Kateřina Vincourová: Arteria

Page 1

Kateล ina Vincourovรก


v podstatě se stávám architektem. Vstupuji do prostoru s velkou citlivostí a osobním vztahem k němu. Vlastně jsem nikdy neměla žádného kurátora, který by mi říkal, kde co mám pověsit. Vždycky jsem měla představu a model, už když jsem tvořila, a věci byly ovlivněné možnostmi prostoru. Toto je moje první výstava, kdy někdo jiný vybral práce, a vlastně mě to baví. Mám zase jiný druh odpovědnosti. Ještě bych se chtěla dotknout tématu tělesnosti, ale v trochu posunutém smyslu – nepřítomnosti těla. V tvých dílech se často opakují dotyky, vzpomínky, odlitky. Někdy je tělo doslovněji komodifikované v podobě modelů a figurín, často je to ale nehmotný princip nebo chybějící protějšek abstraktnější instalace. Velmi často vyprávím příběh o napětí, vztahu a souvislostech, a nemluvím o samotném těle jako fyzické schránce. O jeho „beauty“. Není v tom antická adorace formy těla. Takže v momentě, kdy používám atributy, části těla, snažím se, aby hrály co nejmenší roli. Aby měly funkci něčeho jiného než těla. A naopak předměty, které s tělem jen vzdáleně souvisí, jako třeba ramínko, na které věšíme šaty, naznačují tělo a vztahy mezi fyzickými a mentálními prvky. Vyjadřují křehkost situací. To možná nejlépe ztělesňuje práce Torso (2010–2011)... Ano, kostra je žebříkem z topůrek, která byla od pravěku důležitá pro přežití. Jsou zároveň ergonomická tím, jak se přizpůsobila naší ruce. A mimo jiné připomínají tvar kostí. Ale zároveň člověk vnímá, že jde opravdu jen o opěru a důležité je to kolem. Duše? Ano. V návaznosti na to se chci zeptat na dílo Počítání, které vzniklo loni na Mikulovském symposiu. Zdá se mi velmi odlišné od většiny tvých prací, vstupuje do něj náboženské téma… Je tam pro mne důležitá linie pohledů, což už jsem opakovala v jiných dílech. Pohled z očí do očí – v tomto případě tvých a Ježíše v obraze. Nahlížení a moc toho, kdo na tebe nahlíží a kdo je schválně vyobrazený tak, aby tě fascinoval. Sexualita, transsexualita – v těch svatých obrázcích je všechno. Pokušení už nemůže být zobrazené výmluvněji. Dlouhé vlasy a vousy. Hodně dnešních mužů tak vypadá. Zajímá tě na tom právě problematizace sexuality ve spojení s religiózní nebo jinou ikonou? Jde mi spíš o pokrytectví samotného náboženství, které zobrazuje Ježíše jako spanilého muže, který vypadá jako žena a má vtíravý pohled, jímž tě má uhranout. Celé je to opět komerce. Je to o moci. A je nějaký silný příběh, který se opakuje napříč tvými díly? Ano, jeden se opakuje. Velmi často se v poetice a kráse, která tě až unáší a šálí, objevuje skryté zlo. Vždycky tam je zároveň nějaká lehká dekadence. Mé práce jsou o snaze nepropadnout té pohádce, protože je v ní vždycky něco nebezpečného. Je pro tebe důležitá otázka místní specifičnosti versus mezinárodního jazyka umění? Ne, ve svých pracích to nevidím. Ani se necítím být součástí nějakého specifického světa se specifickou problematikou. Životní zkušenosti máme u nás samozřejmě jiné, ale z globálního hlediska v mnoha věcech nejsou zas takové rozdíly. Takže ani téma konzumu v 90. letech nebylo zaměřené na český kontext? Ne, konzum je celosvětový problém související s ekonomickým růstem. Čím více peněz lidé mají, tím více je společnost konzumní. Všichni chtějí mít plné nákupní koše, a pak vidíš, že se vyrábějí věci, které nemají žádnou kvalitu. Nestojí žádné peníze. Je to jen ekologický odpad. Třeba jako boty z umělých hmot. Vejdeš do obchodu a už na základě vůně si říkáš, že to musí být jedovaté. Ale lidé jsou šťastní, protože si mohou koupit mnohem více bot, než potřebují. Doba je prostě taková.

