MENDEL GREEN 1/2025

ČASOPIS MENDELOVY UNIVERZITY V BRNĚ 1/2025

MENDEL GREEN

ZAHRANIČÍ

V Zambii se konflikty mezi manželi řeší prostřednictvím tradičních „naslouchačů“

Studentka FRRMS: Do Afriky dovezla školní pomůcky, místní jí darovali kozu

Z MENDELU do Japonska, z Tokia do Brna:

Jaké je studovat na druhém konci světa?

VINNÉ BISTRO

Přijďte si k nám posedět a ochutnat univerzitní vína

• otevřeno po–pá 11–19

• komorní atmosféra pro 30 osob

• soukromé oslavy a degustace

VINNÉ BISTRO DODNA

DODNA_MENDELU

SZP.MENDELU.CZ/DODNA

MILÉ ČTENÁŘKY, MILÍ ČTENÁŘI,

otevíráte nové číslo univerzitního časopisu MENDEL GREEN, jehož hlavním tématem je pro naši instituci velmi důležitá oblast – zahraničí, nebo často používané označení internacionalizace. Zároveň ve vazbě na naše zahraniční aktivity je zde akcentována oblast nám bytostně blízká, a tou je udržitelnost v celé šíři obsahu tohoto pojmu. V dnešním propojeném světě, kde je mezinárodní spolupráce klíčem k pokroku v mnoha oblastech, nabývá mezinárodní dimenze naší univerzity stále většího významu. Mezinárodní spolupráce a mobilita nejsou pro naši univerzitu pouhým doplňkem, ale integrální součástí naší strategie rozvoje. Jsem přesvědčen, že právě zkušenosti a perspektivy získané v mezinárodním prostředí obohacují naše studijní programy, posilují naši výzkumnou činnost a připravují naše absolventy a absolventky na úspěšnou kariéru v měnícím se světě. A zároveň jsme hrdí na to, že i naše zkušenosti, naši kolegové a kolegyně či studující již pomáhají v řadě zemí.

Věříme, že vás i tentokrát inspirují silné příběhy. Nové vydání časopisu Vás zavede do Zambie. Ukážeme vám, jak jeden strom – mongongo – dokáže ovlivnit nejen péči o tělo, ale i život a práci v afrických komunitách. Přiblížíme práci českých vědkyň, které v Asii pomáhají hledat ekologicky šetrné cesty v zemědělství. Nahlédnete do konceptu zahrady realizované v Portugalsku, jež propojuje estetiku s hlubokým poselstvím o kontrastu nebezpečí a křehkosti života. Poznáte sílu mezigenerační univerzity, která dokáže bořit předsudky a stereotypy mezi seniory a mladou generací i na Slovensku. Dočtete se, jaké je to studovat na druhém konci světa nebo o čtvrt století trvající spolupráci zaměřené na záchranu ohrožených druhů dřevin na Sokotře a celé řadě dalších témat.

Možná Vás tyto příběhy vás nejen zaujmou, ale také inspirují k vlastní aktivitě v mezinárodním prostředí. Ať už se jedná o zapojení do mezinárodního výzkumného projektu, využití možností studijních pobytů či stáží, nebo o navázání kontaktů s kolegy ze zahraničí, naše univerzita k tomu nabízí širokou škálu příležitostí a podpory.

Děkujeme, že jdete po této cestě s námi. Ať je pro vás toto číslo nejen zdrojem informací, ale i malou výzvou ke změně. Těším se na další úspěšné mezinárodní projekty a mobility.

Přeji inspirativní čtení.

Jan Mareš rektor

MENDEL GREEN

Časopis

Mendelovy univerzity v Brně

Ročník 17 / číslo 1 / rok 2025

Vychází 2× ročně

Vydává:

Mendelova univerzita v Brně

Zemědělská 1, 603 00 Brno www.mendelu.cz

Šéfredaktorka:

Tereza Pospíchalová

Telefon: 545 135 187

E‑mail: tereza.pospichalova@mendelu.cz

Obálka:

AVC MENDELU

Grafická úprava:

Kateřina Páleníková

Tisk:

Ing. Vladislav Pokorný – LITERA BRNO

Elektronická podoba: mendelgreen.mendelu.cz

Redakční rada:

Hana Martinková Kuchyňková

Jan Mikulášek

Monika Pevná

Vojtěch Pospíšil

Jiří Skládanka

Jiřina Studenková

Věra Svobodová

Pavlína Vodičková

Lenka Zouhar Ludvíková

Vaše připomínky, tipy a náměty posílejte na: redakcemg@mendelu.cz

Uzávěrka tohoto čísla byla: 3. 3. 2025

Registrační č.: MK ČR E 18409

Tištěná verze: ISSN 2533-6517

Neprodejné!

Obsah

TÉMA / V Zambii se konflikty mezi manželi řeší prostřednictvím tradičních „naslouchačů“

TÉMA / Udržitelné zemědělství zažívá v Asii rozmach. Pomáhají mu i odbornice z

TÉMA / Zahrada Míru je dramatické útočiště, kde se střetává klid s chaosem

TÉMA / Mezigenerační univerzita MENDELU předává své zkušenosti za hranice

TÉMA / Z MENDELU do Japonska, z Tokia do Brna: Jaké je studovat na druhém konci světa?

TÉMA / Vzdělávací a osvětové aktivity mají smysl. Projekty skončí, ale stromy rostou dál

TÉMA / Místo na dovolenou do laboratoře. Studentka vyrazila za výzkumem na Havaj

TÉMA / O udržitelném hospodářství se má učit poutavěji, projekt BioEra+ jde příkladem

TÉMA / Studentské výjezdy do zahraničí přináší zážitky, zkušenosti i nová přátelství

TÉMA / Stockholm Junior Water Prize motivuje mladé k vědecké práci a inovativnímu myšlení

STUDENTKA MENDELU / Studentka FRRMS: Do Afriky dovezla školní pomůcky, místní jí darovali kozu

ABSOLVENT MENDELU / Doktorát studuje zároveň v Česku i USA.

Zásadní je najít si čas i na sebe

Ocenění v soutěži MENDELU Ph.D. talent

OSOBNOST MENDELU / August Bayer: cestovatel a sběratel (1882–1942)

TÉMA / HEROES představuje revoluci ve vzdělávání a udržitelnosti

V Zambii se konflikty mezi manželi řeší prostřednictvím tradičních „naslouchačů“

Kamila Hejlíková Tembo odjela do Zambie za prací po afrických studiích. Nastoupila do malé české neziskové organizace realizující projekty v západní provincii Zambie, kam se odstěhovala. Podle původního plánu jen na dva roky…

TEXT: Monika Pevná

FOTO: archiv Kamily Hejlíkové Tembo a Martina Čermáka

Co se stalo, že jste nakonec ani po sedmi letech Zambii neopustila?

Během těch dvou let jsem poznala manžela a porodila naši první dceru. Po skončení smlouvy jsme se přestěhovali ze západní provincie na jih, do turistického města Livingstone, kde bydlíme dodnes. Pro MENDELU jsem začala pracovat v roce 2019, doktorské studium jsem zahájila v roce 2022. V tu dobu už jsme s rodinou, která se rozrostla o druhou dceru, měli farmu poblíž Livingstone, kde se místní stromy staly cílem mého výzkumu i podnikání.

Podělíte se s námi o nejzajímavější postřehy ze života v Zambii? Západní provincie je venkovská oblast a jedna z nejchudších v Zambii, uchvátila mě v ní příroda, čistý vzduch a výhled do krajiny. Žijí zde především farmáři, pěstují rýži, maniok, kukuřici, chovají dobytek i malá hospodářská zvířata. Když místní poznáte blíže, zjistíte, že jsou přátelští, vstřícní, ochotní pomoct i naslouchat. Komunikace má v Zambii celkem přísná pravidla, která se dodržují ve veřejném i soukromém životě. Agrese je neakceptovatelná, stejně tak zvýšení hlasu nebo naštvanost během komunikace. Majitel obchodu nebo podniku má právo neobsloužit naštvaného zákazníka. Hádky mezi manželi nic neřeší, tradičně má každý z manželů svého „naslouchače“, matronku pro manželku a patrona pro manžela. Jejich prostřednictvím se řeší jakýkoliv konflikt v domácnosti.

V čem vidíte největší rozdíly života tam a tady?

Ve vzdálenostech. Střední Evropa je jen o polovinu větší než celá Zambie. Česká republika je stejně velká jako západní provincie, což je pouze jeden z deseti okresů Zambie. Cesta z Livingstone do hlavního města Lusaka je delší než cesta z východu na západ Čech. Navíc cesty jsou v příšerném stavu. Z Livingstone do Lusaky vede nejlepší silnice v celé Zambii, je pravidelně udržovaná s ohledem na turistický ruch,

ale i tak cesta trvá 8 až 12 hodin. Jinde, například mezi jižní provincií Livingstone a západní provincií Mongu, silnice chybí a nahrazují ji vyježděné koleje v půdě, kolem lesa, polí a podobně.

Čemu vás život v Zambii naučil? Život zde mě naučil trpělivosti. Pokud elektřina a voda není dnes, možná bude zítra. To ale neznamená, že zdejší lidé jen čekají, co bude. To je chvíle, kdy nastupuje kreativita. Alternativní řešení jsou těžší než ta zavedená, vyžadují nápad a plán. Například dovoz čehokoliv do vnitrozemské Zambie je složitý, ale také vnitřní infrastruktura, jako jsou dodávky elektřiny a vody, je nedostačující. V posledních letech se Zambie potýká s nedostatkem elektřiny způsobeným extrémními suchy a klimatickou změnou. Během letošních Vánoc jsme měli elektřinu pouze tři hodiny denně.

Je něco, na co si v Zambii asi nikdy nezvyknete?

Na jiné pojetí času. Čas se v Zambii počítá na hodiny, my ho v Česku počítáme na minuty. Schůzka naplánovaná na 10. hodinu může v Zambii začít kdykoliv od 10:00 do 10:59 a nikdo z příchozích v tomto rozmezí nepřijde pozdě. Je potřeba si neustále připomínat, že lidé zde nemají stejné možnosti jako třeba lidé v západní Evropě. Nedochvilnost může znamenat aktivní snahu zúčastnit se naplánované činnosti.

Olej z mongonga je prospěšný pro pleť a vlasy, snižuje výskyt jemných vrásek, je schopný vyhladit jizvy, může pomoci zmírnit kožní problémy a poskytuje ochranu proti UV záření.

Úředním jazykem v Zambii je angličtina, ale jsou zde desítky kmenů, které hovoří vlastním jazykem. Osvojila jste si základy některého z nich?

V Zambii se nachází více než 72 etnických skupin, které mají svůj jazyk. Největší z nich jsou Bemba, Tonga a Chewa, které dohromady tvoří přibližně 42 % populace. Manžel je Bemba po mamince a Chewa po tatínkovi. Žijeme v jižní provincii, kde je hlavním jazykem Tonga a děti se ho učí ve škole. Ačkoli v domácnosti jazykem Tonga nikdo plynně nemluví, ničemu to nevadí. V Zambii se mluví různými jazyky a lidé tomu rozumí, odpovídají však v jazyce, kterým umí mluvit. Během konverzace se tak může použít několik jazyků najednou. Já sama spíše rozumím, s mluvením je to horší, ale mám naučené základní výrazy v jazycích, které střídám podle toho, kde jsem a co potřebuji. Některé moderní výrazy byly převzaty z cizích jazyků, například hranolkům se říká chips, tak jako v Británii.

Jakým typickým zambijským jídlem byste přivítala návštěvu z Česka? Tradičním jídlem je nshima, uvařená kaše formovaná do větších knedlíků, které se jí rukama. Kousek nshimi se pomačká v rukách a namočí do omáčky, nabere se maso, zelenina a vloží do pusy. Nshima může být připravená z kukuřice, manioku, čiroku nebo různých typů prosa. K nshimě se tradičně podává rajčatová omáčka s cibulí, ryba, kuře, hovězí, vejce, ale také různé druhy luštěnin, jako jsou fazole nebo sója. Další nezbytnou

součástí je zelenina, převážně tradiční a nám v Čechách většinou nedostupná.

Kam byste nás vzala na procházku? V Livingstone bych vás určitě vzala na procházku k Viktoriiným vodopádům, které se nacházejí pár kilometrů za městem a zmapoval je český cestovatel Emil Holub. V místním jazyce jejich název zní Mosi-oa-Tunya, „kouř, který hřmí“. Nedaleko je také naše farma v náčelnictví Mukuni. I procházka po vesnici je moc hezká.

Řekne-li se Afrika, leckdo si představí, že z každého koutu na člověka může něco vyskočit a zaútočit, počínaje hmyzem až po velké savce. Je to tak?

Ano, a to nepřeháním. Ačkoli je Zambie velká země, počtem obyvatel se

v Africe řadí k menším státům. Méně lidí dává prostor více zvířatům. Přímo v Livinsgtone dochází ke konfliktům především se slony a hrochy. Mezi Viktoriinými vodopády a Livingstone se nachází národní park, kam turisté mohou vyjet na menší safari. Migrace zavede zvířata i do obydlených oblastí, což vytváří problémy. Podél řek se běžně nacházejí krokodýli a hroši, a to i v zemědělských oblastech.

S hady, žábami, želvami, škorpiony, velkými brouky i pavouky mám své zkušenosti, ale já se hmyzu a dalších živočichů nebojím. V období dešťů pak vylétají různé mušky, například malé mušky inswa, množí se housenky a žížaly, které jsou důležitou součástí výživy.

V Zambii žijí také komáři, kteří přenášejí malárii. Na jihu Zambie se naštěstí vyskytuje slabá forma malárie, s nebezpečnějšími formami se setkáte na severu. Proti hmyzu i malárii se chráním především oblečením, funguje také jako ochrana před sluníčkem.

