Cena Jindřicha Chalupeckého 2021

Page 1

Katalog vydala Společnost Jindřicha Chalupeckého při příležitosti výstavy Cena Jindřicha Chalupeckého 2021 v Moravské galerii v Brně. /

Spolupořadatel / Co-organizer Moravská galerie v Brně

The Jindřich Chalupecký Society has published this catalog on the occasion of the Jindřich Chalupecký Award 2021 exhibition at the Moravian Gallery in Brno. Texty / Texts björnsonova (Tamara Antonijević, Lucia Kvočáková, Lucie Svoboda

Partneři Společnosti Jindřicha Chalupeckého / Jindřich Chalupecký Society Partners Hlavní partneři / Main Partners Ministerstvo kultury, Magistrát hl. m. Prahy, Statutární město Brno

Mičíková, Tanja Šljivar, Nik Timková a Zuzana Žabková), Barbora Ciprová, Ivet Ćurlin, Veronika Čechová, Anna Daučíková, Daniela & Linda Dostálková, Charles Esche, Robert Gabris,

Hlavní mediální partner / Main Media Partner Česká televize

Louise Glück, Valentýna Janů, Jakub Jansa, Tereza Jindrová, Karina Kottová, João Laia, Klára Vlasáková, Jan Zálešák

Partneři / Partners Státní fond kultury ČR, Městská část Praha 7, Trust for Mutual

Redakce katalogu / Catalog Editor

Understanding, Česká centra, Institut umění – Divadelní ústav,

Sára Davidová

Moravská galerie v Brně, Národní galerie Praha, PLATO Ostrava,

Překlady / Translation

Nadace a Centrum pro současné umění Praha, Residency Unlimited,

Glynis Hull-Rochelle, str. / p. 83 Tereza Marková Vlášková

MeetFactory, GESTOR, Biofilms, Fair Art

Korektury / Language Editor Viktor Heumann

Mediální partneři / Media Partners Artyčok.TV, ArtMap, Radio Wave, A2 kulturní čtrnáctideník,

Produkce katalogu / Catalog Production Sára Davidová

Art & Antiques, Artikl, Flash Art Czech and Slovak Edition, Art Viewer, RAILREKLAM, GoOut

Díla na obálce ze série / Artworks on cover from the series Cultural Heritage, Daniela & Linda Dostálková, 2021 Grafická úprava a fotografie / Graphic Design and Photography

Speciální partneři výstavy / Special Partners of the exhibition Autoklub ČR, Dům umění města Brna, FaVU VUT, Force Production,

Daniela & Linda Dostálková

HEXAR studios, Napa Records, RGB Loop s.r.o., Universal Production

Fotografie na str. / Photography on p. 52, 54, 68, 69 Iryna Drahun

Partners, a.s

Fotografie na str. / Photography on p. 77 Johana Pošová Tisk / Print Tiskárna Helbich

Výstava a vydání katalogu se uskutečňují za finanční podpory Ministerstva kultury, Statutárního města Brna a Magistrátu hlavního města Prahy. / The exhibition and the publication of the catalog are

ISBN 978-80-907561-9-9

financially supported by the Ministry of Culture, the City of Brno

© Společnost Jindřicha Chalupeckého

and the City of Prague.

www.sjch.cz www.moravska-galerie.cz

Cena Jindřicha Chalupeckého 2021 / Jindřich Chalupecký Award 2021 24. 9. 2021 – 30. 1. 2022 björnsonova w/ Tamara Antonijević, Lucia Kvočáková, Lucie Svoboda Mičíková, Tanja Šljivar, Nik Timková a Zuzana Žabková, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová Kurátorky výstavy / Exhibition Curators SJCh kolektiv / JChS Collective (Barbora Ciprová, Veronika Čechová, Tereza Jindrová, Karina Kottová) Architektonické řešení výstavy / Exhibition Design OBJEKTOR ARCHITEKTI – Jakub Červenka Produkce / Production Sára Davidová, Jakub Lerch (SJCh/JChS) Miroslava Pluháčková, Martina Třeštíková (MG) Asistent produkce / Production Assistant Ondřej Houšťava (SJCh/JChS) Grafické řešení / Graphic Design 20YY Designers Instalace / Installation Pavel Hayek, Petr Kolaja, Tomáš Rada (MG)


Obsah / Content 8—13 Kurátorský kolektiv SJCh / JChS Collective

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

14—17 Vyjádření mezinárodní poroty k výběru laureátek a laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého 2021 / International jury statement on the selection of award holders for Jindřich Chalupecký Award 2021 44—51 Klára Vlasáková Sněm / The Chamber

Autorky a autoři textů používají hvězdičku ve slovesných tvarech k vyjádření škály genderových identit, tedy zahrnutí i trans a nebinárních osob a dalších.

18—31 björnsonova w/ Tamara Antonijević, Lucia Kvočáková, Lucie Svoboda Mičíková, Tanja Šljivar, Nik Timková, Zuzana Žabková Just a Few Moments Ago, We Were Waiting for Ages, site responsive environment pro 12 Čosity karet, 2021 / site responsive environment for 12 Čosity Cards, 2021


björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

32—43 Robert Gabris ERROR Romská tělesnost a její nebinární prostory / Roma Corporeality and its Non-binary Spaces, instalace / installation, 2021

52—63 Jakub Jansa CLUB OF OPPORTUNITIES: Episode #7 – Shame to Pride, vícekanálová video instalace / multichannel video installation, 2021


björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

63—75 Valentýna Janů Hair Flip, 4K video, 12 min, 2021

76—88 Anna Ročňová Posekaný angrešt / Mown Gooseberries, instalace / installation, 2021


JChS Collective

The international jury has selected five visual artists under the age of 35 for the 32nd Jindřich Chalupecký Award 2021. They are: Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová and the artistic non-collective björnsonova. The group of five has decided to continue the trend already set by last year’s artists to refrain from competing for the laureate title, which was thus awarded to all of them. The joint exhibition presentation of this year’s laureates and the exhibition of the international guests, the artist duo Cooking Sections, will take place at the Moravian Gallery in Brno. The jury, consisting of representatives of leading international art institutions, including Ivet Ćurlin (Kunsthalle Wien), Anna Daučíková (artist and teacher), Charles Esche (Van Abbemuseum, Eindhoven), João Laia (Kiasma Museum of Contemporary Art, Helsinki) and Jan Zálešák (curator and teacher at FaVU VUT, Brno), selected from almost 90 portfolios submitted by artists presenting their work on the contemporary Czech art scene. For the joint exhibition, taking place in the now-traditional space on the ground floor of the Pražák Palace, the artists have prepared new works and projects that they began to create in January of this year, and are therefore the comprehensive outputs of long-term research and continuous

9

Mezinárodní porota vybrala do 32. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého 2021 pět vizuálních umělkyň a umělců ve věku do 35 let. Jsou jimi Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová a umělecký ne-kolektiv björnsonova. Pětice se rozhodla pokračovat ve vývoji, jaký nastolily*i již umělkyně a umělci v loňském roce, a nesoutěžit o laureátský titul, který tak získaly*i všichni. Společná výstavní prezentace letošních laureátek a laureátů i výstava zahraničních hostů, jimiž je umělecká dvojice Cooking Sections, probíhá v Moravské galerii v Brně. Porota složená z představitelek a představitelů předních mezinárodních uměleckých institucí, v níž zasedly*i Ivet Ćurlin (Kunsthalle Wien), Anna Daučíková (umělkyně a pedagožka), Charles Esche (Van Abbemuseum, Eindhoven), João Laia (Muzeum současného umění Kiasma, Helsinky) a Jan Zálešák (kurátor a pedagog FaVU VUT, Brno), vybírala z téměř devadesáti portfolií zaslaných autorkami a autory prezentujícími svou tvorbu na současné české umělecké scéně. Pro společnou výstavu probíhající již tradičně v přízemních prostorách Pražákova paláce připravily*i umělkyně a umělci nová díla a projekty, které začaly*i tvořit od ledna tohoto roku, a představují tak komplexní výstupy dlouhodobých výzkumů a kontinuální umělecké práce. V několika případech procesuálně navazují na předchozí projekty

Kurátorský kolektiv SJCh

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Barbora Ciprová, Veronika Čechová, Tereza Jindrová & Karina Kottová


apply simplifying conventions to the individual artworks. The mental and physical spaces within and between the individual works are sometimes filled with an indescribable poetics – something unspoken, elusive, at times even slightly surreal. They invite us to allow ourselves to be engulfed by them, at least for a while, and thus to break free from categorizing them according to simple or empty phrases. This year the exhibition was curated for the first time by the entire JChS curatorial team (Barbora Ciprová, Veronika Čechová, Tereza Jindrová and Karina Kottová) in collaboration with the JChS production team (Sára Davidová, Jakub Lerch and Ondřej Houšťava). Each of the curators worked throughout the year with one or two of the participating artists, allowing them to focus on individual projects more intensively while sharing ideas and reflecting on the exhibition as a whole. In recent years, the close cooperation between the curatorial and production teams and the participating artists and our support of the artists’ long-term work on the projects they prepare for the Jindřich Chalupecký Award exhibition have become a priority for our realization team. The fact that these newly-created works no longer undergo a jury evaluation process, on the basis of which only a single laureate would be selected, has further freed up our hands to work on the joint exhibition presentation and reinforced our

JChS Collective

chvíli pohltit a vymanily*i se tak z jejich kategorizace na základě jednoduchých nebo vyprázdněných frází. Kurátorsky výstavu tentokrát poprvé zaštítil celý kurátorský kolektiv SJCh (Barbora Ciprová, Veronika Čechová, Tereza Jindrová a Karina Kottová) ve spolupráci s produkčním týmem SJCh (Sára Davidová, Jakub Lerch a Ondřej Houšťava). Každá z kurátorek během celého roku spolupracovala s jednou či jedním až dvěma z participujících umělkyň nebo umělců, což jim umožnilo věnovat se jednotlivým projektům mnohem intenzivněji a současně sdílet myšlenky a uvažovat o výstavě jako celku. Úzká kurátorská a produkční spolupráce se zúčastněnými a podpora jejich dlouhodobé práce na projektech vznikajících pro výstavu Ceny Jindřicha Chalupeckého se pro náš realizační tým staly prioritou už v předchozích letech. Skutečnost, že tato nově vzniklá díla už neprochází procesem hodnocení poroty, která by až na jejich základě volila jednu laureátku nebo laureáta, nám ještě více uvolnila ruce v možnostech práce na společné výstavní prezentaci a podpořila naši snahu pomoci co možná nejlépe naplnit jednotlivé tvůrčí záměry prostřednictvím soustředěné pozornosti věnované jednotlivým umělkyním a umělcům. K tomu tak (i při zachování základního „vstupního parametru“, jímž je identický rozpočet pro všechny laureátky a laureáty) přirozeně patří také určitá nejednotnost, dílčí selhání i úspěchy,

11

artistic work. In a number of cases, these works are procedurally linked to the artists’ previous projects and develop the projects in the form of successive chapters or versions. In theory, then, there could be five separate exhibitions in which each work would constitute a formally and thematically coherent universe. However, merging them in a joint exhibition introduces a number of additional layers of meaning. The Jindřich Chalupecký Award exhibitions usually offer a particular kind of probing into themes that, on the one hand, are based on the specific artists’ individual experiences, their creative processes and the content they have chosen to share, and on the other hand, reflect more general issues resonating across the art scene. This is not just a matter of emphasizing current tides, which, in the case of this year’s competition, could be framed in terms of the inclusion and emancipation of queer, non-binary and non-normative positions and identities, the breaking down of hierarchies between humans and nature and subsequently between the human and the non-human, or a feminist worldview associated with the revitalization of magical consciousness. Although we can generalize that the exhibition touches upon these themes with greater or lesser intensity, it doesn’t make sense to try to

Kurátorský kolektiv SJCh

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

a rozvíjejí je v podobě dalších kapitol nebo variant. Mohlo by se tak teoreticky jednat o pět samostatných výstav, kdy je každá práce formálně i tematicky uceleným univerzem. Jejich propojení na společné výstavě ale přináší řadu dalších významových rovin. Výstavy Ceny Jindřicha Chalupeckého jsou zpravidla určitou sondou do témat, která na jedné straně vycházejí z individuálních zkušeností konkrétních umělkyň a umělců, jejich tvůrčích postupů a obsahů, jež se rozhodly*i sdílet, ale na straně druhé odrážejí také obecnější otázky rezonující napříč uměleckou scénou. Nejde přitom jen o jakési vyzdvižení aktuálních tendencí, které by bylo možné v případě letošního ročníku pojmenovat jako začleňování a emancipaci queer, nebinárních a nenormativních pozic a identit, nabourávání hierarchií mezi člověkem a přírodou, potažmo lidským a nelidským, nebo feministické nahlížení na svět spojené s rehabilitací magického myšlení. Ačkoli lze zobecnit, že se výstava těchto témat, někdy s větší, jindy s menší intenzitou, dotýká, nemá smysl snažit se na jednotlivá díla aplikovat zjednodušující vzorce. Mentální i fyzické prostory uvnitř samotných děl i mezi nimi jsouvyplněny mnohdy těžko popsatelnou poetikou, čímsi nevyřčeným, neuchopitelným, chvílemi až trochu surreálným. Zvou nás, abychom se jimi nechaly*i aspoň na


in some of the previous years. The accompanying texts for the projects in the exhibition are loosely interspersed with original photographs and texts pertaining to the individual art installations. The publication also includes original prose by the writer, screenwriter, dramaturge and publicist Klára Vlasáková, which was loosely inspired by an interview with this year’s five laureates. However, its content can also be applied to the issue of art awards and institutions in general. It is a kind of dystopian mirror of the art industry and of the structure of the world around us, which at times we attempt to change, while at others, we try to preserve things “the way they’ve always been.”

JChS Collective

uměleckých cen a institucí obecně. Je jakýmsi dystopickým zrcadlem uměleckého provozu i uspořádání okolního světa, které se jednou snažíme měnit a podruhé udržovat tak, „jak to vždycky bylo“.

13

efforts to help best fulfill the artists’ individual creative intentions by paying focused attention to the respective artists. Of course (even if we maintain the basic “input parameter” – an identical budget for all laureates), some inconsistencies, partial failures and successes, emotional work, mutual influence and dialogue, the sharing of successes and small and big joys or, alternatively, frustrations, all naturally have their place here. The Jindřich Chalupecký Award thus becomes more alive, certainly from the inside, but perhaps also from the outside, with all the good and the bad, the successes and failures. It no longer needs to create the illusion of objectivity, which is ultimately impossible in the field of art anyway, nor must it require the attempt to maintain the same conditions at all costs for incommensurable subject matter and personalities. It is able to fully welcome and support the diversity of creative approaches and personal backgrounds as well as the unique needs of each given artist. The publication for this year’s Jindřich Chalupecký Award, designed by the artists Daniela and Linda Dostálková, follows this development through a certain relaxation of genre. It is neither a strictly unified presentation of the individual artists, nor a publication dedicated to one overarching theme, as was the case

Kurátorský kolektiv SJCh

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

emoční práce, vzájemné ovlivňování a dialog, sdílení úspěchů a malých i velkých radostí nebo naopak frustrací. Cena Jindřicha Chalupeckého se tím alespoň zevnitř, ale snad i navenek stává více živou, se vším dobrým i špatným, povedeným i nepovedeným. Nemusí už vytvářet iluzi objektivity, která na poli umění v důsledku stejně není možná, ani se snažit za každou cenu udržet stejné podmínky pro nesouměřitelné obsahy a osobnosti. Je jí umožněno plně uvítat a podpořit různorodost tvůrčích přístupů, osobních východisek i specifických potřeb konkrétních umělkyň a umělců. Publikace k letošnímu ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého, kterou autorsky pojaly umělkyně Daniela a Linda Dostálkovy, následuje tento vývoj skrze určitou žánrovou uvolněnost. Není ani striktně unifikovaným představením individuálních umělkyň a umělců, ani publikací věnovanou jednomu sjednocujícímu tématu, jak tomu bylo v některých z předchozích ročníků. Doprovodné texty k projektům na výstavě jsou volně proložené autorskými fotografiemi a texty, které souvisejí s jednotlivými uměleckými instalacemi. Součástí publikace je také autorská próza spisovatelky, scénáristky, dramaturgyně a publicistky Kláry Vlasákové, která se volně inspirovala rozhovorem s letošní pěticí laureátek a laureátů, ale její obsah může být vztažen také k problematice


Vyjádření mezinárodní poroty k výběru laureátek a laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého 2021 International jury statement on the selection of award holders for Jindřich Chalupecký Award 2021

Jury statement 15

Porota při výběru umělkyň a umělců In selecting the artists for the pro Cenu Jindřicha Chalupeckého Jindřich Chalupecký Award 2021, 2021 pečlivě vyhodnotila téměř the jury carefully evaluated 90 přihlášek. Ocenily*i jsme kvalitu almost 90 submissions. We apa různorodost přihlášených portfolií preciated the quality and variety a jejich široký záběr co do geograof the submitted portfolios and fie, genderu a identity. Uvítaly*i jsme their broad range in terms of prolínání uměleckých a aktivistických geography, gender and identity. pozic. Rovněž jsme zaznamenaly*i We welcomed the intersection of výrazný příklon k nejrůznějším forartistic and activist perspectives. mám spolupráce napříč uměleckou We also observed a strong incliscénou. Autorky a autoři často temanation toward a range of collabotizovaly*i vysoce relevantní otázky, rative approaches across the arts jako je přehodnocení genderových scene. Artists often thematized a národnostních identit, feministichighly relevant issues such as kých a queer pozic či zpochybnění rethinking gender and national pozdně kapitalistického statu quo. identities, feminist and queer Umělecká díla se také citlivě dotýkapositions, and challenging the la ekologických témat a prokázala, že status quo of late capitalism. The rozumí nutnosti nalezení rovnováhy artworks also addressed ecologinestabilních ekosystémů, na něž pocal themes in a sensitive way and hlížela z holistické perspektivy předemonstrated an understanding kračující dichotomii živého a neživéof the need to find a balance in ho, lidského a nelidského. Umělkyně unstable ecosystems, which they a umělci si byly*i vědomy*i mezináviewed from a holistic perspective rodních uměleckých jazyků a stratethat transcended the dichotomy gií, přesto si však většinou zachovaof living and non-living, human ly*i citlivost vůči konkrétnímu místu and non-human. The artists were a lokální příslušnosti. Často zaujímaaware of international artistic lanly*i antiuniverzalistické pozice a hleguages and strategies, yet for the daly*i společnou řeč s důrazem na most part, they retained a sensijinakost spíše než uniformitu. tivity to particular sites and local Porota se rozhodla do letošníaffinities. They often took an anho ročníku vybrat tyto umělkyně ti-universalist stance and sought a umělce: a shared language, with an emBjörnsonova probádává pole mezi phasis on diversity rather than intuicí a věděním. Čerpá z různých uniformity. inspiračních zdrojů od čarodějnictví The jury decided to select the followpřes feministickou literaturu po pop- ing artists for this year’s Award: kulturní symboly, například v rámci Björnsonova investigates the field ženské hiphopové scény, svou praxi between intuition and knowledge.

