Steven Spielberg
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na www.e-garamond.cz www.albatrosmedia.cz
Amazing Améziane
Steven Spielberg – e-kniha Copyright © Albatros Media a. s., 2025
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována bez písemného souhlasu majitelů práv.
ČELISTI jsem viděl jako malý a bylo to příliš brzy.
Hodně na mě tenkrát zapůsobilo napětí i hudba. Jméno Steven Spielberg jsem si podškrt l ve svém filmovém deníku a byl jsem připraven sledovat, jak se bude vyvíjet jeho filmová kariéra… Aspoň jsem doufal, že bude.
V deseti letech jsem četl komiksy. Marvel vydával komiksové adaptace filmů. Jeden ze sešitů 3 v 1 obsahoval SOUBOJ TITÁNŮ, bondovku JEN PRO TVÉ OČI s Rogerem Moorem a… skvělé DOBYVATELE ZTRACENÉ ARCHY. Scénář tohoto kouzelného díla napsal Archie Goodwin, nakreslil ho John „Conan“ Buscema a koloroval Klaus „Daredevil“ Janson. Na 66 stran se vešel celý film. Věděl jsem tedy, kdo je to INDIANA JONES dřív, než jsem ho viděl na plátně.
Ve stejném roce jsem byl na letním táboře a užíval si „pohodku“ na čerstvém vzduchu. Vedoucí nám dali za úkol vybrat film, na který společně půjdeme v rámci kulturního programu. Upřímně řečeno si nepamatuji návrhy ostatních, ale já se rozhodl, že půjdeme na Indyho. Neúspěch nepřicházel v úvahu.
Použil jsem všechny možné triky a úskoky, abych přesvědčil kamarády. Vychvaloval jsem jim „akčnost filmu“, „honbu za nacisty“, „pronásledování“, „přestřelky“ a získal na svou stranu všechny kluky včetně vedoucích. Mohl jsem už být v klidu, ale rozhodl jsem se přesvědčit i holky. „Harrison Ford je krásný chlap“, „je tam milostný příběh“, „Marion je silná žena“, „dobrodružství“, „napětí“…
Kamarádům jsem lhal, že se ve fi lmu herci nelíbají. A podobně jsem lhal holkám. V určitém smyslu je totiž ve fi lmu všechno.
Nakonec se všichni skvěle bavili. Já ten film neměl jen rád… já ho prostě miloval. Vždycky mě dokázal nakopnout. Když se cítíš špatně, podíváš se na něj a hned všechno vidíš v lepším světle. Pro Spielberga to byl film, v němž musel dokázat, co umí, a podařilo se mu to. Natočil skvělé dílo, a dokonce i dodržel rozpočet, který mu stanovil jeho „džedajský“ přítel George Lucas.
Nahrál jsem si ho, když ho dávali v televizi, a stal se mou oblíbenou VHS kazetou. Dokonce jsem si překreslil plakát, abych měl správný obal na videokazetu. Byla to jedna z prvních kreseb, kterou jsem překreslil a která mě později přiměla k tomu, abych v malování pokračoval. Ten film je dokonalý, dokonce i scénář Lawrence Kasdana je považován za jeden z nejčtivějších a nejlépe napsaných scénářů. Suchý jako den bez vody, jde jen po tom podstatném. Moje posedlost Indym se teprve rodila. Zanedlouho přišlo pokračování a tentokrát už jsem byl připraven. Věděl jsem, že na film do kina jít prostě musím. Bez mámy…
V neděli jsme chodili do kina. V té době už jsme nesledovali fi lmy od Disneyho a vždycky bylo, pokud šlo o výběr fi lmu, nejtěžší přesvědčit moji matku. Když v kinech dávali fi lm
IMPÉRIUM VRACÍ ÚDER a my si už už kupovali lístky, matka prohlásila, že se jí nelíbí Žvejkal na plakátech. Přece nepůjdeme na fi lm, kde je velký pes, co chodí po dvou. Nakonec jsme šli na SUPERMANA II. Nebylo to špatné, ale nebylo to ono.
