7/září 2022
Martin Prokeš: Rosanova hudba má velký duchovní náboj O tom, jak fascinujícím způsobem ztvárnil soudobý italský skladatel Marco Rosano ikonickou tematiku Stabat Mater, jsme se mohli přesvědčit už na loňské taneční premiéře. Tehdy bolest Panny Marie pod Kristovým křížem neodolatelně, ač ze záznamu, vyzpíval proslulý německý kontratenorista Andreas Scholl. Nyní Vám nabízíme další světovou premiéru – úpravu této skladby ušitou na míru přímo pro vokální duo Kchun Martina Prokeše a Marka Šulce, které doplní třetí hlas v podobě violoncellového doprovodu. S Martinem Prokešem jsme si povídali o jeho osobním vztahu k tomuto dílu, hudbě Marca Rosana i prvních pocitů z letošního ročníku festivalu… V Prysku představíte nový projekt Vašeho dua, jehož středobodem je uvedení skladby Stabat Mater Marca Rosana. Čím Vás tato skladba soudobého italského skladatele oslovila, že jste si ji nechali upravit pro svůj soubor? Byla hudební láska na první poslech. Je to zhruba šest let, kdy jsem tuto skladbu objevil na Spotify v podání Andrease Scholla. Pamatuji si to mrazení, které mi poslech zprostředkoval. Neustále mě nahrávka přitahovala jako magnet. Později jsem jí pustil umělecké radě festivalu a získala si okamžitě i je. Začali jsme tedy hledat způsob, jak Rosanovu Stabat Mater zapojit do festivalu, až nás napadlo nabídnout tuto hudbu k netradičnímu zpracování taneční skupině Dekkadancers a provést jí ve světové premiéře. K naší velké radosti tak vznikla autorská choreografie v čele s tanečníky Ondřejem Vinklátem, Štěpánem Pecharem a Nikol Šneiderovou, která se dočkala hned dvou festivalových provedení v Děčíně a v Liberci. Asi nejvíce mě na tom těší fakt, že projekt už žije vlastním životem a byl od té doby tuším třikrát proveden v Praze. A chystají se další reprízy! Tím se ovšem kapitola úplně neuzavřela. Stále jsem cítil jistou neukojenost a touhu mít možnost tuto skladbu zpívat jako interpret. Požádali jsme tedy Marca Rosana, jestli by nebyl ochoten skladbu upravit na míru pro naše pěvecké duo Kchun. Chvilku jsme společně hledali správnou polohu, jestli zpívat čistě bez doprovodu nebo přizvat nějaký hudební nástroj. Po vyloučení klarinetu a fagotu jsme se rozhodli pro violoncello a požádali autora o úpravu pro toto hudební seskupení. Co Vás na Rosanově hudbě obecně nejvíce okouzluje? Jak ji vnímáte v širším kontextu soudobé klasické hudební tvorby?
pro mě celoživotním vzorem čisté a vkusné interpretace, i samotný hudební styl, ve kterém je napsána. Přiznám se vám, že mi nějakou dobu trvalo si uvědomit, že neposlouchám barokní hudbu, ale tvorbu současného autora. Tím se dostávám k meritu vaší otázky. Skladba mi připomíná něco mezi stylem Pergolesiho Stabat a minimalistickou tvorbou Arvo Pärta. Rozhodně se tedy jedná o skladbu s velkým duchovním nábojem, ke kterému ho předurčuje pochopitelně samotné téma, které vyjadřuje bolest Panny Marie pod Kristovým křížem. Pro doprovod jste si zvolili violoncello a ke spolupráci přizvali mladého hráče České filharmonie Eduarda Šístka, proč právě tato volba? Violoncello má nádherné barevné spektrum, které se velmi blíží barvám, které můžeme naleznout i v lidském hlase. Propojení hlasu a barvy violoncella vytváří novou barevnou paletu znění, která velmi lichotí provedení takové skladby. Při hledání našeho kolegy jsme dali na vynikající doporučení z hudební branže. Již při prvním setkání nám bylo více jak jasné, že to byla úžasná volba a že bude pro nás oboustranně obohacující tento projekt společně provést. Jaké další skladby dotváří koncept tohoto projektu? Jako přípravu a umocnění duchovní dimenze Stabat Mater nám pomohla muzikoložka a zpěvačka Barbora Kabátková zasadit mezi Suitu pro violoncello č. 2 d moll Johanna Sebastiana Bacha jeden chvalozpěv Plandiamo quel crudel basciar, který pochází z druhé poloviny 13. století a pojednává o Jidášově zradě a Kristově smrti. Druhým zasazeným zpěvem, který doplní zmíněného Bacha, je latinský hymnus Ave Generosam jehož autorkou je německá křesťanský mystička, hudebnice a benediktinka Hildegarda z Bingenu.