Vyjádření poroty

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Ivet Ćurlin, Anna Daučíková, Charles Esche, João Laia, Jan Zálešák


allusions to the eccentric philosopher Kamil Nábělek. At the same time, he reflects upon globally relevant issues. His work personifies the notion of excess. Valentýna Janů demonstrates excellent skill with the moving image and with installation strategies, through which she addresses and challenges the role of broadcast media and cultural coding. Through the appropriation of the image of the “weather broadcaster,” she thematizes the situation of women in terms of their current representation in the media and public space. With her vivid imagination and strong textual and narrative foundations, she creates powerful intermedia works. Anna Ročňová evaluates how her artwork will resonate within its particular setting, whether it is a gallery space or an outdoor location. Her poetic approach demonstrates a powerful receptivity to the plant world and explores the boundaries and intersections of urban and natural environments. Transcending the modernist distinction between nature and culture, she rediscovers nature, questions the idea of artificiality and revisits unexpected and overlooked natural forms.

Jury statement

médií a kulturního kódování. Skrze apropriaci obrazu „hlasatelky zpráv o počasí“ tematizuje situaci žen ve spojitosti se současnou problematikou jejich reprezentace v médiích a veřejném prostoru. Díky své živé fantazii a silným textovým a narativním základům vytváří přesvědčivá intermediální díla. Anna Ročňová pečlivě vyhodnocuje, jak bude její umělecké dílo rezonovat se svým umístěním, ať už se jedná o galerijní prostor nebo venkovní lokaci. Svým poetickým přístupem prokazuje silnou vnímavost vůči světu rostlin a prozkoumává hranice a průsečíky městského a přírodního prostředí. Překročením modernistického dělení na přírodu a kulturu znovuobjevuje přírodu, zpochybňuje pojem umělosti a obrací se k nečekaným a přehlíženým přírodním formám.

17

Drawing on a number of inspirational sources, from witchcraft through feminist literature to pop culture symbols, such as those within the female hip-hop scene, they always frame their practice within a contemporary geographical and socio-political context. The group takes a stance that could be called Czechoslovak post-colonialism or irreverence towards patriarchal and other oppressive structures. Robert Gabris explores concepts of non-normative identity and ecology and challenges the binary representation of the human and the non-human. He considers the positions of intimacy and subversion, and thematizes the complexity of personal identities – sexual, geographical and national. He works with the traditional medium of drawing, but his distinctive style breaks away from dominant historical traditions. His presence in the context of the Award goes beyond the idea of dividing lines and national (art) projects or institutions. Jakub Jansa creates compelling narratives by imitating or lending voice to non-human entities. His projects explore the late phase of post-internet art and corporate aesthetics, from which he critically distances himself, while simultaneously navigating them with ease. He connects the international language(s) of contemporary art with local references and cultural codes, for instance in his

Vyjádření poroty

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

pak vždy zasazuje do současného geografického a sociopolitického kontextu. Zaujímá pozici, kterou by šlo nazvat československým postkolonialismem či neúctou k patriarchálním a jiným opresivním strukturám. Robert Gabris spojuje pojmy nenormativní identity a ekologie a zpochybňuje binární opozici lidského a nelidského. Zaujímá pozici intimity a subverze a tematizuje komplexitu vlastních identit – sexuální, geografické i národní. Pracuje s tradičními médii, jako je kresba, svým charakteristickým přístupem se však vymyká dominantním historickým tradicím. Jeho přítomnost v kontextu Ceny přesahuje myšlenku dělicích čar a národních (uměleckých) projektů či institucí. Jakub Jansa vytváří poutavé narativy napodobováním či propůjčováním hlasu nelidským entitám. Svými projekty zkoumá pozdní fázi postinternetového umění a korporátní estetiky, od nichž se kriticky distancuje a zároveň se v nich snadno orientuje. Propojuje mezinárodní jazyk(y) současného umění s místními odkazy a kulturním kódováním, třeba v referencích k excentrickému filozofovi Kamilu Nábělkovi. Přesto se však vyjadřuje ke globálně relevantním záležitostem. Jeho práce zosobňuje pojem nadbytku. Valentýna Janů předvádí vynikající práci s pohyblivým obrazem a instalačními strategiemi, jejichž pomocí tematizuje a zpochybňuje pozici vysílacích


THE F WORD Friendship FUCK Fake Failure Fatal Fiction Faint Fantasy Foreigner FUCK FUCK Fake Failure Frustration Fragility Freak Fear Foul Fool Feminine FUCK Fuj Failure Fluidity Feiki Filosophy:) Fertility Fuj Following – Guiding Falling Together Apart Fake Failure Fire – Wind – Water – Earth – Spirit Flirting Ficus Fuchsia Futureless Faeries Furry Belly Fasting Fearless Flow Furious Fast Dreaming Instalace Nik Timkové, Zuzany Žabkové, Lucie Svobody Mičíkové,

The installation made especially for the Jindřich Chalupecký

Lucie Kvočákové, Tamary Antonijević a Tanji Šljivar, kterou jako členky

Award 2021 exhibition by the members of the björnsonova

ne-kolektivu björnsonova připravily pro výstavu Ceny Jindřicha Chalupec-

non-collective – Nik Timková, Zuzana Žabková, Lucie Svobodá

kého 2021, je pavučinou symbolů, kreseb pastelkami, tarotových karet

Mičíková, Lucie Kvočáková, Tamara Antonijević and Tanja Šljivar –

a jejich významů i ne-významů. Nepopsatelné pojmy, emotivní filosofie

is a web of symbols, pastel drawings, Tarot cards and their mean-

a feministický mysticismus jsou zahalené do růžového světla procházející-

ing and non-meaning. Inexplicable concepts, emotive philosophies

ho haptickým prostorem, který se zároveň stává scénou pro další dění.

and feminist mysticism are wrapped in a rose-colored light moving

Björnsonova je fluidním seskupením umělkyň, performerek,

through a haptic space, which simultaneously becomes the scene

choreografek, spisovatelek a teoretiček, které do svých projektů

for further activities.

zpravidla angažuje další osobnosti jako aktérky a aktéry kolektiv-

Björnsonova is a fluid grouping of women – artists, performers,

ních rituálů a magických praktik, psychoenergetické i intelektuální

choreographers, writers and theorists, who work with other personalities

výměny, autorky a autory společných kreseb nebo prostě přátele

in their projects as actors in collective rituals and magical practices,

a spojenkyně a spojence.

psycho-energetic and intellectual exchanges, collaborating as artists on drawings, or simply friends and allies.

koformátových tarotových karet, přičemž cílem tohoto v podstatě celoživot-

Björnsonova’s long-term project is the collaboration on a set of

ního díla autorek je vytvoření kompletní sady sedmdesáti osmi vykládacích

original large format Tarot cards. The artists’ goal in this essential-

karet. Tarotový systém skrze symboly a archetypy jako jsou Mág, Blázen,

ly life-long work is the creation of an entire set of 78 such cards.

Milenci, Smrt, Síla, Ďábel nebo Velekněžka vyjadřuje a interpretuje vý-

Through symbols and archetypes such as the Magician, the Fool,

znam života v jeho komplexitě a napojení pozemského dění na vyšší síly.

the Lovers, Death, Strength, the Devil and the High Priestess,

Björnsonova karty přetváří ve vlastní systém vizí, přání, hodnot

the Tarot system expresses and interprets the meaning of life in its

a pojmů, které rozkrývají jejich pohled na svět: „emo to the

complexity and the connection of earthly events to higher forces.

Jednotlivé karty vznikají na základě principu tzv. Common Vision,

desires, values and concepts revealing their worldview “emo to the

což je forma think tanku s cílem změny narativů opředených kolem

extremo” – the essence of life of late capitalism’s tender-hearted beings.

sdílené budoucnosti. Pracuje se silou pozitivních idejí a myšlenek,

The individual cards are based on a principle known as Common Vision,

které mají rozpouštět toxické a vyostřené postoje a směřovat

a type of think tank with the aim of changing narratives around the idea of

k mezigeneračnímu dialogu proměňujícímu akutní společenské

a shared future. They work with the power of positive ideas and thoughts

výzvy v příležitosti.

to dissolve toxic and embittered attitudes and move towards intergenera-

Sada tarotových karet v podání björnsonové, z níž je na aktuální výstavě

Just a Few Moments Ago, We Were Waiting for Ages, site responsive environment pro 12 Čosity karet, 2021 / site responsive environment for 12 Čosity Cards, 2021

19

extremo“, esenci života jemnocitných bytostí v pozdním kapitalismu. Björnsonova shapes the cards into their own specific system of visions,

tional dialogue that can turn acute social challenges into opportunities.

představeno 12 karet, je ale spíše generační výpovědí, postojem tzv.

However, the set of Tarot cards rendered by Björnsonova, of which

mileniálů, kteří se snaží neztrácet naději ve vlastní budoucnost, přestože

12 are featured in the current exhibition, is more of a generational

je spojena s vidinou nadcházející klimatické katastrofy, prolínajících se

statement, the stance of millennials who are trying not to lose

humanitárních a politických krizí, lpěním na nefunkčním systému,

hope in their own future, despite the fact that it is connected with

ke kterému si lze těžko představit alternativu.

the vision of an impending climate catastrophe, overlapping hu-

Björnsonova přitom pro porozumění a intepretaci světa plného

manitarian and political crises, clinging to a dysfunctional system

absurdity, fake news, virtuality a fikce nevyužívá primárně racionál-

to which it is difficult to imagine a functional alternative.

ních principů. Vytváří vlastní systém založený na specifických

However, björnsonova does not use primarily rational principles in order

feministických východiscích: intuici, vzájemné péči, mateřství,

to understand and interpret a world full of absurdity, fake news, virtual-

magii a čarodějnictví, tělesné angažovanosti, emotivní politice.

ity and fiction. They create their own system based on specific feminist

Instalace v Pražákově paláci vyzývá divačky a diváky, aby se

premises: intuition, mutual care, mothering, magic and witchcraft, em-

ponořily*i do symboliky jednotlivých karet i prostoru jako celku,

bodied engagement and emotive politics. The installation at Pražák palác

který je koncipován jako environment vybízející k zastavení,

challenges the viewers to immerse themselves in the symbolism of the

meditaci, ale také vytržení z apatie.

individual cards and the space as a whole, which is conceived of as an

Cílem není, aby se divačky a diváci staly*i jakýmisi Alenkami v říši divů,

environment offering itself up to pausing, meditation, and also extricating

zmenšenými v konfrontaci s ději, kterým přesně nerozumí, ale spíš aby se

oneself from apathy.

setkaly*i se zrcadly vlastních i kolektivních stínů, strachů, touhy i naděje,

The goal is not for the viewers to become Alice in Wonderland,

tváří v tvář, jedna na jednu. Aby si uvědomily*i závislost své individuální

shrunken by their confrontation with events they don’t understand,

zkušenosti na celku a naopak, stejně jako provázanost světa okolo nás

but for them to encounter the mirrors of their own personal and

i naši oddělenost v něm jako jednotlivců. Během konání výstavy se pro-

collective shadows, fears, desires and hopes, face to face, one on

středí vytvořené ne-kolektivem björnsonova stává dějištěm pro řadu akcí,

one, in order for them to recognize that their individual experienc-

které jsou jeho integrální součástí: individuálních výkladů karet, perfor-

es are dependent upon the whole, and vice versa, as well as the

mance, čtenářských skupin, kolektivního snění ad.

interconnectedness of the world around us and our separateness within it as individuals. Over the course of the exhibition, the björnsonova non-collective space will become an arena for a number of events that are integral to it: individual Tarot card readings, performances, reading groups, communal dreaming, and more.

björnsonova

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Dlouhodobým projektem björnsonové je spolupráce na sadě vlastních vel-

Just a Few Moments Ago, We Were Waiting for Ages

björnsonova w/ Tamara Antonijević, Lucia Kvočáková, Lucie Svoboda Mičíková, Tanja Šljivar, Nik Timková, Zuzana Žabková


To be Closest to the Truth is to be Near Death

Máme nestabilní spojení, ale pořád tě cítím ve svém pokoji –

“We have an unstable connection, but I still smell you in my room”

Zoom anekdoty

Zoom anecdotes.

MĚSÍC:

MOON:

Vznášející se koule světla na pozadí tmy (Borges vytvořil v knize Tlön,

Round, airy, light on dark (Borges in Tlön, Uqbar, Orbis Tertius developed

Uqbar, Orbis Tertius jazyk pro fiktivní svět Tlön, který postrádá podstatná

a language for the fictional world Tlön, which lacks nouns and wherein

jména a kde každé slovo je jedna dlouhá báseň).

each word is one long poem.

SEN O SPOLEČNÉM UMÍRÁNÍ:

THE DREAM ABOUT DYING TOGETHER:

Nemusím se bát smrti, řekla babička, upadla na zem a zemřela. Učila

“I don‘t have to be afraid of dying,” said my grandma, then fell on the floor

jsem ji padat, protože jsem se to naučila v taneční škole na hodinách

and died. I used to teach her how to fall, because I learned it at dance

grahamky a kontaktní improvizace. Současný nebo moderní tanec je

school during Graham and Contact Improvisation classes. Contempo-

někdy velmi praktický a užitečný. Měla velmi křehké kosti, protože mu-

rary or modern dance can sometimes be very practical and useful. She

sela denně chodit 30 km do školy, aby se mohla stát učitelkou. Neměla

had very weak bones because she walked 30 km every day to school

pořádné zimní boty, protože jí otec dával peníze jenom na jednovrstvé

to become a teacher. She didn‘t have good shoes for winter because

kožené. Vždycky v zimě, když bylo v horách na východním Slovensku

her father gave her money only for boots with one layer of leather. In

ještě hodně sněhu, vracela se ze školy s promrzlýma nohama. Každé

winter, when there was still a lot of snow in the mountains in eastern

Vánoce mi dovolila ozdobit její malý plastový stromeček, protože jsem

Slovakia, she would return home from school with frozen feet. She gave

studovala uměleckou školu. Stejně upadla a moc špatně. Volala tátovi

me the privilege of decorating her small plastic Christmas tree every

a křičela na něj, proč jí nepomáhá, když je tu s ní. Jeho hlas měl v tu

year because I was studying art school. Anyway, she fell, and badly.

chvíli tělo jejího syna ležícího vedle ní. Hlas z telefonu, hlasy z televize,

She was calling my dad, yelling at him, asking why he was not helping

její hlas na chodbě, kde upadla, byly v tu chvíli s ní ve stejné místnosti.

her when he was here with her. At that moment,his voice hadthe body

Trochu jako když se můžete prostřednictvím extatického tance přemístit

of her son lying next to her. At that moment, the voice from the phone,

a být na několika místech najednou, v potu a slzách s ostatními taneční-

the voices from the TV, and her voice in the hallway where she fell were

ky, duchy a přízraky okolo. Jako na pařbě v bratislavském undergroun-

all in the same room – a bit like when you can displace yourself through

dovém klubu Fuga po pohřbu s rodiči a přáteli mé drahé kamarádky,

ecstatic dance and be in several places at once, moving in sweat and

která spáchala sebevraždu po vánoční dance party ve starém kině

tears with the other dancers, spirits and ghosts around you. A bit like

v Košicích, kam chtěla několikrát přijít. V ruce jsem držela průhlednou

when we were raving in the underground club Fuga in Bratislava. I had

vlajku, kterou si vyrobila na své poslední vystoupení. Mávala jsem jí

just attended a funeral with the parents and friends of my dear friend,

nad hlavami ostatních tančících v slzách, smutku a zmatené úzkosti.

who had committed suicide after the Christmas dance party at the old

Kdo je další na řadě? Cítila jsem ji a nebyla jsem sama. Trochu jako

cinema in Košice. She had often wanted to go there. I was holding the

včera, když jsem šla naproti truchlícím chodcům, kteří zpívali a přichá-

transparent flag she made for her last performance. I was waving it over

zeli tančit a drželi velkou pletenou deku z obarveného oblečení starého

the others’ heads.They were dancing in tears, feeling grief and confus-

páru, který v osmdesáti spáchal společnou sebevraždu. Trochu jako

ing anxiety. Who would be the next one? I felt her, and I was not alone.

šukat tě na druhý den ráno a před sebou vidět starou blonďatou paní

A bit like yesterday, when I was walking across from people who were

a ptát se, proč je tady. Trochu jako uklízet nepořádek v pokoji a zjistit,

mourning and singing.They were coming to dance and hold a big quilt

že je plný jejich oblečení, protože jsme připravovali kostýmy na larp

made out of the knitted dyed clothing of an old couple who had committed

o smrtící léčivé bažině. Trochu jako říkat si, že spolu zemřeme ve snové

suicide together in their 80s. A bit like fucking you the morning afer that,

vizi potom, co dívka s hlubokým hlasem, knírkem a možná penisem,

seeing the image of an old blond lady asking you why she was there.

řekla, přijít a zamilovat se.

