Úplné znění Ústavy Moravskoslezské republiky (2/2021 ZRM)

Page 1

ZÁKONÍK REPUBLIKY MORAVSKOSLEZSKÉ Ročník 2021 Vyhlášeno: 1. 12. 2021 Obsah dokumentu je právně závazný. 2 STÁLÝ VÝBOR SNĚMU MORAVSKOSLEZSKÉ REPUBLIKY vyhlašuje úplné znění Ústavy Moravskoslezské republiky ze dne 24. listopadu 2019, jak vyplývá ze změn, doplnění a úprav provedených ústavním zákonem ze dne 1. prosince 2021 č. 1/2021 ZRM.

ÚSTAVA MORAVSKOSLEZSKÉ REPUBLIKY Lid Moravskoslezské republiky se usnesl na tomto zákoně: HLAVA PRVNÍ Základní ustanovení Čl. 1 Moravskoslezská republika je demokratický právní a sociální stát, založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Čl. 2 (1) Lid je jediným zdrojem veškeré státní moci. (2) Lid vykonává státní moc prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, moci výkonné a moci soudní, nebo referendem. Čl. 3 Moravskoslezská republika uznává právo na samosprávu územních obvodů, které stanoví zákon. Čl. 4 Území Moravskoslezské republiky tvoří jednotný a nedílný celek, jehož hranice mohou být měněny pouze ústavním zákonem. Čl. 5 (1) Státní občanství v Moravskoslezské republice je jediné a jednotné. (2) Podmínky nabývání a pozbývání státního občanství stanoví zákon.


(3) Nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství Moravskoslezské republiky. Zákon nebo mezinárodní smlouva však může upravit jeho pozbývání v případech nabytí státního občanství jiného státu. (4) Státní občan má právo, aby mu po dobu pobytu v cizině Moravskoslezská republika poskytovala právní ochranu podle zásad mezinárodního práva. Čl. 6 (1) Mezinárodní smlouvy schválené Sněmem, ratifikované a vyhlášené v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů, z nichž vyplývající práva a povinnosti fyzickým nebo právnickým osobám, jsou v Moravskoslezské republice bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem. (2) Mezinárodními smlouvami mohou být pravomoci stanovené touto ústavou svěřeny mezinárodním organizacím. Takové smlouvy musí být před ratifikací schváleny ústavním zákonem. (3) O vstupu do státního svazku s jinými státy nebo o vystoupení z tohoto svazku se rozhoduje ústředním zákonem, který nabývá platnosti, je-li schválen v referendu. HLAVA DRUHÁ Základní práva a svobody ODDÍL PRVNÍ Obecná ustanovení Čl. 7 Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Čl. 8 (1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání. (2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. (3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. Čl. 9 (1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení. (2) Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování. (3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod. Čl. 10 (1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. (2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených touto ústavou upraveny pouze zákonem. (3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.


(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. ODDÍL DRUHÝ Lidská práva a základní svobody Čl. 11 Každý je způsobilý mít práva. (1) (2) (3) (4)

Čl. 12 Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. Nikdo nesmí být zbaven života. Trest smrti se nepřipouští. Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.

Čl. 13 (1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem. (2) Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. Čl. 14 (1) Osobní svoboda je zaručena. (2) Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku. (3) Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu. (4) Zatknout obviněného je možno jen na písemný odůvodněný příkaz soudce. Zatčená osoba musí být do 24 hodin odevzdána soudu. Soudce musí zatčenou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na svobodu. (5) Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu. (6) Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů. Čl. 15 (1) Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám. (2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na: a) práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osobám vykonávajícím jiný trest nahrazující trest odnětí svobody, b) vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto povinné vojenské služby, c) službu vyžadovanou na základě zákona v případě živelních pohrom, nehod, nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví nebo značné majetkové hodnoty, d) jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých.


Čl. 16 (1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. (2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. (3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. (1) (2)

(3) (4) (5)

Čl. 17 Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v Moravskoslezské republice. Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.

Čl. 18 (1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. (2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon. (3) Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy. Čl. 19 Nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou anebo jiným způsobem, s výjimkou případů a způsobem, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegrafem nebo jiným podobným zařízením. Čl. 20 (1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena. (2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území Moravskoslezské republiky, má právo svobodně je opustit. (3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody. (4) Každý občan má právo na svobodný vstup na území Moravskoslezské republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti. (5) Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem. Čl. 21


(1) Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání. (2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby je zaručena. (3) Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti stanoví zákon. (1) (2) (3) (4)

Čl. 22 Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech. Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách. Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.

Čl. 23 (1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. (2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. (3) Cenzura je nepřípustná. (4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. (5) Státní orgány a národní výbory jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon. Čl. 24 (1) Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a národní výbory s žádostmi, návrhy a stížnostmi. (2) Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu. (3) Peticemi se nesmí vyzývat k porušování základních práv a svobod zaručených ústavou. Čl. 25 (1) Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno. (2) Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy. (1) (2) (3) (4)

Čl. 26 Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích. Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich. Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých. Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu.


