(PŘE)ČTI KNIHOVNU, LÉTO 2022

ČERVENEC, SRPEN 2022

(PŘE)ČTI KNIHOVNU

OFICIÁLNÍ OBČASNÍK KNIHOVNY KYJOV

NAJDETE V TOMTO VYDÁNÍ SETKÁNÍ MORAVSKÝCH LITERÁTŮ (KNIHOVNA ROHATEC) ROZHOVOR S LENKOU CHALUPOVOU KNIŽNÍ TIPY PRÁZDNINOVÉ PAMĚŤOVKY KLUB KNIHOMOLŮ: WEB PRO VŠECHNY MILOVNÍKY KNIH TIPY NA AUDIOKNIHY ROZHOVOR S JANOU PONCAROVOU POZNEJ SVÉHO KNIHOVNÍKA SVĚT KNIHY ROUZHOUPANÉ KYJOVSKO PŘIPRAVUJEME NA PODZIM

MILÍ ČTENÁŘI, léto, to je pro většinu z nás především období dovolené. Čas, který si užíváme zejména díky tomu, že všechno najednou trochu zvolní. I my sami pak přestáváme spěchat, hnát se za tím, co všechno by ještě mělo být hotové a s radostí si užíváme dny volna tak, jak o tom (dost často) většinu zbývajícího období v roce sníme.

I pro knihovníky je léto takové. Doba, kdy ustanou akce, které se konají během celého školního roku, protože knihovna a její činnost je v tomto podobná školám a ten největší „frmol“ je u nás od září do června.

Snažíme se sestavit pro vás vždy obsahem zajímavé číslo občasníku, aktuálně již třetí, které vždy najdete i v elektronické verzi na našich webových stránkách.

Tam jsou k dispozici i předchozí čísla. Snad se nám podaří i tímto číslem přinést něco, co bude pro vás zajímavé a čtivé a u čeho budete moci v pohodlí domova, zahrady nebo třeba právě na dovolené relaxovat. Přáli bychom si, aby si tu každý z vás našel něco, co se mu zalíbí, a abyste pokaždé našli cestu do knihovny. Ať už za účelem vypůjčení knihy nebo třeba návštěvy některé z mnoha akcí, které pro vás během roku pořádáme.

VAŠE KNIHOVNA

ODDĚLENÍ PRO DOSPĚLÉ A ODDĚLENÍ STUDOVNA-ČÍTÁRNA BUDOU UZAVŘENY 4. - 8. ČERVENCE DĚTSKÉ ODDĚLENÍ UZAVŘENO 4.-15. ČERVENCE

ČERVENEC, SRPEN 2022

PÍŠU, TEDY JSEM LKAH A SOUČASNÍ AUTOŘI V OBECNÍ KNIHOVNĚ ROHATEC AUTOR ČLÁNKU: MARTINA HRADILOVÁ

Ve středu, 25. května se od 17.00 hodin uskutečnilo vzpomínkové setkání v OBECNÍ KNIHOVNĚ ROHATEC. Akce proběhla také za podpory Městské knihovny Hodonín.

Původním záměrem bylo především připomenout historii a činnost LITERÁRNÍHO KRUHU AUTORŮ HODONÍNSKA, který byl činný od roku 1986. Tehdy jej založil pan Jan Kropáč za podpory tehdejšího ředitele DOMU KULTURY HODONÍN, Stanislava Pěnčíka. Při této příležitosti jsme pozvali i autory, kteří nemají s původním „kruhem“ nic společného i ty, kteří tvoří aktuální moderní tvorbu: hodonínskou tvůrčí skupinu HAČTE! Prvotní myšlenka uspořádat společnou literární akci s knihovnou v Rohatci vznikla s ohledem na úžasné venkovní prostory Komunitního centra — to je součástí Obecní knihovny Rohatec, která sídlí v budově bývalé školy a prošla rekonstrukcí.

Další podnět byl, že bychom rádi podpořili spolupráci knihoven bez ohledu na jejich velikost. Pak už stačilo tyto dva body rozvíjet a trefit se na správnou notu tím, co konkrétně za literární akci by to mělo být.

LITERÁRNÍ KRUH AUTORŮ HODONÍNSKA nám do toho velice dobře zapadl. Především proto, že v původním kruhu nebyli lidé jen z Hodonína či Kyjova, ale díky vycházejícímu almanachu Rozmarýn z 90. let víme, že se zde objevovali osobnosti i z Rohatce a další okolních vesnic: Vracova, Ratíškovic, ale také třeba z Dambořic, Násedlovic, Nenkovic, Lanžhota atd.

AKCI DOPLNILA BOHATÁ SBÍRKA SBORNÍKŮ, ALMANACHŮ A VYDANÝCH KNIH REGIONÁLNÍCH AUTORŮ, KTEROU VE VELKÉ MÍŘE ZAPŮJČIL STANISLAV HRADIL

PETRA LACKOVÁ, VEDOUCÍ SPOLUPRACUJÍCÍ KNIHOVNY ROHATEC, MARTINA HRADILOVÁ, MĚSTSKÁ KNIHOVNA KYJOV

Kde jinde tedy realizovat takovouto sešlost, než právě na pomezí Hodonína a Kyjova?

K tomu Rohatec přímo vybízel.

Navíc se nám dostalo velmi vstřícného jednání ze stran obce, co se týká realizace samotného večera.

Původní členy LKAH doplňovali pak především současní literáti, moderní tvorbu demonstrovala Hodonínská tvůrčí skupina HAČTE! a přizváni byli i regionální autoři ze slovenské strany. Teď ale hezky postupně.

Jak už to bývá, větru a dešti poručit neumíme, a tak bylo již od rána jasné, že naše původní vize pro poetické posezení pod širým nebem se konat nebude.

Nedalo se tedy jinak a pořádání akce jsme na konec přeci jenom museli přesunout do vnitřních prostor knihovny. Naštěstí jsme při plánování mysleli i na tzv. „mokrou variantu“ a věděli jsme, že se i do konferenčního sálku snadno vejdeme.

ČERVENEC, SRPEN 2022

VOL. 29

PÍŠU, TEDY JSEM...

LKAH A SOUČASNÍ AUTOŘI V ROHATECKÉ KNIHOVNĚ Oficiální začátek setkání byl v 17:00, avšak už po čtvrté hodině začali přicházet první hosté. A začalo i trochu zběsilé seznamování ;) Kdo je kdo, kde se tu vzal a proč vlastně přišel. Velkou radost jsme měli především z hojné účasti pozvaných hostů — z původního LKAH můžeme zmínit alespoň některá jména jako Stanislav Hradil, Vlaďka Klimecká, Naďa Horáková, Jiří Hubáček, Michal Oliva či Juraj Jordán Dovala.

Pokud byste se o původním spolku chtěli dozvědět více, na stránkách knihovny najdete v elektronické podobě sborník, který k této události vyšel. V knihovně je pak k dispozici stále ještě pár tištěných výtisků.

Tam je ve stručnosti popsána historie LKAH. Velkou radost nám udělala účast také pana Jana Kuxe, který v 90. letech stál právě za tištěním sborníku pro potřeby spolku a od nějž jsme se také odrazili při přípravě toho aktuálního.

LKAH později navázal spoupráci se slovenskými autory. Slovenskou stranu na literárním setkání reprezentoval pan Laco Špánik a Vlado Petrovič, který již dlouhá léta společně se spisovatelkou Jarmilou Moosovou pravidelně pořádá letní literární festival PO STRANÁCH MORAVY.

Nezapomněli jsme však ani na další regionální autory a přizvali jsme pana Dušana Neničku z Kyjova. Tomu letos vyšla první básnická sbírka. Mimo jiné však dlouhodobě přispívá do časopisu Malovaný kraj.

Pozvání přijala také paní Alexandra Stušková, která má na svém kontě několik biografických knih známých osobností a aktuálně pracuje pro Městskou knihovnu Hodonín.

Dalšími hosty literárního podvečera byli zástupci o něco mladší generace a trochu i modernějšího pojetí literatury jako takové — tvůrčí skupina HAČTE! (Hodonínské autorské čtení) jejíž stálou členskou základnu tvoří Stanislav Klín, Lukáš Ivánek, Kristýna Hájková, Eliška Cetkovská a Petr Vaculovič.

