S Sluší se vymýšletsi příběhyz války?

Na ruskou agresi na Ukrajině lze reagovat mnoha způsoby. Pokud máte obchodního ducha, narychlo spíchnete v hned v dubnu 2022 knihu o Volodymyru Zelenském a ukojit tak hlad čtenářů, kteří jméno ukrajinského prezidenta slyšeli poprvé 24. února.

¶ Pokud jste spisovatel, máte několik možností: buď můžete své pocity ignorovat a dál psát „to svoje“. Na tom není nic špatného. Také máte možnost čekat, jak to dopadne, a ze zpětného pohledu pak napsat něco o tom, co se stalo, co se nestalo nebo co se stát mohlo. Koneckonců pulty knihkupectví se prohýbají pod knihami o druhé světové válce, Hitlerovi a Osvětimi (jako by jiné koncentrační tábory snad ani neexistovaly). Druhá světová se nám zdá už bezpečně vzdálená, tak proč o ní nefabulovat podle libosti. ¶ Jako spisovatel ale máte i jinou možnost. Třeba vás ta děsivá, málokým očekávaná situace nutí neustále přemýšlet. Nemůžete usnout a cítíte potřebu se k ní taky nějak vyjádřit. Ne jako reportér, ne jako politický či vojenský analytik. Psát o ní jako spisovatel. Přemýšlet o tom, co se možná právě teď někde děje, domýšlet si příběhy, které se možná právě teď odehrávají pár set kilometrů od vás, zatímco vy sedíte u počítače s čajem a v prohlížeči vám problikávají zprávy z fronty.

A víte, že když budete mít tu drzost své texty dokonce publikovat, vydáváte se nebezpečí, že vás kdekdo obviní z hyenismu a pokusu si nahonit triko na cizím utrpení.

¶ Tu třetí možnost si vybral Jan Němec, jinak autor oceňovaného životopisného románu o fotografovi Františku Drtikolovi Dějiny světla nebo kontroverzně autobiografické literární mozaiky Možnosti milostného románu Svou nejnovější knihu Liliputin (s podtitulem Povídky z války) napsal podle svých slov na jeden zátah a „v přímém přenosu“, v bezprostřední reakci na dění na Ukrajině. Stejně tak se i čtou – útlý svazek pěti příběhů přelouskáte na jeden zátah za jediný večer.

¶ Psaní Liliputina nebylo pro Němce kalkulem ani honbou za senzací, ale nutkáním, bezprostřední reakcí na válku, způsobem, jak si utřídit myšlenky a pokusit se vžít se do lidí, kterým ruská agrese překreslila mapy životů. Přemýšlet o tom, co udělá válka s někým, kdo není ani bojovník, ani uprchlík, a dokonce třeba ani nežije na Ukrajině.

¶ První a poslední povídka se odehrávají mimo válku samotnou a spíš než subtilním dějem zaujmou nastavenou atmosférou. Jejich protagonisté (v prvním případě Čech, ve druhém dvojice Rusek) reagují na to, co se děje na východ, respektive na západ od nich. Tyhle dva texty tvoří jakési závorky – západní a východní – pro to, co se odehrává přímo na Ukrajině ve zbylých třech příbězích.

¶ Blízkost a naléhavost války, probíhající jen pár set kilometrů od nás, by mohla svádět k angažovanosti a schematismu (na kterých samozřejmě nemusí být vůbec nic špatného) – Jan Němec však zvolil opačnou metodu. Zkoumá, jak se v situacích, které jim byly vnuceny zvnějšku, budou chovat jeho (ne úplně obyčejné) postavy: parta dětí bez domova, které se zničehonic naskytne možnost vzít do ruky zbraně; bezdětný německý pár, který odjíždí na Ukrajinu za náhradní matkou pro své čerstvě narozené dítě; poněkud sobecký a vypočítavý dospívající kluk, který rozváží jídlo po obléhaném Mariupolu. Nejsou to hrdinové, nejsou to vojáci, nedá se dokonce ani říct, že jde o kladné či záporné postavy. Jejich příběhy jsou konkrétní a neúprosně vypointované a není obtížné je chápat i jako metafory nebo v nich najít obecnější platnost. Kdo hledá hluboký lidský příběh, bude zklamán.

¶ Každá z povídek je jiná, používá jiný jazykový rejstřík a nešetří detaily – ať už se týkají reálií, nebo psychologie postav. Přesunout se do prostředí, v němž se odehrávají, a vžít se do postav, jejichž osudy líčí, tedy nečiní čtenáři žádný problém. ¶ Je vlastně strašné, že autor potřeboval tuhle knížku vůbec napsat. Když už to ale nešlo jinak, je dobře, že vznikla a že je taková, jaká je. Nabízí čtenáři jiný pohled na to, co se kolem něj děje. Není to reportáž, nepřekrývá se s pohledem novin a televizí, netematizuje to, co je na válce vidět nejvíc. A přestože se odehrává tady a teď, mohla by se odehrávat i jinde a jindy. Až válka na Ukrajině skončí – a doufejme, že se tak stane co nejdřív – zůstane Liliputin nejen dokumentem doby, ale i knížkou, která je natolik dobrá, že ji lze číst nezávisle na důvodech, proč vznikla.