Čl. 27 (1) Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. (2) Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem. (3) Volební právo je všeobecné a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon. (4) Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. Čl. 28 Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. Čl. 29 Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený ústavou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny. ODDÍL TŘETÍ Práva národnostních a etnických menšin Čl. 30 Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu. Čl. 31 (1) Občanům tvořícím národní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšiny rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti stanoví zákon. (2) Občanům příslušejícím k národnostním a etnickým menšinám se za podmínek stanovených zákonem zaručuje též a) právo na vzdělání v jejich jazyku, b) právo užívat jejich jazyka v úředním styku, c) právo účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických menšin. ODDÍL ČTVRTÝ Hospodářská, sociální a kulturní práva Čl. 32 (1) Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. (2) Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. (3) Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon. (4) Zákon může stanovit odchylnou úpravu pro cizince. Čl. 33


(1) Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů. (2) Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví. (3) Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých. (4) Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů. Čl. 34 Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon. Čl. 35 (1) Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky. (2) Mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání. (3) Podrobnosti stanoví zákon. Čl. 36 (1) Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele. (2) Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. (3) Podrobnosti stanoví zákon. Čl. 37 Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. (1) (2) (3) (4) (5) (6)

Čl. 38 Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky. Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva. Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona. Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu. Podrobnosti stanoví zákon.

Čl. 39 (1) Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon. (2) Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách. (3) Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách se může vzdělání poskytovat za úplatu. (4) Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na pomoc státu.


Čl. 40 (1) Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem. (2) Právo přístupu ke kulturnímu bohatství je zaručeno za podmínek stanovených zákonem. Čl. 41 (1) Každý má právo na příznivé životní prostředí. (2) Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. (3) Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. ODDÍL PÁTÝ Právo na soudní a jinou právní ochranu (1) (2)

(3) (4) (1) (2) (3) (4)

Čl. 42 Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle ústavy. Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Podmínky a podrobnosti upravuje zákon. Čl. 43 Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké. Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Všichni účastníci jsou si v řízení rovni. Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka.

Čl. 44 (1) Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. (2) Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. Čl. 45 Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit. Čl. 46 (1) Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. (2) Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. (3) Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.


(4) Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven. (5) Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem. (6) Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. ODDÍL ŠESTÝ Ustanovení společná Čl. 47 Práv uvedených v čl. 32, čl. 33 odst. 4, čl. 34 až 37, čl. 38 odst. 1 a 3, čl. 39 a 41 Ústavy je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí. Čl. 48 Cizinci požívají v Moravskoslezské republice lidských práv a základních svobod zaručených Ústavou, pokud nejsou přiznána výslovně občanům. Čl. 49 Moravskoslezská republika poskytuje azyl cizincům pronásledovaným za uplatňování politických práv a svobod. Azyl může být odepřen tomu, kdo jednal v rozporu se základními lidskými právy a svobodami. Čl. 50 Zákon může soudcům a prokurátorům omezit právo na podnikání a jinou hospodářskou činnost a právo uvedené v čl. 26 odst. 2; zaměstnancům státní správy a národních výborů ve funkcích, které určí, též právo uvedené v čl. 38 odst. 4; příslušníkům bezpečnostních sborů a příslušníkům ozbrojených sil též práva uvedená v čl. 24, 25 a čl. 33 odst. 1 až 3, pokud souvisí s výkonem služby. Osobám v povoláních, která jsou bezprostředně nezbytná pro ochranu života a zdraví, může zákon omezit právo na stávku. HLAVA TŘETÍ Sněm Čl. 51 (1) Sněm je jediným ústavodárným a zákonodárným orgánem Moravskoslezské republiky. (2) Sněm má 51 poslanců přímo volených podle všeobecného a rovného volebního práva a zásady poměrného zastoupení tajným hlasováním. (3) Volební období je čtyřleté. Čl. 52 (1) Právo volit mají státní občané Moravskoslezské republiky, kteří ke dni voleb dosáhli věku 16 let. (2) Poslancem může být státní občan Moravskoslezské republiky, který ke dni voleb dosáhl věku 18 let. (3) Zákon upravuje překážky výkonu volebního práva a překážky volitelnosti, způsob volby a soudní kontrolu platnosti voleb. Čl. 53 (1) S mandátem poslance Sněmu je neslučitelná funkce prezidenta republiky, soudce Ústavního soudu a výkon funkce soudce, prokurátora, vojáka, příslušníka veřejného ozbrojeného sboru, jakož i výkon funkcí ve veřejné správě, které stanoví zákon.