Významnou podporu představují Dušan Slačka a Daniela Andršová. My jsme se potkali se Stanislavem, Eliškou a Lukášem.

Určitě jsme neobsáhli v tomto večeru vše, co bychom rádi a v povídání a vzpomínání nás bohužel limitoval zejména čas. Osobností i let, na které by se dalo takto vzpomínat tam bylo více než dost.

Jsme velmi rádi, že se nám podařilo toto setkání uspořádat, že se sešlo tolik regionálních autorů nejenom z Moravy, ale i ze Slovenska a hlavně jsme vděční za to, že se po dlouhé době mohli potkat ti, kteří o sobě jíž léta nevěděli.

Díky všem, kteří se podíleli na spolupráci, organizaci a pomoci při přípravě této události.

ČERVENEC, SRPEN 2022

VOL. 29

LENKA CHALUPOVÁ: ŽENA SE SMYSLEM PRO NEČEKANÉ KONCE AUTORKY ROZHOVORU: MARTINA HRADILOVÁ, LENKA CHALUPOVÁ

První knížku Lenky Chalupové jsem do ruky vzala začátkem roku 2021. Udělala na mě tak velký dojem, že jsem se během roku stihla pročíst až k novince PÁTÉ JABLKO, která vyšla letos v březnu. Přesto, že se autorčiny příběhy žánrově odlišují – psychologické romány, detektivky, historické příběhy - jednu věc mají společnou. Zcela jistě budete závěrem překvapeni.

Lenka Chalupová se narodila 4. 2. 1973 v Přerově a svému rodnému městu zůstala věrná.

Dosud v něm stále žije i pracuje. Vystudovala Střední průmyslovou školu strojní v Přerově a žurnalistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. Pracovala jako redaktorka v týdeníku Nové Přerovsko, v Přerovském deníku, v časopisu Sedmička i v Televizi Přerov. V současné době působí jako tisková mluvčí Přerova. Je vdaná a má syna a dceru. Ve volném čase kromě psaní ráda čte, poslouchá hudbu, zajde si do divadla nebo na film a má zálibu v historii a výtvarném umění. V březnu letošního roku vyšla autorce už jedenáctá kniha. Její knihy jsou si v mnohém podobné, většinou zasazené právě do prostředí Přerovska, a přesto má každá něco, čím je naprosto jedinečná.

Kdy jste vlastně začala psát? Bylo prvotním cílem psát, nebo se psaním živit? Nejste spisovatelka na volné noze, je to lepší nebo horší? Je pravda, že psaním se tak úplně uživit nedá?

Píšu vlastně od dětství. Už jako malá holka jsem měla potřebu si všechno zaznamenat na papír, vyráběla jsem si vlastní knihy i s ilustracemi a snila o tom, že jednou – až budou velká – vydám „opravdovou“ knihu. Cesta k mému snu byla ale klikatější. Nedostala jsem se na střední školu podle svých představ, takže jsem musela – ač humanitně zaměřená – jít studovat strojní průmyslovku. Teprve pak jsem se dostala přes konkurz do týdeníku Nové Přerovsko, začala studovat žurnalistiku a ve svých osmnácti letech napsala svou první knihu Lásky za školou, která bohudík zůstala v šuplíku. Po ní následovala ještě další nevydaná kniha a teprve až třetí napsanou jsem nabídla vydavatelství. V té době jsem měla lehce přes třicet, doma dvě malé děti a psaním jsem se bavila na rodičovské dovolené.

Knihou Neříkej mi vůbec nic začal můj start do literárního světa. To byl rok 2004, od té doby jsem vydala dalších deset knih.

V době, kdy vyšla knížka „Neříkej mi vůbec nic“ mi bylo 15 a hned na mě dýchl duch devadesátek, protože knihu vydalo nakladatelství ERIKA, zaměřující se především na romány pro dívky. Nemáte třeba Vy jako autorka chuť knihu vydat znovu, aby měla nový kabátek? Aby to čtenáři/ky nebrali jako prvoplánový románek pro holky? Nebo je pro Vás spíš dobře, že je taková, protože se tím vlastně odlišuje od těch ostatních? Nejenom vzhledem, ale trochu i svým obsahem.

Přiznávám, že já už se dnes k této knize moc neznám. Byla to prvotina, dnes už bych si takové téma k psaní nevybrala. Od té doby jsem ušla v životě kus cesty, a to by mělo být na tvorbě znát – myslím, že i je :) Nechci se už vracet ke starým knihám a dávat jim novou tvář, toužím vymýšlet nové příběhy. Dnes mě baví psát psychologické příběhy s detektivní zápletkou, anebo romány, které stojí na reálných základech určité doby.

Aktuálně mě těší zpracovávat čtyřicátá a padesátá léta, brzy bych ráda zabrousila i do šedesátých let.

ČERVENEC, SRPEN 2022

VOL. 29

Už v roce 2009 vyšla další kniha s názvem Vosí hnízda. Ta je opravdu z jiného soudku.

Byl to záměr, nebo prostě přišla zrovna inspirace na toto téma? Jak vůbec tato knížka vznikla? Téma sekty, manipulace a únosy lidí, to je od první knížky docela skok.

Cílem bylo napsat příběh s detektivní zápletkou. V té době rezonoval případ sekty, která si říkala Imanuelité a jejím duchovním vůdcem byl zeť herečky Mileny Dvorské. Říkala jsem si, že příběh komunity, která si žije podle svých vlastních pravidel a zasahuje do životů jiných lidí, bych ráda dostala do knihy. Tak vznikla Vosí hnízda – sekta, jejíž představitelé unášeli lidi, s nimiž měli své plány…

Jako další bych zmínila knížku Pomněnkové matky z roku 2014, věnovanou rodičům, jejichž děti zmizely beze stopy. Název odkazuje na 25. květen, oficiálně „Mezinárodní den pohřešovaných dětí“, který je přezdíván na tzv. „Pomněnkový den“. Proč právě toto téma pro další knihu?

Když jsem pracovala jako redaktorka v deníku, setkala jsem se postupně se dvěma matkami, kterým se ztratily děti – jedna byla z Přerova, druhá z Hranic. Prožívala jsem s nimi jejich hrůzu a děsila se, že by se něco takového stalo mně… Nedokázala jsem si ani představit hloubku jejich bolu, hrůzy a zoufalství. Věděla jsem, že matkám, kterým se ztratilo dítě, se říká pomněnkové, a zároveň jsem si byla vědoma, že česká veřejnost moc neví o dni, který je jejich připomínkou. Ani se vlastně neví, že symbolem toho dne je pomněnka, která říká: „nezapomeň na mě“. Rozhodla jsem se proto v knize vystihnout prožitky matek, kterým se ztratily děti a ony po nich pátrají. Předmluvu ke knize mi napsala prezidentka Nadace naše dítě Zuzana Baudyšová, knihu jsem měla možnost prezentovat v pořadu Sama doma České televize – a toto všechno mě dostalo do většího podvědomí čtenářů. Kniha byla úspěšná, rychle se vyprodala, dělal se dotisk a vydavatelství Čas mě zařadilo do seznamu svých kmenových autorů.

Nemůžu nevzpomenout také knihu Začátek.

Tentokrát se jedná o povídky, ale řekla bych hodně netradičního obsahu. Jsou temné, skoro až děsivé, nikoliv po „duchařské“ stránce, spíš psychologicky. Připomněly mi tvorbu autorky Viktorie Hanišové (povídková kniha Dlouhá trať). Znáte tuto její knihu? Zajímalo by mě, kde se vezme původní motiv k takto psychologicky náročné, ale propracované knize?

Když jsem chtěla napsat knihu povídek, tak mě vydavatel odrazoval. Říkal, že povídky se moc dobře neprodávají. Ale nakonec kývl a dostala jsem volnou ruku.

Ano, kniha Začátek přináší povídky tak trochu hrubšího zrna… ale čtenářsky byly, troufám si říct, příznivě hodnocené.

Všechny povídky propojuje postava psycholožky Vandy Berkové, která vlastně vypráví příběhy svých klientů – lidí mnohdy vyšinutých, zvláštních, podivínských až nebezpečných. Povídají jí o svých problémech a ona je vrací na začátek jejich potíží – většinou tedy do dětství. To bylo podstatou… ukázat, kam až mohou vést staré škrábance na lidské duši. A ano, vím, že některé moje knihy čtenáři přirovnávají k dílům Viktorie Hanišové. Četla jsem od ní zatím jen Houbařku a moc se mi líbila, na další její knihy se chystám.