Hlavními partnery Společnosti Jindřicha Chalupeckého jsou Ministerstvo kultury ČR, Magistrát hlavního města Prahy a J&T Banka. © Společnost Jindřicha Chalupeckého Výstava a vydání katalogu se uskutečňují za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky a Velvyslanectví České republiky ve Washingtonu, v rámci programu Společnosti Jindřicha Chalupeckého.

Rozhovor Barbory Ciprové s Kateřinou Vincourovou velmi důležitý, protože společnost kolem nás byla nesmírně konzumní. Včetně umělců. Já jsem spolu se svým partnerem žila na tu dobu a náš český kontext alternativnějším životem a ve své tvorbě jsem potom mluvila o věcech, které nikdo moc nechápal. Už tehdy pro mě bylo téma například to, že lidé vlivem nové komunikační technologie nebudou navazovat osobní vztahy, budou komunikovat skrze sítě, ležet u telefonu a volat si jako mrtvoly. Myslím si, že jsem v té době neměla úplně své publikum. Lidé se mě například stále ptali, proč si nekoupíme nové auto, když na to máme. Možná lpěli na jistotách a nechtěli si připustit jejich dočasnost? Nikdo třeba nechtěl slyšet nic o ekologii. Opravdu. Zároveň tady nebyly informace. I já jsem je měla zprostředkované od svého partnera, který byl ze zahraničí, ale nevěděla jsem, kam s nimi. Tak jsem V jednom rozhovoru jsi vyprávěla o vzniku díla se to snažila zpracovávat v kritickém pohledu. Ne, Bez názvu (2011). O tom, jak jsi ve velkoobchodu že bych měla pocit, že jsem byla výjimečně infornakoupila metry prádlové gumy, navezla ji do movanější nebo agilnější než jiní umělci. Ale prostě ateliéru, a pak se nechala materiálem vést. Do prostoru jsi pak vytáhla toto monumentální dílo. to tehdy v umění nebylo takové téma. A nakolik tento apel Pracuješ takto intuitivně vždy, kdy dílo vzniká zůstává v tvých současných dílech? Nejsou tvé především z vlastností materiálu, nebo tvoříš na základě hotového konceptu? Obě linie jdou para- práce politické či například feministické až druhotně? Když jsem měla poslední výstavu v Brně, lelně. Nemůžu tvořit bez jasného konceptu. Koupi dostal se ke mně jen jeden komentář, jak je výstava té gumy předcházela fáze uvažování nad tím, že politická. Všichni jinak mluvili jen o tom, jak je femibych si chtěla načrtnout jednoduchou kresbu nistická. Ale přitom tam byla vystavena například v prostoru. Konkrétně výkres knihovny, polic a prázdna. Přemýšlela jsem o místech, na která se ruka s bílou vlajkou! (Kouzelnice pro mír, 2016). Dokonce jsem uvažovala, že zpracuji holubici míru. něco pokládá a jsou nedílnou součástí rodinného života, nad předměty, které se tam odkládají a mají A vlastně i ruce s provazem (Bez názvu, 2016) jsou specifický význam. Zajímaly mě příběhy o existen- pochodem lidí. Takže z mého pohledu tam politický ci a historii knihoven jako odkazu na statut rodiny. apel stále je. Ale práce jsou tak křehké, že mám asi tendenci v nich podobnou agendu někam schovat K volbě tohoto konkrétního materiálu mě inspiroa spojovat je více s intimitou. Není tam nikdy jen valo, jak jsem během tříleté pauzy na mateřské jeden příběh, ale více příběhů paralelně. neustále zapínala dětské kalhoty a nastavovala Takže bys byla ráda, v pase gumičky pokaždé, když děti zase vyrostly. aby díla byla čtená ve dvou rovinách. Ano. Někdo Koupila jsem tedy gumu a s motouzem šla do to tam vidí, a někdo ne. Vidíme to, co chceme ateliéru. Pak jsem v dalších obchodech už možná víc intuitivně nakupovala materiály, u kterých jsem vidět, a já tu volbu nechávám na divákovi. Nakolik usiluješ o vycítila, že bych je mohla využít. Zajímala