(2) Poslanec se může kdykoliv vzdát svého mandátu. Mandát poslance zaniká ztrátou jeho volitelnosti nebo pravomocným odsouzením pro zvlášť závažný trestný čin. (3) Způsob rozhodování o zániku mandátu, jakož i působnost soudu v této věci upravuje zákon. Čl. 54 Poslanci jsou povinni vykonávat svůj mandát osobně, podle svého svědomí a nejlepšího přesvědčení, nejsou vázáni příkazy, které se týkají výkonu mandátu. Čl. 55 (1) Na první schůzi Sněmu, které se poslanec zúčastní, vykonává tento slib: „Slibuji věrnost Moravskoslezské republice. Budu zachovávat její ústavu a ostatní zákony a vykonávat mandát podle svého svědomí a nejlepšího přesvědčení a pro blaho lidu.“ (2) Odepřením slibu anebo slibem s výhradou poslanec ztrácí mandát. (3) Složení slibu je neslučitelné se současnou příslušností poslance k cizímu státu. Čl. 56 Platnost volby poslanců ověřuje Sněm. Čl. 57 (1) Poslanci Sněmu nemohou být stíháni pro hlasování v Sněmu a jeho orgánech. (2) Za návrhy a výroky učiněné v Sněmu a jeho orgánech při výkonu mandátu podléhají poslanci jen disciplinární pravomoci Sněmu. Podrobnosti stanoví zákon. Čl. 58 (1) Poslance nelze trestně stíhat ani jej vzít do vazby bez souhlasu Sněmu. Odepře-li Sněm souhlas k trestnímu stíhání, je trestní stíhání navždy vyloučeno. (2) Zadržet poslance je možné pouze z důvodu připuštěného zákonem. (3) Byl-li poslanec Sněmu přistižen a zadržen při trestném činu, příslušný orgáne je povinen to ihned oznámit Stálému výboru. Byl-li poslanec vzat do vazby, je soud povinen to ihned oznámit Stálému výboru; poslanec musí být z vazby ihned propuštěn, jestliže Sněm odmítl souhlas k dalšímu trvání vazby nebo jestliže do čtrnácti dnů o tom nerozhodlo. Čl. 59 Poslanec Sněmu má právo odepřít výpověď o věcech, které mu byly jako poslanci svěřeny, a to i když přestal být poslancem. To se nevztahuje na případy navádění poslance ke zneužití mandátu. Čl. 60 (1) Sněm zasedá stále. (2) Ustavující schůzi Sněmu svolá prezident republiky tak, aby se uskutečnila do 30 dnů od vyhlášení výsledků voleb. Pokud tak neučiní, Sněm se sejde třicátý den po vyhlášení výsledků voleb. (3) Sněm může usnesením přerušit své zasedání. Délka přerušení nesmí přesáhnout čtyři měsíce v roce. Po dobu přerušení zasedání vykonávají svoji působnost předseda, místopředsedové a výbory Sněmu. (4) Po dobu přerušení zasedání předseda Sněmu může svolat schůzi Sněmu i před určeným termínem. Učiní tak vždy, pokud o to požádá vláda nebo nejméně pětina poslanců. (5) Zasedání Sněmu skončí uplynutím volebního období nebo jeho rozpuštěním. Čl. 61 (1) Schůze Sněmu svolává jeho předseda.


(2) Předseda Sněmu svolá schůzi Sněmu vždy, když o to požádá nejméně pětina jeho poslanců. V tomto případě svolá schůzi do sedmi dní. (3) Schůze Sněmu jsou veřejné. (4) Neveřejné schůze se mohou konat jen v případech, které stanoví zákon, nebo v případě, že se na tom usnese Sněm třípětinovou většinou všech poslanců. Čl. 62 Schůze Sněmu řídí jeho předseda nebo místopředseda. Ustavující schůzi až do zvolení předsedy řídí nejstarší poslanec. Čl. 63 Prezident republiky rozpustí Sněm, jestliže Sněm třikrát po sobě odmítne vyslovit důvěru vládě nebo jí během 6 měsíců třikrát vysloví nedůvěru. Čl. 64 (1) Sněm je způsobilý se usnášet za přítomnosti alespoň poloviny poslanců, nestanoví-li zákon, že je zapotřebí přítomnosti většího počtu poslanců. K přijetí usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců. (2) K přijetí ústavního zákona a k usnesení o vypovědění války je třeba souhlasu tří pětin poslanců. Čl. 65 (1) Sněm volí z poslanců předsedu a místopředsedy Sněmu. (2) Předseda a místopředsedové jsou odpovědni Sněmu, který je může kdykoli odvolat.

a) b) c) d) e) f) g) h)

Čl. 66 Sněm přijímá ústavu Moravskoslezské republiky a jiné ústavní zákony, schvaluje zákonem státní rozpočet na kalendářní rok a schvaluje státní závěrečný účet, přijímá ostatní zákony, usnáší se o vyslovení důvěry nebo o vyslovení nedůvěry vládě, volí prezidenta Moravskoslezské republiky, dává souhlas k vyslání ozbrojených sil Moravskoslezské republiky mimo její území a k umístění ozbrojených sil na území Moravskoslezské republiky, pokud takový souhlas nevyplývá z mezinárodní smlouvy, kterou je Moravskoslezská republika vázána, usnáší se o vypovědění války, vykonává další působnost stanovenou zákonem.

Čl. 67 Na žádost Sněmu nebo jeho orgánu se člen vlády nebo vedoucí jiného orgánu státní správy musí zúčastnit jeho schůze, nebo schůze jeho orgánu. Čl. 68 (1) Sněm může interpelovat předsedu a členy vlády ve věcech jejich působnosti; předseda a členové vlády jsou povinni na interpelace odpovídat. (2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně pro interpelace jednotlivých poslanců. Čl. 69 (1) Sněm může zřizovat výbory a komise jako své pracovní, iniciativní a kontrolní orgány. (2) Sněm může pro objasnění závažných skutečností veřejného zájmu zřizovat vyšetřovací komise. Na provádění důkazů vyšetřovacími se přiměřeně vztahují předpisy o trestním


řízení soudním. Usnesení vyšetřovacích komisí nejsou závazná pro jiné orgány veřejné moci. Čl. 70 Návrhy zákonů mohou podávat poslanci, výbory Sněmu, vláda a zastupitelstva vyšších územních celků. Čl. 71 Nedojde-li ke schválení státního rozpočtu, hospodaří se podle zákonných ustanovení o rozpočtovém provizoriu. (1) (2) (3) (4) (5)

Čl. 72 Předseda Sněmu zákon přijatý Sněmem bezodkladně podepíše a zašle prezidentu republiky. Prezident republiky má právo vrátit zákon s připomínkami Sněmu do 15 dnů ode dne, kdy mu byl doručen. Po vrácení zákona podle odstavce 2 hlasuje Sněm, zda setrvá na již přijatém zákoně. Pozměňovací návrhy nejsou přípustné. O vráceném zákoně se Sněm usnáší třípětinovou většinou poslanců. Nesetrvá-li Sněm na přijatém zákoně hlasováním podle odstavců 3 a 4, zákon nebude vyhlášen.