ČERVENEC, SRPEN 2022

Abych se taky dostala k novince…

Kniha Páté jablko vyšla letos v březnu.

Máte z vydání každé knihy stejnou radost?

Mám z ní obrovskou radost, pořád se na ni dívám, očichávám si ji, listuji. Každé své knižní dítě mám ráda, ale to čerstvě narozené je pak mým favoritem – hřeje se v mém srdci na výsluní až do chvíle, než mi vyjde další kniha.

Těší mě, když vidím, že po pár dnech na trhu má na Databázi knih hodnocení 95 procent, nesmírně si toho vážím. Ale zároveň to přijímám s pokorou a vděkem – vím, že může přijít den, kdy už nenapíšu nic, protože to třeba nepůjde. Zatím si to ale neumím představit, příběhů v mé hlavě rezonuje a tancuje spousta.

Podle ukázky mi kniha stylově připomíná tu předcházející – Kyselé třešně (vyšla v roce 2020). Mají k sobě ty knihy opravdu stylově blízko? Je při psaní jednodušší opírat se o reálné události, nebo si celý příběh vymyslet podle svého?

Kyselé třešně se odehrávají v letech 1944 a 1945 v Přerově a v blízké vesnici Lověšice. Kousek od ní je kopec zvaný Švédské šance, na kterém se krátce po konci války stala tragédie – masakr karpatských Němců slovenskými vojáky.

VOL. 29

Při psaní knihy jsem o této pohnuté válečné a poválečné době mluvila s pamětníky, listovala kronikami i dobovým tiskem. Vůbec jsem nečekala, že román bude mít takový ohlas, do dvou měsíců byl celý náklad vyprodán a dělal se dotisk. Proto jsem se rozhodla pokračovat v obdobném duchu a napsala Páté jablko – kniha se odehrává v letech 1946 až 1950 v Přerově a v blízké vesnici Předmostí. Příběh pojednává o sadařích, kteří po Vítězném únoru přišli o svou ovocnou zahradu a domnívali se, že jde o největší křivdu, kterou mohli zažít – vždyť jejich sad obdělávalo několik generací rodu a úrodná hanácká půda pro ně byla takřka posvátná!

Jenže pak přišla nečekaná osudová rána, proti které byla všechna dosavadní příkoří nicotná.

Také tady jsem se inspirovala kronikami a povídala si s pamětníky, kteří v té době v Předmostí žili. A jestli je při psaní lehčí opírat se o reálné události? Zdánlivě ano, i je to lákavější a dobrodružnější, ale taky to může být zrádné. Proto jsem obě poslední knihy dala ještě ve formě rukopisu číst třem historikům, abychom vyladili případné nesrovnalosti.

Teď trochu osobní otázka. Vždycky si říkám, že když píšete, určitě už nemáte čas na čtení.

Jak to je? Máte jako spisovatelka čas číst? A pokud ano, co si Vy sama ráda přečtete?

Jasně, čtu strašně moc ráda, miluji ty chvíle, kdy se nořím do příběhů. Nejraději mám knihy současných českých spisovatelek, čtu je ráda a samozřejmě se občas nevyhnu porovnávání…

Nebo si přemýšlím, jak bych tu dějovou linku vedla já, anebo jakou formu psaní bych volila.

Normálně bych se na konci zeptala, co dalšího chystáte. Vám teď ale nová knihy vyšla. Proto by mne zajímalo, jestli si dáte od psaní chvíli volno, nebo se rovnou pouštíte do přípravy dalšího titulu?

Kniha Páté jablko prošla 29. března slavnostním křtem, a tak se pomalu pouštím do přípravy na další knihu. Už se na to moc těším, ráda bych zase zabrousila do historie, konkrétně do padesátých a šedesátých let minulého století.

WW

ALUP H C A K N E W .L

O V A .C Z

rozhovor byl autorizován fotografie: archiv autorky

ČERVENEC, SRPEN 2022

VOL. 29

KNIŽNÍ TIPY „Cizincem ve vlastní zemi. Románový debut známé novinářky.“ V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude.

Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře?

Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala…

ZDROJ: AŽ UVIDÍŠ MOŘE | ALBATROSMEDIA.CZ. ALBATROSMEDIA.CZ - KNIHY, INTERNETOVÉ KNIHKUPECTVÍ | ALBATROSMEDIA.CZ [ONLINE]. COPYRIGHT © ALBATROSMEDIA.CZ, ALBATROS MEDIA A.S. [CIT. 03.06.2022]. DOSTUPNÉ Z: HTTPS://WWW.ALBATROSMEDIA.CZ/TITULY/80853121/AZUVIDIS-MORE/?GCLID=CJ0KCQJW4UAUBHC8ARISANUUDJWXZQFCAB4C1B8ZJH34SVUIK9QYZJI6NPAYHYFVQYDHBC0J_N9US4AATBBEALW_WCB

Baltimore, 70. léta. Čtrnáctiletá Mary Jane ráda vaří s matkou, zpívá v kostelním sboru a těší se z výběru těch nejlepších broadwayských muzikálů, který si její rodina předplácí. Coby stydlivá zakřiknutá knihomolka má radost, když se jí podaří získat letní brigádu jako chůva v rodině místního doktora.

Počestná práce, jak říká její matka, v počestném domě. Zvenčí dům počestně opravdu vypadá, ale uvnitř panuje doslova i přeneseně chaos: všude harampádí, dveře polepené samolepkami vyzývajícími k odvolání prezidenta Richarda Nixona, k večeři cereálie a donáškové jídlo z restaurace. A co je ještě horší (kdyby o tom věděla Mary Janeina matka, což neví), doktor je psychiatr a celé léto si vyhradil na důležitou práci: pomáhá jedné slavné rockové hvězdě s odvykací léčbou.

Týden poté, co Mary Jane nastoupí do rodiny jako chůva, se rocker do domu nastěhuje i s manželkou, proslulou herečkou.

Jak léto ubíhá, Mary Jane seznámí svou novou domácnost s nažehleným oblečením a pravidelnými večeřemi a na oplátku dostane jízdenku do liberálního světa sexu, drog a rock’n’rollu (nemluvě o skupinové terapii). Chycená mezi životním stylem, který znala, a budoucností, o níž si teprve teď uvědomila, že je vůbec možná, Mary Jane s příchodem září získá úplně novou představu o tom, co od života chce a jakým člověkem hodlá být.

ZDROJ: MARY JANE - NAKLADATELSTVÍ JOTA. NAKLADATELSTVÍ JOTA [ONLINE]. COPYRIGHT © 2022, VŠECHNY PRÁVA VYHRAZENA, [CIT. 03.06.2022]. DOSTUPNÉ Z: HTTPS://WWW.JOTA.CZ/MARY-JANE

Magdaléna má ráda les, mech, kapradiny, různé odstíny zelené barvy, zvířecí stopy a parůžky. Nesnáší svoje nemožné jméno, chovatelský kroužek, kde „vězní“ zvířata, a učitelku přírodopisu, protože ta její nadstandardní zájem o určité oblasti přírodopisu považuje za provokaci.

Ale hlavně Magdaléna nenávidí parazity, hálky na listech stromů a raky.

Proč? Protože její maminka je nemocná. Silný příběh dívky, která se musí vyrovnávat se situací, kdy do úzkého rodinného kruhu zasáhne nemoc a otřese zdánlivými jistotami jako zemětřesení. Díky vřelému humoru a pevným vztahům mezi nejbližšími se podaří vyžehlit i Mojenčiny hodně „telecí“ nápady. Olga Stehlíková má cit pro přesné odměření emocí, její příběh své čtenáře pevně lapí, citově zaangažuje, ale nevydírá. Navíc je tak nabitý zajímavostmi z říše zvířat, rostlin a stromů, že zatoužíte listovat encyklopediemi a bloumat lesem s očima navrch hlavy.