mě intimita, křehkost, věci jakožto symboly. Je to jednoduché. znění té více femininní, nebo vyloženě feminiKdyž jdeš do jakéhokoli obchodu a zadáš si téma, stické stránky? Je to tvůj postoj nebo agenda, nebo spíše asociace ze strany publika a umělecvždycky to tam najdeš. Kdyby ti někdo nabídl kého světa, vycházející z podoby tvých děl a mapřehled potravin a vymezil téma intimita, vybrala by sis spíš mouku a cukr než něco jiného. Namísto teriálů, které používáš? Já jsem se tím tématem polic jsem ale nakonec vytáhla do prostoru „živou vlastně nikdy nezabývala. Už vůbec ne nějakou kritickou rovinou, nespokojeností, nespravedlností. květinu“. Teprve v ten moment jsem se, jak říkáš, nechala naprosto vést materiálem. Pracuji jen s tím, že jsem žena a ráda se otevřeně Tvoje práce často jako žena projevuji. Ráda mluvím i o tom, že my působí, že jsou v prostoru jen tak s lehkostí ženy máme žít bohatým intimním životem. Považuji načrtnuté, ale je za tím určitě velká preciznost. za strašně důležité, aby byli lidé spokojení také Přesně tak, je třeba pocitově uchopit mezipropo sexuální stránce – vidím v tom určitou životní story a měřítka. Ve fázi, kdy věci propojuješ, tam rovnováhu. To všechno se do díla promítá a může má být nějaké napětí, síla. Více než sochy, body, být zpětně čteno skrze feministickou perspektivu. piedestaly je pro mě důležitý prostor mezi nimi, Teď bych přeskočila který naplňuji. Piedestaly jsou jen háky, které trochu jinam a zeptala se na moment, který se když se ulomí, vzájemné vztahy se rozpadnou. v tvých dílech často objevuje, a tím je monumenNapětí vztahů je to, co řeším. talita. Postupuješ od drobných věcí, které se V tvých dílech se často často rozvíjejí ve velmi rozměrná site-specific objevuje moment balancování, křehkosti. Člověk díla. Mohla bys tuto tendenci popsat? Myslím si, má až pocit, že se vše může každou chvíli že to vyplývá ze strachu, že nebudu schopná uchorozsypat. Dá se v tomto smyslu mluvit o jistém pit, co chci předat. Mám potom takovou pavoučí životním pocitu? Ano, je to tak. Důvodů je více. tendenci – vytvářím prostorovou situaci, do které V takovém tom citlivém věku mezi 18 až 26 lety mi chci diváka uchopit, chytit, ne-li fyzicky atakovat, zemřelo několik blízkých lidí. Také jsem nějakou abych byla schopná předat to své. Nevyjadřuji se dobu žila v Rusku, kde jsem viděla existenciální primárně prostřednictvím slov či konceptuálních tvrdost života, kdy jsou lidé vhozeni do úplně úvah. To je pro mě hrozně pomalá a neosobní jiných morálních měřítek, než jak to je v našem linie. Já potřebuji doteky. Chci si člověka chytnout „bezpečném“ světě. A pak to jsou mezilidské a strčit ho do kapsy. Ale samozřejmě vím, že tím vztahy a moment, kdy jsem pochopila, jak lehce ho můžu odradit, může to být i nepříjemné. Mám mohou skončit. Vztahy jsou strašně důležité a ba- tendenci vytvářet prostory v prostorách. Zásahem lanc štěstí, stability a rovnováhy je velmi křehký. Je do prostoru měnit divákovi horizonty, úhly pohledu dobré si uvědomovat, že se všechno může změnit. a dostávat ho do fyzické konfrontace s dílem. Ale to neznamená, že se tím máme trápit nebo se A nakolik je pro tebe bát. Lepší je prostě přijmout fakt, že všechno, co důležité vycházení z charakteru, historie daje krásné, taky můžeme ztratit. V 90. letech jsem ného místa? Strašně moc. I když zároveň málose také hodně zabývala celospolečenskými prokteré moje dílo je nepřenositelné. Když ale přiblémy. Ekologií a konzumem. Ten apel byl pro mě stupuji k prostoru, ve kterém mám vystavovat,