Čl. 73 (1) Zákony podepisuje předseda Sněmu, prezident republiky a předseda vlády. (2) K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen způsobem, který stanoví zákon. Čl. 74 Návrh na vyslovení nedůvěry vládě nebo jejímu členovi projedná Sněm tehdy, kdy o to požádá nejméně pětina jeho poslanců. Čl. 75 (1) Sněm ustavuje podle zásady poměrného zastoupení nejvýše sedmičlenný Stálý výbor. (2) Stálý výbor tvoří jeho předseda, kterým je předseda Sněmu, jeho místopředsedové, jimiž jsou místopředsedové Sněmu, a další členové navržení poslaneckými kluby. (3) Postup při ustavení Stálého výboru se řídí pravidly pro ustavování výborů (komisí) podle zásady poměrného zastoupení podle volebního řádu pro volby konané Sněmem. (4) K přijetí usnesení Stálého výboru je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů. (5) Stálý výbor zůstává ve své funkci i po uplynutí volebního období Sněmu a po jeho zrušení, dokud se nově zvolený Sněmu nesejde ke stálému zasedání. Čl. 76 (1) V době od rozpuštění Sněmu nebo po uplynutí jeho volebního období do zahájení stálého zasedání nově zvoleného Sněmu může Stálý výbor přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona. (2) Stálému výboru však nepřísluší přijímat zákonné opatření ve věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního zákona a mezinárodních smluv podle čl. 10. (3) Zákonné opatření může Stálému výboru navrhnout pouze vláda. (4) Zákonné opatření Stálého výboru podepisuje předseda Sněmu, prezident republiky a předseda vlády; vyhlašuje se stejně jako zákony. (5) Zákonné opatření Stálého výboru musí být schváleno Sněmem na jeho první schůzi. Neschválí-li je Sněm, pozbývá další platnosti.


HLAVA ČTVRTÁ Referendum Čl. 77 Referendum může být vyhlášeno a) ke schválení ústavního zákona nebo zákona, b) ke vstupu do svazku států nebo vystoupení z takového svazku, c) k uzavření mezinárodní smlouvy, kterou Moravskoslezská republika omezuje svoji působnost ve vztahu k cizímu státu nebo svazku států. Čl. 78 (1) Referendum vyhlašuje předsednictvo Sněmu usnesením. (2) Předsednictvo Sněmu vyhlašuje referendum na návrh nejméně jedné pětiny poslanců Sněmu, vlády nebo prostřednictvím petice nejméně jedné desetiny občanů, kteří se zúčastnili posledních voleb do Sněmu. Čl. 79 Předmětem referenda nemohou být základní práva a svobody, daně a poplatky a státní rozpočet. Čl. 80 Výsledek referenda, který má závaznost ústavního zákona, může Sněm ústavním zákonem zrušit nebo změnit nejdříve po pěti letech. Čl. 81 O hlasovacím právu v referendu platí ustanovení o volebním právu do Sněmu obdobně. Čl. 82 V referendu předložený návrh je přijat, jestliže se pro něj vyslovila nadpoloviční většina oprávněných voličů. O ústavnosti postupu lidového hlasování před vyhlášením jeho výsledků rozhoduje Ústavní soud. Čl. 83 Podrobnosti o podávání návrhů, vyhlašování a provádění referenda stanoví zákon. HLAVA PÁTÁ Vláda Čl. 84 (1) Vláda je nejvyšším orgánem výkonné moci. (2) Vláda se skládá z předsedy, místopředsedů a ministrů. Čl. 85 (1) Předsedu vlády jmenuje a odvolává prezident republiky. (2) Za předsedu vlády může být jmenován každý občan Moravskoslezské republiky, který je volitelný do Sněmu. Čl. 86 Na návrh předsedy vlády prezident republiky jmenuje a odvolá další členy vlády a pověří je řízením ministerstev. Za místopředsedy vlády a ministra může jmenovat občana, který je volitelný za poslance Sněmu.


Čl. 87 Členové vlády skládají do rukou prezidenta republiky tento slib: "Slibuji na svou čest a svědomí věrnost Moravskoslezské republice. Své povinnosti budu plnit v zájmu občanů. Budu zachovávat ústavu a ostatní zákony a pracovat tak, aby byly uváděny do života. "

Čl. 88 Funkce člena vlády je neslučitelná s funkcí poslance, člena Ústavního soudu, voleného člena Národního kontrolního úřadu a soudce. Čl. 89 Předseda vlády je povinen do 15 dnů po jmenování vlády požádat Sněm o vyslovení důvěry vládě. Čl. 90 (1) Vláda je odpovědná Sněmu. (2) Sněm může vládě nebo jednotlivému členu vlády vyslovit nedůvěru. Vysloví-li Sněm vládě nebo členu vlády nedůvěru, prezident vládu nebo člena vlády odvolá. (1) (2) (3) (4)

Čl. 91 Vláda může kdykoli požádat Sněm o vyslovení důvěry. Odepře-li Sněm vyslovit vládě důvěru, prezident vládu odvolá. Vláda nebo její jednotlivý člen mohou podat demisi do rukou prezidenta. Vláda podá demisi vždy po ustavující schůzi Sněmu. Jestliže předseda vlády podá demisi, prezident vládu odvolá.

