9788072529810

U snídaně

Náš každodenní start by mohl bý t šetrnější k planetě, a to díky celé řadě nečekaných a úžasných inovací, jako jsou obaly z mořsk ých řas nebo švábí mléko. Už od chvíle, kdy se probudíme a zamíříme do kuchyně na snídani…

Zakousli byste se do křupavého cvrččího sendviče? Z představy, že jíte brouky, vám možná naskakuje husí kůže, ale na hmyzu k obědu si už dnes pochutnávají přibližně dvě miliardy lidí. Můžou si při tom vybírat z víc než 1900 známých jedlých druhů. Mnozí z těch drobných tvorečků jsou bohatí na bílkoviny, železo a vápník.

O psech je dobře známo, že nejsou zrovna vybíraví strávníci, proč tedy nenaplnit bříško svého chlupatého kamaráda třeba červím krmivem?

Z rozdrcených larev much bráněnek, smíchaných s dalšími surovinami, jako je oves nebo brambory, se dá vyrobit výživné zvířecí krmivo.

7. Večeře uvařená sluncem

Slunce je sice daleko, ale patří mezi nejdůležitější přírodní zdroje na Zemi. Jeho energii lze využít dokonce i k vaření. Solární sporák funguje tak, že shromažďuje a soustředí sluneční světlo pomocí čoček a reflexních povrchů a paprsky namířené do jednoho bodu pak zahřívají hrnec i s jídlem uvnitř

Kdy ž při mytí nádobí spláchneme olej do odpadu, jen přilijeme další kapku k obřímu problému, kter ý se ukr ý vá pod zemí: tukov ým hroudám. Olej se totiž v kanalizaci sráží s dalšími splašky, například vlhčenými ubrousky, a vzniklé hrudky s každou další troškou spláchnutého tuku a mastnoty dál rostou. Všechny suroviny by se přitom daly shromažďovat a přeměňovat na palivo pro vozidla.

Stačilo by vhodit zbytky jídla speciální šachtou do jímky biodigestéru, kde by už na svůj další chod čekaly bakterie. Tyhle nepatrné organismy dokážou přeměnit potravinový odpad na plyn, na kterém si můžete uvařit oběd, a na kaši použitelnou jako hnojivo.

Lidé každoročně vypěstují přes devět milionů tun kávových zrn, z nichž se každý den uvaří přibližně dvě miliardy šálků kávy!

nastartuje

Ranní šálek kávy je skvě ý způsob, jak začít nový den. Pokud bychom z kávové sedliny vylisovali olej, mohli bychom ho použít jako palivo k pohonu aut. Použitou kávu lze lisovat taky do briket na topení, nebo ji dokonce přimíchat jako pigment do tiskařského inkoustu.

Monstrózní tuková hrouda objevená v Londýně měřila na délku děsivých 250 metrů, což je víc než 20 dvoupatrových autobusů

Představte si, že dopijete džus a obal nehodíte do koše, ale sníte ho!

Kartonové obaly vyrobené z mořských

chaluh nazývaných čepelatky by se mohly jednoho dne stát součástí vaší snídaně. V zemi se obaly z chaluh

přirozeně rozloží a rozpustí se i v horké vodě, takže jsou mnohem ekologičtější než plasty, i kdybyste na ně zrovna

neměli chuť

Na rozdíl od většiny hmyzu neklade rus tečkovaný vajíčka, ale rodí živé potomky. Před narozením, ještě uvnitř těla matky, se malí švábi živí světle žlutou tekutinou, která v jejich útrobách tvoří drobné krystaly. Jak tekutina, tak krystalky jsou extra výživné. Ne že by vědci chtěli dojit brouky, přišli ale na to, jak tyto krystaly vyrábět v laboratoř a získávat z nich mléko, chléb nebo pivo.

Podle vědeckých odhadů by bylo k získání pouhých 100 gramů krystalů potřeba rozdrtit 1000 švábů.

Inženýři vyvíjejí futuristické obaly vybavené senzory, které dokážou monitorovat houby, bakterie nebo plyny vznikající při rozkladu potravin. Jakmile zachytí, že se nějaké jídlo začíná kazit, vyšlou varovný signál blízkému zařízení. Váš telefon by tak mohl navrhovat recepty ze surovin, které by se mohly zkazit, abyste je nemuseli vyhodit. Co takhle sendvič s nivou a jahodovým jogurtem?

5. Káva, co vás

6. Tuk jako palivo

9. Není to prošlé?

1. Kobylky k obědu

3. Potravinové palivo

2. Psí pamlsky

8. Brouč í džus

4. Obaly z chaluh

BROUČ Í SNÍDANĚ

Přemýšleli jste někdy nad tím, jaké jídlo budeme jednou jíst?

Pilulky obsahující veškeré potřebné živiny, pizzu vytištěnou na 3D tiskárně… Náš jídelníček se možná bude neustále měnit, ale objevení nov ých druhů potravin by mohlo planetě opravdu pomoct.

V ČEM JE PROBLÉM?

Hovězí maso se jí po celém světě v nejrůznějších podobách, od lahodných burgerů po šťavnaté steaky, jenže krávy mají masivní dopad na naši planetu. Vykrkané a vypšoukané plyny totiž obsahují metan, což je plyn, který vstupuje do atmosféry a zachycuje teplo ze Slunce. Jedna kráva by nic neznamenala, ale na Zemi jich žije asi 1,5 miliardy. Pro maso se chovají i miliony dalších zvířat, například ovce, prasata nebo kuřata. Stejně jako všichni ostatní živí tvorové

musí něco pít a jíst a potřebují svůj životní prostor –a při tom spotřebovávají spoustu vody, zdrojů a půdy.

Kvůli chovu stád jsou každoročně vykáceny miliony stromů a v důsledku toho v atmosféře přibývá oxidu uhličitého a mizí přirozená stanoviště volně žijících živočichů.

Pokud byste jedli hovězí jednou denně po celý rok, vyprodukovali byste stejné množství skleníkových plynů (mezi které patř oxid uhličitý) jako při jízdě autem z Paříže až do Šanghaje.

Vědci neustále hledají nové způsoby, jak omezit ekologickou stopu našeho jídla. Zkoušeli dokonce krmit krávy mořskými chaluhami, aby se snížilo množství metanu, které vypouštějí, nebo sbírat vykrkaný plyn a využívat ho jako palivo.

Jediná kráva dokáže vyprodukovat až 200 kilogramů metanu za rok!

HMYZÍ FARMY

Existuje mnohem jednodušší cesta než omezovat dopad chovu hospodářských zvířat. Mohli bychom jíst něco menšího, co potřebuje méně půdy i zdrojů… něco jako hmyz.

Hmyz je plný vitamínů a minerálů a představuje skvělou alternativu k masu. Stonožky, kobylky nebo muší larvy obsahují prvky jako například zinek, který posiluje imunitní systém, a železo, které v naší krvi pomáhá přenášet kyslík

Všechny tyhle breberky se dají rozdrtit nebo uvařit, aby jídlo z nich bylo lákavější. Mouku z larev potemníka můžeme použít na koláč a broučí bílkovina by se mohla jednoho dne přimíchávat do výživných sendvičů s falešnou slaninou.