ČERVENEC, SRPEN 2022

PRÁZDNINOVÉ PAMĚŤOVKY PŘIPRAVILA: MGR. ZUZANA JURKOVIČOVÁ

Na prázdniny pro vás máme hned několik úkolů. Prvním z nich jsou anagramy názvů měst a vy tak můžete hledat ČESKÁ A EVROPSKÁ MĚSTA. Druhá část je věnována optickým klamům. Tak do toho! Řešení anagramů najdete na konci časopisu.

ČÁST I.: ANAGRAMY ČÁST II.: OPTICKÉ KLAMY

ZDROJE: OPTICKÉKLAMY.CZ - HOME. OPTICKÉKLAMY.CZ - HOME [ONLINE]. COPYRIGHT © 2017 VŠECHNA PRÁVA VYHRAZENA [CIT. 06.06.2022]. DOSTUPNÉ Z: HTTP://OPTICKEKLAMY.CZ/

Harpa Ímř Otoik Noberu Lezpň Vratabalis Žípřa Ňakod Lihjava Línerb Otravas Nobr Budviceojě

ČERVENEC, SRPEN 2022

VOL. 29

KLUB KNIHOMOLŮ: WEB PRO VŠECHNY MILOVNÍKY KNIH AUTORKY ROZHOVORU: MARTINA HRADILOVÁ, ALENA BADINOVÁ

Webové stránky s názvem KLUB KNIHOMOLŮ jsou určeny všem milovníkům knih.

Najdeme tady mnoho rubrik od Čtení ke kávě, přes tipy na jednotlivé knihy, po ukázky z knih a nechybí ani literární soutěže. Jak vznikne takový web a jak vlastně funguje uvnitř jsme se zeptali aktuální provozovatelky a majitelky webu, paní Aleny Badinové.

V záložce na webu „o nás,“ se můžeme dočíst, že „projekt Klub Knihomolů si klade za cíl informovat široké čtenářské publikum o knižních novinkách na českém trhu.“ Trošku jsem byla překvapena slovem „projekt“, můžete nám tedy říct, CO konkrétně KLUB KNIHOMOLŮ je a jak vzniknul? „Projekt“ zní v současnosti hodně nadneseně.

Jde spíš o knižní internetový magazín, který se snaží informovat o všem, co se na české knižní scéně děje. O původním záměru, s nímž stránky vznikly někdy v roce 2010 toho ale moc nevím, jsem už v pořadí třetí provozovatelka a myslím, že mnohé z toho původního zůstalo nedotažené…

Jak jste se k této činnosti dostala vy sama?

V roce 2011, kdy šéfredaktorkou byla moje kamarádka, s níž jsem se znala z jiného tzv. „maminkovského“ webu, mě poprosila, jestli bych pro stránky nechtěla psát recenze. Líbily se jí moje tehdejší články. Hodně jsem to zvažovala a na konec kývla. Na psaní recenzí se začaly nabalovat další práce pro web až na mne přešla zodpovědnost úplně.

Trochu tuším, že to zřejmě nebude fungovat jako klasické zaměstnání a bude se (u vás i ostatních lidí, kteří na web přispívají) jednat spíše o volnočasovou aktivitu?

Z počátku to pro mne opravdu bylo jen občasné psaní recenzí, ale postupně mi práce pro Klub knihomolů začala zabírat více času. Několik let jsme měli zodpovědnost rozdělenou mezi více lidí, jenže nám to začalo přerůstat přes hlavu a bylo nutné, aby se provozu někdo věnoval opravdu naplno. V podstatě to bylo tak, že buď web úplně zanikne, nebo to, co dělalo dosud více lidí, přejde na jednoho.

Já v té době po násobné mateřské (mám čtyři děti v rozpětí deseti let) marně hledala práci.

Navíc nejmladší syn prošel vývojovou dysfázií a potřeboval velkou pomoc se školou.

Tak jsem kývla na možnost celý web se vším, co to obnáší, převzít a zaměstnat se tak sama. Ovšem netušila jsem, že k tomu, abych web kormidlovala dobře, potřebuji být i programátor a účetní – asi bych si to nyní více rozmyslela…

Takže: provozovat web tohoto typu při práci dost dobře nejde, pokud jste na to sama.

Je v dnešní době těžké najít ty správné lidi k tomu, aby se spolupodíleli na tvoření obsahu a dělali to „jen tak“ ve svém volném čase?

Myslím, že najít někoho, koho baví psát a za knižní odměnu ve volném čase je schopen něco pravidelně vytvářet, není až tak velký problém. Většinou se na inzeráty chytí studenti, ale i starší milovníci knih. A ti „správní“ se poznají až s časem, že je neodradí určitá rutina…

Pokud se mohu pochlubit, tak pro Klub knihomolů psala i Michaela Dočkalová, která už vydala dvě knihy a jména našich současných redaktorů už také najdete v záhlaví knih. Takže asi je psaní pro nás i dobrou přípravou na spisovatelskou dráhu 😊

ČERVENEC, SRPEN 2022

VOL. 29

KLUB KNIHOMOLŮ: WEB PRO VŠECHNY MILOVNÍKY KNIH Co je v sestavování obsahu to nejtěžší? Přece jenom tam najdeme i recenze na knihy, medailonky, tipy a ukázky na knihy…

Obsah je z většiny tvořen knižními novinkami.

Abychom je mohli představovat, musíme mít zavedenou spolupráci s nakladateli. Nejtěžší je získat nakladatele k takové spolupráci a nyní ještě těžší si je udržet.

Je nějaká sekce na webu, kterou máte sama za sebe nejraději?

Nejraději mám stále recenze knih a vůbec knihy samotné – přestože vím, že už bylo snad všechno napsáno, tak mě stále umí autoři svojí tvorbou překvapovat.

Na stránkách je uvedena dlouhá řada nakladatelů, jak funguje taková spolupráce? Je to opatřeno nějakou smlouvou za jakých podmínek propagujete tituly jednotlivých nakladatelství?

Spolupráce funguje na tzv. barterovém systému.

Nakladatelé nám zašlou knihu a my zajistíme její propagaci. Výjimečně jde i o propagaci placenou, ale tu využívají spíše autoři, kteří knihy vydávají vlastním nákladem. Vše tedy závisí na velmi čilé komunikaci.

Klub knihomolů nabízí také knižní aukce, můžete nám popsat, jak konkrétně funguje toto? Knihy do aukce dodáváte pouze vy a uživatelé je mohou jen vydražit nebo mohou poskytnout také něco do aukce sami?

Naše aukce nejsou toho typu, jak na jiných aukčních webech, kde každý prodává každému. V našich aukcích najdete pouze u nás propagované knižní novinky. Knihy, které nám přijdou do propagace, se tímto způsobem dostávají ke čtenářům. Ty, které se nevydraží napoprvé, se v aukcích objevují opakovaně, dokud se nevydraží. Na „přeprodej“ stavění nejsme. Vše, co se u nás s knihami děje, má jediný úkol: zaujmout potenciálního čtenáře a směřovat jej přímo do e-shopů příslušných nakladatelů.

Co by bylo vaše přání pro budoucnost v této činnosti?

Co bych si přála? Aby Klub knihomolů dostal nový modernější a přitažlivější kabátek, aby se na nás s důvěrou obraceli noví nakladatelé, a aby komunita příznivců knih stále rostla.

ZDROJE FOTOGRAFIE, LOGO: KLUB KNIHOMOLŮ - NOVINKY, RECENZE, AKCE, SOUTĚŽE, AUKCE. KLUB KNIHOMOLŮ - NOVINKY, RECENZE, AKCE, SOUTĚŽE, AUKCE [ONLINE]. COPYRIGHT © 2022 [CIT. 06.06.2022]. DOSTUPNÉ Z: HTTP://WWW.KLUBKNIHOMOLU.CZ/

ČERVENEC, SRPEN 2022

VOL. 29

TIP NA AUDIOKNIHY Ty nejúžasnější automobily, letadla, ponorky, raketoplány a další technické výtvory mají podle autora jedno společné: za každým z nich stojí vizionářský inženýr či nadšený konstruktér, který svému stroji vdechl "duši", ať už šlo o luxusní vůz Rolls-Royce Phantom, letadlo Jumbo Jet, sportovní člun Riva Aquarama, nebo dokonce parabolickou anténu Arthur.

Mimoto se od Clarksona dozvíme zásadní informace jako např. kam se nejlíp schovat v případě nukleární války, proč je vesmírná loď z Hvězdných válek lepší, než ta ze Star Treku, či kdo by vyhrál, kdyby se v souboji utkali Superman, James Bond a Terminátor.

