5/říjen 2020
Vladimír Roubal: Nebojte se být normální Ačkoli jsme pro aktuální vydání plánovali dokončení rozhovoru se sopranistkou Annou Hlavenkovou, takřka “pohádkový“ zákaz zpěvu nás z Miroslavovy země posunul do Půlnočního království a koncert s Musicou Bohemicou, kde se mimo jiné měla tato pěvkyně představit, jsme museli k naší velké lítosti zrušit. Dobrou zprávou však je, že se na něj můžete těšit příští rok. Druhým koncertem, na kterém se projevila neblahá vládní nařízení, je vystoupení Českého filharmonického sboru Brno, který nahradí varhanní recitál mimořádného virtuosa a improvizátora Vladimíra Roubala společně s ikonou mezi trumpetisty Miroslavem Kejmarem. Při této příležitosti vám coby pozvánku přinášíme rozhovor s varhaníkem Roubalem, který letos slaví 30 let působení v pozici strahovského regenschoriho a který připravil náš partnerský portál Operaplus.cz.
Jste známý jako vynikající varhaník, dirigent a fenomenální improvizátor. Máte nějaké stylové preference, ať už ve varhanní literatuře nebo improvizaci? U jakých skladatelů čerpáte inspiraci?
Největší bohatství v oblasti harmonie a barev jsem vždy nacházel hlavně na domácí půdě. Hlavním zdrojem inspirace byl a stále je Antonín Dvořák, Josef Bohuslav Foerster, Zdeněk Fibich, Leoš Janáček. Ale to jsou ti nejviditelnější. Během své praxe varhanické i kapelnické jsem se seznámil i s tvorbou našich tzv. „kůrovců“, a to především z období 18. – 20. století, jejichž jména se objevují hlavně v tvorbě chrámové hudby a kteří neprávem zůstali světu neznámými (F. X. Brixi, J. V. Tomášek, V. E. Horák, K. F. Pitsch, R. Führer a další). Tím nechci vyloučit zahraniční tvorbu, ale v naší zemi
jsme vždy měli dostatek hodnotné hudby církevní i světské. Rád bych vyzdvihl českou tvorbu pastorální. Myslím, že na tomto poli nemáme ve světě konkurenci. Věřím, že každý varhaník začíná s improvizací inspirován vánoční tvorbou (a nemyslím jen Jakuba Jana Rybu). Podívejte se, kolik máme vánočních mší, pastorel, motet i nepřeberné množství koled. Nebývají harmonicky náročné, jsou čitelné i pro lidové hudebníky, a navíc mají ducha laskavosti, radosti a hravosti. I zbožnosti. A zde je patrná paralela s folklórem v jednotlivých regionech. Dostáváme se k úplnému základu naší přirozené muzikality a tím je lidová píseň. V ní vnímáme jak melodiku, tak nejpevnější základy harmonie. Dne 1. července 2020 jste slavil třicetileté výročí svého působení jako regenschori Královské kanonie premonstrátů na Strahově. Jak byste toto období zhodnotil? V čem přesně spočívá Vaše práce?
Kontinuita činnosti varhaníků a chorregentů byla válkami i komunismem často narušena, a tak jsem volil cestu tradice a čerpal z vyprávění pamětníků a kronik v přímé
Lípa Musica septet a zajímavá symbióza interpretů s dílem Festival Lípa Musica v sobotu zavedl své diváky v rámci putování po severních Čechách do majestátního i pitoreskního děčínského zámku. Zde se představil velmi unikátní a pro potřeby festivalu vzniklý ansámbl Lípa Musica septet, pracující pod vedením uměleckého garanta festivalu a houslisty Josefa Špačka.
Dramaturgie večera rozvinula loňský ročník, kdy Josef Špaček obdobně vytvořil, tehdy velmi internacionálně, složený festivalový sextet. Nyní bylo septetem jiného, českého díla orchestrální houslové literatury, a Josef Špaček, jak–uvedl v interview před Vydal: ARBOR spolek pro duchovní kulturu koncertem, ho01poprvé nastudoval v Žižkova 528/6, 470 Česká Lípa, info@lipamusica.cz, +420 608 917 973 jedenácti letech. Fotografie: archiv festivalu
12/9–28/10/2020
konfrontaci s požadavky a svým vnitřním založením. Na Strahově působila celá řada velkých osobností (J. L. Oehlschlägel, J. K. Kuchař, R. Führer, aj.). Významnou událostí byla návštěva W. A. Mozarta, který si zahrál na velké strahovské varhany přestavěné P. J. L. Oehlschlägelem. Jeho improvizaci zaznamenal na papír tehdy zastupující varhaník P. Norbert Lehmann. Stačil zaznamenat 57 taktů. To pokládám za úctyhodný výkon. Mozart si velmi vážil i J. K. Kuchaře, kterému vzdal hold v opeře Don Giovanni. Vstupní inspirací pro moji činnost v roli chorregenta byla krásná liturgie, jejíž nedílnou součástí je hudba. Mše jako forma a neměnná část (Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus, Agnus Dei) se stala pilířem činnosti kapelníka a sboru. Doprovod obecného lidu, vytváření předeher, meziher a doher je praxe varhanická. Ta v sobě zahrnuje i velkou příležitost k maléru v podobě chytání odpovědí na invokace celebrantů, kteří si vůbec neuvědomují, že chudáka varhaníka „vymáchají“ ve všech existujících (i neexistujících) modech. Varhaník musí rychle reagovat a suverénně se pohybovat ve všech tóninách, což je také základním ––– pokračování na druhé straně