NAPSALA
BARVILA SARAH STERN ILUSTROVALA
1 VČERA VEČER NA FARmĚ
Jak se dRžíš, kamaráde?
TohLe je náš posLedNí večer, Dejo.
TohLe může být můj úpLně posLedNí večer na dýňové farMě.
A náš posLedNí HalLoweEn.
Jdeme na vejšku, JosiE, neletíme na MarS. Vrátíš se.
Já vím.
Já vím.
Jo? Kdy? Na škole budeme nejMíň další čtyři dýňové sezóny.
A vejšky běžně nedávají „halLoweEnSké pRázDniny“.
Můžeš se vRátit na víkenD –FarMa tu bude pořád.
Už to nebude to samé…
A přesNě pRoto ze dNeška uděláme ten nejLepší HalLoweEn na sVětě!
Dejo. SucCotasHárNa je tudy.
Vím. Pracovala jSem tam tři roky.
JosiE, až budeš vZpomínat na sVůj čas na FarMě, čeho budeš nejVíc litovat?
Tak kam teda jDeš?
Do KoláčovNy.
Co?
Že jSem necHal MereditH Gomez minulé září vyhRát NdF.
Za to nemůžeš –měl jSi atypicKý zápal pLic!
Pořád jSem mohL cHodit.
AcH. KaramelKa.
FajN, čeho dalšího budeš litovat?
Za tři roky jSi nevymysLel lepší přezDívKu…
Pracuje v Ráji karamelu.
Nemů u s ní mLuvit, Dejo. Víš, že nemůžu.
To vím.
JosiE, musí . Sníš o ní nahLas celé tři roky. Nemůžeš si s ní nepRomLuvit.
DnesKa máš posLedNí šanCi s ní mLuvit.
Takový teda není tVůj pLán.
Můžu. NepRomLuvím.
Takový je můj pLán.
O čem to mLuvíš…?
Proč máš tak odHodLaný výraz?
Dejo… Ne…
DnesKa sPolu makáme v KoláčovNě. Jaden a Aidan si s námi pRohodili sLužbu.
To můžeme? JasNě že můžeme.
Ale KoláčovNa je –
Přímo napRoti Ráji karamelu.
JosiO TemPletone, jSi bázLivý kRálíček, co se tři roky sChovává v SucCotasHárNě před šanCí na lásKu.
NeřekL bycH, že se „sChovávám“…
NaštěsTí, kRálíčku, na tebe tVoje nejLepší kamarádKa mysLí –nenecHám tě pRošvihNoUt dNešní posLedNí jízDu v žebřiňáku.
To je metafora?
Já ti nevím…
ŘekLas jim pRoč?
Je. DnesKa o paUze na večeři s toU holKoU pRomLuví . A ona? Uvidí, jak milý a rozTomilý jSi. DnesKa vyUžiješ sVojí šanCe.
NezKlam mě, JosiE. Dala jSem Jadenovi a Aidanovi za pRohození sLužby dVacet babek a tři kupóny na hotDog zDarMa.
ŘekLa jSem jim, že miluju koláče. Což je pRavDa.
2 PANIKA V KOLÁČOVnĚ
Nemůžu se rozHodNoUt, kTerý koláč zKusit. TohLe byl posLedNí rozinKový?
Víš, kDybycHom přerovNali sPíž s koláči, mohLo by to tu být celé efekTivNější…
se.
Na kamPaň na letošního NdF je už pozDě, sezóna je u konCe.
KoUkNu
To nikDy nebyla kamPaň, ale životNí sTyl.
No, nejSme tu ke koOrDinaci komory KoláčovNy.
Miluju, kDyž poUžíváš aliteraci.
AsPoň ne teď.
JsMe tu, abycHom zacHránili tVoji milosTnoU budoUcNosT.
Proč mi tohLe děláš? NikDy tě moje „milosTná budoUcNosT“ nezajímala.
Hele, za pět minut jDeš na sCénu.
Jak už jSem říkala: Jsem tVoje kámo ka. A kámoši nenecHávají kámoše žít uťápNuté životy.
Já mám rád sVůj uťápNutý život.
NesTěžuju si.
Tak pRoč si pořád sTěžuješ, že ho tRávíš sám?
Čtyři minuty.
NejSem připRavený. Nevím, co řícT.
Co takHle: „Ahoj, jSem JosiAh, hodNě mLuvím o tVém obLičeji.“
Jsem… tesKlivý. Zamy lený. Jsem kLuk, co rád přemýšlí o tom, co by mohLo být…
To přesNě nesMím řícT.
„Ahoj, jSem JosiAh a zNám nazPaměť tVůj rozPis.“
Dejo. Vážně. Potřebuju tVoU pomoc.
Tak jo, um…
„Ahoj, jSem JosiA h.“
No jo, dobře. PřehRajeme si to. PředStav si, že jSem SuperKaramel a pRosTě… začni konVerZaci.
„Ahoj, jSem KaramelKa, ale kamarádi mi říkají MarCy.“
Říkáš její jMéno tak zasNěně, jako by ti dala Jeden pRsTen.
JasNý, cHápu. Tak jo…
„Rád tě pozNávám, MarCy.“
„MysLím, že jSem tě tu už viděla. NepRodáváš ty ibiškový nákyp na špatNé sTraně vLáčkové dRáhy?“
„HODnĚMlUVÍM OTvÉMOBlIČEJI!“
„J-jo.“
ZkusMe to zNova. Teď budu já ty a ty budeš Karamelová kRásKa.
„ČaUuU, jSem JosiAh.“
Ale já ji nezNám – nevím, co by řekLa.
ProsTě to zKus.
„ČaU. Jsem JosiAh.“
Proč mám jižanSký přízVuk?
„Pracuju na dRuhé sTraně parKu, ale vždycKy jSem s teboU cHtěl mLuvit.“
„Ahoj. Jsem MarCy. Asi.“
Jé, super! To si musím napSat.