Strom místními nazývaný mongongo se v jižní Africe těší velké přízni. Čím je výjimečný? Mongongo je známý svými plody, jedlými ořechy s vysokým obsahem bílkovin, vitamínů a minerálů. Název mongongo pochází z jazyka západní provincie Lozi, v místním jazyce Leia se strom nazývá mooma a plody booma. V jiných afrických zemích bychom se setkali ještě s dalšími názvy. Z archeologických výzkumů víme, že se zde mongongo

zpracovávalo už před 12 tisíci lety. Je součástí výživy i péče o pokožku a vlasy.

Má pěstování stromu mongongo nějaká svá „ale“?

Mongongo se zatím běžně nepěstuje od sazenice až po strom. Místní komunity jsou závislé na přirozeném výskytu a klíčení v půdě, které trvá přibližně 2 až 3 roky. Další možností je trávicí trakt slonů. Ti se živí plody mongongo, ale semeno uložené ve skořápce vytráví, díky čemuž dojde k rychlejšímu klíčení. V blízkosti těchto stromů dochází ke konfliktům mezi lidmi a slony, proto jsou mongongo stromy káceny, aby se pohybu slonů v blízkosti domácností zamezilo. Ženy, především pak rozvedené a vdovy, jsou tak ale odříznuty od přístupu k důležité složce potravy nebo péče o tělo.

Je možné konfliktům se slony nějak předcházet?

Je to možné. Mongongo plody sbíráme a zpracováváme předtím, než započne migrace slonů. Lokality, kde si nepřejeme, aby se pásli, vysbíráme a vytváříme tak pro slony koridor, kde je to bezpečné pro nás i pro ně. Pěstování mongongo stromů je důležité pro udržitelné pokračování naší práce, a to i pro další generace.

V čem spočívá výzkum týkající se stromů mongongo a jakou roli v něm sehrává LDF?

Na výzkumu pracuji s Lukášem Karasem z Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie. Cílem našeho výzkumu je najít efektivní metody

regenerace místních populací prostřednictvím produkce sazenic. Zaměřujeme se na problematiku pomalého klíčení semen, kterou je potřeba lépe pochopit a vyřešit. Na Lesnické a dřevařské fakultě proto již několik měsíců probíhá výzkum zaměřený na klíčivost semen a vliv různých předosevních úprav na jejich schopnost klíčit.

Vedle výzkumné části je zde i část komerční. Co se z ořechů vyrábí, komu jsou produkty určeny a co motivuje místní, kteří jsou do projektu zapojeni?

V uplynulých dvou letech nás podpořilo Velvyslanectví České republiky v Lusace, díky tomu jsme založili ženskou kooperativu Booma Women Cooperative, vybudovali struktury a nakoupili technologie.

Lisujeme za studena mongongo olej a vyrábíme oleje pleťové i do vlasů, scruby a tělové krémy, které prodáváme hlavně turistům, ale cílíme také na dovoz do Evropy.

Zpracování mongongo ořechů je náročné a zahrnuje sběr ořechů a louskání velice tvrdé skořápky. Tradičně louskají ořechy ženy, používají velice starou metodu, která se přenáší z generace na generaci. V současnosti neexistuje jiná metoda, která by tu tradiční nahradila. Místní ženy jsou hrdé na to, že svými dovednostmi přispívají k budování ekonomiky. Zpracované ořechy vykupuje zmíněná kooperativa a ženy se také podílí na lisování ořechů a výrobě produktů.

Fráze v jazycích největších etnických skupin v Zambii

Čeština Lozi Tonga Chewa/Nyanja Bemba

Děkuji mnohokrát Litumezi ahulu Twalumba maningi/ kapachi Zikomo kwambili Natotela sana

Dobře/souhlas Ensha Inja Eeh Emkwai

Nesouhlas (od staršího k mladšímu) Wena Yebo Iwe Awe

Běloch/cizinec Mukua Mukua (trochu jiná výslovnost) Muzungu Umusungu

Kuře Nkuhu Nkuku Nkuku Inkoko

Ryba Litapi Inswi Nsomba Isavi

Koza Puli Mukongo Mbuzi Imbushi

Udržitelné zemědělství zažívá v Asii rozmach.

Pomáhají mu i odbornice z MENDELU

Velké změny v zemědělských a potravinářských systémech s důrazem na udržitelnost. To je cílem tří asijských zemí, které leží v samotném středu tropického pásu. Srí Lanka, Vietnam a Filipíny každoročně čelí nepříznivým vlivům počasí, zintenzivněným klimatickou změnou. Jde ale také o země s bohatou biodiverzitou a o světové producenty některých potravin. Se vzděláváním v agroekologii zde pomáhají české vědkyně.

TEXT: Jan Mikulášek

FOTO: archiv Milady Šťastné

Sdílejí desátou rovnoběžku severní šířky, a mají proto podobné přírodní podmínky. Srí Lanka, Vietnam i Filipíny jsou země s rozsáhlými pobřežími, kde panuje tropické podnebí a střídají se tu období sucha s obdobími dešťů. Najdeme tu hory a kopcovité oblasti, deštné pralesy, mangrovové lesy i korálové útesy. Tyto země tak představují biologicky nejrozmanitější oblasti světa, o čemž svědčí i vysoký počet endemických druhů. Na Srí Lance jsou to třeba levharti cejlonští, ve Vietnamu vzácní langurové zlatohlaví a vysoko nad filipínskými ostrovy létají kriticky ohrožení orli opičí.

Stejné přírodní podmínky přinášejí těmto zemím v jihovýchodní Asii zároveň stejná rizika. Jde hlavně o extrémní počasí, které v tichomořském pásu způsobují tajfuny a monzunové deště. Kvůli tomu země každoročně čelí záplavám a sesuvům půdy. Filipíny rozprostírající se na více než 7000 ostrovech navíc leží v takzvaném Ohnivém kruhu, tedy v místě, kde jsou aktivní sopky a častá zemětřesení. Přesto jsou všechny tři země silně závislé na zemědělství. Navíc se jedná o přední světové exportéry rýže, kávy, čaje, koření i tropického ovoce.

Udržitelnost se stala novou výzvou

Ojedinělá kombinace bohaté biodiverzity a nepříznivých vlivů počasí, ale i rozdílné politické systémy dnes staví zemědělství v těchto zemích před nové výzvy. Jednou z nich je udržitelnost. A právě s udržitelnými postupy začaly v jihovýchodní Asii pomáhat i odbornice z Mendelovy univerzity v Brně. „V roce 2019 se v Evropě hodně mluvilo o budoucnosti a udržitelnosti zemědělství, a v té době se také otevírala výzva cílená na tyto asijské země. Cílem bylo propojit instituce, které se věnují agroekologii, a toto know-how z evropského prostoru přesunout dál,“ vysvětluje Milada Šťastná. Spolu s kolegyněmi Hanou Středovou, Petrou Oppeltovou a Michaelou Menšíkovou stojí za navržením magisterských studijních programů Agroekologie na šesti východoasijských univerzitách na Srí Lance, ve Vietnamu a na Filipínách.

V Asii si agroekologie získala pozornost především proto, že se tento trend začal rozvíjet napříč západní částí světa. „Pro tyto země bylo důležité, aby držely krok s tím, co je ve světě aktuální. Téma udržitelnosti tehdy rezonovalo v Americe, v Kanadě i v Evropě a postupně začalo nabírat na významu i v Asii. Vzhledem k tomu, že všech šest univerzit mělo zemědělský přesah, projevily o agroekologii zájem také,“ vysvětluje Šťastná. Udržitelnost v zemědělství je pro země základním předpokladem ke zvýšení odolnosti vůči dopadům klimatické změny, ale také k zachování biologické rozmanitosti nebo pěstování kvalitnějších potravin.

Studijní program

třikrát jinak

Vzdělání je mostem, který agroekologické principy pomůže přenést do praxe. Studijní programy tak otevírají cestu pro budoucí odborníky s vizí udržitelnosti a šetrných přístupů.

Navrhování programů však mělo svá úskalí. Každá ze tří zemí je něčím specifická a programy se tak musely těmto odlišnostem přizpůsobit. U Vietnamu je to například politický systém. „Je to komunistická země. Je velice otevřená novým věcem a vítá mezinárodní spolupráci, ale vše musí být plánováno, organizováno a schváleno vedením v souladu s vizí státu,“ popisuje Šťastná. To se projevuje například i ve způsobu hospodaření. Půda ve Vietnamu je striktně rozdělená podle rozlohy a je pevně určeno, které plodiny se na ní pěstují. Hlavním cílem na vietnamských univerzitách proto bylo zaměřit se více na nové metody a technologie v zemědělství, jako jsou třeba drony nebo GISy.

Srí Lanka ležící na ostrově Cejlon je světovým exportérem stejnojmenného čaje, ale také koření, jako je skořice, pepř nebo vanilka. Plantáže se tam kvůli produkci, na které stojí tamní ekonomika, rozšiřují, což vede k vytlačování některých původních druhů, hlavně v důsledku kácení deštných lesů. „Snahou agroekologie je v tomto případě zachovat v maximální míře biodiverzitu. Jednou z možností je například kombinace pěstování více druhů plodin na jednom místě na rozdíl od monokulturního způsobu hospodaření,“ přibližuje Šťastná, jak může mezidruhová sounáležitost přispět k udržitelnému zemědělství.

Pro ostrovní stát Filipíny bylo naopak nejdůležitější zaměřit se na problémy způsobené přírodními faktory. Země totiž každoročně trpí záplavami a sesuvy půdy. „Zejména v období monzunů jsou časté silné deště, tajfuny a přívalové povodně. Kácení lesů v hornatých oblastech způsobuje rychlý odtok vody, což riziko záplav ještě zvyšuje a zároveň snižuje zásoby podzemní vody,“ vysvětluje Petra Oppeltová, která se zabývá ochranou a znečišťováním vod v souvislosti s hospodařením v krajině. Pro Filipíny tak bylo klíčové zaměřit se na protierozní opatření.

Cesta k udržitelnosti má svůj čas

Všudypřítomná snaha přejít co nejrychleji na ekologické zemědělství přiměla v roce 2021 vládu Srí Lanky k plošnému zákazu chemických hnojiv a postřiků. To však vedlo k drastickému poklesu výnosů z čajových plantáží, protože neošetřené plodiny podléhaly škůdcům. Razantní zákaz tak ve svém důsledku ohrozil celonárodní ekonomiku. Podle Milady Šťastné není takový postup správný. „Je v pořádku, když se pěstování začne ubírat více ekologickým směrem. Není však možné udělat to ze dne na den,“ říká.

Cesta k udržitelnosti tak vyžaduje svůj čas, stejně jako vypěstování rýže na rýžových polích nebo koření na plantážích. I studijní program Agroekologie je na asijských univerzitách teprve ve svých počátcích. První absolventi tak udržitelné přístupy navržené našimi vědkyněmi začnou uplatňovat v praxi nejdříve příští rok. Už teď je ale další vizí zakreditovat studijní program Agroekologie v anglickém jazyce i na Mendelově univerzitě v Brně. Otevřel by totiž cestu zahraničním zájemcům vyškolit se přímo v našich podmínkách, kde má agroekologie daleko hlubší historický kontext.

Zahrada Míru je dramatické

útočiště, kde se střetává

klid s chaosem

Čtyři rohy, čtyři pohromy, to je koncept zahrady navržené týmem studujících pro Zahradní festival v Ponte de Lima. Každý roh zahrady připomíná nebezpečí, která na lidstvo číhají, zdůrazňují křehkost života a vtahují tak návštěvníka do světa, kde jsou mír a bezpečí drahocennými hodnotami. S tímto návrhem se v rámci tématu Zahrada Míru –Zahrada pro Mír podařilo studujícím probojovat na unikátní světovou výstavu v Portugalsku.

TEXT: Tereza Pospíchalová FOTO A GRAFICKÉ NÁVRHY: archiv Barbory Fritscheové

Festival Internacional de Jardins se letos koná už po dvacáté. Návštěvníkům představí dvanáct zahrad, které svým konceptem a designem reagují na dané téma. „Zahrada Míru – Zahrada pro Mír u nás odráží urgentní potřebu harmonizace vztahů mezi člověkem a přírodou v dnešním světě, který čelí výzvám, jakými jsou změna klimatu, přírodní katastrofy, migrační krize a politické napětí. Každá z vystavených zahrad je návrhem, který propojuje estetiku s hlubokým poselstvím, a ukazuje, jak mohou zelené prostory přispět k míru a stabilitě na planetě,“ popisuje vizi vedoucí týmu Barbora Fritscheová. Výstava představí zahrady navržené jak renomovanými, tak začínajícími zahradními architekty a designéry, jejichž návrhy ocenila odborná porota.

Cílem výstavy je inspirovat návštěvníky k větší odpovědnosti vůči přírodě a mírovému soužití v rámci globální komunity. Zdůrazňuje, že přírodní prostory nejen esteticky obohacují krajinu, ale také nesou silný symbol naděje pro planetu. Důraz je kladen na ekologickou udržitelnost a jednoduchost materiálů. Každoročně se zde recyklují zahrady z předchozích let. Návrhy nesmí zahrnovat betonové ani zděné konstrukce, a všechny použité materiály nebo rostliny musí mít hmotnost nižší než sto kilogramů. Kromě toho není kvůli malým vchodům do expozičních zahrad povoleno použití těžké strojní techniky. „V naší zahradě jsme použili písek, větší oblázky na poutníky, cihly, suché dřevo a různé frakce štěrku,“ popisuje studentka.

Hra se symboly

Tým Zahradnické fakulty vložil do svého návrhu originální myšlenku. „Expoziční zahrada je vyjádřením prostoru, kde se ničivé síly setkávají s lidskou touhou po naději, odolností a houževnatostí. Hned při vstupu uvidíme olivovník stojící na ostrově. Vstoupíme na okružní cestu obklopenou kovovými ostny, které jsou umělecky vyskládané z různých materiálů. Cesta není přímočará ani snadná, představuje trnitou a bolestivou pouť k dosažení harmonie

a míru,“ přibližuje zastřešující myšlenku Fritscheová.