Vypravěčka Ada Sabová, mladá vědkyně z „Ústavu mezioborových studií člověka“, je v mnohém typickou (nikoli však stereotypní) moderní intelektuálkou, která se pokouší vybalancovat osobní život a kariéru. V obojím už má za sebou leccos, a tak není prosta jistého cynismu, či spíše poučeného, sarkastického vnímání světa, lidí kolem sebe i sebe samé. Na pozadí pátrání po zmizelém synovi své kolegyně zaznamenává kolem sebe zdánlivé nahodilosti, za nimiž však tuší zákonitost a provázanost.

Pro všechny tyto jevy hledá zastřešující definici, svou „teorii podivnosti“, a zjišťuje, že nekonečnou spletitost světa pouhým rozumem neuchopí. A zatímco společnost kolem ní čím dál více lpí na vyprázdněných pravidlech, Ada její struktury jednu po druhé opouští a vydává se vstříc svobodě.

Zvuková podoba největšího českého knižního bestselleru současnosti!

Jde o populární přepis veleúspěšného internetového deníku. Zvuková nahrávka dává fenoménu "ostraváka" nový rozměr. Kult "ostraváka" vznikl na severní Moravě, ale nyní už zachvátil celou republiku. Svěží humorné vyprávění formou deníku nezaměnitelnou "ostravštinou".

ZDROJE: AUDIOKNIHA VÍM, ŽE MÁŠ DUŠI - AUDIOKNIHY KE STAŽENÍ. OBJECT MOVED [ONLINE]. COPYRIGHT © 2012 [CIT. 03.06.2022]. DOSTUPNÉ Z: HTTPS://WWW.AUDIOLIBRIX.COM/CS/DIRECTORY/BOOK/2314/AUDIOKNIHA-VIM-ZE-MAS-DUSI-JEREMY-CLARKSON AUDIOKNIHA TEORIE PODIVNOSTI - AUDIOKNIHY KE STAŽENÍ. OBJECT MOVED [ONLINE]. COPYRIGHT © 2012 [CIT. 03.06.2022]. DOSTUPNÉ Z: HTTPS://WWW.AUDIOLIBRIX.COM/CS/DIRECTORY/BOOK/5348/AUDIOKNIHA-TEORIE-PODIVNOSTI-PAVLA-HORAKOVA TEORIE PODIVNOSTI - PAVLA HORÁKOVÁ | KOSMAS.CZ - VAŠE INTERNETOVÉ KNIHKUPECTVÍ. KOSMAS.CZ - VAŠE INTERNETOVÉ KNIHKUPECTVÍ [ONLINE]. DOSTUPNÉ Z: HTTPS://WWW.KOSMAS.CZ/KNIHY/253870/TEORIE-PODIVNOSTI/?GCLID=CJWKCAJWV-GUBHAZEIWASUMM4NMVGBKWUE1G0FCHSDVV0CMRZDIBNKXMTUUSECXQTMUQ8HUCHR2JBOCVOOQAVD_BWE AUDIOKNIHA DENIK OSTRAVAKA - AUDIOKNIHY KE STAŽENÍ. OBJECT MOVED [ONLINE]. COPYRIGHT © 2012 [CIT. 03.06.2022]. DOSTUPNÉ Z: HTTPS://WWW.AUDIOLIBRIX.COM/CS/DIRECTORY/BOOK/1575/AUDIOKNIHA-DENIK-OSTRAVAKA

ČERVENEC, SRPEN 2022

VOL. 29

ROZHOVOR: JANA PONCAROVÁ AUTORKY ROZHOVORU: MARTINA HRADILOVÁ, JANA PONCAROVÁ

JANA PONCAROVÁ je česká autorka, která se do podvědomí čtenářů dostala zejména knihou PODBRDSKÉ ŽENY. Od té doby však vydala už řadu dalších titulů. Ženy jsou tématem jejích knih i nadále a většinou ty skutečné. V rozhovoru se o Janě a její tvorbě dozvíte více. Potkat se s Janou Poncarovou můžete na besedě. Ta proběhne na podzim, v rámci Pak svůj první časopis, který jsem knihovnické akce TÝDEN KNIHOVEN, ve středu dělala pro kamarády někdy v deváté 5. října od 17.00 hodin. třídě. Zůstalo jen u prvního čísla.

Když se člověk podívá na vaše webové stránky Psala jsem si i deník – a když mi bylo www.janaponcarova.cz dozví se tam, že jste šestnáct, svěřila jsem mu, že se bojím, novinářka a spisovatelka. Mimo jiné je tam také že se mi nikdy nesplní sen být uvedeno, že žijete v Plzni a Dobřívě, milujete spisovatelkou. Když jsem začala svobodu, kávu a les. Co víc byste o sobě jako Jana studovat na vysoké, dělala jsem Poncarová prozradila? politologii, dost jsme četli a psali. To Myslím, že asi zaznělo to podstatné. Ráda cestuju, šla literatura i mé psaní stranou. což teď moc nešlo. Těším se, že to zase půjde. Mám Vrátila jsem se k tomu až později. seznam míst, kam se chci postupně podívat. A moc Prostě mi chybělo. Ale je pravda, že se mi stýská po přátelích v Americe a po rodině v jsem dlouho sbírala odvahu zkusit Kanadě. Dlouho jsme se neviděli. Mám psa. Už napsat delší příběh. Proto ty povídky druhého nalezené. Oba jsem potkala cestou a už za symbolickou cenu. Jsou takové zůstali. A ráda se hýbu – na kole, na procházce, na moje „rozepisování se“. zahradě.

V knize Eugenie a Cyklistka se Vaše první kniha – Podbrdské ženy, vyšla v roce opíráte o příběh skutečných žen.

2018. Pokud bych měla mluvit jenom sama za sebe, Nepochybně je to spousta práce si je tahle ta moje osobní topovka, kterou jste zjistit něco o životě těch o kterých napsala. Ne, že by se mi ty další nelíbily, nicméně píšete a další práce potom vystavět tahl vede. Jak vznikl konkrétně tento příběh? celý příběh. Kolik času zabere Nosila jsem ho v sobě dlouho. Je inspirovaný příprava takto „postavené“ knihy? skutečnými událostmi v mojí rodině. První Taky by mě zajímalo, zda si ty poznámky jsem si k němu udělala někdy kolem roku osobnosti vybíráte náhodně nebo už 2009. Ale neměla jsem odvahu začít psát. Bála jsem máte třeba více nějakých tipů, ze se, že knihu nedopíšu, a že budu zklamaná sama ze kterých pak jenom „losujete“ ten, sebe. Znovu jsem se k příběhu vrátila někdy po kterému se aktuálně budete věnovat? třicítce, když jsem prožívala docela náročné osobní Eugenie i Cyklistka ke mně přišly období. absolutní náhodou. Nic z toho jsem Na vašem webu jsou k dispozici i nějaké e-knihy, neplánovala, neseděla jsem a které se dají pořídit za víceméně symbolickou nerozhlížela se po zajímavé ženě. O cenu. Děláte podcast, píšete knihy … jak jste se Eugenii mi vyprávěl její syn George, dostala k tomu psaní? Šlo to napřímo přes dráhu kterého jsem poznala prostřednictvím novinářky, studium nebo to začalo u psaní do druhoválečného veterána Earla šuplíku a postupně to přerostlo v něco většího?

Ingrama. K Blančině zámku mě vzal Vím, že je to klišé, ale touha vzít zápisník, sešit, mimoděk můj manžel… A bylo to. psát příběhy ve mně byla vždycky. Zrovna nedávno Jiskra přeskočila. Rešerše zabírají dost jsem při úklidu objevila své první povídky, které času. Snažím se nastudovat, co je. jsem psala asi ve dvanácti.

ČERVENEC, SRPEN 2022

ROZHOVOR: JANA PONCAROVÁ

Mluvit s pamětníky, pokud jsou. Někdy se stane, že se věci objeví i po vydání knih! Třeba mi napsala krásný dopis devadesátiletá dáma, která znala Eugenii a děkovala mi za to, jak jsem ten příběh uchopila. Nedávno jsem se seznámila s dámou, s níž chodil v mládí Christián, bratr Cyklistky. Ono je to ošemetné, když děláte knihu o někom, koho ještě pamatují pamětníci. Proto si dávám pozor i na nejmenší detaily. Chci, aby to bylo autentické. Samozřejmě, pořád je to román, je prostor i na fikci a fantazii.

