MENDEL GREEN 3/2022

smysly

VÁŽENÉ ČTENÁŘKY, VÁŽENÍ ČTENÁŘI,

jsem velmi rád, že Vám v úvodu nového čísla MENDEL GREEN mohu představit strategii, kterou bychom při tvorbě obsahu našeho univerzitního časopisu do budoucna rádi uplatnili. Budeme se snažit najít sjednocující tematickou linku pro každé nové vydání. Jak jsem mnohokrát ve svých představovaných vizích deklaroval, jsem hrdý na tradici a postavení naší univerzity, její význam v rámci regionu i v širším územním přesahu. Téma společenské relevance a našeho působení, nejen v Jihomoravském kraji, se bude prolínat příspěvky, které najdete na následujících stranách.

Na sever od Brna, v hustých příměstských lesích, hospodaří náš Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny, jehož 100. výročí založení jsme si letos na podzim začali připomínat. Oslavy tohoto jubilea nás budou provázet celým příštím rokem. Na tomto místě je dobré zdůraznit více než stoletou tradici sepjetí našeho vysokého učení se zemědělskou a lesnickou praxí. Mendelova univerzita v Brně je svou bytostnou podstatou nositelkou idejí propojení vzdělávání, vědy, výzkumu a jejich bezprostředního uplatnění v praxi. Dobré jméno v tomto smyslu šíří i náš Školní zemědělský podnik v Žabčicích.

Díky sdílení dobré praxe a léty ověřenému společenskému působení si můžeme dovolit tvrdit, že je to právě MENDELU, kdo v našem regionu má hrát vůdčí roli v přípravě a realizaci strategií udržitelnosti. My o tom nemluvíme, my to žijeme! Je to o vnitřním uvědomění nás zaměstnanců, studentů, absolventů a všech, kteří spoluvytvářejí naši alma mater.

Přeji příjemné čtení.

Jan Mareš rektor

MENDEL GREEN

Časopis

Mendelovy univerzity v Brně

Ročník 14 / číslo 3 / rok 2022

Vychází 3× ročně

Vydává: Mendelova univerzita v Brně Zemědělská 1, 603 00 Brno www.mendelu.cz

Šéfredaktorka: Martina Šmídtová Telefon: 545 135 010

E‑mail: martina.smidtova@mendelu.cz

Grafická úprava: Kateřina Páleníková Foto na titulní straně: AVC MENDELU Tisk: Ing. Vladislav Pokorný – LITERA BRNO

Elektronická podoba: mendelgreen.mendelu.cz

Redakční rada:

Ivana Chatrná (AF)

Veronika Malá (FRRMS)

Hana Martinková Kuchyňková (ZF)

Monika Pevná (LDF)

Jiří Skládanka (REK)

Jiřina Studenková (REK)

Věra Svobodová (ÚVIS)

Jiří Urbánek (PEF) Martina Urbánková (ICV)

Vaše připomínky, tipy a náměty posílejte na: redakcemg@mendelu.cz

Uzávěrka tohoto čísla byla: 28. 10. 2022

Registrační č.: MK ČR E 18409

Tištěná verze: ISSN 2533-6517 Neprodejné!

Obsah

ROZHOVOR / Tomáš Vrška: Lesnictví je obor, který v současnosti pracuje s nejvyšší mírou nejistoty

KRÁTCE / Památník stromů – pýcha Lesnického Slavína –v novém kabátě

TÉMA / Semenné sady, tak trochu jiné sady…

TÉMA / S obnovou půdy po požárech mohou pomoci rostliny

TÉMA / Voda vrátila život do vyprahlé krajiny, v oboře Obelisk znovu roste lužní les

TÉMA / Využívání lesa se v čase mění, v okolí měst bude více sloužit k rekreaci

TÉMA / Čeští lesníci učí mongolské kolegy, jak pečovat o les

TÉMA / Lesníci jsou si vědomi rizik pěstování smrkových monokultur, rozhodují však ekonomické aspekty

TÉMA / Les a péče o něj – MENDELU nabízí kurzy pro veřejnost 27

Ceny rektora MENDELU 2022

Univerzitní kampus v Černých Polích čekají proměny 30

STUDENT / Ženy mají často větší cit pro ošetření stromů než muži 32

STUDENT / Zlatá beachvolejbalistka z evropských her Daniela Resová: Se spoluhráčkou trávím více času než s přítelem 34

ABSOLVENT / Z vědkyně kastelánkou na Troskách 36

KRÁTCE / MENDELU přivítala posluchače evropských univerzit třetího věku 39

„To nejpodstatnější, co bychom si měli uvědomit, je, že ‚těch zahrad jsme jen pouhými hosty…‘“. 40

MENDELU získala doktorský diplom svého prvního rektora 42

Až se budoucnost zeptá… 44

Lesnictví je obor, který v současnosti pracuje s nejvyšší mírou nejistoty

Tomáše Vršku, ředitele Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny (ŠLP Křtiny) provází pověst šéfa, který striktně odmítá vést podnik jako firmu jednoho muže a dává prostor vyniknout spolupracovníkům. Veřejnost kvituje jím nastolenou otevřenou komunikaci. Společně s kolegy návštěvníkům přímo v lesních porostech vysvětluje, co a proč lesníci v univerzitních lesích dělají a jak se lesy vlivem klimatické změny mění.

TEXT: Monika Pevná

FOTO: AVC MENDELU

Ucházet se o post ředitele podniku, se kterým jste už léta předtím v kontaktu, může mít své výhody – dostatek času přemýšlet nad stávajícím stavem, nad tím, kde vidíte rezervy a podobně. Bylo tomu tak i ve vašem případě? Do jisté míry ano, protože jsem tady studoval. V roce 1995 bylo na školním lesním podniku založeno sdružení Pro Silva Bohemica, s nímž jsem spojený od začátku, konala se zde řada „prosilvových“ exkurzí, kdy se sem sjeli odborníci z 25 zemí Evropy a spolu s nimi a kolegy ze ŠLP jsme diskutovali o tom, kam by se mělo lesnictví ubírat. Znal jsem tedy lidi z provozu… Povědomí o lesnické problematice jsem tudíž rozhodně měl. Na druhou stranu jsem neznal například problematiku provozu pily nebo zámku jako konferenčního a vzdělávacího centra univerzity.

Jak se to, co jste teď popsal, promítlo do vize, s níž jste v roce 2019 šel do výběrového řízení? Měl jsem vizi ukázat, jakými cestami obhospodařovat les do budoucna. Tím spíš v době, kdy klimatická změna ovlivňuje stav lesů víc, než jsme si mysleli, a školní lesní podnik by měl být průkopníkem v hledání nových cest v lesnictví. Druhá půlka té vize byla nějakým způsobem předefinovat poslání lesů vůči společnosti. To se totiž dramaticky změnilo. Před padesáti šedesáti lety platilo, že lidé v lese hledali hlavně dříví na otop, šli si nasbírat nějaké plody, maximálně se šli do lesa v klidu projít, ale dnes zde máme velké množství zájmových skupin, kdy každá z nich chce tak trochu les pro sebe. Musíme nyní skloubit obhospodařování lesa, jenž je navíc výukový, se zájmy těchto skupin, které jdou někdy proti sobě.

V nižších polohách, kolem 300 metrů nad mořem, začaly prosychat bučiny. Zůstaneme-li v univerzitních lesích, bavíme se o jižní polovině lesního podniku. Mysleli jsme si, že buk tady bude hlavní dřevinou. Teď mohu říct, s pravděpodobností blížící se jistotě, že tomu tak nebude.

Zapomněl jste ještě na jednu vizi, se kterou jste nastupoval a která teď nabývá reálných obrysů: prosadit a zavést zpracování a používání lesního hospodářského plánu kontrolními metodami… Ano, to je pravda. To byla další věc, kterou jsem si předsevzal v rámci konceptu „pestrých lesů pro klimatickou změnu“. V lesích Mendelovy univerzity v Brně budeme pro nový lesní hospodářský plán, který začne platit v roce 2023, využívat kontrolní metody, konkrétně takzvanou statistickou provozní inventarizaci. Je to v ČR první případv hospodářských lesích. To vše po dlouhých jednáních (pozn. red.: ŠLP Křtiny, Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU a sdružení Pro Silva Bohemica) vedených od roku 2019 s ministerstvem zemědělství. Z jednání vzešlo vydání nové prováděcí vyhlášky o hospodářské úpravě lesů, která toto umožnila.

Můžete přiblížit důvody, proč jste s kolegy usiloval o zavedení nového lesního hospodářského plánu v lesích MENDELU? Na podniku plošně převažují modely hospodaření, které zjednodušeně označujeme jako nepasečné. To jsou ty, které pracují s nestejnorodým, tedy nestejnověkým lesem. V takových lesích se ve světě pro tvorbu hospodářských plánů, tedy i pro odvození závazných ukazatelů pro maximální povolenou výši těžby, používají kontrolní metody, které navíc poskytují i další důležitá data, například o tloušťkové struktuře lesa. Aktuálně platný lesní zákon v ČR je ovšem postaven výhradně na lese věkových tříd, tedy na časové úpravě lesa. Kontrolní metody jsou přesnější a analyticky použitelnější. Jedním ze zásadních rozdílů časové a strukturní úpravy je, že ve strukturní se pro odvození reálného přírůstku v lese měří opakovaně stejné stromy. Od toho se odvíjí veškeré výpočty.

Kolik se může vytěžit dřeva?

Majitelé lesa s plochou nad 50 hektarů mají povinnost vyhotovit lesní hospodářský plán zpravidla na deset let, který mimo jiné stanovuje maximální výši těžby dřeva. Před schválením se k plánu vyjadřují různé instituce, hlavně orgány ochrany přírody. Cílem je zabezpečit trvale udržitelné hospodaření v lesích. Výchozím parametrem je přírůst lesa. Doposud se provádělo měření přírůstu odvozeně přes výpočet zásoby původní a nově naměřené včetně zápočtu vytěženého objemu dřeva pro každou porostní skupinu. Pracovalo se s normativními hodnotami, které byly modelově stanoveny pro stejnorodé a stejnověké porosty (tj. časová úprava lesa). Nová vyhláška nyní umožňuje měřit opakovaně stejné stromy v konkrétní lokalitě, výpočty se odvíjejí od skutečných hodnot přesně změřených na daném místě. K těžbě jsou pak vybírány stromy na základě určitých tlouštěk (tj. strukturní úprava lesa). Tato metoda více odpovídá v současnosti preferované různorodosti a různověkosti stromů v lese a umožňuje lépe reagovat na náhlé události způsobené klimatickou změnou.

Co byste doporučil lidem, kteří zarytě tvrdí, že k žádným výrazným změnám klimatu nedochází?

Aby si přečetli nějaký vědecký článek. K dispozici jsou možná už stovky seriózních publikací, které pracují s obrovskými datovými soubory a naprosto prokazatelně dokazují, že klimatická změna výrazně mění prostředí na planetě. A pokud by ani to někoho nepřesvědčilo, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Nemám teď na mysli kůrovcovou kalamitu a věci s ní spojené, ale to, že v nižších polohách, kolem 300 metrů nad mořem, začaly prosychat bučiny. Zůstaneme-li v univerzitních lesích, bavíme se o jižní polovině ŠLP. Mysleli jsme si, že buk tady bude hlavní dřevinou. Teď mohu říct, s pravděpodobností blížící se jistotě, že tomu tak nebude.

Jako správci univerzitních lesů na klimatickou změnu již reagujete. Můžete pro čtenáře zahájené procesy zrekapitulovat? A zároveň

se ptám, kde berete jistotu, že to máte dělat právě takto?

Vezmu to od konce. Lesnictví je obor, který v současnosti pracuje s nejvyšší mírou nejistoty ze všech vědních oborů. Dám příklad – po kalamitě obnovujeme les, který svůj výnos, ale i ostatní funkce, začne plnit až za desítky let, zjednodušeně za sto let. My ale navzdory modelům vůbec nevíme, co bude za sto let! Vidíme, jak se naplňují po 20 letech existence modelů jejich prognózy, ale přesto ta nejistota je obrovská. Proto, abychom minimalizovali, řekněme, rozpady ekosystémů, tak pracujeme s dvěma základními principy: pestrost lesa po stránce druhové skladby, s ohledem na stanovištní podmínky, a pestrost prostorové struktury lesa. Ta má tři podmnožiny: les musí být diferencovaný tloušťkově, výškově a zároveň je potřeba pamatovat na jemnou ploškovitost, tedy sofistikované smísení jednotlivých druhů dřevin a růstových fází lesních porostů. A to ještě stále není vše: musíme totiž, a v tom spočívá ta složitost, namíchat dřeviny s ohledem na kompetiční vztahy mezi nimi, tak aby se doplňovaly, a do budoucna nám poskytly kvalitní kmeny, tedy dříví.