Všelijaká hmyzí havěť se navíc může živit odpadem a rostlinami, které lidé ani dobytek jíst nedokážou. Kromě toho bychom hmyz mohli chovat přímo ve městech, a ušetřit tak místo.

Červené barvivo používané v některých výrobcích, jako jsou sladkosti nebo džusy, se nazývá košenila a vyrábí se z drcených brouků.

MODERNÍ MASO

Nemáte chuť přež vykovat brouky? Nebojte. Mezi potravinami existují i jiné ekologické alternativy.

Fale šné steaky

Vědci se pokoušejí vypěstovat maso v laboratoři. Nejprve je potřeba z živočišné svaloviny odebrat buněčný vzorek. Říká se tomu biopsie. Pomocí různých chemických triků lze buňky namnožit tak, aby vzniklo umělé maso, ze kterého se pak dají vyrobit třeba kuřecí křídla nebo párky. První laboratorně vypěstovaný steak už se dokonce opravdu podařilo získat, ale pořád to obnáší nesmírné množství energie (a spoustu peněz). Protože máme k dispozici jiné, energeticky méně náročné alternativy masa, nejspíš bude ještě chvíli trvat, než si steak ze zkumavky najde cestu do našeho jídelníčku.

Houbové maso

Náhražku masa lze vyrobit také z tenounkých, pavučinovitých houbových vláken. Když se řekne „houby“, nejspíš si představíte hnědé kloboučky, co vykukují zpod listí – jenže hluboko pod zemí, pod plodnicemi, které sbíráme, se rozrůstá obrovská masa bělavých vláken. Podobají se kořenům a nazýváme je mycelium neboli podhoubí. Lze ho nechat zkvasit, zahřát a následně smíchat s nejrůznějšími příchutěmi, aby vznikla hmota podobná masu, z níž se dají vyrobit falešné burgery nebo slanina.

Bez ryb

Při své cestě z oceánu až na náš talíř za sebou ryby nechávají velkou uhlíkovou stopu. Rybolov navíc často poškozuje mořské dno nebo korálové útesy a v sítích mohou uvíznout velryby, delfíni i žraloci. Vědci vyvíjejí alternativy s použitím molekuly nazývané „hem“, která obsahuje vysoký podíl železa a nachází se v tělech rostlin i živočichů. U lidí pomáhá hem obsažený v krvi přenášet kyslík z plic do ostatních částí těla. Krev má díky němu červenou barvu a maso svou charakteristickou strukturu a chuť. Dá se ovšem poměrně snadno vypěstovat z kvasnic, čímž získáme vynikající pochoutku s rybí náhražkou.

Polévka z hlíny

Jídlem budoucnosti, jaké vědci hledají, by se mohla stát miska polévky z bakterií. Chemici vynalezli práškovou bílkovinu, k jejíž výrobě stačí půdní bakterie, oxid uhličitý (CO2), voda a elektřina. Účinkem elektrického proudu vznikají ve vodě bublinky vodíku, kterým se spolu s oxidem uhličitým získaným z atmosféry živí bakterie. Směs se poté nechá zkvasit, podobně jako ocet. Vznikne tak žlutá, napěněná polévka, která se usuší na horkých válcích, čímž získáme prášek podobný mouce. Údajně nemá vůbec žádnou chuť, takže by se mohl stát naprosto perfektní přídatnou složkou potravin– velice výživnou, ale zároveň velice šetrnou k naší planetě

Výroba prvního burgeru vypěstovaného v laboratoři trvala přes dva roky a stála 215 000 liber!

Jediná čajová lžička zeminy může obsahovat až milion bakterií!

25°c

V koupelně

Mytí nikdy nebylo tak eko… V koupelnách budoucnosti možná najdete vesmírné technologie pro recyklaci vody, chytrá zrcadla, která zkontrolují váš zdravotní stav, nebo speciální záchody, co dokážou vyrábět elektřinu z v ýkalů!

Solární okna Kouzelná zrcadla

2.Zdravézuby Plastovétubyodzubnípasty

sev  příroděrozložíažza 500let.Vědcinavrhliřešení: vyrábětzeslizkýchmořských chaluhtenkýfilmbezchuti a  z  nějjedlékapsleobsahující zubnípastu.Tubystesivložili doústa  zubysipořádně vypucovalibezodpadu.

1. Nedoceněný odpad

Odpadní voda z toalet obvykle míří do čističky, aby se mohla znovu použít. Při rostoucím počtu obyvatel však spolu s ní splachujeme i cennou surovinu: výkaly. Místo do kanalizace bychom je mohli splachovat do vlastních biodigestérů Mikroorganismy by pak organickou hmotu přeměnily na plyn, zdroj energie.

3. Bambusové kartáčky Každý z nás za svůj život použije kolem 300 zubních kartáčků. Většina skončí mezi osmi miliony tun plastu, které každoročně zamíří do oceánu. Používáním kartáčků vyrobených z bambusu bychom chránili mořské živočichy a snížili množství odpadu, protože bambusové rukojeti jsou v přírodě snadno biologicky rozložitelné

Druh bambusu nazývaný listoklasec jedlý dokáže vyrůst až o metr za den!

Díky tomu, že roste tak rychle, lze až 25 % bambusových stvolů každý rok sklidit, aniž by to vedlo k odlesňování.

Speciální

Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) zachycuje moč, pot, a dokonce i vlhkost z dechu astronautů. Poté z nich vyfiltruje kontaminující látky – například sůl a různé nečistoty – a zahubí veškeré viry a bakterie. Díky tomu zvládne

zrecyklovat až 93 % vody. Dole na Zemi by stejný systém mohl sloužit k opětovnému zužitkování vody na pití, mytí nebo splachování.

5. Měkce v mechu

Koupelnová předložka vyrobená z mechu vám měkce pošimrá chodidla a zároveň do sebe vstřebá páru i vodu, kterou za sebou necháváte cestou ze sprchy. Mechy se řadí do skupiny takzvaných mechorostů, tedy rostlin bez květů, semen a kořenů Daří se jim ve vlhkém prostředí, jako je třeba právě koupelna.

Běhemprvnísvětovéválky semechpoužívalmístovatykodsáváníkrvezhlubokých ran.Mávynikajícíabsorpční iantiseptickévlastnosti, takžedokážeporanění udržovatčistáasuchá.

Pověz mi, zrcadlo, kdo je v zemi zdejší i na celém světě nejzdravější?

Chytrá zrcadla vybavená nejrůznějšími senzory dokážou kontrolovat vaše oči, pokožku nebo dech a shromažďovat tak spoustu užitečných dat. Počítač je poté na základě algoritmu může analyzovat a odhalit příznaky onemocnění.

7. Solární okna

Solární okna by mohla zachycovat energii ze Slunce a přeměňovat ji na elektřinu. Slunce vyzařuje energii v různých vlnových délkách; některé z nich mají podobu viditelného světla, ale zdaleka ne všechny. Okna by zachycovala neviditelné ultrafialové (UV) a infračervené záření, ale viditelné světlo by propustila, takže by v koupelně bylo vidět a zároveň by vyrobená elektřina mohla pohánět třeba fén.