Čl. 92 (1) Odvolá-li prezident vládu nebo přijme-li její demisi, může ji pověřit, aby vykonávala své funkce prozatímně až do jmenování nové vlády. (2) Odvolá-li prezident člena vlády nebo přijme-li jeho demisi, může na návrh předsedy vlády určit, který z členů vlády povede prozatímně věci dosud zpravované členem vlády, kterého odvolal, nebo jehož demisi přijal. Čl. 93 (1) Vláda je schopna se usnášet, pokud je přítomna nadpoloviční většina jejích členů. (2) K přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů vlády.

a) b) c) d) e) f) g) h) i)

Čl. 94 Vláda rozhoduje ve sboru o návrzích zákonů, o nařízeních vlády, o programu vlády a o jeho plnění, o zásadních opatřeních k zajištění hospodářské a sociální politiky Moravskoslezské republiky, o návrzích státního rozpočtu a státního závěrečného účtu, o mezinárodních smlouvách Moravskoslezské republiky, jejichž vyjednávání přenesl na vládu prezident republiky, o souhlasu s přenesením sjednávání mezinárodních smluv na její jednotlivé členy, o podání návrhu na Ústavní soud, aby rozhodl o souladu sjednané mezinárodní smlouvy, na kterou je třeba souhlasu Sněmu, s ústavou a s ústavním zákonem, o zásadních otázkách vnitřní a zahraniční politiky,


j) k) l) m) n)

o podání návrhu zákona nebo jiného závažného opatření na veřejnou diskusi, o tom, že požádá o vyslovení důvěry, o udělení amnestie ve věcech přestupků, o jmenování a odvolávání dalších státních funkcionářů v případech stanovených zákonem, o návrhu na prohlášení válečného stavu, o návrhu na nařízení mobilizace ozbrojených sil, o návrhu na vyhlášení výjimečného stavu a o návrhu na jejich ukončení, o vyhlášení a ukončení nouzového stavu, o) o vyslání ozbrojených sil mimo území Moravskoslezské republiky za účelem humanitární pomoci, vojenských cvičení nebo mírových pozorovatelských misí, o souhlasu s přítomností zahraničních ozbrojených sil na území Moravskoslezské republiky na účel humanitární pomoci, vojenských cvičení nebo mírových pozorovatelských misí, o souhlasu s přechodem zahraničních ozbrojených sil přes území Moravskoslezské republiky, p) o vyslání ozbrojených sil mimo území Moravskoslezské republiky, pokud jde o plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení, a to nejdéle na dobu 60 dní; toto rozhodnutí vláda neprodleně oznámí Sněmu, q) o dalších otázkách, pokud to stanoví zákon. Čl. 95 (1) K provedení zákona a v jeho mezích může vláda vydávat nařízení. (2) Nařízení vlády podepisuje předseda vlády. (3) Nařízení vlády se musí vyhlásit způsobem, který stanoví zákon. Čl. 96 Vláda má právo udělovat amnestii ve věcech přestupků. Podrobnosti stanoví zákon. Čl. 97 Ústřední orgány státní správy a místní orgány státní správy se zřizují zákonem. Čl. 98 Ministerstva a jiné orgány státní správy na základě zákonů a v jejich mezích mohou vydávat obecně závazné právní předpisy, jsou-li k tomu zmocněny zákonem. Tyto obecně závazné právní předpisy se vyhlašují způsobem, který stanoví zákon. HLAVA ŠESTÁ Prezident republiky Čl. 99 Prezidenta republiky volí a odvolává Sněm. Čl. 100 Prezidentem republiky může být státní občan Moravskoslezské republiky, který je volitelný do Sněmu a ke dni volby dosáhl věku 21 let. Čl. 101 (1) Navrhovat kandidáta je oprávněno nejméně deset poslanců. (2) Prezidentem republiky je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců. (3) Nezíská-li žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců, koná se do čtrnácti dnů druhé kolo volby. (4) Do druhého kola postupují dva kandidáti, kteří získali nejvyšší počet hlasů v prvém kole. (5) Jeli více kandidátů na prvém nebo druhém místě, kteří získali stejný počet hlasů, postupují do druhého kola všichni takoví kandidáti.


(6) V druhém kole je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců. (7) Nebyl-li zvolen prezident republiky ani ve druhém kole, konají se nové volby. Čl. 102 (1) Volební období prezidenta je pětileté; počíná dnem, kdy prezident složí slib. (2) Nikdo nesmí být zvolen prezidentem více než dvakrát po sobě. Mezi koncem druhého funkčního období a novým složením slibu musí být proluka nejméně 5 let. Čl. 103 Prezident skládá před Sněmem tento slib: „Slibuji věrnost Moravskoslezské republice. Budu zachovávat její ústavu a ostatní zákony a dbát blaha jejího lidu.“ Čl. 104 (1) Funkce prezidenta není slučitelná s jinými veřejnými funkcemi. Její výkon je neslučitelný s výkonem jiných zaměstnání a povolání s výjimkou vědecké, literární a umělecké činnosti. (2) Je-li prezidentem zvolen poslanec nebo předseda nebo člen vlády, zaniká jeho mandát nebo funkce ve vládě dnem složení slibu.

a) b) c) d) e) f) g) h) i) j)

Čl. 105 Prezident zastupuje Moravskoslezskou republiku navenek, ratifikuje mezinárodní smlouvy a politické a hospodářské smlouvy obecné povahy; jmenuje a pověřuje vyslance; podepisuje zákony; má právo vracet s připomínkami zákony; jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády; jmenuje a odvolává rektory vysokých škol a jmenuje vysokoškolské profesory; jmenuje generálního prokurátora; propůjčuje řády a vyznamenání; má právo po projednání s vládou vyhlašovat amnestii, promíjet a zmírňovat tresty uložené soudy a nařizovat, aby se trestní řízení nezahajovalo nebo aby se v něm nepokračovalo, a zahlazovat odsouzení; vyhlašuje referendum.