Každý ze čtyř rohů zahrady zosobňuje jednu z pohrom – válku, povodeň, požár a pandemii. Tyto pohromy připomínají neustálá nebezpečí, která na lidstvo číhají, a zdůrazňují křehkost života.

„Symbolika čtyř pohrom vtahuje návštěvníka do světa, kde jsou mír a bezpečí drahocennými hodnotami, jejichž udržení vyžaduje velké úsilí. Číslo čtyři hraje v naší zahradě významnou roli a nese s sebou i výraznou symboliku.

Čtyřka je často spojována se stabilitou,

Barbora Fritscheová, vedoucí týmu

řádem a celistvostí, neboť symbolizuje čtyři světové strany a čtyři základní přírodní živly,“ nastiňuje jedna z autorek námětu.

Souboj klidu s chaosem

Samotný mír pak symbolizuje majestátní olivovník uprostřed zahrady, který vyjadřuje naději a odolnost vůči nepřízni osudu. Olivovník je obklopen kruhovým vodním kanálem a červánkovou loukou, která jej odděluje od rušivého vnějšího světa, a vytváří prostor klidu a pohody. „Představujeme svoji Zahradu Míru – Zahradu pro Mír jako dramatické útočiště, kde se střetává klid s chaosem a strastiplné příběhy válek, povodní, požárů a pandemií se setkávají s nadějí na obnovu a lepší budoucnost. Každý roh zahrady představuje příběh zkázy, který návštěvníkům nabízí možnost zamyslet se nad tím, že náročné zkoušky

mohou přinést nejen bolest, ale také odhalit krásu, posílit odvahu a přidat hloubku. Tato zahrada je víc než jen místem pohrom – symbolizuje, jak krize mohou vést k novému růstu a naději, čímž zdůrazňuje lidskou schopnost překonávat náročné životní okamžiky s důstojností a silou,“ popisuje barvitě Fritscheová.

Vítr změn v zahradě

Návrh zahrady odevzdal tým ve složení Barbora Fritscheová, Barbora Matoušková, Julie Pěchoučková a Adam Heger na začátku listopadu 2024. V konkurenci dalších padesáti návrhů z celkem patnácti zemí světa pak zahradu hodnotila odborná porota. V půlce listopadu přišlo rozhodnutí o úspěchu návrhu. „Na oslavy však nebyl čas, protože s touto zprávou přišla zároveň i informace o přesunu na jinou výstavní plochu. Po malé upřímné debatě,

ve které jsme to skoro vzdali, se tým kousl a pokračoval. Plochu bylo potřeba zmenšit o polovinu. Olivovník jsme přesunuli do zadní části prostoru, stojí teď na poloostrově. Cesta mezi trny vytváří jakousi dlaň držící naši mírovou část. Vznikly nové vizualizace a plány, které byly do týdne a půl poslány zpět do Portugalska,“ popisuje strastiplnou cestu vedoucí týmu.

Od začátku ledna 2025 měly týmy možnost se buď osobně, nebo formou konzultace podílet na realizaci svých návrhů. Zahrady musí být hotové a funkční již 45 dní před zahájením výstavy. Všech dvanáct zahrad si v jejich plné kráse mohou návštěvníci v rámci festivalu prohlédnout od konce května do konce října. Výstava se nachází přímo u řeky v samostatném areálu, který funguje jako volnočasové místo s plaveckým bazénem.

Mezigenerační univerzita MENDELU předává své zkušenosti za hranice

Mezigenerační univerzita funguje na Oddělení vzdělávání seniorů od roku 2019 jako unikátní projekt, který dává seniorům, seniorkám a jejich vnoučatům příležitost trávit spolu více kvalitního volného času a učit se nejen společně, ale i od sebe navzájem. Ojedinělé zkušenosti Mezigenerační univerzita MENDELU nyní předává v rámci programu Erasmus+ slovenským univerzitám v Nitře a Žilině.

TEXT: Kateřina Pevná, Pavlína Vodičková, Lenka Kamanová

FOTO: archiv Mezigenerační univerzity

V současné době realizuje

Mezigenerační univerzita programy pro prarodiče s vnoučaty a nově se její aktivity rozšířily k mezigeneračním programům, které mají přesah mimo prostředí rodiny a budování mezigeneračních vazeb v ní. Příkladem jsou kurzy, kde se společně vzdělávají studující Mendelovy univerzity v Brně a posluchači a posluchačky Univerzity třetího věku MENDELU. „Díky tomu mají obě strany prostor vyjasňovat si svoje názory a postoje k opačné generaci a nabourávat vzájemné předsudky a stereotypy. Specifickým přínosem těchto programů je zlepšení porozumění mezi staršími a mladšími generacemi, což je pozitivně vnímáno jak studujícími, tak i posluchači a posluchačkami Univerzity třetího věku,“ přibližuje Kateřina Pevná, metodička Mezigenerační univerzity MENDELU.

Vzdělávání

překonává hranice a stereotypy

Na základě těchto unikátních zkušeností navázala s Mezigenerační univerzitou MENDELU spolupráci Žilinská univerzita v Žilině. Za tímto účelem byl realizován kurz Jak na mezigenerační program. Jeho cílem bylo získat znalosti a zkušenosti v oblasti mezigeneračního učení a motivovat pro jeho realizaci nejen své akademické pracovníky a pracovnice, ale také posluchače a posluchačky Univerzit třetího věku.

„Jednalo se o čtyřdenní kurz zaměřený jak na teoretický úvod z oblasti mezigeneračního učení, tak na praktický nácvik potřebných dovedností a tvorbu vlastních mezigeneračních projektů. Závěrečný den měli všichni zúčastnění možnost sledovat skutečné setkání mezi prarodiči a vnoučaty v Tematických zahradách v Lednici. Tento konkrétní projekt byl příkladem toho, jak starší a mladší generace mohou pracovat na společných vzdělávacích aktivitách a navzájem si předávat zkušenosti a poznatky,“ uvádí Lenka Kamanová, jedna z realizátorek kurzu.

I starší lidé se touží vzdělávat

„Přednášky v rámci připraveného kurzu byly velmi hodnotné, odborné a motivační. Jsem ráda, že jsem se seznámila s již realizovanými mezigeneračními aktivitami v Brně. Velmi zajímavé bylo i pozorování a hodnocení mezigeneračního programu přímo v Lednici, kde se prarodiče a jejich vnoučata podíleli na společném poznávacím projektu. A velmi přínosné bylo, že jsme vytvořily a také odprezentovaly svůj návrh konkrétního mezigeneračního programu,“ popisuje svou zkušenost Soňa Michaliková, posluchačka Univerzity třetího věku ze Žilinské univerzity v Žilině.

Posluchači a posluchačky se shodují, že obdobnou zkušenost by rozhodně doporučili i ostatním, účast na kurzu organizovaném na MENDELU v Brně pro

ně znamenala osobní růst a motivaci k aktivnímu trávení času.

Kurz byl realizován v rámci programu Erasmus+, a ten se tak ukázal jako vynikající nástroj pro realizaci sdílení zkušeností v oblasti mezigeneračního vzdělávání. „Program Erasmus rozhodně není jen pro mladé, ale i pro ty, kteří jsou stále otevření novým poznatkům a zážitkům. Takovéto vzdělávací mobility obohacují život a dávají možnost poznávat svět z jiné perspektivy. Bohužel jedním ze zakořeněných omylů naší doby je fakt, že senior nebo seniorka má už jen sedět doma, čekat na důchod, vzpomínat na dávné časy mládí, případně opatrovat vnoučata. Ale to je velký omyl. Vůbec není hanba vzdělávat se a ptát se! A je úžasné podělit se o to, co jsem se naučila. Užívám si to,“ vyjadřuje dojmy další posluchačka Univerzity třetího věku ze Žilinské univerzity v Žilině Soňa Paceková.

Erasmus+ propojuje akademické pracovníky a pracovnice, studující a seniory a seniorky napříč evropskými zeměmi. Podporuje mobilitu studujících i akademiků a akademiček, což vytváří ideální příležitost pro mezigenerační výměnu zkušeností. „Ať už jde o vysokoškolské studenty a studentky nebo seniory a seniorky – posluchače univerzit třetího věku, všichni mohou těžit z mezigeneračních aktivit, které podporují vzájemné porozumění a respekt. Mezigenerační programy umožňují zúčastněným nahlédnout na svět očima druhé generace, což vede k nabourávání předsudků a stereotypů, a tím k posílení mezilidských vztahů. Program Erasmus+ dodává

těmto aktivitám mezinárodní charakter a možnost nejen srovnání, ale také vzájemné inspirace,“ uvádí Pevná.

Mezigenerační výměna, cesta k porozumění

Na Žilinské univerzitě v Žilině byl na základě výše uvedených zkušeností podpořen projekt, který umožní školení dalších pracovníků a pracovnic v oblasti mezigeneračního učení a rozvoj podobných aktivit na Slovensku i v roce 2025. „Díky těmto mezinárodním spolupracím následně dochází ke zvyšování kvality a samotného přínosu realizovaných mezigeneračních programů. Vzájemná meziuniverzitní spolupráce tak neplní pouze svou roli v oblasti akademického vzdělávání, ale také přispívá k rozvoji mezigeneračního porozumění a spolupráce, které jsou zásadní pro posílení evropské sociální soudržnosti i s ohledem na demografický vývoj,“ popisuje Kamanová.

z Tokia do Brna: Jaké je studovat na druhém konci světa?

Oba se vydali na druhý konec světa. Zatímco Martin Füleky zamířil z MENDELU na stáž do Japonska, Japonec Rintaro Kitamura našel svůj nový domov v Brně. Povídali jsme si o tom, jak jsou lidé v Japonsku milí, dokonce i na úřadech, proč si s sebou raději vzít hotovost a jak se v hospodě v Česku objednávají i dvě piva najednou. Co je v novém prostředí nejvíce překvapilo? A doporučili by pobyt v zahraničí ostatním?

TEXT: Kateřina Červíková, Jan Mikulášek

FOTO: archivy Martina Fülekyho a Rintara Kitamury

Martin Füleky (28)

Pochází ze slovenské Rožňavy.

Studuje doktorské studium Biologická chemie na AF.

Loni absolvoval čtyřměsíční stáž v japonské Kanazawě na Kanazawa university, kde se věnoval výzkumu kapalinové chromatografie, což je metoda, která se využívá k oddělení a analýze složek ve směsi.

Rintaro Kitamura (20)

Pochází z předměstí japonského Tokia.

Studuje první ročník bakalářského programu Economics and Management na PEF.

Na MENDELU nastoupil loni v září poté, co ukončil střední školu v Japonsku.

Studuje jako řádný student, nikoliv v rámci zahraničního výjezdu.

Jak jste se dostal na stáž právě do Japonska?

M: Na naší fakultě je stáž povinná a každý rok se otevírají možnosti vycestovat. Univerzitu jsem si našel sám – na Googlu jsem hledal školy podle zemí, kam jsem se chtěl podívat, a zjišťoval, čím se zabývají jejich výzkumné skupiny. Těm, které mě zaujaly, jsem jednoduše napsal e-mail. Na MENDELU pak už jen stačí dodat potvrzení o tom, že vás daná univerzita přijme, a můžete vyjet.

Jak jste se dozvěděl o MENDELU? Co vás přimělo přijet studovat právě do Brna?

R: Chtěl jsem studovat v jiné zemi, protože v Japonsku jsem nenašel nic, co by mě opravdu zajímalo. Navíc mě lákalo zkusit něco nového. Na střední škole jsem byl jako výměnný student v Norsku

a Evropa mě nadchla svou historií, kulturou i přírodou. Při hledání vysoké školy mi pak známá, která žije v Brně už několik let, doporučila právě MENDELU. Když jsem rodičům oznámil, že se chystám do Česka, vůbec je to nepřekvapilo a plně mě podpořili.

Jaké rozdíly jste zaznamenal při práci v laboratoři v Japonsku a u nás? Co vás nejvíce překvapilo?

M: Co se přístrojů a vybavení týče, přišlo mi to srovnatelné. Přístup a témata jsou také podobná, ale japonský systém je mnohem organizovanější. Člověk přesně věděl, co má udělat a do kdy. Co mě ale překvapilo, bylo to, že Japonci moc nezvládali multitaskovat. U vědeckých experimentů často čekáte – na analýzu, na přístroj, sterilizují se média. Během té

doby se dá dělat spousta jiných věcí, zatímco Japonci často jen seděli a čekali.

V čem se liší studium v Japonsku a v Česku? Bylo něco, co vás tady překvapilo nebo co bylo obtížné?

R: To je těžká otázka, protože MENDELU je moje první univerzita, a navíc teď studuji v cizím jazyce. Obecně bych ale řekl, že japonští studující bývají méně disciplinovaní – ráno se jim nechce vstávat a vynechávají přednášky. Tady je to jiné. Studující jsou motivovaní a líbí se mi, jak jsou všichni, včetně profesorů, pozitivní. A co pro mě bylo nejtěžší? Asi skutečnost, že jsem jediný japonský student, který na MENDELU studuje celé bakalářské studium. Cítím tedy velkou zodpovědnost za to, jak reprezentuji svou zemi. Snažím se dělat vše perfektně a moc se snažím, ale je to velký tlak.

Jak snadná nebo naopak obtížná pro vás byla spolupráce s kolegy z laboratoře?

M: Řekl bych, že velmi snadná. I když jsem byl v týmu jediným, kdo nebyl z Japonska, jazyková bariéra vůbec nepředstavovala problém, protože na univerzitě všichni plynule mluvili anglicky – ať už jsem řešil něco v rámci naší skupiny, či mimo ni, se všemi se dalo bez problémů dohodnout.

