepříjemné. Tvé vlasy vzápětí chytnou a ohoří stejně rychle jako tvé obočí, tebe to však netrápí, protože na této cestě žádné obočí potřebovat nebudeš.

Nakonec Larendona znovu opustíte. Marina se opět dotkne tvé tváře a vzápětí stojíte zpátky v Samosově pokoji.

U ohnivé hory! Uzavřel jsi toto dobrodružství jako zaklínač (pokračuj k epilogu na konci knihy 1).

115 S výkřikem Marinu odstrčíš stranou a obratem se proti ní vrhneš se zbraní v ruce.

První kolo vyhráváš automaticky.

Marina Útok 27, zranění 24, zbroj 4, životní energie 65 (Lučištník: není možné střílet) Po prvním zásahu hned pokračuj zde: Marině se hněvivě zableskne v očích, když si z čela otře pot. Její hlas zní každým slovem o něco hlouběji. Mění 105

1

Kniha 1: Stín

116–116 116

se. Na chvíli před sebou zahlédneš Farona. Vzápětí se však nakrčí a na zádech se mu objeví kostnatý hrb. Vzápětí se jeho tělo začne zvětšovat a jeho kůže se zbarví do ruda. Ruce a nohy se promění ve zvířecí spáry s ostrými drápy delšími než dýky. Když mu naroste i ocas a on padne na všechny čtyři, rozeznáš konečně netvora, kterého máš před sebou. Je to drak, monstrum z anmarských legend.

Příšera po tobě šlehne svým plamenným dechem, který žhne žárem silnějším než všechny kovárny Sagiritonu.

Rudý drak Útok 28, zranění 26, zbroj 6, životní energie 65 (Použít luk je nyní možné)

1

Nezapomeň odečíst již zasazený úder. Pokud jsi již dříve použil několik kapek vody z Čistého pramene (například u Saltera), má nyní Faron útok 29.

Pokud zvítězíš, pokračuj na 67.

Jestliže podlehneš, pokračuj na 66.

116 Jedny

za druhými zkusíš postupně všechny sklepní dveře – a zjistíš, že odemčené jsou jedině těžké dveře na konci chodby. Když se ramenem zapřeš do jejich kování, otevřou se dovnitř a odhalí tvým zrakům komoru, jejíž stěny tvoří holý kámen. Uprostřed stojí zády k tobě pohublý muž s pleší oděný do modrého hábitu, který kreslí oběma rukama do vzduchu podivné obrazce. Ze špiček prstů mu prýští modravé jiskry a snášejí se na nahého spoutaného mladíka, jehož kůže pod nimi rychle bledne, až se nakonec změní v kámen.

106

Kniha 1: Stín

116–116

Jelikož jsi šamana vyrušil, otočí se a vyštěkne: „Co je zas?“ Poté však překvapeně pozvedne svá naježená obočí. „Noční hlídač!“ Obratem popadne tmavě modrou kouzelnou hůl. „Faron mi moje runy pokryje pravým zlatem, až mu přinesu tvou hlavu!“ zachechtá se. „Nebo tvou sochu!“ Vzápětí se vrhne ke stolu, na němž se nachází zvonek.

Snaží se přivolat stráže! Skočíš k němu a na poslední chvíli ho popadneš za rameno. Toto je Sajak, karbský zloděj duší, a ty ho musíš zastavit. Nepřítel tě však sevře mocným kouzlem – pokaždé, když tě zasáhne, otře se o tebe hrubá síla ze světa démonů. Proti takovému nepříteli nepomáhá žádná zbroj – každý jeho zásah tě zraní plnou silou.

Sajak Útok 27, zranění 30, zbroj 0, životní energie 20 (Lučištník: střílet je možné) Zloděj duší se i nadále bude pokoušet zazvonit na zvon. Na konci každého kola, které přežije, hoď kostkou. Padne­‑li šestka, podaří se mu na zvon dosáhnout. V takovém případě pokračuj na 79.

Pokud se ti podaří šamana přemoci, aniž by si zavolal posilu, pokračuj zde: Sajak protočí oči a zhroutí se k zemi. Když se shýbneš nad jeho mrtvolou, nalezneš jen prázdný plášť – po čarodějovi ani stopy.

Odkudsi k tobě dolehnou tupé údery. Rozhodneš se proto místnost s mrtvou sochou kvapně opustit a vydat se zpět ke schodům. Můžeš pokračovat jedině vzhůru.

Pokračuj na 48.

107

1

Kniha 1: Stín

117–119

117 Nemusíš dlouho čekat, abys zaslechl kroky blížící se z nitra sklepení. Po chvíli se na prahu objeví světlo. Přikrčíš se vedle vchodu a doufáš, že tě noc přikryje svým černým přehozem.

Na prahu se objeví strážný. Pohlédne na vypáčené dveře a pozvolna se začne otáčet tvým směrem.

Chceš s ním udělat krátký proces, než tě objeví (pokračuj na 174)?

Nebo chceš raději nehnutě čekat v naději, že si tě nevšimne (pokračuj na 39)?

118 Stejně jako Wilhelm jsi i ty toho názoru, že si zby-

1

tečné nepříjemnosti nemůžete dovolit. „Je mi líto,“ řekneš Marlusovi. „Dělali jsme, co jsme mohli. Zítra musím být znovu na svém místě a dnešní noc byla dlouhá.“ „Nic nechápeš!“ zasténá raněný posel. „Tady nejde o nějaké noční přepadení. V sázce je bezpečnost celého Waldheimu, ba celé země! Já už dál nemohu. Pokud to nechceš udělat pro mě, udělej to pro všechny, kteří jsou ti drazí!“ Jaká je tvá reakce?

Přece jen se rozhodneš, že Samosovi dopis předáš (pokračuj na 17)?

Nebo si konečně půjdeš lehnout (pokračuj na 149)?

119 Kadubar se zvedne a odvede tě ven. „Mezi Samosem a jeho dcerou to občas trochu hapruje. Právě teď, po…“ zarazí se, „po příchodu Karbů do Waldheimu.

Nesmíš si s tím moc lámat hlavu. Ono je to zas přejde.“ Zhluboka se nadechne a poté tasí svůj meč. „Ještě těm 108

Kniha 1: Stín

119–119

lesním hejhulům ukážeš, jak chutná ocel, co?“ Zastavili jste před půldruhého metru vysokým stojanem na zbraně, na němž leží různé dýky a několik dalších zbraní. Kadubar se o stojan opře jedním loktem a druhou rukou ukáže na zbraně. „Možná že tě starý rek Bílé sovy ještě může něco málo naučit. Se zbraní už zacházet umíš, ale zvláštnosti bojovýho umění Ronahi si teprv budeš muset osvojit.

Na cestě drápu můžeš získat různý unikátní dovednosti podle toho, jakou stezkou se vydáš. Bohužel na to teď nemáme moc času.“ Rozhodni se nyní pro jednu z následujících stezek bojového umění Ronahi: • Stezka berserkra (jen pokud ovládáš základní dovednost bojovnost nebo obrana): Stane se z tebe mocný bojovník, zaměřený na fyzickou sílu, válečník vrhající se na nepřítele bez ohledu na vlastní bezpečí.

Tímto válečníkem je i sám Kadubar.

• Stezka válečného mnicha: Váleční mniši mají dlouhou tradici a těší se v Anmaru velké úctě. Jsou obratnými válečníky, kteří při potyčkách rádi využívají mechanické prostředky. Na ruku ti bude připevněna zvláštní konstrukce Ronahi, sestávající z koženého řemene, do nějž je zabudována pružinová aparatura.

Díky svému duchovnímu propojení s Bílou sovou od ní jako válečný mnich budeš dostávat podporu v podobě životní energie.

• Stezka hraničáře (jen pokud ovládáš lukostřelbu): Tajemstvím nejvíce opředená stezka Bílé sovy. Na ní se budeš věnovat zejména zdokonalování svého lukostřeleckého umu.

109

1

Kniha 1: Stín

120–120 120

1

Přečti si nyní kapitolu Výcvik, Část třetí: Stezky na cestě drápu, aby ses dozvěděl detaily o jednotlivých stezkách.

Jakmile tvé rozhodnutí padne, věnuje se ti Kadubar po několik hodin, aby ti ukázal pokročilé bojové techniky a možnosti, jak ovládat tvou novou dovednost. Jeho zkušené rady ti brzy napomohou k výraznému zlepšení (obratnost +2).

Když jste hotovi, rozhodne se Kadubar přezkoušet, jak úspěšný tvůj výcvik byl. Přelistuj nyní znovu na konec knihy a v kapitole Výcvik si přečti Část čtvrtá: Hádanka na cestě drápu. Poté se vrať sem.

Dále ti Kadubar dá váček s léčivými bylinkami Ronahi, které už znáš. Můžeš je použít jednou, abys zcela zhojil své rány.

Pokud chceš využít příležitosti a ještě s Kadubarem trochu poklábosit, pokračuj na 57.

Jinak se vrať zpět do hlavního sálu a pokračuj na 37.

120

Samos pustí tvá ramena a položí ti ruku na tvář. „Mnoho jsi viděl a mnohému ses naučil. Víš, že vědění propůjčuje moc. Máš však v sobě i něco dalšího, neobvyklého. Něco, co sis zřejmě přinesl z hlubin lesa Kalriru.

Něco divokého, nekontrolovatelného. Pojď se mnou.“ S tím tě zavede do malé místnosti v přízemí svého domu.

Ta má čtvercový půdorys, přičemž jedna strana měří asi pět kroků. Podél stěn stojí police sahající až po strop a na nich se vrší hromady svitků, masek, nádob, břichatých sklenic s naloženým hmyzem, vycpaných zvířat a všemožných dalších artefaktů. Ve středu místnosti stojí obyčejný stolek s jednoduchou dřevěnou židlí.

Za stolem visí na stěně široké, tmavé sukno, které Sa110

Kniha 1: Stín

120–120

mos nyní stáhne. Objeví se zamřížovaná místnost, v níž se krčí monstrózní černé zvíře s dlouhými zuby a drápy. „Jeden z posledních žijících exemplářů jezdeckého zvířete zazarských nájezdníků,“ praví Samos na vysvětlenou. „Měl by ses na ně někdy zeptat historiků mezi mnichy. Můžou ti o těchhle bestiích povědět několik neuvěřitelných historek.“ Jakmile si zvíře povšimne Samose, vycení zuby a vší silou se vrhne proti železné mříži. Pruty zasténají pod jeho náporem. Samos instinktivně ustoupí o dva kroky. Ty však popojdeš dopředu, takže tě zvíře zahlédne, ustrne, pomalu se svalí na záda a pokrčí nohy. Hledíte si vzájemně do očí. „Věděl jsem, že jsi ten pravý!“ zasměje se Samos. „V našem světě je možné narazit na řadu zvířat a jiných nesnadno ovladatelných tvorů, kteří však zároveň disponují velikou mocí. Já sám jsem vykročil po stezce přírody, ale nakonec jsem se stal alchymistou. Před tebou se otevírá jiná cesta. Studuj zvířata, bestie a monstra. Žij s nimi. Nauč se jim rozumět a staň se jejich pánem.“ Ohromné zvíře se zvedne, aniž by z tebe spustilo oči.

Když prostrčíš mříží ruku a pohladíš ho, blaženě zavrní jako kočka. „Tvůj výcvik pána šelem neprobíhá podle žádných přesných pravidel. Základy se naučíš zde, ode mě. Nicméně poté se budeš muset sám vydat do divočiny, abys zjistil, kteří tvorové Anmaru s tebou budou ochotní sdílet svá tajemství. Náš přítel,“ ukáže Samos na černou obludu, „nechť ti je prvním studijním objektem.“ U krásných víl a škaredých harpyjí! Uzavřel jsi toto dobrodružství jako pán šelem (pokračuj k epilogu na konci knihy 1).

111

1

Kniha 1: Stín

121–121 121

121 Když na dveře Samosova domu zaklepeš tento-

1

krát, otevře ti osobně. Jeho někdejší slabost je ta tam.

Rozplynula se spolu s vyhasnutím ohně, stejně jako prokletí, jež spočívalo na tobě. Se širokým úsměvem tě Samos obejme – ví, že jsi byl úspěšný. Za ním spatříš Ina, který se na tebe vesele kření. „Povedlo se?“ zvolá.

Sedíte spolu dlouho do noci. Samos od tebe chce slyšet i ten poslední detail tvého dobrodružství. Nakonec před Samosem a Inem vyskládáš předměty, které jsi na svých cestách nalezl. Vytáhneš i žákovský prsten Bílé sovy, který patřil Faronovi, a položíš ho na stůl. Samos si povzdychne a zahledí se na tebe s nakrčeným čelem.

Prstenu se nedotkne. „Marina měla pravdu. Chtěla ti už od začátku povědět celý příběh. Odpusť mi.“ Trpce se usměje, zatímco hledá správná slova. „Spolu s Marinou jsem do našeho tajemství Bílé sovy zasvětil i Farona. Byl ctižádostivější než všichni ostatní studenti před ním. Avšak znalost magie a bojových taktik nebyla jedinou věcí, která ho zajímala. Toužil po mé dceři. Marina ho měla ráda, avšak nic víc. On to dlouho nebyl ochoten akceptovat a myslel si, že to já jsem jí zakázal, aby ho milovala. Nakonec však musel seznat, že pro něj navždy zůstane nedosažitelná. Alespoň jsem si to myslel. Z jeho posledních slov však usuzuji, že Marinu stále miloval. Chtěl jí ukázat, co dokáže, a stát se nejmocnějším mužem Waldheimu. I mě chtěl zřejmě přesvědčit o svých kvalitách. Jakému šílenství to jen propadl!“ „Ale proč tě pak tedy zaklel?“ namítneš. „Snad ho rozlítilo, že jsem po takové době znovu přijal 112

Kniha 1: Stín

121–121

nového žáka. Nebo mi jednoduše chtěl ukázat, jakou mocí nyní disponuje. Stále nedokážu pochopit, jak jsem jen mohl být tak slepý. Faron se musel vydat temnou cestou už krátce poté, co se stal alchymistou Bílé sovy.

Musel se zabývat oblastmi magie, kterým se členové našeho řádu vyhýbají. Při své snaze o stále větší moc se stal čarodějem stínů, kacířem Bílé sovy. A to všechno jen kvůli Marině. Jelikož jsem to byl já, kdo mu poskytl magické zasvěcení, ukazoval kompas v Kornbachu po Faronově zmizení na mě. Magická síla, kterou jsem Farona naučil ovládat, tvořila důležitou součást jím rozpoutaného měsíčního ohně. Můj vlastní žák mne podvedl. V Kornbachu jsem byl příliš slabý, než abych ti to dokázal říct.“ Klouby na ruce svírající hůl mu zbělají. „Opravdu,“ zakráká Ino, „tohle hříbě má štěstí, jako kdyby mu z uší rostly čtyřlístky!“ „Čarovnou iluzi, jíž tě chtěl zmást, se také naučil ode mě,“ pokračuje Samos. „Natrénoval si ji společně s Marinou, když se pokoušeli imitovat jeden druhého. Jeho láska k ní způsobila, že ji dovedl napodobit naprosto dokonale. Znal každý její vlas, každý pór její kůže. Nikdy by mě nenapadlo, že k ní ještě stále hoří nešťastnou láskou. Máme štěstí, že se ti podařilo jeho trik prohlédnout.“ Ino horlivě přikyvuje.