A bit like cleaning the messy room and realizing that it was full of the old

Just a Few Moments Ago, We Were Waiting for Ages

Dostat se co nejblíž pravdě znamená skoro umřít

21

The non-collective björnsonova* was established in 2015. For the framework of the Jindřich Chalupecký Award, its members include Nik Timková (1986), Zuzana Žabková (1987), Lucie Svoboda Mičíková (1986), Lucia Kvočáková (1984), Tamara Antonijević (1989) a Tanja Šljivar (1989). Björnsonova offers an artistic and interdisciplinary platform for experimentation, research and sharing, in which a number of artists from Prague, Berlin, Brussels and Belgrade are simultaneously involved. Björnsonova is a platform but also a fictional, constantly shapeshifting character: a mystery, a monster, a teeneager, a witch. Her body is a metaphor for the very functioning and dynamics of the collective, in which all parts of the whole are inseparable from each other, while at the same time each constitutes its own environment. The role of authorship or individual self-presentation is minimal. The artists link their practices to explore the relationship between the body and its environment, and using a variety of anti-strategies, stimulate ideas about how this relationship can morph. In 2017, two members were awarded the Oskar Čepan Prize, along with the other finalists. As a non-collective, Björnsonova is currently studying COI (Class of Interpretation) at AVU and the postgraduate program CPRC (Collective Practice). *An explanation by the artists of the use of the term “non-collective.” Unlike art collectives characterized by their specific collaborating members, björnsonova was established with the understanding that their members include people who may not be there in a given moment. Over time, anyone can enter the creative process, be present, perhaps hang in the background like a ghost, and still remain an integral part of the group. Björnsonova can therefore be best described as a fluid, permeable open group/platform.

couple’s clothes, while we were preparing the costumes for a LARP about SEN V BAZÉNU, V BŘIŠE PLAVCE

a deadly healing swamp. A bit like saying we would die together in our

Jsem v bazénu. Plaveš v rychlé dráze. Dívám se na tebe a jsem ohrome-

shared dream vision, after a girl with a deep voice, mustache and maybe

ná. Hýbeš se jako ryba. Najednou stojíme vedle sebe a ty jsi celý mokrý,

a penis said we should go there and fall in love.

usmíváš se na mě a beze slova si strčíš jeden můj prst do pusy. Jsem

Endometriosis, ze série Čosity karty, 2021 / Endometriosis, from the series Čosity Cards, 2021 keywords: the empress iii, venus, abundance, generosity, gemini, sister, uterus, oestrogen, granhag, pelvic pain, beyonce, spin out, sigourney weaver

překvapená, ale nebráním se. Celá moje ruka ti mizí v ústech a já cítím,

A DREAM IN A SWIMMING POOL, IN A SWIMMER’S STOMACH

jak ztrácím rovnováhu. Nevidím na nohy ani na ruce a točí se mi hlava.

I’m at the swimming pool. You’re swimming laps in the fast lane.

Vlhkost v tvých ústech se naprosto vymyká jejich velikosti a tak se ti

I’m watching you, and I’m impressed. You move like a fish. Suddenly,

podaří mě celou spolknout.

we’re standing next to each other and you’re dripping wet, smiling at me.

Tak se do tebe ponořím. Plavu uvnitř a zdá se mi, že nemáš orgány.

ithout a word, you put one of my fingers into your mouth. I’m surprised but

I když cítím tíži tvé hmotnosti a tlačí na mě části tvého těla. Nejsem si

I don’t fight it. My whole hand disappears inside your mouth and I realize

jistá, jestli se mě snažíš strávit a jestli mi to nevadí. Nevím, kde je cesta

that I’m losing my balance. I can’t see my feet or my hands and I feel

ven, ale pořád se vznáším uvnitř tebe jako krab, jako tuleň, jako ob-

dizzy. The wetness of your mouth is completely disproportionate to the

rovská želva, jako mládě delfína, jako medúza, jako velryba, otáčím se

size of my hands, and somehow you manage to swallow me whole.

a máchám ploutvemi. Pak tě vidím, jak plaveš v temnotě svého vlastního

So I dive in. I float around your insides. You seem to be lacking organs.

žaludku, oblečený jako kněz, s černým kloboukem se strašně širokou

Even though I feel the pressure of your weight and parts of your flesh

krempou. Přemýšlím, proč máš ten klobouk, ale neptám se. Bojuješ

pressing against mine. I’m not sure if you’re trying to digest me and if

s proudem vlastních tekutin a držíš si klobouk, aby ti neuplaval. Zdá se,

I’m ok with that. I’m not sure where to find the way out , but I keep float-

že s tím máš dost práce. Na tváři máš přátelský úsměv, jako by ses mi

ing around your insides, like a crab, a seal, a giant turtle, a baby dolphin,

chystal říct něco velmi důležitého, jen co budeš moct.

a jellyfish, a whale… turning around, flapping my flukes. Then I see you

björnsonova

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Ne-kolektiv björnsonova* byl založen v roce 2015. Jeho součástí v rámci Ceny Jindřicha Chalupeckého jsou Nik Timková (1986), Zuzana Žabková (1987), Lucie Svoboda Mičíková (1986), Lucia Kvočáková (1984), Tamara Antonijević (1989) a Tanja Šljivar (1989). Jedná se o uměleckou a mezioborovou platformu pro experiment, výzkum a sdílení, na jejímž chodu se současně podílí celá řada umělkyň a umělců z pražské, berlínské, bruselské a bělehradské scény. Björnsonova je platformou, ale i fiktivní postavou, mystériem, monstrem, teenagerkou, čarodějnicí, jejíž podoba se stále mění. Její tělo je metaforou k samotnému fungování a dynamice kolektivu, kdy jsou všechny části celku od sebe neoddělitelné, a zároveň tvoří vlastní environment. Autorství či individuální sebeprezentace zde hrají minimální roli. Umělkyně propojují své praxe za účelem zkoumání vztahu těla s jeho prostředím a prostřednictvím různých anti-strategií podněcují představy o tom, jak se tento vztah může měnit. V roce 2017 byla dvěma členkám, společně s ostatními finalisty, udělena Cena Oskára Čepana. V současnosti björnsonova jako ne-kolektiv studuje COI (Class of Interpretation) na AVU a postgraduální program CPRC (Collective Practice). *Vysvětlení k užívání pojmu „ne-kolektiv“ od jeho autorek: Na rozdíl od uměleckých kolektivů, které jsou charakterizované svými konkrétními členkami a členy tvořícími společně, je björnsonova založená na tom, že její součástí jsou i ti lidé, kteří tam v daný moment nejsou. V průběhu času může kdokoliv vstoupit do procesu tvorby, být přítomný, jindy zůstat v pozadí jako duch, a přitom stále zůstat integrální součástí skupiny. Björnsonova se tak dá nejlépe charakterizovat jako fluidní propustná otevřená skupina/platforma.


floating around in the darkness of your own stomach, dressed up as

PŘESTÁVKA

MIMOMŇA: (from the Slovak root, meaning “outside of me”) is a fluffy

vosti v očích? Jsi tu proto, abys přivolal božské síly a nechal mě roz-

a priest, wearing a black hat with a very broad brim. I wonder why the

Intermezzo, Interrupce, Přestávka, Přerušení, Potrat, Rozrušení, Vzrušení

object in the shape of a ball, usually hunted by cats, or can be used

padnout se na milion krvavých kousků? Bude to bolet? Zmizím v oblaku

hat, but I don’t ask. You’re struggling against the current of your own

kouře? S křikem? Já? Nebo ty? Pak před sebou uvidím obrovský obličej,

fluids and holding your hat so it doesn’t float away. You seem to be very

KOMUNISMUS: DRUHÝ PŘÍCHOD:

jednu nosní dírku dost velkou na to, abych do ní mohla vlézt a schovat se.

busy with that. You have a friendly smile on your face, as if you’re about

Myšlenka založená na mesiášských proroctvích a opakované revoluci.

Ale neodvážím se. Ta tvář je klidná, spí, oči zavřené, rychle těkající.

to say something very important to me, you just need to wait a a moment,

Viz také: sebe-zrození. Možné také prostřednictvím znovuzrození nebo

until conditions get better.

vzkříšení nebo reinkarnace nebo opětovné revoluce. Viz také: několika-

TAKETUNIESU: (“These are not here”) from a joke about the stork and

KOČIČÍ MASAKR nastal po mém stém orgasmu v bezdechém upoceném

Are you here to do an exorcism on me? Is this the reason for your

násobné znovuzrození.

the frog with a big mouth who asks the stork what he is here for – confi-

tichu. Elizabeth Povinelli popisuje ve své Geontopolitice radikální událost

polite smile and the kindness in your eyes? Are you here to call upon

dently, lazily, with prolonged vowels. The stork answers that he is looking

v dějinách Francouzské revoluce, kdy otroci a služebnictvo zabili všechny

divine forces and break meinto many bloody pieces? Is it going to hurt?

for frogs with big mouths. The frog quickly responds, with its lips shut

kočky svého pána, protože dostávaly víc jídla než oni – jeho zaměstnanci.

Am I going to disappear in a cloud of smoke? Screaming? Me? Or you?

tight, “none of those here!”

as a keychain accessory. THE IMAGES ARE NOW SWEATING

Then I see a huge face in front of me, one nostril big enough for me to climb inside and hide. But I don’t dare. The face is peaceful, sleeping

INTERRUPTION

face, eyes closed, rapidly moving.

Intermezzo, Intermission, Interruption, Abortion, Excitement, Arousal

CAT MASSACRE came up when i was having a hundred orgasms in

COMMUNISM: SECOND COMING:

půjčil do ateliéru, vraťte ho prosím zpátky do prádelny – potřebujeme ho

the breathless fucking silence. In Geontopolitics, Elizabeth Povinelli

An idea based on Messianic prophecies and repeated revolution.

k sušení prostěradel a ručníků a je užitečný pro celý dům.

describes this radical event during the French Revolution when the slaves

See also: self-birth. Also possible through rebirth, resurrection,

and servants killed all of their master’s cats, because he was giving more

reincarnation or, once again, revolution. See also: reborn several times.

Vážení, ztratil se nám sušák na prádlo

pokud si ho náhodou někdo z vás

food to his cats than to them, his employees.

Děkujeme! …

Dear all, ho máme v našem ateliéru 26, we are missing our clothes drying rack

If by any chance any of you

Omlouváme se, ale všecko nám počůraly naše dvě kočky, protože si

took it to your atelier, please put it back in the laundry room – it makes

v rámci seznámení začaly na pohovkách, postelích a záclonách

the drying process for all the bedsheets and towels much easier and

značkovat teritorium. Prali jsme a sušili jako šílení.

it’s useful for the whole house

Událost dostala jméno podle francouzského kočičího masakru z 18. století,

Thank you!

kdy tiskaři, kteří nedostali dostatečně zaplaceno, zabili svým šéfům

23

pokud máte klíč, tak si ho vemte, vracíme se až příští týden.

všechny kočky. Tentokrát převzaly vládu kočky… https://www.historytoday.com/archive/great-cat-massacre

Because of the cat massacre,

it’s in our studio, number 26. If you

have the key, you can take it back, otherwise we’ll be return next week UPROSTŘED KRUHU:

Sorry about that, but everything was suddenly pissed upon, because

Po představení jednoho našeho kamaráda jsme se vydali na pravidelnou

our two cats were getting to know each other by making territories out of

procházku bez cíle po pražské Letné. Pracoval s neherci a navrhoval

sofas, beds and curtains. We had to wash and dry everything like crazy.

s nimi pravidla k hře o přežití alias hunger games v době dystopické klimatické krize odehrávající se na fiktivní vesmírné lodi. Měli mezi sebou

This event is named after the18 th century French cat massacre, when

vybrat jednoho člověka, který bude moct přežít, protože jejich vesmír-

the printers who were not paid enough killed all of their bosses’ cats.

ná loď by s celou posádkou neobstála. Po několika herních instrukcích

This time, the cats took over…

vždycky vyhodili někoho v následujícím kole. Kamarád vyprávěl o tom, jak s touto metodou a s herci pracoval, a zmínil při tom, že nechtěl

https://www.historytoday.com/archive/great-cat-massacre

vytvořit stereotypní situaci, kde by všichni byli společně v jednom kruhu. Zároveň jsme vyhrkli, že my ano. Později jsme našli na chodníku křídou

IN THE MIDDLE OF THE CIRCLE:

nakreslený kruh a postavili jsme se do jeho středu.

It was one of our regular aimless walks on the street of Letná in Prague. We had justseen a show by our friend who had designed a score for

Na Googlu se píše, že kočka cítí instinktivní nutkání posadit se

a fictional game with some non-actors. Something like the hunger games

dovnitř kruhu.

during a dystopian climate crisis, taking place on a fictional spaceship. They had to find the one among them who would be allowed to survive on

MIMOMŇA: je huňatý předmět ve tvaru koule, který obvykle loví kočky

the spaceship, which could not withstand all of the members. The score

nebo může viset jako dekorace na klíčích.

was done in such a way that they had to find the one who would be kicked out in the following round. While describing how he worked with

OBRAZY SE ZAČALY POTIT

the score and actors, our friend mentioned that he didn’t want to create a stereotypical situation in which they would all be in the circle. At the

TAKETUNIESU: (Takové tu nejsou) z vtipu o čápovi a žábě s velkou

same time, we said we would do it that way. Later we found a chalk circle

hubou, která se sebevědomě, pomalu a líně s prodlouženými

drawn on the pavement and we stepped in the middle of it.

samohláskami ptá čápa, co tu dělá. Čáp odpoví, že hledá žáby s velkou pusou. Nato žába velmi rychle a se stisknutými rty odpoví,

Google says the cat instinctively feels compelled to go and sit inside

takové tu nejsou.

the circle.

Na realizaci projektu björnsonova s Tamarou Antonijević, Lucií Kvočákovou, Lucií Svoboda Mičíkovou, Tanjou Šljivar, Nik Timkovou a Zuzanou Žabkovou se podíleli / The project by björnsonova w/ Tamara Antonijević, Lucia Kvočáková, Lucia Svoboda Mičíková, Tanja Šljivar, Nik Timková a Zuzana Žabková was implemented in collaboration with: Gertie Adelaido, Tilman Aumüller, Alžbeta Čermáková, Ondřej Doskočil, Elpida, Hedviga Geffertová, Slavomír Geffert,František Hanousek, Jakub Hájek, Štěpán Hlaváček, Vojtěch Hlaváček, Marie Horynová, Jakub Hošek, Paulína Kvočáková, Jaroslava Lomnická, Eva Mičíková, Jaroslava Mičíková, Marcela Ondášová, Tomáš Ondáš, Ludmila Pazdziorová, Dana Píšová, Jiří Skála, Samuel Stano, Patrik Svoboda, Janka Timková, Viktor Vajtovič, Eva Žabková

björnsonova

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Kvůli kočičímu masakru

Just a Few Moments Ago, We Were Waiting for Ages

Přišel jsi mě vymítat? Je tohle důvod tvého zdvořilého úsměvu a laska-


björnsonova

25

Just a Few Moments Ago, We Were Waiting for Ages

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová


björnsonova

27

Just a Few Moments Ago, We Were Waiting for Ages

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová


Just a Few Moments Ago, We Were Waiting for Ages 29 björnsonova

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Screaming to the Moon, ze série Čosity karty, 2021 / Screaming to the Moon, from the series Čosity Cards, 2021 keywords: death xiii, simone weil, undoing self, scorpio, teras of onion, misitk, seraph of the end, krul tepes

Basically Ghost, ze série Čosity karty, 2021 / Basically Ghost, from the series Čosity Cards, 2021 keywords: high priestess ii, night russian airplane partisan ladies, #basicallyghost, night witches, shapes of intention, you are my institution, secret planes and pleasure boats, pucolitics, masters at stealing, to see in the night, child who loves to get dirty, half sober spider


björnsonova

31

Just a Few Moments Ago, We Were Waiting for Ages

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová


jedna ze sedmadvaceti jedinečných bytostí propojených skrze společný

non-binary Roma participant, one of 27 unique beings connected

projekt ERROR, který inicioval umělec Robert Gabris. Během své jarní

by the communal project ERROR initiated by the artist Robert

rezidence v Košicích se skrze seznamovací aplikace setkával se zástup-

Gabris. During his residency in Košice in the spring, Gabris used

kyněmi a zástupci romské queer a nebinární minority – „multimarginali-

dating apps to meet representatives of the Roma queer and

zované“ komunity, která je outsiderem jak v rámci většinové společnosti,

non-binary minority – a “multi-marginalized” community whose

tak v prostředí romských ghett, z něhož tato konkrétní skupina pochází.

members are outsiders vis-a-vis both the majority society and the

Seznamovací aplikace pro LGBTQIA+ osoby, které by mohly být jakýmsi

Roma ghetto environment from which this particular group hails.

safe spacem propojujícím ty, kdo by se jinak obtížněji hledaly*i, jsou pro

LGBTQIA+ dating apps, which could offer a safe space to connect

romskou queer komunitu jen další platformou umožňující vykořisťování,

people who might otherwise have difficulty finding each other, only

rasismus a sexuální násilí. Během setkání Roberta Gabrise se zástupky-

present yet another platform that enables exploitation, racism and

němi a zástupci této heterogenní skupiny docházelo ke sdílení zkušenos-

sexual violence against them. At the meetings between Robert

tí, snění o alternativách i k pokusům o formulaci společných požadavků.

Gabris and the representatives of this heterogeneous group, they

Vznikla série rozhovorů a intimních fotografií propojujících jednotlivá těla,

shared their experiences, dreamed of alternatives, and attempt-

která odráží individuální i kolektivní traumata, pocity viny a hanby, ale

ed to formulate collective demands. A series of interviews and

také v sobě nese emancipační potenciál, touhu vykročit novým směrem.

intimate photographs arose, connecting the subjects’ bodies,

Fotografie vytištěné na částečně rozpárané látce se stávají jádrem

reflecting individual and collective traumas and feelings of guilt

Gabrisovy instalace v Moravské galerii, spolu s vyšitými texty –

and shame, yet also carrying an emancipatory potential, a longing

úryvky ze společných rozhovorů. Skrze látky a sítě nití se prostor

to move in a new direction.

stává fyzicky nedostupným, a přesto transparentním. Je to exklu-

The photographs, printed on cloth, partially unstitched, form the core

zivní místo, do kterého můžou návštěvnice a návštěvníci výstavy

of Gabris’s installation at the Moravian Gallery, along with embroidered

nahlédnout pouze zvenčí, protože jeho vnitřní podstatě nejsou

texts – excerpts from their conversations together. Through the fabrics

ze své zpravidla privilegované pozice schopny*i zcela porozumět.

and networks of threads, the space becomes physically inaccessible,

Toto uspořádání je také požadavkem na umělecké instituce, které

yet transparent. It is an exclusive place into which exhibition visitors can

se mnohdy snaží stávat inkluzivnějšími místy, než jakými tradičně

only view from the outside, because, from their usually privileged posi-

bývaly, aby umožnily ještě radikálnější pozici – nabídly v rámci své

tion, they are unable to fully understand it. This arrangement is also a de-

inkluzivity prostor pro něco zcela exkluzivního, poskytly území,

mand on art institutions, which are attempting to become more inclusive

kam samy nemůžou a jemuž mohou asistovat jen zvenčí, s pokorou.

places than they have been traditionally, to assume an even more radical

Fyzická instalace v galerii je přitom jen jednou částí celého projektu.

position – to offer a space within their inclusivity for something quite

Gabris kromě setkání se zástupkyněmi a zástupci zmíněné komunity

exclusive; to provide a territorial space they themselves cannot enter,

vytváří další aliance, ať už se zdravotními středisky, spřízněnou politickou

only assist from outside with humility.

reprezentací, neziskovými organizacemi a řadou dalších skupin i jed-

The physical installation in the gallery is just one element in the

notlivců, kteří by mohli přispět k alespoň dílčím posunům v řešení řady

whole project. In addition to the meetings with representatives

palčivých témat provázejících existenci této skupiny – ať už je to nedo-

of the aforementioned community, Gabris is also forging further

statečný přístup ke zdravotní péči a informovanost o jejích možnostech,

alliances, with health centers, allied political representatives,

všudypřítomná chudoba a prostituce jako jedna z mála možností výdělku,

non-governmental organizations and a number of further groups

ale také například otázky sebevědomí a podpůrných systémů, bezpečí,

and individuals who could contribute to at least a partial shift

zlepšení pozice v rámci vlastních rodin a romských společenství ad.

in addressing the many burning themes surrounding the exist-

Záměrem projektu je stát se dlouhodobou platformou pro hledání nových

ence of this group – whether it be about lack of access to and

cest a další propojování této dosud spíše disparátní komunity. Dočasný

awareness of health care options, the ubiquitous poverty and

prostor na výstavě letošní Ceny Jindřicha Chalupeckého je snem o vy-

prostitution as one of few options for generating income, or issues

tvoření skutečného, fyzického prostoru, který by byl bezpečným místem

of self-awareness and support systems, security, improving the

pro setkávání, vzájemnou péči a rozvoj. Během konání výstavy se stane

status of queer, trans and non-binary Roma within their own

také polem pro interní diskuse, které by mohly dosavadnímu snění dát

families and communities, etc. The intention of the project is to

konkrétnější obrysy.

establish a long-term platform for finding new ways and further

Robert Gabris (1986, Hnúšťa, SK) vystudoval scénografii na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě a v magisterském studiu pokračoval na Akademii výtvarných umění ve Vídni. Pracuje v médiu kresby, která mnohdy přesahuje do instalace a performance. V jeho převážně autobiografické práci se často objevuje téma politiky identit. Zajímá se o vyloučené skupiny nebo queer tělesnost v konfrontaci s normami a hranicemi většinové společnosti. Experimentální kresba je pro něj formou rezistence vůči rasismu a různým podobám (sociálního) vyloučení. Gabris svou práci představil především ve středoevropském kontextu, ale také například v Rize nebo Šanghaji. V posledních letech častěji vystavoval i na české scéně, včetně bienále Matter of Art (2020), galerie Artivist Lab (2019) nebo Moravské galerie v Brně (2017).