Studujete program v angličtině, kde je řada zahraničních studujících. Jak se vám s nimi spolupracuje?

R: Moc dobře. Všichni jsou motivovaní a vzájemně si pomáháme. Při skupinových projektech se občas stane, že někdo nepřispívá tolik, jak by měl, ale v Japonsku tohle bývá ještě mnohem horší. Zároveň jako zahraniční student necítím žádný rozdíl mezi námi a českými studujícími. Všichni se k nám chovají opravdu hezky.

„V Japonsku se evropská historie příliš neučí. Většina Japonců Evropu moc nezná a často ani netuší, kde leží Česko. Někteří si dokonce myslí, že je stále součástí bývalého Československa,“ vysvětluje Kitamura.

Co vás v Japonsku nejvíce překvapilo? Bylo něco, na co jste si musel zvykat?

M: Asi nejvíce mě překvapilo, jak obrovská univerzita byla. V porovnání s tokijskými školami to ale prý byla „miniuniverzita“. Kampus byl nádherný – několik budov, spousta zeleně, jezera. Také mě zaujalo, že i když je Japonsko technologicky vyspělé, na spoustě míst nešlo platit kartou. Nájem, menza, některé hospody – všude chtěli hotovost. Co se adaptace týče, zvykl jsem si opravdu rychle a brzy jsem se cítil jako doma. Japonci jsou opravdu neskutečně milí a vstřícní, a to dokonce i na úřadech.

Co vás v Česku překvapilo? Bylo něco, na co jste si musel zvykat?

R: Určitě to, že pivo je levnější než voda! Viděl jsem v hospodě slečnu, která si objednala rovnou dvě piva najednou – to mi přišlo hodně nezvyklé. Také mě překvapilo, že autobusy nejezdí vždy přesně podle jízdního řádu, což se v Japonsku nestává. Ale jinak jsem si na evropskou kulturu zvykl rychle. Díky tomu, že jsem byl v Norsku, jsem měl představu, co očekávat, a musím říct, že jsem v Česku opravdu šťastný.

Kolik času jste trávil v laboratoři a čemu jste se věnoval ve volném čase?

M: Na univerzitě jsem byl od pondělí do pátku. Časově záleželo na práci –na začátku, kdy jsem se zaučoval, jsem tam byl kolem 8–9 hodin každý den, ale ke konci jsem tu stejnou práci zvládl i za 5 hodin. O víkendech jsem hodně cestoval – většinou po okolí lokálními vlaky, ale občas to byly i větší výlety, například jsme s kolegy navštívili Kjóto.

Co děláte ve volném čase?

R: Učím se češtinu, protože mě opravdu zaujala – je jedinečná a musím říct, že mě fascinuje i vaše písmo. Kromě toho jsem v tomto semestru začal hrát basketbal, který jsem hrával i v Norsku.

Doporučil byste studujícím stáž v zahraničí a jakou radu byste jim dal?

M: Myslím si, že vyjet během studia je skvělá příležitost. Jakmile člověk nastoupí do práce, tak už se tak snadno někam nedostane anebo jen na pár týdnů. Žít ale v jiné zemi, kultuře, zažít něco nového, to je úplně jiný zážitek. Zároveň vše, co jsem se naučil, mohu využít i u nás. A co se týče rady: zjistěte si alespoň základní informace předem, třeba to, jaké si vzít oblečení, ať nepřevážíte zbytečně věci, které nevyužijete.

Jaké jsou výhody studia v zahraničí, respektive v Česku?

R: Je toho hodně. Člověk pozná jinou kulturu, setká se s lidmi s odlišnými názory. Navíc Brno je studentské město, kde potkávám spoustu mladých lidí, včetně mezinárodních studujících. To je velká výhoda.

Jaké jsou vaše plány? Ovlivnilo Japonsko to, kam nyní směřujete a plánujete se tam vrátit?

M: Směřování moje stáž neovlivnila. Rád bych nyní dokončil doktorát a pár let zůstal na univerzitě. Do Japonska bych se určitě rád vrátil jako turista. Pokud by se ale naskytla vhodná pracovní příležitost, vyjel bych znovu i pracovně – ať už do Japonska, či někam jinam.

Jaké máte plány po ukončení studia? Zůstanete v České republice?

R: To ještě nevím. Nejprve si chci zjistit, jaké jsou tady příležitosti a jestli nenajdu zajímavou práci u japonských firem, které v Česku působí. Teď se ale hlavně soustředím na studium a zlepšování češtiny, a dál se uvidí.

„Vyzkoušel jsem asi 50 druhů ramenu a každý chutnal jinak. Sushi, čerstvé ryby – to se ani nedá popsat. Jídlo bylo mým nejúžasnějším zážitkem,“ říká Füleky.

Vzdělávací a osvětové aktivity mají smysl.

Projekty skončí, ale stromy rostou dál

Sokotra! Souostroví rozprostírající se na pomezí Arabského moře a Indického oceánu, které se od pevniny oddělilo přibližně před 20 miliony lety a kde se unikátní příroda vyznačuje vysokou mírou endemismu. U plazů či měkkýšů dosahuje téměř sta procent, u rostlin třiceti osmi procent. A mezi nimi ikonické kadidlovníky, jejichž ochraně se Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie věnuje nepřetržitě 25 let.

TEXT: Monika Pevná FOTO: archiv Petra Maděry

Na Sokotře roste hned několik už na pohled atraktivních gigantických sukulentních dřevin s lahvovitými kmeny: Sytě růžově kvetoucí lahvovník nazývaný pouštní růže. Okurkovník, jediný stromovitý druh čeledi tykvovitých. Šolucha vyskytující se na příkrých svazích skal. Třetihorní relikt dračinec rumělkový, s jehož pryskyřicí nazývanou dračí krev se obchodovalo již ve starověku. A také kadidlovníky, z vědeckého hlediska nejcennější dřeviny ostrova.

„Na ostrově je v současnosti popsáno 11 endemických druhů, všechny jsou více či méně ohrožené. V rámci souostroví Sokotra se kadidlovníky vyskytují na dvou ostrovech. Zatímco jeden druh (Boswellia samhaensis) je endemitem malého ostrova Samha, na největším ostrově, který nese stejné jméno jako celé souostroví, tedy Sokotra, se vyskytuje dalších 10 endemických druhů. Souostroví je díky tomu místem s největší hustotou kadidlovníků na světě,“ uvádí Petr Maděra z Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, a vysvětluje, proč byly kadidlovníky odnepaměti považovány za zdroj bohatství: „Kadidlovníky produkují při poranění klejopryskyřici nazývanou kadidlo. To bylo od pradávna používáno k mumifikacím, posvátným obřadům, výrobě parfémů či k léčebným účelům. Kadidlo se proto stalo velmi cenným produktem a jeho cena byla vyvažována zlatem. Karavany, které náklad kadidla dopravovaly po obchodních stezkách, čítaly v dobách největšího rozkvětu obchodu až 3 000 velbloudů. Sokotra k tomuto obchodu pravděpodobně přispívala, protože jméno ostrova pochází z arabského suq-qutra, což znamená trh s pryskyřicí.“

Vědecký tým z Lesnické a dřevařské fakulty pracuje na Sokotře nepřetržitě již 25 let, během této doby získal neocenitelné znalosti o výskytu jednotlivých druhů dřevin či jejich pěstování a navázal spolupráci s místními komunitami. „Univerzita má na ostrově několik odborně vzdělaných

místních, kteří absolvovali studijní program European Forestry. V současnosti tým těží z podpory renomované švýcarské nadace Franklinia, která se zaměřuje především na záchranu ohrožených druhů dřevin. Provádíme plošnou inventarizaci početnosti a ohrožení všech populací kadidlovníků, zakládáme školky na produkci sazenic, vysazujeme sazenice v domácích zahradách, a především se zaměřujeme na ochranu přirozeného zmlazení přímo v místě výskytu jednotlivých populací,“ popisuje široký záběr činností Maděra.

O kadidlovníky

pečují i děti

Díky vzdělávacím a osvětovým aktivitám, do kterých se zapojili také studující MENDELU, se podařilo navázat i spolupráci se školami, obyvatelstvem vesnic nacházejících se poblíž komunitních lesů s kadidlovníky, se státními úřady i nestátními neziskovými organizacemi, jež se zaměřují na ochranu životního prostředí. Osvěta může být zároveň zábavou, potvrzuje výzkumník: „Přednášky ve školách jsou doprovázené výsadbou kadidlovníků ve dvoře školy, o které pak děti pečují. S místními komunitami většinou dlouze diskutujeme při čaji v jejich vesnicích a vysvětlujeme jim nezbytnost péče o dřeviny. Často pořádáme exkurze na zalesňovaná území, aby lidé viděli, jak se to dělá a že to je možné. Uspořádali jsme také například Boswellia cup, fotbalový turnaj pro mládež. Místním, kteří stromy sami pěstují ve svých zahradách, osobně předáváme čestné uznání, na které jsou patřičně hrdí. Vzdělávací a osvětové aktivity mají nesmírný význam, neboť projekt jednou skončí, ale stromy rostou dál a potřebují trvalou péči,“ připomíná důležitou skutečnost Petr Maděra a pokračuje ve výčtu pozitiv, které osvěta přináší: „Umožňuje rozšiřovat podobné aktivity na další území. Například se na nás obrátili místní, kteří

chovají včely, že by rádi pěstovali kadidlovníky v okolí jejich úlů, protože v době květu jsou kadidlovníky důležitou pastvou pro včely, které patří k jejich hlavním opylovačům. Získali jsme tak významného motivovaného spojence pro výsadby stromů v krajině.“

Obyvatelstvo ostrova se živí pastevectvím a rybářstvím. Chovají se především kozy a ovce. Ve vyšších polohách krávy, v nížinách zase velbloudi. Osli jsou chováni už jen vzácně za účelem přepravy zboží. Počty pasoucího se dobytka jsou v současnosti tak vysoké, že je ostrov velmi intenzivně přepásán, a v důsledku toho zde chybí přirozená obnova dřevin. To s sebou nese následky. „Populace endemických dřevin kvůli tomu postupně stárnou a jsou citlivější na klimatické výkyvy, které v posledním období přicházejí stále častěji. Devastující byly především tři cyklóny v posledních sedmi letech.“

Esenciální oleje –vítaný přivýdělek

Reálná ochrana přírody v chudých zemích třetího světa není možná bez spolupráce s lidmi, kteří v dané lokalitě žijí a tamní zdroje často využívají k obživě. K ochraně těchto zdrojů jsou motivováni benefity. Jedná se o běžný princip v biosférických rezervacích UNESCO, jichž je Sokotra součástí. Petr Maděra, který je přes dvě dekády garantem fakultních aktivit na Sokotře, některé z nich přibližuje. „Týká se to například nedřevních lesních produktů pocházejících z komunitních lesů

obhospodařovaných v silvo­pastorálních systémech, zejména pak těžení pryskyřic dodnes tradičním způsobem. Místní obyvatelstvo prodává pryskyřice turistům. Většinou v malém množství v ceně okolo 40 dolarů za kilogram. Místní komunity jsme vyškolili v hydrodestilaci esenciálních olejů, které používáme k aromatizaci mořské soli do koupele s vůní kadidla. Vedlejším produktem hydrodestilace je kadidlový hydrosol, který se dá používat jako kosmetický přípravek k čištění pleti. S místní včelařskou komunitou jsme vyvinuli jednodruhový kadidlovníkový med. Z pryskyřice dračince zase vyrábíme hojivou mast na drobná povrchová poranění.“

Turismus na Sokotře

Komerční produktové aktivity zvýšily příjmy místních komunit až desetinásobně. Pro turisty a turistky přijíždějící z Číny, Ruska, Polska, Itálie, Belgie, Francie, ale i z Česka jsou produkty vítanými suvenýry. Rozvoj turismu na Sokotře započal až po roce 2000 v souvislosti s vybudováním letiště. Následně byl přerušen občanskou válkou, která se v Jemenu rozhořela po událostech označovaných jako arabské jaro, a roli sehrála i pandemie covidu­19. Po jejím odeznění je turismus opět na vzestupu, k čemuž výrazně přispělo také zahájení pravidelných letů z Abú Dhabí. „Díky výrobkům, které mohou Sokotřané s hrdostí nabídnout turistům a turistkám a které jim navíc přináší zisk, jsou motivovaní pečovat o přírodní zdroje udržitelným způsobem, což sleduje i lokální systém certifikace komunitních lesů, jehož základním pravidlem je povinnost pečovat o obnovu dřevin,“ shrnuje Petr Maděra.

Kadidlovník (Boswellia dioscoridis) často roste na strmých skalách

Místo na dovolenou do laboratoře. Studentka vyrazila za výzkumem na Havaj

Podívat se na Havaj byl pro Michaelu Durďákovou splněný sen. Místo objevování ostrovů tam ale většinu času trávila v laboratoři. V rámci doktorského studia se půl roku podílela na výzkumu na tamní univerzitě. Mluvili jsme o tom, jak náročné bylo se do exotické země dostat, proč se ve volném čase neodvážila surfovat na nejslavnějších plážích i jaká je příroda a historie Havajských ostrovů.

TEXT: Jan Mikulášek

FOTO: archiv Michaely Durďákové

Jak jste se dostala na výzkumný pobyt na Havaj?

V rámci doktorátu máme minimálně na měsíc povinnou stáž. Chtěla jsem jet někam, kde to bude mít smysl, abych stihla něco vytvořit, naměřit si data na článek, což za měsíc nestihnete. Původně jsem chtěla jet na univerzitu do Toronta, ale tam mě odmítli, takže jsem hledala alternativy. Ozvala se mi univerzita v Massachusetts a univerzita na Havaji. A s vedoucím výzkumné skupiny se nám oborově více hodila laboratoř na Havaji.

