Krajinářka uspěla v soutěži, novou přehradou se zabývá komplexně

Boj se suchem, které již léta sužuje Česko i celou střední Evropu, se v budoucnu neobejde bez výstavby nových přehrad. Jak ale budování těchto nádrží plánovat, aby byly po hydrologické stránce co nejefektivnější a zároveň citlivě zapadly do krajiny? Pokud se to podaří, napomůže to i tomu, že podobné projekty budou příznivěji přijaty veřejností. Řešení navrhla krajinářská architektka Veronika Chalupová, kterou ocenila Česká komora architektů.

TEXT: Filip Červinka / FOTO a VIZUALIZACE: Archiv Veroniky Chalupové

Dnes již absolventka oboru zahradní a krajinářská architektura na Zahradnické fakultě Mendelovy univerzity se ve své diplomové práci zabývala krajinářským řešením vodního díla Vlachovice na Zlínsku, s jehož výstavbou se momentálně počítá v roce 2030.

Na záměr se podívala detailně, a navíc z mnoha úhlů. Navrhla celý soubor opatření, jež by měla vést k tomu, aby se nádrž stala součástí krajiny. Zástupce komory tento přístup zaujal natolik, že Chalupovou ocenili v soutěži diplomových prací architektů, krajinářů a urbanistů třetím místem, což je mimořádný úspěch. Navíc pro krajináře je to neklamný signál, že se bez jejich pomoci významné stavební projekty již neobejdou.

„Není tak časté, aby podobné ocenění získala diplomka v oboru krajinářská architektura. Naposledy se tak stalo v roce 2008. Ceny jsou obvykle udělovány zejména architektům a urbanistům,“ uvedla děkanka Zahradnické fakulty Alena Salašová, která byla zároveň vedoucí oceněné diplomové práce. Zdůraznila, že Chalupová musela identifikovat přírodní, kulturně historické a estetické hodnoty v dané lokalitě. Následně bylo nutné vyhodnotit vliv plánovaného vodního díla na krajinu a pak navrhnout koncepci základních principů uspořádání území po vybudování vodního díla. Salašová oceňuje zejména to, že její studentka navrhla univerzální přístup, který je použitelný při budováních dalších přehrad. Užitečný může být při práci na regeneraci krajiny a jejím přizpůsobení se klimatickým změnám, které budou pokračovat.

Vodní dílo Vlachovice na Zlínsku se bude rozkládat na 213 hektarech. Pojme 29 milionů metrů krychlových vody. Jen pro srovnání: půjde o vodní dílo o velikosti nádrže Římov na jihu Čech nebo přehrady Vír I. na Vysočině. Přehradu Vlachovice budou plnit vodní toky Vlára, Benčice, Vysokopolský a Tichovský potok. Povodí nad zamýšlenou hrází zasahuje do katastru obcí Drnovice, Vlachova Lhota, Vlachovice, Vysoké Pole, Újezda Tichov. Jde o území o 3780 hektarech.Chalupová ve své práci zohlednila nejen okolí přehrady, ale celou tuto oblast.

„Udělala jsem si průzkum přímo na místě. "Když jsem tím malebným údolím procházela, bylo těžké přijmout to, žeza čas skončí na dně nádrže. Na druhé straně, problémy s nedostatkem pitné vody v této lokalitě jsou už tak velké, žese tam musí dovážet. I to je jeden z důvodů,proč její obyvatelé proti přehraděneprotestují," uvedla Chalupová.

Když jsem procházela tím malebným údolím, bylo těžké přijmout to, že za čas skončí na dně nádrže.

Státní podnik Povodí Moravy plánuje, že kolem Vlachovické přehrady bude ochranné pásmo, protože půjde o zdrojpitné vody, což znamená, že ke břehu přehrady nebude mít nikdo přístup. Mladá krajinářka preferuje jiné řešení. Souhlasí s tím, že se Vlachovice nemají stát rájem milovníků vodních sportů, přesto by, pokud to bude technicky možné, alespoň obyvatelům regionu umožnila nádrž využívat. Prý ji pak lépe přijmou za svoji.