To už jsme jen krůček od sdružení Pro Silva Europa a jeho české pobočky Pro Silva Bohemica, jejímž jste desítky let hrdým členem. Základní filozofií sdružení je přírodě blízké hospodaření. To je podle vás „cesta naděje“, ze které by české lesnictví nemělo uhnout? Jistě! Jenže české lesnictví na této cestě není. Je na ní cca 8 % plochy lesů, možná hodně optimisticky 10 %, obhospodařovaných lesníky, kteří konvertují od pasečných k nepasečným modelům hospodaření. Celý princip spočívá v tom, že v pěstebních systémech necháme působit víc tvořivých sil přírody, jak se to děje v pralesovitých rezervacích, což ale neznamená, že chceme prales napodobit vizuálně a že rezignujeme na pěstební opatření, tedy že přestaneme usměrňovat růst stromů směrem ke kvalitě. To je také důvod, proč nás zajímají kompetiční vztahy dřevin

MODELY PĚSTOVÁNÍ LESA

Z výukových a výzkumných důvodů aplikuje ŠLP Křtiny na svém území 23 modelů pěstování lesa. Tři plošně nejrozšířenější jsou:

Dauerwald – les trvale plně tvořivý. Jedná se o model kombinující prvky jednotlivě a skupinovitě výběrného hospodaření s prvky maloplošně podrostními, tzn. kombinující nepasečné a pasečné formy hospodaření.

Svahové podrostní hospodářství – v prudkých svazích se s ohledem na obtížný terén a náročnou technologickou obslužnost pracuje formou pruhových sečí s plným využitím přirozené obnovy. Hodnotové přírůstné hospodaření v buku a dubu – je zaměřeno na co nejrychlejší dosažení cílové tloušťky ve vysoké kvalitě u cca 60 80 vybraných stromů na hektar. Porostní struktura je členitá s velkými korunami cílových stromů. Ty lépe odolají klimatickým výkyvům. Kombinuje podrostní formu obnovy (pasečný princip) s uplatněním výběrných principů při výběru a podpoře cílových stromů (nepasečný princip).

jak mezidruhové, tak i vnitrodruhové. Využíváním některých poznatků z dynamiky temperátních pralesů pěstujeme především odolnější les, protože, jak už jsem řekl, větší část změn se děje za pomoci přírodních sil. Kolik si jich tam ale můžeme pustit s ohledem na různá stanoviště a různé směsi dřevin, je právě tou cestou nekonečného hledání a zkoušení. Přidanou hodnotou tohoto přístupu je ušetřená lidská práce a peníze.

Školní lesní podnik Křtiny je inspirací pro mnohé zahraniční badatele i studenty. Přijíždí sem na přednášky a ukázkové exkurze. Za čím konkrétně? Co je „vývěsní tabulí“ podniku?

Rozhodně modely, které se tady uplatňují dlouhodobě, jako je například převod na les výběrný, který tady běží již 50 let. Za vývěsní tabuli bych ale dnes označil i ukázky hospodaření v lese nízkém a středním, dále ukázky modelu Dauerwald a po 25 letech jsme rozběhli v provozním režimu přírůstné hospodářství bukové i dubové, což u kolegů vzbuzuje velký zájem, a střídá se zde jedna exkurze za druhou. To se týká pěstebních modelů, co má ale podle mě obrovskou cenu, že je tady sto let univerzitní majetek, který má po tuto dobu nějaké zadání, jež se snaží naplnit. A sto let v lese, to je jedna generace lesa. Většina našich lesníků studovala v Brně a vnímá podnik právě z hlediska dlouhodobé stability a naplňování cílů, a to

si myslím, že nemůžeme říct o žádném jiném lesním majetku v České republice.

Vámi zmíněných sto let bude ŠLP Křtiny slavit konkrétně příští rok. Jak „stoleté“ oslavy pojmete? Člověk si v té souvislosti uvědomí, jak málo přispěl on sám, jak je malý vzhledem ke stoletému koloběhu lesa. Nejde v hluboké úctě nevzpomenout na všechny naše předchůdce, počínaje profesory zakladateli přes všechny ředitele, pracovníky, dělníky… Oslavy zahájíme 17. února a mým přáním je, aby si tento den užili naši zaměstnanci, tedy ti, kteří ty hodnoty tvoří. Co se týká jednotlivých bodů programu, tak pro lesníky plánujeme sérii exkurzí na našich třech polesích a také generální exkurzi po jednotlivých provozech podniku. Společně s Lesnickou a dřevařskou fakultou MENDELU pořádáme mezinárodní vědeckou konferenci, která se bude zabývat již zmíněným nepasečným hospodařením v době klimatické změny. Ta se bude konat v září na univerzitě a její praktická část v porostech na školním podniku. Nebude to ale jediná konference, další budou zaměřené na rekreaci a ochranu přírody v lesích, tedy na fenomén, který se učíme za pochodu. Celým rokem se povinou televizní i rozhlasové reportáže, které budou cílit jak na odbornou, tak i laickou veřejnost. Chystáme vycházky pro veřejnost, tipy na výlety a to, na co se hodně těším, je fotografická výstava s příběhem Pestrý život v pestrém

lese, která bude k vidění na Moravském náměstí a kterou symbolicky zahájíme 21. března, kdy slavíme Mezinárodní den lesů. A konečně chystáme knihu, která je psaná tak, aby tomu, co se událo za sto let na školním podniku, porozuměla i laická veřejnost.

Až nastane čas vašeho „babího léta“, budete schopen pozorovat to, co se děje na ŠLP s klidem zpovzdálí, dokážete ovládnout emoci: Já už u toho nejsem… Především nevím, jestli mně bude dopřá no tady do „babího léta“ působit. O tom já nerozhoduji. Nicméně si myslím, že k dobrým mravům vyrovnané osobnosti patří i to, že to zvládne a odejde otevřenými dveřmi bez potřeby nadále někomu radit. Za devět let mě důchod, neboli to „babí léto“, jak jste toto odcházení poeticky nazvala, čeká, tak uvidíme.

doc. Ing. Tomáš Vrška, Dr.  (*1966)

Vystudoval lesní inženýrství na VŠZ v Brně, dnešní MENDELU (1989), habilitoval v oboru pěstování lesů (2010). Začínal jako taxátor, jehož úlohou je příprava podkladů pro lesní hospodářský plán – popisuje, měří a vyhodnocuje údaje o lese. Přes dvacet let se věnoval výzkumu dynamiky přirozených lesů, aplikaci zásad přírodě blízkého lesnického hospodaření a obnově přírodě blízkých lesů v chráněných územích v praxi. Ve školním lesním podniku se kromě samotného vedení zaměřuje na reálnou adaptaci lesů na klimatickou změnu. Uvedenou problematiku přednáší na Lesnické a dřevařské fakultě MENDELU, kde je garantem předmětu Pěstování účelových lesů. Je zakládajícím členem české pobočky Pro Silva Bohemica – sdružení lesníků praktikujících přírodě blízké způsoby obhospodařování lesů a v současnosti je 1. viceprezidentem Pro Silva Europa.

KRÁTCE Památník stromů – pýcha Lesnického Slavína –v novém kabátě

Památník stromů v Arboretu Řícmanice, jeden z nejvýznamnějších monumentů Lesnického Slavína, se poprvé od svého vzniku v roce 1938 dočkal odborného zre staurování. Slavnostní odhalení za přítomnosti zástupců Mendelovy univerzity v Brně i Školního lesního podniku Křtiny připadlo na 26. října. Převážně ruční a časově náročné práce probíhaly od dubna do konce srpna letošního roku. V průběhu prací se u památníku vystřídali restaurátoři, kameníci i absolventi FAVU, kteří měli na starosti finální umělecké práce. „Velkým plusem současného restaurování je, že jsme památník odborně zajistili, aby do něj nepronikala vlhkost,“ zdůraznila restaurátorka Eliška Trávníková. Sedm metrů vysoká stavba je zaplněna cizojazyčnými pořekadly a úryvky básní z ce lého světa, které mají jedno společné: vzdávají hold stromům a lesu. Hold Čechů se nachází na jižním průčelí památníku. Jedná se o báseň Jaroslava Vrchlického Stromy, kterou zhudebnil Antonín Dyk, profesor ochrany lesů a myslivosti na Vysoké škole zemědělské v Brně (dnes MENDELU). „Partitura je vyryta v takových rozměrech, že pěvecký sbor, který by stál před památníkem, by mohl podle ní skladbu zazpívat,“ přidává zajímavost správkyně arboret ŠLP Křtiny Petra Packová. U příležitosti odhalení zrestaurovaného památníku zněla zhudebněná báseň Stromy po okolních lesích. Zpěvu se ujalo kvarteto tvořené členy pěveckého sboru Národního divadla Brno, které se pro tuto příležitost pojmenovalo Hlasy lesa. „Naše kvarteto nelpí na jednom názvu, pro každou konkrétní příležitost hledáme společně co nejvhodnější pojmenování,“ vysvětluje důvody variabilního názvu souboru Zdeněk Nečas, jeden z členů kvarteta. Řícmanické arboretum je připomínkou osvícených profesorů, kteří jednak s nadča sovým přístupem rozvíjeli myšlenku Lesnického Slavína a jednak položili základy teh dejšího Lesnického odboru Vysoké školy zemědělské v Brně. Komentovaná prohlídka arboretem toho byla připomínkou. Veřejnost si bude moci zrestaurovaný památník poprvé zblízka prohlédnout v rámci dne otevřených dveří, nejbližší je naplánovaný na 25. 2. 2023.

(Monika Pevná)

TÉMA: JAK SE STARAT O (POŠKOZENÝ)

Semenné sady, tak trochu jiné sady…

Semenné sady díky tomu, že stromy v nich rostou daleko od sebe, a to 5 až 8 m, připomínají na první pohled sady ovocné. Namísto ovocných stromů jsou v nich ale vysazeny naše domácí listnaté či jehličnaté dřeviny. Jak název napovídá, jsou garantovaným zdrojem geneticky hodnotného reprodukčního materiálu – osiva –, a to zvláště v letech, na něž nepřipadají takzvané semenné roky. V lesích Školního lesního podniku Křtiny (ŠLP Křtiny) se nachází dva takové sady, oba na polesí Bílovice: modřínový a borový. Oba byly založeny v 80. letech.

TEXT: Monika Pevná FOTO: Archiv MENDELU

Stromy v semenných sadech zaujmou na první pohled jistou tvarovou deformovaností a nízkým vzrůstem. Zatímco v lese by modříny (konkrétně modřín opadavý; Larix decidua, Mill.) či borovice (borovice lesní; Pinus sylvestris, L.) dosahovaly výšky několika desítek metrů, v semenných sadech se jedná o výšku mezi dvěma až čtyřmi metry. „Stromy jsou pravidelně seřezávány, aby sběr šišek byl pohodlný a sběrači nemuseli složitě šplhat do korun stromů,“ říká Vít Formánek, technik Lesních školek ŠLP Křtiny.

Semenné sady jsou zakládány z nejlepších, takzvaně výběrových stromů na daném majetku, jde o geneticky nejkvalitnější rodičovské stromy. Pro účel založení sadů jich bylo v 80. letech vybráno 72. Následně byly v době vegetačního klidu z horní třetiny stromů odebrány rouby (klony), které byly naroubovány na takzvané podnože. Jak tento krok, tak další zhruba dvouletá péče o roubovance byla prováděna odborníky ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i., výzkumné stanici v Kunovicích. Teprve potom mohly být odrostlé roubovance vysazeny do sadů. I tam následně zůstaly pod kontrolou odborníků.

Velmi přísná pravidla pro zakládání semenných sadů jsou shrnuta do celého souboru dokumentů schválených pověřeným orgánem. V současné době je jím Ústav pro hospodářskou úpravu lesů. V dokumentaci, která je jakýmsi rodným listem sadu, je kromě základních údajů, jako je lokalita, v níž je sad umístěn, a druh dřeviny, zanesen také počet a soupis vysázených klonů včetně údajů o jejich původu a provenienci, dále plán výsadby a rozmístění roubovanců jednotlivých klonů v sadu tak, aby byla možná identifikace každého kusu.

Ideálním místem pro založení semenného sadu je lokalita, která do té doby měla buď charakter louky, nebo na ní byl pro potřeby semenného sadu odstraněn případný stávající porost, a která prošla vyklučením, tedy byla zbavena pařezů. Stromy v sadu musí být od okolních dřevin stejného druhu vzdáleny alespoň 500 metrů. Výhodou je rovný či mírně svažitý terén, pro snazší pohyb mechanizačních prostředků. Nacházet by se měla ideálně mimo severní expozici s dostatkem slunečního svitu, což poloha jak modřínového, tak borového sadu splňuje.