Mám tuhle kombinaci ráda. Rešerše zaberou pár měsíců a probíhají i při samotném psaní. Třeba chci zmínit nějakou konkrétní látku v popisu interiéru – ale zarazím se: existovala už v té době? A jdu hledat. K tomu losování – nelosuju. Do příběhu se musím zamilovat.

Na e-shopu, který jsem zde už zmínila jsou k dispozici i tituly jako Rukověť malého zahradníka nebo Zelenina v dobré společnosti. Tohle vychází přímo z osobní roviny, jakože pokud k vám přijdeme na návštěvu , najdeme tam zahrádku plnou bylinek a zeleniny? A je prvotně toto psáno, aby to bylo pouze jako PDF knihy přes e-shop nebo počítáte v budoucnu třeba s vydáním v klasické tištěné verzi?

Zahradničím. Psala jsem o tom blog a z toho vyplynuly i tyto knihy. Rukověť jsem dělala pro dvě děti z naší rodiny, když přišly, že budou taky zahradničit. Byl to vánoční dárek. E-booky pak pro kamarády. Knižně, myslím, nevyjdou, opravdu to jsou už starší projekty. Kdybyste přišla k nám na chalupu, tak mám zeleninovou zahradu a bylinkovou zahradu. V zelenině jsme vlastně docela soběstační, když je dobré počasí a úroda se vydaří.

Taky se o vás dočteme, že cestujete a na autě vozíte hashtag #writeontheroad. Máte nějaké oblíbené destinace, kam jezdíte? A poznáme vás nějak? 😉 Dlouho jsem na autě vozila právě malou samolepku #writeontheroad, ale už jsem ji sundala, protože s původním autem se budu loučit, je už staré a jak jezdím různě po besedách, potřebuju něco spolehlivějšího. Ani se neptejte, kolikrát jsem byla za poslední dobu v servisu!

Jezdím moc ráda. Kamkoli. Mám moc ráda Český les, toulání se po zaniklých obcích v pohraničí. A pak je to severozápad USA a Kanada. Příroda, nekonečné silnice, stažené okénko a dobrá hudba.

Trochu předpokládám, že i na cestách píšete.

Jde vám to tam líp nebo hůř? Nebo jinak … jaké je pro vás optimální prostředí pro psaní?

Spíš si na cestách dělám poznámky. Píše se mi dobře všude. V kanceláři, na chalupě, v kavárně, v hotelovém pokoji… Objevila jsem si teď maličký penzion v místech jedné zaniklé obce. Není tam signál! Vůbec. Ani se mi tam nedovoláte. Tam se píše ze všeho nejlíp.

Pokud byste měla říci jednu vaši zásadní vlastnost – která by to byla?

Taková těžká otázka na závěr! 😊 Počkejte, napiju se kafe a ono to přijde… Jo. Svobodomyslnost. To je podle mě něco, co je mi dané odjakživa. Není vždycky lehké s tím žít, ale svobodu bych nedala za nic na světě. Jen v ní můžu (můžeme) dýchat a tvořit. Tak si ji opatrujme.

WWW

ROVA A C N O P A .JAN

.CZ

rozhovor byl autorizován fotografie: archiv autorky

ČERVENEC, SRPEN 2022

VOL. 29

POZNEJ SVÉHO KNIHOVNÍKA AUTORKY ČLÁNKU: MARTINA HRADILOVÁ, STANISLAVA BEDNAŘÍKOVÁ

V řadě těch, kteří v knihovně fungují v rámci knihovnických služeb zbývají knihovnice Oddělení pro děti a mládež a Studovny-čítárny. I o nich se v dnešních medailoncích můžete něco zajímavého dozvědět.

CO O SOBĚ PROZRADÍM? V 80. letech jsem vystudovala Střední umělecko-průmyslovou školu v Brně, obor grafika. Po střední škole jsem pracovala jako výtvarník-grafik na reklamním oddělení v tehdejším podniku Svit v Gottwaldově, kde se tvořilo nejen pro „domácí“, ale hlavně pro zahraniční klientelu.

S rozvojem podnikání v 90. letech jsem dále pracovala jako grafik pro malé i velké firmy a převážně pro podnikatele. Po mateřské dovolené následovala krásná práce pro SZŠ a VZŠ Zlín, kde jsem měla na starosti administrativu a interní knihovnu s počítačovou učebnou + další a další práce. Zde jsem poprvé „přičuchla“ ke knihovnické práci. Práce to byla nádherná. Bohužel jen na záskok za mateřskou dovolenou, a tak jsem při práci vystudovala v Brně knihovnickou školu a vyhrála konkurz na místo v Krajské knihovně Františka Bartoše ve Zlíně, kde jsem pracovala v oddělení pro mládež 15-18 let jako knihovnice a lektorka informačních technologií.

V roce 2011 jsem nastoupila do Městské knihovny v Kyjově, kde jsem pracovala nejprve na dospělém oddělení, pak jako zástupkyně ředitelky a nyní jsem v čítárně-studovně, kde mám na starosti počítače s internetem pro naše uživatele a kopírovací služby.

Mimo četbu mě baví malování, fotografování, turistika, cestování, zahradničení.

PÁR OTÁZEK: ČÍM JSTE CHTĚLA BÝT, KDYŽ JSTE BYLA MALÁ?

Když jsem byla malá, chtěla jsem být hvězdářkou. Strašně moc jsem si přála hvězdářský dalekohled a pozorovat oblohu, studovat a zkoumat vesmír, planety, hvězdy, propočítávat...

Ten jsem nikdy nedostala. Rodiče si přáli, abych byla lékařka.

CO VÁS NA PRÁCI V KNIHOVNĚ NEJVÍCE BAVÍ?

Pracovala jsem v různých typech knihoven - ve školní, krajské a nyní i městské knihovně, v každé několik let. Proto můžu i srovnávat. Dělala jsem práce od vyhledávání, výběr a nakupování titulů, přes vkládání do počítače, manuální práce - štítkování, obalování, řazení.

Pracovala jsem s mládeží a předškolními dětmi, kterým jsem dělala besedy. Tvořila propagační letáky na akce, dělala prezentace k akcím, tvořila nové projekty. Práce je to opravdu různorodá. A každá je důležitá, protože bez ní by nebyla knihovna taková, jaká je.

Mě baví prostě celá ta naše práce knihovnická :-) Nyní jsem v čítárně. Líbí se mi klidné a tiché prostředí, baví mě komunikovat s lidmi, ráda jim pomůžu jak s dohledáním titulů či informací, tak hlavně s prací na počítači. Každý den se těším na to, co hezkého mi přinese.

JAKÁ JE VAŠE OBLÍBENÁ KNIHA A PROČ?

Oblíbenou knihu nemám. Čtu různé žánry. Když jsem byla žačka školou povinná :-), hodně jsem lehávala na zemi s nějakou encyklopedií, ale hlavně s atlasem, s mapami. Studovala jsem státy a různá města kde leží. Pořád dokola. To mě hodně bavilo. Nyní mám vždy rozečtenou společně jednu knihu naučnou a jednu beletrii.

ČERVENEC, SRPEN 2022

VOL. 29

POZNEJ SVÉHO KNIHOVNÍKA AUTORKA ČLÁNKU: MARTINA HRADILOVÁ

CO O SOBĚ PROZRADÍM? Po základní škole jsem vystudovala Střední odbornou školu v Luhačovicích, obor Knihovnické a informační systémy a služby s maturitou. Už po maturitě jsem měla snahu si doplnit vzdělání vysokou školou, ale nikdy to nevyšlo. Později jsem se přihlásila na vysokou ještě jednou, tentokrát úspěšně, ale dálkové studium bylo nad mé síly a tak se mi jej ani na tento pokus nepodařilo dokončit. Hned po maturitě, v roce 2008 jsem pracovala jako prodavačka, později občas brigádně a s přestávkami jako obsluha v restauraci.