Na film INDIANA JONES A CHRÁM ZKÁZY jsem šel jen s otcem, kterého jsem předem musel trochu zpracovat. Ani jeden z nás ale nebyl připravený na šok, jaký v nás ten film vyvolal. Úvodní taneční sekvence ve stylu Busbyho Berkeleye, jed, Nurhačiho ostatky, diamant, útěk a zvolání: „Jdeš pozdě, Lao Če!“ Bylo to jedním slovem úžasné. Viděl jsem film tolikrát, až jsem ho znal nazpaměť. Po jedné nedělní večeři jsem pak CELÝ film rodičům přehrál. Rolí se zhostily zeleninový salát, chleba a sýr. Nevynechal jsem jediný dialog, jediný zvuk. Byla to hodinu a tři čtvrtě trvající one man show. Zpočátku byli rodiče překvapení, pak vyděšení, ale nakonec je film bavil. Sledoval jsem Stevenovu kariéru i třetím dílem Indyho, v němž hrál jeho otce Sean Connery. Pak se mou novou posedlostí stal Martin Scorsese.
Když dávali v televizi ČELISTI, bylo mi deset. Nahrál jsem si je na jednu ze svých prvních videokazet a bylo to pak i druhé DVD, které jsem vlastnil. (Prvním byl BLADE RUNNER.) Jako dítě jsem neměl žádný problém s horory; i přes všechnu tu krev jsem si uvědomoval, že je ten fi lm výjimečný ve všech
oblastech. Byla to kvalita, kterou pozná i dítě. Steven skvěle zvlád l hned dvojí kariéru. Dokázal to v roce 1993, kdy natočil dva fi lmy: JURSKÝ PARK a SCHINDLERŮV SEZNAM, které navždy změnily kinematografi i. Zůstal dítětem, které se nepřestává divit, aniž se vzdal svých názorů a přesvědčení: pevné víry v americký soudní systém a osvíceného pohledu na historii Afroameričanů. Pak se vrátil ke své kultuře a objevil v sobě hrdost na vlastní kořeny, přestože v Hollywoodu se většina lidí snažila všechny stopy svého židovství zahladit. Z honoráře za SCHINDLERŮV SEZNAM založil nadaci, protože si nedokázal představit, že by mohl fi nančně profi tovat z holokaustu. Jeho fi lmy vždy působily hluboce lidsky, ale on byl takový od samého začátku. Pokaždé mě fascinovalo, jak bránil své postavy. Například na ČELISTECH se mi nejvíc líbily vztahy mezi šerifem Brodym, jeho ženou, Hooperem a Quinnem . Scéna na lodi Orca, v níž Quinn vypráví skutečný příběh lodi USS Indianapolis (knižně ho zpracoval John Milius), je úžasná a končí písní, jež smíř í tři muže, které jinak vše rozděluje… dokud je nevyruš í žralok. Předkládám čtenáři život a kariéru tohoto mladého fi lmového génia, jehož jméno se stalo synonymem kvality a příslibem jedinečných zážitků: Stevena Spielberga.
ladies and gentlemen
harrison ford.
MELODIE z Indiany Jonese
Tahle hudba…
Tahle hudba m ě pronásleduje na každém kroku.
Když se objevím na scén ě .
Když odcházím ze scény.
I kdybych mohl, nic bych nem ě nil.
Dnes ve č er jsme tady, abychom uctili muže, který toto všechno umožnil.
Dokonce ji poušt ě li…
když jsem byl na kolonoskopii.
Ne Georgi, tyz ů sta ň sed ě t, DNEŠEK NEPAT Ř í TOB Ě .
Stevene, ODLOŽ TU SKLENiCi , myslím, že na to ješt ě nemáš v ě k.
P ř išel
jsem na sv ě t na konci
č ty ř icátých let.
A jako v každé židovské rodin ě všichni byli poznamenaní holokaustem.
Ti, co p ř ežili, ztratili V Ě TŠiNU P Ř íBUZNÝCH a v Evrop ě se už necítili bezpe č n ě
Zdánliv ě nezni č itelné zem ě padly tak snadno, že jedin ě vzdálená Amerika se zdála neporazitelná.
B
yly mi t ř i roky, když mi ten muž, co s námi sed ě l u stolu, ukázal č íslo na své paži.