Bylo náročné dostat se na zahraniční univerzitu s tím, že chcete dělat výzkum?

Bylo to stresující, kvůli financím. Nemohla jsem čekat na Fulbrightovo stipendium, takže jsem řešila jiné možnosti

financování. Požádala jsem zahraniční oddělení o stipendium pro doktorandy, a pak mi ještě pomohla studijní koordinátorka Zdena Havlínová s panem profesorem Adamem. Oběma patří veliké díky, protože bez finanční podpory ústavu bych tam jet nemohla. Bylo to nádherných šest měsíců.

Jak jste řešila ubytování?

Nebyla jsem typická studentka a neplatila školné, takže jsem neměla nárok na koleje. Na druhou stranu jsem zjistila, že jsou velmi drahé a kvalitou neodpovídají ceně. Za pokoj zaplatíte měsíčně i 1600 dolarů. Musela jsem proto hledat bydlení s předstihem. První ubytování jsem našla přes Facebook, ale bylo mimo kampus. Po dvou měsících jsem zjistila, že se to nevyplatí, tak jsem si našla jiné bydlení poblíž.

Na jakém výzkumu jste se na Havaji podílela?

Výzkum se týkal využití odpadních látek z potravinářství pro kultivaci mikrořas. V Česku se věnuji mikrořasám a sinicím z nutričního pohledu. Zjišťuji, jak ze zbytků potravin ještě něco vytěžit, protože řasy dokážou přijímat živiny z různých médií. Výzkum z Havaje ještě není publikovaný, ale vyšly nám moc pěkné výsledky. Měla jsem ještě jednu roli: navázat spolupráci v rámci projektu, kde jsme se věnovali problematice mikroplastů. Zejména na Havaji jsou plasty velké téma. Odebírala jsem vzorky z pláží, které pak putovaly do Česka.

Jak velký problém mikroplasty na Havaji představují?

Bylo to dobře vidět na plážích, hlavně na návětrné straně. Jdete po nádherné pláži a úplně všude jsou barevné kousky

plastů. Nejvíce tím trpí mořští živočichové, ale dopad to má i na mikroorganismy žijící v oceánu.

Jak se liší univerzita na Havaji oproti MENDELU?

Kampus havajské univerzity mi přišel starší, ale v laboratořích měli velmi dobré vybavení a nové přístroje. Od Česka se určitě liší zkouškové období. Mají zkouškové jeden týden, my se tady stresujeme minimálně tři týdny. Navíc mají dedikovanou místnost, kde sedí někdo, kdo vám vysvětlí danou látku, když ji nechápete. Můžete si také zahrát na PlayStationu, zajít si zdarma pro kávu, snacky, čaj nebo limču, a dokonce tam byla i masáž pro studující. Přišlo mi úsměvné, že naše zkouškové je „drtím se, drtím se, drtím se“ a tam je to „pohoda, zajdu se ještě odreagovat“. Ale nelze to srovnávat, protože my máme školství zdarma a oni si všechno platí, mnohdy si na to berou i půjčky.

Jak jste trávila čas na Havaji?

Většinu času jsem trávila v laboratoři. Všechny cíle, co jsem chtěla splnit, jsem si stanovila sama. Když se rozjel můj výzkum, byla jsem v laboratoři od dubna do konce června každý den, i o víkendech, protože experimenty nepočkají. V červenci jsem měla 10 dní volno. Když jsem měla čas o víkendu nebo odpoledne, chodila jsem na hiky, které jsou tam absolutně bezkonkurenční. Výhoda je, že tam nejsou žádní jedovatí hadi ani pavouci, takže člověk si to může užít sám a nemusí se bát, že se mu něco stane.

Co vás na havajské přírodě oslovilo nejvíc?

Výhledy. Když vylezete na nějaký kopec, vidíte oceán a jeho různé odstíny modré

barvy. Nebo naopak, když jste někde v pralese, tak odstíny zelené a zpívající ptáci. Je to jak v Jurském parku, Hunger Games nebo jiném filmu, který se tam natáčel. Překvapilo mě, jak brzy byla tma, a že i na Havaji je potřeba si vzít svetr či mikinu.

Jaký máte nejlepší zážitek?

Viděla jsem ve volné přírodě mořské želvy. To bylo wow! A byla jsem na ranči, kde se natáčel Jurský park, a měla jsem možnost projet ranč na koni. To byl vždy můj sen.

Jaká další zajímavá místa jste navštívila?

Zajímavé místo byla surfařská pláž North Shore, kde jsem viděla ty želvy, byl to takový okružní zájezd pro turisty. Potom Lanikai Beach, tam je krásný hike. V Honolulu jsem navštívila bývalou královskou rezidenci. Prohlídka mě velmi oslovila, protože až tam jsem zjistila, jaká je historie Havaje. Vůbec jsem netušila, jakým způsobem se Havaj stala součástí Spojených států amerických. Byla tam místnost, kde byla vězněna poslední královna, ukázka, jaké psala dopisy a jak ji donutili kapitulovat a předat ostrovy USA.

„Na havajské přírodě mě nejvíc oslovily výhledy.

Když vylezete na nějaký kopec, vidíte oceán a jeho různé odstíny modré barvy,“ říká Michaela.

Když jste byla na plážích, stihla jste i surfovat?

Nezasurfovala jsem si, bála jsem se žraloků. A bylo to oprávněné, protože jednoho surfaře žralok úplně roztrhal zrovna v době, kdy jsem tam byla. Byl to záchranář, který tam žil. Neustále tam byly alert zprávy, že i na nejznámější turistické pláži Waikiki jsou žraloci, a že lidi mají být opatrní.

Zažila jste ještě něco podobně nebezpečného?

Zažila jsem své první zemětřesení, protože na druhém ostrově, Big Islandu, je aktivní sopka. Byla jsem tam teprve druhý týden, seděla v kanceláři a najednou se všechno začalo třást. A pak jsem viděla ve zprávách, že vlna otřesů došla až na náš ostrov. Ale nebylo to nic hrozného.

Ovlivnil vás pobyt na Havaji osobně nebo i akademicky?

V obou sférách mě to osamostatnilo. Byla jsem půl roku sama v cizí zemi, musela jsem si všechno zařídit a nemohla jsem se spolehnout na nikoho jiného než na sebe. V tomhle mě to určitě posunulo. Naučila jsem se sama experiment nadesignovat a myslet na všechno, co je potřeba.

Doporučila byste studujícím, aby šli do něčeho podobného?

Ano, určitě. Myslím, že to stálo za to, a já bych do toho šla znovu. Možná bych jen pár věcí udělala jinak.

A co by to bylo?

Už bych se tolik některými věcmi nestresovala, protože ono to vždycky nějak dopadne.

Michaela Durďáková (29) Pochází ze Starého Města pod Sněžníkem.

Studuje doktorské studium Biologická chemie na AF.

Loni absolvovala šestiměsíční stáž v Honolulu na University of Hawai‘i at Mānoa, kde se věnovala výzkumu využití odpadních látek z potravinářství pro kultivaci řas a sinic.

hospodářství

se má učit poutavěji, projekt

BioEra+ jde příkladem

Evropské univerzity chtějí o biohospodářství učit efektivněji. I proto vyučující a studující Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií spolupracovali na projektu BioEra+, který se zabýval cirkulární ekonomikou a jehož součástí byl kurz zahrnující dvoutýdenní program na Tenerife i v Brně. Kromě Mendelovy univerzity v Brně se na projektu podílely také vysoké školy z Portugalska, Španělska a Polska.

TEXT: Renáta Prucklová

FOTO: archiv Radky Redlichové

Biohospodářství je zásadní pro udržitelný rozvoj Evropy, ne vždy jsou ale lekce s ním spojené efektivní a poutavé. Právě potřeba posílit metodiku výuky v této oblasti dala vzniknout mezinárodnímu projektu BioEra+, na němž spolupracovali výzkumníci, výzkumnice a studující Mendelovy univerzity v Brně. Ekonomické části projektu se věnovali Radka Redlichová a Vojtěch Tamáš, k tématu využití zdrojů z pohledu biologicko-ekologického přispívali také výzkumníci a výzkumnice zabývající se lesy a půdou. „Téma udržitelnosti je s projektem pevně svázané. Řešili jsme například, jakým způsobem aplikovat principy cirkulární ekonomiky, jejíž součástí je bioekonomika, tedy využívání přírodních zdrojů. Obecně je ale cirkulární ekonomika o efektivním využití různých zdrojů a materiálů, například i plastů, v rámci celého výrobně-spotřebitelského řetězce,“ přibližuje projekt ekonomka Radka Redlichová.

Vedle MENDELU na projektu spolupracovala Zemědělská univerzita v polském Krakově, Univerzita La Laguna na španělských Kanárských ostrovech a portugalský Polytechnický institut v Beja. Mezinárodní spolupráce tak vyžadovala kooperaci všech stran, řešitelé a řešitelky projektu spolu komunikovali převážně v online prostoru, setkali se ale i osobně například v Portugalsku nebo právě v Brně.

Přímý přenos na trase

Brno–Tenerife

Hlavním výstupem projektu BioEra+ byl čtrnáctidenní kurz pro studující a vyučující. Zapojené fakulty čtyř zmíněných

univerzit uspořádaly na účast v kurzu výběrové řízení, k dispozici měly pro své studující šest míst. Výuka probíhala prezenčně i online. Účastníci a účastnice ze Španělska a Portugalska přijeli na Mendelovu univerzitu v Brně, naopak studující z brněnské a polské vysoké školy odcestovali na čtrnáct dnů na španělské Kanárské ostrovy, konkrétně

Účastníci a účastnice kurzu z Česka a Polska na Tenerife komunikovali se španělskými a portugalskými kolegy a kolegyněmi v Brně přes videohovory.

na Tenerife. Jednotlivé části kurzu se vyučovaly právě v moravské metropoli nebo na ostrově omývaném vodami Atlantiku, podle toho, kde se nacházeli odborníci či odbornice na jednotlivá témata. Ostatním zúčastněným byly přenášeny živě online, nabitý harmonogram tak musel počítat i s časovým posunem, jelikož na Tenerife je o jednu hodinu méně.

„Kurz tvořilo devět tematických celků, každý z nich měl v rámci cirkularity jiné zaměření. Šlo o moduly soustředěné na využití zdrojů, udržitelnost, socio-ekonomické systémy, primární produkci, odpadové hospodářství, biotechnologie nebo třeba o modul zaměřený na obchod a spotřebitele,“ vyjmenovává Redlichová. Z modulů si studující odnesli například znalost cílů udržitelného rozvoje a schopnost argumentovat o jejich důležitosti, také si osvojili kompetenci být šetrní k životnímu prostředí, tolerantní a angažovaní. Lekce ale nebyly tvořené pouze přednáškami, měly i svoji praktickou část, během níž si studenti a studentky vyzkoušeli různé aktivizační metody.

Studující nadchly pestré přednášky

Ze zpětné vazby studujících vyplývá, že byli s průběhem kurzu spokojení, a kromě příjemného pobytu si z ostrova věčného jara odvezli také cenné zkušenosti. „Projekt mi dal lepší vhled do bioekonomiky, o kterou se teď už více zajímám, a dostal jsem díky tomu i nabídky na spolupráci. Líbila se mi přednáška slečny z Polska o projektu udržitelnosti ve výrobě, na kterém spolupracovala s Izraelem. Jednalo se o ekonomické a zároveň environmentální téma. Také jsem se rád podíval do země, kde jsem dříve nebyl, a mohl jsem poznat nové lidi,“ uvedl účastník kurzu, student Vojtěch Hlavačka. Pozitivní ohlasy sdílela i studentka Anna Palusková. „Projekty, které nám vyučující se zaujetím představili, mi přišly nápadité. Obecně jsem si užila hezké prostředí i výlety, celkově to

Radka Redlichová byla řešitelkou projektu BioEra+ a zároveň lektorkou modulu o socio-ekonomickém systému.

byl moc příjemný pobyt,“ doplnila ke čtrnácti dnům na Tenerife Palusková.

Další spolupráci vycházející z projektu BioEra+ navázala Mendelova univerzita v Brně se Zemědělskou univerzitou v Krakově. Jedná se o projekt BioMaster, který se shodně s tím mateřským zabývá výukou v oblasti bioekonomiky. Výstupem z něj je publikace s názvem The Circular Bioeconomy: Institutional And Production Perspectives vydaná

prestižním nakladatelstvím Routledge. Kniha využívá interdisciplinárního přístupu, vznikla tak díky spolupráci odborníků a odbornic z oblasti ekonomie, managementu, agronomie, biotechnologie, chemie a pedagogiky, kteří poukazují na vzájemnou závislost ekonomiky, společnosti a přírodního prostředí.

Studující na španělské univerzitě La Laguna pracovali také ve skupinách. Komunikace probíhala v anglickém jazyce.

Studentské

výjezdy do zahraničí přináší zážitky, zkušenosti i nová přátelství

Tři studenti a tři studentky vyjeli v rámci svých studií do různých koutů světa. S čím se na cestách potkali? Jaké dojmy si dovezli zpátky domů?

A doporučili by vyjet v rámci studia i ostatním?

Jiří Jelínek

Estonsko, Tartu

Lesní inženýrství, Lesnická a dřevařská fakulta

Vrátil jsem se nadšený, s kopou skvělých zážitků a kontaktů na nové kamarády z různých koutů Evropy. Získal jsem sebevědomí v mluvené angličtině a znalosti programu, ve kterém aktuálně zpracovávám diplomovou práci. Oceňuji před startem rozvrhové výuky univerzitou zorganizovaný Orientation week, díky kterému jsem se dozvěděl podrobnosti o studiu, seznámil se s prostředím kampusu i města a navázal první přátelství při teambuildingových aktivitách. Nadchla mě výborná exkurze do univerzitních lesů Järvselja, kde nám vyučující působivou formou představil unikátní ekosystém rašeliniště. Překvapila mě ohleduplnost tamních řidičů, kteří brzdili už sto metrů před přechodem. Člověk se cítil bezpečně. Zaujalo mě důsledné zálohování PET lahví a hliníkových plechovek. Jedním z vrcholů Erasmu byl výjezd do Laponska, kdy jsme se po pobytu v sauně koupali v Severním ledovém oceánu na severním cípu Norska.