„Nebylo jednoduché vybrat pro založení sadů místa málem tak rovná jako fotbalové hřiště, nicméně podařilo se to. Plocha pro modřínový sad nebyla tak náročná na úpravu jako plocha pro borový sad, kde byly provedeny větší úpravy terénu buldozerem,“ vzpomíná na zakládání sadů Petr Krakovič, tehdejší vedoucí polesí Bílovice.

Před vysazením roubovanců do sadů jsou prováděny mimo jiné půdní rozbory. Složení půdy musí vyhovovat konkrétnímu druhu dřeviny, která má v sadu růst. „Ukázalo se, že u modřínového sadu není žádných chemických úprav potřeba, u borovice bylo předepsáno zavápnění, tedy posílení vápníku v půdě,“

pokračuje ve vzpomínání na zakládání semenných sadů ve Školním lesním podniku Křtiny Petr Krakovič. „Velkým plus semenného sadu je, že stromy v něm začínají plodit již po 10 letech. Jehličnatým dřevinám v lese to trvá až 60 let. Každé dva roky ze sadu získáváme velmi kvalitní osivo s vysokou klíčivostí, průměrně okolo 2 000 3 000 kilogramů semen,“ vypočítává výhody semenných sadů vedoucí Lesních školek ŠLP Křtiny Josef Cafourek.

S obnovou půdy po požárech mohou pomoci rostliny

Požáry v posledních letech stále častěji postihují i oblast střední Evropy. Vzhledem k umístění v mírném klimatickém pásu jim ale až donedávna málokdo věnoval větší pozornost. Letos v létě nebývalý zájem české veřejnosti vyvolal požár v národním parku České Švýcarsko. Dlouhodobě se na problematiku zaměřuje také tým odborníků z Agronomické fakulty MENDELU. Zajímá ho, jak podpořit obnovu spálené půdy za pomoci trav a kompostu.

TEXT: Ivana Chatrná

FOTO: Petra Martínez Barroso, stock.adobe.com

„Požáry vždy byly a budou přirozenou součástí vývoje ekosystémů. Z hlediska přírody se jedná o fascinující jev, o jehož důsledcích ale stále nevíme vše. Naším cílem je navrhnout vhodnou fytoremediační metodu, která by mohla pomoci s obnovou spálené půdy,“ vysvětluje na úvod Petra Martínez Barroso, členka výzkumného týmu z Ústavu aplikované a krajinné ekologie AF MENDELU.

Fytoremediace je ekologická a nízkonákladová metoda, která využívá rostliny k odstranění znečišťujících látek z prostředí. Princip spočívá v tom, že rostliny dokážou s nežádoucími polutanty v půdě různým způsobem nakládat, a zabraňují tak jejich dalšímu šíření do okolního prostředí. „Fytoremediace využívá organismy přirozeným způsobem a udržuje ekologickou rovnováhu daného prostředí, takže je méně škodlivá než konvenční alternativy,“ říká výzkumnice.

Rostliny znečišťující látky buď pohlcují do nadzemní biomasy, nebo snižují jejich biologickou dostupnost v půdě, a dokážou také polutanty přeměnit na méně toxickou formu a prostřednictvím listů je pak předávají do ovzduší.

Pro účely fytoremediace testovali vědci z MENDELU vybrané travní druhy, které se běžně vyskytují v přírodě. „Trávy jsme zvolili z toho důvodu, že rychle rostou a jsou tolerantní vůči kontaminantům,“ upřesňuje Martínez Barroso. V rámci výzkumu využili například jílek vytrvalý.

Pomoc

vody

v boji s půdní erozí i odtokem

Při procesu hoření se do prostředí uvolňují plyny, těžké kovy, potenciálně toxické kovové prvky a tvoří se také emise uhlíku. „Tyto látky mohou zůstat v půdě nebo se šířit do okolních i vzdálených ekosystémů, které pak kontaminují. K šíření dochází vodní nebo větrnou erozí,“ popisuje výzkumnice. Současně při požáru přichází půda o organickou hmotu. Právě fytoremediace by měla s obnovou takto postižené půdy pomoci. „Kromě schopnosti odstraňovat polutanty je výhodou metody i to, že rostliny přispívají ke zpevnění půdního povrchu, a tím pádem zmírňují odtok vody a erozi půdy, na které je půda po požáru náchylná,“ dodává Martínez Barroso. Obnovu organické hmoty by zase mělo podpořit zapojení kompostu. „Díky kompostu se navrací do země aktivní humus, živiny a mikroorganismy, o které vlivem požáru půda buď zcela, nebo částečně přišla.“

V rámci projektu se tým z MENDELU zároveň soustředil na to, aby získal přesná data o rozdílech mezi vlastnostmi spálené a nespálené půdy. I přes zásadní vliv požárů na životní prostředí totiž komplexní data z podmínek střední Evropy odborníkům chybí. „Spolu s kolegy z ČVUT jsme připravili experiment, kdy byla kontrolovaně vypálena vytyčená plocha. Srovnávala se pak párová spálená a nespálená půda. Vedle

TÉMA: JAK SE STARAT O (POŠKOZENÝ)

toho provádíme pokus v laboratorních podmínkách na půdě, která byla odebrána z míst po skutečných požárech,“ upřesňuje Martínez Barroso. Vědci sledují například schopnost půdy propouštět vodu nebo vlastnosti, které ovlivňují zvýšenou náchylnost k erozi.

Prostor pro méně průbojné rostliny

„Nelze tvrdit, že oheň je škodlivý. Škodlivý připadá lidem, ale do přírody patří,“ vysvětluje odbornice z MENDELU. Při požáru dochází k narušení celého ekosystému, který dává prostor uspět novým rostlinám. Změny ve vegetaci jsou dány například tím, že najednou na plochu dopadá více slunečního záření nebo je na ní více prostoru, takže se mohou prosadit i méně konkurenceschopné druhy. Proces takzvané sukcese vegetace je podle Martínez Barroso velmi pozoruhodný sám o sobě a požáry k němu v našich podmínkách patří.

Projekt zaměřený na vliv požáru na půdu potrvá do příštího roku, výzkumníci si už nyní pochvalují výhody multidisciplinární spolupráce. „Díky partnerům z ČVUT máme možnost dívat se na problematiku z více úhlů. Výsledky by měly významně napomoci při obnově ekosystémů,“ dodává Petra Martínez Barroso. V případě zmiňovaného národního parku České Švýcarsko však části poškozeného území spadají do takzvaného bezzásahového území, kde les bude obnovován přirozenou cestou. Na řadě dalších míst a v případě jiných požárů by ale poznatky výzkumníků z MENDELU mohly už brzy pomoci.

Les krátce po požáru

Les tři měsíce po požáru

Požáry vždy byly a budou přirozenou součástí vývoje ekosystémů. Z hlediska přírody se jedná o fascinující jev, o jehož důsledcích ale stále nevíme vše. Naším cílem je navrhnout vhodnou fytoremediační metodu, která by mohla pomoci s obnovou spálené půdy.

Petra Martínez Barroso

Voda vrátila život do vyprahlé krajiny, v oboře Obelisk znovu roste lužní les

Krajina mezi Dyjí a Trkmankou poblíž Lednice se dokázala v posledních deseti letech vzpamatovat ze zásahu, který ji zasadili naši předci v roce 1970. Tehdy narovnali tok Dyje, vysušili slepá ramena a z pravidelně zaplavované nivní krajiny udělali pole, postupně čím dál méně úrodná, jako na spoustě dalších míst Česka. Na zhruba 500 hektarech zničené přírody nechal majitel František Fabičovic obnovit oboru Obelisk. Původně zde chtěl pouze vytvořit oboru pro lov zvěře, avšak postupně s odborníky na krajinu, vodohospodářství a rostlinnou a živočišnou říši dokázal poměrně rozsáhlému území vrátit život díky tomu, že do něj vrátil vodu.

TEXT: Zdeněk Meitner FOTO: Ateliér Krejčiříkovi

Při melioracích před půl stoletím byla slepá ramena Dyje zasypána, zmize‑ ly tůně a rovinatá krajina začala být intenzivně hospodářsky využívána. Výnosy nebyly příliš dobré a krajina zá‑ vislá na pravidelném zaplavování rychle vysychala, až se z ní stala polní poušť víceméně bez života.

Podnikatel František Fabičovic v roce 2000 pozemky skoupil a spustil pře‑ měnu, díky níž dnes za plotem ne‑ přístupné obory opět rostou stromy a byliny typické pro nivní lesy a nivní louky, pouze na některých vyvýšených pozemcích zůstala pole. A kromě jelenů, daňků či srnčí zvěře se do krajiny vrátili vodní živočichové, obojživelníci či ptáci včetně orla mořského, který zde má klid na hnízdění.

Jedním z těch, kteří se na proměně „pouštní“ krajiny podíleli, byl kraji‑ nářský architekt Přemysl Krejčiřík ze Zahradnické fakulty Mendelovy uni‑ verzity v Brně. „Měli jsme k dispozici historickou katastrální mapu, stabilní katastr a indikační skici a podle těch jsme krajinu rekonstruovali. Byla totálně zničená. V úvodní skice jsme krajinu rozvrhli a podle indikačních skic vymezili místa, kde bývala mrtvá ramena. V prvé řadě jsme tedy obnovili vodní systém. Ukázalo se, že voda je životodárná, do území se začaly vracet původní orga‑ nismy,“ popsal Krejčiřík.

Obnova je ostatně dobře vidět i na le‑ teckých mapách portálu Mapy.cz. V roce 2003 jsou dobře patrná vysu‑ šená slepá ramena a obrovská rozloha polí. S postupujícími roky je vidět čím dál více zelené místo hnědé barvy a návrat vody tam, odkud ji člověk kdysi sebral. Vodní režim dnes zajišťuje soustava stavidel, přes něž lze do obory vodu ří‑ zeně pouštět. Nahrazuje přirozený vodní management, který kdysi zničil neuváže‑ nými zásahy člověk. Místo pravidelných jarních záplav tak funguje řízené povod‑ ňování. Obora také funguje jako suchý poldr. Kdyby přišla z Novomlýnských nádrží záplavová vlna, je možné celý poldr zaplavit a uchránit tak Břeclav před

silou povodně. „Také jsme navrhli terénní modelace, které vychází z přírody. Říká se jim suché hrúdy, což jsou původní pískové duny známé například ze souto‑ ku Dyje s Moravou, které vystupují nad terén nivní krajiny. Je to místní zvlášt‑ nost. Když jsou záplavy, zvířata je na suché hrúdě mohou přečkat. My jsme tyto vyvýšeniny vytvořili uměle. Materiál byl použit z vykopaných mrtvých ramen,“ vysvětlil Krejčiřík.

S kolegy se snaží vytvářet takovou kraji‑ nu, která bude dobře odolávat rozmarům počasí v době klimatické změny. Tedy v dobách intenzivních dešťů, které vyšší teplota atmosféry přináší, musí účinně vodu směřovat tam, kde nenapáchá ško‑ dy. A naopak tuto vodu využívat v době sucha ve prospěch krajiny. Dříve se voda z krajiny pouze odváděla, což bylo důsledkem vláhového nadbytku a snahy zemědělců krajinu maximálně zúrodnit. V době klimatické změny je nezbytné krajinu adaptovat, aby „neumřela“.

Hlavní idea obnovy nebyla nijak kom‑ plikovaná, na rozdíl od provedení, které trvalo řadu let. Důležité bylo do krajiny dovést zpět vodu a vyřešit vodní režim, který umožňuje oboře fungovat. Poté se do krajiny zakomponovávala vegetace. Krajinářské úpravy navazují na tradici krajinářských úprav Lichtenštejnů, kteří pozemky v dnešní oboře využívali a vy‑ tvořili rozsáhlý Lednicko‑valtický areál jako příklad člověkem citlivě upravené a obhospodařované krajiny. I díky tomu

je areál zapsaný na Seznamu světo‑ vého přírodního a kulturního dědictví UNESCO. „Historicky to bývalo tak, že když šla záplavová vlna, myslivci a hajní Lichtenštejnů zvedli stavidla v lužních lesích a vodu zachytili v území. Oni ty louky zároveň kosili a usušené seno vozili do Vídně, což představovalo jeden z významných ekonomických přínosů krajiny,“ řekl Krejčiřík.