Samos na tebe upře vážný pohled. „Jsem si jistý, že Wilhelma nechal veřejně popravit, aby nás k sobě přilákal. No, to se mu také povedlo. V Kalriru nejenže ukradl sílu Čistého pramene, ale použil les i pro svoje pokusy. Ta socha, ty zombie. To všechno byli občané našeho města, než je schvátili jeho drábové, aby z nich 113

1

Kniha 1: Stín

121–121

1

učinili objekty jeho experimentů a zaklínadel. Proč si jen usmyslel, že právě takto se mu podaří Marinu jednoho dne získat! Faronova smrt je pro Karby tvrdou ranou. Máme nyní pod kontrolou Čistý pramen. Znalosti týkající se měsíčního ohně zemřely s Faronem. Náš boj však ještě zdaleka není u konce.“ „Co bude dál?“ otážeš se. Samos a Ino svými pohledy nepřítomně přejedou po předmětech, které jsi před nimi vyskládal. Pokud jsi na svých cestách objevil dva rozbité kotouče s vyraženými hvězdičkami, sečti nyní hvězdy na obou z nich a hned pokračuj k sekci, jejíž číslo odpovídá výsledné hodnotě.

Pokud se ve tvém inventáři nachází dřevěný meč, kousek sýra nebo stará naběračka, pokračuj na 196.

Jestliže tomu tak není, pokračuj zde.

Samos na tebe mrkne. „Co bude dál, je jen na tobě. Nepochybně se budeš chtít setkat se svými starými přáteli.

Lynn bude mít velikou radost. Budeš­‑li mít zájem, můžeš znovu postavit dům svého strýce. A samozřejmě se najde celá řada hodnostářů Waldheimu i Bílé sovy, kteří se s tebou budou chtít setkat!“ Samosův hlas nabere tklivý tón. „Mrzí mne, že jsme tvého strýce nedokázali zachránit. Když si jen pomyslím, co všechno je možné nalézt v našich lesích, snad by se nám to bylo podařilo, jen kdybychom měli trochu víc štěstí.“ Také Ino truchlivě sklopí zrak.

Kývneš. I když se ti nepodařilo strýce zachránit (možná při další hře?), jsi dobře připraven na své další úkoly ve službách Bílé sovy. „A teď, můj drahý, se podíváme, jakým směrem tě tvá cesta povede dál.“ Pokračuj na 199.

114

Kniha 1: Stín

122–124

122

Oči strážného se rozšíří děsem, když tě spatří. „To ne!“ vydere se mu z hrdla. Muž je zcela strnulý strachem, takže ho bez větších obtíží přemůžeš. Pokračuj na 174.

123 Vhodíš do otvoru nápoj i mince. Po kratičké chví-

li vyletí ven prázdná nádoba, peníze však nikoliv. Z inventáře si nápoj vyškrtni.

Vrať se k 71 a učiň moudřejší rozhodnutí.

124 Samos vezme do ruky ruličku zažloutlého pergamenu, která leží na stole. Když ji rozvine, materiál tiše zakřupe a ty ucítíš zatuchlý pach prachu. Pergamen zobrazuje mapu Anmaru. Ve středu se nachází Waldheim, obklopený Kalrirem a Feiským pralesem. „Váleční mniši sehráli důležitou roli během invaze Zazarů, o níž ti už vyprávěl Kadubar. Vedla je tehdy žena jménem Gerina, jíž se často podařilo najít východisko tam, kde ostatní už přicházeli o veškerou naději.

Gerina byla jednou z nemnoha žen, kterým bylo umožněno kráčet stezkou mnichů. Před invazí platila za osobu čisté duše, která jen zřídka jednala hněvivě a nikdy s nikým nezacházela nespravedlivě. Když i ji donutily výpady Zazarů sáhnout po zbrani, projevilo se u ní nevídané nadání. Říká se, že to byla ona, kdo vynalezl slavnou kuši Ronahi. Proti Zazarům bojovala se zatvrzelostí, jakou jí mohli závidět i její mužští kolegové. V bitvách se proslavila svým strategickým umem a válečným nadšením, obávaným mezi nepřáteli. Když se Zazary podařilo porazit, rozpomněla se Gerina na svůj dřívější život a pocítila lítost nad vraždami, jichž 115

1

Kniha 1: Stín

125–125 125

1

se dopustila. Navzdory nevyhnutelnosti těch činů ji trápil pocit viny a po usmrcení neúprosných a krutých nepřátel ji pronásledovala hanba. Tak se ke svým společníkům obrátila zády.“ Samos ukáže na prales Feiů. „Tam, v džungli, našla své nové poslání. Přijala nové jméno, usadila se u pramene řeky Ruskin a jala se dohlížet na prales a jeho obyvatele. Vyvěrající voda jí propůjčila dlouhý život a umožnila jí dožít se i těchto dní.

Dnes jí říkají Rusalka.“ Samos se na chvíli zarazí a koutky úst se mu pozvednou ve spokojeném úsměvu. „Nejenže jsi dokázal přemoci Farona, ale uchoval sis při tom i čistou duši. Rusalka se o tvých činech doslechla a rozhodla se ti odhalit svá tajemství. Ještě nikdy nikomu takovou nabídku neučinila. Je strážkyní pralesa Feiů. Zabývá se především ochranou svatyně. Ty se staneš jejím dědicem, paladinem, správcem jižních lesů.

Než tě u sebe přijme, budeš mít dost času, abys u mě dokončil svůj výcvik a poznal svět. Času, toho má Rusalka mnoho a ráda si na tebe počká.“ U mocných vln Ruskinu! Uzavřel jsi toto dobrodružství jako paladin svatyně (pokračuj epilogem na konci knihy 1).

125 Mrštíš na neznámého svou lucernu a zasáhneš

ho do ramene. Sklo se s řinčením roztříští, žhnoucí olej se mu rozlije po těle a vzápětí celý jeho plášť sevře ohnivý krunýř. Nepřítel před tebou stojí jako živá pochodeň – a náhle je pryč.

Na hrudi si rozerveš košili, protože v těch místech cí116

Kniha 1: Stín

125–125

tíš prudkou, pulzující bolest. Nevidíš krev, zato ovšem hledíš na jakési černé znamení, které vypadá, jako by ti ho tam vypálili žhavým železem. Zobrazuje ptáka s roztaženými křídly – havrana. Teď, když je netvor pryč, bolest postupně ustupuje a mění se v pocit chladu, znamení však zůstává.

Netušíš, co se právě přihodilo. Nic podobného jsi ještě nikdy nezažil. Víš sice, že magie skutečně existuje, zatím ses s ní ale setkal výhradně v historkách svého strýce. Znamení na tvé hrudi není žádnou waldheimskou povídačkou. Je hrozivě opravdové a jistě nevěstí nic dobrého.

Znovu si hruď zakryješ, popadneš svou halapartnu a obrátíš se k muži ležícímu na zemi. Má na sobě hnědý plášť z hrubé látky. Vedle něj se válí kožená brašna.

Prošedivělé vlasy mu trčí do všech stran, jeho plnovous je zacuchaný a tvář špinavá. „Musím…! Rychle… nebo se jim… i Waldheim! Prosím!“ vypraví ze sebe. „Jenom hezky v klidu,“ odpovíš rozhodněji, než jak se ve skutečnosti cítíš. „Odvedu tě odtud. Jsi zraněný?“ Muž zavrtí hlavou a sáhne po své brašně. Když se však pokusí vstát, zkroutí se mu tvář bolestí. Zlomil si nohu a musí se o tebe při chůzi opírat. Zatímco kráčíte ke tvému domu, vypráví ti ve zkratce, co se mu vlastně přihodilo. „Jmenuju se Marlus. Poslali mě do Waldheimu, abych tady předal důležitou zprávu. A pak mě napadnul ten netvor! Odkud o mým poslání věděli? Jaký štěstí, že se ti ho podařilo zahnat. Jak se ti…“ Jen co doklopýtáte ke tvému domku, rozletí se dveře 117

1

Kniha 1: Stín

125–125

1

a na ulici se vyhrne Wilhelm s kouskem klobásy v ruce. „Jakýhopak švába jsi to našel na cestě? Další hladovou hubu si nemůžeme dovolit!“ Na chvíli se zarazí a pečlivě si Marluse změří pohledem. „Tenhle ale není odsuď!

Proč seš si jistej, že to nebude nějakej zloděj nebo ještě líp: vrah?“ Volnou rukou mrmlajícího Wilhelma popadneš za paži a zatlačíš zpět do domu. Zmateného Marluse vtáhneš za sebou. Všichni tři se posadíte ke stolu, u něhož Wilhelm připravil snídani pro dva.

Marlus očima těká mezi Wilhelmem a tebou. Strýc si ho prohlíží nedůvěřivě, neřekne však už ani slovo.

Naliješ vodu do prázdného poháru a postavíš ho na stůl před Marluse. „Tak dobrá,“ začne Marlus a zkormouceně ukáže na svou zlomenou nohu. „Asi mi nezbude než ti důvěřovat.

Nesu dopis pro obchodníka s koberci jménem Samos.

Píše se v něm, že spolek Karbů pronikl do Waldheimu.

Samos se o tom musí dozvědět co nejdřív.“ Vážně na tebe pohlédne.

Ještě nikdy v životě jsi neslyšel nic o nějakém Samosovi nebo Karbech. Tu se do hovoru vmísí Wilhelm: „Paráda!

Co kdybysme ho popadli a vysypali za městský hradby, co nejrychlejc to půjde? Pak se může vrátit k těm svejm Karbům a dělat si s nima, co se mu zlíbí! A my se budeme moct v klidu nasnídat.“ Ve strýcově hlase zaslechneš cosi, co tam předtím nebylo. Že by to byl strach?

Jsi stejného názoru jako Wilhelm (pokračuj na 118), nebo Marlusovi i nadále hodláš pomáhat (pokračuj na 132)?

118

Kniha 1: Stín

126–128

126 „Prokázal jsi, že mistrně ovládáš umění masko-

vání a převleků. Zamčené dveře tě nezastaví. Avšak stejně jako se umíš vplížit zadem, nečiní ti problém vkráčet dovnitř hlavním vchodem, ukryt pod dokonalým převlekem.

Obratný jsi i v zacházení s lukem a jen tvé svědomí ti brání plýtvat lidskými životy. Raději nepřítele zmateš a přelstíš.“ Do místnosti vkráčí Ino s mísou ovoce v rukách. Když od něj odlepíš zraky, sedí před tebou náhle Kadubar. „Tak co, nakopeme pár Karbům zadky?“ zeptá se. Nechápeš, jak je možné, že si ti dva muži dokázali tak rychle vyměnit místo, když tu si Kadubar přejede dlaní přes tvář a náhle místo něj sedí na židli opět Samos. Mrkne na tebe. „Umění maskování,“ praví a pokrčí rameny, načež z mísy vyloví červené jablko. „Během tvého výcviku se zaměříme na zdokonalení tvých schopností hraničáře. Až si je pečlivě osvojíš, budeš dostávat zvláštní úkoly, při nichž budeš potřebovat jak šarlatánovu schopnost mást lidi, tak šlechticův cit pro etiketu. Vetřeš se do přízně nepřítele, a staneš se tak jednou z našich nejmocnějších zbraní proti Karbům.“ U usměvavé masky, uzavřel jsi toto dobrodružství jako špión Bílé sovy (pokračuj k epilogu na konci knihy 1).

127 Vytáhneš klíč, který vytrousila zlodějka, a vsuneš ho do zámku – pasuje!

Otevřeš dveře. Pokračuj na 34.

128 Pokusíš se vodu nenápadně nalít do poháru. Tvůj

soused, který stojí jen několik kroků od tebe, se tě náhle otáže: „Co to tam máte v ruce? Máte se jenom jednodu119

1

Kniha 1: Stín

128–128

1

še napít!“ Černovlasý muž to zaslechne a rychle k tobě přiskočí. Vezme ti lahvičku s pramenitou vodou z ruky a krátce se na tebe zahledí s ústy dokořán. Poté ukáže na pohár a čeká, až se napiješ.

Vlastně to vůbec nebylo tak hrozné, napadne tě, když ceremonie pokračuje. A koneckonců má Faron pravdu, když hovoří o nepřátelích Waldheimu. Právě jako bývalý noční hlídač máš přece i ty sám největší zájem na tom, aby Waldheim zůstal bezpečným městem! Po chvíli si řekneš, že máš vlastně štěstí, že se všechno seběhlo zrovna takhle a že ti nic nebrání bojovat od této chvíle na straně Farona.

Ten tě využije, abys pro něj špehoval Samose. Tvé služby ponesou své plody. Nikdy tě ani nenapadne, že nejednáš ze své vlastní vůle, ale ač kolem zápěstí nemáš žádné provázky, přece zbytek života strávíš jako loutka, věrná pouze Faronovu temnému vlivu.

120

Kniha 1: Stín

129–130

129 Pokud jsi zbraň, kterou do otvoru míníš vhodit,

už jednou vylepšil (ať Amiriolliným kouzlem nebo nějak jinak), pokračuj na 190. Pokud ne, pokračuj zde: Vhodíš zbraň dovnitř spolu s 5 zlaťáky. Chvíli se nic neděje – poté zaslechneš zvuk, jako by někdo odzátkoval láhev. Vzápětí zbraň otvorem vylétne ven. Když se jí dotkneš, ucítíš, že její moc vzrostla. Její zranění se nyní zvýší o jeden bod. Pokud chceš takto vylepšenou zbraň znovu vhodit dovnitř (s dalšími 5 zlaťáky), pokračuj na 190.

Nebo jdi na 71 a rozhodni se, co podnikneš dál.

130 Kadubar se zvedne na nohy a z těžké dubové

skříně vyloví škatuli, zabalenou do fialového sametu.

Postaví ji před tebe na stůl a znovu se posadí. „Říká se, že kdysi existovala tajemná jednotka zvaná Anroih, jejíž členové si sami říkali „královští hraničáři“. Anroihové byli zručný bojovníci, který se spoléhali spíš na svoji rychlost a obratnost než na čistou fyzickou sílu. Byli zodpovědný za speciální úkoly jako třeba špehování, ale i za trochu pochybnější záležitosti jako krádež nebo vražda. Vyvinuli svoje vlastní bojový umění.

A právě na jejich starých bojových technikách se údajně zakládá umění Ronahi, ve kterým se cvičej všichni bojovníci Bílý sovy.“ Otevře krabici a vytáhne z ní cosi, co vypadá jako dlouhá větévka. „Šíp spravedlnosti. Říká se, že pochází od jednoho předáka Anroihů. Je možný ho použít jenom jednou, ale zato nikdy nemine svůj cíl a způsobí velikou škodu.

Snad ho využiješ moudře (mistrovský šíp Ronahi, jed121

1

Kniha 1: Stín

131–131 131

norázové zranění 30 při střelbě z luku).

Kadubar tě chytne za ruku a pohlédne na tebe rozzářenýma očima. „Mimochodem, někdo tvrdí, že královi hraničáři pořád ještě existujou.“ Přes rty mu přelétne úsměv, jeho pohled však zůstává soustředěný. „Možná ses už setkal s Lutem, královým synem. Toho by ses na Anroihy měl někdy zeptat.“ Pokračuj na 33, abys spolu s Kadubarem naplánoval, jak se dostaneš do Faronovy usedlosti.

131

1

Samos se nakloní vpřed a pohlédne ti do očí. „Naši bratři z Bílé sovy nás nemohou podpořit. Na to jsou moc daleko. Několik z nich se už vydalo na cestu, ale tolik času nemáme!“ „Ale vy tři mi přece můžete pomoct!“ zvoláš.

Arumnas se chraplavě zasměje. „Na co máš svoji halapartnu, noční hlídači? Karbové sedí v městské radě.