Petra Kokešová Švédsko, Falun

Aplikovaná pedagogická studia, Institut celoživotního vzdělávání

Nejvíce mě překvapilo, jaký klid ve Švédsku panuje. Švédi mají rádi pořádek a pravidla, a co více, opravdu je všichni dodržují. Díky tomu tam téměř nikdy nevznikají stresové nebo vypjaté situace. Nejvíce jsem tento smysl pro pořádek vnímala na švédských silnicích, kde je zodpovědnost opravdu na prvním místě.

Vyjet na několik měsíců do jiné země člověka neuvěřitelně osobnostně posune. Být součástí vzdělávacího systému v jedné z nejprogresivnějších zemí světa pro mě byla úžasná inspirativní zkušenost do budoucího studijního i pracovního života. Za největší přínos však považuji to, kolik skvělých kamarádů z různých koutů světa jsem tam potkala. Erasmus je podle mě skvělá příležitost, jak najít sám sebe, poznat nové kultury a vytvořit si přátelství, která člověka budou provázet celý život.

Martin Demovič Slovinsko, Maribor

Zpracovatelské technologie a kvalita potravin, Zahradnická fakulta

Můj pobyt na Slovinsku v rámci programu Erasmus byl jedinečnou příležitostí nahlédnout do kultury této země, která rozhodně stojí za objevování. I když jde o menší národ, Slovinci mají co nabídnout – ať už z pohledu turismu, historie, nebo kulturního bohatství. Zároveň mě tato zkušenost utvrdila v tom, že rozhodnutí studovat na MENDELU bylo správné.

Z Erasmu jsem si odnesl nejen množství krásných zážitků a nových přátelství, ale i základní znalost slovinského jazyka, kterou jsme si osvojovali v rámci univerzitního kurzu. Tato zkušenost mi otevřela nové obzory a posílila můj vztah k mezinárodnímu studiu.

Pavel Crha Řecko, Chania

Mezinárodní teritoriální studia, Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Nejpříjemnějším překvapením pro mě byla vstřícnost místních obyvatel a jejich ochota pomoci. Bylo také velice zajímavé dozvědět se, jakým způsobem se udržují starověké památky na jednom z turisticky nejnavštěvovanějších ostrovů v Evropě, a to přímo od experta z praxe.

Měl jsem možnost pracovat týden na projektu pod záštitou Evropské studentské unie (ESU).

Ve finální fázi projektu proběhla simulace zasedání OSN.

Naším úkolem bylo zastupovat přidělenou členskou zemi a domluvit se společnými silami na 10 nových společných cílech, a to i přes obrovské rozdíly v preferencích rozvoje každého státu. Po několika hodinách debatování a dohadování jsme přece jen dokázali dojít ke splnění tohoto náročného úkolu, což pro mě byla velice cenná zkušenost.

Kateřina Hanáková Thajsko, provincie Chiang Rai

Otevřená informatika, Provozně ekonomická fakulta

Nejvíce mě překvapila místní doprava na skútru. Běžně na nich jezdí celé rodiny, včetně malých dětí, často bez helmy, v žabkách a někdy i se zvířaty. Navíc je běžné nechávat skútry zaparkované s klíčky v zapalování. Ohromila mě také laskavost místních – když jsem onemocněla, strávili se mnou celý den v nemocnici a přinesli mi domů jídlo, pití i léky.

Nejvíce jsem si užila úchvatnou přírodu, vynikající jídlo a přátelskou atmosféru. Díky slunečnému počasí jsou zde ideální podmínky pro relaxaci u bazénu nebo na pláži.

Veronika Pirochtová Nikaragua, Kukra Hill

Technologie potravin, Agronomická fakulta

Překvapil mě úplně jiný styl života, rozdíl je třeba v bezpečnosti. Na silnici nás zastavila ozbrojená kontrola, jestli něco nepřevážíme, ale jinak nikdo nic neřeší. Jezdí se bez pásu a na korbách aut sedělo i deset lidí. Měla jsem možnost vycestovat i do odlehlejší vesnice, kde bylo jen několik chatek, suchý záchod a lidé tam žijí s málem. Měli třeba pochytaných a svázaných 10 vodních želv na jídlo. Musejí dělat i nehezké věci, aby přežili.

V Nikaragui jsem sbírala vzorky pro diplomovou práci, ve které se věnuji fermentaci kávy. Navštívili jsme tři kávové plantáže a jejich majitele. Dozvěděli jsme se třeba, že největší peníze se pohybují až na burze. Plantážníci, kteří mají tu nejtěžší práci, z toho moc nemají, což byl pro mě velký reality check. Podobný výjezd bych určitě doporučila, protože diplomová práce pak člověka baví více.

Stockholm Junior Water Prize motivuje mladé k vědecké

práci a inovativnímu myšlení

Každý rok soutěží tisíce středoškoláků a středoškolaček z více než čtyřiceti zemí světa o titul Stockholm Junior Water Prize, který získá autor či autorka nejlepší vědecké práce zaměřené na udržitelné využití vody. V klání je zastoupena i Česká republika. V roce 2022 totiž Mendelova univerzita v Brně uspořádala první ročník národního kola mezinárodní soutěže a propojila tak české středoškoláky a středoškolačky zajímající se o témata vody a udržitelnosti se zbytkem světa.

TEXT: Tereza Pospíchalová

FOTO: AVC MENDELU, archiv Magdaleny Darii Vaverkové

Vítězové a vítězky národního kola postupují do mezinárodního kola, které se tradičně koná na konci srpna ve Stockholmu v rámci Světového týdne vody. Finálové projekty hodnotí porota složená z mezinárodních odborníků a odbornic na oblast vody a udržitelnosti. Slavnostní finále pořádá Švédsko už od roku 1997 a absolutnímu vítězi či vítězce předává cenu patronka soutěže švédská korunní princezna Viktorie. „Byla to skvělá zkušenost. Obdivuji všechny účastníky, každý investoval nemalé úsilí a tisíce hodin do realizace svých projektů. Na jednom místě jsem měl možnost setkat se s řadou úzce zaměřených a nadějných nadšenců a prodiskutovat i ty nejdetailnější otázky. Za celou soutěžní komunitu jsem velmi vděčný, od mezinárodního kola jsme zůstali v kontaktu a i teď, když už je soutěž dávno za námi, si aktivně píšeme a vzájemně se obohacujeme,“ přibližuje Tadeáš Fryčák, vítěz národního kola 2024.

Odborná porota je významnou

oporou

Odborná porota národního kola se skládá z odborníků a odbornic z oblastí hydrologie, hydrobiologie, krajinné ekologie či environmentalistiky. Každoroční porotkyní je i Magdalena Daria Vaverková, která se ve své vědecké práci zaměřuje na hodnocení vlivu antropogenní činnosti na životní prostředí a širší kontext antropocénu. Právě ona doprovázela vítěze posledního národního kola na cestě do Stockholmu. „Mezinárodní kolo soutěže bylo velmi inspirativní a přínosné. Bylo fascinující sledovat, jak mladí vědci a vědkyně z různých koutů světa přistupují k problematice vody a udržitelnosti. Soutěž poskytla skvělou platformu pro sdílení inovativních řešení a zároveň zdůraznila význam mezinárodní spolupráce při řešení globálních

výzev. Je skvělé vidět, jak se mladí lidé s nadšením zapojují do hledání řešení aktuálních problémů a jak jejich práce mohou mít reálný dopad na společnost,“ hodnotí vědkyně.

Velmi významná je pro soutěžící i zpětná vazba poroty, která je v rámci mezinárodního kola složená z odborníků a odbornic z univerzit z celého světa. „Díky konstruktivní zpětné vazbě jsem si odnesl nápady a podněty, jak svůj projekt vylepšit a posunout dále. Také mi byl nabídnut doporučující dopis od profesorky z renomované americké vědecké instituce, za což jsem velmi vděčný, jelikož se plánuji hlásit na magisterské studium právě do USA, kde je doporučením z amerických institucí přikládána vysoká váha. Třešničkou na dortu bylo následně setkání s laureátem Stockholm Junior Water Prize,“ popisuje Fryčák.

Soutěž otevírá dveře dalším možnostem

V průběhu let se ze spousty nápadů, které začaly jako projekty Stockholm Junior Water Prize, staly zajímavé inovace, jež pomohly zlepšit životy mnoha lidí. „Soutěž motivuje mladé k vědecké práci a inovativnímu myšlení. Umožňuje jim rozvíjet analytické a prezentační dovednosti, získat zpětnou vazbu od odborníků a setkat se s vrstevníky, kteří sdílejí podobné zájmy. Mnohé projekty mají reálný potenciál přispět k řešení environmentálních problémů, což dodává soutěži skutečný dopad. Podporuje vědecké myšlení, ale také otevírá dveře k dalším možnostem – ať už jde o profesní růst, mezinárodní spolupráci, nebo praktickou realizaci inovací,“ přibližuje Vaverková.

Podle ní se v průběhu let kvalita přihlašovaných prací výrazně zvýšila. „Zatímco dříve se objevovaly spíše náhodně zvolené projekty související s vodou, dnes studující své práce cíleně přizpůsobují specifikům soutěže. Je vidět, že se informace o soutěži v České republice více rozšířily, což vede k lepší přípravě zúčastněných a vyšší úrovni prezentací,“ hodnotí porotkyně.

Vědecká práce nekončí

Tadeáš Fryčák ve svém výzkumu i nadále pokračuje. Společně s kolegy z Univerzity Palackého v Olomouci pracuje na navazujícím grantovém projektu, jehož cílem je kvantifikovat vliv napadení rostlin háďátkem řepným na růst kořenových systémů. „Opět zde zastávám úlohu vývoje algoritmů počítačového

vidění. Dále pracujeme i na další, pro mě třetí, publikaci do impaktovaného žurnálu,“ nastiňuje.

Právě téma vítězného projektu v soutěži jej pomohlo nasměrovat při výběru oboru studia na vysoké škole. „I když jsem již na začátku střední školy měl dlouhodobý hluboký zájem o technologie, stále jsem tíhl k jiným oborům, jako je biologie či chemie. Až díky několikaleté práci na projektu, zkušenostem z vědecké komunity a znalostem nabytým rešerší jsem si uvědomil, že informatika je to, co mě zajímá nejvíce. Avšak nikoli klasická informatika pro informatiky, nýbrž právě její aplikace do zmiňovaných oborů. Z tohoto důvodu jsem si nakonec vybral studijní obor Computer Science and Engineering na Technische Universiteit Delft v Nizozemsku, špičkové evropské vysoké škole,“ uvádí Fryčák.

Root Tracker

Národní kolo soutěže Stockholm Junior Water Prize 2024 vyhrál Tadeáš Fryčák se softwarem Root Tracker, který sám naprogramoval. Program slouží k plně automatickému zpracování dat při zkoumání růstu kořenových systémů. Biologové, kteří zkoumají účinky různých chemických látek na kořenové systémy za zvýšených stresových podmínek, díky němu ušetří každý den několik hodin manuální práce. Root Tracker používají od ledna 2023 biologové a bioložky na Univerzitě Palackého, program otestovali už na několika tisících obrázků.

Studentka FRRMS: Do Afriky dovezla školní pomůcky, místní jí darovali kozu

Africké tance, štiplavý kouř a koza v kufru. Tak začala měsíční stáž studentky FRRMS Elišky Boudné v Sierra Leone, kde pomáhá zefektivnit výuku matematiky. Před odjezdem uspořádala na MENDELU sbírku školních pomůcek a do toho pomáhá neziskovým organizacím v Thajsku. Jak se k těmto aktivitám dostala, co ji v Africe nejvíce překvapilo a jaké má rady pro ty, kteří by chtěli zažít podobné dobrodružství?

TEXT: Kateřina Červíková

FOTO: archiv Elišky Boudné a AVC

V Sierra Leone jsi teprve pár dní a místní ti už darovali kozu. Jak se to stalo?

Když jsme se chystali navštívit první školu, dali jsme jim o tom dopředu vědět. Příjezd cizince je pro místní velká událost a připravili si pro nás tradiční oslavu a tance. Očekávalo se, že budu tančit s nimi, a tak jsem se snažila zapojit, jak to jen šlo. Byla to obrovská slavnost – všichni se se mnou fotili a oblékli mě do tradičního oblečení. Pak už jsme se chystali odjet. Sedli jsme do auta, když se najednou z kufru ozvalo zamečení. V tu chvíli jsem zjistila, že mi dali kozu. Prý je to ale velké vyjádření respektu, takže si toho moc vážím. Naštěstí jsme další školy dopředu neinformovali, takže se sice tancovalo, ale další kozu jsem nedostala.

Co přesně v Sierra Leone děláš?

Pracuji tady přes americkou neziskovou organizaci World Possible, která pomáhá místním dětem s přístupem k digitálním vzdělávacím materiálům. Školám poskytla notebooky a děti se na nich učí přibližně dvě hodiny denně matematiku na platformě Khan Academy, která jim umožňuje procvičování různých úloh. Mým úkolem je zjistit, jak výuku zefektivnit. Sleduji například, jaké lekce jsou pro děti nebo vyučující problematické a proč tomu tak je. Moje práce je spíše takový začátek, na který může někdo další navázat.

Před odjezdem jsi zorganizovala sbírku školních potřeb. Jak tě to napadlo a jaký měla ohlas?