ERROR

“I’m ashamed of myself, and that’s your fault,” says the young

33

„Hambím sa za seba, a to je vaša chyba,“ říká mladý nebinární Rom,

uniting this community, which has been rather disparate until now. The temporary space at this year’s Jindřich Chalupecký Award exhibition is the testimony to the dream of creating a real, physical space that would be a safe environment for meeting, mutual care and development. During the exhibition, it will also become an arena for internal discussion that could give a more concrete shape to the existing vision.

ERROR Romská tělesnost a její nebinární prostory / Roma Corporeality and its Non-binary Spaces, instalace / installation, 2021

Robert Gabris (1986, Hnúšťa, SK) studied set design at the Academy of Performing Arts in Bratislava and continued his master‘s studies at the Academy of Fine Arts in Vienna. He works in the medium of drawing, which often develops into installation and performance. The theme of identity politics often appears in his predominantly autobiographical work. He is interested in excluded groups and queer corporeality in confrontation with the norms and boundaries of the majority society. For him, experimental drawing is a form of resistance to racism and/or various forms of (social) exclusion. Gabris has presented his work primarily in a Central European context, and also in Riga and Shanghai. In recent years, he has also exhibited more frequently on the Czech scene, for example at the Matter of Art Biennial (2020), at the Artivist Lab gallery (2019) and at the Moravian Gallery in Brno (2017).

Robert Gabris

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Robert Gabris


We* are an Error

ERROR

We are a glitch in the system forced upon you; we are a Mistake to you. Our physicality is a concept that confronts and dismantles the normative architecture you have built upon hatred and repression. Our Identity is an unsettling gap in your conscience. The Roma body’s exoticism is a fetish of painful pleasure to you. Roma physicality becomes a radical technology of self-armoring. We strategically use our bodies as material, the material as an instrument, the instrument as a weapon against your heteronormative linearity. We have strategically learned to use our ERROR as self-defense. Up until today, you have created deceptive and dirty opinions of us, therefore you don’t know who we are. Today, loudly and with sovereignty, we* are speaking up demonstratively to reframe the image of Roma identity. Robert Gabris

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Sme Vami vynútenou chybou v systéme, sme pre Vás Omylom. Naša telesnosť je myšlienka, ktorá konfrontuje a rúca Vašu normatívnu architektúru, postavenú na nenávisti a represii. Naša Idenita je nepokojnou medzerou vo Vašich vedomostiach. Exotizácia rómskeho tela je pre Vás fetiš bolestivej rozkoše. Rómska telesnosť sa stáva radikálnou technológoiu vlastného obrnenia. Strategicky používame telo ako materiál, matierál ako nástroj, nástroj ako obranu proti Vašej heteronormatívnej linearite. My* sme sa strategicky naučili ERROR používat na sebaobranu. Dodnes vytvárate o nás klamné a špinavé mienkotvorné obrazy, preto neviete, kto sme. Dnes si suverénne a nahlas berieme slovo my*, aby sme demonštratívne pretvorili obrazovosť rómskej identity.

35

My* sme Error


Robert Gabris

37

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

ERROR


Robert Gabris

39

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

ERROR


Robert Gabris

41

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

ERROR


Robert Gabris

43

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

ERROR


Sněm The Chamber

a nehostinný, ale především – naprosto nesmyslně, až směšně obrovský.

inhospitable it was, but mostly how utterly, ridiculously enormous.

Pokojů, pracoven a salónů tu bylo tolik, že je prý nikdo nikdy nedokázal

The number of rooms, offices and lounges was impossible to count,

spočítat, a na dlouhých studených a klikatých chodbách se člověk mohl

and one could easily get lost among the cold, labyrinthine corridors.

snadno ztratit. Šlo si jen těžko představit, že právě tady probíhá Sněm;

It was quite difficult to imagine that the Assembly would take place

že se na místě, které působí jako obrovská chladná hrobka, jedná o těch

here – that in this space reminiscent of a huge cold tomb the most vital

nejdůležitějších otázkách, co si kdy lidstvo dokázalo položit: Proč jsme

questions known to humankind would be discussed: Why are we here

na světě? Jaký má naše existence smysl? Jak bychom měli naložit se

on earth? What is the meaning of our existence? What should we do

svým životem?

with our lives?

Vědělo se, že Sněm má co nevidět přijít s odpověďmi – datum oznámení

It was understood that the Assembly should provide the answers

se neustále posouvalo, ale nikdo se nad tím nepozastavoval, vždyť

soon enough. The date of their announcement was constantly being

takové obtížné záležitosti je nutné zodpovědně a pečlivě promyslet,

postponed, but no one questioned it. It was perfectly clear to everyone

to bylo všem naprosto jasné.

that such difficult matters must be considered responsibly and carefully.

Nevědělo se přesně, kolik let už Sněm probíhá. Třináct členů Komise

No one knew exactly how many years the Assembly had been in session.

se prý občas obměňovalo, ale ani tím si nikdo nebyl jistý a zeptat se na

The 13 members of the Commission were said to have changed from

něco takového nahlas by mohlo působit jako zpochybnění smyslu Sněmu,

time to time, but even that was not sure, yet to ask such a question of the

a tím pádem rouhání. Tresty za rouhání sice nebyly v posledních letech

Assembly could be perceived as doubting its purpose, and therefore as

nikterak vysoké, ale pořád e našly případy odsouzených až na pět let.

blasphemy. Although the punishment for blasphemy had not been very

Dokud jsem nezačala pracovat v Domě, neuvědomovala jsem si, jak

high in the recent past, there were still cases of people sentenced for

ohromné množství lidí je zapotřebí k tomu, aby Sněm mohl fungovat.

up to five years.

Celé roky jsem o něm totiž uvažovala jako o čemsi nehmotném, takřka

Until I started working in the House, I didn’t realize the enormous number

neviditelném, co funguje, aniž by byla zapotřebí jakákoli pomoc zvenčí.

of people necessary for the Assembly to function. For years I had actually

Nemohla jsem být dál od pravdy. Jen v kuchyni v severním křídle nás

thought of it as something intangible, almost invisible, that operated

pracovalo několik desítek; další služebnictvo bylo zapotřebí na úklid,

without the need for any outside help. I couldn’t have been further from

údržbu Domu a přilehlé zahrady. Dohromady nás muselo být několik set,

the truth. In the north wing alone, there were several dozen of us working

ale přesné číslo jsem se nikdy nedozvěděla.

in the kitchen, and additional servants were needed to clean and maintain

Jenže i když pečovalo služebnictvo o Dům sebeodhodlaněji, na tak

the House and the adjacent garden. Altogether, there must have been

nevídaně obří prostor zkrátka nestačilo. Zahrada se v posledních

a few hundred of us, but I never learned the exact number.

letech zcela vymkla kontrole – tlusté šlahouny břečťanu a psího vína

However, even though the servants took care of the House most

se zakously do Domu a prorostly omítkou; ta se na několika místech

devotedly, it simply could not suffice for such an impossibly huge

začala drolit, a ve zdech Domu tak zely díry. Z dálky vypadaly jako oči,

space. The garden had grown out of control over the recent few years –

kterými Dům znepokojeně pozoruje svoje okolí. V některých koutech

thick swaths of ivy and Virginia creeper had invaded the House and

Zahrady stály objekty, které na první pohled působily jako součást

penetrated the plaster, which had begun to crumble in several places,

prostoru – až když člověk přišel blíž, rozeznal, že do přírody nepatří.

leaving holes in the walls. From a distance, the holes looked like eyes

Skládaly se z kůry, trnů, bodláků a listí spojených s materiály jako sádra

through which the House was uneasily observing its surroundings.

nebo papír. Bylo zjevné, že je sem někdo umístil úmyslně, ale zahradníci

In some corners of the Garden, there were structures that initially

a zahradnice o ničem nevěděli – objekty tu byly už dlouho předtím, než

seemed to be part of the landscape. Only when one came closer was it

do Domu přišel ten nejstarší z nich. Jednou někoho napadlo objekty

visible that they were not naturally occurring. They were built of bark,

odstranit, ale ostatní byli proti.

thorns, thistles and leaves, combined with materials such as plaster

„Já si určitě nevezmu na triko, že něco zmizelo, až se po tom začne ptát

or paper. It was clear that they had been placed there deliberately, but

Komise,“ prohlásil vedoucí zahradník. Všem bylo jasné, o čem mluví,

the gardeners and gardeners knew nothing of them – the structures

ačkoli nikdo nevěděl, kdy se to může stát. Ale až se členové Komise

had been there long before the oldest of them had come to the House.

objeví, budou objekty v zahradě to první, po čem se budou shánět?

Once, someone proposed that they should be removed, but the others

Takovou situaci jsem si nedovedla – a myslím, že ani nikdo z ostatních –

were against it.

vůbec představit.

“I’m not taking responsibility for something going missing when the

Půda na pozemku byla vlhká a jílovitá a celá konstrukce se hroutila mírně

Commission begins to ask about it,” the head gardener declared.

na stranu. Působilo to, jako by Dům pozvolna, zato odhodlaně polykala

Everyone knew what he was talking about, although no one knew when it

zem. Bylo jisté, že se v průběhu let bude sesuv muset řešit, jenže nikdo

might happen. But when the Commission members showed up, would the

nevěděl, jestli to nebude až v době, kdy přijde Komise s odpověďmi,

objects in the garden be the first things they would inquire about? I could

a tím pádem bude zásah nejspíš zbytečný; Dům v té době už nebude mít

not have imagined such a situation at all – and I don’t think any of the

význam – možná jen jako historická rarita. Nikdo se však neptal, nakolik

others could have either.

je pravděpodobné, že se Komise vůbec do té doby ozve – takový dotaz

The Soil on the property was moist and primarily made of clay,

by byl přece jen příliš nebezpečný.

and the whole construction was slightly tilted to one side. It looked

Nahlas se o tom sice nemluvilo, ale všem bylo jasné, že nás Dům

as though the House was slowly but determinedly swallowing up the

a zahrada brzy přemůžou. Na jižní straně se prý dokonce skácely dvě

earth. It was clear that the sinking would have to be dealt with in the

jabloně a poničily část východního křídla, nenašel se však nikdo, kdo by

coming years, but no one knew whether it would after the Commission

dovedl napáchané škody opravit – něco takového vyžadovalo zásahy,

came with the answers, by which time it would most likely be irrelevant...

které nešlo jen tak provést; bylo k nim zapotřebí takové množství

the House would no longer hold any significance, perhaps only as an

materiálu a lidí, že bylo rozumnější nechat věci tak, jak jsou.

historical curiosity. No one, however, asked how likely it was that the

Poničení jsem na vlastní oči neviděla. Zdržovala jsem se pouze

Commission would get in touch before then – such a question would

v severním křídle, přístup do jiných částí mi sice nebyl zakázán,

have been too dangerous to ask.

Sněm / The Chamber

When I first entered the House, I was surprised at how barren and

45

Když jsem poprvé vstoupila do Domu, překvapilo mě, jak je pustý

Klára Vlasáková

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Klára Vlasáková


Po pár týdnech v Domě jsem začala mít dojem, že jediná realita je ta,

Yet since I never saw a member of the Commission, it was difficult to

stálo, že každý z nás zná své místo a bude se snažit nepřekračovat

garden would soon overtake us. Two apple trees on the south side had

kterou žijeme my – služebnictvo. Bylo snadné zapomenout, že naše

imagine what their negotiations looked like. How many hours did they

hranice území, kde žije a pracuje. Projít severní část zabralo mnoho

fallen down, destroying part of the east wing, but there was no one

rozhovory, spory a krize nejsou to nejdůležitějším, co se zde odehrává.

debate each day? And did they all talk together, or was each one in their

hodin, a ačkoli mě lákalo vypravit se jinam, byla jsem večer po práci ráda,

capable of repairing the damage. Such a task called for interventions

Někteří sloužící se rozhádali na dlouhé roky – odmítali spolu mluvit

own little office, where they researched for hours?

že samým vyčerpáním vůbec dojdu do svého pokoje. Nechtěla jsem na

which could not be done just like that; they would require too many

a spolupracovat dokázali jen pod nátlakem. Podobné rozkoly byly tak

I longed to catch a glimpse of one of them. If I could eventually be

sebe upozorňovat nějakou zbytečnou průzkumnickou cestou – a už vůbec

materials and people. It was wiser to leave things as they were.

hluboké a táhly se tak dlouho, že často už si nikdo nepamatoval, co je

promoted from cooking to food delivery, I might even have such luck,

jsem si nechtěla vytvářet problémy.

I didn’t see the damage with my own eyes. I was restricted to the north

způsobilo. Takový přístup mi připadal hloupý – s řadou lidí jsem sice

though that would be a big coincidence. The entire west wing was

Plánovala jsem, že budu v Domě pracovat dva roky: do svých

wing and, while access to the other areas was not explicitly prohibited,

nedokázala najít společnou řeč, ale nebylo taktické dělat si z nich

reserved for the Assembly, and even the servants there didn’t speak with

dvaadvaceti. Vydělám si slušný obnos a pak odejdu zpátky domů

it was certainly not authorized: in the rules governing the staff stated that

nepřátele. Považovala jsme se za rozumnou, nenápadnou a přiměřeně

them. There were strict orders as to where food trays could be left, or

k rodičům. Někteří sloužící zůstávali pět, deset, někteří dokonce dvacet

we each knew our place and we would attempt not to cross the borders of

milou osobu, která dovede s každým dobře vyjít. Všechny tyhle kvality

when the rooms could be cleaned. The Commission members were not

let, jiní tu i umírali. Dům a jeho obyvatelé představovali celý jejich

the areas in which we lived and worked. Walking through the north area

ale byly vydřené a těžce vydobyté – pro mě jako ženu bylo přece jen

allowed to meet anyone else, so as not to disturb their concentration and

svět, ale taková vyhlídka mě děsila; nemohla jsem se zbavit pocitu,

took many hours, and though I was tempted to travel elsewhere, I was

výhodnější snažit se být se všemi za dobře, jakákoli odchylka od vřelého

discussion. Yet I did not doubt that once in a while they saw someone –

že jakmile člověk zůstane v Domě moc dlouho, začne ho ten obří

happy that in my exhaustion I could make it home to my room. I didn’t

a zdvořilého chování by mohla být hodnocena jako podezření, že ráda

they just couldn’t be shut away alone for days!

prostor rozmělňovat a sežvýkávat, dokud z něj nezbude jen splasklé cosi,

want to draw any attention to myself for unnecessarily exploratory travels,

dělám problémy.

co se tiše a bezduše plouží po nekonečných chodbách.

and I certainly didn’t want to make any trouble.

Myslela jsem si, že těmi dvěma roky, které jsem tady plánovala strávit,

After a few weeks in the House, I began to have the feeling that the only

I planned to work two years in the House, until my 22nd birthday.

hladce propluju, jenže pak do Domu nastoupila dcera vedoucí stravování

reality was that lived by us, the servants. It was easy to forget that our

Moje dny byly všechny úmorně stejné.

I’d make loads of money and then I would return to my parents. Some

a přebrala místo po matce.

discussions, arguments and crises were not the most important events

My v kuchyni jsme vstávali brzy, od pondělí do neděle už v pět hodin.

of the servants stayed 5, 10, some even 20 years… others died here.

A tehdy se začalo všechno rychle měnit.

taking place here. Some of the staff fought for years, refusing to speak to

Jíst se totiž musí každý den, to dá rozum. Připravili jsme snídani

The House and its inhabitants represented their entire lives, but this

Jmenovala se Lucie, byla vysoká, útlá a zvláštně nažloutlá, jako by jí

each other and working together only when forced to. Such divisions were

pro Komisi, předali porce číšníkům a potom se věnovali ostatním.

prospect terrified me. I couldn’t shake the feeling that when one stayed

v těle před lety cosi nepozorovaně zkyslo. Hned první den nám oznámila,

so deep and went on for so long that often no one remembered what had

Služebnictvo samozřejmě nemělo tak dobré jídlo jako členové Komise,

in the House too long, the vast space began to diminish them and chew

že nám nepromine ani sebemenší chybičku a chce, abychom měli

caused them. I thought this approach was silly – I may not have been

ale pořád šlo o slušnou stravu, na kterou si nikdo nestěžoval – vajíčka,

them up, until all that was left was a thinned-out thing creeping quietly

mnohem lepší výsledky než doposud.

able to find common ground with many people, but it wasn’t tactful to

pečivo, sýry, občas i šunka a slanina. Totéž jídávali také vedoucí

and spiritlessly down the endless corridors.