Když se Faron bude honit za vlky, nebude moci dbát o své ovečky.“ „A ovcí je v městské radě habaděj, béé,“ pošeptá ti Ino. Samosova pěst se prudce snese na stůl. „Teď nejde o lovce a ovce, Arumnasi!“ zhluboka se nadechne a znovu se otočí k tobě. „Musíš odsud zmizet, Arumnas má pravdu. Musíš jít sám, na nějaký čas se ztratit. Ve Waldheimu i na obchodní cestě tě Karbové najdou. Zbývají ti jedině lesy.“ Faron se prudce nadechne. „Byli jsme slepí. V severním lese už několik měsíců vládne tuhá zima. Příliš dlouho jsem tam nebyl. Měli jsme si těch znamení všimnout dřív: Ten mráz v Kalriru souvisí s nějakými temnými kouzly. Prázdnota a tma, Arumnasi, mráz a zoufalství.

122

Kniha 1: Stín

131–131

Severní les je magickým místem a centrem velké moci. Říkám vám: Pokud nám chce pomoci, měl by jet tam.“ Arumnas se znovu zasměje. „To snad nemyslíš vážně, Farone! Co vůbec víme o magii Kalriru? Příliš mnoho zůstává nejasného. Měl by se ukrýt, ne se nám plést pod nohy. Nočního hlídače chceš poslat do Kalriru! Králův syn se tam vydal a nikdy se nevrátil.“ Samos kývne. „To je pravda. U Bílé sovy, takové cesty ho ušetřeme! Zůstává druhý směr: Do divoké džungle Feiů na jihu. Tam se nachází místo velkého vědění: Svatyně v hoře Ténoch. Snad právě v ní najdeš odpověď na otázku, jak je možné prokletí prolomit.“ Faron si rukou přejede po černých vlasech. „Feiská víra existuje už dlouho,“ praví váhavě. „Moudrost její svatyně je stejně stará jako magie Kalriru. Váš plán je riskantní, ale mohl by vyjít. A Karbové ho budou v pralese nejprve muset najít.“ „Pak je rozhodnuto!“ zvolá Samos. „Vydáš se na cestu ke svatyni daleko na jihu pralesa. Buď ve střehu, služebník stínů tě jistě bude pronásledovat!“ Samos jedním douškem vyprázdní svůj pohár. Arumnas z jednoho foliantu vytáhne přeloženou mapu a hodí ji před sebe na stůl.

Samos po ní sáhne. „Mnoho toho o pralese Feiů nevíme. Jeden z našich hraničářů se mu kdysi věnoval. Vezmi si tuto kopii jeho mapy. Snad ti bude k užitku na spletitých cestách džunglí.“ (Tuto mapu najdeš na konci knihy.) „Ale proč se mnou nemůžeš jít ty?“ vyhrkneš.

Samosovy dlaně se znovu sevřou okolo jeho hole. „Já zůstanu ve městě. Bude zapotřebí vyzpovídat některé lidi a podrobně prostudovat archivy. Do pralesa Feiů 123

1

Kniha 1: Stín

131–131

1

s tebou jít nemohu“, praví rázně. „Půjdeš samotinký, nebohé hříbátko,“ zapěje Ino. Samos se na tebe zahledí. „Buď opatrný. Krutost pralesa je legendární. Pokus se najít spojence.“ Faron se zvedne. „Na brzkou shledanou, příteli!“ Arumnas zasyčí a mávne na Farona. Ten mu pomůže na nohy a vezme pod paži jeho knížky. Zatímco Faron knihovníka vede ke dveřím, oba muži se o něčem šeptem dohadují. Samos počká, dokud neodejdou. „Ve Waldheimu se teď neukazuj. Na okraji pralesa se nachází opevněná osada. Jmenuje se Kornbach. Mám tam vlastní dům, jedinou dvoupatrovou budovu ve městě.

Až svůj úkol splníš, vydej se tam. Budeme tě očekávat, jakmile nám to okolnosti umožní. Máš nějaké otázky?“ Řetězec posledních událostí uvrhl tvou mysl do nejhlubšího zmatku, přesto však zavrtíš hlavou.

Samos si povzdychne. „Máme už k dispozici jen těch několik hodin do východu slunce. Poté budeš muset opustit město. Naučím tě něco, co ti pomůže obstát v divočině za branami města. Vyber si jednu z následujících možností.“ Uchopí svou hůl a vrhne ji proti stěně. „Na cestě drápu pronikneš do tajů šermířského umu a naučíš se spoléhat na vlastní tělesnou sílu a obratnost.“ Poté hůl zvedne a postaví ji na své dva prsty, kde ji nechá nehnutě balancovat. „Druhá cesta se zakládá na síle ducha. Nazýváme ji cestou perutě. Tvé svaly možná nebudou budit takový respekt, zato tě však v boji mohou podpořit i tvé myšlenky.“ Rozhodni se nyní, zdali chceš vykročit po cestě drápu, nebo po cestě perutě. Při soubojích musíš na cestě drá124

Kniha 1: Stín

132–133

pu zohlednit méně pravidel. Cesta perutě ti na druhou stranu nabídne širší paletu možností.

Pokud jsi zvolil cestu drápu, pokračuj na 98.

Hodláš­‑li se raději pohroužit do mystického světa ducha, zvol si cestu perutě a pokračuj na 195.

132 „Nech toho, Wilhelme,“ promluvíš. „Marlus za

nic nemůže. Koneckonců je to jen posel.“ Znovu se obrátíš na Marluse. „Tenhle dopis je tedy třeba co nejrychleji dostat k Samosovi?“ Marlus souhlasně kývne. „Jo. Ale se svojí zraněnou nohou to nezvládnu.“ Povzdechne si. „Myslíš, že bys ho tam mohl odnýst místo mě? Já vím, že s tím nemáš nic společnýho… Ale víš, je to strašně…“ „V pořádku. Jako by tam ten dopis už byl.“ Pokračuj na 17.

133 Když z domu vycházíš, slunce už zapadá. Měs-

to se noří do tmavě rudé záře. Zahneš za několik rohů a poté vyrazíš nepříliš frekventovanou uličkou, která ti o něco zkrátí cestu. Tu zaslechneš, jako už jednou před nedávnem, tiché „Pst!“ Ze stínu po tvé levici se oddělí drobná žena. „Tak co, pořád ještě poslíček obchodníka s koberci? Měl bys být opatrnější, koho si vybíráš za přítele! Pokud chceš doopravdy vědět, co se děje ve městě, pak půjdeš se mnou.“ Jak chceš zareagovat?

Chceš jen odseknout: „Jdi mi z cesty, nemám čas!“ a jít dál? Pokračuj na 89.

Nebo odpovíš: „Neopovažuj se mi víckrát přijít na oči, 125

1

Kniha 1: Stín

134–137

páchnoucí šeredo! Jinak mě ještě poznáš!“ (Pokračuj na 7.)

Samozřejmě ji můžeš i poslechnout a vydat se s ní. Pak pokračuj na 160.

134 Obrátíš se k oknu a sešplháš dolů. Salter ti nebrá-

ní, ba využije této příležitosti, aby za tebou okno zavřel.

Když nohama seskočíš na zem, vydáš se na cestu. Musíš se nyní pokusit najít cestu do Faronovy usedlosti na vlastní pěst.

Pokračuj na 147.

135 „Pravidla jsou snadná. Vsadíš tolik, kolik chceš.

1

Poté hoď dvěma kostkami. Pokud na obou kostkách padne stejná cifra, získáš pětinásobek svého vkladu.

Jestli ti na každé kostce padne něco jiného, o svůj vklad přijdeš. Připraven?“ Můžeš hrát tak často a s tak vysokými vklady, jak se ti jen zachce.

Když dohraješ, rozloučíš se s hráčem a vydáš se na cestu k Faronově usedlosti.

Pokračuj na 147

136 Tvá odpověď se muži zamlouvá. Obrátí se vítězně

ke svému příteli, jenž nyní mlčky hledí do svého korbelu.

Po chvíli dopiješ a opustíš podnik, aby ses vydal k Faronově usedlosti. Pokračuj na 147.

137 Pokusíš se dveře vypáčit holýma rukama a čepelí

své zbraně.

Hoď dvěma kostkami a k výsledné hodnotě připočti 10.

Pokud je výsledná hodnota 14 nebo méně, podaří se ti 126

Kniha 1: Stín

138–138 138

dveře vypáčit a můžeš pokračovat na 60.

Pokud je výsledná hodnota vyšší než 14, ale pořád ještě nižší než tvá obratnost, vypáčíš dveře také, ale ozve se při tom rána, která je na tvůj vkus poněkud příliš hlasitá. Pokračuj na 117.

Je­‑li hodnota vyšší než tvá obratnost, dveře se ani nehnou. Budeš se muset opatrně vydat okolo domu, abys nalezl jinou cestu dovnitř. Pokračuj na 103.

138 Už z dálky k tobě z domku doléhá halasný smích.

Zaklepeš na dveře a vstoupíš. Okolo kulatého dubového stolu sedí Samos spolu s Faronem, Arumnasem a dvěma dalšími lidmi – a řehtá se, až se mu po tvářích koulí slzy. Je oděn do tmavě zeleného šatu. Štíhlá žena po jeho pravici má na sobě lehký lovecký oděv. Muž po Samosově levici je podsaditý a ramenatý jako ogr.

I sám impozantní obchodník vedle něj působí jako trpaslík. Muž má oblečenou koženou kamizolu, přes níž mu splývají zcuchané hnědé vlasy.

Když tě Samos zahlédne, zvedne se na nohy. „Ty žiješ!“ V euforii ti začne třást rukou. Žena vedle něj povstane. „Musíš se seznámit s mými přáteli! Před pár dny k nám zavítali z Krehlheimu. Tohle,“ ukáže na obra, „je Kadubar. Je jedním z Ronahi, rytířů Bílé sovy. Na této straně pouště bys nenašel lepšího šermíře.“ Válečník na tebe zamrká. „Kadubar mi zrovna vyprávěl, jak jednu jednotku Karbů zastihl při koupeli.“ „Měl jsi vidět výraz jejich velitele,“ praví Kadubar. „Škoda, že už nežije, mohl by to předvádět jako komický číslo.“ „A tahle překrásná mladá slečna,“ uchopí Samos za 127

1

Kniha 1: Stín

138–138

1

ruku jedinou ženu u stolu a vaše pohledy se setkají, „je Marina. Je talentovanou čarodějkou a,“ jeho hlas se poněkud ztiší, „mou dcerou.“ Marina se usměje a ty si uvědomíš, že ti sahá sotva po bradu. Má dlouhé zlaté vlasy. Podá ti ruku: „Takže budoucí velký hrdina Bílé sovy.“ Její hlas je hřejivý a hluboký. „Ať na tvé kroky dohlíží moudrá matka noci.“ Pokyneš na pozdrav Faronovi a Arumnasovi a posadíš se ke stolu. Mladší z obou mužů kývne zpět. Starý knihovník jen nakrčí čelo a zubatě se pousměje. V krátkosti jim poreferuješ o svých zážitcích v jižním pralese. Zejména vylíčíš, kterak jsi porazil služebníka stínů.

Samos se celý rozzáří, když se ve svém vyprávění dostaneš k Čistému prameni. „Nemýlil jsem se v tobě!

Staré kroniky v archivu toto zřídlo zmiňují. Bál jsem se však, že dávno vyschlo.“ Když zmíníš měsíční oheň, pohlédne Faron na Samose doširoka otevřenýma očima.

Knihovník Arumnas praví: „Měsíční oheň představuje už od dob starého krále záhadu, o níž ví jen málo lidí.

Ani v archivech se o něm člověk mnoho nedočte. Věčný strážce našich nocí se o svou moc nedělí jen tak, na oplátku většinou žádá vysokou cenu. Nemůže také poskytnout nic než smrt a zkázu. Přinášíš nám mrazivé zprávy, noční hlídači. Nesmírně mrazivé zprávy.“ Samos nyní vyloží, co zvěděl on a jeho pomocníci. „To nejdůležitější na začátek: Tvému strýci se daří dobře.

Právě se zotavuje u Farona.“ Vymění si rychlý pohled se svou dcerou. „Pokud se nám nepodaří Karby porazit, vypadá to s Waldheimem bledě. Bohužel nevíme, kdo zažehl měsíční oheň a ujal se vedení Karbů ve Waldheimu. Pověz 128

„Měl jsi vidět výraz jejich velitele.“

Kniha 1: Stín

138–138

1

však, spočívá na tobě ještě kletba?“ Kývneš a ukážeš mu černé znamení na své hrudi. „Smrt služebníka stínů tedy nepomohla. Klíčem musí být měsíční oheň.“ Tu pohlédne na Farona.

Ten se k tobě nakloní. „Karbové se pokoušejí dostat k moci po celém Anmaru, příteli. Arumnas měl pravdu.

I rozumní členové městské rady už nad sebou nemají plnou kontrolu. Nevinní občané města mizí beze stopy nebo se mění v netvory. Také severní les se proměňuje.

Těžko uvěřit, že jde stále o tentýž les.“ Faron sáhne po svém poháru a spěšně se napije.

Samos na tebe ukáže ukazováčkem. „Pojedeš do severního lesa Kalriru, abys tam dokázal něco, co se dávno nikomu nepodařilo: nalézt Čistý pramen.“ „Otče, nemůže přece…“ zvolá Marina. „Mlč! Do lesa pojede on a nikdo jiný!“ „Ale Kadubar a já můžeme…“ „Stačí! Vás bude zapotřebí v Krehlheimu!“ Marina přejede pohledem mezi tebou a Samosem. „Jistě, otče. Odpusť.“ Vzpomeneš si na stříbrný kompas, který jsi dostal ve svatyni. Vytáhneš ho a vysvětlíš všem přítomným, k čemu slouží.

Samos uznale pokývá hlavou. „To je velice hodnotný nástroj. V Kalriru ti bude ukazovat cestu. A ty u každého tvora budeš hned vědět, má­‑li co do činění s měsíčním ohněm, nebo ne.“ Arumnas po zavřeném kompasu natáhne ruku. Podáš mu ho. „Spletl jsem se v tobě, noční hlídači. Měl jsem tě za přihlouplého budižkničemu, který má víc štěstí než 130

Kniha 1: Stín

139–139 139

rozumu. Avšak teď nám přinášíš ušlechtilý a vzácný artefakt. Jen se ptám – k čemu nám bude, že se střelka začne točit, jakmile se mezi námi octne ten, jenž rozdmýchal měsíční oheň? Ten se od nás jistě bude držet daleko.“ Arumnas kompas několikrát otočí v ruce a pak ti ho neotevřený podá zpět.

Vezmeš si ho od něj a otevřeš ho v ruce. Střelka rotuje dokola konstantní rychlostí. Zalapáš po dechu – původce měsíčního ohně je mezi vámi! Zamrkáš, jak zběsile uvažuješ, co teď. Nikdo z ostatních si zatím nevšiml, co se děje. Máš k dispozici možná jednu rozhodující vteřinu, abys provedl překvapivý výpad proti nepříteli.

Na koho zaútočíš?

Považuješ za zrádce Arumnase, ponurého knihovníka?

Pak pokračuj na 10.

Připisuješ zradu Faronovi, který se vždy tváří podezřele přátelsky? Pokračuj na 73.

Nebo snad podezříváš z rozpoutání měsíčního ohně samotného neústupného Samose? Pokračuj na 101.

Nemyslíš si, že by se jednalo o Marinu nebo Kadubara, neboť oba teprve nedávno společně dorazili z Krehlheimu.

