Trnka: Kouzelné tlačítko k rychlé proměně krajiny neexistuje

Extrémní nedostatek vody v české krajině je na nějakou dobu snad minulostí, přesto je potřeba ji měnit tak, aby byla rozmanitější a dokázala se rychleji vrátit do provozuschopného stavu. Neexistuje ovšem kouzelné tlačítko, které by proměnu zajistilo rychle, říká bioklimatolog Mendelovy univerzity v Brně a jeden ze zakladatelů projektu InterSucho Miroslav Trnka. Podle něj není možné krajinu adaptovat jen na sucho, ale je potřeba počítat i s opačným extrémem, tedy s intenzivními srážkami.

TEXT: Zdeněk Meitner / FOTO: Archiv MENDELU a CzechGlobe

Sucho je na nějakou dobu minulostí, ale lidé rychle zapomínají, že srovnávají s tím, co bylo nejvýš dva tři roky nazpět, a nepamatují se, co bylo normální před deseti či dvaceti lety…

Je to tak. Například loňský rok nám nepřišel nijak teplý, ale podle záznamů byl pátý nejteplejší v historii měření. Ovšem lidé ho subjektivně posuzují v kontextu extrémně horkých roků 2015, 2018 a 2019. Organismus není meteorologický přístroj, proto musíme používat objektivní kvantitativní údaje. Klima vnímáme často jako pocit z minulé, nejvýš předminulé sezony, to je naše reference. Když porovnáváme velmi teplý rok (2020) s rekordním (např. 2018), může se nám jevit jako chladný.

Když srovnáme současnost se suchou periodou od roku 2015, je situace lepší?

Určitě je lepší, než byla v zimě 2019 nebo 2018. Nejsme na tom s půdní vláhou nikterak špatně. Ale situace není lepší o mnoho a nelze říct, že sucho neudeří. Na jižní Moravě je situace uspokojivá, mělké podzemní zdroje jsou doplněné. Pokud přijde zemědělské sucho, začne se projevovat proti jiným rokům později. V severozápadních Čechách se budeme se suchem potkávat podle dlouhodobých prognóz možná už v květnu, ale to vše závisí na průběhu počasí.

Jsou nejsušší oblasti v Česku stále stejné jako v minulosti – jak jsme se učili ve škole, tedy oblast srážkového stínu Krušných hor a jižní Morava?

To platí pořád. Když vezmu absolutní měřítko, kolik by krajina potřebovala vody, aby byla ve vyrovnaném vláhovém režimu vůči běžnému přídělu, jsou na tom tyto oblasti nejhůř a ten průměrný dlouhodobý deficit se prohlubuje. Podívejme se na jižní Moravu, kde se přepisovaly rekordy. Od roku 2015 se nastřádal deficit ve vodní bilanci až 800 litrů na metr čtvereční, teď jsme zhruba na polovině hodnot. Ta voda chybí v krajině spíše virtuálně, protože když v krajině není, tak neodteče, a pokud se nedostane k rostlinám, tak ji prostě nespotřebují. Ale samozřejmě následně klesají hladiny podzemních vod a zhoršuje se vitalita porostů, například lesů. Spíš tedy vidím, jak voda chyběla v ekosystémech a v tom, co nepřirostlo, co se neurodilo, v případě lesů také co nepřežilo.

Loni v dubnu jste hovořili o pětisetletém suchu. Když pak od května pravidelně a hodně pršelo, někteří lidé si klepali na čelo, o čem jste to mluvili. Zvlášť když srážkové úhrny někde překračovaly průměr více než výrazně. Zkuste vysvětlit, co se loni s počasím a suchem dělo.