Čl. 106 Prezident je odpovědný z výkonu své funkce Sněmu. Sněm může prezidenta odvolat z funkce souhlasem tří pětin poslanců. Čl. 107 Prezidenta lze stíhat pouze za úmyslné porušení ústavy nebo za velezradu. O podání žaloby na prezidenta rozhoduje Sněm třípětinovou většinou všech poslanců. Žalobu podává Sněm na Ústavní soud, který o ní rozhodne v plénu. Odsuzující rozhodnutí Ústavního soudu znamená ztrátu funkce prezidenta a způsobilosti tuto funkci znovu získat. HLAVA SEDMÁ Územní samospráva Čl. 108 (1) Orgány státní moci a samosprávy v územních obvodech, které určí zákon, jsou národní výbory.


(2) V rozsahu stanoveném zákonem vykonávají národní výbory a jejich orgány též státní správu. Čl. 109 (1) Národní výbory jsou složeny z poslanců, kteří jsou lidem voleni, lidu odpovědni a mohou být lidem odvoláni. (2) Národní výbory se volí na dobu 4 let. (3) Podmínky výkonu volebního práva do národních výborů a způsob provádění voleb, ztráty mandátu a odvolávání poslanců stanoví zákon. Čl. 110 Práva a povinnosti poslanců národních výborů stanoví zákon. Čl. 111 (1) Samospráva příslušné obce nebo území, ve kterém se vytváří národní výbor, je zaručena Ústavou Moravskoslezské republiky a ostatními zákony. (2) Obce, města a příslušná území mohou vlastnit majetek. Zdroje tohoto majetku tvoří zejména místní daně (odvody) a poplatky, podíl na ostatních daních, příjmy z vlastní činnosti a státní dotace. (3) Národní výbory hospodaří na principu samostatného rozpočtu. Čl. 112 (1) Národní výbory zabezpečují na svém území komplexní hospodářský a sociální rozvoj v souladu se zájmy občanů, směřujícími k ochraně a tvorbě zdravého životního prostředí a k uspokojování sociálních a kulturních potřeb občanů. (2) Národní výbory mohou v souladu se zákonem a v jeho mezích zřizovat subjekty hospodářských vztahů; podporují všechny formy podnikání směřující k obecnému prospěchu a blahu obce. Čl. 113 (1) Národní výbory plní své úkoly v součinnosti s politickými stranami, občanskými organizacemi a spolky, které v daném území působí. Spolupracují s nimi zejména při řešení otázek hospodářského a sociálního rozvoje územního obvodu. (2) Národní výbory zkoumají zájmy a potřeby občanů a dbají ve své činnosti veřejného mínění. Ve své činnosti uplatňují zásadu veřejnosti; zásadní otázky předkládají před rozhodnutím k veřejné diskusi. (3) Věci stanovené zákonem předkládají národní výbory lidovému hlasování (místní referendum). Čl. 114 (1) Nejvyšším orgánem národního výboru je plenární zasedání. (2) Národní výbory volí radu jako výkonný orgán a zřizují kontrolní, poradní a iniciativní orgány. (3) Podrobnosti o organizaci národních výborů stanoví zákon. Čl. 115 (1) Národní výbory mohou na základě zákona a v jeho mezích vydávat pro své územní obvody obecně závazná nařízení. (2) Národní výbory se ve své samosprávné působnosti řídí jen Ústavou Moravskoslezské republiky a ostatními zákony. (3) Ve věcech svěřených národním výborům k výkonu státní správy se národní výbory řídí též usneseními vlády a národního výboru vyššího stupně.


HLAVA OSMÁ Soudy Čl. 116 Soudní moc vykonávají nezávislé státní soudy. Čl. 117 Soudnictví se provádí na všech stupních odděleně od jiných státních orgánů. ODDÍL PRVNÍ Ústavní soud Čl. 118 Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Čl. 119 (1) Ústavní zákon rozhoduje a) o souladu zákonů s ústavními zákony, b) o souladu zákonů, nařízení vlády a ostatních právních předpisů s mezinárodními smlouvami, které jsou v Moravskoslezské republice bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem, c) o souladu zákonů s mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, d) o souladu nařízení vlády a ostatních právních předpisů s ústavními zákony a zákony. (2) Pokud se v tomto článku a dále mluví o zákonech, rozumí se jimi také zákonná opatření Stálého výboru Sněmu. Čl. 120 (1) Jestliže Ústavní soud svým nálezem vysloví, že je nesoulad mezi právními předpisy ve smyslu čl. 119, pozbývají dotčené předpisy, jejich části, popřípadě některá jejich ustanovení účinnosti vyhlášením nálezu podle odst. 2. Orgány, které tyto předpisy vydaly, jsou povinny je do šesti měsíců od vyhlášení nálezu uvést do souladu s ústavními zákony, popřípadě mezinárodními smlouvami nebo zákony. Neučiní-li tak, pozbývají takové předpisy, jejich části nebo ustanovení platnosti uplynutím této lhůty. (2) Nález Ústavního soudu se vyhlásí v úřední sbírce určené k vyhlašování zákonů Sněmu. Čl. 121 Ústavní soud rozhoduje kompetenční spory a) mezi Sněmem, prezidentem republiky a vládou, b) mezi úřady státní správy a národními výbory v otázkách samosprávné působnosti nebo orgány zájmové samosprávy v otázkách jejich působnosti stanovené zákonem. Čl. 122 Ústavní soud podává výklad ústavních zákonů Sněmu, je-li věc sporná. Podmínky stanoví zákon. Čl. 123 Ústavní soud rozhoduje o ústavních stížnostech proti opatřením, rozhodnutím nebo jiným zásahům orgánů veřejné moci, jestliže stěžovat tvrdí, že jimi byly porušeny jeho základní práva a svobody zaručené touto ústavou nebo jiným ústavním zákonem anebo mezinárodními smlouvami,


