4 / říjen 2018
Radek Baborák: Vzdělávání je důležitější než soutěžení Od loňského roku je uměleckým garantem MHF Lípa Musica renomovaný hornista a etablující se dirigent Radek Baborák. Jeho rukopis se tak vtiskává do programové nabídky festivalu v rovině doporučení výběru uměleckých interpretů a programu, ale i vlastním angažmá. Tento týden se Radek Baborák představí v Žitavě společně s unikátním Českým hornovým sborem a se svým přítelem skladatelem a dirigentem Milošem Bokem. Mimoto se letos na Radka Baboráka můžeme těšit i v roli dirigenta Pražských komorních sólistů na koncertu v saském Budyšíně, či jako hosta projektu Má to smysl!, který připravujeme se Základní uměleckou školou v České Lípě, pro níž Radek Baborák se svými přáteli připraví navíc i mistrovské kurzy. Tímto projektem se dvouleté období působení Radka Baboráka u Lípy Musicy uzavře a právě při této příležitosti připravila redaktorka Hudebních rozhledů Markéta Jůzová s tímto umělcem zajímavý rozhovor, který vám přinášíme. Pokud by vás k návštěvě Žitavy či Bautzenu inspiroval, vstupenky jsou stále k dispozici. A pokud byste stále ještě chtěli získat vstupenku zdarma na Koncert lesních rohů do Žitavy, nebo na společné vystoupení českolipských talentů a Radka Baboráka v České Lípě, stačí, když se zapojíte do našeho návštěvnického průzkumu… Mezinárodně proslulý hornista Radek Baborák, vynikající komorní hráč, dirigent a pedagog, zastává post kurátora 17. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Lípa Musica. Když jsme se setkali, hovořili jsme nejen o jeho říjnových koncertech na letošní hudební přehlídce, ale i o velkém záběru jeho aktuálních profesních aktivit v zahraničí… Mezinárodní hudební festival Lípa Musica usiluje o česko-německou spolupráci a nabízí koncerty posluchačům Libereckého kraje s přesahem do Ústeckého kraje a Saska. Sudetoněmecká oblast je spojena s bolestnou historií 20. století. Festival do krajů přináší hudební program s pozitivními idejemi… I po sametové revoluci a desetiletích je vidět devastace oblasti. Stačí se jen rozhlédnout po kraji. Festival, sklárny, různé organizace a jednotlivci se snaží o zlepšení reality života krajů, což je velmi důležité. Kultura a vzdělávání patří k životu. Je nutné, aby byly ve zdejší lokalitě velmi podporovány. Vaše účast na festivalu je vzhledem k vašemu postu kurátora omezená. Přesto už teď se mohou posluchači těšit na koncerty, v nichž v rámci hudební přehlídky u nás a v Německu vystoupíte. Které to budou? Jsem rád, když festival může využít mých kontaktů. Těší mne, když kolegům mohu pomoci a zprostředkovat vedení přehlídky spolupráci s jinými hudebníky. Určitým způsobem se mohu za kvalitu programové nabídky zaručit. Nápady a plány na festivalový rok 2018 krystalizovaly již před uplynulým 16. ročníkem. Kulturní výměna mezi českými a německými kraji stále probíhá a jsme rádi, že budeme nejen u nás, ale i v naší sousední zemi pořádat komorní koncerty. Zájemci si mohou detailně prohlédnout náš program na webových stránkách www.lipamusica.cz. V Zittau vystoupím 5. 10. sólově s varhaníkem Alešem Bártou a také s Českým hornovým sborem, koncert v Johanneskirche bude dirigovat Miloš Bok, který řadu skladeb pro nás upravil. Představíme dějiny zvuku lesního rohu od loveckých fanfár přes úpravy renesančních kompozic, které jsou velmi oblíbené a krásně To, že jste už jako kluk mohl a dokázal hrát na vzácný nástroj v kostele sv. Bartoloměje v Plzni, váš osud jistě ovlivnilo. Stát se varhaníkem bylo čistě vaše rozhodnutí, nebo byl také někdo z blízkých, kdo vás podpořil, neřku-li vyzval? Na varhany jsem nehrál hned, chodil jsem do lidové školy umění na akordeon. V rámci studijního plánu jsme měli i menší skladby Johanna Sebastiana Bacha a tehdejší