V území bylo vysazeno 1500 solitérních stromů a stromů v alejích. Další deseti tisíce menších lesnických sazenic byly vysazeny v malých skupinách a lesících. Do obory nesmí psi a pohyb člověka je výrazně omezen, volný přístup je pouze

k samotnému Obelisku, který stojí několik desítek metrů od vstupu v jihozápad ní části obory. Díky tomu se mohou živočichové nerušeně vyvíjet. Nejsou zde až na několik kusů divočáků ani velcí predátoři.

Dnes už lze říct, že se nejenže poda‑ řilo obnovit přírodní poměry, jaké zde panovaly před půlstoletí starými zásahy, ale obora působí i jako refugium. I díky dvousethektarovému nárazníkovému pásmu se totiž rostliny a živočichové rozšiřují ven za plot obory a osidlují okolní krajinu.

Obora posloužila jako inspirace pro okolní obce, které se snaží změnit vodní režim na různých místech, jež poničily meliorace v dobách socialismu. Obnovují se slepá vodní ramena, tůně, remízky a celé vodní systémy. Do takové krajiny se postupně vrací život, který je na vodě závislý.

Obora Obelisk je rozlehlá 500 hektarů a dalších 200 hek‑ tarů tvoří nárazníkové pás‑ mo. Přístup do ní je omezený na několik desítek metrů cesty od plotu k obelisku, který jí dal jméno. Slouží k chovu jelení zvěře pro lov a zároveň se jedná o krajinu, která byla v posled‑ ních 20 letech postupně obno‑ vována ze záměrně vysušené krajiny do původní nivní kraji‑ ny se slepými říčními rameny a tůněmi. Celé území je uměle povodňováno kontrolovanými záplavami. Hlavní krajinářské práce se dělaly v letech 2012 až 2019, stále ovšem pokračují. Na obnově krajiny se podíleli lidé různých profesí. Obora se nachází západně od Podivína mezi toky Dyje a Trkmanky a je nejsevernější částí Lednicko‑valtického areá‑ lu, který je zapsaný na Seznam světového přírodního a kulturní‑ ho dědictví UNESCO. Kamenný obelisk je památníkem na uza‑ vření míru mezi Napoleonem a habsburskou monarchií v Campo Formio z roku 1797. Na jeho špičce je hvězda, která má být památkou na tuto udá‑ lost, jež pro Rakousko zname‑ nala ztrátu severní Itálie. Je také jednou z dominant Lednicko‑valtického areálu, jako je například Minaret a kostely v okolních obcích. Obora patří Františku Fabičovicovi, absol‑ ventovi Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU, který je také spolumajitelem břeclavské fir‑ my Alcadrain, výrobce sanitár‑ ního vybavení.

Využívání lesa se v čase mění,

v okolí měst bude více sloužit k rekreaci

V mnoha koutech České republiky se horečně obnovují lesy. Holiny vzniklé při likvidaci stromů napadených kůrovcem zaplňují stovky sazenic. Mnozí se již nemohou dočkat toho, až se stráně znovu zazelenají. To ovšem potrvá několik let. Pokud se vysadí místo jehličnatých stromů více listnatých a podaří‑li se založit lesy odolnější, zase „bude dobře“ – taková panuje představa. Nadšení ale částečně mírní profesor Otakar Holuša z Ústavu environmentalistiky a přírodních zdrojů Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií. Vytvoření skutečně kvalitní zalesněné krajiny není podle něj až tak jednoduché. Chce to znalosti, pracovat v jiných časových horizontech, než jsme zvyklí, a promyšlenější přístup.

TEXT: Vladimír Klepáč FOTO: stock.adobe.com, archiv MENDELU

„Každý lesní hospodář či majitel lesa by měl při jeho obnově vědět, že musí myslet tak sto a více let dopředu. Musí uvažovat nejen o tom, jak by jeho les měl počátkem příštího století, až budou stromy v plné síle, vypadat, ale především jaké bude mít jeho les funkce. Právě to je naprostý základ,“ vysvětlil Holuša. Problémem ale je, že tisíce majitelů lesů takovéto strategie nemají, a dokonce ani netuší, že by je měli mít. Bez nich jim totiž kvalitní les nevyroste.

K lepšímu plánování zaměření obnovy lesů a pak i lesnického hospodaření pomůže využití ekosystémových služeb. Jde o součet očekávaných přínosů neboli výhod, které se od obnovovaných lesů očekávají. Mohou vypadat různě. Důležitým přínosem je samozřejmě výnos z produkce dřeva, případně nedřevních produktů, dalším využití lesa pro turistické účely nebo třeba chov zvěře či celkově pro ochranu přírody v dané lokalitě a jiné.

Zisk z produkce dříví pro průmyslové využití už zdaleka není tím hlavním, co se dnes od lesa očekává. „V době pandemie koronaviru, kdy byla divadla, kina, galerie, restaurace a kavárny zavřeny, se stal malý „zázrak“. Mnozí lidé objevili, tak trochu z donucení, že existuje les a že jim je tam dobře. Na jedné straně je teď musíme naučit se v něm chovat, na druhé straně se tím v okolí velkých měst mění funkce lesů, tedy poskytování ekosystémových služeb. Budou stále více využívány k rekreaci. Mělo by to respektovat i lesnické hospodaření

v těchto lokalitách,“ vysvětlil Holuša. Ještě v osmdesátých letech minulého století byly lesní stezky až na houbařskou sezonu téměř poloprázdné, dnes je na nich často rušněji než v centrech měst.

Změnu využití funkcí lesa jasně ukazuje podle něj i současná válka na Ukrajině. Kvůli dramatickému nárůstu cen energií se mnohem více topí dřevem. Především na venkově jsou kamna či krb nově v každé druhé domácnosti. V lesích je momentálně dřeva na topení dostatek, takže krajina tento nový zájem lidí rozhodně ustojí. Je ale nutné počítat s tím, že se bude dřevem topit více i v budoucnu. Je velmi pozitivní, že lesní hospodaření bude opět poskytovat jeden z nejdůležitějších užitků, který nám dával po tisíce let v historii. Protože dříví je komodita obnovitelná a při vhodném hospodaření nevyčerpatelná.

„Již při zakládání lesa je vhodné mít na paměti všechny jeho předpokládané funkce. Majitel by měl být schopen po poradě s odborníkem odhadnout, nakolik by měl sloužit k produkci dříví, nakolik k ochraně diverzity a nakolik k rekreaci, popřípadě k jiným účelům. Kvalitnější péče o krajinu nás zřejmě dovede i k úvahám o tom, zda by veřejnost za vstup do lesa neměla platit. Bude to nepopulární, možná někým silně kritizované, ale jednoho dne se těmto diskusím nevyhneme,“ zdůraznil Holuša.

V mnoha zemích je vstup do soukromých lesů zakázán nebo se za něj platí symbolický poplatek. Lidé v českých zemích

takováto omezení zatím neznají. Podle odborníků se možná turisté budou muset v budoucnu smířit s drobným paušálním poplatkem za vstup do lesů. Jejich majitelé jim pak mohou nabídnout kvalitnější parkování pro jejich auta na okrajích lesů, kde parkoviště dlouhodobě chybí. Působí to nemalé potíže. Někteří řidiči totiž neváhají zajet s auty až do lesa. Turisté či houbaři podle lesníků ani netuší, nakolik je z mezinárodního hlediska výjimečné to, že mohou v České republice téměř do všech lesů bez výraznějších omezení.

Holuša se domnívá, že současná rozsáhlá obnova krajiny dává možnost pokusit se „přenastavit v lidech to, jak vnímají les.“

Pokud podle něj začnou chápat, že může mít mnoho funkcí, začnou se celkově k přírodě chovat šetrněji. „Začít by se mělo u dětí. Obnovená krajina bude jednou potřebovat lidi, kteří se ve svých lesích vyznají. Nejenže by měli poznat

stromy a živočichy kolem, ale v dané lokalitě musí chápat její účel. Budou pak respektovat funkci lesů od ochrany přírody až po nezbytnou těžbu dřeva nebo rekreační účely. Chce to ve školách méně složité teorie a více názorné praxe v terénu,“ doplnil profesor.

Za důležitý úkol považuje lepší práci se současnými majiteli lesů. Jen drobných majitelů lesních pozemků je v ČR okolo 400.000. Holuša odhaduje, že jen přibližně polovina z nich se skutečně orientuje v tom, jak o les pečovat. Zbylí netuší, že existuje lesní zákon, nevědí, že každý z nich má k dispozici odborného lesního hospodáře, který jim pomůže vybrat to nejvhodnější využití jejich budoucího lesa. Poradí jim i s výběrem správných druhů stromů pro výsadbu a současně pomůže k tomu, aby jednoho dne měli skutečně zdravý a krásný les.

Profesor Holuša není jen akademik, má i svůj malý kousek lesa, takže dobře ví, nakolik je náročná péče o něj. „Les je živý organismus. Neustále se vyvíjí. Mění se funkce lesů a logicky i jejich druhová skladba a podoba. Musíme se s tím naučit pracovat,“ vysvětlil.

Jako názorný příklad uvádí období mezi lety 1750 až 1790, kdy bylo okolí Brna téměř zcela odlesněné, protože lidé byli zvyklí z přírody jen brát, ba přímo drancovat. Až z rozhodnutí císařovny Marie Terezie vznikl obor, jemuž dnes říkáme lesní hospodářství. Tehdejší masivní výsadba smrku ztepilého, který je nyní kvůli kůrovcové kalamitě nahrazován listnatými stromy, doslova zachránila společnost před kolapsem. „Hodilo by se nám, kdybychom měli alespoň špetku z prozíravosti této mimořádně emancipované a vzdělané panovnice,“ dodal Holuša.

„Na les se musíme dívat jako na ekosystém, který nám dává ekologické, ekonomické a sociální užitky, a tyto tři pilíře musí být v rovnováze. O ekologickém užitku lesů asi nikdo z nás nepochybuje. Možná překvapivý je ten fakt, že ekonomické a sociální užitky mohou být nemalé, bohužel v současnosti u nás velmi nedoceněné,“ na závěr konstatoval prof. Holuša.

prof. Ing. Bc. Otakar Holuša, Ph.D. et PhD. (*1973)

Vystudoval obor lesní inženýrství na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně, v letech 1996–2011 pracoval v Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem na pobočce Frýdek‑Místek jako specialista lesnické typologie a hospodářské úpravy lesů. Jeho odborností je stanovištní klasifikace lesních ekosystémů, ekologie druhů rodu Fagus a Acer, produkční charakteristiky dřevin v závislosti na stanovištních podmínkách a smíšení dřevin. Od roku 2009 se pohybuje i na akademické půdě, v současnosti přednáší světové lesnictví a biogeografii pro regionální rozvoj na Fakultě regionálního rozvoje a mezinárodních studií MENDELU. Od středoškolských let se také věnuje studiu hmyzích řádů – vážkám (Odonata) a pisivkám (Psocoptera). Jeho vášní je rovněž historie, především historie lesnictví.

Čeští lesníci učí mongolské kolegy, jak pečovat o les

V Mongolsku chybí v lesnickém sektoru znalosti i zkušenosti, přitom situace s úbytkem lesů je kritická. Rostoucí tlak pastevectví narušuje přirozenou obnovu lesa, neboť mladé stromky jsou často spásávány dobytkem, staré stromy postupně odumírají nebo jsou vykáceny. Umělá výsadba stromů téměř neprobíhá. Vědecký tým z MENDELU, který zde koordinuje mezinárodní odborné konsorcium v projektu STREAM, má jasný cíl – přenést do Mongolska principy udržitelného lesního hospodaření. Zkušenosti přímo v terénu předávají studentům environmentálních oborů, ale také pastevcům, politickým činitelům, místním správcům a uživatelům lesa. Projekt financuje EU a německé ministerstvo pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.

současně měří data o srážkách, teplotě a vlhkosti půdy, aby dokázali navrhnout vhodné způsoby hospodaření. Zde seznamují s výsledky místního starostu.

Tradiční přístupy jsou mezi lesníky zakořeněné a vědci připouští, že možná nemohou být překonány pouze argumentací zdůrazňující klimatickou změnu.

TÉMA: JAK SE STARAT

Lesníci jsou si vědomi rizik pěstování smrkových monokultur, rozhodují však ekonomické aspekty

Výsadba smrkových monokultur má v České republice dlouholetou tradici. Přechod k pěstování smíšených lesů, odolnějších vůči změně klimatu, je v našich podmínkách pomalý. Proč tomu tak je, se rozhodli zjistit vědci z MENDELU. Co ovlivňuje rozhodování majitelů lesů či lesních hospodářů? Jsou to nedostatečné znalosti, nebo ekonomické vlivy?