V knihovně Kyjov pracuji nepřetržitě od roku 2010, kdy jsem nastoupila ještě za bývalé paní ředitelky Jaroslavy Škoulové do Oddělení pro dospělé. Po změně tehdejší ředitelky, jsem se poměrně rychle dostala do Oddělení pro děti a mládež, kde pracuji do dnes.

PÁR OTÁZEK: ČÍM JSTE CHTĚLA BÝT, KDYŽ JSTE BYLA MALÁ?

Už jako malá jsem milovala knížky, ale určitě jsem neměla představu o práci, která by s nimi byla spojená. Pokud jsem měla konkrétní představu, co bych chtěla dělat, byla to kadeřnice.

Hrozně ráda jsem totiž lidi česala. ;) CO VÁS NA PRÁCI V KNIHOVNĚ NEJVÍCE BAVÍ?

Nejvíc knihy jako takové. Hodně jsem četla už jako dítě a pamatuju si (někdy v dospělosti) snad jedinou „přestávku“ kdy jsem měla období, že bych nečetla. Jinak jsem zvyklá číst hodně a samozřejmě mít v pořadí mnoho knih, ke kterým jsem se ještě nedostala. To, že jsem v práci obklopena knížkama považuju za tu největší devízu. Moc ráda s nimi také aktivně pracuji. Ať už jde o doporučení pro čtenáře nebo propagaci přes knihovnu. Bez aktivní znalosti toho, co kolem sebe v práci mám by to bylo jen „zboží“ jako jakékoliv jiné — bez obsahu. Knihovník pak (aspoň podle mě) dělá tu přidanou hodnotu tím, že nabídne ten obsah, ale musí jej napřed sám znát. Jinak je pro mě důležitá především rozmanitost, aby to nebyla nuda. Největší radost mám, pokud si čtenáři (ať už jsou to děti, studenti, dospělí nebo senioři) všimnou, že tu práci dělám opravdu ráda a s láskou.

JAKÁ JE VAŠE OBLÍBENÁ KNIHA A PROČ?

Dneska už skoro každá, kterou přečtu. Čtu už tak dlouho, že se mi málokdy stane, že bych sáhla po knížce, kterou pak nedočtu nebo z nějakého důvodu odložím. Každopádně čas od času se to stane a tedy každá, kterou dočtu, je vlastně oblíbená, protože byla dost dobrá na to, abych jí věnovala čas, který mám na čtení. Mám ale svoje favority a takové evergreeny, kterým je třeba rozhodně knížka J. M. Simmela: Láska je jen slovo. To je moje srdcovka už dlouhá léta. Jako dítě jsem třeba milovala knížku od Betty McDonaldové: Paní Láryfáry, kterou jsem dostala k osmým narozeninám. Ještě dnes je na ní poznat, že byla fakt oblíbená ;) Jinak (podobně jako třeba u filmů) docela tíhnu k české literatuře. Ne, že bych nečetla překladové knížky, ale ty české jsou mi nějak bližší. Nevadí mi ani když je to občas takové trochu emočně dramatické, což právě umí čeští filmaři, ale i mnoho českých autorů. To je mi sympatické, protože to pro mě má nějakou hloubku a není to jen příběh někde na povrchu.

Ráda sáhnu i po poezii, zdaleka ne tak často, ale i tady mám svého oblíbence, kterým je J. H. Krchovský.

ČERVENEC, SRPEN 2022

VOL. 29

NEJENOM KNIHOVNICTVÍM ŽIV JE ČLOVĚK AUTOR ČLÁNKU: MARTINA HRADILOVÁ

Náš seriál POZNEJ SVÉHO KNIHOVNÍKA byl zaměřen především na knihovnické profese.

Knihovnu však netvoří pouze knihovníci a lidé, kteří jsou vidět, ale je tady i pár těch, kteří jsou součástí našeho týmu a přesto je v běžném provozu tak často nepotkáte. Prosíme, seznamte se... I oni tvoří nedílnou součást knihovny.

PAVLA BÍLKOVÁ ÚČETNÍ, PERSONALISTKA Pavla je takové trochu naše špatné svědomí. Nevypsaný cesťák, dovolenka nebo chybějící podpis na dokladu, to všechno za nás hlídá. Nikdo není rád, když mu někdo další připomíná, že na něco zapomněl, ale nakonec jsme většinou stejně všichni rádi, že aspoň někdo je ten zodpovědný, kdo to kontroluje ;)

PAVEL SLAVÍČEK TECHNICKÝ PRACOVNÍK, ÚDRŽBA Pavla tady máme tak trochu na blbinky. Což jednoduše dokládá i fotografie, kterou jsme mu vybrali z besedy s názvem HMYZ NA TALÍŘI. Holt, v knihovně, aby člověk chlapa pohledal a tak je Pavel jediným zástupcem mužského pohlaví v kolektivu knihovny. Patřičně si nás ale váží a kromě vtípků nás nezapomene třeba taky nikdy oblažit květinou k MDŽ ;)

UKLIZEČKY: EVA JANDOROVÁ, NAĎA MACKOVÁ Bez děvčat z úklidu by to tady už vůbec nešlo. Jistě, koš si každý zvládne vynést sám, ale úklid budovy obnáší mnohé další činnosti přes ty běžné až po ty ojedinělé. Jako je třeba umývání oken. Navíc, každá práce má přece svoji hodnotu a bez té jejich by se ta naše dělala podstatně hůř.

ČERVENEC, SRPEN 2022

VOL. 29

VELETRH SVĚT KNIHY AUTORKA: MGR. ZUZANA JURKOVIČOVÁ

Pražský veletrh SVĚT KNIHY pořádá pravidelně společnost Svět knihy s.r.o., která je společností Svazu českých knihkupců a nakladatelů. Pražský veletrh patří vůbec mezi největší svátek knihy v Česku a během čtyř dní se jej účastní více než 400 vystavovatelů na výstavní ploše o velikosti cca 4000 m2. Tento literární festival každoročně představuje téměř 800 účinkujících spisovatelů, ilustrátorů, překladatelů, odborníků a dalších aktérů knižního průmyslu v 650 doprovodných pořadech. Na veletrhu a festivalu se prezentují hosté z více než 30 zemí světa. Veletrhu jsme se tentokrát zúčastnili i my a přinášíme vám z něj reportáž.

Ve dnech 9. - 12. 6. se konal 27. mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy Praha 2022.

Letošním čestným hostem byla Itálie. Což bylo skvělé, mohli jste si koupit knihu i skleničku prosecca a začíst se přímo na trávě v parku holešovického výstaviště.

Z českých autorů jsme měli možnost se setkat s Kateřinou Tučkovou, která představila její nový román Bílá voda, Radkou Denemarkovou, Alenou Mornštajnovou, radkou Třeštíkovou, Jáchymem Topolem nebo Milošem Urbanem.

Zásadní debata s názvem Literatura jako hlas svobody proběhla s běloruskou laureátkou Nobelovy ceny za literaturu Světlanou Alexejevičovou, žurnalistkou sledující sovětskou i postsovětskou dobu v Bělorusku.

Pro děti vyrostl pavilon Rosteme s knihou, kde probíhala divadelní představení, workshopy o tom, jak se dělá rozhlasové vysílání nebo malování s ilustrátorkou.

Výstavy jsou každoročním doprovodným programem veletrhu. Výstava Putovní hrášek představila novou knihu Zákon genu a výstava Pravda vítězí poukazovala na odkaz revoluce a svobody slova Václava Havla.

Zdroj informací: O nás — Svět knihy. Mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět knihy [online].

Copyright © 2022 Svět knihy, s.r.o. [cit. 14.06.2022]. Dostupné z: https://www.svetknihy.cz/o-nas

ČERVENEC, SRPEN 2022

NEJKRÁSNĚJŠÍ POHLED NA KYJOVSKO? PŘECE Z HOUPAČKY...

AUTOŘI: MARTINA HRADILOVÁ, ING. TOMÁŠ KOLAŘÍK

Už jste slyšeli o projektu ROZHOUPANÁ KYJOVSKÁ KRAJINA? Realizátorem je nezávislá kyjovská organizace KYJOVSKÉ SLOVÁCKO V POHYBU a konkrétní myšlenka se zrodila v hlavě Ing. Tomáše Kolaříka. Jak to celé funguje, a kde se můžete pohoupat i vy, příblíží náš houpačkový rozhovor právě s Tomášem Kolaříkem. Pokud tedy v létě budete hledat tip na zajímavý výlet po okolí, určitě se bude hodit některá z houpaček jako zajímavý cíl pro děti i rodiče.