139 Marinin pohled ti přejede přes hruď. „Je mi líto,

o kletbě havrana jsem poprvé slyšela teprve nedávno.

Děsí mě, doufám však, že se ti od ní podaří osvobodit.“ Krátce ti pohlédne do očí. „Toral, jeden z krehlheimských členů Bílé sovy, byl Karby zajat a unesen do Waldheimu. Zde ho zavřeli do cely a uvrhli na něj kletbu havrana. Přesto se mu podařilo utéct. Jelikož byl urputně pronásledován, nemohl ve Waldheimu kontaktovat Samose a raději pospíšil přímo 131

1

Kniha 1: Stín

140–141

1

do Krehlheimu, kde nám znamení na své hrudi odhalil a varoval nás před příchodem Karbů do Waldheimu.

Krátce nato však zmizel. Až donedávna jsme netušili, co se mu…“ Marina polkne, jako by se jí udělalo zle. „Kletba havrana si vyžádala jeho duši. Stal se oním služebníkem stínů, kterého jsi zlikvidoval.“ „Ale kdo to vůbec je, tihle Karbové?“ „Karbové existují už dlouho. Chtějí převzít moc v Anmaru, ačkoliv si nemyslím, že by se s ní spokojili. Momentálně spřádají své sítě od Feinostského údolí až po Wasserburg. Mají děsivé zaklínače, kteří své síly zakládají na černé magii. Mučí své zajatce a provádějí na nich experimenty tak ohavné, že ten, kdo to nezažil, si to vůbec nedokáže představit. Že se Faron stal jedním z nich…“ Náhle se od tebe odvrátí. „Odpusť. Pojďme za otcem. Jistě na nás už čeká.“ Pokračuj na 37.

140 Ačkoliv páčíš a zabíráš všemi možnými směry, nepodaří se ti zámek vlásenkou otevřít. Vrať se k 91 a pokus se použít jiný předmět, nebo se na 179 zamysli nad náhradním plánem.

141 Samos sáhne po tvé zbrani, která leží připravena

mezi ostatními věcmi. „Dobrá zbraň, s níž ještě nejednomu neřádovi ukážeš, co to znamená mít strach. Tvá odvaha a neústupnost se brzy stanou legendárními.“ Ostří s krátkým zahvízdáním prosviští vzduchem. „Mnohokrát jsi prokázal, že máš pevnou páteř. Tvá zbraň je smrtící, tvá zbroj neproniknutelná, a především cho132

Kniha 1: Stín

141–141

váš v posvátné úctě život. Nestrpíš žádnou nespravedlnost a ve jménu Bílé sovy se zasazuješ o pravdu tam, kde hrozí, že se země vznítí jiskrou zrady.“ Samos se zvedne a zavede tě do zbrojnice v domě. Na policích se tady stříbřitě a zlatě lesknou nejrůznější druhy brnění a kroužkových zbrojí, meče, dýky, přilbice a helmy. Na jedněch dveřích zahlédneš štítek se znakem Bílé sovy. „Naši rytíři jsou srdcem naší síly, běsnícím v centru nebezpečí. Avšak i když rytíř netáhne do boje bok po boku se sobě rovnými, uděluje mu král úkoly, při nichž jsou zapotřebí odvaha a průbojnost. Kadubar, kterého už znáš, je mezi rytíři Bílé sovy jedním z těch nejmocnějších. Princ Mart, s nímž ses setkal v Kalriru, není jen královým synem, nýbrž i jeho jediným generálem. Zatím!“ Zvláštně zakřiveným klíčem otevře dveře v zadní části zbrojnice. „Naši zemi chtějí co nevidět sevřít chladné spáry války. Nemůžeme se déle spoléhat na jediného vojevůdce. Naše vojska potřebují nového velitele, který se se svou rozhodností a svým mečem bude zasazovat za vše, co je pravdivé a správné.“ V Samosových očích se zablýskne. Ustoupí stranou a odkryje tvému zraku místnost za zbrojnicí. Najdeš v ní bílou zbroj, jejíž hruď zdobí emblém Bílé sovy. „Druhým generálem našeho vojska se staneš ty.“ Samos dveře znovu zavře a pečlivě je uzamkne svým klíčem. „Od tohoto cíle tě ale ještě dělí dlouhá cesta. Nejprve bude nutné pokročit ve tvém výcviku. Mnohému ses již naučil, avšak je toho ještě mnohem víc, co na tebe zatím čeká.

133

1

Kniha 1: Stín

142–142 142

Princ Mart osobně mi s tvým výcvikem bude pomáhat.“ Za spravedlnost a pravdu! Uzavřel jsi toto dobrodružství jako generál Bílé sovy (pokračuj k epilogu na konci knihy 1).

142 Stmívá se. Většina řemeslníků Kornbachu už sedí

1

v krčmě nad korbelem piva, avšak ty máš štěstí. Přes okno kovárny zaslechneš praskání ohně. I když se už neozývá typické bušení kladiva týrajícího železo, víš, že kovář ještě dlí ve své dílně. V dobrém rozmaru zaklepeš na jeho dveře.

Když se nějakou dobu nic neděje, osmělíš se a stiskneš kliku. Dveře se otevřou dovnitř a za nimi uzříš ramenatého muže s tmavými copy a zacuchaným plnovousem, kterak sedí uprostřed místnosti. Beze slova na tebe kývne. „Buďte zdráv, kováři,“ pravíš. „Bylo by u vás možné pořídit zbraň, štít nebo něco podobného?“ „Ahoj, chlapče!“ odpoví hrubým hlasem. „Žádnej obchod tady neprovozuju. Vyrábím jedině nový věci pro lidi, který mi zaplatěj předem a dodaj suroviny – dneska na kvalitní železo jen tak nenarazíš. Ale zbraně jsou potřeba vždycky.“ Zkontroluje palcem ostří meče, který právě drží v rukách. „Zrovna teď to vypadá, že se zase blíží nějaká válka.

Koukni, Bezilor sám mě pověřil, abych začal pracovat na novejch obrněnejch rukavicích. Železo dodal, ale schází mi mosaz na zdobení. Nemáš náhodou trochu mosazi nazbyt?“ Pokud vlastníš nějaký předmět z mosazi (například mosazný talíř od měňavce nebo plášťovou sponu ve tvaru lilie), můžeš ho kováři poskytnout (vyškrtni si ho z in134

Kniha 1: Stín

143–143 143

ventáře). Magnusson se ti za to odvděčí tím, že ti přenechá jeden pár rukavic, přirozeně bez zdobení (nehotové rukavice tělesné stráže, zbroj 1). „Ty mi holt spadnou z vozu po cestě do Waldheimu!“ mrkne na tebe.

Máš nyní následující možnosti: Vydat se k Samosově domku, jestliže jsi v něm ještě nebyl (138).

Podívat se ke kořenářce Amiriolle (71).

Do hrozivého lesa Kalriru tě vyšle začátek knihy 3, za předpokladu, že jsi již Samosovi povyprávěl o svém úspěchu ve Feiském pralese.

Také můžeš použít portálový prsten, aby ses přenesl na Mansurovu obchodní křižovatku a pokračoval na 97 (pokud u Mansura nemáš zákaz vstupu).

143

Samos pustí tvá ramena a položí ti ruku na tvář. „Nekonečné vědění Bílé sovy ti je k dispozici. Prokázal jsi, že ti Sova může důvěřovat, na rozdíl od Farona, který nabyté znalosti použil pro své hanebné plány. Vědění, stejně jako magie, totiž není dobré nebo špatné.

Propůjčuje jen moc. Pojď se mnou.“ Samos tě vede do místnosti v přízemí svého domu. Ta má čtvercový půdorys, přičemž jedna strana měří asi pět kroků. Podél stěn stojí police sahající až po strop a na nich se vrší hromady svitků, masek, nádob, břichatých sklenic s naloženým hmyzem, vycpaných zvířat a všemožných dalších artefaktů. Ve středu místnosti stojí obyčejný stolek s jednoduchou dřevěnou židlí.

Samos vyjme z jedné police kousek dřeva a pronese slovo, „civot“. Ze dřeva okamžitě začne růst bílý květ. Už za několik vteřin je květina dlouhá jako tvé předloktí.

135

1

Kniha 1: Stín

144–145

1

Vypadá zdravě a silně. „Jako alchymista Bílé sovy budeš schopen porozumět tajemstvím přírody, dokážeš odkrývat magii, která v ní přebývá. Staneš se pánem všech substancí, ovládneš sílu rostlin a naučíš se připravovat nápoje, jež po vypití propůjčují sílu a rychlost. Objevíš staré vědomosti, zjistíš, jak očarovat předměty, slova, ba i myšlenky. Tvé možnosti budou ohromné. Vkládám velkou důvěru ve tvůj talent a ve tvou schopnost uplatnit nabyté schopnosti účinně, ale i obezřetně. Jelikož i já sám jsem alchymistou, můžeš ve svém výcviku pokračovat u mě.

Myslím, že i Ino z toho bude mít radost.“ Sůl, bylina i zlato nechť tě provázejí! Uzavřel jsi toto dobrodružství jako alchymista (pokračuj k epilogu na konci knihy 1).

144 Otočíš se a vykročíš směrem k domovu na konci

dlouhé, nádherně poklidné noci. Následující večer se znovu vydáš na obhlídku. Tvé dobrodružství zde končí ještě dříve, než vůbec začalo. Můžeš se však samozřejmě vrátit na 1 a rozhodnout se jinak.

145 Faron vyskočí ze svého trůnu. Otevřená kniha

spadne na zem. „Prokletá Bílá sova! Samos mi nikdy víc nebude říkat, co mám dělat!“ zahřímá tak hlasitě, že jeho hlas vyplní i ten poslední kout sálu. „Přece si vážně nemyslíš, že mě může zastavit nějaký noční hlídač!

Takový špunt jako ty!“ S tím se rozpřáhne, jako by po tobě chtěl mrštit nějaký neviditelný předmět.

Nic se nestane.

136

Kniha 1: Stín

146–146 146

V tutéž chvíli měsíční oheň za ním zhasne. Faron vytřeští oči. „Jak se… To není možné!“ Kvapně se vrhne ke stolu a popadne modře světélkující meč.

Pokračuj na 185.

146 Samos vezme do ruky ruličku zažloutlého per-

gamenu, která leží na stole. Když ji rozvine, materiál tiše zakřupe a ty ucítíš zatuchlý pach prachu. Pergamen zobrazuje mapu Anmaru. Ve středu se nachází Waldheim, obklopený Kalrirem a Feiským pralesem. „Váleční mniši sehráli důležitou roli během invaze Zazarů, o níž ti už vyprávěl Kadubar. Boj proti tomuto mocnému nepříteli život mladých mnichů trvale ovlivnil. Když byli nepřátelští rytíři konečně odraženi, vydali se mnozí z mnichů na jinou, novou cestu. Návrat k původnímu životu už pro ně nebyl myslitelný.

Malá skupinka těch nejodvážnějších a nejméně milosrdných si přísahala, že své duševní a válečnické schopnosti využije při pátrání po nepřátelích Sovy. Řada z nich si pořídila jezdecká zvířata, jako například ta, jež sloužila zazarským jezdcům. Za pomoci pánů šelem oddaných Bílé sově je lapili a ochočili. Od té doby pronásledují a loví naše nepřátele, především Karby. Dnes se nazývají lovci havranů.

Samos na mapě ukáže na Waldheim. „Nebude snadné některého z nich najít. Jen nemnozí vědí o jejich existenci a oni sami se dovedou skrývat právě tak obratně jako zabijáci ze spolku stínových běžců. Právě vůdce těchto zabijáků, kejklíř jménem Aedan, je údajně jedním z mála lidí, kteří jsou s lovci havranů ve spojení.

137

1

Kniha 1: Stín

147–148

Z Waldheimu se při svém pátrání můžeš vydat kterýmkoliv směrem. Měl by ses však v každém případě pokusit je najít. Na cestě, kterou ses vydal, budeš potřebovat vedení nového mistra. Po jeho boku se naučíš vyslídit naše nepřátele a nemilosrdně je rozdrtit. Cílevědomost, kterou jsi zatím prokázal, ti v tomto počínání bude nápomocna. Staneš se obávaným nepřítelem Karbů, bojovníkem příšeří.“ Nechť temné roucho noci chrání všechny bratry dlouhých dýk. Uzavřel jsi toto dobrodružství jako lovec havranů (pokračuj epilogem na konci knihy 1).

147 1

Zaujmeš pozici na dohled Faronovy usedlosti, rozsáhlého komplexu připomínajícího park, v jehož středu se nachází veliký dům. Pozemek je obehnán vysokou kamennou zdí. Branou se dovnitř nedostaneš, postává u ní příliš mnoho stráží, neboť tudy momentálně ve svých kočárech přijíždějí účastníci večerní sešlosti.

Velkým obloukem komplex obejdeš, aby ses podíval, nenajdeš­‑li nějakou cestu vzadu. Ze své skrýše pozoruješ dům a vidíš, že kolem neobvykle často procházejí noční hlídači. Díky svému vlivu využil Faron noční hlídku pro svou osobní bezpečnost.

Aby ses dostal na pozemek okolo Faronova domu, musíš přelézt přes zeď – jiná cesta není. Budeš se tedy muset spolehnout na své štěstí. Hoď dvěma kostkami, a pokud se výsledná suma pohybuje mezi 2 a 7, pokračuj na 150. Činí­‑li 8 a víc, pokračuj na 55.

148 Než se ti podaří své protivnici zasadit smrtící úder, provede hbitou otočku a rychle jako vítr zmizí ve stínu.

Při útěku jí však na zem spadne její ranec. Na dlažbu 138

Kniha 1: Stín

149–149 149

uličky se z něj vysype několik předmětů, které se však k té jemné dívce příliš nehodí: rezavý železný klíč, páčidlo, ohnutá vlásenka, jehla a nit, dýka se zvlášť úzkou čepelí (zranění 2) a měšec s 11 zlaťáky.

Jedná se o součásti zlodějské výbavy! Sehneš se nad rozsypanými předměty, když tu zaslechneš hlasy. Žena si přivedla posily!

Máš čas na poslední rychlý pohled, poté musíš zmizet.

Ve spěchu se ti podaří sebrat ze země pouze měšec s penězi a jeden z předmětů.

Rozhodni se, co si chceš vzít, opusť dvůr a pospěš ke 36.

149 Oči už se ti klíží. Nestaráš se déle o Marluse a po-

klidně padneš na své lůžko. Navzdory únavě však neusneš hned – hrozivé setkání z poslední noci ti nejde z hlavy. Kdo je asi tenhle Samos? Možná že by ti mohl říct, co má znamenat ten havran na tvé hrudi? Nakonec se rozhodneš popřemýšlet o tom později. Dnes večer tě koneckonců čeká další dlouhá noc, na niž potřebuješ být odpočatý. S tímto rozhodnutím se otočíš ke stěně a za chvíli už blaženě spíš.

Probudíš se, když tě z postele vytáhnou silné paže. Vzápětí ti někdo přes hlavu přetáhne pytel, spoutá ruce za zády a nohy kolem kotníků. Poté ucítíš kouř. Oheň!

Jsi vyhozen na povoz a za otřesného kodrcání vezen snad přes půlku města. Když ti pytel z hlavy sundají, nacházíš se ve sklepení, v němž na tebe už čeká mučitel. Snaží se z tebe dlouho a úmorně dostat odpovědi, které neznáš.

Nakonec tě nechává být a ty zanedlouho poté umíráš vyčerpán a zoufalý ve vlhké, krysami prolezlé kobce.

Tvé dobrodružství zde končí.