TEXT: Martina Šmídtová

FOTO: stock.adobe.com

Stejnověké smrkové či borové porosty získaly svou popularitu na území České republiky již v 18. století. Vznikaly umělým vysazováním, které postupně měnilo přirozenou skladbu českých lesů. Tímto dlouhodobým trendem došlo ke snížení biologické rozmanitosti lesů, snížení odolnosti vůči povětrnostním vlivům, taktéž vůči vlivům hmyzu a jiných patogenů. Lesy jsou v ČR rajonizovány do 41 přírodních lesních oblastí, plochy s dominantním výskytem jehličnanů zabírají 63 %, smíšený les (s příměsí listnatých dřevin) se nachází na 20 % plochy a les s dominantním zastoupením listnatých druhů na 17 % plochy lesů. Smrk ztepilý je z hlediska druhového složení v lesích zastoupen z téměř 50 %, jeho potenciální přirozený výskyt je pouze 11 %. Plocha čistě smrkových porostů se trvale snižuje, tempo přechodu je ale z mnoha důvodů velmi pomalé. Za dvacet let od roku 2000 klesl podíl smrku ztepilého v českých lesích z 54,1 % na 48,1 %.

K přechodu je nutná změna perspektivy majitelů lesů a lesníků samotných. Zatímco v ostatních zemích Evropy již byly realizovány nejrůznější studie zkoumající motivaci v rozhodování lesních hospodářů, v ČR taková data dosud chyběla. Napravit se to pokusil, v rámci projektu financovaného GAČR, vědecký tým z Provozně ekonomické fakulty a Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU ve složení Jitka Janová, David Hampel, Jiří Kadlec a Tomáš Vrška. Oslovili lesní hospodáře, kteří mají na starosti lesy o rozloze více než 500 hektarů. Dotazníkového šetření, které probíhalo v roce 2018, se pak zúčastnilo 51 lesníků a 1 lesnice na různých řídících úrovních. Respondenti

celkově hospodařili na 29 % všech lesů na území ČR. Všichni měli univerzitní vzdělání a 39 % z nich i zkušenosti ze zahraničí.

Výsledky výzkumu ukazují, že lesníci na rozhodovacích pozicích jsou si vědomi prospěšnosti smíšených lesů v zajištění biodiverzity a ekologické stability. Úroveň jejich znalostí je vysoká; vědí, že smíšené lesy lépe zadržují vodu, prach a vážou uhlík. Část z nich v šetření zmiňovala, že veřejnost preferuje smrkové stejnověké lesy kvůli jejich uspořádanosti a přesvědčení, že jsou vhodnější pro sběr hub či jiných lesních plodů. Podle některých se dokonce lidé bojí procházet ve smíšených lesích kvůli riziku výskytu klíšťat. Uvedené je ve shodě se závěry studie České zemědělské univerzity z roku 2014 provedené mezi návštěvníky Žďárských vrchů, kteří skutečně preferovali jehličnaté lesy. Nicméně jen 20 % lesníků odpovídajících ve výzkumu MENDELU přikládá rekreačním funkcím lesa váhu při rozhodování. Navzdory trendům v evropském lesnictví působí rekreační funkce lesa pouze jako doplňkový faktor, a to ještě jen pro část českých lesníků. Větší vliv měla rekreační funkce pro respondenty se zahraničními zkušenostmi, ti si také více uvědomovali ekologické aspekty při lesním hospodaření.

Výzkum neprokázal, že by se lesníci obávali menší poptávky po dřevu ze smíšených lesů či obecně nevěřili v jeho ekonomický potenciál. Lesníci si uvědomují riskantnost udržování smrkových monokultur v souvislosti s klimatickou změnou, někteří uvádí jako silný faktor pro změnu opakující se období sucha. Studie také prokázala souvislost mezi množstvím

nahodilé kůrovcové těžby a mírou ochoty vysazovat odolnější a rozmanitější dřeviny. Lesní hospodáři tedy nejsou lhostejní vůči rizikům smrkových monokultur, ale nepředstavují pro ně hlavní faktor při jejich rozhodování. Tím je stále ziskovost smrku a potřeba dlouhodobého stálého příjmu, ale i krátkodobého výtěžku. U lesníků, v jejichž péči převažovaly smrkové lesy, byl důraz na možnost krátkodobého výtěžku výrazně vyšší. Celých 95 % respondentů uznává větší obchodovatelnost smrkového dřeva, v případě dřeva smíšených lesů je to pouze 60 %. Dřevařský průmysl v ČR je totiž více přizpůsoben k obchodování a zpracování smrku.

Lesy ČR (majetek státu) – 53,8 % Soukromé osoby 19,12 % Města a obce – 17,18%

VLASTNICKÁ STRUKTURA LESŮ ČR V ROCE 2021

Lesy ČR (majetek státu) – 53,8 %

V ČR se v roce 2018 nacházelo 2,6 milionu hektarů lesa. (Zdroj: Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR v roce 2021)

Soukromé osoby – 19,12 %

Lesy ČR (majetek státu) – 53,8 %

Města a obce – 17,18%

Armáda – 4,7 %

Armáda – 4,7 % Církev – 5,3 % Právnické osoby – 3,4 % Národní parky (majetek státu) – 3,6 %

Církev – 5,3 %

Soukromé osoby 19,12 %

Města a obce – 17,18%

Armáda – 4,7 % Církev – 5,3 %

Právnické osoby – 3,4 % Národní parky (majetek státu) – 3,6 %

Právnické osoby 3,4 %

Sloupec1

Národní parky (majetek státu) 3,6 %

Dalším významným faktorem jsou tradice a zvyklosti. V roce 2020 přinesla podobná francouzsko -německá studie závěr, že zvláště pro lesní hospodáře ze Střední Evropy jsou rizika z dopadů klimatické změny nižší než rizika vyplývající z jakékoliv změny hospodaření. Výzkum MENDELU to potvrzuje. Tradiční přístupy jsou mezi lesníky zakořeněné a vědci připouští, že možná nemohou být překonány pouze argumentací zdůrazňující klimatickou změnu. Ačkoliv se o negativních dopadech smrkových monokultur ví už několik desítek let, nejvýraznější změna v hospodaření nastala až v posledních letech v důsledku kůrovcové kalamity. Poprvé v moderních dějinách bylo v roce 2019 vysázeno v rámci obnovy lesa více listnatých stromů (51,3 %) než jehličnatých (48,7 %). Tento trend pokračuje až do současnosti (2021: jehličnaté 47,9 %; listnaté 52,1 %)

Posledním důležitým faktorem, který lesníci akcentovali, bylo riziko škod způsobených zejména okusem na nově obnovených plochách – tedy silný vliv zvěře. Postrádají v této věci jasnější strategii a efektivní opatření. Podle autorů studie může být nedostatečná regulace v této souvislosti, a to jak na národní, tak evropské úrovni, jedním z důvodů, proč je rychlost transformace tak pomalá.

Badatelé svou studii uzavřeli i řadou doporučení, kromě výše uvedené úpravy legislativy s ohledem na škody způsobené zvěří přikládají velký význam pokračování ve vzdělávání, zvláště s možností čerpat zkušenosti v zahraničí. Podle nich je v klíčových manažerských pozicích generace lesníků, kteří studovali v 80. letech, a tudíž nemusí být tolik obeznámeni s mechanismy či návody řízení při transformaci hospodaření.

Církev 5,3 %

Právnické osoby – 3,4 % Národní parky (majetek státu) 3,6 %

Armáda 4,7 %

Soukromé osoby 19,12 %

Sloupec1

Sloupec1

Lesy ČR (majetek státu) 53,8 %

Města a obce 17,18 %

Lesy ČR (majetek státu) Soukromé osoby Města a obce Armáda Církev Právnické osoby Národní parky (majetek státu)

Lesy ČR (majetek státu)

90%

80%

70%

60%

50%

40%

30%

20%

10%

DRUHOVÉ SLOŽENÍ LESŮ Z CELKOVÉ PLOCHY POROSTNÍ PŮDY

Soukromé osoby Města a obce

(2000 2021)

90%

80%

70%

60%

50%

40%

Armáda Církev Právnické osoby Národní parky (majetek státu) 0%

Lesy ČR (majetek státu) Soukromé osoby Města a obce Armáda Církev Právnické osoby Národní parky (majetek státu) 0%

ostatní listnaté bříza buk dub

30%

20%

100% 2000 2010 2015 2019 2020 2021

100% 2000 2010 2015 2019 2020 2021

10%

ostatní listnaté bříza buk dub ostatní jehličnaté modřín borovice jedle smrk ztepilý

ostatní jehličnaté modřín borovice jedle smrk ztepilý

POVĚDOMÍ LESNÍKŮ O VLIVECH LESA

Les a péče o něj –MENDELU nabízí kurzy pro veřejnost

Novinka i tradiční kurzy v oblasti arboristiky

Na MENDELU se věnujeme nejen péči o dřeviny v lese, ale také péči o dřeviny ve městech. Pro všechny, kteří mají zájem si rozšířit své znalosti v oblasti arboristiky, dendrologie a ochrany stromů, připravuje Institut celoživotního vzdělávání ve spolupráci s Lesnickou a dřevařskou fakultou několik jednodenních kurzů.

Novinkou je kurz Invazní a v České republice nepůvodní škůdci okrasných dřevin. Kurz je určený arboristům, zahradníkům, krajinářům či úředníkům státní správy a věnuje se nově zavlečeným druhům hmyzu, které mohou ohrožovat veřejnou zeleň. Účastníci kurzu se dozvědí o možnostech monitoringu a zneškodnění invazivních druhů hmyzu i o zkušenostech odborníků ze zahraničí. Milovníkům přírody a zájemcům o jehličnaté dřeviny doporučujeme tradiční kurz Jehličnaté dřeviny. V kurzu získají znalosti o jehličnatých dřevinách, které se často a s oblibou vysazují v zahradách i městských parcích. Součástí kurzu je vycházka s lektorem do Botanické zahrady a arboreta MENDELU, kde je možné vidět méně obvyklé druhy jehličnanů.

Dalšími kurzy, ze kterých si mohou zájemci vybírat, jsou Choroby okrasných dřevin, Hmyzí škůdci okrasných dřevin a Hodnocení stavu dřevin v urbanizovaném prostředí.

Vzdělávání s lesní tematikou pro všechny generace

Tematika lesa je blízká všem generacím. Dokládá to i zájem seniorů, kteří se na Univerzitě třetího věku MENDELU s oblibou hlásí do ročního kurzu Stromy, les a krajina. S odborníky z Lesnické a dřevařské fakulty probírají témata, jako jsou historie lesnictví, čtení z letokruhů, dřevokazné houby, zvláštnosti lesních půd, vlastnosti a využití dřeva, myslivost, pěstování lesa či těžba dříví a mnoho dalších. Vědomosti ovšem nezískávají jen v posluchárnách, ale vydávají se také na terénní cvičení do školního lesního podniku.

Procházky v lese jsou zařazeny také do vzdělávacích programů pro prarodiče a jejich vnoučata na Mezigenerační univerzitě, kterou organizuje Institut celoživotního vzdělávání za podpory dotačních programů Magistrátu města Brna. V areálu lesní pedagogiky Doubravka například letos v létě senioři a děti poznávali život rostlin a zvířat. Sledovali, jaké stopy v lese zanechávají zvířata, ať už v podobě ztracených peříček, okousané kůry stromů nebo otisků stop v blátě.

Stranou nezůstalo ani téma kůrovcové kalamity, kdy se děti a jejich prarodiče dozvěděli, jak se les po takové kalamitě obnovuje.

Ceny rektora MENDELU 2022

TEXT: Tereza Pospíchalová FOTO: AVC MENDELU

Sedm akademiků a studentů Mendelovy univerzity v Brně obdrželo letos Ceny rektora MENDELU za mimořádné vý‑ sledky své práce. „Je mi potěšením, že mohu vyznamenat ty z řad našich zaměstnanců a studentů, kteří si to svým výjimečným úsilím a dlouhodobou prací zaslouží. Věřím, že budou inspira‑ cí i ostatním a společně tak můžeme posouvat celou instituci vpřed,“ uvedl při příležitosti předávání rektor Mendelovy univerzity v Brně Jan Mareš. Ceny rekto‑ ra jsou udělovány za významné a mimo‑ řádné výsledky nebo přínos studentů a zaměstnanců univerzity v oblasti vědy, vzdělávání, sportu, umění a za zásluhy o rozvoj občanské společnosti. Návrhy na ocenění předkládá děkan nebo ředi‑ tel vysokoškolského ústavu a předseda akademického senátu na základě návrhů jeho jednotlivých členů. O udělení ceny rozhoduje rektor.