„Komise si přece zaslouží to nejlepší,“ pronesla zapáleně.

make enemies of them. I considered myself a sensible, unassuming and

„Nesou obří břemeno a naší povinností je zajistit jim ty nejlepší podmínky,

reasonably kind person who could get along well with anyone. But all of

a kterému se kvůli jeho vychrtlosti přezdívalo Kostlivec, nikdo netušil.

My days were all painfully identical.

jaké dovedeme. Souhlasíte?“

these qualities were earned and hard-won – after all, as a woman, it was

Možná má speciální stravu, možná jí dokonce totéž, co členové Komise –

Those of us in the kitchen woke up early, from Monday to Sunday at 5:00.

Jistě, že jsme souhlasili – cokoli namítat by bylo nanejvýš riskantní.

preferable for me to try to be on good terms with everyone; any deviation

a třeba je i osobně zná!

One must eat every day, that makes sense. We prepared breakfast for

Potom se nás jednoho po druhém zeptala, jestli jsme v kuchyni spokojeni.

from a warm and polite demeanor could be judged as a suspicion that

Po snídani byl čas začít chystat obědy. Měli jsme rozpis na celý měsíc,

the Commission, gave portions to the waiters, and then took care of

Všichni horlivě kývali hlavami, div jim neupadly.

I might cause trouble.

které sestavovala vedoucí stravování, a podle nich jsme se řídili, nikdo

everyone else.

„Já bych se časem ráda přesunula k roznášení jídel,“

I thought my two years here would fly by, until the daughter of the

po nás nevyžadoval vlastní nápady nebo příliš přemýšlení. Vedoucí nás

The servants, of course, did not have such good food as the members

řekla jsem popravdě.

catering manager joined the House and took over from her mother.

chodila kontrolovat a čas od času ochutnávala – hlavně od nováčků.

of the Commission, but still it was decent and no one complained

„Proč?“ zeptala se.

That’s when things changed quickly.

První měsíc mi stála za zadkem každý den, ale nikdy nic neřekla,

about it – eggs, bread, cheese, sometimes even ham and bacon.

„Chtěla bych se dozvědět víc o Komisi.“

Her name was Lucie. She was tall, thin and strangely yellowish,

jen tiše srkala, přežvykovala a pak pokaždé beze slova odešla pryč.

The various department heads received the same food. Nobody had

V kuchyni to zašumělo, ale Lucie na to nic neřekla – jen ode mě prudce

as if something had long ago gone sour in her body. On the very first

Předpokládala jsem, že kdyby se jí něco nezdálo, ozve se – musela tedy

a clue what the emaciated man nicknamed “Bones,” who supervised all

odvrátila hlavu, jako by jí pohled na mě zničehonic silně znechutil.

day she told us that she would not excuse even the slightest mistake

být spokojená.

the department managers, ate. Perhaps he had a special diet… maybe

„Tak do práce!“ řekla a tleskla rukama jako na stádo zvířat, které se má

and wanted us to provide much better service than we had up until now.

Takhle to pokračovalo prvního půl roku; rutině jsem snadno přivykla

he even ate the same as the Commission members. Maybe he even

ihned rozejít.

“The Commission deserves the best,” she said passionately.

a byla jsem čím dál rychlejší a spolehlivější. Sblížila jsem se s několika

knew them personally!

sloužícími, hlavně z kuchyně, ale taky s několika číšníky, zahradníky

After breakfast it was time to begin preparing lunch. We had a monthly

Zpočátku to vypadalo, že Lucie bude ke všem stejně přísná, ale během

the most favorable conditions possible. Do you agree?”

a skladníky. Každý z nás měl práce nad hlavu a valnou část našich

plan organized by the head of catering, and we followed it. No one

několika dní se její pozornost zúžila na pár nešťastníků, které

Of course we agreed – any objection would be risky at best.

krátkých setkání a rozhovorů vyplnily stížnosti na to, co se v Domě

expected us to come up with our own ideas or think too much.

vyzdvihovala jako příklady nedůslednosti a lajdáctví. Bohužel jsem

Then, one by one, she asked us if we were satisfied in the kitchen.

všechno zase pokazilo.

The manager would come to check on us and taste from time to time –

se mezi nimi ocitla i já. Snažila jsem se, jak jsem jen mohla, aby mě

The others all nodded their heads so eagerly, it was a wonder they

Potrubí.

especially from the new servants. For the first month she had her

Lucie už nechala na pokoji, jenže zatímco ostatní z jejího zlostného

didn’t fall off.

Topení.

eye on me every day, but she never said anything, just quietly sipped

zorného pole postupně vypadávali, já v něm zůstávala. A co hůř,

“I’d like to move up to delivering meals eventually,” I said truthfully.

Světla na chodbě.

and chewed, walking away each time without a word. I assumed that

reflektor pozornosti se stále zostřoval, jeho intenzita mi vypalovala oči.

“Why?” she asked.

Hejna much, která přilétala, bzučela nám nad hlavami a nešlo se

if something was wrong she would make it known, so she must have

Nešlo uniknout, nebylo kam se schovat.

“I’d like to learn more about the Commission.”

jich zbavit.

been satisfied.

„Vidíte? Tohle je příklad, jak se těsto hníst rozhodně nemá,“ stěžovala si

There was a murmur in the kitchen, but Lucie didn’t respond to me.

O Domě jsme mluvili, jako by šlo o náladového pacienta, jehož obří tělo

It went on like this for the first half year. I learned the routine easily

Lucie ostatním na mou práci a ti jen opatrně klopili zrak. Nikdo nechtěl,

She just turned her head sharply away, as if the sight of me had suddenly

musíme každý den obstarávat. Často jsem zapomínala, že nejde o Dům

and became faster and more reliable. I got closer to some of the other

aby její nelibost dopadla taky na něj.

made her violently ill.

samotný, ale především o Sněm, který zde probíhá. Dům byl jen efektní

servants, mostly in the kitchen, but also some of the servers, gardeners

„Podívejte se na tohle,“ hořekovala zase jindy, „klasická ukázka špatně

“Get to work!” She said, clapping her hands as if commanding a herd

obal, to skutečně podstatné se odehrávalo uvnitř. Ale jelikož jsem žádného

and storekeepers. Everyone was busy, and most of our brief meetings

očištěné ryby. Možná si myslíte, že vám nedůsledná práce projde,

of animals to disperse.

člena Komise nikdy neviděla, bylo těžké si představit, jak jejich jednání

and conversations were filled with complaints about what had gone

ale dokud tu budu já, nic takového nestrpím.“

vypadá. Kolik hodin denně spolu asi debatují? A diskutují všichni společně,

wrong at the House.

Nemyslela jsem si, že pracuju mizerně – a řada lidí z kuchyně mě mezi

At first it seemed that Lucie would be equally strict with everyone, but

nebo každý obývá svou pracovnu, kde dlouze bádá?

The pipes.

čtyřma očima ujistila, že opravdu nedělám nic špatně. Nahlas se mě však

within a few days her attention narrowed to a few unlucky ones, singled

Toužila jsem některého z nich zahlédnout. Kdybych časem povýšila

The heating.

nikdo nezastal a já je chápala, na jejich místě bych udělala totéž.

out as examples of inconsistency and slovenliness. Unfortunately, I was

z kuchařky na roznašečku jídel, mohlo by se mi něco takového i poštěstit,

The lights in the hallways.

Byly jsme s Lucií podobně staré, podobně vysoké a nejprve jsem si

among them. I tried as hard as I could to get Lucie to leave me alone, but

ačkoli by to musela být velká náhoda. Sněm měl pro sebe vyhrazené celé

The swarms of flies that flew in, buzzing over our heads, impossible

myslela, že bychom snad mohly být i kamarádky. Sloužících našeho

while the others gradually fell out of her angry field of vision, I remained

západní křídlo, ani tamější služebnictvo však s Komisí nemluvilo – existoval

to get rid of.

věku bylo v Domě málo. Jenže možná právě proto měla Lucie dojem,

in it. Worse, her spotlight kept getting sharper, its intensity burning my

přísný řád určující, kde přesně se mají nechávat tácy s jídlem nebo kdy se

We spoke about the House as if it were a moody patient whose enormous

že si na mě může dovolovat. Ke starším kuchařkám se chovala

eyes. There was no escape, nowhere to hide.

uklízejí pokoje. Členové Komise nesměli potkat nikoho cizího, aby ze svého

body had to be cared for every day. I often forgot that the House itself

s určitou obezřetnou shovívavostí, občas dokonce s laskavostí, a ty si ji

“See? This is an example of how not to knead dough,” Lucie complained

soustředění a disputací nebyli rušeni. Přesto jsem nepochybovala, že tu

wasn’t the important thing, but the Assembly that was taking place there.

brzo oblíbily.

to the others about my work. They could only carefully lower their gaze.

a tam někoho zahlédnou – nemohli být přece celé dny zavření o samotě.

The House was only a fancy package – the real work happened inside.

„Je hodně přísná, ale záleží jí na tom, co dělá,“ říkaly.

No one wanted her discontent to fall on them as well.

“They carry a great burden, and it is our duty to ensure they have

Klára Vlasáková

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

jednotlivých útvarů. Co dostával muž, který dohlížel na všechny vedoucí

Sněm / The Chamber

No one spoke about it out loud, but it was clear that the House and

47

ale rozhodně nebyl povolen: v pravidlech, kterými se služebnictvo řídilo,


How could they say such a thing? It was as if they were complaining that

jenom, abychom ze sebe vydali to nejlepší, a na tom přece není nic

of a poorly cleaned fish. You may think you can get away with such

bez rozloučení – nejspíš proto, aby k sobě nepřipoutala pozornost –,

too much color, too much life, too much beauty had exploded before their

divného, no ne? Brzo jsem ve svém nepřátelství zůstala osamocená

inconsistent work, but as long as I’m here, I won’t tolerate that.”

vydala pryč. Prosmýkla jsem se tiše za ní. Kráčela rychle, jen s obtížemi

eyes, and demanding that the grey and the death should return. I tried to

a ostatní se mě začali stranit. Nikdo se nechtěl bavit s hlavním

I didn’t think that my work was bad, and a number of people from the

jsem jí stačila. Několikrát zpomalila a mírně pootočila hlavu – tehdy

peer out as little as possible, but the vast radiance kept beckoning me.

otloukánkem, to by nebylo příliš prozíravé.

kitchen told me privately that I wasn’t doing anything wrong. Publicly,

jsem se přitiskla ke stěně a doufala, že i kdyby se otočila docela, tak si

This, of course, did not escape Lucie.

Každé ráno jsem vstávala s bolestivě sevřeným žaludkem. Myšlenka

however, no one stood up for me, and I understood, because I would

mě hned nevšimne. Chodby byly tmavé a některá zákoutí nešlo vůbec

“If you look out that window one more time, you can just go and pack your

na Lucii byla tou první, která mi vybuchla v mozku vyrvaném z krajiny

have done the same in their shoes.

prohlédnout. Lucie se však nikdy úplně nezastavila. Vypadalo to, jako

things,” she snapped at me deftly. “Do you realize your staring is holding

snů. Snažila jsem se, seč jsem mohla, ale nic nestačilo – moje práce

Lucie and I were around the same age and height, and at first I had

by se bála, že cosi nestihne, a nemohla si tak dovolit žádné zdržování.

up everyone else?”

byla pořád hodnocena jako nedostatečná, často vyloženě ostudná.

thought that maybe we could even be friends. There were few servants

Nevím, jak dlouho jsem ji pronásledovala. Nohy mi ztěžkly jako dva

I looked around. Several people from the kitchen were truly glaring at

Bylo mi jasné, že takhle nemůžeme pokračovat, a zároveň jsem nemínila

our age in the House. But maybe that’s why Lucie felt she could push me

válce naplněné vodou a jen s vypětím sil jsem je táhla za sebou. Přesto

me reproachfully, even angrily. It seemed that they had long ago stopped

z Domu odejít. Peníze, které si tu vydělám, bych jinde neměla. Rozhodla

around. She treated the older cooks with a certain guarded indulgence,

jsem věděla, že ji nesmím ztratit z dohledu – jinak by hrozilo, že nenajdu

considering whether Lucie’s constant accusations against me were

jsem se tedy, že si s Lucií promluvím. Už párkrát jsem to zkusila, ale

sometimes even with kindness, and they soon took a liking to her.

cestu zpátky. Zatímco ona se pohybovala sebejistě a zjevně chodbami

justified or not, and just accepted them as factual.

pokaždé mě odbyla – neměla čas, spěchala nebo namítala, že mi už

“She’s very strict, but she really cares about her work,” they said.

nekráčela poprvé, mně připadaly všechny stejné, temné a vlhké, jako

“I’m sorry,” I whispered obediently, but in my mind I decided that I’d had

všechno řekla a nemá co dodat. Přesto jsem si umínila, že ji vylákám

So the word quickly spread that Lucie wasn’t actually that bad – she just

bych procházela jeskynním komplexem.

enough. Today I would follow Lucie and not let her go until she explained

ke skutečnému rozhovoru.

wanted us to do our best, and there’s nothing strange about that, is there?

Když jsem měla pocit, že už dál nemůžu, začala Lucie zpomalovat.

to me why she had chosen me as her target.

Věděla jsem, že Lucie chodí na procházky po Domě. Byla jediná ze

Soon I was left alone with my feelings and the others began to shun me.

Možná i jí docházely síly, musely jsme chodit několik hodin. Jenže pak

It was easy to follow her. She waited until everything was done and then,

sloužících, které jsem znala, kdo si na něco takového troufal. Nejspíš

No one wanted to talk to the rebel, that wouldn’t have been very astute.

se přitiskla do stínu k jedné ze stěn – vypadalo to, jako by se chtěla před

probably so as not to draw attention to herself, she just left without telling

se domnívala, že si to vzhledem ke své funkci může dovolit, a nikdo

I’d wake up in the morning with my stomach clenched in pain. The thought

někým nebo snad něčím skrýt. Nevěděla jsem, co mám dělat, ale pro

anyone. I crept silently after her. She was quick with her steps – I only

z nás pochopitelně nic nenamítal. Nevěděla jsem, kam přesně chodí,

of Lucie was the first one to erupt in my brain freshly torn away from

jistotu jsem ji napodobila.

kept up with her with difficulty. Several times she slowed down and turned

ale vypozorovala jsem, že vyráží pryč každý druhý večer – počká si, až je

the land of dreams. I tried my best, but nothing was good enough – my

Lucie vyčkávala a já taky. Všude kolem nás bylo mrtvo, hluboké

her head slightly. That’s when I pressed myself to the wall and hoped

hotová večeře, a tehdy se vydá kvapem po chodbách. Nikdy nemířila

work was always judged as inadequate, often downright shameful. It

a děsivé jako jáma, jejíž dno nelze dohlédnout. Po chvíli se kousek

that if she turned around completely, she wouldn’t notice me right away.

stejným směrem, chodby často střídala, skoro jako by chtěla ostatní

was clear to me that we couldn’t go on like this, yet I had no intention

od nás ozvaly kroky.

The corridors were dark and some corners were impossible to see at all.

zmást. Sbírala jsem odvahu pustit se za ní; věděla jsem, že musím jednat

of leaving the House. I would never earn the same kind of money I had

Tiché, hrozivě tiché.

Lucie never quite stopped, though. It seemed as if she were afraid she

rychle. Luciiny urážky a neustávající kritika mě ničily, pod jejich vahou

here. So I decided I was going to talk to Lucie. I had already tried a few

Dotyčná osoba si dávala dobrý pozor, aby ji, pokud možno, nikdo

would miss something, and could not afford to lag. I don’t know how long

jsem se rozkližovala jako trouchnivějící dřevo.

times, but each time she had turned me down, saying she didn’t have

nezaslechl. Sevřelo se mi hrdlo. Kroky byly čím dál blíž a já slyšela svůj

I followed her. My legs felt as heavy as two waterlogged cylinders, and it

time, she was in a hurry, or maintaining that she had already told me

příliš hlasitý dech, vyděšený a přerývaný jako chrapot zvířete chyceného

was only with great effort that I trudged along. Still, I knew I must not lose

Mezitím přišlo jaro. Změny ročních dob byly pro služebnictvo víceméně

everything and had nothing left to say. Still, I made up my mind to coax

do pasti. Pokud ho příchozí zaslechne, nedopadne to se mnou dobře, tím

sight of her, otherwise I was in danger of not finding my way back. While

nepodstatné; na zahradu nás chodilo jen málo, a počasí tak nikdy nebylo

her into a real conversation.

jsem si byla jistá. Lucie to musela cítit stejně, protože zůstávala ve stínu.

Lucie strode on in confidence, clearly familiar with these halls, to me

tématem rozhovoru. Jediní, kdo změnu období brali na vědomí, byli

I knew that Lucie went on walks around the House. She was one of

Bylo zvláštní, že se stihla ukrýt, než se ozvaly kroky – skoro jako by

they all seemed the same, dark and clammy, as if I were walking through

pochopitelně zahradníci a zahradnice, ale z jejich slov bylo patrné, že je

the few servants I knew who dared to do something like that. She

vytušila, že se někdo blíží.

a cave complex.

bytostně rozčiluje každá část roku – všechny byly vymyšleny pouze pro

probably thought she could afford it, given her position, and of course

„Jsi to ty?“ ozval se slabý mužský hlas kdesi přede mnou.

Just when I felt that I could no longer go on, Lucie began to slow down.

to, aby ztahaným pracujícím přidělávaly práci.

none of us made any objection. I didn’t know exactly where she went,

Projelo mnou zvláštní, nevhodné pobavení. No jistě, tohle je přece jedna

Maybe her strength was also running out – we must have walked for

Věnovat pozornost světu venku bylo neobvyklé a v lecčem skoro

but I observed that she went out every other evening – she would wait

z velkých otázek, ke kterým se celý život vracíme: Jsi to ty? Tak jsi?

several hours. But then she disappeared into the shadows against one of

neslušné – působilo to, jako by snad člověk nebral dostatečně vážně

until supper was ready, and then she would set off at a gallop down the

A víš to jistě?

the walls. It looked like she wanted to hide from someone or something.

to, co se dělo uvnitř a co si přece vyžadovalo veškerou možnou péči.

corridors. She never headed in the same direction, changing corridors

„Ano,“ ozvala se Lucie a vystoupila ze tmy.

I didn’t know what to do, but to be safe I copied her movement.