Cyklostezka

VIZUALIZACE: Archiv Veroniky Chalupové

V horní části nádrže navrhuje Chalupová stavbu menších hrází a nádržek tak, aby se při kolísání hladiny neobnažovalo bahnité dno přehrady. Oblast má z části zadržovat vodu. Kvůli výrazným výkyvům ve výšce hladiny by totiž strádala vegetace i drobní živočichové. Nutné bude také zpevnit břehy tam, kde zůstanou odhaleny. Vypouštění a napouštění vodního díla společně s vlnobitím by způsobilo vymílání břehů a jejich devastaci. Podle diplomové práce se již při budování nádrže má myslet na biotechnické řešení, tedy zpevnění břehů kamenem a porostem z vrb, které je postupně zcelí rozrůstajícími se kořeny.

Tři půdorysné varianty řešení, jednou (nahoře), když je v nádrži Vlachovice málo vody, a jednou (dole), když je tam hodně vody. Vlevo: říční delta – vytvoření zpevněných vyvýšenin osázených pobřežní vegetací. Uprostřed: meandry, tůně, bermy – kombinace přirozené podoby vodního toku a biotechnických prvků. Vpravo: kazetování – samostatné vodní nádrže oddělené hrázemi s přepadem.

VIZUALIZACE: Archiv Veroniky Chalupové

Návrh Chalupové počítá s tím, že oblast nakonec nebude zónou zcela zapovězenou pro veřejnost. Měla by být protkaná turistickými stezkami a cyklostezkami. Místo rozlehlých pláží by na březích nechala vybudovat dřevěná mola. Jejich velikost by automaticky stanovila, jaké množství rekreantů je v dané lokalitě únosné. Ani by nebylo nutné stanovit kapacitní limity pro návštěvníky.

rekreační využití břehů

VIZUALIZACE: Archiv Veroniky Chalupové

Historický Podelhotský mlýn se při vytvoření přehrady ocitne asi 25 metrů pod vodou. „Objekt přestěhovat nelze, je ale možné z něj všechny funkční mechanismy demontovat a přesunout. Mohl by vzniknout moderní Podelhotský mlýn, a to jako kulturní a turistické centrum, v němž by byla stará technika vystavena,“ doplnila Chalupová.

Ani tím ale diplomová práce nekončí. Bude nutné upravit hospodaření s lesyv dané oblasti a některá pole v okolí zatravnit a změnit na pastviny pro dobytek. Zamezí se tak splavování hnojiva dalších látek do přehrady, jež se stane důležitým zdrojem pitné vody. Všechna opatření musejí mít hlavní cíl, aby byla voda v nádrži čistá, kvalitní a nezávadná.„Dřív se postavila přehrada, břehy senechaly zarůst lesem a okolí se uzavřelo,protože jde o zdroj pitné vody. Dnes je potřeba zvolit citlivější přístup. Celý projektje mozaikou složenou z nejrůznějších opatření. Na každém z nich záleží,“ dodala krajinářka.

Podle děkanky Salašové se v české praxi při projektování velkých vodních děl uplatňují spíše technicistní vodohospodářské přístupy. Veronika Chalupová ale nabízí jiný přístup. Akceptuje sice výchozí vodohospodářské řešení, důsledně je ale řeší po stránce krajinářské, a to od širších územních vztahů až po krajinný detail. Stavbou vodního díla dojde vždy k významným změnám prostorových vztahů v krajině – ekologickým, dopravním i urbanistickým. „Veronika se snaží o maximální integraci vodního díla do krajiny Bílých Karpat. Tento komplexní a přitom v detailu nesmírně propracovaný a citlivý přístup je tím nejvýznamnějším autorským přínosem. Veronika ukazuje jiný způsob uvažování o krajině poznamenané stavbou velkého technického díla,“ uvedla Salašová.