Pokud náš výrok způsobil, že začalo pršet, rád kritiku unesu :-) I když sucho předpovídáme, tak pouze na pár týdnů dopředu. V monitoringu ale sucho vždy sledujeme a hodnotíme od určitého bodu v minulosti do dnešního dne. Když jsme loni v dubnu říkali, že sucho dosahuje mimořádných hodnot, uváděli jsme, že v součtu od roku 2015 do dubna 2020 nemá takové sucho v záznamech a v objektivních datech obdobu, a mysleli jsme to vážně. Na základě měřených dat teploty a srážek, která shromáždily Masarykova univerzita (MU) a Český hydrometeorologický ústav a sahají zhruba do roku 1800, dokážeme spočítat index sucha a můžeme odhadnout pravděpodobnost opakování každé epizody. Index má i kumulativní hodnotu, kterou lze vyhodnotit například za pět let. Sucho od dubna 2015 do dubna 2020 v pětileté kumulaci nemělo v našich 220 let dlouhých záznamech obdobu. Spočítali jsme, že bylo tak mimořádné, že pravděpodobnost jeho opakování je patrně o dost větší než 500 let. Vymykalo se klimatickému normálu a zvyklostem z období let 1800 až 2000. To byl první indikátor. Kolegové z MU kolem profesora Rudolfa Brázdila ale rekonstruují sucho i na základě nepřímých pramenů, což už nejsou naměřená data, ale jsou měřenými daty kalibrované a umožňují jít až do roku 1500. Zjistili jsme, že takhle velký anomální propad se odehrál v prvních dekádách 16. století. Zároveň jsme v té době pracovali na velmi ambiciózní studii, která využívá stabilní izotopy, což nám umožňuje rekonstruovat sucho od přelomu letopočtu do současnosti. Tato studie nám už před tím rokem jasně ukazovala, že v kontextu 2000 let se v nížinách Česka jednalo o bezprecedentní sucho. Byli jsme v situaci, kdy jsme měli za sebou pátý rok sucha a mnohým se zdálo, že je to normální. Chtěli jsme ukázat, že to normální není a sucho je o dost extrémnější, než na co je krajina adaptovaná. Podle mého názoru je klíčovou příčinou měnící se klima. Nebýt jeho, k takové anomálii by nedošlo, resp. by byla mimořádně nepravděpodobná. Naštěstí začalo pršet a epizoda postupně vymizela. Na Moravě skončila loni na podzim, ale v Česku jsou stále místa, která se z té anomálie nevymanila a přetrvávala tam až do počátku února 2021.

Extrémní sucho mnohde v dalších měsících vystřídaly nadprůměrné srážky a lokální povodně. Jak spolu tyto jevy souvisejí?

Upozorňovali jsme, že výkyv jedním směrem znamená, že dojde i k výkyvu na druhou stranu. Není v tom žádná symetrie, ale každá suchá epizoda někdy skončí. Ukazovali jsme, že v 90. letech se sucho hloubkou blížilo tomu, co jsme zažívali posledních pět let. A ukončily ho povodně v roce 1997. Povodně jsme nepředpovídali, ale ukázali jsme, že když je velký výkyv a v krajině chybí hodně vody, tak jsou dva způsoby zpětného nasycení. Buď pozvolné vytrvalejší srážky, nebo mimořádné srážkové epizody, které sucho smažou. Naštěstí scénář byl loni spíše příznivý a lokální povodně byly nesrovnatelné s těmi z let 1997 a 2002. Prognózy do budoucna, s kterými pracujeme, jsou takové, že v Česku nastanou další epizody sucha, ale klimatický systém bude produkovat i nadprůměrná srážková období včetně povodní, možná větších, než byly v minulosti. Potenciál pro ně v teplé atmosféře bohužel je. Krajinu musíme adaptovat na obě strany, což je mnohem těžší než se adaptovat jen na sucho.

Jak se daří na sucho adaptovat zemědělcům? Jak se změnila zemědělská krajina posledních deseti let?