zní. Program zahrnuje i romantickou hudbu a Bokovy soudobé skladby. V Bautzenu budu 26. 10. v sále Srbského národního souboru dirigovat Pražské komorní sólisty a 9. 11. v České Lípě v Jiráskově divadle povedu mistrovské kurzy. Ve své profesní kariéře se již delší dobu věnujete nejen hraní na lesní roh, ale i dirigování a pedagogické činnosti. Jaké své aktivity byste rád vyzdvihl v souvislosti s vaším působením u nás a v zahraničí? Ano, své profesní aktivity v současnosti dělím mezi sólové hraní, dirigování, komorní projekty a pedagogickou činnost. Ze svých novějších CD bych rád zmínil nahrávku skladeb W. A. Mozarta se souborem Baborák Ensemble. V Čechách jsem měl sólový koncert zatím naposledy s dirigentem Jiřím Bělohlávkem a Českou filharmonií, na rok 2018 jsem velký a slavnostní koncert neplánoval. V současnosti mé sólové koncerty probíhají v Asii, Japonsku a na Tchaj-wanu. Pravidelně jezdím koncertovat do Jižní Ameriky a z evropských zemí především do Německa. V Berlíně spolupracuji často s tělesem Sinfonie Orchester Berlin, vyučuji na škole BarenboimSaid Akademie a jsem členem Boulez Ensemble, který Maestro Daniel Barenboim založil. Občas vypomáhám v berlínské Státní opeře Pod lipami. Pedagogické profesi se věnuji i v Japonsku, jsem hostujícím profesorem v oboru hry na lesní roh na TOHO University v Tokiu. Do Japonska jezdíte profesně velmi dlouho a váš záběr koncertního vystupování v zemi vycházejícího slunce je stále více rozmanitější a významnější. Je vám blízká japonská mentalita? Japonská mentalita mi velmi vyhovuje. Líbí se mi obchodní přímost a standard, se kterým se hudebník v zemi setkává. Koncertuji v krásných sálech. Skvělá je kvalita cestování Shinkansenem a velký zájem posluchačů o vážnou hudbu. Váš repertoár je mimořádně široký… Záběru interpretace skladeb od baroka až po soudobou hudbu se nevyhýbám.
Snažím se také rozšířit hornový repertoár o řadu překvapivých či bláznivých kompozic z různých období, patří mezi ně i hudba Johanna Sebastiana Bacha, protože nehrát jeho hudbu je pro muzikanty velká škoda. V poslední době jsem si oblíbil díla Astora Piazzolly a začal jsem se věnovat úpravám jeho skladeb pro lesní roh. Ve svém projektu, který jsem nazval „Orquestrina“, vzniká řada úprav. Aranžmá většinou navrhnu já, ale protože neumím tak rychle a dobře psát noty na počítači, mí spříznění kamarádi skladatelé mi pomůžou s dokončením. Občas si dopíši part lesního rohu, který si často udělám těžší. Svůj profesní záběr jste rozšířil o dirigování, které můžete provozovat do vyššího věku než hru na lesní roh. Ano, máte pravdu. Hornisté namáhají svaly a nervy v obličeji i ústech, nátisk je velmi citlivá záležitost, stejně jak hlas. Stává se, že hráč se v jistém věku unaví. Nedá se odhadnout, jak dlouho bude moci hrát, ale určitě se lze aktivně do vyššího věku než hře na lesní roh věnovat dirigování. Když jsem před lety popsal svému manažerovi svou představu o dalším profesním směřování s kombinací hry na lesní roh a dirigování, domluvili jsme se na plánech spolupráce s menšími orchestry. Baví mne nazkoušet program, naučit se partituru do detailů a gestikulací zprostředkovat hudbu. V České republice jste hrál koncertně před pěti lety úspěšně dokonce i na alpský roh. Nástroj jste odložil? Tehdy se jednalo spíše o mimořádnou příležitost zahrát koncertní skladby na tak krásný nástroj, pro který složili skladatelé poměrně málo kompozic, podobně jak pro přírodní lesní roh. Alpský roh nevlastním, ale pokud by mne ke hře na tento neobvyklý nástroj někdo z pořadatelů opět vyzval, s velkou pravděpodobností bych výzvu na zajímavý koncert přijal. Zkoušel jste hrát na vídeňský typ lesního rohu? Ano. Zvuk vídeňského lesního rohu se mi líbí a připomíná mi trochu českou hornovou školu, je mi bližší než americký způsob tvoření tónu či vnímání jeho zvukové kvality, ale
zároveň je limitován. a opata Michaela J. Pojezdného; podporou hudebního života potvrzují platnost hesla: „Být připraven ke každému dobrému dílu.“ Varhanní improvizace přímo souvisí s průběhem liturgie, varhaník musí vytvářet ucelené formy v kontextu