Roman Plichta dostal cenu rektora za svou práci na monitorovacích sítích, které sledují vliv klimatu na české i za‑ hraniční lesy. „Ceny si velmi vážím a je pro mne pozitivní motivací do dalších let. K vědecké práci přistupuji přede‑ vším s pokorou a snažím se hledat svou originální cestu, jak co možná nejsvě‑ domitěji dosáhnout vytyčených cílů. Nicméně, věda je týmová práce, a proto s respektem naslouchám těm zkušeněj‑ ším,“ zhodnotil Plichta.

Ocenění dnes převzaly i dvě zaměst‑ nankyně Poradenského a profesního centra MENDELU Zdeňka Hort a Barbora Šímová, které poskytovaly psycholo‑ gickou pomoc studentům v průběhu pandemie covidu‑19. „O dost víc nás baví osobní kontakt se studenty než práce na dálku. Pandemie nám ale ote‑ vřela nové možnosti online spolupráce s klienty napříč regiony, státy a někdy i kontinenty. Nemáme radost z toho, že

nejen na univerzitě roste počet lidí, kteří potřebují psychologickou či jinou péči, nicméně to, že počty našich klientů rostou, a v období pandemie narostly několikanásobně, znamená, že o nás ví a obrací se na nás s důvěrou. A to nás těší a zároveň i zavazuje,“ uvedly oceně‑ né, podle nichž cena patří celému pora‑ denskému centru, jehož péče o studen‑ ty a zaměstnance i nadále pokračuje.

Podle Františka Bauera, kterého rektor ocenil za dlouhodobé výsledky tvůr‑ čí činnosti, vědecká práce vyžaduje celoživotní soustředění. „Kromě zdraví a osobních hodnot je jedinou opravdo‑ vou devízou pro člověka jeho vědění, nejen proto se snažíme do našeho bádání zapojit i mladší kolegy a samo‑ zřejmě studenty. Neboť výuka společně s vědeckou činností je unikátní proces a student je jeho neopomenutelnou součástí,“ shrnul Bauer.

Laureáti cen rektora za rok 2022

Oblast přírodních a technických věd – cena za dlouhodobé nebo mimořádné výsledky tvůrčí činnosti

František Bauer / Ústav agrosystémů a bioklimatologie AF

Orientuje se na zvýšení efektivity převodových ústrojí a hydraulických systémů traktorů, dlouhodobě se podílí na vývoji traktorů a zemědělských strojů v Česku i zahraničí. Výsledky svého výzkumu proměnil v řadu národních i mezinárodních patentů.

Oblast přírodních a technických věd – cena za mimořádné výsledky tvůrčí činnosti mladých do 35 let

Roman Plichta / Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie LDF Pomohl založit monitorovací sítě, které sledují odezvu lesních porostů na průběh klimatu v České republice i zahraničí. Podílí se i na rozvoji mikroskopických metod se zaměřením na fluorescenční, digitální a elektronovou mikroskopii.

Cena pro vynikající studenty doktorského studia

Markéta Luklová / Ústav molekulární biologie a radiobiologie AF

Je studentkou programu Bio‑omics, aktivně působí ve výzkumné skupině ústavu a podílela se na osmi publikacích. Je úspěšnou řešitelkou projektu Brno, Ph.D. talent i projektů Interní grantové agentury.

Cena za mimořádné nebo dlouhodobé výsledky ve vzdělávací činnosti

Lubor Lacina / Ústav financí PEF

Organizuje diskuzní setkání studentů s odborníky z praxe. Je autorem učebnice o aktivizačních metodách ve výuce a o mentoringu pro pedagogické pracovníky. Někteří z jeho studentů jsou držiteli různých ocenění.

Cena za významný příspěvek k rozvoji občanské společnosti

Zdeňka Hort a Barbora Šímová / Poradenské a profesní centrum ICV

Významně přispěly k řešení psychických a studijních obtíží studentů, které se vyskytly v souvislosti s pandemií covidu‑19. Flexibilně poskytovaly individuální konzultace, vedly on‑line webináře a otevřely jednu z prvních podpůrných skupin pro studenty v univerzitním prostředí.

Cena za významný sportovní výkon Dominika Šabová / Provozně ekonomická fakulta Reprezentuje Českou republiku v karate, kterému se věnuje od dětství. Je dvojnásobnou juniorskou mistryní světa karate v kategorii goju‑ryu a úspěšně Česko reprezentuje i po přestupu do seniorské kategorie.

Univerzitní kampus v Černých Polích čekají proměny

Mendelova univerzita v Brně sídlí od svého založení v roce 1919 stále na stejném místě. Během sta let se rozšířila mimo areál v Černých Polích i mimo samotné Brno, ústředním místem však stále zůstává brněnský kampus, kde se historické budovy doplňují s těmi moderními. Jaké změny čekají kampus v nejbližších letech?

TEXT: Martina Šmídtová FOTO: archivMENDELU

Rekonstrukce interiérů nejstarších budov

Studentská i akademická obec si toho nemohla nevšimnout: něco velkého se chystá. Vybraná oddělení rektorátu se stěhují do provizoria budovy pod studentskou menzou, zdejší oblíbená studovna je kvůli tomu uzavřená. Na jaře příštího roku by totiž měla začít rekonstrukce nejstarší budovy kampusu, budovy A, v níž sídlí rektorát, ale i části Agronomické a Zahradnické fakulty. Jde o několik na sebe navazujících investičních akcí, jež by všechny měly být dokončeny do konce roku 2024. Současné stěhování souvisí s částí, v rámci níž budou rekonstruovány interiéry prvního a druhého podlaží. Výsledkem budou kompletně zmodernizované chodby, kanceláře, zasedací místnosti i sociální zařízení, od omítek a podlah až po veškeré vybavení. V dalších etapách bude budována nová strukturovaná kabeláž v celé budově a klimatizace v místnostech orientovaných na slunečnou stranu,

tedy na jihovýchod a jihozápad (směrem do Zemědělské ulice). Nyní jsme však teprve na začátku – pro první část rekonstrukce probíhá výběr zhotovitele.

Ve fázi přípravy zadávací dokumentace je také rekonstrukce druhého nejstaršího objektu, sice budovy B, ve které sídlí Lesnická a dřevařská fakulta. Ve třech dílčích etapách by i zde mělo dojít k rekonstrukci a modernizaci sociálních zařízení, chodeb, kanceláří, učeben i bočních schodišť. V tomto případě se práce budou týkat všech pater budovy. Počítá se zde také s novými rozvody vzduchotechniky, rekonstrukcí elektroinstalace, novým osvětlením a tak dále. Vybavení bude repasováno či pořízeno nově. Stavba začne v průběhu roku 2023, hotovo by mělo být v roce 2027.

Stavební práce ve dvou nejstarších budovách sice nebudou zvnějšku téměř postřehnutelné, dotknou se však uživatelů těchto prostor jak studujících, tak pracujících. Bez přesunů či dočasných omezení se stavby neobejdou, ale jednotlivé etapy jsou naplánovány tak, aby dopady na výuku či provoz byly minimální. Cílem je především větší pohodlí i bezpečnost uživatelů. Zrekonstruované prostory nabídnou modernější prvky požární ochrany, rychlejší a stabilnější internet, větší tepelný komfort, ale hlavně celkově příjemnější prostředí odpovídající moderní univerzitě.

Větší prostor pro chemii

Podstatně většího zásahu se dočká současné sídlo Ústavu chemie a biochemie Agronomické fakulty (budova D). V rámci této investiční akce je plánována kompletní rekonstrukce včetně odstranění stávajícího 3. nadzemního podlaží, namísto kterého budou přistavěna nová patra. Po skončení bude na místě

stát pětipodlažní budova s výtahem, která poskytne zázemí pro laboratoře, administrativní i výukové prostory. Počítá se zde s investicí více než 200 milionů korun a přípravy směřují k tomu, aby bylo možné během příštího roku předat stavbu zhotoviteli. Práce pak potrvají dva roky.

Po čas této rekonstrukce se však musí celý Ústav chemie a biochemie přestěhovat. Dočasným útočištěm se stane budova v blízkosti Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií (označení K). Jde o objekt ve vlastnictví MENDELU, který byl v minulosti pronajímán soukromým firmám. Nyní je budova prázdná a nachystaná na dílčí opravy, které ji připraví právě pro nastěhování

Na co se lze ještě například těšit:

• Otevření Design Lab

MENDELU – showroomu a kanceláří pro Ústav designu nábytku Lesnické a dřevařské fakulty, součástí bude i kavárna

• Vybudování zelených střech na přístavcích či střechách tří budov

• Fotovoltaické panely na střechách šesti budov

• Úprava atria budovy Provozně ekonomické fakulty – doplnění o pergoly a sedací nábytek

• a mnoho dalšího…

celého provozu ústavu chemie.

Výše uvedené stavební proměny nás čekají v nejbližších letech, zdaleka však nejde o kompletní výčet – v plánu jsou i menší a méně omezující opravy či zásahy. V různém stádiu rozpracovanosti

jsou také další projekty (rekonstrukce studentského klubu na Fakultě regionálního rozvoje a mezinárodní spolupráce, výměna mobiliáře v kampusu, revitalizace venkovních ploch a podobně), ovšem jejich realizace závisí na dostupných financích. Náklady jsou z velké části hrazeny z dotací, převážně z MŠMT, část prostředků pochází z vlastních zdrojů univerzity a jejích součástí. Přejme sobě i univerzitě, aby plány a vize nezůstaly jen na papíře, i když to v současné ekonomické situaci bude velmi složité.

V dalším čísle časopisu Mendel Green se budeme věnovat rozvoji a plánovaným investicím v dalších částech MENDELU – dvou školních podnicích, Správě kolejí a menz, ale také Zahradnické fakultě v Lednici.

Ženy mají často větší cit pro ošetření stromů

než muži

Diktafon pokládám před subtilní dívku, do které by na první pohled málokdo řekl, že zvládne ošetřovat dřeviny v jejich korunách. Nicméně je to tak! Anna Gregořicová je studentkou 3. ročníku studijního programu Arboristika a volný čas věnuje odborné arboristické práci a své největší zálibě – stromolezení, v němž se letos stala mistryní České republiky. V září reprezentovala ČR také na mistrovství světa v Dánsku, kde skončila 12. z celkového počtu 34 žen.

TEXT: Monika Pevná

FOTO: Ondřej Vitko

Arboristika přece jen není termínem, se kterým se setkáváme v každodenní komunikaci, a tak první otázka míří právě tímto směrem. Jak často se jí lidé ptají, co to vlastně ta arboristika je? Zaznívá očekávaná odpověď: Dost často. Lidé prý mnohdy netuší, čemu se tento obor věnuje. Annu studium hodně baví, a tak s radostí vysvětluje… Arboristika nás učí dívat se na stromy komplexně: v jakém prostředí často rostou, ale zároveň, v jakém by měly růst, jak o ně správně pečovat a jak je co nejdéle zachovat v městském prostředí i extravilánech. Příležitostí vysvětlovat, čím se arboristika zabývá, má Anna hodně. Naplňuje totiž tolik doporučované pravidlo, aby se získané vědomosti procvičovaly v praxi, a tak při studiu pracuje a jezdí na arboristické zakázky. Ostatně sama přiznává, že teorie je jedna věc a praxe věc druhá. „Ve škole se učíme, v jakém prostředí by strom ideálně měl žít, ale v praxi to často tak nebývá a třeba roste kousek od domu. Přitom je třeba navrhnout opatření, které by vyhovovalo jak stromu, tak majitelům, což někdy bývá složité,“ připouští.

Výhodou je, že pokud narazí na nějaký arboristický „oříšek“, má se s kým poradit, a jedním dechem jmenuje i konkrétní

vyučující, kteří jsou jí oporou. Od přednášejících je už jen krůček ke konkrétním předmětům. Annu prozatím nejvíce zaujaly ty přírodovědně zaměřené, v nichž se dozví více informací, třeba o škůdcích na dřevinách, hmyzu, chorobách dřevin a dřevokazných houbách. Protiváhou k učení v lavici jsou výjezdy studentů do Arboreta Křtiny a Arboreta Řícmanice jen kousek za Brno. Zde může student přetavit nabiflované učivo v praktické dovednosti. Anna jejich návštěvu vřele doporučuje i veřejnosti a vyzdvihuje unikátní sbírky dřevin z celého světa.