Nikdy jsem neviděla, že by někdo ze služebnictva v kuchyni hleděl ven

frequently, almost as if she wanted to confuse others. I gathered up the

Opatrně jsem se naklonila, abych viděla, co se děje. K Lucii přicházela

Lucie waited, as did I. The space around us was lifeless, deep

z okna. Všichni měli pohled sklopený k práci, ke škrábání, loupání,

courage to follow her. I knew I had to act quickly. Lucia’s insults and

houpavým krokem vysoká mužská postava, tak hubená, že to vypadalo,

and terrifying like a bottomless pit. In a moment I heard footsteps

hnětení, míchání, tomu jedinému skutečnému. Chtěla jsem si počínat

constant criticism were killing me, I was buckling under their weight like

jako by se měla každou chvíli sesypat na zem. To musí být Kostlivec,

not far away.

stejně, a přece jsem se někdy neovládla a krátce, nenápadně pohlédla,

rotting wood.

který dohlíží na všechny vedoucí, blesklo mi hlavou. Mají s Lucií

Silence. Eerie silence.

schůzku? Přijdou i ostatní vedoucí?

The person in question was very careful to make sure they could not be

co se děje za sklem. Zahrada se začala majestátně napřimovat jako obří tělo, které se

Meanwhile, spring had come. The season changes were more or less

„Dneska ti to trvalo dýl než obvykle,“ napomenul ji.

detected. My throat tightened. The footsteps came closer and closer,

vyléčilo z vleklé, zákeřné choroby. Stromy vztahovaly své větve k nebi,

irrelevant to the servants; few of us went into the garden, so the weather

Lucie pokrčila rameny. „Měla jsem cestou… já nevim… divnej pocit.“

and I could hear my own breath, far too loud, frightened and choppy,

z dálky vypadaly jako prosebníci doufající ve vyslyšení. Ze země

was never a topic of conversation. The only ones who took any notice

Kostlivec si povzdychl. „Pocity jsou teď ze všeho nejmíň důležitý.“

like the wheezing of an animal caught in a trap. If the person heard me,

vyrážely květiny, divoce a drze, zahradníci si stěžovali, že je jich moc,

of the change of season were the gardeners, naturally, but it was evident

Lucie k mému překvapení nic neřekla, čekala bych, že se ohradí.

it would not end well with me, I was sure of that.. Lucie must have felt the

ale tohle mi připadalo jako skutečné rouhání – kdybych mohla, nahlásila

from their words that every part of the year annoyed them to no end, as

Připojila se ke Kostlivci a společně zamířili do dveří vpravo. Naštěstí

same, because she stayed in the shadows. It was strange that she had

bych je a požadovala trest; jak mohli něco takového říct? Bylo to, jako

seasons had clearly been invented solely for the sake of adding work to

pro mě za sebou nezavřeli, a tak jsem se rychle prosmýkla za nimi.

managed to hide before she had even heard the footsteps, almost as if

by si stěžovali, že jim před očima vybuchlo příliš barev, příliš života,

the tired workers’ lives.

Rozprostřelo se přede mnou velké šeré předsálí, krásnější než všechny

she sensed someone approaching.

příliš krásy a dožadovali se, aby se vrátila šeď a mrtvo. Snažila jsem

Turning one’s attention to the world outside was unusual, and in some

chodby a místnosti, ve kterých jsem kdy byla. Celý prostor byl ze dřeva

“Is that you?” the faint voice of a man echoed from somewhere up ahead.

se pokukovat ven co nejméně, ale ta mohutná živoucnost mě k sobě

ways almost felt indecent – as if one did not take seriously enough what

a každý detail vyvedený s ohromující pečlivostí – v příšeří jsem rozeznala

A strange, awkward amusement passed through me. Of course!

bez ustání vábila.

was going on inside, which, after all, required the utmost attention.

vyřezané tváře několika osob, jistě členů Komise, některé byly hladké

This is one of the great questions to which we keep returning all our lives:

To samozřejmě neuniklo Lucii.

I never saw any of the servants in the kitchen looking out the window.

a obyčejné, jiné vypadaly, jako by dotyčný začal srůstat s přírodou venku:

Is that you? So that’s you? And do you know that for sure?

„Ještě jednou se podíváš z okna a můžeš si sbalit věci,“

They all had their eyes on their work – the scraping, peeling, kneading,

z vlasů jim vyrážely větve, z uší stvoly.

“Yes” said Lucie, stepping out of the darkness.

šlehla po mně hbitě. „Tím očumováním zdržuješ ostatní,

mixing – the only real work. I wanted to do the same, and yet sometimes

Nepochybovala jsem, že místnost, kde probíhá Sněm, musí být blízko,

I leaned over carefully so I could see what was happening. A tall male

uvědomuješ si to?“

I couldn’t control myself and took a brief, unobtrusive glance at what was

a srdce se mi rozbušilo, jako by mě chtělo popohnat – běž, běž, běž,

figure, so thin that he looked like he might crumble to the ground at any

Rozhlédla jsem se kolem. Několik lidí z kuchyně na mě skutečně vyčítavě

going on beyond the glass.

tak podívej se tam přece! Na co čekáš, hlupačko?

moment, approached Lucie with a swaying step. It must be Bones, who

až zlostně hledělo. Připadalo mi, že už před časem si přestali klást

The garden began to take on a majestic air, like a giant body healed of

Na konci předsálí jsem uviděla velké těžké dubové dveře, které zdobily

oversees all the managers, I thought in a flash. Did they have a meeting

otázku, nakolik jsou Luciiny neustálé výčitky oprávněné – a prostě je

a lingering, insidious illness. The trees were extending their branches

vyřezané květiny a listí ovíjející se kolem rámu. Takový honosný

with Lucie? Would the other managers show up?

přijali jako fakt.

to the sky. From a distance they looked like supplicants hoping to be

vchod vede dost možná přímo ke Komisi, napadlo mě. Kdyby se mi

“It took you longer than usual today,” he admonished her.

„Omlouvám se,“ hlesla jsem poslušně, ale v duchu jsem si umínila,

heard. Flowers burst from the ground, wild and brazen, the gardeners

tak poštěstilo jimi nepozorovaně projít, kdybych se mohla jen na

Lucie shrugged. “I don’t know… I had a weird feeling on the way.”

že tohle už stačí. Vypravím se za Lucií ještě dnes a nepustím ji,

complaining that there were too many – but this seemed like real

chvíli podívat, jak Sněm vypadá. Lucie s Kostlivcem se však zastavili

Bones sighed. “Feelings are the least important thing there is right now.”

dokud mi nevysvětlí, proč si zasedla zrovna na mě.

blasphemy – if I could, I would report them and demand they be punished!

přede dveřmi a otočili se směrem k vozíku zaparkovanému po straně.

To my surprise, Lucie said nothing. I would have expected her to object.

Sněm / The Chamber

Následovat ji bylo snadné. Počkala, až bude všechno hotové, a pak se

49

“Look at this,” she bitterly complained another time, “a classic example

Klára Vlasáková

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Rychle se tak rozšířil názor, že Lucie vlastně není tak špatná – chce


Lucie approached me slowly. She was like a big yellow cur that eventually

a všechny plné. Neubylo ani sousto. To bylo zvláštní, vždyť členové

they didn’t close it behind themselves, so I quickly slipped in behind

nejopatrnější, ale stejně zavrzaly a zaúpěly jako hlasy trpících.

sniffs out what it wants. When she was right next to me, I reached out

Komise museli mít už dávno po večeři. Kostlivec se sklonil pro obří

them. A large, dim entrance hall spread out before me, more beautiful

Za nimi jsem neviděla nic, jen další sál. Uvnitř se vznášel těžký nasládlý

my hand to her. I don’t know why I did it. Maybe I just didn’t want her to

plastový pytel. Lucie brala do rukou jeden talíř po druhém a všechno jídlo

than any hall or room I’d ever been in. The entire space was made of

pach, který mě málem omráčil. Vydala jsem se za jeho zdrojem. Nevím,

discover me first. She flinched, but remained silent. She looked into my

sypala do pytle. Postupovala rychle a systematicky jako stroj. Vzedmula

wood, and every detail was executed with astonishing meticulousness.

kolika chodbami a místnostmi jsem prošla, nebylo to důležité, zastavit

eyes, her face tense and horrified.

se ve mně obří vlna nevole – proč to dělá? Vždyť přece ví, kolik práce

In the shadows I could make out the carved faces of several people,

jsem se nemohla. Pach zesiloval k nesnesení, bez přestání mi slzely oči.

“Well?” Bones snapped. “Did you find anything?”

nás všechny ty porce stály!

probably Commission members, some smooth and commonplace, others

Přesto jsem pokračovala. Když jsem otevírala poslední dveře, vytanulo

Lucie raised her hand and touched my cheek, lightly and quickly,

„Vyřešilas problém s tou zvědavou od vás z kuchyně?“

looking as if they had begun to grow together with the natural elements

mi na mysli, co tak asi členům Komise řeknu. Omluvím se jim? Budu mít

almost guiltily.

zeptal se Kostlivec.

outside: branches sprouting from their hair, stalks from their ears.

odvahu zeptat se jich na odpovědi, na které čekáme už tolik let?

“No,” she finally said. “Nothing at all. We must have imagined it.”

Zpozorněla jsem.

I had no doubt that the Chamber where the Assembly was being held was

A jak můžou vůbec pracovat v tak otřesném puchu?

“But I definitely heard something!”

„Ještě ne,“ odpověděla Lucie. „Ale už brzo.“

close, and my heart raced as if to urge me on: go, go, go, take a look!

Trvalo mi pár sekund, než mi to došlo. Oči ten výjev obsáhly hned,

“It must have been something outside,” Lucie asserted.

„To doufám,“ odpověděl důrazně. „Jakmile někdo začne říkat, že by chtěl

What are you waiting for, you fool?

ale mozek ho zprvu nedokázal pochopit, pohupoval se na jeho okraji

“There is nothing here.”

poznat Komisi, musíme si na něj dát pozor.“

At the end of the entrance hall I saw big heavy oak doors carved out

jako vyděšený plavec, který si najednou uvědomil závratnost prázdnoty

“Well ok, let’s go,” he said, finally, and threw he bag over his shoulder.

„Já vím.“

with flowers and leaves curling around the doorframe. I mused that

pod sebou.

“We can’t waste any time.”

„Měla jsi ji vyhodit už dávno,“ pokračoval. „Skoro to vypadá, jako bys

perhaps such a grand threshold led directly to the Commission. If only

Kolem kulatého stolu sedělo třináct účastníků Sněmu. Všichni byli tiší,

He headed for the door. Lucie went after him.

pro ni měla slabost!“

I had been lucky enough to pass through it unobserved – if only I could

klidní, spořádaní – a všichni byli mrtví. I přes přítmí jsem viděla odhalené

I didn’t understand it. Why did she let me be? Why didn’t she tell Bones

Lucie mlčela.

have had a moment to see what the Chamber looked like! Lucie and

zářivé lebky několika z nich.

about me? And why did they run away like that with the discarded food?

„Cože?“ užasl Kostlivec.

Bones, however, stopped in front of the door, turning toward a cart

Všechno jsem naráz pochopila – proč Kostlivec a Lucie vyhodili

I waited a while, consumed with worry as to whether they would return.

„Ne!“ vyjekla podivně vysokým hlasem. „To určitě nemám!“

standing off to the side. There were tonight’s dinner plates – honey

všechno jídlo, proč spolu pracují tajně, v noci, aby je nikdo jiný neviděl,

My legs shook as if I were having a seizure. Only when I was sure they

Kostlivec se jen uchechtl. „Udělej to, jak chceš. Ale udělej to.“

chicken with raisins – and they were all full. Not a bite taken. That was

proč je služebnictvo tak izolované.

could hold me did I take a step toward the large oak door. I knew it wasn’t

Tiskla jsem se do rohu místnosti, až mě bolelo celé tělo.

strange! The Commissioners should have finished their dinner long ago.

Dávalo to dokonalý smysl.

safe, and certainly not wise, but I couldn’t help myself.

Co se to tu děje? Nic mi nedávalo smysl. Chtěla jsem pryč, ale musela

Bones bent down to retrieve a giant plastic bag. Lucie took one plate

Stála jsem v místnosti plné mrtvých, usedavě plakala a věděla jsem,

The door was surprisingly easy to open. I was as careful as I could be,

jsem vydržet do konce.

after another and poured all of the food into the bag. She proceeded like

že o tom ostatním nikdy neřeknu.

but it still creaked and groaned like the voices of the tormented. Beyond

„Napadlo mě, jestli bychom neměli místnost konečně vyčistit,“

a machine, quickly and systematically. A giant wave of annoyance rippled

Tak jako to udělali všichni přede mnou.

them I could see nothing but another hall. Inside, a heavy, sweet smell

začala Lucie. „Není to bezpečný – a ani správný nechávat to tam…

through me – why was she doing this? She knew how much hard work

hovered, almost knocking me out. I went to find the source. I don’t

v takovým stavu.“

went into each of those portions!

know how many passageways and rooms I went through – it wasn’t

Kostlivec si nesouhlasně odfrkl.

“Have you dealt with the problem of that curious one from your kitchen?”

relevant, I couldn’t stop. The smell grew unbearable; my eyes teared

„Všechno se nechá tak, jak je. Dělá se to tak celý roky a my prostě

Bones asked.

up continuously. Still, I carried on. As I opened the last door, it dawned

musíme pokračovat. Nic se uklízet nebude.“

I looked up.

on me what I might say to the members of the Commission. Would

V hlase mu zaznívala rozhodnost, a ještě něco nečekaného,

“Not yet,” Lucie replied. “But soon.”

I apologize to them? Would I have the courage to ask them for the

překvapivého – znechucení. O jakém uklízení to mluvili? Předsálí mi

“I certainly hope so,” he answered emphatically. “As soon as someone

answers we’ve been waiting for for so many years? And how can they

rozhodně nepřipadalo špinavé.

starts to say that they’d like to meet the Commision, we need to watch

possibly work in such a horrible stench?

Když byli s vyhazováním jídla hotovi, uchopila Lucie pytel a zavázala

out for them.”

It took me a few seconds to understand it all. My eyes took in the scene

ho. Potom si ho Kostlivec přehodil přes rameno. Ten pohyb zvířil vzduch

“I know.”

immediately, but my brain couldn’t grasp it at first, teetering on the edge

a několik smítek prachu mi vniklo do nosu. Nemohla jsem si pomoct –

“You should have gotten rid of her long ago,” he continued.

like a frightened swimmer suddenly aware of the dizzying emptiness

a kýchla jsem. V poslední moment jsem kýchnutí sice dokázala utlumit,

“It almost looks like you have a weakness for her.”

beneath him.

ale beztak nešlo přeslechnout.

Lucie was silent.

The 13 participants of the Assembly sat around the round table.

„Co to bylo?“ vyjekl Kostlivec. Odhodil pytel a začal pročesávat místnost.

“Well?!” Bones was aghast.

All of them were quiet, calm and orderly – and they were all dead.

„Je tu někdo? Haló? Tak je?!“

“No!” she shrieked in an oddly high voice. “I definitely do not!”

Despite the darkness, I could see several of their glowing bare skulls.

Lucie se k němu přidala. Bylo jasné, že mě objeví, nedalo se

Bones only snickered. “Do it however you want, but do it!”

I suddenly understood everything - why Bones and Lucie had thrown

tomu zabránit.

I smashed myself into the corner of the room such that my entire body

away all the food, why they worked together in secret, at night,

A tak jsem jen stála na místě a čekala.

ached. What was happening here? Nothing made any sense.

so no one else could see them, and why the servants were so isolated.

Lucie se ke mně pomalu blížila. Byla jako velký žlutý pes, co nakonec

I wanted to go away, but I had to stick it out until the end.

It made perfect sense.

vyčenichá to, co má. Když už byla úplně u mě, natáhla jsem k ní ruku.

“I was thinking we should probably finally clean the room,” Lucie began

I stood in a room full of the dead, weeping piteously, knowing I would

Nevím, proč jsem to udělala – možná jsem jen nechtěla, aby mě objevila

to say. “It isn’t safe or appropriate to leave it … in such a state.”

never be able to tell the others.

právě ona. Trhla sebou, ale zůstala zticha. Podívala se mi do očí,

Bones snorted in disagreement.

Just as everyone else before me had done.

v tváři napětí a zděšení.

“Everything is to be left as it is. It’s been done this way for years and

„Tak co?“ vyštěkl Kostlivec. „Máš něco?“

we just need to continue. Nothing will be cleaned.”

Lucie zvedla ruku a dotkla se mé tváře, zlehka a rychle, skoro provinile.

There was resolve in his voice, and something else unexpected,

„Ne,“ řekla nakonec. „Vůbec nic. Asi se nám to zdálo.“

surprising: disgust. What was this cleanup they were talking about?

„Ale já to přece slyšel!“

The space definitely didn’t look dirty to me.

„Muselo to být něco venku,“ trvala si na svém Lucie. „Tady nikdo není.“

When they were finished throwing the food away, Lucie took the bag and

„No tak pojďme,“ řekl nakonec a přehodil si pytel přes rameno. „Nesmíme

tied it. Then Bones threw it over his shoulder. The motion swirled the air

ztrácet čas.“

around and a few specks of dust flew into my nose. I couldn’t hold back –

Zamířil z předsálí pryč a Lucie šla za ním.

I sneezed. At the last minute, I managed to stifle the sneeze, but it was

Ničemu jsem nerozuměla. Proč mě nechala být? Jak to, že o mně neřekla

still impossible to miss.

Kostlivci? A proč s vyhozeným jídlem tak chvátali pryč?

“What was that?” Bones sputtered. He dropped the bag and began

Chvíli jsem počkala, stravována obavami, jestli se nevrátí. Nohy se mi

to scan the room. “Is there someone here? Hello? Who’s there?!”

třásly jako při záchvatu. Teprve když jsem si byla jistá, že mě udrží,

Lucie joined him. It was clear he was going to spot me, there was

udělala jsem krok směrem k velkým dubovým dveřím. Věděla jsem, že to

no preventing it.

není bezpečné a už vůbec ne rozumné, ale nemohla jsem si pomoct.

So I just stood there and waited.