8. Př írodní perličky Mikroperličky jsou drobounké plastové částečky, menší než zrnka písku, obsažené v celé řadě kosmetických přípravků jako jsou zubní pasty nebo sprchové gely. Spolu s odpadní vodou se dostávají do moří a oceánů, a tím i do potravy mořských živočichů. Vědcům už se naštěstí daří produkovat nové, ekologické alternativy. Jsou vyrobené z celulózy (to je látka, díky které rostliny dokážou stát vzpřímeně), biologicky rozložitelné a pro přírodu neškodné!

9. Léč iv ý sliz Místo náplastí, co se pořád odlepují, si možná jednoho dne budete léčit rány lepidlem, které se inspirovalo u slimáků. Př ohrožení vylučuje plzák hnědý lepkavý sliz, díky němuž se dovede pevně přichytit k podkladu. To brání predátorům, například ptákům, aby ho chňapli. Vědci podle tohoto slizu připravili lékařské pojivo určené k použití během operací.

4. Vesmírná recyklace

systém na palubě

6. Kouzelné zrcadlo

KDE BRÁT ENERGII

Bez elekt řiny se v životě neobejdeme. Využíváme ji ve dne v noci, od vaření vody na ranní kávu po nastavování budíku před spaním. Všechnu tu energii musíme někde brát, dnešní zdroje však představují velkou zátěž pro životní prost ředí. Naštěstí pro nás už se zrodila spousta inovativních nápadů, jak energii spláchnutou do záchodu získat zpátky…

Z výkalů lze kromě tepla získávat i energii, ale přeměna páchnoucí hnědé břečky na plyn samozřejmě chvíli trvá. Funguje to takhle:

1. Odpadní voda se odvede do čističky, kde se z ní odstraní nežádoucí nečistoty. Po přečerpání do velkých nádrží klesnou zbývající pevné složky ke dnu a vytvoří usazený kal. Svrchní voda se odsaje a přečerpá do další nádrže, kde z ní speciální bakterie odstraní veškerou zbývající organickou hmotu.

V ČEM JE PROBLÉM?

Elektrickou energii vyrábíme z různých zdrojů, nejčastěji však z ropy, uhlí a zemního plynu. Těmto zdrojům se říká fosilní paliva, protože vznikly rozkladem rostlin a živočichů, kteří miliony let leželi pohřbení pod zemí. Abychom z fosilních paliv získali potřebnou energii, musíme je vytěžit a spálit – a tím i uvolnit velké množství oxidu uhličitého.

To přispívá ke globálnímu oteplování a znečištění ovzduší, a proto se usilovně hledají čisté, ekologické a do budoucna udržitelné zdroje elektřiny.

2. Po dalším č štění, dezinfekci a filtraci se voda důkladně testuje, aby se potvrdilo, že je opravdu pitná, a vrací se zpátky do vodovodního oběhu.

3. Je potřeba vyčistit i usazený kal. Nejprve se z něj pomocí odstředivky – zařízení, které se otáčí velmi vysokou rychlostí – odstraní voda. Zbytek se pak vaří v obrovském tlakovém hrnci, aby buňky v kalu popraskaly.

4. Jakmile se tak stane, kal se přemístí do biodigestéru. Bakterie v něm přemění organickou hmotu na bioplyn, použitelný jako palivo.

5. Zbytky po zpracování bakteriemi se mohou využít jako hnojivo pro rostliny.

MOČ PRO Š TĚ STÍ!

V průměru vyloučíme 128 g výkalů a 1,5 l moči za den. Výkaly přibližně 100 000 lidí by vystačily na svícení asi 800 žárovek po dobu jedné hodiny!

ENERGIE Z WC

Na celém světě by se odpadní voda z toalet a farem nebo exkrementy domácích mazlíčků mohly využívat jako zdroj energie. Pro začátek by mohly výkaly sloužit třeba k vytápění našich domovů. Teplota odpadní vody v podzemní kanalizaci dosahuje vlahých 15–20 stupňů Celsia. Je škoda, aby tohle teplo zůstalo nevyužité. Tepelná čerpadla by ho mohla odčerpávat zpět a vytápět jím okolní budovy.

Energii lze získávat taky z moči. Mikroorganismy v zařízení nazývaném „mikrobiální palivový článek“ se živí močí a uvolňují při tom elektrony (jednu ze součástí každého atomu). Uvolněné elektrony cestují vodičem a nesou s sebou záporný náboj, čímž vzniká elektrický proud, jinými slovy elektřina pro svítidlo i telefonní nabíječku – a to všechno z moči!

V ÝBORNÁ VODA

Jestli se vám ze všech těch záchodov ých zlepšováků obrací žaludek, nezoufejte. V koupelně se najdou i další bohaté zdroje energie… co zdaleka tolik nepáchnou.

Dělat vlny

Spláchla vás někdy při plavání v moři vlna? Jestli ano, tak víte, jakou voda dokáže mít sílu. Díky tomu vznikla celá spousta nejrůznějších systémů, které vodní energii využívají. Vědce třeba napadlo položit na mořské dno koberec z gumových rohoží, jimiž by vlny pohybovaly nahoru a dolů, a tím by zároveň uváděly do pohybu pumpy připojené ke koberci. Absorbovanou energii mořských vln bychom poté dokázali přeměnit na elektřinu.

Při navrhování mořského koberce se vědci inspirovali bahnitým dnem, které zpomaluje pohyb vln na hladině. Všimli si totiž, že se rybáři v Mexickém zálivu za bouře stahují do obzvlášť bahnitých oblastí, kde vlny nebývají tak silné.

Chaluhová chemie

S výrobou energie by nám dokázaly pomoci také chaluhy, příbuzné mořských řas. Stejně jako jiné rostliny přeměňují sluneční světlo na živiny. Říká se tomu fotosyntéza a jde o chemickou reakci, při níž se oxid uhličitý a voda prostřednictvím slunečních paprsků mění na cukry a kyslík. Chaluhy během fotosyntézy navíc produkují elektrony, které by bylo možné využít k výrobě elektřiny.

Některé druhy chaluh vyrostou až o 50 cm za jediný den a dosahují délky až 50 m. Kdybyste rostli stejným tempem, tedy o 50 cm denně, byli byste za jediný rok dvakrát vyšší než londýnský Big Ben!

Vodu, prosím

Víte, že se voda někdy označuje zkratkou H2O? Tahle značka popisuje, z čeho se voda skládá: z vodíku (H) a kyslíku (O), chemicky svázaných dohromady. Oba prvky jsou velice důležité. Vodík je nejčastějším prvkem v celém vesmíru a kyslík potřebujeme dýchat, jinak bychom nepřežili. Inženýři vymysleli zařízení označovaná jako „vodíkové palivové články“, která z vodíku a kyslíku vyrábějí elektřinu a vodu. Díky tomu, že tato zařízení produkují vodu, ne znečištění, představují vodíkové

články slibný zdroj energie pro automobily a autobusy. Problém spočívá v tom, že jinde ve vesmíru je sice vodíku spousta, ale u nás na Zemi zas tak moc ne – a to znamená, že ho vyrábíme především z fosilních paliv.