www.sjch.cz

Linie pohledů


Bez názvu, galanterie, dřevo, sklo, filc, jehlice, nit / Untitled, haberdashery materials, wood, glass, felt, needles, thread, 320×550×250 cm, 2011

Kateřina Vincourová


Bez názvu, galanterie, dřevo, sklo, filc, jehlice, nit / Untitled, haberdashery materials, wood, glass, felt, needles, thread, 320×550×250 cm, 2011



Bez názvu, galanterie, dřevo, sklo, filc, jehlice, nit / Untitled, haberdashery materials, wood, glass, felt, needles, thread, 320×550×250 cm, 2011



Kosmos, plast, kůže, různé rozměry / Cosmos, plastic, leather, dimensions vary, 2018


Torso, galanterie, dřevo, textil / Torso, haberdashery materials, wood, textile, 325×85×25 cm, 2010–2011


Kosmos, plast, kůže, různé rozměry / Cosmos, plastic, leather, dimensions vary, 2018



Bez názvu, textil, dřevo, polystyren / Untitled, textile, wood, polystyrene, 18×14×14 cm, 2010–2011


Torso, galanterie, dřevo, textil / Torso, haberdashery materials, wood, textile, 325×85×25 cm, 2010–2011


Východ slunce, porcelån, papír, filc, kov / Sunrise, porcelain, paper, felt, metal, 103x320x210 mm, 2017


Pod lampou, papĂ­r, porcelĂĄn, plast, kov / Under the Lamp, paper, porcelain, plastic, metal, 183x345x550 mm, 2017