Stromolezení se nevyhne žádnému studentovi arboristiky. Chce-li totiž arborista ošetřovat stromy v jejich korunách, neobejde se bez něj. Ovšem Anna se smíchem přiznává, že stromolezení propadla. Stačilo jít jednou v rámci předmětu testovat dámské sedáky, které patří ke stromolezeckému vybavení, potkat se při tom s dvěma dalšími studentkami, které se už disciplíně věnují a „lano bylo nahozené“. Právě správné nahození a ukotvení lana je klíčové ve stromolezeckém klání. Anně se to na letošním mistrovství republiky ve stromolezení podařilo parádně, nemusela ztrácet drahocenný čas dalšími pokusy a vydala se do koruny plnit úkoly. Ve výsledku

hraje roli čas, technika, splnění úkolů i bezpečnost pohybu na stromě. To vše se podařilo Anně skloubit na jedničku a výsledkem bylo první místo!

Nicméně na fotografiích, které jsou k vidění na internetu, a vztahují se ke stromolezení, jsou zachyceni častěji muži než ženy. „Tato profese je spíše vnímána jako mužská, což je škoda, ženy mají často větší cit pro ošetření stromů,“ uvádí studentka. Už teď je více než jisté, že Anna bude jednou z těch, které řady žen arboristek stromolezkyň rozšíří. Vyplývá to i z toho, když mluvíme o jejích nejbližších plánech: především se zlepšovat ve stromolezení a úspěšně dokončit studium, s čímž souvisí i pokračování v psaní bakalářské práce. Anna v ní monitoruje sadbovou péči alejí vysazených v extravilánech.

Další rozhovory se studenty či absolventy si můžete poslechnout v podcastu LDF

MENDELU: Naši studenti

Co je stromolezení?

Arborista/arboristka prostřednictvím stromolezení pečuje o stromy nejen v městském prostředí, ale také v extravilánech (nezastavěné oblasti). Při ošetření dbá na nároky dřeviny, klade důraz na správnost prováděného zásahu a v neposlední řadě také dodržuje bezpečnost práce v koruně i mimo ni. Stromolezení je ale také sportovní aktivita, v níž se pořádají soutěže na různých úrovních.

Závody ve stromolezení se skládají z následujících disciplín: instalace lana do koruny, výstup po větvích, výstup po laně, práce v koruně a záchrana zraněného. Poslední den závodů je pro nejlepší lezce ze základního kola závodu uspořádána vrcholná finálová disciplína mistrovství: klání prověřující komplexní dovednosti soutěžících ve výše zmíněných činnostech. Z klání vzejde vítěz: mistr, mistryně závodu. Vítězové postupují na mistrovství světa.

Zlatá beachvolejbalistka z evropských her Daniela

Resová:

Se spoluhráčkou trávím více času než s přítelem

V červenci se spoluhráčkou Miroslavou Dunárovou z MUNI vybojovaly zlato v beach volejbale na Evropských univerzitních hrách. Na Akademickém mistrovství světa v Brazílii uhrály 5. mís to. „Mimo to jsme v letošní sezóně obhájili bronzovou medaili na mistrovství České republiky a stejný kov jsme dovezly také z turnaje světové série v Portugalsku,“ říká Daniela Resová. Jak lze sbírání medailí na vrcholových soutěžích skloubit se studiem na MENDELU a osobním životem? A co dalšího ji letos ještě čeká?

TEXT: Kateřina Červíková

FOTO: Václav Kohelka a CEV

V letošní sezóně jste vybojovaly řadu medailí, tu nejcennější na Evropských univerzitních hrách. Jak obtížné bylo probojovat se do finále?

V náš prospěch hrála skutečnost, že s Mirkou tvoříme již třetí sezónu stálý pár. Věděly jsme, že ostatní týmy toho spolu nemají tolik za sebou, a proto jsme si stanovily medailový cíl. Probojovat se do finále ale nebylo snadné. V roli favoritek jsme na evropském turnaji byly poprvé. Navíc jsem na začátku turnaje onemocněla a kromě zápasů jsem většinu času proležela v posteli. V samotném finále proti domácím Polkám nám pomohli ostatní sportovci, kteří nás svým fanděním hodně táhli dopředu.

Souhra páru je v beach volejbale zásadní. Jak si rozumíte se spoluhráčkou Mirkou?

Miruš je skvělá a vlastně jsme si na sebe zbyly. Povahově jsme ale hodně odlišné. Mirka je lev, a to nejen znamením, což je na kurtu zpravidla báječná vlastnost.

Já jsem spíš klidnější typ. Určitě jsme obě cílevědomé a ambiciózní, ale mimo vlastností důležitých pro vrcholový sport by se společné povahové rysy hledaly velmi těžko. Trávím s ní především přes sezónu mnohem víc času než se svým přítelem. Když na to přijde, je vztah spoluhráčů dost podobný vztahu partnerů, co se tolerance a kompromisů týče. Naštěstí to máme obě v hlavě podobně nastavené a máme společný cíl.

Lze skloubit beach volejbal na takové úrovni se studiem na univerzitě?

Snažím se fungovat jako běžný student a časově si vše uzpůsobit, abych nemusela ošidit ani trénink, ani studium. Výhodou je, že hlavní sezóna trvá zhruba od května do září, a to do semestru téměř nezasahuje. Cvičení v laboratořích je potřeba nahrazovat, ale to je pochopitelné. Obecně mi na univerzitě vycházejí vstříc, za což jsem moc vděčná. Kromě toho jsem zařazená v projektu UNIS na podporu vysokoškolských sportovců.

„Za svých mnoho let na písku jsem dospěla k závěru, že je jednodušší si na něj zvyknout, než se ho snažit zbavit. Z řas, obočí a uší je v podstatě nemožné písek dostat a sprcha prostě nestačí. Doma z toho plyne nekonečné vysávání. Ve škole se mi také několikrát stalo, že se mi z batohu na lavici vysypala hromádka písku.“

Mezi studiem, sportem a osobním životem se snažím balancovat, ale ne vždy je to jednoduché. Když se chci vidět s přáteli nebo se účastnit nějaké rodinné akce, tak datum diktuji zpravidla já a ani to není nikdy jisté. Snažím se nic a nikoho neošidit, takže to většinou dopadá tak, že šidím všechno rovnoměrně, a zatím to celkem vychází. Rodina i přítel mě ve sportu podporují, jak to jen jde.

Zbývá pak ještě čas na osobní život?

Když hrajeme na turnaji v ČR, tak část rodiny většinou přijede fandit, alespoň na finálový den. Když hrajeme doma na Sokoláku (brněnský beach volejbalový oddíl – pozn. autorky), tak dorazí naše rodiny a občas je to jak u Hujerů.

Mohla byste přiblížit, jak vypadá vaše sportovní příprava?

Máme poměrně krátkou, zato intenzivní sezónu a objem tréninků se liší. V sezóně trávíme hodně času cestováním, turnaji a regenerací, takže tréninků je méně. Během zimní přípravy trénujeme v nafukovacích halách a na závěrečnou fázi vyjedeme trénovat do zahraničí do tepla. Rozdíl mezi hrou v hale a pod širým nebem je totiž markantní. V přípravě trénujeme dvakrát denně, což zahrnuje jak volejbalové, tak kondiční tréninky.

Co je na beach volejbale nejnáročnější?

Jednoznačně sehnat finance na to, abychom mohly jezdit po turnajích. Na rozdíl od šestkového volejbalu nás klub neplatí a běžné není ani hrazení nákladů na trenéra a turnaje. Turnaje jsou přitom po celém světě, a kdo nemá prostředky, nezíská body. Kdo nemá body, ten se nedostane na turnaj, takže to je začarovaný kruh. Uživit se beach volejbalem v naší republice je jen pro velmi malou hrstku vyvolených, mezi které zatím nepatříme.

Letos jste měly opravdu vydařenou sezónu. Co vás nyní čeká? Na konci října jsme hrály ještě světovou sérii v Dubaji, což už bylo pro letošek vše. Teď nás čeká příprava na nadcházející sezónu. S týmem jsem nyní velmi spokojená, a to nejen se spoluhráčkou, ale i s volejbalovým i kondičním

Daniela Resová (24)

Rodačka z Brna. V navazujícím studiu na Agronomické fakultě je její specializací jakost a bezpečnost potravin.

Volejbal hraje od svých deseti let, ke sportu ji přivedli rodiče.

„Leckomu na beachi přijde náročný pohyb v písku, vítr a pálící slunce. Mně ale právě to připadá na našem sportu krásné,“ říká Resová.

Spoluhráčka Miroslava Dunárová (na fotce vpravo) je kondiční trenérka a dálkově studuje učitelství tělocviku na MUNI.

trenérem. Naše výkonnost a pozice ve světovém žebříčku roste a rády bychom obhájily medaile i v následujícím roce.

Program pro talentované sportovce UNIS má za cíl ulehčit jim skloubení studia na MENDELU a vrcholového sportu. Kromě stipendií nabízí také individuální studijní plán nebo prostory pro sportovní přípravu. V roce 2022 do něj bylo zařazeno 10 sportovců z MENDELU.

Z vědkyně kastelánkou na Troskách

Má vystudované dřevařské inženýrství. Místo práce se dřevem dělá kastelánku na snad nejznámější české zřícenině, kde je hlavně čedič. Absolventka MENDELU Pavlína Suchomelová se ve svých 30 letech rozhodla k velké životní změně. Namísto kariéry vědkyně přestoupila na kastelánství. „Zajímá mne symbióza hradu vytvořeného člověkem a přírody, která si to místo bere zpátky. Jak se zřícenina stává součástí krajiny, lesa, životního prostředí,“ říká Suchomelová.

TEXT: Filip Vrána

FOTO: Filip Vrána

Vypadla jsem od počítače a z laboratoře, trávím hodně času venku. Mám ráda setkávání se zajímavými lidmi a takové hrad přitahuje.

Trosky tvoří dva vrcholy sopečného původu. Ční nad půvabnou krajinou Českého ráje. Na nich se tyčí dvě věže – vyšší, štíhlejší Panna a nižší, podsaditější Baba. Podle pověsti se tyto názvy vážou k matce a dceři Oty z Bergova, z nichž každá byla jiného vyznání. Bydlely naproti sobě, neměly se rády a navzájem na sebe pokřikova ly, až po nich místní pojmenovali obě hradní věže. „Troseckým věžím se říká Panna a Baba. A teď jsem k nim při byla já, něco mezi…,“ říká s nadsázkou Suchomelová. Památková péče ji vždyc ky bavila, od gymnaziálních let provádě la na hradě v Liticích na Orlickoústecku, v jehož okolí vyrostla. Bylo to pět kilometrů na kole, ideální brigáda v krás ném prostředí v přírodě. „Tam jsem získala vztah ke zříceninám. Nechtěla bych na hrad, který má interiéry, nebo na zámek. Jsem ráda v přírodě,“ říká mladá kastelánka.

Než se ale začala věnovat památko vé péči, vystudovala bakalářský obor Stavby na bázi dřeva na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy uni verzity v Brně, kde následně úspěšně dokončila i studijní program Dřevařské inženýrství. Do roku 2022 působila jako vědecko‑výzkumná pracovnice na své alma mater a podílela se na řešení výzkumných projektů zaměřených na materiálové chování dřeva. Pokračuje i s doktorským studiem. „Ve svém Ph.D. studiu se zaměřuji na numerické simulace fyzikálního a mechanického chování dřeva. Pracovala jsem na ně kolika zajímavých projektech, zaměře ných například na dynamickou odezvu stromů, vývoj lepeného nosníku pro dřevostavby nebo pyrolitickou modifika ci povrchu dřeva,“ uvedla Suchomelová, která profesně vyrostla na Ústavu nauky o dřevě. Dalším zajímavým pro jektem pro ni byla spolupráce s výrob cem klavírů Petrof, pro něhož odborníci z MENDELU mapovali vlhkostní chování hudebních nástrojů, v jejím případě pak šlo o numerické simulace vlhkostního zatížení, tedy vztahu dřevo‑voda‑teplo.

TROSKY

Základ hradu tvoří velice zajímavý a ojedinělý skalnatý útvar sopečného původu. Dva lávové sopouchy vyvřely z nitra země v době třetihor. Následná eroze splavila zakrývající hlínu, písek a ostatní měkké horniny a obnažila tento útvar do dnešní podoby. Celek je světovou přírodní raritou. Založení hradu spadá až do pozdního středověku – přibližně mezi roky 1380 až 1390, kdy majitel zdejšího panství Čeněk z Vartemberka využil přirozené obranné vlastnosti čedičových skal. Hrad patřil řadě známých českých rodů, například pánům ze Smiřic nebo Aehrenthalům. Ve vlastnictví státu je od roku 1925. Trosky jsou jedním ze symbolů Českého ráje.