Tomáši můžete nám prosím na úvod prozradit jaká je vaše pozice v organizaci Kyjovské Slovácko v pohybu a jak dlouho už zde pracujete?

V organizaci pracuji 8 let na pozici Junior manažera. Zabývám se hlavně aktivitami souvisejícími s rozdělováním dotací přes naši organizaci, pomáhám obcím se strategickým plánováním a školám s administrativou spojenou s žádáním o dotace. Současně vedu i některé projekty.

Mezi nejzajímavější patří Vývoj mapové aplikace obcí Kyjovska, jehož cílem je na mapě zobrazit všechna důležitá místa obcí Kyjovska, nebo projekt, díky němuž získává 7 neziskových organizací z regionu, pracujících s dětmi, finance na zlepšování svých dovedností pro práci s dětmi.

Jak tedy vznikla konkrétní myšlenka na houpačkový projekt?

Myšlenka vznikla díky prvnímu ročníku grantového programu Malé věci kolem nás od společnosti Vetropack Moravia Glass a.s., který rozděluje na zajímavé aktivity vítězným projektům grant ve výši 10 000 Kč.

K vymýšlení nápadu do grantového programu mě popíchla kolegyně Hanka.

Nakonec jsme se s kamarády inspirovali činností organizace naOkraji, kteří tehdy realizovali projekt 100 houpaček do krajiny ČR. Nám to přišlo jako skvělý nápad, proto jsme se rozhodli, že ho ještě vylepšíme.

Zaměřili jsme se na to, aby cílem věšení houpaček bylo upozornit na zajímavá místa a krásnou krajinu na Kyjovsku.

Aby houpačky byly v docházkové vzdálenosti, na historických pěších stezkách a tvořili drobné vycházkové cíle kolem okolních obcí. Houpačka symbol společné radosti, hravosti a rozhledu - může lidi na chvíli pozdržet v přírodě a umožnit jim prohlédnout si krásy zdejší krajiny.

Grant se nám povedlo získat a díky tomu se myšlenka přeměnila v Rozhoupanou Kyjovskou krajinu.

Od kterého roku jsou houpačky rozmístěny po Kyjovsku a kolik jich k dnešnímu dni je?

První houpačky vznikly v roce 2017 a bylo jich 14. Jednalo se tehdy o dobrovolnickou aktivitu i mých kamarádů a rodiny, celkem 11 nadšenců. Někdo nám dal materiál, jiný pomáhal s výrobou, věšením nebo propagací. K dnešnímu dni jich je 25 v obcích Kyjovska a dalších 15 se chystá k zavěšení.

Je nějaká speciální trasa, jak se třeba dá v nepříliš dlouhém časovém horizontu obejít co nejvíce míst, kde jsou houpačky umístěny?

Pro potřebu kontroly houpaček takové trasy existují.

Veřejně je však neprezentuji, protože nesplňují náš cíl a tím je krátká vycházka do přírody za krásou okolní krajiny. K houpačkám existuje mapa jejich umístění, z níž je možné si vlastní trasy plánovat. Určitě jde stihnout v krátkém časovém horizontu navštívit vždy více než jednu z nich.

ČERVENEC, SRPEN 2022

NEJKRÁSNĚJŠÍ POHLED NA KYJOVSKO? PŘECE Z HOUPAČKY...

Existuje tedy přehledná mapka, kde jsou houpačky vyznačeny. Dokonce jsou tam doplňující informace, pokud je nějaká houpačka „nezvěstná“ nebo se třeba rekonstruuje. Můžete nám říct, jakým způsobem třeba probíhá tato kontrola a případná aktualizace té mapky?

Do celého procesu tvorby houpaček jsme se snažili zapojit také veřejnost. Každá houpačka má svoje jméno, které vymýšlejí lidé a i typy na místa, kde se houpačky věší pocházejí od lidí. Tím si lidé houpačky vzali za své a i přesto, že je občas nějaká malinko pomalovaná milostnými vzkazy, nebo se nám i ztratila, tak vidíme, že se o ně starají.

Dokonce nám i hlásí jejich závady, což nám moc pomáhá.

V současné době houpačky kontroluju jednou za čtvrt roku. Všechny je objedu, zjistím jejich stav, a když je nějaký problém, tak ji sundám a až se opraví, tak se znova pověsí. Současně s procesem kontroly musím aktualizovat i mapu, aby lidé věděli aktuální stav.

Protože je to poměrně hodně časově náročné, tak chystáme novinku. Snad neprozradím něco, co je zatím tajné, ale právě veřejnost si bude moci adoptovat svoji houpačku. Adopce bude spočívat v tom, že ten, kdo houpačku adoptuje se stane jejím veřejným rodičem a jeho úkolem bude nám pomáhat se o houpačku starat a kontrolovat ji.

Na vašich webovkách se dočteme, že houpačky jsou umístěny ve vycházkových vzdálenostech od obcí, jaká jsou hlavní kritéria pro výběr místa, než houpačku umístíte? Jedním bude nejspíš ten výhled? Jak zásadní jsou pak tedy další faktory jako je třeba právě vzdálenost nebo konkrétní dostupnost – jestli se tam dá jít jen pěšky, dojet na kole atd.?

I když se to nezdá, tak proces výběru nového místa je nejsložitější věc na celém věšení houpačky a zabere nám i několik měsíců.

Nejprve se snažíme získat co nejvíce typů na vhodná místa od lidí, kdy kritériem je hlavně existence dostatečně vzrostlého stromu. Takových stromů totiž v naší krajině není tolik, kolik bychom si přáli.

Poté zkoumáme vlastníky pozemků a řeší se souhlasy s umístěním. Současně se místa fyzicky procházejí a posuzuje se jejich vhodnost. Zde je nejdůležitější vycházková vzdálenost. Na místo se musí dát dojít pěšky. Ideální je také, aby byla alespoň cesta k houpačce hezkou přírodou a bonusem jsou pak vyhlídky z houpačky nebo jejího blízkého okolí.

Poté teprve přichází na řadu arborista, což je odborník, který nám na vybraných místech posuzuje zdraví stromů a schopnost houpačku udržet. Teprve poté jsou houpačky pověšeny.

rozhovor byl autorizován fotografie: Kyjovské slovácko v pohybu

ČERVENEC, SRPEN 2022

VOL. 29

ZAPOJTE SE DO LETNÍ FOTOSOUTĚŽE

I NA POZDIM SE MÁTE NA CO TĚŠIT 17. 9. ZAŽÍT KYJOV JINAK

21. 9. NOC LITERATURY 26. 9. BESEDA S IVONOU 4. 10.

BŘEZINOVOU TRIALOG: STAŇTE SE PĚSTOUNEM

5. 10. BESEDA S JANOU PONCAROVOU

20. 10. PETR NAZAROV AKTUÁLNÍ AKCE A INFORMACE K NIM NAJDETE VŽDY NA WEBU KNIHOVNY A NA NAŠICH SÍTÍCH.

Přihlásit se můžete také na zajímavé kurzy.

Máte-li dotazy ke konkrétnímu kurzu nebo akci, obraťte se na nás.

Kurz kreslení pravou mozkovou hemisférou Mgr. Michaela Moudrá: e-mail: reditelka@knihovna-kyjov.cz Kurz trénování paměti Mgr. Zuzana Jurkovičová: e-mail: sluzby@knihovna-kyjov.cz Virtuální univerzita třetího věku, PC kurzy Martina Hradilová: e-mail: detske@knihovna-kyjov.cz Klub čtenářů pro dospělé Iveta Knotková: e-mail: dospele@knihovna-kyjov.cz Kontakty podle jednotlivých oddělení: dospele@knihovna-kyjov.cz detske@knihovna-kyjov.cz citarna@knihovna-kyjov.cz bohuslavice@knihovna-kyjov.cz ŘEŠENÍ ANAGRAMŮ: PRAHA, ŘÍM, TOKIO, BEROUN, PLZEŇ, BRATISLAVA, PAŘÍŽ, KODAŇ, JIHLAVA, BERLÍN, OSTRAVA, BRNO, BUDĚJOVICE