Sněm / The Chamber

Dveře šly otevřít překvapivě snadno. Snažila jsem se být co

51

She and Bones moved toward a door on the right. Fortunately for me,

Klára Vlasáková

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Byly na něm talíře s dnešní večeří, kuřetem na medu a rozinkách,


2017 rozvíjí dlouhodobý výstavní projekt se zastřešujícím názvem

has been continuously developing a long-term exhibition project

Club of Opportunities, v rámci něhož představil dosud šest dílčích kapitol.

entitled Club of Opportunities, of which he has already exhibited

Celá série je komplexním a mnohovrstevnatým vyprávěním zasazeným

six installments. The entire series is a complex and multilayered

v autorském vesmíru „vegesociety“, v němž divačky a diváci sledují po-

story, set in the artist’s “vegesociety,” a universe in which viewers

hnutý osud jednoho z příslušníků přehlížené společenské vrstvy celeru.

follow a celery root’s tumultuous fate, as a member of a disregard-

Mladý Celerista se rozhodne odmítnout osud, jenž mu byl, stejně jako

ed social class. Young Celeriac decides to reject the fate marked

dalším příslušníkům jeho „kasty“, navržen starostlivou Vědmou, a doká-

by the protective Science or him and others of his “caste,” and

zat, co před ním ještě nikdo – proniknout mezi společenskou smetánku,

achieve what none before him has done – break into the ranks

kterou v Jansově světě představují exotická a nedostupná avokáda.

of the social elite, which, in Jansa’s world, is represented by

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Celeristova cesta se neodvíjí formou lineárního vyprávění, každá epizoda Klubu je tedy vždy zároveň výzvou pro publikum, které

Celeriac’s journey does not unfold in the form of a linear narrative,

musí rozklíčovat, jakým směrem se příběh vyvíjí. Se správnou

so each of the Club’s installments is also a challenge for the public,

interpretací situace pomáhá další z klíčových postav celé série –

who must determine which direction the story is heading. The philosopher

filozof a teoretik umění Kamil Nábělek, který se nečekaně zjevuje

and art theorist Kamil Nábělek, another key character throughout the

na výstavách, kde provádí návštěvnice a návštěvníky instalací

series, helps with the correct interpretation of the situation by appearing

a osvětluje pravidla světa „vegesociety“, nebo vystupuje v samot-

unexpectedly at exhibitions, where he guides visitors through installations

ných videích a jako zcela specifická entita tak svou fyzickou či

and explains the rules of the vegesociety, or by appearing in the videos

digitální přítomností propojuje jednotlivé díly Klubu. Obecenstvo

and, as quite a distinctive entity, connecting the individual Club install-

si také musí znovu a znovu hledat cestu k samotnému hlavnímu

ments with his physical or digital presence. The audience is also forced

hrdinovi, který je ambivalentní postavou, jejíž charakter opakovaně

to find its way again and again to the protagonist himself, an ambivalent

prochází transformací podle toho, v jakém prostředí se nachází.

figure whose character repeatedly undergoes transformation depending

Při hledání možné cesty do vyšší společenské třídy se totiž ocitá

on the environment in which he finds himself. While seeking a potential

ve zcela nečekaných životních situacích, které od něj vyžadují

path to the upper classes, he finds himself in quite unexpected life situa-

neustálý vývoj a proměnu.

tions, which require him to keep evolving and changing.

Pro výstavu Cena Jindřicha Chalupeckého 2021 vznikla sedmá kapitola

The 7th episode of the Club was made for the Jindřich Chalupecký

Klubu, která ukazuje Celeristu opět v překvapivé situaci – v rámci

Award 2021 exhibition. It portrays Celeriac again in a surprising

vegesociety začíná symbolicky nabírat na hodnotě a je přizván do

situation: he has symbolically moved up within the vegesociety

avokádových kruhů. Vnitřně se ale nedokáže ztotožnit ani s touto novou

and been invited into Avocado circles. However, he cannot relate

společenskou třídou a navzdory vydobytému respektu necítí sounáleži-

internally to this new social class and, despite the respect he

tost s nikým z těch, kdo jej obklopují. Současně už má za sebou rozchod

has earned, feels no sense of belonging with anyone around

s prostředím, ze kterého vzešel. Prožívá tak intenzivní pocit nezakoře-

him. At the same time, he has already broken ties with his home

něnosti a ulehčit mu může pouze třídní coming out. Zjišťuje, že je třeba

environment. He experiences an intense feeling of rootlessness

vytvořit zcela novou společenskou kategorii pro ty členy vegesociety,

and the only thing that can help is a coming out of his class. He

kteří jsou jako on, pro vykořeněnou zeleninu, která hledá sama sebe.

discovers that he must create a completely new social category

V nejnovějším dílu Klubu se tak dozvídáme cennou lekci, a sice že

for the members of the vegesociety who are like himself; the veg-

„Shame is a weapon!“

etables that have been ripped from their roots and seek their true

Prostorová instalace, v jejíchž kulisách se na velkoformátových

selves. In this latest Club episode, we learn an important lesson,

obrazovkách odvíjí děj sedmé epizody celerové ságy, je stej-

namely, that “Shame is a weapon!”

ně jako v předchozích dílech pojednaná ve specifické estetice

The spatial installation that serves as the backdrop for the large-screen

uzpůsobené na míru vývoji ve vyprávění. Ponejvíce připomíná

format unfolding of the 7th episode of the celery saga is, as in the preced-

zákulisí filmového natáčení, a dokonce reálně využívá materiály

ing installments, made in a specific aesthetic adapted to the development

z filmových kulis. Divačky a diváci se tak ocitají v situaci, která

of the narrative. It is most reminiscent of behind-the-scenes filmmaking,

působí jako filmový set, kde mohou v náhledu sledovat právě

and actually utilizes film backdrops. Viewers thus find themselves in

natáčenou scénu. Napůl veřejný a napůl skrytý, takový je svět

a situation that feels like a film set, where they can watch, as a preview,

Celeristy v jeho nejnovějším vývojovém stádiu, kde se snaží svůj

the scene that has just been shot. Semi-public and semi-hidden, such

celoživotní stud za nízký sociální původ proměnit v hrdost na to,

is Celeriac’s world in his most recent stage of development, in which he

že se s těmito výchozími podmínkami dokázal vyrovnat a přeměnit

tries to turn his lifelong shame for low social background into pride in the

je na vlastní sílu.

fact that he has been able to work with his initial conditions and transform

Jakub Jansa (1989) pracuje s filmem, instalací a věnuje se organizaci performativních eventů. Buduje komplexní prostředí a situace, které přesvědčivě propojují realitu s fikcí. Jeho rané projekty věnované tématům společenské manipulace a seberozvoje (Spiritual Fitness, 2016) vyústily v posledních letech do výstavního seriálu nazvaného Club of Opportunities (od 2017). Jednotlivé epizody postupně odkrývají anatomii mytologie a vyprávění. Prostřednictvím smíšených žánrů – od drama po absurdní komedii – tématizuje archetypální sociální témata, otázky autority a hierarchických vztahů. Vysoké formy se zde mění na nízké a naopak, a díky této transformaci se v Club of Opportunities objevují nové příležitosti. Jansa vystavuje pravidelně v Česku i v zahraničí, v posledních letech například na Bienále v Athénách (2018), v CEAAC ve Štrasburku (2018), v Pioneer Works v New Yorku (2018, v rámci festivalu PAF), v CCA v Tel Avivu (2019) nebo HEK v Basileji (2020). Jansa vystudoval UMPRUM v Praze (Ateliér Supermédií Federico Díaze a Davida Kořínka), absolvoval studijní stáž v New Yorku (Five Eleven), rezidenční pobyty ve Švýcarsku (Watch Out, Engstligenalp) a Francii (CEAAC, Štrasburk). Od roku 2020 vede společně s Julie Béna Ateliér performance na FaVU VUT v Brně.

CLUB OF OPPORTUNITIES: Episode #7 – Shame to Pride, vícekanálová video instalace / multichannel video installation, 2021

the exotic and unattainable Avocado.

Club of Opportunities

Since 2017, as part of his multimedia art practice, Jakub Jansa

53

Jakub Jansa ve své multimediální umělecké praxi kontinuálně od roku

them into his own strength. Jakub Jansa (1989) works with film, installations, and event organizing. He creates complex environments and situations convincingly merging reality and fiction. His early projects, dealing with social manipulation and self-development (Spiritual Fitness, 2016), led to a series of exhibitions beginning in 2017 entitled Club of Opportunities. Individual episodes gradually uncover the anatomy of mythology and storytelling. Using a variety of genres from drama to absurd comedy, The Club addresses archetypal social topics, questioning authority and hierarchical relationships. Low status roles elevate to high status and vice versa. Somewhere during that transformation, new opportunities are created. Jansa regularly exhibits his work both in the Czech Republic and internationally, most recently at Athens Biennale (2018), CEAAC in Strasbourg (2018), Pioneer Works in NYC (2018, at the PAF festival) and CCA in Tel Aviv (2019) and HEK Basel (2020), among others. Jansa graduated from the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague (Supermedia Studio of Federico Díaz and David Kořínek) and went to a study stay in New York (Five Eleven) and residencies in Switzerland (Watch Out, Engstligenalp) and France (CEAAC, Strasbourg). He has been the head of the Performance Studio at the Faculty of Fine Arts at Brno University of Technology since 2020, alongside Julie Béna.

Jakub Jansa

Jakub Jansa


Shame to pride

Maybe I’m just a renegade

There is no easy way out

I broke it off with my beginnings

There‘s no shortcut home

Cuz I wanted to escape

There‘s no easy way out

Buuut I don’t even remember

There is no easy…

Why I was escaping…

There is no easy…

Shame

The only way out is coming-out

Yes, some feelings never die

A-Avocados

I felt like garbage in my low-class yard

B-Bananas

Celeriac status,

C-Celeriacs

Means class C

D-Dumpsters?

I was ashamed of my roots,

Who am I?

of the dirt on my face

Am I a conflict?

I was ashamed I worked hard

Am I a class renegade?

for every drop of stock

Deserting normativity

But I was only the base of the soup

Fuck all these politics of shame!

No damned spotlight in a salad Every child was sick at the sight of me

Club of Opportunities

Maybe I don’t belong here

Wrong! Wrong! Ok – I love all the flavors of shame!

I was only ever something that had to be eaten

Shame is the weapon!

In the best case, they’d fish me out of the soup

Shame is the weapon!

And push me to the side of the bowl

Shame is the weapon!

Only when they grew up did they appreciate me

I felt used again When they sucked out my vitamins Antioxidants, phytonutrients, My twenty-five anti-inflammatory compounds I only helped them digest everything All meaty Class As and Avocado Class Veggies My small, low-class yard Was always full of toxic dung They mucked those the most who didn’t look the same Mucked the outsiders Shame to pride Shame to pride Shame to pride Shame to pride Wait, but you’ve just been accepted by the avocados? Celeriac is now class A… That’s not where you belong? Ohhh, my fancy shoes and fancy shirts Just camouflage in an unknown zone I did try on all the boots, But never found comfort, No peace, No end to my inner pain I did shave my roots And covered my face They made me famous, But I knew it was fake I did fake it and they did make me. But can I feel less lonely? Námět a režie / Writer and Director: Jakub Jansa Vývoj postavy / Character Development: Kamil Nábělek, Jakub Jansa Kamera / Camera: Kryštof Hlůže Performance: Jan Kostiha, Soňa Beaumont, Ester Geislerová, Jakub Jansa Sound Recording: Juras Karaka, Tomáš Jiřička Světla / Lights: Petr Cuker Kostýmy / Costumes: Karolína Juříková, Daily Menu Masky / Masks: Eliška Pitráková MUAH / Makeup Artist: Vendula Niklová Autotune: Michal Plodek

Postprodukce a střih / Post-Production: Jakub Jansa, Jozef Mrva Hudba / Sound Design: Oliver Torr Střih / Editing: Šimon Hájek, Jakub Jansa Technické řešení / Technical Crew: Michal Pustějovský Dramaturg / Screenwriter: Jan Strejcovský Sítotisk / Screenprinting: Matěj Doležel Backstage fotografie / Backstage Photography: Iryna Drahun Runner: Maria Jančová Poděkování: FaVU, UMPRUM, Autoclub ČR / Thanks to: Faculty of Fine Arts Brno University of Technology, UMPRUM, Autoclub ČR

Anyway, they will never accept me, I am more or less a seasonal flavour Where is the pumpkin for this autumn? Shame to pride Shame to pride Shame to pride

Třeba sem nepatřím Možná jsem vyvrhel Zpřetrhal jsem kořínky Protože jsem chtěl pryč Aaale už si ani nepamatuju proč… (Vědma) „Zahanbení a stud!“ (Celerista) Ach ano, některé pocity nikdy nevyvanou Cítil jsem se jako kus hnoje na svém bezejmenném záhonu. Třída zeleniny – Celer, znamená Třída C Já se styděl za svoje kořínky, za hlínu na obličeji Styděl jsem se, že jsem odmakal každej bujon Jsem jenom základ do polívky Ale žádnej highlight do salátu Každé dítě mě nenávidělo Jsem jenom něco, co se muselo sníst Ideálně mě chtěli vylovit z polívky A odsunout na okraj talíře Až jako dospělí mě konečně docenili Ale to jenom při jaterní dietě Nebo když chtěli zhubnout Zase jsem se cítil zneužitě, Když ze mě vysávali vitamíny Antioxidanty, fytonutrienty, Všech pětadvacet protizánětlivých složek Pomáhal jsem jim všechno jenom strávit Všechny Class A-masíčka a Avokádo-Class zeleniny A můj záhonek bez jména Byl vždycky plný toxického hnoje Nejvíc hnojili ty, co nevypadali stejně Hnojí ty, co působí jinak. Přeměň stud v hrdost Přeměň stud v hrdost Přeměň stud v hrdost (Vědma) Počkej, teď tě ale mezi sebe přijala avokáda? Celer je teď třída A! To stále nikam nepatříš? (Celerista) Ó, ty nóbl boty a nóbl košile. Pouze kamufláž v neznámém světě. Zkusil jsem snad všechny páry, Ale nikdy jsem nenašel pohodlí, Ani klid a méně vnitřní samoty Oholil jsem si kořínky A zakryl si tvář Díky tomu jsem zazářil, I když jsem věděl, že je to lež Předstíral jsem a vzali to. Cítím se teď míň osaměle? Stejně mě nikdy nepřijmou, Jsem víceméně sezónní příchuť. Která „dýně“ pofrčí letos na podzim? Přeměň stud v hrdost Přeměň stud v hrdost Přeměň stud v hrdost Neexistuje snadná cesta ven Neexistuje žádná zkratka domů Není zkrátka cesta ven Žádná snadná... Zkratka žádná... Jediná možnost je vyjít ven A-Avokádo B-Banán C-Celer D-Dumpster? Kdo jsem? Jsem třídní konflikt? Jsem odpadlík? Kašlu na všechnu tu politiku hanby! Špatně! Špatně! Fajn, tedy. Zbožňuju všechny příchutě hanby! Stud je zbraň! Stud je zbraň! Stud je zbraň!

Jakub Jansa

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Or when they tried to lose weight

55

Only in liver disease diets


Jakub Jansa

57

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Club of Opportunities


Jakub Jansa

59

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Club of Opportunities


Jakub Jansa

61

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Club of Opportunities


Jakub Jansa

63

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Club of Opportunities


Valentýna Janů creates poetic entities – whether through the

prostorové instalace/prostředí nebo jejich kombinace – které zpravidla

medium of video, objects, spatial installations/environments, or

nemají jednoznačnou narativní strukturu, působí ale velmi intenzivně na

a combination of these – which, as a rule, lack an obvious narra-

naše pocity. Ambivalentnost a mnohovrstevnatost jejich emocionálního

tive structure, but have a strong influence on the viewer’s feelings.

účinku jde zároveň vždy ruku v ruce s formální precizností – propraco-

At the same time, the ambivalence and multi-layered quality of

vaná estetika je sama jedním z hlavních katalyzátorů emocí. Nejinak je

this emotional effect goes hand in hand with a formal precision –

tomu i v novém filmu Hair Flip. Jde o snovou koláž scén, která je nabitá

such a sophisticated aesthetic is itself one of the main catalysts of

odkazy k popkultuře – evokuje komponovanou televizní show, muzikál,

emotion. The new film Hair Flip is no exception. It is a dreamlike

hudební klip, nechává nás vstoupit do kabaretu, na burlesku, do klubu

collage of scenes loaded with pop culture references, evoking

nebo do ballroomu.

a choreographed TV show, a musical, a music video, or inviting us

tický voiceover, který tak film částečně zceluje (podobně jako hu-

An identical voiceover runs through the film’s segmented clip structure

dební doprovod na bicí, jenž vznikl pro tuto příležitost), zároveň

throughout, thus partially unifying the film (much like the drumming

má ale i úlohu zcizovacího efektu, když se obrací na nás divačky

accompaniment, created specifically for the film), but it also has an alien-

a diváky. Podobný účinek má celkově hra s filmovým médiem,

ation effect when it addresses us, the viewers. Overall, the experimenta-

když umělkyně využívá klasické triky (zpětný chod, neviditelný

tion with the medium of film has a similar effect, as the artist uses classic

střih, mizení postav, umělý vítr a sníh, zvuková postprodukce

tricks (reverse motion, invisible editing, disappearing characters, artificial

a lipsync, klíčování) a zároveň do jisté míry zpřítomňuje

wind and snow, sound post-production and lipsync, keying) while simulta-

i „hardware“ natáčení – studio, světla, kulisy, postavu režisérky.

neously making the “hardware” of filmmaking – the studio, the lights, the

Rozvíjí tak už v samotném provedení filmu napětí mezi realitou

sets, the figure of the director – somewhat visible. In this way, the tension

a fikcí.

between reality and fiction is developed in the very execution of the film.

Čerpání z popkultury se může na první pohled zdát generické a odosob-

The references to pop culture may appear initially as a generic

něné, ve skutečnosti jde ale naopak o velmi osobní vyjádření umělkyně.

and impersonal tactic; however in reality they are actually the

Valentýna se velkou část života věnuje tanci a ve filmu sama účinkuje

artist’s very personal expression. Valentýna has danced for most

spolu s přáteli z taneční scény. Svým způsobem tak Hair Flip můžeme

of her life, and she and her dancer friends appear in the film. We

číst jako Valentýninu subjektivní ódu na tanec a prožitky s ním spojené.

can perceive Hair Flip as Valentýna’s subjective ode to dance and

Prostředí a subkultury, které ve filmu rezonují, s sebou nesou nejen

her experiences connected with dance. The environments and

závan masové zábavy, ale také étos emancipace, body positivismu či

subcultures that resonate in the film carry with them not only the

bourání genderových stereotypů. Všechny protagonistky a protagonisté

flavor of mass entertainment, but also an ethos of emancipation,

tak částečně hrají roli (dostaly*i kostým či rekvizity) a částečně reprezen-

body positivism and the breaking down of gender stereotypes.

tují sebe sama – improvizují a nechávají promlouvat svoje tělo.