Na FRRMS občas sbírky probíhají, a tak mě napadlo, že když jedu do Afriky a budu pracovat ve vzdělávání, mohla bych dětem něco užitečného přivézt. Domluvila jsem se s fakultou a sbírku jsme spustili před Vánoci. Popravdě mě překvapilo, jak velký ohlas měla! Sešlo se opravdu hodně věcí: propisky, sešity, pravítka, kalkulačky… Prostě věci, které má doma skoro každý, a už je nepotřebuje. Nejtěžší věci jsem nakonec musela

Sierra Leone je přímořský stát v západní Africe. Má rozlohu jako Česko, šest milionů obyvatel a Eliška ji popisuje jako „energickou“.

Koza je teď u Eliščiných afrických sousedů. Kromě ní dostala i slepici. „Je to prý více, než kdyby mi dali peníze,“ vysvětluje.

vyřadit, protože už by se mi nevešly do zavazadel. Měla jsem velký kufr a batoh a tři čtvrtiny zabíraly věci ze sbírky. Po příjezdu jsem pomůcky rozdělila na čtyři části a rozvezla je do škol. Místní lidé mají radost, že za nimi někdo přijel a zajímá se o ně, je opravdu hezké to sledovat.

Jak se ti v zemi zatím líbí?

Překvapilo tě něco?

Ještě si tady zvykám. Nejen na vedro, je to celkově hodně jiné prostředí. Lidé jsou tu velmi temperamentní, všichni se se všemi baví, pořád se něco děje. Jakmile má někdo problém, zapojí se celá komunita. Navíc se mi zase „poštěstilo“ přijet v takzvané kouřové sezóně. To je doba, kdy farmáři kolektivně vypalují pole jako součást tradičního zemědělství. Bohužel to způsobuje obrovské znečištění ovzduší a všude je hustý kouř, takže si ani nemohu vyvětrat. Už se mi to stalo během předchozího pobytu v Thajsku, kde se kvůli tomu dokonce rušily i některé vyučovací hodiny.

Neměla jsi před odjezdem nějaké obavy nebo předsudky?

Nebála jsem se. Cítila jsem se docela jistě, protože jsem věděla, že tu budu mít zázemí. Americká neziskovka, přes kterou jsem přijela, v Sierra Leone působí dlouhodobě, takže jsem měla určitou jistotu, že to tu bude zorganizované a bezpečné. Byli jsme v kontaktu už asi půl roku před mým příjezdem. Pravidelně jsme si volali, domlouvali, co budu dělat,

co je potřeba vědět před cestou, a dostala jsem spoustu užitečných informací. Navíc jsem se předem spojila i s několika místními, takže jsem si dokázala docela dobře představit, co mě čeká.

Jak ses k práci pro neziskové organizace vlastně dostala? Šlo to postupně. Když se člověk učí o rozvojových tématech, přirozeně začne hledat způsoby, jak se zapojit do činností, které dávají smysl. Moje první zkušenost byla přes Evropský sbor solidarity. Vyjela jsem na dobrovolnickou stáž do Rumunska, kde jsem se věnovala neformální výuce. Už předtím jsem ale plánovala cestu do Thajska, původně jen kvůli studiu a cestování. Tehdy mě vůbec nenapadlo, že budu v kontaktu s neziskovkami. Během pobytu v Thajsku jsem si našla organizaci World Possible a napsala e-mail, zda by bylo možné navázat spolupráci. Přiblížila jsem lidem z organizace své studium i zkušenosti, a nakonec jsem se dostala sem, do Sierra Leone.

Říkáš, že do Thajska jsi jela na studijní pobyt. Jak ses dostala do kontaktu s tamními neziskovkami?

Ano, jela jsem na jeden semestr na univerzitu. Protože jsem ale chtěla pobyt využít naplno, rozhodla jsem se sbírat data pro svou bakalářskou práci. Vybrala jsem si téma přístup ke vzdělání pro horské kmeny v Thajsku, kde

Eliška Boudná

budu popisovat, jaké překážky musí tyto komunity překonávat, aby děti z nich měly možnost vzdělání. Původně jsem chtěla dělat rozhovory se školami, kam tyto děti docházejí. V době, kdy jsem ale v Thajsku byla, měly zrovna prázdniny. Spojila jsem se proto s neziskovými organizacemi, které tyto děti podporují. To se nakonec ukázalo i jako lepší řešení, protože tyto organizace měly daleko lepší přehled o celé situaci.

Ty jsi ale s neziskovkami nedělala pouze rozhovory, rozhodla ses jim pomoct. V čem tvá pomoc spočívá?

Zjistila jsem, že tyto organizace často mají velmi omezené zdroje a nedostatečnou státní podporu. Protože dělají opravdu skvělou práci a pomáhají dětem, které nemají snadný přístup ke vzdělání, chtěla jsem je trochu zviditelnit. Natočila jsem videa, která jsou nyní na sociálních sítích FRRMS. Cílem bylo, aby se o jejich existenci dozvědělo více lidí a mohli je podpořit. Nevím, kolik peněz se zatím vybralo, ale i když to bude pár korun, má to smysl. Když jsem lidem z těchto neziskovek napsala, že o nich vyšlo video na jejich podporu, měli z toho opravdu velkou radost.

Co bys poradila studujícím, kteří by chtěli dělat něco podobného?

Nebojte se napsat e-mail! Když vás zaujme nějaká organizace, oslovte ji, i když si nejste jistí, jestli vám odpoví. Také je dobré se připomínat. Když nepřijde odpověď, zkuste to znovu. Hlavní je nebát se udělat první krok. Navíc ne každý musí hned odjet do zahraničí. Po návratu si chci v Česku najít práci v neziskovém sektoru a myslím si, že pokud někdo nechce vyjet a posílat peníze, určitě dává smysl zaměřit se na Česko, kde je spousta příležitostí, jak pomáhat.

Je jí 22 let. Pochází z Březiny v Moravském krasu. Studuje bakalářský program Mezinárodní teritoriální studia na Fakultě regionálního rozvoje a mezinárodních studií.

Doktorát studuje zároveň v Česku i USA. Zásadní je najít si čas i na sebe

Dominik Svoboda, student třetího ročníku doktorského programu na Provozně ekonomické fakultě, momentálně žije ve dvou akademických světech na opačných stranách Atlantiku. Vedle kombinovaného doktorského studia na Ústavu financí a účetnictví PEF

MENDELU zároveň studuje i prestižní Ph.D. program na University of Memphis ve státě Tennessee.

TEXT: Vojtěch Pospíšil

FOTO: archiv Dominika Svobody

Ve své akademické práci se specializuje na problematiku kapitálových trhů a informační asymetrie. „Klíčovou inspirací je pro mě vedoucí mé dizertační práce profesor Hanousek. Jeho přístup k výzkumu mě motivoval ponořit se hlouběji do témat, která mě fascinují. Při práci na našich projektech mi doporučil zaměřit se na specifické datové zdroje, které jsou v USA lépe dostupné a často i klíčové pro detailnější výzkum,“ popisuje Svoboda, jak dospěl k rozhodnutí vyrazit do USA. University of Memphis má totiž nejen přístup k unikátním datům, ale také poskytuje ideální prostředí pro rozvoj mladých výzkumníků a výzkumnic. „Když jsem si uvědomil, jak velký potenciál by studium v USA mohlo mít pro můj akademický i osobní růst, bylo rozhodnutí jasné. Byla to příležitost, kterou jsem si nemohl nechat ujít,“ říká doktorand.

USA

vnímám jako

svůj současný domov

Americké univerzity mají s přijímáním zahraničních studujících bohaté zkušenosti a poskytují jim proto komplexní podporu při vyřizování administrativních formalit. „Specializovaná oddělení na univerzitách pomáhají s každým krokem – od víz přes zdravotní pojištění až po otevření

bankovního účtu,“ vysvětluje Svoboda. Přesto nebyl přechod na studium v USA snadný. „Nejtěžší bylo uvědomit si, že to není jen krátkodobý pobyt, ale rozhodnutí, které přináší výzvy i jedinečné příležitosti. V Česku jsem nechal celou rodinu a spoustu věcí, které byly součástí mého života. Rozhodl jsem se přestěhovat natrvalo a dnes vnímám Ameriku jako svůj současný domov,“ přiznává.

Na Ústavu financí a účetnictví přešel na kombinovanou formu studia, aby se mohl naplno věnovat výzkumu v Memphisu. Díky podpoře týmu se mu daří skloubit obě studia. Rád by také navázal užší spolupráci s výzkumníky a výzkumnicemi v zahraničí a v Česku. „Vnímám to jako skvělou příležitost podpořit výzkum, který se v Brně vede. Zároveň bych rád usnadnil českým studujícím cestu ke studiu nebo výzkumným příležitostem v USA,“ přiznává.

Jedním z kroků, který usnadnil Dominiku Svobodovi cestu za doktorátem na University of Tennessee, byla systematická příprava na výzkum už během magisterského studia na Ústavu financí a účetnictví. „V Česku se studující při psaní diplomové práce seznamují s vědeckými metodami, analýzou dat a akademickým psaním, což jim poskytuje pevný základ pro další vědeckou kariéru. Jsem přesvědčen, že evropský vzdělávací systém, jaký PEFka nabízí, díky svému důrazu na propojení teorie a praxe dokáže skvěle připravit studující na mezinárodní akademické prostředí,“ hodnotí.

Klíčové je umět hledat

nové

Doktorské programy v USA jsou navrženy tak, aby co nejvíce podporovaly studující v jejich výzkumu. Univerzity dbají na to, aby studenti a studentky měli dostatek času na akademickou práci, přístup ke kvalitním zdrojům a možnost pracovat pod odborným vedením. Cílem je umožnit studujícím co nejvíce rozvíjet jejich výzkumné projekty. „Na University of Memphis mám velmi silnou akademickou podporu v kombinaci s pozitivním tlakem na kvalitu mé práce a neustálý

růst. Zároveň je zde běžné spolupracovat nejen se svým hlavním vedoucím, ale také s několika dalšími odborníky či odbornicemi z různých oblastí. Díky tomu mohu rozvíjet nejen svou dizertační práci, ale zároveň mám možnost zapojit se do dalších mezioborových projektů, což je v akademickém prostředí jedinečné,“ hodnotí pozitivně Svoboda.

Zájemcům a zájemkyním o doktorské studium v USA Dominik radí, aby byli otevření změnám, nebáli se přizpůsobit směr svého výzkumu a aktivně komunikovali se svými školícími. „Ne vždy jde

všechno podle plánu. Klíčové je umět se přizpůsobit a hledat nové cesty,“ říká. Zároveň zdůrazňuje, že úspěch nespočívá jen v akademických výsledcích – stejně důležité je zdraví a psychická pohoda. Pravidelný pohyb, kvalitní spánek a vyvážená strava jsou podle něj základem dlouhodobého úspěchu. „Doktorské studium může být vyčerpávající. Proto je zásadní najít si čas na sebe,“ dodává. Americké kampusy proto nabízejí řadu možností, jak se odreagovat, od sportovních aktivit až po různé společenské události.

„Na University of Memphis mám velmi silnou akademickou podporu v kombinaci s pozitivním tlakem na kvalitu mé práce a neustálého růstu. Zároveň je zde běžné spolupracovat nejen se svým hlavním vedoucím, ale také s několika dalšími odborníky či odbornicemi z různých oblastí.

MENDELU Ph.D. talent

MENDELU Ph.D. talent je dvoukolová soutěž o doplňková talentová stipendia pro studenty a studentky doktorských programů. Studující, kteří se do soutěže přihlásí, prezentují svůj vědecko-výzkumný záměr v angličtině a v relativně krátkém čase tak, aby zaujali hodnoticí komisi. Do druhého kola soutěže letos postoupilo deset doktorandů a doktorandek, do finále se probojovala polovina z nich.

Magdalena Malásková Ústav chemie a biochemie (AF)

„Zabývám se vývojem nanočástic, které by mohly pomoci zlepšit léčbu otravy organofosfáty. To jsou toxické látky, které mohou vážně poškodit nervový systém tím, že zablokují důležitý enzym acetylcholinesterázu. Současná léčba využívá takzvané oximy, které tento enzym obnovují, ale problémem je, že se špatně dostávají do mozku kvůli jeho přirozené ochranné hematoencefalické bariéře. Proto pracuji na využití lipidových nanočástic s pevným jádrem, které mohou oximy enkapsulovat a pomoci jim lépe proniknout do mozku. Tím by se zvýšila účinnost léčby, prodloužil účinek léčiva a zároveň snížily vedlejší účinky.“

Ester Maráková Ústav chemie a biochemie (AF)

„Ve své práci se zabývám vývojem pokročilých lipidových nanočástic pro léčbu rakoviny. V současné době se věnuji designu a vývoji enzymatických nanorobotů, což jsou speciální nanočástice, které nejenže dopraví cytostatika do nádoru, ale zároveň mají na svém povrchu připevněné různé enzymy. Tyto enzymy fungují jako miniaturní motory, které nanoroboty pohání. Ti se díky enzymatickému pohonu dokážou dostat do nádorových buněk rychleji než klasické nanočástice.“

Rostislav Berezjuk Ústav nauky o dřevě a dřevařských technologií (LDF)

„Ve své práci se zabývám využitím

CT skenování dřeva pro potřeby třídění kulatiny a výsledného řeziva. Cílem je návrh modelů založených na CT snímcích a akustických vlastnostech kmenů, pomocí kterých by bylo možné ještě před samotným zpracováním kmenů odhadnout mechanické vlastnosti produktů – řeziva.“

Nora Witkovská Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat (AF)

„Ve své práci se zaměřuji na hledání alternativ, které by zmírnily problém antibiotické rezistence v humánní i veterinární medicíně. Soustředím se na vývoj nových antimikrobiálních látek, které mohou pomoci v boji proti infekcím způsobeným multirezistentními patogeny, jako je zlatý stafylokok. Ve veterinární sféře představuje tento patogen závažný problém zejména u dojnic, kterým způsobuje zánět mléčné žlázy. Využitím inovativních nanomateriálů usiluji o narušení obtížně léčitelných bakteriálních biofilmů, což je fyzická bariéra produkovaná bakteriemi, a zlepšení účinnosti léčby těchto chronických infekcí.“

Pavla Přinosilová

Mendeleum – ústav genetiky (ZF)

„Ve své práci se zabývám mikropropagací olivovníků metodou in vitro. Ve sterilním prostředí laminárního boxu pracuji se skalpelem a pinzetou, pomocí kterých rozřezávám rostlinu na jednotlivé části a ty následně přenáším na kultivační médium. Olivovníky přirozeně rostou velmi pomalu, a právě mikropropagace umožňuje jejich rychlejší množení při zachování genetické jednotnosti. Nicméně jejich růst v in vitro podmínkách závisí na fytohormonu zeatinu, který je velmi drahý. V současnosti zkoumám, zda by určité nanočástice mohly nahradit část zeatinu v kultivačním médiu, a přitom zachovat optimální růst rostlin.“

Profesor August Bayer představuje jednu z nejvýraznějších osobností československé vědy období první republiky. Na lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně založil Dendrologický ústav, v univerzitních lesích výjimečné Arboretum Křtiny i nynější Botanickou zahradu a arboretum v kampusu MENDELU. Život této mimořádné osobnosti předčasně ukončila v roce 1942 smrt v koncentračním táboře Mauthausen.

