Byl nebyl malý byt.
A v něm žil malý klouček.
Jmenoval se Daniel, ale tak mu nikdy nikdo neříkal.
Vlastně mu každý říkal trochu jinak, ať už maminka s tatínkem,
maličký bráška,
nebo kamarádi ve školce.
Toho dne byl Daneček doma jen s maminkou. Byl naštvaný a příšerně se nudil. Zlobil se, protože měl rýmu a nikam nemohl. Nemohl jít do školky a hrát si s kamarády, ani jet s tatínkem a bráškou k babičce.
Nudil se, protože maminka, která s ním zůstala doma, musela pracovat. Takže žádné čtení pohádek ani společné malování. Copak může hrát pexeso nebo Člověče, nezlob se sám se sebou? To je přece nesmysl! Ach jo. Taková strašlivá nuda!