Obsah
ÚVOD, 7
1
SLEPIČÍ TLUMOČNÍK K VAŠIM SLUŽBÁM
Jak pochopit, co slepice říkají, 11
2
JAK SE CHOVAT V KURNÍKU
Pravidla, etiketa a sociální vztahy, 49
3
CO DĚLÁ SLEPICI SLEPICÍ?
Pomineme-li peří, 79
4
HEJ, JÁ NEJSEM SLEPIČÍ MOZEK!
Pochopení inteligence slepic, 101
5
JAK SE CÍTÍTE?
Emocionální život slepic, 125
PODĚKOVÁNÍ, 144
Uvod
Když ve vás něco probudí nadšení, není to náhoda, je to vaše poslání.
Fabienne Fredericksonová
Začalo to jednoduše: chtěla jsem jen děti naučit, jak pečovat o živé tvory, nést zodpovědnost a postarat se o zásobování rodiny čerstvými vejci z vlastního chovu, ale změnilo se to na báječnou jízdu. Pokud jste chovatel slepic stejně jako já, určitě máte svoje hejno rádi. My s našimi slepicemi trávíme venku plno času, a když jsme v zaměstnání a děti ve škole, nemůžeme se dočkat, až budeme zase u nich doma. Během let jsem se na ně naučila pohlížet jako starostlivá matka a zároveň je zkoumat jako vědec pod drobnohledem. Všechny naše slepičky mi přirostly k srdci a věřím, že i ony mě přijaly do svého fascinujícího světa.
Dlouho předtím, než mě kdy napadlo, že budu šťastnou majitelkou hejna slepic, jsem pracovala jako ošetřovatelka, studovala jsem sociologii, antropologii, psychologii a biologii. Studium
mezilidských vztahů, kultur, jazyka a společenské úlohy v tavicím kotlíku Los Angeles mi rozšířilo obzory. Ve dvaceti letech jsem však dosud neměla tušení, že mé pochopení pro rozdílnost kultur a respekt k odlišnosti se mi budou hodit v kurníku na Cape Cod.
Vědci využívají mnoho pomůcek a metod ke zkoumání dynamiky hejna včetně přehrávání jejich vokalizace, videozáznamů, 3D animací, bezdrátových mikrofonů připojených na hřbety slepic, zachycujících, jak na sebe vzájemně působí, a dokonce i robotických slepic! Nemám žádný z těchto složitých vědeckých nástrojů, ale s otevřenou myslí a srdcem jsem došla ke stejným závěrům
jako vědci. Stačilo jen trávit čas s hejnem a věnovat bedlivou pozornost jeho jednotlivým členům. Mám před vědci výhodu v tom, že své slepice dobře znám – a věřím, že mne přijaly za čestného člena svého hejna.
Tato kniha je souhrnem mých zkušeností s chovem slepic.
Za všechna ta léta jsem získala podrobný vhled do jejich světa a naučila jsem se rozpoznávat způsoby jejich komunikace, řeči těla, inteligenci, sociální vztahy, emoce a schopnost řešit problémy. Chci vás ujistit, že tahle zvířata opravdu nejsou „slepičí mozky“. Zvu vás na objevnou cestu do slepičího království.
Ukážu vám, jak pracuje jejich mysl, tělo i emoce. Jejich svět je naprosto úžasný!
Pokud máte slepice, schválně si udělejte čas, sledujte je a poslouchejte jejich štěbetání. Zkuste nějaké zvuky napodobit a sledujte
jejich reakci. Obvykle se pár slepic zastaví, podobně jako pes
nakloní hlavu na jednu stranu, pak na druhou a zadívají se na vás upřeným pohledem svých velkých slepičích očí. V nich uvidíte překvapení. Očividně je udivilo, že mluvíte slepičí řečí. Zkuste na ně znovu promluvit po jejich. Opakujte zvuky, které vydávají, když otevřete kurník, poslouchejte, co říkají, když jim rozhazujete zrní, následujte je, když si vyrazí kolem pozemku na průzkumnou cestu, a jděte s nimi večer ke kurníku, abyste jim popřáli dobrou noc. Opakujte kdákání, kvokání a krákorání a za chvilku budete mluvit plynule slepičí řečí. Kdoví, třeba zjistíte, že vám slepice daly i jméno!
Slepic tlumocn k k vasim sluzbam
Jak pochopit, co slepice říkají
Lidé často komunikují beze slov: používáme oči, gesta, výraz obli-
čeje, řeč těla. Slepice jsou na tom stejně, ale navíc se projevují i hlasově: mají přes dva tucty různých hlášek, které se týkají teritoria, sexu, úzkosti, nebezpečí, strachu, potravy a hnízdění.
Na rozdíl od toho, o čem nás přesvědčují drůbežářské velkovýroby, nejsou slepice bezduché automaty na vajíčka, ale projevují komplexní chování. Velmi dobře se učí, vykazují bohatou společenskou organizaci a mají rozmanitý repertoár zvukových projevů. Každý, kdo měl slepice, rovněž poznal významné rozdíly v jejich osobnosti.
