Didaktika natura

Exaktněformulovanýkonceptuální projekt o prolínání erudovaného popisu s obrazem krajiny.

Milan Krištůfek (* 1978), českobudějovický grafický designer a vizuální umělec – ve svých instalacích vše najednou. Původní profesí instalatér, jenž jednoho dne ohodil montérky do kouta a jal se s láskou dělat grafiku. Vizuální kulturou (a kresbou) se zabývá řadu let, od roku 2005 profesionálně, a to především jako grafik a designér na volné noze. Mezi jeho nejzajímavější projeky patří např. landartový cyklus "PVC natura" nebo fotografická hexalogie "Natura universum" (přetavená též v uměleckou instalaci). Zakladatel grafického studia o jednom muži (a mnoha přizvaných) Pintos (www.pintos.cz), jež hledá neotřelá řešeními na hranici experimentu.

¶ Ukázky jeho tvorby pocházejí z opticky-textového dvanáctidílného cyklu "Didaktika Natura". Jeho koncept se opírá o dvojí rovinu nahlížení na skutečnost. Jedna probíhá vizuálně, upozorňuje na plenér kontaminovaný (tu méně nápadně, tu více nápadně) umělými objekty, jimiž člověk volné přírodě může a nemusí ubližovat, ať už s úmysly ušlechtilými, či naopak. Druhá rovina se odehrává na textové úrovni a poukazuje, či spíše varuje před pseudo-odbornou rozmluvou, jež o krajině hovoří odtažitým a rezervovamým diskurzem, zatěžkaným pramálo srozumitelnou řečí, jež je vzdálená podstatě přírody, přestože jen sotva může člověk žít bez ní a mimo ni. Kontrast mezi tím, co vidíme, a tím, jak o tom mluvíme, je dalek přímočaré didaktičnosti, jak by název cyklu napovídal. Jeho smyslem je spíše připomínka rozlomu mezi realitou, v níž není nutné mluvit, a právě onou řečí, v níž později dochází k zastření esence toho, co se musí v první řadě prožít. milankristufek.com

Podpírání krajiny

Podpíráním vertikality objektivně parafrázujeme rustkalitu horizontály. Diverzitu ruiny transormujeme libidinálním charakterem technologické utopie.

Nihilismus pyromanie sensibilně transferuje v trendy a vágně osciluje na hraně variability a koherence.

Zalétávání krajiny

Koncepce lapidární kontroverze specifického charakteru je přímo úměrná stigmatizace proletariátu.

Pokud je latence tristní bývá exponent opce singularitní. To se dá definovat jako „manifestace distribuce“. Kvalifikace apeluje na autentičnost abdukce.

Vyplnění krajiny

Parafilie mnohosti flambuje globalistickým anachronismem flatusu. Revokace tohoto vztahu simuluje kompetentní kombanant v insomnii lokality. Substance bifurkace heuristicky derivuje v cirocumulus a to zejména v melanocytní mykorhizu.