V životě se ale rozhodla udělat vel kou změnu a z univerzity odejít, mimo jiné i proto, že dojíždění do Brna bylo čím dál náročnější. „Trosky byly velká náhoda. Už jsem byla nalomená, že na MENDELU ještě zůstanu, hlavně kvůli báječnému kolektivu Ústavu

nauky o dřevě, když jsem zjistila, že je vypsané výběrko na kastelána hradu. Ve výběrovém řízení jsme byli asi čtyři nebo pět uchazečů,“ říká Suchomelová. Při pohovoru uspěla. Musela vypraco vat koncepci hradu, naučit se zákon

o státní památkové péči, znát systém veřejných zakázek.

„Ptali se mne na krizové situace, třeba jak bych postupovala, kdyby spadnul kus zdi. Rozhodující asi bylo, že, jsem technicky zaměřený a praktický člověk. Na zámky se hodí spíše humanitně zaměření lidé. Já se tady pohybuji v pohorkách, momentálně mám málo personálu, a tak musím zvládnout co koliv si hrad zrovna žádá, od ucpaného odpadu přes vedení pokladny, údržbu zeleně, objednávky či zásobování až po obsluhování návštěvníků u okénka se vstupenkami. Občas nejezdí služební

auto, neteče voda, nejde internet, to všechno musím vyřešit. Dělám také sociální sítě, zajišťuji nábor zaměstnan ců a brigádníků, organizuji kulturního program, na hradě se konají i svatby. Na nedostatek pestrosti práce si nemo hu stěžovat. Z činností kastelána jsou pro mne nejzajímavější přípravy oprav a stavebních prací a obecně údržba hradu,“ říká Suchomelová, podle níž se její nová práce s tím, co vystudovala, alespoň částečně prolíná. V rámci své bakalářské práce totiž spolupracovala i na tvorbě edukačního prohlídkového okruhu Jak se staví hrad.

„Víc než konkrétní věci, které jsem se na univerzitě naučila, je pro mne příno sem, že šlo o technický obor. Univerzita mi dala všeobecný přehled, povědomí o řešení technických problémů, což uplatním všude. Učili jsme se i stavby, což využiji při řešení oprav. Cítím ale, že z hlediska památkařiny mi vzdělání chybí, musím dostudovávat terminologii a památkářské postupy. Obecně je tato práce obrovská škola. Nejde přijít a být hotový kastelán, učím se tady novým věcem každý den,“ říká Suchomelová.

Kastelánku dělá od dubna 2022. Jako negativum vidí časovou vytíženost, přes léto neměla dovolenou, protože je hlavní návštěvnická sezóna a hrad nemůže opustit. Trosky mají navíc otevřeno i v pondělí. Pozitiva ale zatím převažují. „Vypadla jsem od počítače a z laboratoře, trávím hodně času ven ku. Mám ráda setkávání se zajímavými lidmi a takové hrad přitahuje. Potkávám se s lidmi různých profesí – řemeslní vý robci suvenýrů, kameníci, provazochod ci, lukostřelci… Jsem tu od dubna a přibylo mi 400 kontaktů v telefonu. Být kastelánkou na Troskách je dream job, ten hrad je unikátní místo. Kdo by nechtěl žít a pracovat uprostřed ráje! V podstatě poprvé jsem se odstěhova la z místa, kde jsem vyrostla. Šla jsem sem sama, nikoho jsem neznala. Byla jsem až překvapená, jak rychle jsem se tady zabydlela,“ dodala kastelánka s tím, že u nové práce chce vydržet co nejdéle.

KRÁTCE MENDELU přivítala posluchače evropských univerzit třetího věku

Věk, národnost ani menší znalost ci zích jazyků nijak neomezují poslucha če z Univerzity třetího věku MENDELU v navazování mezinárodních přá telství. Potvrdilo to setkání šede sáti studentů univerzit třetího věku z České republiky, Slovenska, Polska, Portugalska a Rumunska, které proběhlo na Mendelově univerzitě v Brněv rám ci projektu SAFER 55+. Jednalo se už o několikátou aktivitu v rámci programu Erasmus+, takže měli senioři možnost prohlubovat svoje dřívější přátelství. Na hosty čekal během pětidenního setkání bohatý program, který slav nostně zahájil prorektor Ondřej Mocek. Senioři absolvovali přednášky zaměřené na zdravý životní styl či kyberbezpeč nost. Čekal je také kurz sebeobrany a lekce první pomoci, kde si „na vlastní kůži“ vyzkoušeli život zachraňující čin nosti. Podstatnou součástí programu bylo i poznání kulturních specifik naše ho regionu a města Brna. S účastníky jsme tedy navštívili vilu Löw Beer, vilu Stiassni a muzeum v Kobylí. Tam hosté doslova obdivovali výstavu lidových kro jů a účastnili se tanečního vystoupení mužáků.

I když jazykové znalosti účastníků ne byly vždy perfektní, nikomu to nevadilo a po celou dobu setkání vládla přátel ská atmosféra a nadšení. Senioři ocenili možnost rozšířit si své vědomosti a po znat nové přátele.

(red)

MENDELU získala doktorský diplom svého prvního rektora

Mendelově univerzitě v Brně se podařilo získat doktorský diplom jejího prvního rektora Františka Bubáka. Více než sto let starou archiválii našla rodina Krausova z Prahy v po zůstalosti. Po zjištění, koho se vzácné dokumenty týkaly, je předala do univerzitního archivu.

TEXT A FOTO: Filip Vrána

„Jedná se o zcela nečekaný nález. Diplomy našeho prvního rektora se stanou ozdobou univerzitního archivu. Velice si vážíme přístupu nálezců a za tento dar jim děkujeme. Diplomy budeme vystavovat při zvláštních příležitostech,“ uvedl rektor Mendelovy univerzity v Brně Jan Mareš.

Rektory Mareše a Bubáka dělí od sebe více než sto let a za tuto dobu se na univerzitě vystřídalo již 34 rektorů. František Bubák přišel do Brna v roce 1919 už jako profesor a školu vedl jen rok, což odpovídalo tehdejšímu funkčnímu období. Bubák pocházel z Rovenska pod Troskami a po Brnu působil jako profesor v Praze, kde 19. září 1925 zemřel v podolském sanatoriu. Podle dobových nekrologů „odešel z českého vědeckého života výrazný typ učence širokého rozhledu a jména světového. Práce, již po sobě zanechal, zajistila mu nesmrtelnost.“

V pozůstalosti po mamince Bubákovy diplomy našli bratři Krausovi. „Starou tubu s diplomy jsme vídali už jako malé děti, ale jak se k nám dostala, to jsme dlouho neměli ani ponětí,“ říká Michal Kraus. Pro rodinu šlo o tajemný

příběh, který nedokázala rozklíčovat. Nejpravděpodobnější verzí je skutečnost, že rodina v Praze v roce 1960 měnila byt právě s Bubákovými a diplomy po prvním rektorovi Vysoké školy zemědělské v Brně (dnes MENDELU) už v bytě v Praze-Nuslích zůstaly.

Diplomy, spolu s tím doktorským pak ještě členský diplom Masarykovy akademie práce, měla rodina v kredenci s jinými dokumenty. Po smrti maminky synové tubu otevřeli a rozhodli se diplomy darovat Mendelově univerzitě v Brně. „Rozhodli jsme se dokumenty nabídnout tam, kam patří. Vrací se k instituci, která na profesora Bubáka navazuje. Je to další střípek do historické mozaiky,“ uvedl mladší z bratrů Tomáš Kraus.

Z obou diplomů je cennější ten z roku 1900, na základě kterého dostal František Bubák doktorát na Univerzitě Karlově. Na diplomu jsou podpisy tří významných osobností. Rektorem byl tehdy známý český bohemista Jan Gebauer, děkanem filosofické fakulty pak filolog Václav Emanuel Mourek. Třetí podpis připojil slavný český básník Jaroslav Vrchlický v roli promotora. Vrchlický, vystupující pod civilním jménem Emil Jakub Frida, byl od roku 1893 jmenován profesorem evropské literatury na Univerzitě Karlově, a tím se dostal i k Bubákově promoci.

Mendelova univerzita v Brně se odkazu svého prvního rektora věnuje dlouhodobě. V roce 1919 adoptovala jeho hrob na Vinohradském hřbitově, o který pečuje. Profesor Bubák patří k zakladatelům Vysoké školy zemědělské v Brně. Nastavil procesy řízení školy a úřední procedury. Podílel se na výběru kandidátů na místa učitelů a dalšího personálu školy. Zahájil jednání o výběru

pozemků pro školní novostavbu i pro zajištění školních statků a botanické zahrady. Byl také významným vědcem a ve své době patřil k největším evropským autoritám v oboru mykologie. Je považován za průkopníka fytopatologie a stal se prvním profesorem v tomto oboru u nás. Publikační činností vynikal nad svými současníky, a to nejen na poli vědeckém, ale velký význam mají i jeho populárně naučné příspěvky. Například Bubákův velký mykologický herbář je dodnes ozdobou brooklynské botanické zahrady.

František Bubák se narodil 22. července 1866 v Rovensku pod Troskami. Studoval gymnázium v Jičíně, Praze a Příbrami. V roce 1900 absolvoval v oboru přírodní vědy na Filozofické fakultě dnešní Univerzity Karlovy. Studium mikroskopických hub jej přivedlo po dosažení doktorátu do výzkumného ústavu zemědělské rady v Praze, kde se věnoval mykologii a fytopatologii. Po angažmá v Brně získal post řádného profesora všeobecné a speciální fytopatologie na ČVUT v Praze. Byl považován za jednoho z nejlepších světových mykologů. Napsal přes 150 vědeckých prací zveřejněných nejen v Evropě, ale i USA. Nejvýznamnější je jeho dvoudílná kniha České houby, která se stala nepostradatelnou příručkou pro každého, kdo se zabýval parazitickými chorobami rostlin.

Až se budoucnost zeptá…

Kdo zachrání jeden druh, (za)chrání celý ekosystém

Rozloha Německa – tak velký je ostrov plastového odpadu v Tichém oceánu. Celkově je takových ostrovů ve světových oceánech pět. Vědecký tým z Ústavu chemie a biochemie Agronomické fakulty MENDELU nyní zkoumá sinice, které by buď mohly pomáhat zachytávat plasty v čističkách odpadních vod v ústí řek (jako bioreaktor), nebo by dokonce mohly plasty ve vodě doslova požírat.

Jak pomoci suchem vyčerpané půdě

Odpady přetvoříme v hnojiva

Tým vědců z Lesnické a dřevařské fakul ty pomáhá zachránit ohrožený druh dra čince rumělkového na ostrově Sokotra. Jde o endemický druh (tj. vyskytuje se jen na Sokotře), který vymírá vlivem klimatické změny (sucho, cyklóny), ale také jej ohrožují místní nenasytné kozy. Dračinec, v angličtině poeticky dragon’s blood tree, je výjimečný i tím, že získává vodu ze srážek a vypouští ji zpět do půdy. Ztráta jednoho stromu znamená ztrátu stovek litrů vody v sys tému ročně. MENDELU zde monitoruje výskyt a stav zbývajících stromů, finan cuje také novou výsadbu. Úsilí vědec kého týmu, těsně spolupracujícího s místní komunitou, si vysloužilo ohlas ve světových médiích. Psalo se o něm v časopise Nature i v britském deníku The Guardian.

Sinice pomohou s plastovým odpadem

Půda zasažená suchem ztrácí schopnost absorbovat vodu a vytrácí se z ní živiny. Vědecký tým ze Zahradnické fakulty MENDELU koordinoval výzkum, který přišel s možným řešením. Nejprve v pokusech našli ten správný hydroabsorbent, konkrétně lignit neboli hnědé uhlí. Poté jej použili v technologii WASP: osivo se obalí ve směsi, která obsahuje i hydroabsorbent. Ten při srážkách nasaje vodu, čímž rostlina získá dostatek vláhy pro klíčení. Výzkum (realizovaný ve spolupráci s Fakultou chemickou VUT v Brně, firmou Oseva a Zemědělským výzkumem, s. r. o.) získal cenu Technologické agentury ČR za rok 2022 v kategorii Společnost.

Zkuste si to představit: veškerý gastroodpad z jídelen, restaurací a domácností by v budoucnu bylo možné přetvořit v užitečná hnojiva. Jak na to? Oleje, soli či koření v jídle mohou zcela zastavit proces kompostování zbytků, případně může být takto vzniklý kompost dokonce půdě a rostlinám škodlivý. Tým z Ústavu chemie a biochemie MENDELU ovšem přišel na to, že zapojení laktobacilů podporuje správný mikrobiální průběh. Rýsuje se tak možnost smysluplného využití milionů tun odpadu jen v rámci ČR. Na výzkumu MENDELU spolupracuje s Masarykovou univerzitou a komerčními partnery.

Buďte v obraze!