Dr. Bernard Rollin
Říká se, že pokud se opravdu chcete naučit nějaký jazyk, měli byste být tam, kde se tímto jazykem mluví. Abych se naučila lépe komunikovat se svými slepicemi, den za dnem jsem si brala malou stoličku, sedávala jsem v blízkosti hejna, tiše jsem slepice pozorovala a všímala si jejich vzájemných vztahů. Během jejich
života mám čas poznat každou jako jednotlivce. Některé si užívají setkání s lidmi, kdežto jiné jsou samy pro sebe a přijdou jenom tehdy, když jim nabídnete něco dobrého k snědku, ale všechny
„si povídají“. Naučila jsem se jejich kdákání, kvokání či krákorání opakovat a věnovala jsem pečlivou pozornost intonaci. Je to trochu jako se učit mandarínskou čínštinu, kde rozdílná výslovnost dá stejnému slovu či zvuku odlišný význam.
Hlásím se o slovo: Slepice toho namluví opravdu dost, ale musíte si udělat čas a poslouchat je.
Studium slepičí řeči
KDYŽ JSEM PRACOVALA V BLÍZKOSTI HEJNA, vždycky jsem
na slepičky mluvila a jednoho krásného dne jsem si všimla, že je vlastně napodobuji. To mne vedlo k zamyšlení: Umím mluvit slepičí řečí? Někteří lidé si pomyslí, že jsem se zbláznila, ale když jsem začala soustředěně poslouchat, uvědomila jsem si, že jsem poznala mnohé způsoby jejich volání – signály nebezpečí, projev radosti, pozdravy, přání dobré noci. Učila jsem se mluvit řečí slepic.
Během několika dalších měsíců trénovala s hejnem celá rodina, všichni jsme napodobovali a pokoušeli se tlumočit jejich volání. Potom jsme s dětmi jednoho dne navštívily jiné hejno. Seděly jsme tam a cizí slepice pozorovaly. Hejno nás ignorovalo a zabývalo se obvyklou slepičí činností. Rozhodla jsem se něco zkusit, i když popravdě jsem byla trochu v rozpacích dát najevo skutečnost, že jsem se učila řeč slepic.
Když jsme s dětmi začaly vyluzovat podivné kvokavé zvuky, abychom slepice pozdravily, reakce byla ohromující. Zprudka zvedly hlavu a začaly se udiveně rozhlížet, jako kdyby říkaly: „Cože, je tady nějaká jiná slepice?“ Některé k nám ze zvědavosti přišly, jiné se po chvíli vrátily k hrabání. S těmi zvědavými jsme si „pokecaly“ ještě pomocí jiné intonace a zvuků. Pak jsem jako konečný test použila výstražné volání upozorňující na nebezpečí hrozící shora. Každá slepice se zastavila, znehybněla a podívala se k nebi. Rozuměly mi přesně, jak jsem předpokládala! To byl okamžik, kdy jsem pochopila, že mé učení mělo smysl.
Na začátku: Řeč dětí
Matka slepice komunikuje se svými kuřaty kvokáním a krákoráním dokonce i tehdy, kdy jsou ještě schovaná ve vejcích. První zvuky přicházejí od kuřat. Dvacet čtyři hodin před líhnutím se z vajíček začne ozývat pípání, někdy nazývané „klepání“. Tyto zvuky slouží jako první komunikace mezi matkou slepicí a kuřaty i mezi kuřaty navzájem. Slepice odpovídá a pípání ji informuje, jak dlouho má zůstat na hnízdě a kolik kuřat může očekávat.
Jakmile se kuřata vylíhnou, matka je hlídá a učí je, kde hledat potravu a které věci jsou k jídlu vhodné. Upozorňuje na venkovní hrozby, odvádí kuřátka
do bezpečí a zvláštními zvuky svolává potomstvo do tepla svého prachového peří.
Slepice velice pečují o svá kuřata. V jedné studii badatelé foukali na čerstvě vylíhnutá kuřata proud vzduchu, aby viděli, jaká bude reakce. A matka slepice rozhodně neskákala nadšením. Jí samotné sice ofukování nevadilo, ale jakmile si kuřata začala stěžovat, i ona dávala najevo velké rozčilení.
Kuřátko je sice ještě ve vajíčku, ale matka už si s ním povídá.
Tiše
pokvokává a šeptavě
krákorá
a povzbuzuje je do života.
Slovní zásoba u kuřat
Až do čtrnácti týdnů stáří mají kuřata specifický jazyk, který se
skládá z pípání, pískání a radostných trylků různých tónin a hlasitosti. Tyto zvuky používají pouze kuřata. Slepice nejspíš svým kuřatům rozumějí, ale jejich zvuky nenapodobují. První hlasové projevy u kuřat zřejmě vyjadřují pocity radosti, ohrožení nebo pohody. Jejich jazyk je stejný, ať kuřata vyseděla jejich matka, či pocházejí z líhně.
Spokojene drmolen
Tyhle zvuky, které znějí trochu jako předení kočky, vydávají kuřata především při usínání.