Bez nรกzvu, sรกdra, provaz / Untitled, plaster, rope, 700ร 120 cm, 2016



Untitled, plaster, rope / Bez nรกzvu, sรกdra, provaz, 700ร 120 cm, 2016



Without Touch, plastic / Bez doteku, plast, 98x124x15 cm, 2017


Untitled, plaster, rope / Bez nรกzvu, sรกdra, provaz, 700ร 120 cm, 2016


Without Touch, plastic / Bez doteku, plast, 98x124x15 cm, 2017



Poetry, wood, silk / Poezie, dřevo, hedvábí, 30x200 cm, 2014


Poetry, wood, silk / Poezie, dřevo, hedvábí, 30x200 cm, 2014


Three Graces, zipper, dimensions vary / Tři Grácie, zip, různé rozměry, 2014


Three Graces, zipper, dimensions vary / Tři Grácie, zip, různé rozměry, 2014


Three Graces, zipper, dimensions vary / Tři Grácie, zip, různé rozměry, 2014



Three Graces, zipper, dimensions vary / Tři Grácie, zip, různé rozměry, 2014

Three Graces, zipper, dimensions vary / Tři Grácie, zip, různé rozměry, 2014

Kateřina Vincourová

na Vincourová


I would also like to touch upon the theme of corporeality, but with a little twist – the absence of body. Touching, memories, casts are a recurrent theme in your work. Sometimes the body is rather literally commodified in the form of models and mannequins, however, often it is an immaterial principle or a missing counterpart of a rather abstract installation. I often tell the story of tension, relationship and context rather than talking about the body as a mortal frame. About its “beauty.” It’s not about the ancient adoration of the body. So once I use the attributes, parts of the body, I try for them to play as little a role as possible; to have the function of anything else but the body. On the other hand, objects that relate to the body only remotely, such as a coat hanger, allude to the body and the relations between physical and mental elements. They express the fragility of situations. That is perhaps best embodied by the work Torso (2010–2011)... Yes, the skeleton is a ladder of helves that have been crucial for survival since prehistoric times. At the same time, they are ergonomic as they have adapted to our hand. Besides other things, they also remind of the shape of bones. But one also feels that they are really a mere support structure and what is important is what is around it. The soul? Yes. In respect to that, I also want to ask about the work Counting made at last year’s Mikulov Symposium. I find it very different from most of your works, as it addresses a religious theme... What is important to me there is the line of looking which is a recurrent theme in my works. Looking eye to eye – in this case it’s your eyes and the eyes of Christ in the picture. The gaze and the power of the one who is looking at you and who is intentionally depicted so as to fascinate you. Sexuality, transsexuality – those religious images have everything. Temptation cannot be depicted in a more telling way. Long hair and beard. Many men look like that today. Is the issue of sexuality in connection with a religious or another icon what interests you about that? It is rather about the hypocrisy of the religion that depicts Christ as a handsome man looking like a woman with a haunting look to bewitch you. The whole thing is about commerce again. It is about power. Is there a strong story that is recurrent across your work? Yes, there is one. In all that poetry and beauty that captures you and even deceives you, very often there is hidden evil. At the same time, there is also slight decadence. My works are about the attempt not to succumb to that beauty, for there is always something dangerous about it. Is the question of local specificity versus the international language of art important for you? No, I don’t see that in my works. I don’t feel to be part of a specific world with specific issues. We do have a different life experience, but from the global perspective, the differences are not that big in many respects. So even the theme of consumerism in the 1990s was not focused on the Czech context? No, consumerism is a global problem connected to economic growth. The more money people have, the more consumerist society is. Everybody wants to have full shopping baskets, and then we make products of absolutely poor quality. They don’t cost anything. It’s just ecological waste. Take plastic shoes for instance. You enter the store and already based on the smell you think they must be poisonous. But people are happy because they can buy many more shoes than they need. The times are simply like that.