Mě osobně okouzluje kromě andělské intepretace Andrease Scholla, který je
Vydal: Bohemorum, s. r. o.
Žižkovaprožívali 528/6, 470 covidovou 01 Česká Lípa,realitu a snažili jsme info@lipamusica.cz, +420 725 843 104 jsme archiv festivalu a umělců seFotografie: být pospolu. Dařilo se to díky online hodinám, kdy jsme společně (i když každý sám u sebe doma) dvakrát týdně zpívali,
20/8–15/10/2022
Hana Blažíková umělecká garantka
Odhlédneme-li od Vašeho vystoupení, jsme právě v polovině letošního ročníku festivalu, jak hodnotíte dosavadní průběh a na jaké další koncerty byste čtenáře zvláště pozval? Dosavadní průběh hodnotím velmi pozitivně. Mám neobyčejnou radost z hudebních zážitků, které se nám všem dostávají a které nás obohacují. Jsem nesmírně potěšen, že zájem o koncerty je vysoký a že se na festivalu líbí i našim vzácným uměleckým hostům, kteří velmi oceňují vysokou kultivovanost a úroveň našeho publika. Rád bych pozval na výjimečný koncert Tiburtina ensemble, který zazní na svátek sv. Václava 28. září od 19 hodin v kostele v České Kamenici. Představí nám krásu staročeského jazyka z pramenu Jistebnického kancionálu. Užasnou událostí bude návrat amerického zpěváka a loutnisty Joela Frederiksena, který přiveze do Oblastní galerie v Liberci 7. října od 19 hodin syrského zpěváka a hráče na oud Rebala Alkhodariho.
Hana Blažíková zve na další koncerty v rámci své festivalové umělecké garance Pro svůj třetí koncert na festivalu Lípa Musica (28/9/Česká Kamenice – Jistebnický kancionál) jsem chtěl vybrat kontrastní repertoár a oslovila jsem Barboru Kabátkovou a spolu s Tiburtina ensemble předneseme skladby z Jistebnického kancionálu. Tiburtina se věnuje převážně hudbě středověku – gragoriánskému chorálu nebo středověké polyfonii a je to tedy jiná poloha, než v jakém jsem se představila doposud - v repertoáru vrcholného baroka a romantickém písňovém programu. Tento program je také velmi specifický v tom, že zazní chorál ve staročeštině a myslím si, že to do této hudby přináší nový pohled a je to taková možnost se trochu vcítit do mysli tehdejšího člověka. Pro svůj poslední koncert (30/9/St. Marienthal – Cantigas de Santa Maria) jsem vybrala velmi osobní repertoár, a to Cantigas de Santa Maria. Je to sbírka, která vznikla na dvoře krále Kastilie a Leonu na konci 13. století a zahrnuje asi čtyři sta písní. Ty písně jsou překrásné. Já jsem se s nimi poprvé seznámila někdy v patnácti letech a úplně jsem se do nich zamilovala. A když jsem začala hrát na harfu, tak to byl můj cíl – umět doprovodit sama sebe, když zpívám Cantigas de Santa Maria. A teď se mi to konečně poštěstilo a připravila jsem spolu s Barborou Kabátkovou tento koncertní repertoár. Cantigas de Santa Maria mají úplně unikátní zvukovost, protože hudba tehdejšího Španělska byla nejen hudbou ovlivněnou francouzskými trubadúry, evropským gregoriánským chorálem, ale mísily se tam i vlivy arabské, protože těsně před tím byla reconquista – křesťané dobyli zpátky Iberský poloostrov. A nesmíme zapomínat, že i na dvoře Alfonse X. bylo několik židovských hudebníků, takže jde o velmi pestrou hudbu. Tento program má velmi komorní obsazení, vystoupím já a Barbora Kabátková jako zpěvačky a hráčky na harfy a s námi potom Margit Übellacker na dulce melos, což je takový středověký cimbál či psalterium a perkusista Martin Novák. Vstupenky na oba koncerty jsou ještě v prodeji.