Let do v ýšin

Vědci dokonce testovali způsob, jak mořskou vodu přeměnit na tryskové palivo. Mořská voda totiž překvapivě obsahuje vyšší koncentraci oxidu uhličitého než vzduch. To vědcům samozřejmě neuniklo, a tak pomocí elektrické energie rozštěpili vodu na vodík, kyslík a oxid uhličitý a následně z vodíku a oxidu uhličitého vyrobili palivo. Tento proces spotřebuje velké množství energie, takže ho v dohledné době nejspíš nebudeme na souši využívat, ale jednoho dne by mohl představovat skvělý zdroj pro lodě plující na moři.

Ve městě

Velká města bý vají často špinavá, ale nejrůznější průlomové technologie by nám mohly pomoci je vyčistit a vytvořit místo nepořádku zelená prostranství pro život, cestování i práci. Superrychlé solární vlaky na pilotách, napěchované koly a skútry, zelené mrakodrapy a spousta pěších stezek – města budoucnosti se už dnes stávají skutečností.

Plastové chodníky Dojí ždění ve v ýškách

do mě sta Robotická rozvá žka Autonomní auta

ý vysavač

1. V ý fukové v ý tvarno

Města po celém světě jsou plná aut, jejichž výfuky neustále znečišťují vzduch. Našemu životnímu prostředí ani našim plicím to zrovna neprospívá, ale co kdybychom dokázali proměnit emise v umělecká díla? Speciální zařízení umístěné na výfuku by mohlo zachycovat uhlíkové částice ještě předtím, než se dostanou do vzduchu. Pomocí chytrých chemických procesů se dá ze sazí vyrobit tuš.

ýrů a pošťákůdoručovatroboti.

čně uloženéuvnitřrobota vybavenéhosystémyumělé inteligence

čními senzorya

nimž

6. Dojí ždění ve v ýškách

Aby se v zaplněných městech co nejlépe využil dostupný prostor, doprava by mohla vést po vyvýšených drahách. Lidé by mohli svištět

z místa na místo ve vlacích připomínajících housenky, zavěšených nad našimi hlavami na kovových konstrukcích, aniž by při tom překáželi pohybu na zemi. Vlaky by dokonce mohly být částečně poháněné solárními panely, které by zachycovaly sluneční paprsky a zároveň vytvářely stín pro lidi dole.

3. Turbíny do mě sta

Budovy ve městech rozhánějí vítr do všech možných stran, takže mezi nimi běžné větrné turbíny fungují jen s obtížemi. Proto tyhle minivětrníčky vypadají trochu zvláštně: takzvané o-wind turbíny dokážou díky svému kulatému tvaru zachycovat proud větru z jakéhokoli směru, jejich lopatky se neustále točí a mohly by vyrábět třeba elektřinu pro místní obchody.

5. Autonomní auta

S vozidly, která by se řídila sama, by bylo dojíždění rychlejší, bezpečnějš a taky zábavnější. Autonomní auta a autobusy vybavené senzory a umělou inteligencí by mohly objíždět města bez řidičů. Autonomní vozidla by si navíc dokázala sama spočítat nejkratší trasu a díky bezdrátové komunikaci s ostatními by uměla předcházet dopravním zácpám nehodám.

ažk vašimdveřím.

ě

4. Chytré oblečení Vědci vyvíjejí inteligentní textilie vyrobené z vláken protkaných drobnými elektronickými komponenty, jako jsou vodiče, senzory a mikročipy. Z obyčejných materiálů tak vznikají chytrá elektronická zařízení – oblečení by jednoho dne mohlo měnit barvu nebo zářit podle toho, jakou máte zrovna náladu, a inteligentní textilie by dokonce mohly umět zachycovat energii našich pohybů Třeba po cvičení by uložená elektřina mohla dál zahřívat oblečení, aby člověku nezačala být zima, až vychladne.

8. Smogov ý vysavač

Představte si vysokánskou věž, která funguje jako vysavač na špinavý vzduch. Nasávala by smog a pomocí filtrů z něj odstraňovala prachové částice. Získaný prášek by obsahoval uhlík, z něhož lze pod tlakem vyrobit umělé diamanty. S obřím vysavačem a trochou alchymie bychom tak mohli vyrábět drahokamy ze špíny!

Cyklostezka ve Zwolle byla vyrobena z odpadních plastů, jejichž množství odpovídá 218 000 kelímků!

Inženýrům se podařilo vymyslet postup, jak z plastového odpadu vyrobit drobné granule, z nichž lze kombinací s dalšími materiály připravit směs pro opravy silničních povrchů nebo chodníků. Plasty se při výstavbě silnic po celém světě používají už dnes. V nizozemském městě Zwolle mají dokonce 30 metrů cyklostezky vyrobených z recyklovaných lahví a obalů

9. Pěší elektrárny

Nebylo by skvělé, kdyby zem dokázala zachycovat energii každého našeho kroku? Povrchy z takzvaných piezoelektrických materiálů dokážou přeměňovat tlak vytvářený chodidly př chůzi na elektřinu. Na stadionech a vlakových nádražích by se z našeho podupávání a pospíchání mohl stát fantastický zdroj energie.

10. Pod zemí Podzemní budovy, ukryté před shonem nahoře, by nám mohly dát prostor navíc a dokázaly by nás chránit i před nepříznivými živly, jako jsou letní vedra nebo vichřice. Pokud by bylo podzemní bydlení navržené tak, aby se dovnitř dostával dostatek denního světla a čistého vzduchu, ve městech by mohlo společně žít mnohem víc lidí a zároveň by mohla být plná stromů, ptáků a včel.

7. Plastové chodníky

2.Robotickározvážka Vblízkébudoucnostibynám poštumohlimístokur

Zásilkybybylybezpe

,lokaliza

kamerami,díky

bysedokázalpohybovatvdoprav

ipochodníku

KUPŘEDU

Náš zvyk neustále cestovat má na planetu obrovsk ý dopad. Jestli chceme zůstat v pohybu, musíme najít čist ší a ekologič tější způsoby dopravy. Dopravní prostředky představují první krok, ale v přeplněných a hustě zastavěných městech je také nutné, aby nová řešení účelně využívala prostor.

VYSOKO NA OBLOZE

V budoucnosti bychom mohli svištět vzduchem třeba v elektrických létajících taxících. Městská vzdušná plavidla podobná helikoptérám by měla kabinu pro přepravu lidí nebo nákladu a vznášela by se pomocí vrtulí. Využili bychom tak všechen prostor nad našimi hlavami, snížila by se intenzita pozemní dopravy – a navíc by bylo na co se dívat.

Vědci se snaží upravit drony tak, aby byly co nejekologičtější, takže je nejspíš budou muset pohánět silné baterie. Pracují na vývoji článků, které by byly dostatečně účinné a zároveň lehké, aby se dron s nákladem dokázal zvednout ze země.