www.sjch.cz

Interview with Kateřina Vincourová by Barbora Ciprová Maybe they clung to their certainties and did not want to admit their In one of your interviews, you spoke about making transience? For instance, nobody would hear Untitled (2011). How you bought yards of elastic in about ecology. Not at all. At the same time, there a wholesale store, brought it to your studio and let was no information available here. I had access the material lead you. Then you stretched a monu- to it through my partner who came from abroad, mental artwork in space. Do you always work intu- but I didn’t know what to do with it. So I tried to itively like that, with the work being born primarily address it from a critical point of view. I didn’t feel out of its material qualities, or do you work based I was more exclusively informed or more agile than on a preconceived concept? Both lines work in par- other artists. It just wasn’t a thing in art back then. To what extent is this allel. I can‘t create without a clear concept. Before appeal still present in your current work? Aren’t I bought the elastic, I thought of outlining a simple your works political or let’s say feminist only drawing in space; particularly a drawing of a bookcase, shelves and empty space. I was thinking about secondarily? During my most recent exhibition in surfaces on which you put something and which are Brno, a single commentary got to me that called the exhibition political. Everybody else just spoke about an integral part of family life; about the objects that how feminist it was. And yet there was for instance are placed there and that have a specific meaning. a hand holding a white flag! (Sorceress for Peace, I was interested in the existence and history of bookcases as a reference to the status of the family. 2016). I even considered doing a peace dove. Even the hands with a rope (Untitled, 2016) are a peoI was inspired to pick this particular material during my three-year maternity leave when I was constantly ple’s march. So from my point of view, the political appeal is still there. But the works are so fragile that fastening children’s pants and extending elastic waistbands every time my children would grow a bit. I guess I have a tendency to hide a similar agenda and rather stress their intimacy. There is never a sinSo I bought elastic and took it to the studio. Then gle story though but rather several stories in parallel. I bought more materials in other stores, perhaps So you would like the more intuitively, feeling that I could make use of works to be read on two levels. Yes. Some people them. I was interested in intimacy, fragility, objects do see it there and some don’t. We see what we as symbols. It’s simple. When you go to any store want to see and I let the viewers decide. and assign a theme to yourself, you will always find To what extent do you it there. If someone gave you a selection of foods and assigned the theme of intimacy, you would pick strive for the more feminine or the downright feminist aspect to prevail? Is it your attitude or flour and sugar rather than something else. But in the end, I stretched a “live plant“ rather than shelves agenda, or rather an association on the part of the audience and the art world, based on the in space. Only at that moment, I completely let the form of your artworks and the materials you material lead me, as you put it. use? I guess I have actually never addressed that Your works often make theme. Definitely not on a critical level, in terms of the impression of being only lightly sketched, dissatisfaction, injustice. I only work with the fact however, there must be great precision behind that. Exactly, I have to emotionally grasp in-between that I am a woman and I love openly expressing myself as one. I also love talking about the fact that spaces and scales. When you are interconnecting things, there has to be some kind of tension, power. we women need to live a rich intimate life. I find it extremely important for people to be also satisfied What is more interesting to me than sculptures, points, pedestals though is the space between them sexually – I see a certain life balance in that. All that reflects in my work and can be reinterpreted which I’m filling. Pedestals are mere hooks; when through the feminist perspective. they break, mutual relations break, too. The tension Now I would like to of relationships is what I’m dealing with. move on and ask about the moment that is often Your works often feature a moment of balancing, fragility. One even present in your works; that of monumentality. feels that everything can fall apart at any moment. You start out with small things that often develop Can one speak about a certain feeling about life in into extra-large site-specific works. Could you this respect? Yes, that’s how it is. There are several describe that tendency? I think this comes from my fear that I won’t be able to grasp what I want reasons for that. At the sensitive age of 18 to 26, several of my close people died. I also lived in Russia to communicate. Then I have this kind of a spider tendency – I create a spatial situation in which I want for a while where I saw the existential hardships of to capture the viewers, catch them, even physically life, with people being thrown into completely difattack them to be able to share what I want to share. ferent moral criteria than those of our “safe” world. I do not express myself primarily through words or Then there are interpersonal relationships and the conceptual reflection. That is a line that is too slow moment I came to understand how easily they can and impersonal to me. I need to touch. I want to grab end. Relationships are immensely important and a person and put them in my pocket. But of course the balance of happiness, stability and equilibrium I know that I may discourage them, it can also be is very fragile. It’s good to be aware that anything can change. But that doesn’t mean we should worry uncomfortable. I have a tendency to create space about it or be afraid of it. It’s simply better to accept within spaces. By intervening in the space, I can change the viewers’ horizons, points of view and the fact that we can just as well lose all those beautiful things. In the 1990s, I was also addressing bring them to a physical confrontation with the work. How important do societal problems such as ecology and consumeryou find drawing on the character and history ism. That appeal was important to me, for the society around us was extremely consumerist. Including of a given place? Immensely important. While artists. Me and my partner were living a rather alter- at the same time, only a few of my works are not transferable. When I approach a space in native life at the time, considering the time and the which I am to exhibit, I basically become an Czech context, and in my work I addressed issues that nobody would get back then. Back then already, architect. I enter the space with great sensitivity and a personal relation to it. I actually never had it was an issue to me that people would not estaba curator to tell me where to hang what. I always lish personal relationships due to new communication technologies, they would communicate through had an idea and a model already when I was networks, lying around with their phones and calling creating the work and the things were influenced by the possibilities of the space. This is my first each other like they were zombies. I think I didn’t exhibition where I had someone pick the works have the right audience back then. For instance, and I’m actually loving it. It’s a different kind of people would ask me all the time why don’t we buy responsibility this time. a new car when we have the money.

© Jindřich Chalupecký Society The exhibition and the publication of the catalog were supported by Ministry of Culture Czech Republic and The Embassy of the Czech Rebublic in Washington, DC, programmed by the Jindřich Chalupecký Society. Main Partners of Jindřich Chalupecký Society are Ministry of Culture Czech Republic, City of Prague and J&T Bank.

Lines of Looking


Three Graces, zipper, dimensions vary / Tři Grácie, zip, různé rozměry, 2014

Three Graces, zipper, dimensions vary / Tři Grácie, zip, různé rozměry, 2014

Kateřina Vincourová Kateřina Vincourová

na Vincourová


Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.