139

1

Kniha 1: Stín

150–151

150 Počkáš, dokud procházející hlídač nezmizí z dohledu. Poté dosprintuješ ke zdi, ze všech sil se odrazíš a vytáhneš se nahoru, aniž by si tě někdo všimnul.

Pokračuj na 189.

151 Prales

1

leží za tebou a vzduch je zde příjemně chladný. Hned se ti dýchá o něco lépe. Stojíš před opevněnou osadou Kornbach, v níž se máš setkat se členy Bílé sovy. Osada za své jméno vděčí okolním stísněným obilným lánům, nad nimiž se tyčí mohutná pohoří bělavých mraků. Tady, na kraji rozsáhlých lesů, se člověku podařilo ze spárů přírody vyrvat několik hektarů půdy.

U vchodu do osady projdeš okolo několika pouličních prodejců, kteří si zde postavili své stánky. Zde si můžeš jako občerstvení zakoupit špíz z kulokuřete (pokaždé se divíš, odkud se tahle zvířata berou). Každá porce stojí 3 zlaťáky (+7 životní energie za jednu porci). Prodavač ti prodá nanejvýš tři porce, poté je jeho zásoba vyčerpána.

Samosův dům – jedinou dvoupatrovou budovu v osadě – objevíš záhy. Kousek od něj narazíš na sloupek s ukazateli. Jeden udává směr ke kořenářce Amiriolle.

O ní jsi už slyšel. Nestará se příliš o zbytek světa, zato se však zabývá kouzelnými předměty. V jejím domě by se nejspíš neodvážili tasit zbraň ani Karbové.

Druhá cedulka odkazuje na kovárnu mistra Magnussona.

Kam se chceš vydat? Do Samosova domu (138)?

Ke kořenářce Amiriolle (71)?

Ke kováři Magnussonovi (142)?

Také můžeš použít portálový prsten, aby ses přenesl na Mansurovu obchodní křižovatku a pokračoval na 97 (pokud u Mansura nemáš zákaz vstupu).

140

Kniha 1: Stín

152–152 152

152 Portálem se dostaneš do uličky poblíž Samosova

domku. Náhoda tomu chce, že kousek od něj se nachází nová pobočka Mansurovy obchodní společnosti. Pokud si chceš obnovit své zásoby nebo něco prodat, pokračuj na 200. Pokud ne, pokračuj zde: Z tržiště slyšíš hněvivé výkřiky a skřehotání. Vyhlédneš zpoza rohu a spatříš shromáždění, vyplňující celé náměstí. Občané, čeledíni, selky a obchodníci obklopují jeviště, na němž stojí urostlý muž s černými vlasy a jestřábím nosem – Faron. Na sobě má černý kabátec z kožešiny. Na konci vodítka, které drží v ruce, mručí jakási šelma. Tygr!

Právě začíná hovořit: „Přátelé! Vaše rozhořčení je oprávněné a spravedlivé!

Do města – našeho města – se vplížili zlí lidé. Všichni víme, co chtějí, avšak máte mé slovo, že nic z toho nedostanou! Každého zrádce, který se v našich domech usadil jako larva upíří ropuchy v útrobách oběti, hodím do svého žaláře, dokud můj dům nebude praskat ve švech!“ Davem se rozeběhne souhlasné mručení. „Podařilo se mi zajmout jednoho z jejich vůdců, právě když podpálil dům odvážného nočního hlídače. Předtím zavraždil nevinného královského posla a chtěl do města dokonce propašovat zbraně!“ S těmito slovy dá znamení a do popředí jeviště je vystrčen muž s pytlem na hlavě.

Sotva se drží na nohou a záhy upadne na kolena.

Z mnoha hrdel na náměstí se vydere nenávistný pokřik. „Zrádce!“ zakvílí kdosi. „Pověste ho!“ Faron z hlavy vězně strhne pytel – a ty okamžitě poznáš Wilhelma. Jeho tvář je zkroucena bolestí a strádáním.

141

1

Kniha 1: Stín

152–152

1

Jeho pohled je matný a z koutku úst mu kane slina. „Tento muž byl odsouzen k smrti za velezradu, žhářství a vraždu. Já osobně jsem byl Bezilorem pověřen, abych rozsudek vykonal.“ Se širokým úsměvem pozvedne ruku. Na kratičký moment se ti zdá, jako by se Wilhelmovy oči rozjasnily a pohlédly tvým směrem. Pokud něco nepodnikneš, popraví Faron tvého strýce přímo před očima waldheimských občanů.

Na náměstí vládne tlačenice, navíc na přesnou střelu je Faron příliš vzdálen a Wilhelm stojí příliš blízko vedle něj. Chceš přesto zakročit a pokusit se Wilhelma zachránit? Muže, který tě vychoval, svého jediného příbuzného, jenž kvůli tobě upadl do zajetí a nyní má být zavražděn?

Pak pokračuj na 16.

Pokud se o záchranu pokoušet nehodláš, čti dál: Z Faronovy dlaně na Wilhelma vyšlehne zelený blesk a tvůj strýc se s posledním zasténáním sveze k zemi.

K jeho tělu obratem přiskočí služebník, aby potvrdil smrt.

Dav jásá. „Drazí přátelé, jen s nevolí jsem na sebe vzal tento děsivý čin. Jsem však připraven osobně učinit vše potřebné, abych vám znovu zajistil bezpečí. Tento zrádce,“ ukáže na Wilhelmovu mrtvolu, „a jemu podobní se navrátí do stínů, ze kterých vzešli. Bezilor a další významní lidé našeho města mě v mém počínání bezvýhradně podporují!“ Faronovy oči se zaměří na jakýsi bod na obzoru. Pomalu pozvedne pěst. „Nespočinu ani na vteřinu, dokud naše město nebude opět bezpečné. Ano, už dnes se Bezilor a další sejdou 142

Kniha 1: Stín

153–154

v mém domě, abychom připravili plány našeho společného boje proti zlu, skrývajícímu se ve Waldheimu!

Nezoufejte a povězte i svým přátelům, kdo hubí škůdce našeho města jako hmyz! Mé jméno je Faron, ochránce Waldheimu!“ Pokračuj na 47.

153 Kadubar vytáhne ruličku křehkého pergamenu

a podá ti ji. Sotva ji vezmeš do ruky, stoupne ti do nosu pach starých knih. Opatrně z ní sundáš červenou stužku, která ji drží pohromadě. Když pergamen rozprostřeš, zapraská. Je na něm vyobrazeno několik znaků zvláštního písma, které ti připadá docela cizí.

Válečník na pergamen ukáže. „Po tom, co ti Marina povyprávěla o stezce válečnýho mága, by ti to mohlo být k užitku.“ V tuto chvíli najednou znaky začnou dávat smysl. Pochopíš, že jsi zatím nebyl schopen rozpoznat celou sílu kouzla „ohnivá čepel“. Zdá se ti, jako by se jeho plný potenciál během několika vteřin vypálil do tvé mysli.

V tomtéž okamžiku se pergamen vznítí a vzápětí z něj není nic než hromádka popela.

Od této chvíle se tvá zbraň na začátku každého kola vznítí automaticky, aniž bys musel obětovat svou životní energii.

Pokračuj na 33.

154 „Táhni k čertu, nemám čas!“ osopíš se na ženu

a pokračuješ v chůzi. Nenásleduje tě, spokojí se s několika zvolanými slovy: „Dej si pozor na starého obchodníka s koberci. To jeho by ses měl bát!“ 143

1

Kniha 1: Stín

155–155 155

Chceš se nyní přece jen zastavit (pokračuj na 83), nebo ženu nadobro nechat za sebou (pokračuj na 111)?

155 Samos pustí tvá ramena a praví: „Mou dceru už

1

znáš, že? Přiznám, že ne vždy se nám podaří shodnout, ovšem není pochyb, že je jednou z nejmocnějších čarodějek Bílé sovy.“ Poté zvolá: „Marino!“ Krátce nato vejde do místnosti dívka, bez pozdravu dokráčí přímo k tobě a zašeptá ti do ucha: „Kalyrios“.

Náhle se stěny pokoje, v němž jsi před chvílí ještě stál se Samosem, začnou rozpadat, aby se svět kolem tebe nakonec ustálil v podobě sluncem prozářené lesní mýtiny. Mezi stébly husté, tmavě zelené trávy a urostlými slunečnicemi vede cesta k vysoké kamenné věži, v níž nevidíš žádné dveře. „Vítej v Kalriru. Takto to v tomto kraji vypadalo, než zde zvítězilo zlo. Od chvíle, kdy jsi osvobodil Čistý pramen, se i sem znovu vrátil život,“ pronese Marina, aniž by sňala dlaň z tvé tváře. Poté zašeptá další slovo: „Sagyrios“. Les se znovu rozplyne a změní v mocný hrad z rudého kamene, trůnící hrdě nad rozlehlým městem.

Zlaté kopule se lesknou ve sluneční záři a do nosu ti vstoupí vůně šafránu a koriandru. „Vítej v Sagiritonu, srdci Východní říše.“ Další zašeptané slovo, „Lyrios“, a i hrad zmizí, aby na sebe vzal podobu vysoké, zářivé bílé věže. „Sídlo čarodějů Bílé sovy.“ Rozhlédneš se kolem sebe. Věž stojí na kopci, z něhož hledíš na Sagiriton a hrad. Marina sejme dlaň z tvé tváře a otevřenými dveřmi tě popostrčí dovnitř věže.

Společně vstoupíte do velké kruhové haly, kterou bys dokázal přejít několika kroky. Stěny jsou tmavé a bez oken.

144

Kniha 1: Stín

155–155

Šlehající plameny černých pochodní osvětlují schody ze dřeva téže barvy, které přisedají ke stěnám a vedou k nízkým dveřím. Tvůj pohled zamíří vzhůru, kde se ztratí v šeru. Ve vzdálené temnotě věže pleskají křídly netopýři. Schody vedou výš, než kam dohlédne tvé oko. „Zde, ve Věži čarodějů, se nachází centrum naší magické síly. Zde spřádáme nová kouzla, zkoumáme neprobádané oblasti magie a vynalézáme nové magické zbraně.

A čas od času zde vycvičíme nějakého nového kouzelníka Bílé sovy. Jen nemnoho žáků má tu čest sem vstoupit, poněvadž moc kouzelníka je veliká. V nesprávných rukou může mít zničující následky. Pojď, provedu tě.“ Marina tě vede ke schodům v zadní části věže. Chvíli stoupáte vzhůru, než se zastavíte před železnými dveřmi. Na otázku, kam vlastně vedou tyto schody, odpoví Marina: „K zaklínači Larendonovi.“ Vstoupíte do místnosti, která je vyplněna vysokými policemi, v nichž se vedle zaprášených svitků tísní tlusté folianty, a stolky, sténající pod hromadami papírů. „Toto je kouzelnická akademie,“ vysvětlí Marina. „Zde se budeš učit, bádat a cvičit. Kouzelnictví je nesmírně širokým oborem. Jsem zvědavá, kterým směrem se vydáš ty.“ Po další dvě hodiny ti Marina ukazuje nejrůznější zákoutí věže. Vytahuje z polic obří knihy o magických tvorech nebo tě upozorňuje na dřevořezby známých čarodějů. V jednom svitku objevíte popis jedné z variant ohnivého zaklínadla, které neslouží k boji, nýbrž způsobí, že uhlí na grilování se během kratičké chvilky rozpálí na teplotu žhnoucí lávy. Tvůj výcvik na čaroděje Bílé sovy započal. Nakonec ti dívka znovu přiloží ruku ke tváři a vzápětí stojíte zpět v Samosově obydlí.

145

1

Kniha 1: Stín

156–158

U čisté magie Anmaru, uzavřel jsi toto dobrodružství jako čaroděj Bílé sovy (pokračuj k epilogu na konci knihy 1).

156 Uchopíš

1

nabídnutou ruku. Marina se usměje a zavede tě na pódium. Vystoupíte na něj bok po boku, načež se Marina obrátí k přítomným. „Tohle je nový Waldheimský hrdina! Vy všichni jste viděli, jak příkladně se zachoval. Nemohla bych si přát lepšího společníka. Již brzy se ujme vysokých úřadů a promění Waldheim v ještě krásnější, ještě spanilejší místo.“ Mluví ještě chvíli, pak se ukloní a vyvede tě z černého sálu. Pokračujete chodbami prozářenými stovkami svící. Nakonec se v jedné místnosti posadíte za honosnou tabuli pokrytou bezpočtem lahodných pokrmů. V krbu plápolá oheň, její dlaň spočívá ve tvé a společně se nadšeně dohadujete o tvých dobrodružstvích.

Pokračuj na 164.

157 Kam se chceš posadit?

K volnému stolu (187)?

Ke stolu uprostřed místnosti, u něhož sedí osamělý chlapík, hrající v kostky (184)?

Ke stolu poblíž pultu, u něhož sedí trojice mužů, kteří vypadají jako dělníci (26)?

158 V Salterově tváři se během tvých slov střídají na-

děje a pochybnosti. Nalezl jsi jeho bolavé místo. „Kdyby se vám ji podařilo uzdravit, byl bych vám navždy zavázán. Tolik lékařů už selhalo. Před nedávnem jsme opět navštívili jednoho léčitele, ale byl stejně bezradný 146

Kniha 1: Stín

159–159 159

jako všichni ostatní před ním. Dokážete jí pomoci?“ Nemáš tušení, jaká nemoc sužuje Salterovu dceru, a musíš proto improvizovat. Tu se rozpomeneš na lahvičku s vodou z Čistého pramene, kterou sis přinesl z hloubi lesa Kalriru. Za pokus by to stálo. Možná bys mohl pár kapek postrádat. Tohle by mohla být tvá šance, jak Saltera získat pro svůj plán i bez použití násilí.

Co chceš odpovědět?

Nabídneš mu, že dívku uzdravíš výměnou za laskavost (pokračuj na 6)? Pokud je úroveň tvé lidskosti 1 a více, rozhodneš se pro tuto možnost v každém případě.

Nebo se omluvíš a opustíš Saltera (pokračuj na 31)? Je­‑li tvá lidskost na hodnotě -3 a níže, nemáš jinou možnost než se zachovat právě takto.

159 Do místnosti vstoupí Ino. Nese si malou bedýn- 1

ku z draze vyhlížejícího tmavého dřeva, kterou před vás beze slova položí na stůl. Kadubar počká, až se služebník opět vzdálí, a poté škatuli otevře.

Zabalena do červeného sametu se v ní nachází konstrukce Ronahi. Je podobná té, kterou již vlastníš, použitá kůže je však o něco tmavší. „První válečný mniši Bílý sovy se objevili v době invaze Zazarů. Nepřátelský jezdci tehdy celý známý svět proměnili v jedno velký spáleniště plný nemoci a smrti.

Mniši z pralesa Feiů se jim postavili, ale Zazarové se rozhodně nenechali zastrašit. Byli krutý a divoký, vyzbrojený dlouhýma, zahnutýma šavlema. Stejně ohavný jako oni byly i ty obludy, na kterých jezdili: obrovský, krvežíznivý šelmy s ostrýma drápama a zubama jako dýky.

Tehdy mniši vynalezli aparatury, který si přidělávali 147

Kniha 1: Stín

160–160 160

k pažím, aby s jejich pomocí dokázali držet v šachu zároveň zvíře i jezdce. Tohleto,“ Kadubar ukáže na vybalený nástroj, „je jedna z nejlepších zbraní, který se nám z tý doby dochovaly. Říkáme jí mistrovská kuše, i když vypadá trochu jinak než obvyklý kuše.“ Rozepne tvůj starý kožený řemen, načež popadne druhou aparaturu a připne ti ji k paži. Ihned si povšimneš, že nová zbraň je citelně lehčí a přece velice stabilní.