Inženýři už mají řešení na dosah; než se jim to podaří, můžeme tady dole na zemi začít využívat i jiné skvělé dopravní alternativy.

V ČEM JE PROBLÉM?

Auta, autobusy a dodávky jsou skvělé pro přepravu lidí a věcí z bodu A do bodu B. Problém je v tom, co tato vozidla vypouštějí. Z jejich výfuků unikají nežádoucí plyny a prachové částice a poletují vzduchem okolo nás.

Když dýcháme, emise se dostávají do našich plic, srdce, a dokonce i mozku. Znečištěný vzduch neprospívá zdraví lidí a zvířat ani životnímu prostředí. Ve městech, kde se pohybuje velké množství vozidel, je znečištění obzvlášť problematické.

Auta ze silnic žádným kouzlem nedostaneme. Mohli by se ale lidé přesouvat, kam potřebují, jiným způsobem?

Určitě bychom našli ekologičtější alternativy. Nové druhy cestování by mohly pomoci snížit počet aut a autobusů se spalovacími motory, což by znamenalo čistší vzduch a víc místa pro kola, chodce i zeleň

OSVĚŽUJÍCÍ JÍZDA

Středem jedné dálnice v Jižní Koreji vede téměř 50 kilometrů dlouhá cyklostezka. Je zastřešená solárními panely, které stíní cyklisty před sluncem a současně vyrábějí elektřinu. Získanou energii využívá noční osvětlení dálnice a nabíjecí stanice pro elektromobily. Díky solárním cyklostezkám mezi městy by lidé dojíždějící za prací měli dostatek každodenního pohybu, vyráběli bychom elektřinu, a přitom by nevznikalo vůbec žádné znečištění.

Futuristické cyklostezky ale nemají jen v Jižní Koreji. V jednom polském městě zbudovali stezku, která svítí ve tmě Částice na jejím povrchu nazývané luminofory během dne pohlcují sluneční světlo a po setmění modře svítí, takže ozařují cestu nočním cyklistům. Obyvatelé čínského města Sia-men zase mohou před rušnou silniční dopravou uniknout na speciální „vzdušnou cyklostezku“, která se městem vine ve výšce pět metrů nad zemí.

DOPRAVNÍ PROSTŘEDKY

Prostorově úsporné cyklostezky a létající taxíky jsou bezva pro dopravu ve městech, jenže co dálkové trasy? Letadla jsou úchvatný vynález, dokážou přepravovat lidi na vzdálenost tisíců kilometrů za pouhých pár hodin, ale způsobují velké znečištění. Proto vědci sní o jiných způsobech cestování kolem zeměkoule.

Rozsvi ť si mě

Nebylo by úžasné jen lusknout prsty a rázem se ocitnout kdekoli na Zemi? Lusk: na pláži!

Lusk: v posteli! Umění teleportace nejspíš nikdy neovládneme, ale s pomocí 3D hologramů bychom to mohli dokázat aspoň virtuálně.

Mega magnety

Vlaky nazývané maglev dostaly svoje jméno podle technologie, kterou využívají – magnetické levitace. Silné magnety v kolejích a na podvozku se vzájemně odpuzují a udržují tak vlakovou soupravu ve vzduchu. Další magnety rozmístěné podél kolejí vlak řídí a pohánějí vpřed. Díky tomu, že se vlastně vznáší na vzduchovém polštáři, nebrzdí maglev tření, a proto dokáže jet rychlostí stovek kilometrů v hodině

Japonské vysokorychlostní vlaky umí dosáhnout až 320 kilometrů za hodinu. Aby snížili odpor vzduchu, inspirovali se inženýři oblým tvarem zobáku ledňáčka, který se umí hladce potopit pod hladinu. Podobný tvar pomáhá vlakům jezdit rychleji a tišeji.

První holografické hovory už proběhly, takže možná brzy dokážeme poslat svoji 3D verzi na opačný konec planety, aniž bychom přitom vytáhli paty z domu.

Každoročně se koná soutěž v navrhování přepravních kapslí pro hyperloop. Dosavadním vítězům se podařilo v prototypu tunelu dosáhnout rychlosti přes 450 kilometrů v hodině!

Je ště rychleji

Vedle takzvaného hyperloopu vypadá dokonce i maglev jako šnek. Představte si, že bychom dokázali cestu z Londýna do Berlína urazit za kratší dobu, než se upeče bábovka. Museli bychom se pohybovat rychlostí přes 1000 kilometrů za hodinu. Právě takový je koncept pojmenovaný hyperloop: kapsle nadnášené silnými magnety, které se pohybují superdlouhými tunely. Z tunelů by bylo nutné odsát většinu vzduchu, aby se maximálně omezilo tření, podobně jako když pijete brčkem.

Před sto lety bylo vcelku běžné spatřit na obloze vzducholoď nebo létající balón. Vodík je ovšem vysoce hořlavý a po vznícení a havárii vzducholodi v roce 1937 lidé přestali tenhle dopravní prostředek používat. Dnes vědci potenciál vzducholodí znovu zvažují, ale tentokrát s nehořlavým plynem – heliem Heliem nadnášené moderní vzducholodě by mohly na cestách z jedné země do druhé pohánět solární vrtule. Problém je v tom, že helium je sice druhý nejčetnější prvek ve vesmíru, ale na Zemi je vcelku vzácné a jeho získávání i skladování stojí spoustu peněz. Vzducholodě jsou navíc mnohem pomalejší než letadla (pohybují se přibližně stejnou rychlostí jako vlaky), takže se tenhle nápad nejspíš neuchytí.

Mezi mračny

Ve škole

Ve škole se toho můžeme naučit spoustu: jak řešit ošidné matematické rovnice i jak zapojit elektrick ý obvod poháněný solárními panely. Způsoby, jak se učíme, se neustále vyvíjejí –začínali jsme psaním číslic k řídou na břidlicové tabulky a dnes doma sledujeme videotutoriály. Technologie přinášejí nové, zdokonalené způsoby v ýuky a také nám pomáhají se přizpůsobit měnícímu se světu.

1. Uč itel na telefonu

Všimli jste si, že dospělí často neznají odpověď na ty nejzajímavější dotazy? Když se člověk zasekne nad domácím úkolem, je to vážně k vzteku. Proto vědci vyvíjejí virtuální učitele – roboty, kteří by pomocí umělé inteligence dokázali odpovídat na otázky studentů. Jednoho dne bude možné napsat z domova zprávu svému robotickému učiteli, aby vám poradil!

Nejrozší řenějším mateřským jazykem

na světě je standardní

3. Všechny jazyky svě ta Ahoj! Ciao! Merhaba! Díky komunikaci s lidmi z celého světa sdílíme nápady i novinky. V budoucnu by roli překladatele mohla zastat chytrá sluchátka.

Při telefonování s někým, kdo mluví jiným jazykem, by mikrofon ve sluchátkách zaznamenával jeho slova a inteligentní počítačový překladač by je převáděl do jazyka, kterému naslouchající rozumí.