Dokud člověk nehospodaří, tak má pocit, že je všechno jednoduché, a kdo hospodaří, vnímá debaty často jako akademické. Zemědělství je ekonomická aktivita, proto se musíte snažit dělat to, co vás uživí. Mantinely určuje nejen klima a krajina, ale i spotřebitelé, stát a Evropská unie. Ti všichni říkají, jaké je preferované chování, tedy co si můžete dovolit pěstovat, kolik vám za to spotřebitel zaplatí a za jakých environmentálních a legislativních podmínek můžete produkci vytvářet. Žijeme ve zvláštní době, kdy si hodně lidí myslí, že v zemědělství stačí málo jasných a logických opatření a všechno bude dobré. Že to nefunguje, ukazuje pohled do Rakouska, kde je krajina ve srovnání s námi v takřka ideálním stavu. Přáli bychom si takovou, která se jí bude podobat. Ale i v Rakousku zažili sucho v letech 2003, 2015, 2018 a platili kompenzace podobně jako my i v relativně podobné výši. Proti dopadu sucha se zemědělci úplně bránit nemůžou. Změna klimatu přináší větší frekvenci sucha a dopadne i na ideálně strukturovanou krajinu. Takže jen změnit strukturu nestačí, ale pestrá krajina má samozřejmě po skončení sucha větši schopnost reagovat a vrátit se rychleji do provozuschopného stavu. Obecně zvládá lépe extrémy a nečekané situace. Intenzivní srážky dokáže lépe zadržet, povodně mají nižší intenzitu, krajina si zachovává lepší úrodnost, což se projevuje dlouhodobě. Nicméně naši i rakouští zemědělci vymýšlejí, jak v půdě zachovat vodu. Aplikují čím dál více nejen bezorebné technologie, ale i takové, jaká maximálně šetří vodu, například pokrytí půdy mulčem. Tyhle věci se postupně prosazují, nacházíme na půdě meziplodiny, ať už z rozhodnutí zemědělce či kvůli dotačním pobídkám. Zmenšuje se rozloha půdních bloků, i když i to mohlo jít rychleji. Proměny v krajině probíhají, ale zázračné tlačítko zmáčknout nejde, protože není.

Podle Trnky mají lidé často pocit, že zemědělství, které krajinu utváří, žije v binárním prostředí, tedy že něco je dobře a něco špatně. Jenže proměna krajiny do funkčnějšího stavu je mnohem složitější a komplexnější problém. (žně u Lysic)

FOTO: Archiv MENDELU

Loni navíc zemědělci sužovaní pět let suchem museli řešit, co dělat, když kvůli podmáčené půdě nemohli na pole.

Deště přišly i v době polních prací. Kdyby do podmáčené půdy zemědělec najel technikou, udělá koleje, které tam zůstanou roky, půda nešla obdělat. Naši předkové odvodňovali krajinu proto, aby se dala obdělávat těžší technikou, a ta nebyla z pohledu měrného tlaku na jednotku plochy o nic lehčí než dnes. Odvodněním se zlepšila dostupnost pozemků a zvýšila se úrodnost – byl a je to postup uplatňovaný po celé Evropě od starověku. I dnes platí, že když přijde deštivé počasí, lze na odvodněné pole vyjet kombajnem nebo secím strojem dřív, a to se počítá. Když je ale sucho, krajinu vysuším a mám problém. Zemědělství v našich podmínkách nefunguje v binárním prostředí a je zřejmé, že půda musí být multifunkční a musí si umět poradit s oběma extrémy. Abychom pochopili naše předky, odvodňování se budovalo v době, kdy byla vodní bilance krajiny ve výrazně příznivějších hodnotách a problémem často bylo se na pole dostat. Nám se ale změnilo klima a mění se dál, a co generace před námi považovaly za vhodný postup, se obrátilo proti nám. Je pěkné říct pěstitelům, že pozemky musejí využívat správným způsobem, ale ten způsob se mění s ohledem na průběh ročníku, který neznám dopředu.

Dá se říct, že zemědělci přijímají změny, které jim dávají ekonomický smysl?

Máme zkušenost, že zemědělské podniky jsou velmi asertivní v otázce nových technologií. Není to tak, že by nechtěly. Když vidí, že daná technologie funguje a ekonomicky vychází, není problém, aby ji adaptovaly či přešly na nové odrůdy. Samy o sobě zkouší třeba maďarské či jihoevropské kultivary pšenice, aby obstály na jižní Moravě. Bohužel Česko strávilo spoustu času tím, že se popíraly zjevné věci a investovalo se spoustu peněz a energie do prokazování zjevného. Jako vědci jsme strávili 10 až 15 let tím, že jsme přesvědčovali ty, které bylo potřeba přesvědčit, o měnícím se klimatu, místo abychom vymýšleli adaptační opatření, jako se to dělo v Dánsku či Nizozemí. Vědcům to bylo jasné, ale pokud společnost nepřijme, že změna klimatu je problém, tak nebude investovat do řešení, která pomáhají. Stejně jako s covidem. Dokud nepřijmeme, že máme zásadní problém, a nezačneme ho řešit jako společensko-vědecký, nikam se neposuneme. Pomyslný vlak nám pořád ujíždí, místo abychom byli o krok napřed. Neustále si necháváme dokazovat přírodou, že naše chování volá po změně, ale povětšinou jen reagujeme a nepředvídáme. Ve fotbalu ani v šachu nelze dlouhodobě uspět, aniž situace předvídáte a aktivně pracujete na jejich využití.