Thus, all the protagonists are both partly playing a role (having

Téma ambivalence mezi hraním a autenticitou prostupuje celým

received a costume or props) and partly representing themselves –

filmem, který v intenzifikované míře ukazuje, že tento domnělý

improvising and allowing their bodies to speak.

dualismus je jen iluzí. Všichni jsme situovaní do různých rolí, které

The theme of ambivalence between performance and authenticity perme-

s větším či menším nasazením, někdy vědomě někdy nevědomě

ates the entire film, which demonstrates, in an exaggerated way, the idea

performujeme. I když třeba jen sedíme na židli. Jak říká motto

that this supposed dualism is an illusion. We are all positioned in different

jedné dnes už celosvětově proslavené drag show: všichni jsme se

roles which we perform with a greater or lesser commitment, sometimes

narodily*i nazí, vše ostatní je kostým („we‘re all born naked and

consciously and sometimes unconsciously. Even if we are just sitting

the rest is drag“). Identita každého z nás je kompozitem vrozené-

on a chair. As the motto of a now world-famous drag show says:

ho a zvoleného, a to v různých poměrech, které se můžou během

“we’re all born naked and the rest is drag.” Everyone’s identity is

života proměňovat. Platí tak, že „můžu být čímkoli chci“ je pravda

a composite of that which is innate and that which is chosen, in

i lež zároveň. Film Hair Flip Valentýny Janů nám ale připomíná, že

varying proportions, which can change over the course of a lifetime.

možná ještě důležitější, než to kým jsme, je, jak se přitom cítíme.

Thus, “I can be anything I want to be” is both true and false at the same

Valentýna Janů (1994) je absolventkou oboru fotografie na pražské FAMU, následně studovala na Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér intermediální tvorby II/škola Dušana Zahoranského a Pavly Scerankové). Její evokativní instalace často kombinují výpravná videa či videoeseje s prostředím dotvářeným textiliemi a dalšími materiály nebo objekty. Pohrávají si s velkými životními otázkami určovanými světem technologie, patriarchálním uspořádáním nebo změnou klimatu. Valentýna Janů hledá vztahy mezi každodenními starostmi jednotlivců a globální perspektivou, a přestože je její práce v mnohém kritická, je také až obsesivně romantická, s nadějeplnou září zlaté hodiny. Svá díla autorka v poslední době představila například v EXILE Gallery ve Vídni (2019), v Národní galerii Praha (2018) nebo AQB Project Space v Budapešti (2018).

Valentýna Janů Hair Flip, 4K video, 12 min, 2021

into a cabaret, a burlesque show, a club or a ballroom.

65

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Členěnou klipovou strukturou filmu prochází po celou dobu iden-

Hair Flip

Valentýna Janů vytváří poetické celky – ať už v médiu videa, objektu,

time. Valentýna Janů’s film Hair Flip, however, reminds us that how we feel in ourselves is perhaps more important than who we are. Valentýna Janů (1994) graduated from The Film and TV School of the Academy of Performing Arts in Prague (FAMU) in photography and later studied at the Academy of Fine Arts in Prague (Intermedia Studio II/School of Dušan Zahoranský and Pavla Sceranková). Her suggestive installations often combine spectacular videos and video essays in environments enriched by fabrics and other materials and objects. They playfully address big life questions arising from the world of technology, the patriarchal system and climate change. Valentýna Janů explores the relations between the daily struggles of individuals and a global perspective. Despite being rather critical, her work is also almost obsessively romantic, with the hopeful shine of the golden hour. The artist has recently presented her work at the EXILE Gallery in Vienna (2019), the National Gallery Prague (2018) and the AQB Project Space in Budapest (2018).

Valentýna Janů

Valentýna Janů


Hair Flip 67 Colour grading / Barevné korekce: Branko Avramovski Graphic design / Grafický design: Štěpán Marko Voice recording / Nahrávání hlasu: Martin Blauber Runner: Petr Šlapal MUA: Margarita Krupenich Photography / Fotografka: Iryna Drahun Documentacion / dokumentace: Anežka Horová Special thanks / Speciální poděkování: Universal Production Partner, a.s., HEXAR Studios. NAPA Records, Force Production Thanks / Poděkování: Veronika Čechová, Dominika Kozáková, Daniel Gonzales, Kristýna Kapounová, Tereza Bartůňková, Michal Veltruský, Jakub Ra, Nela Klajbanová

Valentýna Janů

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Námět a režie / Writer and Director: Valentýna Janů Starring / Hrají: Monina, Michal Ninja, Miss Cool Cat, Míša Ambitchous, Valentýna Janů DOP and Co-director / Kamera a spolurežie: Kryštof Hlůže Edit / Střih: Lukáš Janičík Music / Hudba: Gury & Radimo Narrated by / Hlas: Anna Agáta Denzenová AD / Asistent režie: Petr Michal 1st AC / Asistent kamery: Mihir Kulkarni Light design: Jan Rozsypal, Kryštof Hlůže Sound design: Radimo Special effects / Speciální efekty: UPP


Hair Flip 69 Ale jste tu, dveře jsou na dva západy. Možná se to všechno děje jen ve vaší hlavě. Musí tam přece být parket, jinak by byl váš život sakra nudný.

This is a show. The one you never thought you‘d see. You are here now, locks are locked. Maybe this is happening inside your head. There has to be a dance floor. Otherwise your life must be pretty boring.

Valentýna Janů

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Tohle je show. Show, o jaké jste neměli tušení, že ji kdy uvidíte.


Hair Flip

Hedvábí klouže Na tvém vlnícím se břiše Hebce do rytmu noci Naše pózy jsou správné Tvé tvary ještě lepší

71 Silk so smooth On your belly dancing Smoothly in the rhythm of the night Our postures right Your shape even more right Even though right people say the opposite

Valentýna Janů

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

I když lepší lidé tvrdí opak


Hair Flip

Welcome home! The place where we can sit, eat and cry at the same time.

73 Vítejte doma! Tady můžete zároveň sedět, jíst i brečet. Existuje víc než 50 možností sedu. Například Vzpřímeně Náklon vzad Náklon vpřed Nohy u sebe Nohy zatraceně od sebe Založené ruce Teď to začíná být peprné: ruce spojené mezi nohama…

Valentýna Janů

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

There are more than 50 sitting positions. For example Upright Leaning backward Leaning forward Legs together Legs fucking spread Arms Crossed Now it’s becoming spicy: Hands wedged between legs…


Hair Flip 75 Tell me love isn‘t true It‘s just something that we do Tell me everything I‘m not But please don‘t tell me to stop Nech ho padnout u cesty Ale mě ležet nenechávej Řekni mi, že láska není doopravdy Je to jen něco, co děláme Řekni mi všechno, co nejsem Jen prosím neříkej, abych přestala

Valentýna Janů

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Let it fall by the way But don‘t leave me where I lay down


Anna Ročňová Posekaný angrešt / Mown Gooseberries, instalace / installation, 2021

objects therefore carry pieces of this garden, such as the branches of the

příroda i vlastní zahrada, a ty pak přenáší do ateliéru a propojuje s umě-

up to her in the wilderness and found in her own garden. She then

twisted willow tree, a sprig of blackberry, or the shoot of a gooseberry

lými prvky, jako jsou sádra, papír, tkaniny a další. Zajímá se o základy

brings them into her studio to combine them with synthetic ele-

bush. In a sense, the artist enables them to live on, albeit with the knowl-

vztahu umělého a přírodního, nebo také kulturního a přirozeného,

ments such as plaster, paper, fabric and more. She is interested

edge that nothing is eternal.

a o pozici člověka mezi těmito světy. Objekty na sebe berou podobu

in the foundations of the relationship between the artificial and the

podivných živých organismů s fragmenty rostlin, často organicky prople-

natural, or the cultural and the natural, and the position of humans

tených do větších kompozic. Autorka přistupuje k člověkem i přírodou

between these two worlds. The works take on the appearance of

stvořeným materiálům s velkou citlivostí, přičemž zkoumá možnosti pro-

strange living organisms with fragments of plants, often organical-

tikladů a ohmatává jejich hranice, dokud spolu vše nezačne komunikovat

ly intertwined in larger compositions. The artist approaches both

a rozdíly se smývat. Můžeme říci, že v sobě díla nesou sdělení o principu

human-made and natural materials with great sensitivity, exploring

duality, v němž dva póly (mezi něž patří i zrození a smrt) představují

the possibilities of opposites and exploring their boundaries until

varianty téhož.

all of the elements begin to communicate with each other and

Americká autorka Ursula Le Guin píše, že člověk se od přírody od-

the differences are washed away. The works can be said, then,

dělil v momentě, kdy začal „chodit do přírody“. Při setkání s dílem

to carry a message about the principle of duality, in which the two

Anny Ročňové se můžeme před tento okamžik alespoň mentálně

poles (which include birth and death) are presented as variations

vrátit a třeba se znovu pokusit o jednotu, ke které kdysi nebylo po-

of the same principle.

třeba ani jediného kroku. Umělkyně se skrze svou tvorbu dotýká

The American author Ursula Le Guin writes that humans separated

možností soužití člověka s přírodou, přičemž klimatickou změnu

themselves from nature the moment they started “going to nature.”

komentuje spíše okrajově. Zaměřuje se na samotné kořeny dané-

When encountering Anna Ročňová’s work, we can return at least men-

ho vztahu a vychází z emocí a prožívání sebe sama jako bytosti,

tally to that moment, and perhaps try again to experience a unity that at

která není od krajiny a rostlin oddělena. Péče o planetu je z tohoto

one time did not require a single step to be taken. In her work, the artist

pohledu samozřejmostí. Vyzdvihuje však téma pomíjivosti a ne-

touches on the possibilities of human coexistence with nature, while

končícího cyklu vzniku a zániku hmoty, jež jsou také pilíři v jejím

commenting on climate change rather peripherally. She focuses on the

uvažování o médiu sochy. Objekty Anny Ročňové jsou často na

very roots of the given relationship, drawing on emotions and her lived

první pohled velmi křehké a připouští možnost destrukce a násled-

experience of herself as a being who is not separate from the natural

né transformace v nové struktury. V poslední době postoupila ve

environment and plants. From this perspective, caring for the planet is

zkoumání cykličnosti a elementárních vztahů o krok dále a začala

taken for granted. However, she highlights the theme of impermanence

objekty umisťovat přímo do společnosti rostlin, přičemž sleduje

and the endless cycle of the creation and disappearance of matter, which

proměnu celé situace v čase.

are also central themes in her thinking on the medium of sculpture.

Paralelně s projektem pro Moravskou galerii v Brně probíhá v letošním

Anna Ročňová’s works are often very fragile at first glance and allow for

roce série výstavních intervencí, rozdělená do kapitol podle ročních ob-

the possibility of destruction and subsequent transformation into new

dobí. Umělkyně v průběhu roku osidluje neutěšený kus polodivoké zeleně

structures. She has recently taken her exploration of this cyclical nature

u silnice v pražské Chuchli a nechává díla přímo interagovat s přírodními

and fundamental relationships one step further, endeavoring to place her

silami. Déšť často smývá barvy a rostliny obtékají umělecká díla, až je

works directly amidst the community of plants, observing the transforma-

třeba zcela pohltí. Podobný proces umělkyně iniciuje i ve venkovní části

tion of the entire scene over time.

instalace na nádvoří Pražákova paláce, kdy sochy vplétá do břečťanu

This year, a series of exhibition events, divided into sections cor-

nebo zavěšuje do koruny stromu a divačky a diváci mohou v průběhu

responding with the seasons, is taking place concurrently with the

podzimních a zimních dní pozorovat, jak některé z nich zvolna podléhají

project for the Moravian Gallery in Brno. Throughout the year, the

nepřízni počasí. Proměnlivost se ale ukazuje i u děl vystavených uvnitř.

artist has been occupying a cheerless patch of semi-wild greenery

V reálném čase sledujeme, jak listy ztrácejí sytost a křehnou. Kontrast

by the roadside in the Chuchle area of Prague, allowing the works

s umělými materiály pak vystupuje do popředí. Anna Ročňová tedy

to interact directly with the forces of nature. The rain often washes

vytváří jakousi rozšířenou přírodu i v obrácené logice – tím, že přenese

away the colors and the plants encircle the artworks until they are

rostliny do galerie, kde je nechá napospas jisté sterilitě a nehybnosti

completely consumed. The artist has initiated a similar process

tohoto prostředí.

in the outdoor installation area of the Pražák Palace courtyard,

Instalace v Pražákově paláci a jeho těsné blízkosti je krajinou

where she weaves the sculptures into the ivy or hangs them in the

z řady drobných, ale i mohutných objektů, do kterých umělkyně

crowns of the trees. There the viewer can observe throughout the

promítla své dlouhodobé úvahy o výše popsaných tématech.

autumn and winter how some of them slowly submit to the inclem-

Na pozadí vystavených děl se však tentokrát odehrává i jeden

ent weather. Such transformation can also be found in the works

osobní příběh. Příběh rodinné zahrady plné vzpomínek, kterou

displayed inside. In real time, we can see how the leaves lose

se Ročňová rozhodla alespoň částečně zachránit před likvidací.

their richness and become brittle. Their contrast to the synthetic

A to způsobem jí vlastním – proměnou v umělecká díla. Většina

materials then comes into prominence. Anna Ročňová creates,

objektů proto v sobě nese pozůstatky této zahrady, třeba větve

then, a kind of extension of nature, using reverse logic by bringing

vrby kroucené, šlahouny ostružiny nebo výhony angreštu.

the plants into the gallery, leaving them at the mercy of the par-

Autorka je v jistém smyslu nechává dále žít, leč s vědomím,

ticular sterility and immobility found in such an environment.

že nic není věčné. Anna Ročňová (1989) studovala v Ateliéru sochařství pod vedením Edith Jeřábkové a Dominika Langa (2010 –2017) na pražské UMPRUM. V roce 2013 absolvovala stáž v rámci studijního programu TransArts na Universität für angewandte Kunst ve Vídni a v roce 2015 v Ateliéru malířství II/škole Vladimíra Skrepla na Akademii výtvarných umění v Praze. Ročňová se zajímá o přírodu a přírodní procesy, pozoruje civilizaci a její produkty. V jejích nejnovějších realizacích je volba materiálu radikálnější, opouští klasické sochařské prostředky a orientuje se na přírodniny. Objekty, koláže a asambláže často vznikají ve skupinách. Autorka se neustále obklopuje materiálem všeho druhu. Využívá ho, transformuje, experimentuje s ním, tvaruje ho a kombinuje. Hledá nové tvary, nové povrchy i skupenství. Vše s cílem vyjádřit emoci, kterou příroda emituje. Ročňová se zúčastnila celé řady skupinových výstav, například Poetický materializmus v galerii SODA v Bratislavě či Against Nature v Národní galerii Praha. Ze samostatných výstav to byly například Luxurious Moments v Galerii hlavního města Prahy v prostorách Colloredo-Mansfeldského paláce. Ročňová také často vystavuje společně s Janem Boháčem.

The installation in the Pražák Palace and its vicinity is a landscape featuring a series of small as well as large objects, onto which the artist has projected her long-term thinking regarding the themes discussed above. However, part of the backdrop to this installation is a personal story involving the artist’s family garden, full of memories, and Ročňová’s decision to save at least part of it before it was destroyed. She did this in her own way – by transforming it into works of art. Most of the exhibited

Anna Ročňová (1989) studied at the Sculpture Studio of the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague under Edith Jeřábková and Dominik Lang (2010–2017). In 2013, she went to a study stay within the TransArts program at the University of Applied Arts in Vienna and at the Painting Studio II/Vladimír Skrepl School at the Academy of Fine Arts in Prague. The artist is intrigued by nature and natural processes, observing civilization and its products. In her latest works, the choice of material has become more radical, abandoning classic sculptural media and focusing on natural products. Her objects, collages and assemblages are often formed in groups. The artist keeps surrounding herself with all kinds of material. She keeps using and transforming it, experimenting with it, shaping and combining it. She seeks new shapes, surfaces and states of matter; all that with the aim of expressing the emotion emitted by nature. The artist participated in a number of collective exhibitions, such as Poetic Materialism at SODA Gallery in Bratislava and Against Nature at National Gallery Prague. Her solo exhibitions included Luxurious Moments at the Colloredo-Mansfeld Palace of the Prague City Gallery. She often exhibits her work together with Jan Boháč.

Posekaný angrešt / Mown Gooseberries

The sculptor Anna Ročňová creates objects from materials offered

77

Sochařka Anna Ročňová tvoří objekty z materiálů, které jí nabízí volná

Anna Ročňová

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Anna Ročňová


Anna Ročňová

79

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Posekaný angrešt / Mown Gooseberries


Anna Ročňová

81

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Posekaný angrešt / Mown Gooseberries


Zničehonic se na obloze objeví světýlko mezi dvěma větvemi borovice, tenoučké jehličí

now etched onto the radiant surface and above this high, feathery heaven—

se zapichuje do okrajů zářícího kruhu a nad tím vším nekonečná, načechraná obloha —

Smell the air. That is the smell of the white pine, most intense when the wind blows through it and the sound it makes equally strange, like the sound of the wind in a movie—

Zhluboka se nadechni. Takhle voní borovice — nejpronikavěji, když si s jejími větvemi pohrává vítr, ten v ní pak i podobně zvláštně zní, jako vítr na filmovém plátně —

Shadows moving. The ropes making the sound they make. What you hear now will be the sound of the nightingale, chordata, the male bird courting the female—

Stíny se hýbou. Provazy zase vydávají ty své zvuky. To, co teď slyšíš, bude asi slavík, strunatec, sameček dvořící se samičce —

The ropes shift. The hammock sways in the wind, tied rmly between two pine trees.

Provazy se pohnou. Houpací síť se kýve ve větru, pevně uvázaná mezi dvěma borovicemi.

Smell the air. That is the smell of the white pine.

Zhluboka se nadechni. Takhle voní borovice.

It is my mother’s voice you hear or is it only the sound the trees make when the air passes through them

Hlas, co k tobě doléhá, patří mé matce; nebo jsou to snad jen stromy, jimiž se prohání vítr?

because what sound would it make, passing through nothing?

Vždyť jaký zvuk by asi vyluzoval, kdyby se proháněl nicotou?

The Past by Louise Glück. Copyright © 2014, Louise Glück, used by permission of The Wylie Agency (UK) Limited and Argo.

Posekaný angrešt / Mown Gooseberries

Small light in the sky appearing suddenly between two pine boughs, their fine needles

83

MINULOST

Báseň Minulost Louise Glück. Copyright © 2014, je publikovaná se svolením The Wylie Agency (UK) Limited a nakladatelství Argo.

Anna Ročňová

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

THE PAST


Anna Ročňová

85

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Posekaný angrešt / Mown Gooseberries


Anna Ročňová

87

björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová

Posekaný angrešt / Mown Gooseberries


björnsonova, Robert Gabris, Jakub Jansa, Valentýna Janů, Anna Ročňová