čínština. Jako svů rodný jazyk ji používá téměř miliarda lidí!

Není to smůla, když za pár měsíců vyrostete z nových kalhot do školy? Vyřešit tenhle problém by mohlo pomoci oblečení inspirované skládankami origami, se kterým by nebylo potřeba pořád vyrážet na nákupy. Takzvané auxetické materiály tvoří speciální pletenina, díky níž se mohou roztahovat do délky i do šířky. Oblečení by tak mohlo růst spolu se svým nositelem.

6. Ž ivé zdi Zeď pokrytá rostlinami představuje dokonalou příležitost vyzkoušet si pozorování přírody v praxi. Spolu se spolužáky byste mohli sledovat, jak rostou kořeny, rozkvétají květy a mezi rostlinami se zabydlují nejrůznější druhy hmyzu. Zelené stěny navíc pomáhají udržet budovy v létě chladné a v zimě teplé. Nemluvě o tom, že podle výzkumů jsou lidé mezi rostlinami spokojenější!

7. Solární školy

Ve třídách je spousta slunečního světla, které by mohly lavice zachycovat a přeměňovat na elektřinu –stačilo by zapojit mobil (pokud by ho pan učitel zrovna nezabavil). Miniaturní solární panely by bylo možné zabudovat i do cyklistických přileb, batohů nebo přenosných reproduktorů aby si člověk cestou domů mohl pustit svou oblíbenou muziku a využívat při tom sluneční energii.

8. Virtuální v ýuka Pomocí rozší řené reality by bylo možné provádět pitvy, aniž by přitom přicházely k úhoně žáby, nebo navštívit divoké dinosaury bez cestování časem. Rozš řená realita funguje tak, že umisťuje předměty, osoby, zvířata nebo informace do záběru na obrazovce chytrého zařízení s využitím zabudovaného fotoaparátu, takže to vypadá, jako by byly s námi v místnosti, když se jen díváme na obrazovku.

Když nám zemře někdo blízký, je to smutné a bolestné. Co kdyby ale něco zlého mohlo přinést i něco dobrého?

Každý den zemře kolem 150 000 lidí a velká část těl skončí v krematoriích. Ta produkují horký plyn, který by bylo možné odvádět pomocí potrubí a využívat k vytápění budov, například škol. Možná to zní morbidně ale jde o chytrý způsob, jak opětovně využívat energii, která jinak přichází vniveč

5. Síla davu

Zapojte se i se spolužáky do projektu „občanské vědy“! Na internetu se dá najít spousta možností, od tagování tučňáků na fotografiích (kvůli jejich počítání, ne lajkům) po poslouchání zpěvu kapustňáků. V reálném světě můžete počítat motýly nebo zaznamenávat pozorování slimáků. Vědci tyto informace získávané lidmi z celého světa studují, aby se dozvěděli víc o zvířatech a jejich prostředí.

Ze Slunce na planetu Zemi každou hodinu dopadne 600 trilionů (to je 600 000 000 000 000 000 000) joulů energie To je víc, než spotřebují všichni lidé dohromady za celý rok!

Dresy, co dýchají

Tyhle futuristické dresy obsahují bakterie (a ne proto, že už je pořádně dlouho nikdo nevypral). Materiál je vymyšlený tak, aby se bakterie při pocení roztáhly a rozevřely tkaninu a vzniklými otvory mohl příjemně proudit vzduch. Jakmile látka vyschne, bakterie se znovu smrsknou a otvory se uzavřou. Sportovcům by to pomohlo udržovat se v ideální teplotě

V metru bývá někdy vedro na padnutí. Všechno to horko by nemuselo přijít nazmar – stačilo by teplý vzduch z ventilačních šachet zachycovat a ohřívat s ním třeba vodu. Ta by se následně mohla využívat k vytápění okolních budov, ať už škol, nebo domácností. Cesta do školy by pomohla vytopit třídu ještě předtím, než dorazíte do cíle!

Většina tepla v podzemí vzniká, když vlaky zrychlují, brzdí nebo projíždějí tunely.

4. Pohřební věda

2. Rostoucí oblečení

Podzemní ře šení

JE TU HORKO

Určitě víte, jaké to je sedět celí zpocení ve třídě, kde je nesnesitelné vedro, nebo naopak během velké přestávky drkotat zuby na hřišti. Udržovat v létě i v zimě příjemnou teplotu může bý t bez vynaložení spousty energie obtížné. Výroba tepla i ochlazování jsou v ýzvy, na které se vědci a inženýři snaží najít nejrůznější odpovědi.

JADERNÁ FÚZE

Stejně jako ve všech ostatních hvězdách se ve středu Slunce ve vysoké rychlosti srážejí jádra atomů. Při sloučení neboli fúzi jader vodíku vzniká helium a uvolňuje se energie. Bylo by skvělé, kdybychom totéž dokázali napodobit i na Zemi, ale vědci zatím přesně nevědí jak.

Díky obrovské velikosti Slunce se částice srážejí snáz, je totiž opravdu nesmírně velké a všechnu tu hmotu drží pohromadě gravitační síla

V důsledku intenzivního tlaku je Slunce extrémně horké, teplota jeho jádra může dosáhnout až 15 milionů stupňů Celsia. Právě pomocí velmi vysokého tlaku a teploty lze vodíková jádra stlačit k sobě a překonáním jejich vzájemných odpudivých sil je přinutit k fúzi. Zkoušeli jste ale někdy přitlačit k sobě dva stejné magnetické póly? Je to trochu podobné, potřebujete totiž mimořádnou sílu, abyste odpor překonali.

V ČEM JE PROBLÉM?

Lidé využívají teplo stovkami způsobů. Jen si představte den ve škole: ve třídách se musí udržovat vhodná teplota, po tělocviku se chceme osprchovat v teplé vodě a v jídelně se ohřívají obědy. Ve školách se spotřebuje spousta tepla, stejně jako doma, kde zase vaříme a zapínáme topení.

Teplo není potřeba jen na obyčejné každodenní činnosti. Využívá se při výrobě nejrůznějších věcí, od aut a počítačů po plastové sáčky nebo dětské prolézačky. Teplo bylo nutné i k výrobě téhle knížky. Výroba tepla vyžaduje energii, většinou ji však získáváme spalováním fosilních paliv, a proto vědci hledají nové zdroje.

POŘ ÁDNÁ PECKA

U nás na Zemi je k provedení jaderné fúze zapotřebí neskutečně složitá fyzika. Protože nedokážeme napodobit kolosální hmotu Slunce, teplota v reaktorech by musela dosahovat kolem 100 milionů stupňů Celsia. Vědci už sice provádějí experimenty, ale bude to ještě oříšek, dost možná i za třicet let. Pokud by se nám jednou podařilo zopakovat podmínky uvnitř hvězdy, získali bychom v podstatě nevyčerpatelný zdroj bezuhlíkové energie.

Z jediného gramu materiálu lze jadernou fúzí vyrobit takové množství tepla, které by ohřálo k varu celý bazén vody!