Mistrovská kuše Ronahi funguje stejně jako tvá předchozí aparatura (zranění 15).

Pokračuj na 33.

160 Malá žena před tebou utíká úzkou uličkou, a na-

1

konec zanedbaným průchodem zaběhne do temného, zarostlého dvora. Tu se otočí a bezvýrazně na tebe pohlédne. Za tebou se rozezní hrdelní smích. Ohlédneš se a spatříš stín, který ti zastoupil cestu zpět. Jde o sádelnatého muže, který v rukou třímá šavli. Jeho tvář je kulatá a přetéká špekem. „Moc hezký, Salino. Takže měl pravdu. No, uvidíme, kolik se toho náš noční hlídač u kobercáře naučil, co?“ S těmito slovy se na tebe vrhne.

Cizí muž Útok 26, zranění 17, zbroj 3, životní energie 45 (Lučištník: výstřel možný) Salina Útok 27, zranění 28, zbroj 1, životní energie 38 (Lučištník: výstřel možný)

148

Kniha 1: Stín

161–161 161

Nejprve musíš bojovat proti sádelnatému muži. Salina tě napadne až poté, co ho přemůžeš.

Až Salinina životní energie klesne pod 20, pokračuj na 80.

161 Posadíš se k baru a pro jistotu mezi sebou a ostat-

ními hosty necháš volnou stoličku. Objednáš si jeden korbel „zombie šťávy“. „Jasně že hospoda zombií existuje! Bento tam byl!“ zahuláká náhle jedna z potemnělých postav vedle tebe. „A proč je teda furt ještě naživu?“ odsekne druhý muž. „No co já vim?“ brání se první.

Druhý se obrátí na tebe. „Hele, mám recht, že hospoda zombií je jenom báchorka pro zlobivý děcka, že jo?“ Co chceš odpovědět? „No jasně. Žádnej rozumnej člověk takovejm povídačkám nevěří!“ (136) „Ne, ta hospoda fakt existuje. Sám jsem v ní byl!“ (45)

149

1

Kniha 1: Stín

162–164

162 Vhodíš do otvoru trollí řád a patřičnou sumu.

Stroj se lehce rozvibruje a z díry se vyvalí žlutý dým.

Poté z jiného ukrytého otvoru cosi vypadne. V předmětu rozeznáš trollí řád, který je však nyní překován v podivný prsten (je slušivý, vyhlíží poněkud nebezpečně a nemá žádnou další funkci, ovšem každý obchodník v zemi ti za něj zaplatí 10 zlatých).

Vrať se k 71 a rozhodni se, co hodláš podniknout dál.

163 Přistoupíš ke dveřím a zabušíš do nich pěstí. Ote-

1

vře ti ozbrojený strážný a zeptá se tě, co potřebuješ.

Chceš říct, že se Salterem musíš probrat důležitou obchodní záležitost? Pak pokračuj na 107.

Nebo můžeš odpovědět, že přicházíš s naléhavou osobní věcí a pokračovat na 38.

164 Marina zvážní. „Polekal jsi mě. Na moment jsem

se bála, že mě usmrtíš.“ Usměje se. „Protože nemám pochyb, že bys toho byl schopen.“ Chceš odpovědět, že bys ji nikdy nenapadl. Že jí plně důvěřuješ. Že jsi věděl, že je to ve skutečnosti ona.

Avšak slova se ti zadrhnou v hrdle: Když k ní vzhlédneš, nesedí už před tebou Marina. Je to znovu Faron, komu hledíš do očí. Chceš rozlíceně vyskočit, vrhnout se na něj, zničit ho. Ovšem neviditelná síla tě drží upoutaného k židli. Můžeš se hýbat, ovšem vstát není ve tvé moci. „Jak už jsem řekl: Býval bys toho byl schopen. Ale naše povídání trvalo dost dlouho na to, abych znovu získal své síly. Jak milé, že sis na to počkal.“ Učinil jsi poslední špatné rozhodnutí svého života, když ses nechal obelstít Faronovou iluzí. Nechá si tě 150

Kniha 1: Stín

165–167

u sebe, aby se tě mohl vyptat, zkoumat tě a studovat.

Staneš se pro něj cenným studijním objektem, který mu prozradí mnohé o plánech Bílé sovy.

Stál jsi na pokraji nedozírného úspěchu. Nyní jsi však způsobil nedozírnou škodu.

165 Hoď

si pětkrát kostkou a připočti k výsledku úroveň své lidskosti (záporná hodnota se od výsledku odečítá). Pokud je výsledná hodnota vyšší než tvá obratnost, pokračuj na 27.

V opačném případě pokračuj na 197.

166 Samos je sice často neprůhledný, nemáš však pochyb, že je spravedlivý. Pravděpodobně ti dokonce zachránil život.

Sáhni po poháru a pokračuj na 90.

167 Když ti Samos vrazí dýku mezi žebra, zašeptá

zaklínadlo: „Zemři, abys povstal k novému životu. Povstaň, abys vykročil vstříc novým dnům. Vykroč, abys sloužil řádu Bílé sovy.“ Padneš na kolena, přičemž ti Samos vytáhne čepel z těla.

Vyděšeně přitiskneš na ránu obě ruce, ale krev, opouštějící tvé tělo, zastavit nedokážeš. Před očima se ti zatmí.

Samos zamumlá další zaříkávadlo. Špičky jeho prstů se rozzáří zvláštním světlem, a to tak jasně, že to vnímáš i navzdory přicházejícím mdlobám. Tu se na tebe svit přenese a zacelí tvé zranění. Proud krve se ztenčí, až ustane docela. Všechna bolest je náhle pryč. Tvé srdce ještě několikrát udeří, zatímco ty jen omámeně ležíš na zemi. Potom ti Samos podá ruku a zvedne tě na nohy.

151

1

Kniha 1: Stín

168–169

1

„Na cestě drápu tě povede bojové umění Ronahi. Tvé reflexy jsou nyní rychlejší, tvá kůže odolnější. Nejsi už žádným obyčejným nočním hlídačem, nýbrž válečníkem, kterého si nikdo netroufne podceňovat.“ Abys zjistil, o kolik silnějším ses stal, najdi si nyní na konci knihy za částí věnovanou pravidlům kapitolu Výcvik a v ní si přečti Část první: Hádanky na cestě drápu. Dej si pozor, aby ses skutečně pohyboval na cestě drápu (a nikoliv na cestě perutě). Poté se vrať sem.

Zvýšila se i tvá obratnost (obratnost +1; hodnotu své obratnosti tedy můžeš trvale zvýšit z 15 na 16). „Nyní ti osvětlím základní pravidla tajného bojového umění Bílé sovy. Poté se budeš muset vydat na cestu.“ Nyní si přečti i Část druhou: Základní dovednosti na cestě drápu, aby sis vybral jednu základní dovednost.

Po tomto rozhovoru je na čase, abys započal svou cestu.

Pokračuj na 2.

168 Nasloucháš svému vlastnímu zkaženému nitru.

Nenacházíš tam žádnou radost, žádnou důvěru, a především ani tu nejmenší chuť se déle zahazovat se Samosem či s Bílou sovou.

Tvé rozhodnutí je jasné.

Pokračuj na 182.

169 „Moje minulost je čistě moje věc. Koukejte zmizet!“ S tím ti dveře zabouchne před nosem.

Pokud jsi tak ještě neučinil, můžeš se nyní pokusit najít jinou cestu do Salterova domu (pokračuj na 44).

Nebo se rozhodneš dostat do Faronovy usedlosti na vlastní pěst (pokračuj na 147)?

152

Kniha 1: Stín

170–172

170 V rychlosti mladému nočnímu hlídači vysvětlíš,

jak důležitá tvá mise je a že jednáš v zájmu všech.

Zaváhá jen krátce, než z plna hrdla zakřičí: „Posily!“ Obrátíš se na útěk, avšak to už se na tebe ze všech stran řítí další hlídači. Během chvilky jsi zatčen a uvržen do šatlavy. Příštího dne jsi předveden před městskou radu, k níž náleží i Faron. Ani se však nemusí vměšovat, neboť rada dojde sama k závěru, že jsi jednoznačně špionem. Jsi odsouzen na 7 let ve vězení.

Poté své dobrodružství můžeš začít znovu.

171 Muž v černé masce vzhlédne. Povzdychne si, odloží knihu stranou a zvedne se ze svého trůnu. Rukou udělá rozmáchlé gesto, jako by na tebe chtěl mrštit neviditelný předmět.

Nic se nestane.

Ve stejnou chvíli za ním modrý plamen zhasne.

Podrážděně se zarazí. „Jak jenom…“ zašeptá ochraptělým hlasem.

Poté přiskočí zpět ke stolu a tasí modře zářící meč.

Pokračuj na 185.

172 Začíná se šeřit. Ještě však zdaleka není taková

tma, která by ti mohla pomoct s proniknutím do Faronova domu.

Zatím se musíš držet ve skrytu – Faronovi biřicové po tobě jistě pátrají.

Chceš si najít nějaký tmavý kout, kde by ses ukryl (pokračuj na 35)?

Nebo se nudíš a raději se půjdeš rozptýlit do blízké krčmy (pokračuj na 180)?

153

1

Kniha 1: Stín

173–175

173 V Marinině tváři se na moment objeví podráždě-

ní, které však rychle ustoupí zvědavosti. „O sobě? Já?“ Na moment se zamyslí. „Není toho mnoho. Bílá sova je pro mě jako rodina. Od raného dětství mě otec připravoval na dráhu kouzelníka. Dlouhý čas jsem proto strávila studiem v Krehlheimu. Za všechno, co nyní vím a čím jsem se stala, vděčím Sově.

Během posledních let jsem byla pověřena úkoly, které mě často vyslaly na cestu mezi Krehlheimem a Sagiritonem.

Navštívila jsem snad už každý kout Anmaru. Jen v džungli Feiů a v lese Kalriru jsem ještě nikdy nebyla.“ Krátce se zasměje, ovšem záhy opět zvážní. „Odpusť, tobě to jistě vtipné nepřipadá. Pojďme, otec na nás jistě už čeká v hale.“ Pokračuj na 37.

1 174 Zvedneš jednu z dlažebních kostek, které se povalují vedle tvé nohy, a vší silou strážného udeříš do hlavy. Ozve se hlasité křupnutí, jak jeho lebka pukne.

Strážný se před tebou sesune k zemi. Je na místě mrtvý (lidskost -1).

Pokračuj na 34.

175 Zápolí sám se sebou. Poté na tebe pohlédne s ka-

mennou tváří. „Nemůžeš být tím kamarádem, kterýho znám od dětství. Osobně jsem byl na jeho pohřbu.

Vypadáš sice podobně jako on, ale tím to končí. Jdi mi z očí, nebo tě nechám zavřít!“ (lidskost -1) S těmito slovy se rozeběhne pryč. Od Lynna se už žádné pomoci nedočkáš. Cestu do Faronova obydlí musíš najít sám.

Pokračuj na 147.

154

Kniha 1: Stín

176–177

176 Kadubarův pohled se zaměří na imaginární bod

v dálce. „Dobře, že ses vydal stezkou berserkra. Já sám jsem nikdy nelitoval, že jsem se pro ni rozhodl. Mám rád přímý útok bez zbytečných podlostí.“ Do místnosti vstoupí služebník. Před sebou nese stříbrný podnos, na němž leží náramek z vybledlých kostí. Úzké kůstky prstů a další, kratší kosti jsou jedna s druhou spojeny tak důmyslně, že nerozeznáváš žádný provázek, který by je držel pohromadě. „Tohle je náramek Belrica Berserkra. Byl to válečník Ronahi, jeden ze zakladatelů naší stezky. V tomhle náramku dodneška dřímá část jeho síly. Ještě donedávna jsem ho nosil já sám, ale teď patří tobě. V každým boji ti jednou propůjčí Belricovu sílu. Bohužel to není zadarmo.“ V každém souboji můžeš jednou použít sílu náramku, abys provedl divoký výpad berserkra, který nepřítele vždy zasáhne plnou silou. Při takovém zuřivém útoku však sám utrpíš zranění v hodnotě polovičního zranění tvého nepřítele (hodnotu zaokrouhli dolů).

Kadubar ti náramek navlékne na pravou ruku. „Teď je čas promyslet, jak se dostaneš do Faronova domu.“ Pokračuj na 33.

177 Samos ti dá čas, aby ses vzpamatoval a všechno

si dal v hlavě do pořádku.

Cítíš hluboký smutek. Tvůj strýc byl uvržen do vězení kvůli tvé lehkovážnosti, váš dům se obrátil v popel.

Pokud jsi prve dal na Samosova slova a neběžel zpátky domů, usadí se ti nyní v útrobách tíživá vina jako veliká ropucha (lidskost -1; to znamená, že se hodnota tvé lidskosti sníží o 1 bod).

155

1

Kniha 1: Stín

177–177

1

Pokud ses ho alespoň pokusil varovat a vyrazil jsi domů, nic se nestane.

Po chvíli tě Ino zavede zpět k Samosovi. „Postarám se o to, aby se Marlusovy ostatky dočkaly řádného pohřbu,“ praví Samos. „Na jeho náhrobku bude stát tvé jméno. Jemu už to vadit nebude a nám to získá trochu času. Za těmito událostmi stojí uskupení, jehož členové si říkají Karbové. Bojuji s nimi ze všech sil, ale jejich vliv přesto bez ustání narůstá.“ V tu chvíli si vzpomeneš na Lynna, který je stejně jako ty nočním hlídačem. „Mám přítele, jmenuje se Lynn, známe se od dětství. U něj se můžu schovat!“ Samos zavrtí hlavou. „Lynn může mluvit o štěstí, že nebyl u tebe. Nezatahuj ho do toho, dokud nebudeme vědět, kdo je velitelem Karbů zde ve Waldheimu. U Sovy, je klidně možné, že už pronikli do noční hlídky, ba dokonce mezi městskou stráž.“ Nakrčí čelo v zamyšlení. „Živím se jako prodavač koberců, avšak v mých rukou se sbíhají i další nitky. Možná bych ti mohl pomoct. Teď by ses měl pár hodin prospat. Pak uvidíme, co dál.“ Znamení na tvé hrudi ještě stále tepe a po všem tom rozrušení už v kostech cítíš únavu. Ino tě doprovodí do pokoje. „Tak už to na světě bývá: Všechno jde z kopce a nakonec pomůže jen karafa s vínem. Teď spi a sladce sni o trpkém moštu.“ V posteli okamžitě upadneš do hlubokého spánku (životní energie +15). Zdá se ti, že uplynulo teprve několik chvil, když se Ino jemně dotkne tvého ramene. Je odpoledne. Jsi znovu předveden před Samose.

Není sám.

Pokračuj na 61.

156

Kniha 1: Stín

178–181

178 Nemusíš dlouho hledat, Lynna objevíš v uličce

před sebou, oděného do černého úboru nočního hlídače. V ruce třímá svou halapartnu. Přikročíš k němu. „Ahoj, Lynne.“ Lynn se zarazí a zahledí se na tebe. Ve tváři se mu objeví strach a nejistota. „Co chceš?“ zašeptá. „Kdo jsi?“ Chceš mu ve stručnosti vysvětlit, proč jsi musel opustit svůj předchozí život nočního hlídače? Pokračuj na 96.

Nebo ho chceš bez okolků požádat o pomoc? Pak pokračuj na 74.