TEXT: Monika Pevná

FOTO: archiv MENDELU

Dendrologický ústav, předchůdce dnešního Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, se pod dvacetiletým vedením Augusta Bayera proměnil v jedno z nejlépe vybavených vědecko-pedagogických pracovišť v republice. Postupně zde vybudoval laboratoře, dílnu, knihovnu či sestavil unikátní herbáře. „Chodba ústavu je plná sbírek přírodnin, o kterých se traduje, že je profesor přivezl ze svých cest. Částečně je to pravda, i když zejména u plodů a semen tropických rostlin je jejich původ spíše záhadou, ale jisté vysvětlení nám dává studium archivních materiálů,“ podělil se o svá zjištění

v archivu MENDELU vedoucí ústavu Petr Maděra. „Od roku 1926 bylo navázáno pravidelné spojení výměnné s 240 ústavy, korporacemi, botanickými zahradami a arborety ve všech kulturních státech, vydává se index seminum a pečuje se o výměnu semen, plodů, rostlin a jejich exsikátů, čímž byl získán bohatý materiál jak dendrologický, tak i všeobecně botanický,“ připojuje důkaz.

Za poznáním není žádná cesta daleká

To nevylučuje skutečnost, že řadu přírodnin August Bayer nashromáždil osobně během svých četných cest. V životopise sepsaném k žádosti o jmenování honorovaným docentem své zahraniční cesty shrnul takto: „R. 1906 v Norsku a Švédsku i na ostrově Bornholmu… R. 1910 na ostrovech Kvarnerského zálivu, na pobřeží Dalmácie a při jezerech chorvatských… R. 1911 v Anglii studoval po 2 měsíce v Botanické zahradě v Kew a v museích londýnských, shlédl

také musea a vědecké ústavy hollandské. R. 1912 pokračoval ve studiích… na Korsice…, navštívil pak jižní Francii za účelem seznání kultur vinných a morušových v Provenci a na dolní Rhoně i obilních kultur v sev. Itálii (Piemoně). R. 1913 cestoval v Alpách a navštívil vědecké ústavy a musea švýcarská.“

„Od roku 1926 podnikl zájezdy do Anglie a Skotska, do různých oblastí Francie, Švýcarska, Jugoslávie, Bulharska, Rakouska a věnoval se studiu botanických zahrad v Kew, Leydenu, Krakově, studiu arboreta v Les Barres

a zahradnického oboru při univerzitě ve Varšavě. A konečně pracoval i na biologické stanici ve Villefranche,“ vypichuje Maděra pozdější zahraniční cesty Augusta Bayera.

V archivu Mendelovy univerzity v Brně jsou uchovány i zajímavosti o financování těchto cest. „O podporu svých cest často žádal Ministerstvo školství a národní osvěty. V roce 1929 například obdržel dva tisíce korun československých jako jednorázovou podporu pro účast na sjezdu Société Forestiere de France – Comté a na něj navazující studijní cestu,“ poznamenává Petr Maděra a pro představu citoval z dopisu adresovaného profesoru Bayerovi: „Uvedená částka bude Vám vyplacena rektorátní pokladnou po srážce kolku dle stupnice II. na nekolkovanou kvitanci. Přijetím podpory zavazujete se, že se zúčastníte činně sjezdového jednání, ohlásíte se písemně na velvyslanectví republiky Československé v Paříži a předložíte ministerstvu nejpozději do 1. října 1929 písemnou zprávu o své účasti na sjezdu a výsledku své studijní cesty.“

Profesor Bayer kritický

Podobnou finanční podporu obdržel i na účast na mezinárodním lesnickém kongresu v Římě v roce 1926. Dochovala se obsáhlá třístránková cestovní zpráva, ve které Bayer nešetří kritikou k organizaci akce. Zvláštní odstavec věnoval hodnocení mezinárodní dřevařské výstavy v Miláně, na niž zamířil z Říma: „… tato ‚mezinárodní výstava‘ byla nepatrnou expozicí z několika států, zřejmě narychlo sehnanou bez plánů, soustavy a přípravy. V jediném pavilonu, nevhodném prostorou a osvětlením, byly rozloženy v koutech exposice, z nichž jen některé (Polsko) byly jakž takž vypraveny, jiné chudostí a nesoustavností vzbuzovaly dojem trapný. Exposice československá zarážela jak chudostí, tak neúpravou, odřeným materiálem a zcela nemožným umístěním v temném koutu za rohem a sloupem. Lze plným právem nazvati faux pas, že taková bezvýznamnost jako milánská exposice (strojů na zpracování dřeva vůbec nebylo!) mohla býti ohlašována ve spojení s vědecky založeným kongresem. V náhradu za milánskou

výstavu prohlédl jsem královský rozsáhlý park v Monze a přičleněné lesní kultury, v okolí Milána pak zemědělské plantáže.“

Rodí se skvost mezi arborety

Zřejmě i inspirace získaná návštěvami řady arboret a botanických zahrad v zahraničí vyústila v založení Arboreta Křtiny v lesích Mendelovy univerzity v roce 1928 a o deset let později Botanické zahrady a arboreta v univerzitním kampusu.

V arboretech byl postupně shromažďován rozsáhlý sortiment rostlin. Sadební materiál pocházel hlavně ze zahrady Dendrologické společnosti v Průhonicích, která tehdy obhospodařovala sbírky značné vědecké hodnoty. Mnoho cenných dřevin ale dovezl profesor Bayer i ze svých studijních cest po Evropě. „Přivezl například smrk ztepilý z Nord Capu, z nejsevernější hranice jeho rozšíření. Tento exemplář ještě stále roste na břehu rybníka v Arboretu Křtiny. Profesor hojně využíval i vlastní výpěstky ze semen, která získal výměnou, a to z celého světa. Na hlavním palouku křtinského arboreta dodnes můžeme vidět například pajehličník přeslenitý, nejstarší a největší exemplář svého druhu v Česku, dále cedr atlaský nebo kryptomerie japonské. V Botanické zahradě a arboretu Mendelovy univerzity v Brně se dochoval z Bayerových výpěstků například ořešák v horní části původního arboreta. S Bayerovými stromy se ale můžeme potkat ještě i dnes v areálu univerzity. Konkrétně se jedná o řadu mohutných borovic podél cesty k menze nebo o bohužel chřadnoucí borovici ohebnou poblíž Lesnické a dřevařské fakulty,“ vyjmenovává stále živé památky na Augusta Bayera vedoucí Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie Petr Maděra.

Život vynikajícího vědce a vizionáře předčasně ukončily události 2. světové války. V předvečer Štědrého dne roku 1941 byl zatčen gestapem a zanedlouho na to, 23. 2. 1942, zemřel v koncentračním táboře Mauthausen.

Kariérní den se letos koná už po desáté

V dubnu se na MENDELU koná jubilejní už desátý ročník celouniverzitní akce, která má za cíl propojit studující se zástupci regionálních, národních i nadnárodních firem. Získané kontakty jim pomáhají otevřít cestu k budoucímu profesnímu uplatnění.

Nový doktorský program na FRRMS

Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií otevírá svůj první doktorský program Rozvoj venkovských regionů. První uchazeči a uchazečky nastoupí v září 2025. Studijní program se zaměřuje na udržitelný rozvoj a podporu venkovských oblastí.

PEF oslaví výročí postavení budovy

K příležitosti 20 let od získání ceny Stavba roku 2005 se Provozně ekonomická fakulta otevře veřejnosti. V rámci festivalu Open House zpřístupní veřejnosti střešní terasu a nabídne komentovanou prohlídku budovy vedenou architektem Janem Chlupem.

Množárenské centrum podpoří výuku školkařství

Zahradnická fakulta rozšířila výukové zázemí o množárenské centrum vybavené inteligentními technologiemi. Umožňuje řízení závlah a přihnojování, regulaci mikroklimatických podmínek i ekologickou cirkulaci vody. Využijí ho hlavně studující profesního programu Školkařství.

Polapení blecháče bobřího

Výzkumný tým LDF objevil v srsti mrtvého bobra raritu – blecháče bobřího! Těžko dohledatelný hmyz s tělem okolo dvou milimetrů žije v srsti živých nebo čerstvě mrtvých bobrů. Blecháči nasávají maz produkovaný tukovými žlázami, který slouží k impregnaci srsti hostitelů.

Degustační soutěž piv na Agronomické fakultě

Celkem 67 pivovarů ze čtyř zemí se zúčastnilo degustační soutěže Czech Beer Star. Poprvé se letos konala v prostorách univerzitního pivovaru Johann. Třicet odborníků a odbornic hodnotilo vzorky podobně jako u vinařských soutěží. Nejúspěšnější byl pivovar Choceň s.r.o.

HEROES představuje

revoluci ve vzdělávání

a udržitelnosti

Projekt HEROES propojuje devět evropských univerzit s cílem posílit regionální odolnost a přinést inovace do vzdělávání a výzkumu. Spojení akademických institucí umožňuje studujícím i vědcům a vědkyním přístup k unikátním příležitostem a podporuje udržitelný rozvoj napříč Evropou.

TEXT: Zdeňka Hladilová

FOTO: archiv MENDELU

HEROES je více než jen akademická iniciativa. Projekt podpořený programem Erasmus+ spojuje devět univerzit z Belgie, České republiky, Dánska, Finska, Německa, Litvy, Nizozemska, Portugalska a Švédska. Společně vytvářejí mezinárodní kampus zaměřený na inovativní vzdělávání, výzkum a praktické aplikace v oblasti udržitelnosti.

„Projekt klade důraz na propojení akademické sféry s reálným světem. Studující získávají přístup k novým studijním programům, společným diplomům a možnostem mezinárodní mobility. Studující i pedagogičtí a vědečtí pracovníci a pracovnice spolupracují na výzkumu a projektech zaměřených

na regionální odolnost a ekologické výzvy. Virtuální kampus a digitální technologie umožňují neustálé vzdělávání a šíření inovací,“ přibližuje Lukáš Kala, vedoucí Oddělení mezinárodních vztahů a internacionalizace.

MENDELU jako klíčový partner HEROES přispívá odbornými znalostmi v oblasti krajinného managementu, cirkulární ekonomiky a potravinové bezpečnosti. Díky špičkovým laboratořím a výzkumným prostorám univerzita přináší praktické řešení pro efektivní využívání přírodních zdrojů. HEROES je krokem k udržitelnější budoucnosti pro všechny.

Mobilita a spolupráce na MENDELU

Erasmus+:

Vyjíždějící studenti

Výjezdy studentů MENDELU na studijní pobyty a praktické stáže do institucí v EU. Zájem o Erasmus+ roste! Letos vede Řecko a Španělsko. Nově propagujeme výjezdy přímo ve výuce a automatizujeme stipendia v UIS.

Bilaterální dohody

Erasmus+: Kreditová mobilita

Projekty mobilit se zeměmi mimo EU. Díky schváleným projektům přijímáme studenty a zaměstnance z celého světa, nejvíce z Balkánu, Gruzie a Izraele.

Erasmus+

KA2 projekty

Podpora mezinárodní spolupráci nejen v mobilitě, ale i v projektech spolupráce a dalších typech projektů Erasmus+ (Jean Monnet, Capacity Building, Erasmus Mundus).

Erasmus+:

Přijíždějící studenti

Každý semestr vítáme kolem 200 zahraničních studentů, nejvíce ze Španělska a Francie. Podporu mají od OMVI, ESN i v rámci Welcome Weeku, kde se seznamují s Brnem a českou kulturou.

Studijní výjezdy a stáže do zemí mimo Evropu. Rekordní zájem o studium v USA, Koreji a na Novém Zélandu! Populární jsou stáže v jihovýchodní Asii a Africe.

BIP (Blended Intensive Programme)

Erasmus+: Zaměstnanci

Podpora profesního rozvoje i jazykového vzdělávání zaměstnanců MENDELU. Výjezdy jsou krátkodobé na maximálně 5 dnů. Lze se ucházet o výukový pobyt nebo školení. Nejběžnějším typem výjezdů jsou školení.

Každoročně organizujeme 6–9 krátkodobých intenzivních programů, které kombinují fyzickou a vituální složku. Letos jich máme šest! Studenti a zaměstnanci mohou vyjet i na BIPy partnerských univerzit.

CEEPUS

MENDELU je zapojena do 13 sítí regionální spolupráce ve střední a jihovýchodní Evropě. Oblíbené destinace jsou Rakousko a Polsko pro studenty, Srbsko pro zaměstnance.

www.mendelu.cz