Máte dojem, že je společnost i v současnosti potřeba přesvědčovat?

Z velké části i díky médiím a tomu, co se odehrává v krajině, je nepřesvědčených zastánců běžného výkyvu snad už menšina. Za pět let se názor velké části společnosti hodně změnil. Mnoho zemědělců ale bylo už od počátku tisíciletí přesvědčeno, že klima se mění a to má dopady. Zemědělcům a lesníkům se měnila krajina před očima. I dnes zůstávají silné názorové skupiny, které trvají na tom, že změna klimatu není problém nebo je to problém odložitelný a naše děti to vyřeší lépe. Představme si však, kdyby naši předkové v předchozích staletích rezignovali na investice do vzdělání, protože jsou vysoké a projeví se až za desítky let. Proč financovat základní a střední školy, nebo dokonce univerzity? Vždyť do 17. století postačovala většině lidem znalost čtení a počtů, a přece ty prostředky předchozí generace našly a investovaly. Je to o vůli vidět za krátký časový horizont a dívat se na náš stát v horizontu 20 až 30 let. Za tu dobu už budou některé dopady změny klimatu velmi výrazné a je potřeba si uvědomit, že infrastrukturu stavíme na 50 a více let. Naše děti nás budou hodnotit ne podle toho, co jsme si mysleli, ale toho, co jsme jako správci naší krajiny udělali.

Historický milník / Letní zemědělská sucha, která postihla v posledních letech zvláště střední Evropu, byla ve svém souhrnu závažnější než kterákoliv jiná suchá období za uplynulých 2110 let. K těmto závěrům dospěli vědci z několika institucí ve studii zpracované na základě analýz stabilních izotopů uhlíku a kyslíku v letokruzích dubů převážně z území České republiky. Dokázali pro každý rok rekonstruovat míru nedostatku nebo naopak nadbytku vláhy. Ve studii využité letokruhy fungují jako „otisky prstů“, které lze využít k rekonstrukci minulého klimatu. Vědci se zaměřili na letní klima a zejména pak výskyt tzv. zemědělského sucha během uplynulých 2110 let. Na rozdíl od většiny podobných studií získali pro každý rok přesně datované informace o míře nedostatku nebo naopak nadbytku vláhy. Výsledky odhalily, že dlouhodobý trend vysychání krajiny patrný v celém sledovaném období během 20. století podstatně zrychlil a nakonec po roce 2015 překonal všechny dosavadní suché periody. V období posledních 2110 let se vyskytla mimořádně vlhká léta, z nichž tři nejvýraznější spadají do let 183, 728 a 899 n. l. Naopak mezi tři nejsušší patřily roky 1508, 1509 a 2018 n. l. Období 2014–2018 bylo nejsušší pětileté období v celé datové řadě. V souhrnu výsledky studie ukazují, že za poslední dvě tisíciletí střední Evropa pomalu vysychá.

Miroslav Trnka je pracovníkem Ústavu výzkumu globální změny Akademie Věd ČR – CzechGlobe a zároveň profesorem na Mendelově univerzitě v Brně. Jeho hlavním vědeckým oborem je modelování dopadů změny klimatu na polní plodiny i meteorologické extrémy v současných i budoucích podmínkách. Intenzivně se také věnuje výzkumu sucha na území ČR i v zahraničí, je spoluzakladatelem a iniciátorem projektu InterSucho, který vznikl v roce 2012. Věnuje se i studiu zemědělského sucha v minulosti a projekcemi pro 21. století se zohledněním dopadů změny klimatu. Je vedoucím vědeckého interdisciplinárního týmu Klimatickázměna.cz a spolu s kolegy desátým rokem vyučuje volitelný předmět „Změna klimatu“.