které jsou v Moravskoslezské republice bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem. Podmínky stanoví zákon. Čl. 124 Ústavní soud rozhoduje o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo politického hnutí nebo jiná rozhodnutí týkající se jejich činnosti jsou v souladu s ústavními a jinými zákony. Podrobnosti stanoví zákon. Čl. 125 (1) Ústavní soud se skládá z jedenácti soudců. (2) Soudce Ústavního soudu jmenuje prezident republiky z dvaadvaceti osob navržených Sněmem na dobu sedmi let. (3) Soudcem může být bezúhonný občan, který je volitelný do Sněmu, dosáhl věku 35 let, má vysokoškolské právnické vzdělání a je nejméně 10 let činný v právnickém povolání. Čl. 126 (1) Soudce Ústavního soudu nelze trestně stíhat ani ho vzít do vazby bez souhlasu Ústavního soudu. Odepře-li Ústavní soud souhlas k trestnímu stíhání, je trestní stíhání navždy vyloučeno. (2) Byl-li soudce přistižen a zadržen při trestném činu, příslušný orgán je povinen to ihned oznámit předsedovi Ústavního soudu. Byl-li soudce vzat do vazby, je soud povinen to ihned oznámit předsedovi Ústavnímu soudu; soudce musí být z vazby ihned propuštěn, jestliže Ústavní soud odmítl souhlas k dalšímu trvání vazby, nebo jestliže do 14 dnů o tom nerozhodl. Čl. 127 Funkce soudce Ústavního soudu je neslučitelná s funkcí poslance Sněmu a předsedy nebo člena vlády, jakož i s funkcí v politické straně nebo hnutí. ODDÍL DRUHÝ Obecné soudy Čl. 128 (1) Soudy rozhodují v občanských a trestních věcech; soudy přezkoumávají i zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy a zákonnost rozhodnutí, opatření nebo jiných zásahů veřejných orgánů, pokud tak stanoví zákon. (2) Soudy rozhodují v senátech, pokud zákon nestanoví, že ve věci rozhoduje jediný soudce. Zákon stanoví, kdy se rozhodování senátu účastní i přísedící soudci z řad občanů a ve kterých věcech může rozhodnout i zaměstnanec soudu pověřený soudcem. Proti rozhodnutí zaměstnance soudu pověřeného soudcem je přípustný opravný prostředek, o němž rozhoduje vždy soudce. (3) Rozsudky se vyhlašují jménem republiky a vždy veřejně. Čl. 129 (1) Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud Moravskoslezské republiky a ostatní soudy. (2) Podrobnější úpravu soustavy soudů, jejich působnost, organizaci a řízení před nimi stanoví zákon. Čl. 130 Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a při rozhodování jsou vázáni ústavou, ústavním zákonem, mezinárodní smlouvou podle čl. 6 odst. 1 a zákonem.


(1) (2)

(3)

(4)

Čl. 131 Soudce jmenuje a odvolává prezident republiky na návrh Sněmu; jmenuje jejich bez časového omezení. Soudcem může být jmenován občan Moravskoslezské republiky, který je volitelný do Sněmu, dosáhl věku 30 let, má vysokoškolské právnické vzdělání a splňuje předpoklady soudcovské způsobilosti, které dávají záruku, že funkce soudce bude vykonávat řádně. Další předpoklady pro jmenování soudcem a jeho funkční postup, jakož i rozsah imunity soudců stanoví zákon. Soudce skládá do rukou prezidenta republiky tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu spravovat ústavou, ústavními zákony, mezinárodními smlouvami, které Moravskoslezská republika ratifikovala a byly vyhlášeny způsobem stanoveným zákonem, a zákony, budu vykládat zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení, nezávisle a nestranně.“ Složením slibu se soudce ujímá své funkce.