Pozvánka na příští koncerty: Jistebnický kancionál koncertní řada umělecké garantky st 28/9/19 h Česká Kamenice, kostel sv. Jakuba staršího Tiburtina ensemble, Barbora Kabátková – umělecká vedoucí
Cantigas de Santa Maria koncertní řada umělecké garantky pá 30/9/19 h St. Marienthal, klášterní kostel Hana Blažíková & Barbora Kabátková – zpěv, harfa M. Übellacker – dulce melos, M. Novák – perkuse Cantigas de Santa Maria – výběr
Žalmy z Chandosu po 3/10/19 h Waltersdorf, ev.-lut. kostel Gabriela Eibenová, Lenka Cafourková, Tobias Hunger, Jiří Miroslav Procházka – zpěv Ensemble Inégal, Adam Viktora – um. vedoucí Georg Friedrich Händel: Chandos Anthems (výběr)
Cesty ke zbožnosti pá 7/10/19 h Liberec, Oblastní galerie Liberec Rebal Alkhodari – tenor, oud, Joel Frederiksen – bas, loutna, Michael Eberth – varhany gregoriánský chorál, muslimské náboženské zpěvy, koránské súry a tradicionály, písně a skladby H. Ainsworthe, C. Marota, T. Ravenscrofta, T. Campiona, R. Allisona, J. Dowlanda ad. Vstupenky v prodeji na www.lipamusica.cz a ve festivalové pokladně v Žižkově 528/6 v České Lípě. Otevřeno po–čt od 14 do 16 hodin.
Exotická marimba odehrála prvotřídní klasiku Letošní ročník festivalu Lípa Musica je zaměřen silně duchovně. Jako by to v tomto roce bylo potřeba více než jindy. V programu nazvaném Modlitba pro marimbu se v úterý v Liberci v Památníku obětem šóa představila francouzská perkusionistka a hráčka na marimbu Adélaïde Ferrière. Bývalá obřadní síň na židovském hřbitově, která měla po válce nejrůznější využití, se v posledních letech stala důstojným pietním místem a festival Lípa Musica sem zavítal vůbec poprvé. Marimba, bicí nástroj vybavený dvěma chromatickými řadami odpovídajícími klaviatuře, není na našich koncertech nástrojem tak docela běžným, ještě méně by se jí jeden nadál na koncertech klasické hudby. Nicméně je to možné a už od prvních odehraných tónů bylo zřejmé, že je to i žádoucí, protože je to krásné. Koncert otevřela původně pro klavír napsaná skladba Opening od Philipa Glasse. Nezvyklý, ale naprosto jemný a příjemný zvuk zaplnil celý prostor nevelkého sálu. Jednalo se o skladbu na poslech nenáročnou a variační, připomínající soundtrack z filmu, který si přejete vidět. Hudba zkrátka vyvolávala obrázky. Ortodoxně klasický program pokračoval Chaconnou d moll Johanna Sebastiana Bacha. Akustický, leč řádně hlasitý zvuk marimby byl v této skladbě prostoru dominující a celé koncertní místo hutně vyplňující. Ozvuk jednotlivých tónů byl natolik dlouhý a hutný, plně a poctivě znějící, že v určitých momentech připomínal varhany. Málem by dal zapomenout, že se hrají na bicí nástroj. Adélaïde Ferrière hrála s naprostou jistotou, ale zároveň i s obrovským soustředěním, a pokud jsem si měl možnost ze zadních řad všimnout, bez notového materiálu. Spojovala umě své klavírní a perkusionistické vzdělání a nezvyklý nástroj v jejím podání zněl osobitě a přirozeně, přičemž při vší té lehkosti hrál přesně jako hrací krabička. Další skladba na programu, jíž byl Loops IV Philippa Hurela, byla napsána pro marimbu. Tato skladba byla náročná nejen na výraz a nezvyklé harmonie překotně se sypajících not, ale i fyzicky a vyžadovala po interpretce, aby za svým (na délku jistě dvoumetrovým nástrojem) skoro běhala. Na poslech ale tak náročná nebyla, poslouchala se sama. Přesto, že se jednalo o skladbu přemýšlivou a velmi intenzivní, nebyla nijak chaotická. V jistém smyslu spíše chaos popisovala a dávala mu řád. Proto se člověk v té hromadě not neztratil. …. Pokračován recenze Tomáš Cidliny najdete na www.operaplus.cz.