Pokud ho chceš ujistit, že to jsi opravdu ty a upomenout ho na vaši společnou minulost, pokračuj na 86.

179 Budeš muset vymyslet nějaký jiný způsob, jak se

dostat do domu.

Chceš­‑li zkusit dveře překonat hrubou silou, pokračuj na 137.

Jestliže se chceš proplížit okolo domu, aby ses poohlédl po dalších možnostech, pokračuj na 103.

180 Vstoupíš

do hospody „U Mrtvé zombie“. Jde o zaplivaný, smrdutý pajzl, kde se u několika stolů a u pultu zdržuje hrstka hostů. Za pultem se činí zavalitý hostinský. V rohu vydrnkává muzikant zvláštní písně na rozladěnou loutnu.

Chceš si sednout na bar, kde jsou do rozhovoru pohrouženy dvě temné postavy (pokračuj na 161), nebo k jednomu ze stolů (pokračuj na 157)?

181 „Dokážeš splynout s nočními stíny. Zamčené dveře tě nemohou zadržet, stejně jako vysoké zdi. Prokázal 157

1

Kniha 1: Stín

181–181

1

jsi, jak obratně dovedeš zacházet s lukem. Vyžaduje­‑li to tvůj úkol, neváháš jím ukončit lidský život. Bílá sova je cestou dobra, přesto však existují úkoly, při nichž osamocený atentátník může být užitečnější než vojsko nejlepších rytířů. Jen nemnoho lidí ví, že Bílá sova cvičí i vrahy. Ještě méně lidí tuší, že jedním z nich jsi i ty.

Staneš se asasínem, mistrem masky a tichého boje. Asasíni pracují vždy osamoceně. Jejich jediným spojencem je lesní stín a vítr, který se prohání korunami. Existuje však uskupení, jehož členové se před dávnými časy oddělili od králových hraničářů. Říkají si stínoví běžci. Kromě nejvyšších velitelů Bílé sovy o tomto spolku vědí jen lovci havranů, skupina válečných mnichů, kteří kráčejí podobnou stezkou jako asasíni.

Stínoví běžci svým nováčkům obvykle chystají tradiční přijímací rituál – uchazeč musí strávit noc v katově boudě v severním lese. Ty ses v Kalriru dostal mnohem dál. Porazil jsi vlka a kněžku noci – to je přinejmenším stejně hodnotným úspěchem jako noc v katově boudě.

Stínoví běžci jsou vedeni mužem opředeným četnými legendami. Je jím Aedan, kejklíř ze severního lesa. Ty prozatím budeš pokračovat ve svém výcviku zde, u mě, ale za nějakou dobu se i ty budeš muset vydat za Aedanem.

Dokud budeš mým žákem, nikdo se tě na cíl tvého výcviku ptát nebude, avšak již brzy se budeš muset začít maskovat – jako obchodník, řemeslník, rolník, je to na tobě.“ Nechť temné roucho noci chrání všechny bratry dlouhých dýk. Uzavřel jsi toto dobrodružství jako stínový běžec (pokračuj k epilogu na konci knihy 1).

158

Kniha 1: Stín

182–183

182 Vyrazíš Samosovi z ruky pohár, který se zařinčením dopadne na zem. Na hliněnou podlahu se rozlije červená tekutina. Rychle se otočíš, doběhneš ke dveřím a rozrazíš je. Samos a Kadubar se tě nepokoušejí zadržet. Vzápětí už jsi na ulici a bez jediného ohlédnutí uháníš pryč od Samosova domu. Navždy.

Učinil jsi nevratné rozhodnutí. Nikdy se už nedozvíš, jaké plány s tebou Samos měl či zdali by se tvůj osud pod jeho vlivem obrátil k dobrému či zlému.

Věnuješ poslední krátkou myšlenku Faronovi, Karbům a nepříjemnostem, kterým jsi čelil při svém tažení za spravedlností. To slovo ti náhle zní tak zvláštně.

Všechny tyto starosti nyní necháváš za sebou. Disponuješ dostatečnými schopnostmi, abys své štěstí zkusil jako voják, pomocník, zloděj nebo nájemný vrah.

Když se slunce nad Waldheimem dotkne obzoru, opustíš svou domovinu a obrátíš se na západ. Nadcházející temnoty se nebojíš. Nebezpečí, která se v ní mohou ukrývat, nejsou nic v porovnání s těmi, která jsi překonal na svých cestách po lesích severu i jihu.

Před tebou se vine dlouhá obchodní cesta, na jejímž konci leží Krehlheim, hlavní město Anmaru. Toto dobrodružství je u konce, mnohá další na tebe však už čekají – dokud tě jednoho dne nedostihne kletba havrana na tvé hrudi.

183 Přistoupíš ke kleci a zahledíš se na zamčené dveře. Jsou zvenku opatřeny jednoduchou západkou. Stačí chvilka a klec je otevřená.

Tygr zvedne hlavu a podívá se na tebe. Poté vstane a očichá tvou ruku. Když otevřeš dlaň, olízne svým 159

1

Kniha 1: Stín

184–185

drsným jazykem znamení Feiů, které jsi obdržel od Ténocha. Beze spěchu se pak šelma protáhne kolem tebe a vydá se pryč. Ve vší tichosti se odrazí, vyhoupne se na zeď, která pozemek ohraničuje, a zmizí ve stínech na druhé straně. V duchu mu popřeješ hodně štěstí na jeho cestě zpět do pralesa, kde na něj čeká vytoužená svoboda (lidskost +1).

Proplížíš se okolo klece a pokračuješ dál. Přímo před sebou spatříš kuchyňské dveře. Z okénka vedle nich žádné světlo nevychází. Pokračuj na 99, pokud chceš do domu vniknout touto cestou.

Dále napravo spatříš schody, které podél domovní zdi vedou dolů do sklepa. Jestliže po nich míníš sejít dolů, pokračuj na 15.

1 184 Přistoupíš ke stolu, u něhož sedí hráč. Přátelsky

se na tebe usměje a ukáže na volné místo naproti sobě. „Chceš zbohatnout? Chceš jediným hodem vyhrát pětinásobek svého vkladu? Je to prosté!“ Máš zájem o hru? Pak si k němu přisedni na 135.

Pokud nechceš hrát, vrať se k 157 a posaď se k jinému stolu.

185 Temná postava proti tobě stojí s mečem v ruce.

Připadá ti o něco menší v porovnání se vzpomínkou na Farona. Poté se rozesměje. Zarazíš se – ten smích nezní jako smích pána měsíčního ohně. Tu osoba zvedne ruku a stáhne si z tváře masku.

Před tebou nestojí Faron, nýbrž Marina, Samosova dcera, a usmívá se na tebe. Meč odloží stranou a vykročí směrem k tobě.

160

Kniha 1: Stín

186–186 186

„Tvá síla bere dech. Můj otec měl pravdu, když v tebe věřil. Škoda, že v mnohém ostatním se mýlil.“ Smutně na tebe pohlédne a položí ti ruku na rameno. „Můj otec je právě tak zaslepený jako byl Faron. Poslal tě do lesní divočiny, aby se tě zbavil. V Kornbachu jsem se ho pokoušela přimět k rozumu, avšak Faron ho už dávno přetáhl na temnou stranu Karbů. U tebe jsem váhala. Až do této chvíle jsem si nebyla jistá, jestli ti mohu důvěřovat. Samose a Farona jsme už zajali. Nezlob se na mě, prosím, že jsem tě vystavila takové tvrdé zkoušce – ale musela jsem nabýt naprosté jistoty, že jsi hoden náklonnosti Sovy. Tím, jak ses zachoval, jsi mi ukázal, že máš čisté srdce a silnou vůli. Nyní konečně nastal čas oslavit tvůj vynikající výkon.“ Napřáhne k tobě druhou dlaň, na níž se třpytí prsten s letící sovou. Cítíš její vůni a ona ti náhle připadá ještě krásnější než dřív.

Co chceš udělat nyní?

Chceš na ni znovu zaútočit? Pokračuj na 115.

Nebo uchopíš podávanou ruku a vydáš se k 156?

186 Plížíš se temnými uličkami. Dům Saltera, obchodníka s kořením, se nachází na západním konci města.

Nedaleko od tvé někdejší trasy nočního hlídače. Třípatrový, zahradou obklopený dům najdeš bez větších obtíží.

Zaujmeš pozici ve vchodu jedné z budov na druhé straně ulice. Uběhne sotva pár minut, když se objeví kočár tažený dvojicí koní a zastaví přímo před domem.

Z vozu vystoupí starý shrbený muž s počínající pleší.

Za ruku drží malé děvče se zlatými vlasy, které je bledé a hubené jako stromový šotek. Domovní dveře se otevřou a ven vykročí ozbrojený strážný. Uvítá dvojici, 161

1

Kniha 1: Stín

187–188

dveře se zavřou a kočár zmizí za rohem.

Chceš zaklepat na dveře a požádat, aby tě pustili dovnitř (pokračuj na 163)?

Nebo se chceš do budovy zkusit dostat jinou cestou (pokračuj na 44)?

187 Usedneš k volnému stolku v rohu, objednáš si

korbel „zombie šťávy“ a zamyšleně čekáš, až bude zase čas jít.

Hospoda se plní. Mnoho lidí sem přichází, aby se najedli nebo napili. Nikdo si tě nevšímá. Máš dost času a klidu na vydatný odpočinek (životní energie +5). Když se čas naplní, zvedneš se a vyrazíš k Faronově usedlosti.

Pokračuj na 147

1 188 Samos pustí tvá ramena a znovu se zakloní.

„Mnohé jsi dokázal. Tvé rozhodnutí vydat se cestou duchů bylo správné. Nyní je na tobě, jakou budoucnost pro sebe ve službách Bílé sovy vytvoříš.“ Vede tě do místnosti v přízemí svého domu. Ta má čtvercový půdorys, přičemž jedna strana měří asi pět kroků. Podél stěn stojí police sahající až po strop a na nich se vrší hromady svitků, masek, nádob, břichatých sklenic s naloženým hmyzem, vycpaných zvířat a všemožných dalších artefaktů. Ve středu místnosti stojí obyčejný stolek s jednoduchou dřevěnou židlí. „Posaď se, můj chlapče. Rozhodl ses pro stezku duchů, aniž bys o ní mnoho věděl. Tvým světem se stane umění šamanismu. Bílá sova není žádným náboženstvím.

Přesto se ale zabýváme mnoha otázkami duchovního rázu a věř mi: mezi bohy a lidmi toho je k objevování 162

Proti nočnímu nebi ční potemnělá silueta Faronova domu.

Kniha 1: Stín

188–188

1

mnohem víc, než si umíš představit.“ Samos ukáže na hromady předmětů. „Jako šaman Bílé sovy se můžeš naučit technikám ukládání magie do předmětů. Avšak je toho mnohem víc: Zjistíš, jak zapečetit dveře ochranným kouzlem nebo jak očarovat dokonce i jednotlivá slova. Základ tvé moci bude ovšem spočívat ve znalostech, jak lidské tělo opatřit magickými vlastnostmi. Staneš se pánem života a smrti, kouzelníkem písma. Staneš se pánem run, jakým byl i Arumnas.“ Samos sáhne po brku a ponoří ho do skleněné baňky, která obsahuje modrou tekutinu. Podá ti zlaté zrcátko, v němž vidíš odraz vlastní tváře. Volnou ruku ti položí na tvář a dá ti znamení, abys stál klidně. Poté bezhlesně pohne ústy a na čelo ti nakreslí kruh. Poté, co brk opustí tvou kůži, se kruh náhle rozzáří a pak zmizí. Na chvíli máš pocit, jako by se stěna před tebou rozvlnila a jako bys za ní zahlédl strážného, který tam hlídá. Poté se stěna opět uklidní a všechno je zas jako dřív. „To bylo obyčejné kouzlo vidění. Bohužel v těchto věcech nejsem příliš zběhlý, ale základní představu o možnostech runové magie ti přece jen budu schopen poskytnout. Jaká škoda, že tu s námi není Arumnas.“ Odloží brk stranou. „Naučíš se způsoby, jak prodloužit život a vyléčit choroby. Zároveň se ti dostane i znalostí, jak život rychle a tiše ukončit, pokud to bude nevyhnutelné. Osvojíš si varianty různých druhů magie a způsoby, kterými ji lze ukládat, nebo dokonce kombinovat. Zde najdeš všechno, co bude zapotřebí pro tvůj základní výcvik. Poté se budeš moci vydat do Krehlheimu. Právě tam vyučují ti nejlepší páni run z celé země.“ 164

Kniha 1: Stín

189–190

Při vší moci slov! Uzavřel jsi toto dobrodružství jako pán run (pokračuj k epilogu na konci knihy 1)!

189 Na dvacet kroků od tebe ční proti nočnímu nebi

potemnělá silueta Faronova domu. Cimbuří střechy lemují obří tlamy chrličů z černého kamene, opatřené odulými pysky. U tvých nohou rostou fialové květiny, jaké jsi naposledy viděl v Kalriru. Na cestě k domu se proplížíš kolem kulaté klece, vysoké asi po ramena, o průměru nějakých dvou kroků. Mříž je zdobena zlatými větvičkami. Uvnitř leží tygr, kterého měl Faron s sebou na náměstí. Krásné zvíře si položilo hlavu na přední tlapy. Když si tě všimne, vycení dlouhé zuby a zasyčí. Divoké oči šelmy se lesknou, jako by na něco čekaly. Netrvá však dlouho a tygr opět rezignovaně položí hlavu a přestane si tě všímat.

Pokud chceš využít příležitosti a tygra osvobodit, pokračuj na 183. Jinak čti dál.

Proplížíš se okolo klece a pokračuješ dál. Přímo před sebou spatříš kuchyňské dveře. Z okénka vedle nich žádné světlo nevychází. Pokračuj na 99, pokud chceš do domu vniknout touto cestou.

Dále napravo spatříš schody, které podél domovní zdi vedou dolů do sklepa. Jestliže po nich míníš sejít dolů, pokračuj na 15.

190 Vhodíš do otvoru svou zbraň a pět zlaťáků. V přístroji to zadrnčí a tvá zbraň vypadne na zem. Útočný bonus je pryč! Zbraň se teď nachází ve stejném stavu jako před vylepšením.

Vrať se k 71.

165

1

Kniha 1: Stín

191–193

191 „Tak

dobrá,“ praví Lynn. „Víš, připomínáš mi jednoho přítele.“ V rychlosti mu vysvětlíš, že se potřebuješ dostat do Faronova domu. Krátce se zamyslí a poté se mu ve tváři objeví úsměv, svědčící o kýženém plánu. „Vyměním si trasu s jedním z hlídačů, kteří dneska mají službu u Faronova domu. Teď hned. Však víš, abych zahlédl překrásnou Freiu!“ mrkne na tebe. „Za hodinu se setkáme za Faronovým domem!“ S těmito slovy spěšně vyrazí pryč.

Pokračuj na 82.

192 Pohlédneš na pohár a poté na Samose. Opravdu 1

víš, jaké cíle vlastně sleduje?

Samos kývne. „Můj žáku. Nemohu ti nijak dokázat, že to s tebou myslím dobře. Nechci tě k ničemu přemlouvat nebo nutit. Bílá sova tě může vést jen tehdy, následuješ­‑li ji dobrovolně. Nyní se ale musíš rozhodnout!“ Chceš pohár přece jen přijmout a připít na Sovu? Pak pokračuj na 166.

Pokud v tobě převládají pochyby, pokračuj na 182.

193 Potichu se protáhneš okolo dalšího rohu a poohlédneš se po otevřeném okně nebo dveřích. Nic nevidíš. Když si pospíšíš zpět k zadní stěně domu, zahlédneš už jen, jak se okno v prvním patře zavírá.