Moje babi č ka dávala hodiny č tení a psaní lidem, kterým se poda ř ilo p ř ed holokaustem zachránit.
Jednoho ze svých žák ů zvala ob č as i na ve č e ř i. Vypráv ě l nám neuv ěř itelné historky.
K dyž č lov ě k zažije to nejhorší, váží si pak mali č kostí a krásu vidí všude.
„Tohle je jedni č ka,” ř ekl mi. „ A tohle je dvojka.” „
Objevoval jsem zárove ň č ísla i kouzla.
A tohle je devítka, vidíš?”
„ A le když ji obrátíš, stane se z ní šestka.”
„WANT IS PLOT NEED IS THEME.“
( TOUHA JE ZÁPLETKA, POTŘEBA JE TÉMA .)
Ať si každý myslí, co chce, osobnost
č lov ě ka vyv ě rá z d ě tství.
Z toho, co č lov ě k ud ě lal, nebo neud ě lal. Z toho, co JSME Si P Ř ÁLi d ě lat. Z toho, co nám prosp ě lo, nebo uškodilo.
Jsme vystav ě ni na tomto více
č i mén ě pevném základ ě : na SVÉM d ě tství.
Doma nás
bylo OPRAVDU
hodn ě . M ě l jsem t ř i sestry. Otec po ř ád n ě co kutil, soused ů m nebo zákazník ů m opravoval televizory a n ě kdy je rozebíral jen TAK, ABY SE PROCVi Č iL.
Takže polovina obýváku se podobala díln ě , zatímco jeho druhá polovina pat ř ila mé matce: hrála tam hudba, tancovalo se. NEŽ SM Ě L DO BYTU NOVÝ KUS NÁBYTKU, muselo se OV ĚŘ iT, ŽE TAM ZBYDE MíSTO NA TANCOVÁNí.
M ů j otec, to byla technika, zatímco matka um ě ní. A já se dal na ř emeslo, které spojuje oba sv ě ty.
B LÍZKÁ SETKÁNÍ
T Ř ETÍHO DRUHU je velmi osobní film.
Jeden z mála, který jsem celý napsal. Nebudu tvrdit, že jsem na to byl úpln ě sám, protože ho p ř e č etla spousta mých talentovaných p ř átel, ale p ř enesl jsem v n ě m na plátno vlastní vizi.
Je v n ě m tolik moment ů inspirovaných naší rodinou, až je mi to trapné. Když se rodi č e rozvedli, otec upadl do takové deprese, že jsem ho tém ěř nepoznával.
To dít ě , které ve dve ř ích koupelny
k ř i č í na svého otce: „Cry baby, cry baby,” ... jsem já.
R oy Neary, kterého ve filmu hraje Richard Dreyfu ss , jsem také já. P ř edtím, než jsem založil vlastní rodinu.
Já bych ji na rozdíl od n ě ho kv ů li žádnému mimozemš ť anovi neopustil.
A p ř ece jsem č lov ě k posedlý vytvá ř ením nepochopitelných v ě cí. Prožíval jsem filmy, vdechoval je, žil jsem jimi.
J ednou v noci, bylo mi p ě t nebo šest let, m ě otec ve č ty ř i hodiny ráno probudil a se slovy, že uvidím n ě co úžasného, m ě naložil do auta. Za chvíli jsme se ocitli na poli. Kolem nás byly desítky neznámých lidí. Na zem jsme položili piknikový ubrus a pozorovali hv ě zdnou oblohu.
N etrvalo dlouho a nebe pro č ísl déš ť meteor ů .
Poprvé jsem si uv ě domil, že za tím naším sv ě tem existuje ješt ě jiný sv ě t.
A na nic jiného jsem pak už nemyslel.
N edlouho poté mi otec slíbil, že m ě vezme do cirkusu. Ocitli jsme se v tmavém sále p ř ed obrovským bílým obdélníkem. Projekce za č ala. Byl to film
NEJV Ě TŠÍ P Ř EDSTAVENÍ
NA SV Ě T Ě od Cecila B. DeMilleho s Jamesem Stewartem.