Čl. 132 Soudce se může své funkce vzdát písemným sdělením prezidentovi republiky. Jeho funkce v takovém případě zaniká uplynutím kalendářního měsíce, ve kterém bylo písemné oznámení o vzdání se funkce doručeno. Čl. 133 (1) Prezident republiky na návrh Sněmu soudce odvolá na základě pravomocného odsuzujícího rozsudku za úmyslný trestný čin, nebo pokud byl pravomocně odsouzen za trestný čin a soud nerozhodl v jeho případě o podmíněném odložení výkonu trestu odnětí svobody, na základě rozhodnutí disciplinárního senátu pro čin, který je neslučitelný s výkonem funkce soudce, nebo pokud zanikla jeho volitelnost do Sněmu. (2) Prezident republiky na návrh Sněmu může soudce odvolat, a) pokud mu zdravotní stav dlouhodobě nedovoluje, nejméně po dobu jednoho roku, řádně vykonávat soudcovské povinnosti, b) jestliže dosáhl věku 65 let. (1) (2) (3) (4) (5)

Čl. 134 Soudce lze přeložit na jiný soud jen s jeho souhlasem nebo na základě rozhodnutí disciplinárního senátu. Dočasné pozastavení výkonu funkce soudce nesmí zasahovat do nezávislého výkonu soudnictví. Důvody přerušení výkonu soudcovské funkce, podmínky na dočasné přidělení soudce a další podmínky na dočasné pozastavení výkonu funkce soudce stanoví zákon. Způsob ustanovení přísedících soudců stanoví zákon. Za rozhodování nelze soudce ani přísedícího soudce z řad občanů stíhat, a to ani po zániku jejich funkce. Proti rozhodnutí o zahájení stíhání soudce může dotyčný soudce podat stížnost, o níž rozhoduje generální prokurátor. ODDÍL TŘETÍ Prokuratura a veřejný ochránce práv Prokuratura Čl. 135 Prokuratura chrání práva a zákonem chráněné zájmy fyzických a právnických osob a státu.


Čl. 136 V čele prokuratury je generální prokurátor, kterého jmenuje a odvolává prezident republiky na návrh Sněmu. Čl. 137 Podrobnosti o jmenování a odvolávání, právech a povinnostech prokurátorů a organizaci prokuratury stanoví zákon. Veřejný ochránce práv Čl. 138 Veřejný ochránce práv je nezávislý orgán Moravskoslezské republiky, který v rozsahu a způsobem stanoveným zákonem chrání základní práva a svobody fyzických a právnických osob v řízení před orgány veřejné správy a dalšími orgány veřejné moci, pokud je jejich jednání, rozhodování nebo nečinnost v rozporu s právním řádem. Čl. 139 Veřejného ochránce práv volí Sněm na období pěti let. Za veřejného ochránce práv lze zvolit občana Moravskoslezské republiky, který je volitelný za poslance Sněmu a v den volby dosáhl věku 35 let. Čl. 140 Podrobnosti o volbě a odvolávání veřejného ochránce práv, o jeho působnosti, o podmínkách výkonu jeho funkce, o způsobu právní ochrany, o předkládání návrhů na zahájení řízení před Ústavním soudem a o uplatňování práv fyzických a právnických osob stanoví zákon. HLAVA DEVÁTÁ Nejvyšší kontrolní úřad Čl. 141 Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán vykonávající kontrolu hospodaření s rozpočtovými prostředky, se státním majetkem, majetkovými právy a pohledávkami státu. Čl. 142 (1) V čele Nejvyššího kontrolního úřadu je předseda. Předsedu a místopředsedy Nejvyššího kontrolního úřadu volí a odvolává Sněm. (2) Za předsedu Nejvyššího kontrolního úřadu může být zvolen každý občan Moravskoslezské republiky, který je volitelný do Sněmu. (3) Stejná osoba může být zvolena za předsedu Nejvyššího kontrolního úřadu nejdéle v dvou po sobě následujících pětiletých obdobích. Čl. 143 Nejvyšší kontrolní úřad předkládá nejméně jednou ročně zprávy o výsledcích kontrolní činnosti Sněmu a vždy, když o to požádá Sněm. Čl. 144 Působnost, pravomoc a vnitřní organizační členění Nejvyššího kontrolního úřadu stanoví zákon.


HLAVA DESÁTÁ Obecná ustanovení Čl. 145 Nerostné bohatství, podzemní vody, přírodní léčivé zdroje a vodní toky jsou ve vlastnictví Moravskoslezské republiky. Čl. 146 (1) Státními symboly jsou státní znak, státní vlajka, standarta prezidenta republiky, státní pečeť a státní hymna. (2) Podrobnosti o státních symbolech a o jejich používání upravuje zákon. Čl. 147 Hlavním městem Moravskoslezské republiky a pravidelným sídlem jejích ústředních orgánů je Olomouc. Postavení Olomouce jako hlavního města Moravskoslezské republiky upraví zákon. Zákon může ustanovit za sídlo jednotlivých ústředních orgánů jiné město v Moravskoslezské republice. Čl. 148 (1) Národním jazykem Moravskoslezské republiky a úředním jazykem všech orgánů veřejné moci Moravskoslezské republiky je moravský jazyk (moravština). (2) Stát dbá o ochranu moravského jazyka jako nedílné součásti státní a národní identity. (3) Práva občanů Moravskoslezské republiky, příslušníků národnostních a etnických menšin, obsažená v této Ústavě tím nejsou nijak dotčena. HLAVA DESÁTÁ Ustanovení přechodná a závěrečná Čl. 149 (1) Ústavní zákony, zákony a ostatní obecně závazné právní předpisy zůstávají v Moravskoslezské republice v platnosti, pokud neodporují této ústavě. Měnit a rušit jejich mohou příslušné orgány Moravskoslezské republiky. (2) Výklad a uplatňování ústavních zákonů, zákonů a ostatních obecně závazných právních předpisů musí být v souladu s touto ústavou. Čl. 150 Zrušují se 1. ústavní zákon č. 6/2019 ZRM, Ústava Moravskoslezské republiky, 2. ústavní zákon č. 7/2019 ZRM, o zřízení spolkových ministerstev. Čl. 151 Tato ústava nabývá účinnosti dnem vyhlášení.