Co chceš udělat nyní?

Chceš­‑li jít zkusit zaklepat na dveře v naději, že budeš vpuštěn dovnitř (pokud jsi tak ještě neučinil), pokračuj na 163.

166

Kniha 1: Stín

194–194 194

Také toto místo můžeš opustit a pokusit se proniknout do Faronovy usedlosti bez Salterovy pomoci (pokračuj na 147).

194 Marina je viditelně otřesena Faronovou zradou

a Arumnasovým skonem, přesto tě jemně uchopí za dlaň a odvede tě do místnosti v prvním patře. Upřeně na tebe pohlédne svýma ocelově modrýma očima. „Doufám, že můj otec ví, co činí. V severním lese číhají nebezpečí, jaká si ani neumíš představit. Pokusím se ti však pomoct.“ Z tváře ti odhrne pramen vlasů. „Na cestě perutě se můžeš rozhodnout mezi třemi specializacemi, které nazýváme stezky. Bohužel nemáme mnoho času. Ale pro tvé první kroky by mělo stačit to, co ti ukážu.“ Můžeš se rozhodnout pro jednu z následujících stezek: • Stezka duchů: Na pomoc si budeš schopen povolat moc předků a přízraků ze světa duchů. Naučíš se mocnější variantu dovednosti „stínový štít“.

• Stezka přírody (jen, pokud jsi od Rusalky obdržel požehnání přírody): Osvojíš si moc přírody a naučíš se spoléhat na její sílu, která se občas projeví v podobě svěží životní energie. Od této chvíle však už u sebe nebudeš moct nosit peníze, ani nakupovat u obchodníků. Vyškrtni si z průvodní listiny políčko „peníze“.

• Stezka válečného mága: Budeš používat kouzelný oheň, čímž získáš ničivější variantu základní dovednosti „ohnivá čepel“.

Přečti si nyní kapitolu Výcvik, Část třetí: Stezky na cestě perutě, aby ses dozvěděl detaily o jednotlivých 167

1

Kniha 1: Stín

195–195 195

1

stezkách a mohl se rozhodnout pro jednu z nich.

Poté, co se naučíš nová zaříkávadla, si tě Marina spokojeně přeměří a následně výcvik prohlásí za ukončený.

Podá ti modrý elixír, z něhož se ihned napiješ (obratnost +2). Do průvodní listiny si poznamenej zvolenou stezku.

Pak se Marina rozhodne přezkoušet, jak úspěšná byla jako tvá učitelka. Přelistuj nyní znovu na konec knihy a v kapitole Výcvik si přečti Část čtvrtá: Hádanka na cestě perutě. Následně se vrať sem.

Dále ti Marina dá další váček s léčivými bylinkami Ronahi. Můžeš je použít jednou, abys úplně zhojil své či cizí rány.

Pokud chceš využít příležitosti a položit Marině několik otázek, pokračuj na 64.

Jinak se vrať zpět do hlavního sálu a pokračuj na 37.

195 Rozhodl ses vydat tajuplnou cestou perutě. Sa-

mos na tebe pohlédne s uznáním. Doprovodí tě do další místnosti ve sklepě svého obydlí a došourá se k polici s knihami, na které leží jedna na první pohled velice těžká, zabalená do červené kůže.

Samos ti pokyne, aby ses před ni postavil a se zdviženou rukou po něm zopakoval následující formuli: „Přísahám, že sílu perutí nikdy nepoužiji, abych poškodil Bílou sovu nebo členy jejího řádu.“ Poté ti podá misku, v níž se nachází jasná tekutina. Naznačí ti, abys misku uchopil do obou rukou, předstoupí před tebe a pohlédne ti zpříma do očí. Namočí do tekutiny dva prsty levé ruky, na čelo ti namaluje jakýsi symbol a zamumlá zaříkávadlo v jazyce, který jsi ještě nikdy neslyšel. Bez168

Kniha 1: Stín

195–195

děčně zavřeš oči a čekáš. Najednou zaslechneš tiché šumění, které je stále silnější, až se podobá hotovému orkánu. Náhle tě oslní zářivé světlo, které jako by vycházelo přímo ze tvého nitra. Otevřeš oči, avšak nic nevidíš. Oslepl jsi!

Záhy upadneš do mdlob.

Probudíš se na úzkém lehátku, přímo vedle police s knihami. Znovu vidíš. Samos sedí opodál na židli z těžkého, tmavého dřeva. Když si povšimne, že jsi vzhůru, s námahou se zvedne a vesele k tobě dokráčí. Krátce se ujistí, že jsi při vědomí. „Prošel jsi křtem ducha. Od této chvíle dokážeš své schopnosti posílit mocí myšlenek. Tvé první základní dovednosti ti ukážu nyní. Pamatuj však, že každou z nich můžeš použít jen několikrát.“ Samos ti ukáže základy tří dovedností boje a tří dovedností, které využiješ mimo ozbrojené střety.

Nyní si v kapitole Výcvik, která se nachází za pravidly, přečti Část první: Základní dovednosti na cestě perutě.

Dej si pozor, aby ses skutečně pohyboval na cestě perutě (a nikoliv na cestě drápu). „Jak sám uvidíš,“ pokračuje Samos, „obklopuje nyní tvá duševní síla tvé tělo jako druhá, neviditelná kůže.“ Abys zjistil, jakou silou nyní disponuješ, vrať se opět ke kapitole Výcvik za kapitolou věnovanou pravidlům a přečti si Část druhá: Hádanky na cestě perutě. Poté se vrať sem.

Nezapomeň si všechny změny poznamenat do průvodní listiny.

Nyní je načase vydat se na cestu. Pokračuj na 2.

169

1

Kniha 1: Stín

196–198

196 „Můj

1

chlapče!“ rozesměje se Samos. „Myslel jsem, že chceš zachránit Waldheim a ne čistit naše lesy od nepořádku. Jak jsi to všechno vůbec unesl?“ Ještě chvíli se Samos hihňá jako rozpustilé dítko. „Co bude dál, je jen na tobě,“ praví poté. „Nepochybně se budeš chtít setkat se svými starými přáteli. Lynn bude mít velikou radost. Budeš­‑li mít zájem, můžeš znovu postavit dům svého strýce. A samozřejmě se najde celá řada hodnostářů Waldheimu i Bílé sovy, kteří se s tebou budou chtít setkat!“ Samosův hlas nabere tklivý tón. „Mrzí mne, že jsme nedokázali zachránit tvého strýce. Když si jen pomyslím, co všechno je možné nalézt v našich lesích, snad by se nám to bylo podařilo, jen kdybychom měli trochu víc štěstí.“ Také Ino truchlivě sklopí zraky.

Kývneš. I když se ti nepodařilo strýce zachránit (možná při další hře?), jsi dobře připraven na své další úkoly ve službách Bílé sovy. „A teď, můj drahý, se podíváme, jakým směrem tě tvá cesta povede dál.“ Pokračuj na 199.

197

Salter při tvé neskrývané výhrůžce zbledne. „Dobrá, přísahám na život své dcery, že Vám pomohu.“ (lidskost -1) Poté Salter zazvoní na sloužícího, který se o dívku stará. Ve třech se odeberete do pracovny v přízemí domu.

Pokračuj na 41.

198 „Samos má radost, že sis zvolil stezku přírody.

I on sám se kdysi rozhodl stejně. Dnes je tím nejmocnějším alchymistou mezi druidy Bílé sovy.“ Kadubar 170

Kniha 1: Stín

198–199 199

se zahledí na své ruce. „Je to stezka, na níž tě očekává největší poklad Bílé sovy.“ Očí se mu zablýsknou, když nyní vzhlédne k tobě. Protože však nic neodvětíš, praví důrazně: „Vědění.“ Válečník sáhne po zeleně se třpytícím předmětu z mědi, který má tvar kužele a je pověšený na koženém řemínku. „Teď se naučíš mistrovské zaříkávadlo. Tento amulet pro tebe Samos nabil svou vlastní kouzelnou energií, když se mu ještě dařilo lépe. Posílí tvé schopnosti na stezce přírody. Díky němu se budeš schopen proměnit ve tvora, který bude nepřátele Bílé sovy pronásledovat i v těch nejčernějších snech.“ Můžeš se jednou proměnit v některého z mytických tvorů Anmaru. (Podrobnosti nalezneš v části 5: Vylepšení na cestě perutě.)

Pokračuj na 33.

199 Ino vás nechá o samotě. Samos počká, dokud

není pryč, a poté ti pošeptá: „Než ses vydal k Faronovi, udělil ti Ino požehnání satyra. Ehm, víš, co myslím, no, zlatou sprchu. Neptej se mě, co to má přesně znamenat, protože o tom nikdy nemluví. Ale jedno to znamená bezpochyby: Přirostl jsi mu k jeho kozlímu srdci.“ Samos ti položí obě ruce na ramena a soustředěně se ti zahledí do očí. „Pro svou stezku ses už rozhodl. Na základě svého úspěchu máš nyní možnost se dále rozvíjet a, z vůle Sovy, se ujmout velkých úkolů. Tvá budoucnost však nezáleží jen na tvých rozhodnutích. Musí být také v souladu s tvou podstatou. Měl bys získat takový výcvik, který bude odpovídat tvé nátuře.“ 171

1

Kniha 1: Stín

199– 199

Pokračuj na některé z následujících čísel, abys zjistil, jaká budoucnost tě v řadách Bílé sovy čeká:

1

Stezka berserkra: • Lidskost -2 nebo nižší: 95.

• Lidskost -1 až +3: 77.

• Lidskost +4 nebo vyšší: 141.

Stezka válečného mnicha: • Lidskost -2 nebo nižší: 146.

• Lidskost -1 až +2: 28.

• Lidskost +3 nebo vyšší: 124.

Stezka hraničáře: • Lidskost -3 nebo nižší: 181.

• Lidskost -2 až +2: 126.

• Lidskost +3 nebo vyšší: 53.

Stezka duchů: • Lidskost -2 nebo nižší: 92.

• Lidskost -1 až +3: 188.

• Lidskost +4 nebo vyšší: 32.

Stezka přírody: • Lidskost -2 nebo nižší: 120.

• Lidskost -1 až +4: 143.

• Lidskost +5: 43.

Stezka válečného mága: • Lidskost -3 nebo nižší: 114.

• Lidskost -2 až +3: 155.

• Lidskost +4 nebo vyšší: 76.

172

Kniha 1: Stín

200–200 200

200 „Vítejte v kupeckém skladě velkého Mansura! Mé

jméno je Morn a jsem vám k službám.“ pronese mladík s černými vlasy a zjizvenou tváří. Zeširoka se usměje a ukáže na své zboží.

• Dlouhý meč královské gardy (50 zlaťáků, zranění 20) • Válečná hůl (obouruční, 40 zlaťáků, zranění 20) • Válečné kladivo jihu (obouruční, 15 zlaťáků, zranění 22, obratnost -1) • Zahnutá šavle pouštního lidu (41 zlaťáků, zranění 18) • Dlouhý luk (25 zlaťáků, zranění 11, jen pokud disponuješ dovedností „lukostřelba“) • Prošívaná kožená košile (23 zlaťáků, zbroj 2) • Kožešinová čapka (5 zlaťáků, zabraňuje ztrátě životní energie v zimě, nelze kombinovat s helmou) • Zlatý štít (35 zlaťáků, zbroj 2) • Lehké kožené rukavice (30 zlaťáků, zbroj 1) Všechno zboží je na skladě právě jen jedním kusem.

Každý předmět je možné zakoupit pouze za uvedenou cenu. Pokud disponuješ jedinečnou zbraní s osobní rytinou a tvá lidskost činí -4 nebo -5, zaplatí ti Morn za tuto temnými legendami opředenou zbraň 20 zlaťáků.

Morn je dále ochoten od tebe vykoupit nepotřebné zbraně a zbroj, za každou z nich ti zaplatí jeden zlaťák.

O ostatní předměty Morn zájem nemá. Pokud jsi nalezl zelené perly, do nichž je vyryto písmeno „M“, můžeš je mladíkovi prodat, dá ti 3 zlaťáky za kus. Jestliže jsi nalezl všechny tři perly, dostaneš i za třetí z nich 3 zlaťáky a můžeš si nyní navíc vybrat jeden libovolný předmět z nabídky (i když jsi už dříve prodal některé perly Mansurovi).

Až budeš hotov, vrať se na 152.

173

1

Kniha 1: Stín

200–200 Epilog

Epilog

1

Slunce zapadá, zatímco ty se připravuješ na další lekci pod Samosovým vedením. Natáhneš si kožené boty, nasadíš si koženou čapku a na záda si připneš široký černý plášť se znakem sovy. Poté si přes rameno přehodíš ranec se svou skromnou výbavou a vydáš se do Samosova domu.

Samos je tvým mistrem. Od chvíle vítězství nad Faronem ses navzdory svému mládí stal ve Waldheimu váženou osobou. Protrpěl jsi několik slavnostních aktů u Bezilora a ostatních členů městské rady. Všichni chtěli poznat nočního hlídače, který z Waldheimu vyhnal Karby. Avšak většinu času stejně trávíš u Samose. Odkud tento starý muž bere energii, aby tě denně trýznil nejrůznějšími cvičeními, netušíš.

Lidé si s velkou chutí vyprávějí četné příběhy o tvých dobrodružstvích a o zlu, které se usídlilo na severu, a které jsi dokázal porazit. Vzpomínáš na služebníka stínů, který přísahal, že tě zničí. Nakonec jsi to byl ty, kdo v pralese Feiů zničil jeho. Zaplašíš myšlenky na uplynulá dobrodružství a rychle urazíš posledních několik kroků, které tě dělí od Samosova obydlí. Vlastním klíčem si otevřeš zamčené dveře a vydáš se k Samosovým komnatám. Projdeš okolo malé kašny, která před tebou osiřele šplouchá. Když na Waldheim dopadnou první sluneční paprsky a oznámí konec noci, slyšíš, kterak někdo zakřičí: „Ino, víš přece, jak mám rád mladé hrozny, ne tyhle sladké příšernosti!“ Hlas se zadrhne a utopí se v bouřlivém smíchu.

174

Kniha 1: Stín

200–200 Epilog

Zakrátko poté sedíš se Samosem u jídla. Po všech svých dobrodružstvích ses stal právoplatným členem Bílé sovy. Ještě se však musíš mnohému naučit.

Tu se prudce otevřou vstupní dveře a v nich stojí Mart, slepý válečník, kterého jsi potkal v severním lese u Čistého pramene. Neomylně dokráčí k vám, jako by pro něj ztracený zrak nebyl žádnou překážkou. „Všude samí démoni a zlí čarodějové, a vy si tu sedíte a v klidu hodujete!“ Zasměje se a posadí se vedle tebe na lavici. „Rozdělte se tedy alespoň s hladovým poutníkem!“ „Princ Mart!“ praví Samos. „Copak vás a vašeho bratra nepovolal král? Jistě vás ke mně nepřivádí jen mé vynikající červené víno?“ „Jen se nebojte, lorde Samosi. Vaše víno je skvostné, ale má mise zde je jiná.“ Následně Mart Samosovi předá zprávu, kterou dotyčný ihned přečte. Jeho tvář se zachmuří. „… Co to… Faron jen začátek!… Válka?… Ale kdo by…“ Nakonec dopis odloží stranou a po chvíli zamyšlení pohlédne právě na tebe. Na tváři se mu objeví potutelný úsměv. „Můj hochu, Bílá sova má pro tebe nový úkol!“

175

1