Z po č átku jsem byl otcovým podvodem lehce rozlad ě ný, ale brzy m ě film vtáhl. Na jeho konci narazí ohromný vlak do auta , vykolejí a skon č í to šílenou nehodou .
Doma jsem m ě l elektrický vlá č ek. Když jsme se vrátili Z KiNA, hrál jsem si s NíM na havárii z filmu. Otec byl naštvaný, že prokazuji tak malou úctu technice, kterou on tolik miloval.
* Viz Fabelmanovi, 2022
Matka to pochopila. P ř inesla mi tátovu kameru, bylo to naše malé tajemství.
Znovu jsem zinscenoval boura č ku a tentokrát ji nato č il na kameru. Pak jsem se na ni mohl dívat ZNOVU A ZNOVU. Ale nikomu ani muk.
Vypadalo to tak dob ř e, že jsem si p ř ál jen jedno: ukázat to celému sv ě tu. A bylo to. Virus se ve mn ě usadil natrvalo. ANi JSEM NEHLEDAL žádnou protilátku.*
to č il jsem krátké napínavé filmy, v nichž mé sestry k ř i č ely zd ě šením a kamarádi p ř evle č ení za kovboje vyprazd ň ovali jeden do druhého zásobníky.
Když jsem si našet ř il n ě jaké peníze, pustil jsem se do vále č ného filmu. Nem ě l jsem možnost st ř íhat, tak jsem natá č el jednu scénu po druhé.
Firelight
je film , v n ě mž SE POPRVÉ UKÁZALA moje váše ň pro UFO. Mohl být i delší než 1 hodinu 45 minut, kdybych m ě l v ě tší rozpo č et.
Otec mi dal
500 dolar ů, což dnes odpovídá asi 5 000 dolar ů.
Poda ř ilo se mi za ř ídit, že ho promítali v jednom kin ě . Vstupné bylo 1 dolar. Tržba: 501 dolar ů.
Celý rok práce a výd ě lek byl 1 dolar! Ale aspo ň jsem nebyl ve ztrát ě . V jistém smyslu je ten film zárodkem mých pozd ě jších P Ř íB Ě H Ů o mimozemš ť anech.
Dokon č il jsem st ř ední, kde m ě ze všemožných d ů vod ů vyt rvale týr ali vygumovan í u č itel é t ě locviku.
J e t ř eba uvést, že jsem byl ve škole jediný Žid a všichni m ě nenávid ě li, jako bych m ě l na rukou Kristovu krev.
J e možné, že ve mn ě ta nespravedlnost dlouho z ů stala.
B yl jsem Žid. Moje jméno to p ř ipomínalo všem, kdo nev ě d ě li.
Vždycky jsem cht ě l to č it filmy. P ř esto jsem na to jednou skoro rezignoval.
N ebylo to kv ů li rodi čů m, ani mé rodin ě , ti m ě vždycky podporovali. Bylo to kv ů li LAWRENCI Z ARÁBIE. Tohle byl ten pravý biják, nejvyšší úrove ň , jakou si kdo dokáže p ř edstavit. Nedosažitelný.
B yl to šok!
C hodil jsem na ten film každý týden. Bylo mi tenkrát šestnáct, ale i p ř es sv ů j v ě k jsem za č ínal chápat souvislosti mezi jednotlivými scénami.
N ap ř íklad scéna, v níž Lawrence vytáhne dýku, aby se v ní podíval na sv ů j odraz, kdy je krásný a úžasný, má svoji paralelu ve scén ě , kdy se celý zkrvavený po masakru znovu podívá na č epel dýky a je z toho, co vidí, znechucený. P ř esto jsou oba Lawrencové jeden a ten samý č lov ě k.
C elý velkofilm, tak krásný, až se vám tají dech, vypráví p ř íb ě h jednoho jediného muže. Jeho pou ť d ě jinami.
Tehdy jsem si uv ě domil, že filmy mohou být hlubší, než jsem si myslel.
A ješt ě n ě co: že nesta č í jen vyráb ě t krásné, monumentální scény. Snažil jsem se toho pak držet ve svých krátkometrážních filmech a pozd ě ji i v t ě ch celove č erních. Kombinovat monumentální scény s p ř íb ě hy oby č ejných lidí.