JAK SE ZCHLADIT

Planeta se zahřívá, a proto budeme muset hledat technologické postupy, jak ochladit sebe i okolní prostředí. Nikdo se nechce při zápase rozpustit v kaluži vlastního potu. Klimatizace naneštěstí spotřebovává velké množství energie, a tak se inženýři vracejí k r ýsovacímu prknu a vymýšlejí lepší alternativy.

Zpocená záda

Futuristické oblečení by mohlo při ochlazování našeho těla napodobovat zázraky biodiverzity. Zvířata využívají nejrůznější způsoby, jak se chránit před přehřátím. Sloni mávají ušima, prasata se válejí v bahně a supi si čůrají na nohy… Zkoušet cokoli z toho ve škole by asi vypadalo dost divně (a dost možná by přišel i vyhazov). Lidé mají díkybohu v rukávu vlastní eso: pocení. Vyprodukovaná vlhkost se odpařuje z kůže a bere s sebou i část tepla.

Tohle hi-tech tričko je pokryté materiálem připomínajícím houbu. Při honbě za míčem nebo pronásledování soupeře se z něj díky proudícímu vzduchu pomalu odpařuje vypocená tekutina a ochlazuje tak tělo sportovce. Navíc má voděodolnou podšívku, takže jeho nositel zůstává pěkně v suchu.

V lidském těle bychom

našli až pět milionů potních žláz. Většina z nich se nachází na našich dlaních a chodidlech.

Bleskově vychlazeno

Za parného dne neexistuje nic lepšího než vychlazené pití, ale k tomu je nutné, aby lednička zůstávala neustále zapnutá. Kromě toho, že spotřebovávají hodně energie, obsahují ledničky skleníkové plyny, které mohou po jejich vyřazení uniknout do atmosféry. Na rozdíl od salátu uvnitř tedy nejsou zrovna „zelené“. Hledání ekologičtější alternativy se ukazuje jako vcelku náročné, a to i pro nejchytřejší hlavy světa (problém zkoušel rozlousknout dokonce i Albert Einstein). Inženýři už nicméně vynalezli přístroj využívající technologie budoucnosti, který dokáže během minuty zařídit ledově vychlazenou plechovku pití –připomíná tak „antirychlovarku“. Mohl by skvěle nahradit chladicí zařízení v automatech na nápoje. Problém s velkými ledničkami se tím sice nevyřeší, ale je to aspoň začátek.

Zavř ít do chládku

Dokonce i učitelé občas přijdou s dobrým nápadem: jeden nigerijský učitel jménem Mohammed Bah Abba vymyslel „hrncovou ledničku“, která funguje bez elektřiny. Podobně jako pocení využívá k chlazení odpařování vody. Co si takhle jednu vyrobit a schovat do ní svačinu, aby vydržela čerstvá až do přestávky?

1. Vezmi dva hliněné květináče, jeden menší než druhý (otvory ve dně pečlivě ucpi).

2. Menší květináč vlož do většího a vzniklou mezeru vyplň pískem.

3. Písek pořádně namoč. Vodu budeš muset dolévat, aby písek nevyschl.

4. Jídlo vlož do menšího květináče a zakryj ho navlhčeným kusem látky. Eko lednička je hotová!

V parku

Vědci mnohokrát prokázali, že trávit čas mezi stromy, květinami a zelení vůbec je skvělé pro naše zdraví. V takovém prostředí navíc žijí všemožné druhy tvorů a kromě toho spotřebovává oxid uhličitý a produkuje kyslík. V budoucnu snad bude existovat mnohem víc parků plných nejrůznějších zařízení a vychytávek, které nám pomohou chránit okolní přírodu.

Pilné včely Stromové turbíny Bobkové osvě tlení

obaly Armáda opylovačů

1. Mechové monitorování

Ke sledování čistoty ovzduší by vědci chtěli místo drahých přístrojů používat mech. Mechy totiž získávají vodu a živiny z okolní atmosféry a studie prokázaly, že také pohlcují vzdušné nečistoty. Má to vliv na jejich tvar, velikost i barvu. Stačí se tedy podívat, jak se mechům daří, a odborník hned zjistí, jestli je vzduch čistý, anebo špinavý

2. Bramborové l ž íce Plastové příbory jsou sice šikovné a odolné, ale každoročně se po jediném použití vyhodí miliardy nožů, vidliček a lžic. Jednou z alternativ jsou příbory z brambor – pomocí důmyslné technologie lze totiž vyrobit piknikové nádobí z bramborového škrobu. Po obědě stač lžíci zapíchnout do země, kde se rozloží, a ještě poslouží jako hnojivo.

Takzvaný „větrný strom“ by mohl napájet různá drobná zařízení. Místo listů má miniturbíny, které se ve větru otáčejí a vyrábějí tak elektřinu, následně přenášenou dolů ocelovými „větvemi“ do „kmene“. Plechové stromy sice nedokážou produkovat velké množství energie, ale mohly by sloužit třeba jako zdroj pro noční osvětlení běžeckých stezek.

5. Bobkové osvě tlení

Každý den se po celém světě venčí miliony psů, kteří za sebou nechávají spoustu hovínek. Jeden vynálezce navrhl nečekané řešení: pouliční lampy na psí bobky! Majitel psa vhodí hovínko do otvoru v lampě a pětkrát otočí klikou. Bobek sklouzne do biodigestéru, kde si na něm pochutnají bakterie uvolňující metan Po setmění plyn poslouží jako zdroj energie pro lampu.

Deset velkých hovínek vystačí na svícení lampy po dobu dvou hodin.

Zeměkoule se zahřívá a spousta zvířat se musí stěhovat do chladnějšího podnebí. Měli bychom jim při tom pomoci budováním takzvaných biokoridorů, což jsou pásy propojující parky a města. Tyhle širokánské zelené dálnice by byly plné místních stromů a rostlin. Lidé by do nich nijak nezasahovali a zvířata by tak získala bezpečné zázemí, kde by mohla žít a volně se pohybovat.

hra S tímhle drakem si můžeš hrát a zároveň vyrábět elektřinu. Když létá vzduchem, větrníčky v drakovi roztáčejí miniaturní generátor. Získaná energie se lankem s izolovanými dráty odvádí dolů do baterie. Takovíhle draci se obvykle používají na moři, kde mnohem víc fouká.

8. Rybí obaly

Při vaření jídel z ryb šupiny a kůž odstraňujeme a vyhazujeme, rybí odpad je ale možné opětovně využívat a vyrábět z něj obalový materiál na potraviny. Smícháním šupin a kůž s červenými řasami získáme průsvitnou fólii podobnou té, kterou všichni dobře známe –na rozdíl od obtížně rozložitelného plastu lze ale tuhle ekologickou rybí fólii vyhodit do bioodpadu spolu se zbytky, takže mořím nijak neškodí.

7. Pilné včely

Včely během léta pilně létají z květu na květ a pomáhají tak opylovat rostliny. V důsledku globálního oteplování a chemických postřiků kterými se rostliny ošetřují proti škůdcům, bohužel často hynou. Úly vybavené senzory by mohly včelaře upozorňovat na problémy, jako jsou choroby nebo neobvyklé chování, a pomáhaly by tak udržovat naše včelí pomocníky zdravé.

Ubývají i populace dalších opylovačů jako jsou netopýři, motýli nebo můry. Jedno z řešení krize by mohli představovat drobouncí létající roboti. Hejna miniaturních, hmyzu podobných dronů bychom mohli naprogramovat tak, aby opylovaly rostliny – sbíraly pyl a přenášely jej mezi květy – a pomáhaly tak rostlinám, které nám zajišťují potravu a životně důležitý kyslík.

6. Stromové turbíny

3. Ž abí silnice

4. Už itečná

9. Armáda opylovačů

GENIÁLNÍ BIODIVERZITA

Pestrou škálu druhů zvířat a rostlin na naší planetě nazý váme biologická rozmanitost neboli biodiverzita. Biologická rozmanitost se vyvíjela miliony let v reakci na v ýzvy, jak přežít pouštní horko nebo arktickou zimu, jak se ochránit před predátory nebo ulovit kořist. Ze všech těch úchvatných způsobů adaptace se můžeme strašně moc naučit. Pokud se budeme o přírodu starat, na oplátku nám pomůže.

STROMOVÉ TSUNAMI

Deštné pralesy obývá více než polovina veškerých rostlin a živočichů na planetě, včetně jedovatých šípových žab, růžových říčních delfínů nebo gigantických sklípkanů, co se živí ptáky. Pralesy zároveň pohlcují a uchovávají obrovské objemy uhlíku, čímž zmírňují dopady globálního oteplování. Mnohé z tamějších rostlin se navíc dají využít k výrobě léčiv.

Největším tropickým deštným lesem na světě je amazonský prales, který zabírá plochu 6,7 milionu kilometrů čtverečních. Amazonský prales je tak velký, že jeho stromy vytvářejí vlastní déšť a nad jejich korunami se tvoří mraky. To jim pomáhá udržovat vlhkost a příznivou teplotu. Velká část pralesa byla naneštěstí pokácena, což vedlo ke zničení řady přírodních stanovišť. Odlesňování navíc prales neodvratně přibližuje k bodu zlomu, kdy už nebude schopen udržovat svoje vlhké a teplé klima. Pokud k tomu dojde, mohl by se rychle proměnit v horkou a suchou savanu.

V ČEM JE PROBLÉM?

Na Zemi existuje odhadem 8,7 milionu druhů rostlin a zvířat, vědci však spočítali, že milionu z nich nyní hrozí vyhynutí. Druhy někdy vymírají i přirozeně, často ale spíš proto, že jim lidé zničili ekosystém. Ekosystémy připomínají pavučiny – všechno souvisí se vším. Představte si třeba strom: jeho listy jsou domovem pro hmyz, jímž se živí ptáci. U paty kmene rostou houby, které z ptačích výkalů získávají potřebné látky. Houby jsou potravou pro jezevce, jehož nora se ukrývá mezi kořeny. Pokud narušíme kteroukoli část ekosystému, všechno se změní. Ohrožena je ale i samotná biologická rozmanitost. Chceme-li zpomalit vymírání druhů, musíme se o životní prostředí a všechny jeho součásti lépe starat.

Vědci problém otočili a spočítali, že výborný způsob, jak napravit škody způsobené amazonskému pralesu a přispět k řešení změny klimatu jako takové, představuje opětovné zalesňování. Jediné, co musíme udělat, je přestat kácet a začít sázet! Vysázením milionů stromů bychom mohli znovu vytvořit pralesní ekosystémy, udržovat je zdravé a budovat tu nejekologičtější „technologii“ pro zachycování a ukládání uhlíku. Více sázet plánují země po celém světě. Pákistán už se do toho pustil a během tří let se tam podařilo vysadit přes miliardu stromů.

TIPY Z PŘ ÍRODY

Potřebujeme nové nápady, jak biologickou rozmanitost naší planety chránit, ale obdiv k zázrakům přírody může inspirovat i chytré vynálezy. Příroda je totiž vážně geniální a už dávno našla řešení spousty různých problémů. Napodobování přírody říkáme biomimetika.

Když prskavce spolkne ropucha, vystříkne jí jedovatou látku do žaludku a přinutí ji tak vyzvracet ho živého zpátky!

Brouč í bomby

V drobounkém těle brouků prskavců probíhají složité chemické procesy založené na neobvyklém biologickém inženýrství, díky nimž dokážou prudce vypustit horkou jedovatou tekutinu a chránit se tak před predátory. V útrobách těchto brouků se v oddělených komorách nacházejí dvě chemické látky. Jejich smísení vyvolá prudkou chemickou reakci doprovázenou teplem, která prskavcovi umožní vystříknout pálivý jed. Vědci se pokusili tuhle anatomickou zvláštnost napodobit při vývoji nových způsobů podání léků, jako jsou inhalátory pro astmatiky. Nápad by se mohl osvědčit i u hasicích přístrojů, ze kterých by mohly stříkat velké kapky, anebo jemná mlha –podle toho, jaký druh požáru je zrovna potřeba uhasit.

Vědci zjistili, že hlenky dokonce umí najít cestu v bludišti!

Superchytrý sliz

Hlenka není rostlina, živočich ani houba, ale zcela svébytný typ organismu. Hlenky mohou být tvořeny jedinou buňkou a dorůstat velikosti až několika metrů čtverečních. Přestože nemají mozek, jsou doslova odborníky na hledání nejlepších tras mezi zdroji potravy. Nejprve vypustí tenounké úponky, jimiž prozkoumávají okolí. Poté určí nejpřímější cestu od potravy k potravě a promění se v soustavu trubičkovitých panožek.

Kapky na kř ídlech

Zdrojem inspirace může být i druh potemníka zvaný sběrač rosný, žijící v Namibské poušti. Aby přežil, sbírá vodu z ranní mlhy, která se vznáší nad dunami. Když vánku nastaví svůj zvednutý zadeček, kapičky se mu začnou srážet na speciálních výrůstcích na křídlech. Jakmile se vody nahromadí víc, steče mu vodoodpudivými kanálky na zádech rovnou do úst. Podle tohoto vzoru navrhují inženýři kondenzátory – přístroje pohlcující vzdušnou vlhkost, které by se mohly stát dalším zdrojem vody v horkých a vlhkých místech.

Hlenky by nám mohly pomáhat s vymýšlením nejefektivnějšího dopravního spojení, abychom se do parku dostali přímo bleskovou rychlostí. Vědci to testovali tak, že zkoušeli, jestli hlenka zvládne napodobit železniční síť v Japonsku. Hromádky ovesné kaše rozmístili podle polohy měst v okolí metropole Tokia. Velikost hromádky odpovídala počtu obyvatel daného města, lidnatějším městům tedy připadlo víc kaše. Hlenka opravdu vytvořila síť trubičkovitých panožek podobnou skutečné síti železničních tratí, na jejíž podobě a výstavbě pracovali inženýři celé roky! Až budeme příště plánovat efektivní dopravní systém, měli bychom se nejdřív zeptat hlenky.