9788025514344

Pro Rhynu & Lilou

Text a ilustrace ©2021 Niamh Sharkey a Owen Churcher Grafická úprava ©2021 Templar Books jako imprint Bonnier Books, Velká Británie

©2023 REBO International CZ spol. s r. o., Michalská 432/12, 110 00 Praha rebo@rebo.cz

Text a ilustrace: Niamh Sharkey a Owen Churcher Grafická úprava: Genevieve Webster a Wendy Bartlet

Výroba papíru: Richard Ferguson

Produkce: Nick Read

Překlad z anglického originálu A Field Guide to Leaflings: Alena Klvaňová

Redakce českého vydání: Kateřina Pospíšilová, Lenka Uhlířová

Sazba a příprava pro CTP: AMOS TYPO, s. r. o. Vytištěno v Číně.

1. vydání 2023

ISBN 978-80-255-1434-4 901030101

Všechna práva vyhrazena.

Průvodce světem

LUPÍ N KŮ ,

SKŘÍTKŮ, kteří chrání STROMY

Owen Churcher & Niamh Sharkey

Průvodce světem lupínků

Existuje jeden tajný prastarý svět, který

obývají ti nejúžasnější obři a prazvláštní

bytosti – často tak malinké, že by prošly

uchem jehly.

Ten svět je čarovný, a ačkoli vstoupit do něj můžeme docela snadno, jeho pravé kouzlo je pouhým okem neviditelné. Jeho obry – stromy –všichni dobře znají. Jen málo lidí ale spatřilo jejich strážce –lupínky. Většinou to byly děti, protože abychom tyhle skřítky zahlédli, musíme mít bystré oči, abychom je zaslechli, potřebujeme uši jako rys, hlavně je ale nutné mít mysl stále otevřenou všem možnostem světa.

My jsme se s lupínky poprvé setkali ještě jako malí, kdy jsme je vídali a slýchali ve vší jejich pestrosti – každý druh stromu má totiž své vlastní jedinečné ochránce.

Jeden lupínek je s námi od samého začátku – skřítek z jabloně zvané

Coxova reneta, kterému říkáme Flann. Od chvíle, kdy jsme Flanna

potkali, nás provází na našich dobrodružstvích doma i během cest po světě.

Průvodce světem lupínků a jejich stromů jsme napsali proto, aby si toho úžasného, ale také křehkého světa všimli i ostatní.

Doufáme, že se čtenáři s pomocí lupínků dozvědí více o stromech a společně s námi se budou snažit, aby se jim dařilo.

Lupínkové nás naučili hlavně jedno: Nikdo není příliš malý na to, aby mohl něco změnit.

Niamh & Owen a Flann

VYSVĚTLIVKA K ILUSTRACÍM

Lupínky je skoro nemožné vyfotografovat, ale k čemu by byl průvodce bez obrázků?

A tak jsem knížku ilustrovala, poněvadž se zdá, že si lupínkové na mě a mé kalíšky s barvami zvykli.

Někdy si říkám, jestli mají lupínkové

Opatrovníčci taky tolik práce s kreslením mě samotné.

VZKAZ OD FLANNA

Seznámení s lupínky

Představíme ti několik lupínků, které jsme na svých cestách po světě dosud potkali. Podle lupínkova vzhledu můžeme určit strom, k němuž patří. Každý lupínek plní na stromě svou úlohu, podobně jako včely v úle.

Uhodneš, které stromy tihle lupínkové chrání?

W i l m a

Lupínek opatrovnícˇek

Lupínkové Opatrovníčci opatrují příběhy, které si o stromech vyprávíme, ale i ty, které si vyprávějí samy stromy.

B o b u l k a

Lupínek chu ˚ vic ˇ ka

F l a n n

Lupínek Spojnícˇek

Lupínkové Spojníčci mají na starost síť kořenů, která propojuje jejich stromy s ostatními široko daleko.

Lupínkové Chůvičky se starají o ptáky, zvířata a hmyz, které z jejich stromů získávají potravu a nacházejí na nich úkryt.

Ty jsi ale malý hladovec, viď?

Lupínek Strážnícˇek

H i r o k i M á j a

Lupínkové Strážníčci brání svůj strom před útoky hmyzu a nemocemi.

Lupínek kvítek

Lupínkové Kvítci upravují květy stromů tak, aby lákaly včely a další opylovače.

Lupínek jiSkr ˇ ic ˇ ka

Á j a K a r l í k

Lupínkové Jiskřičky řídí proces fotosyntézy (o které se více dozvíš později).

Lupínek Domovnícˇek

Lupínkové Domovníčci budují domovy nejen pro lupínky. Vypomáhají také se stavbou ptačích a hmyzích hnízd a přeměňují stromové dutiny na útulná doupátka pro všechna možná stvoření.

Sakura

Žádná jiná země se tak neproslavila kvetoucími sakurami

jako Japonsko, kde tyhle stromy považují za posvátné.

Každé jaro tam dokonce v televizi běží předpověď, která oznamuje, kdy sakury vykvetou (i když lupínkové televizi samozřejmě nesledují). Všichni lidé v Japonsku čekají, až se na stromech objeví květy, pak se pod nimi sejdou a provozují hanami (pozorování sakur). Dělají si tradiční piknik, při němž jedí, pijí, tancují, zpívají a oslavují život.

A stromy slaví s nimi.

Když se blíží doba květu, panuje mezi mnoha lupínky slavnostní atmosféra.

Lupínkové Kvítci jako Akina a Hiroki mají ale spoustu práce. Musejí své květy udržet co nejkrásnější a nejvoňavější, aby přilákaly včely a motýly, kteří se na květech krmí sladkým nektarem.

Všichni lupínkové Kvítci jsou soutěživí. Květy jejich stromů musejí vypadat i vonět nádherně. A co Kvítci žijící v sakurách? No, řekněme, že ti mají laťku nasazenou dvojnásob vysoko!

Včely a motýli jsou opylovači. Když navštěvují květiny, na tělo se jim lepí pyl, který přenášejí z jednoho stromu na druhý. Opylovači pomáhají rostlinám vytvářet semena.

Pracovití lupínkové, pracovité včelky!

Pro lupínky práce nikdy nekončí.

Většina japonských třešní, známých jako sakury, žije jen krátce (16–20 let).

Jejich život je ale barevný a dramatický. Dorůstají výšky 5–12 metrů.

Jakmile květy začnou odkvétat a opadávat, lupínkové se vydají navštívit své sousedy a přátele na ostatních stromech.

Když lidé vidí sakury odkvétat, je jim trochu smutno, ale vždycky se mohou těšit na další jaro.

A co to znamená pro lupínky ze sakur?

Dobře odvedenou práci!

Akina a Hiroki vědí, že pravými hrdiny jarního rozkvětu jsou včely. Hmyz navštěvující květy se podílí na tvorbě semen u 80 procent planě rostoucích rostlin světa.

, Arigatō.

Děkujeme!

Cesmína

Cesmína ostrolistá tvoří keřový podrost. To znamená, že běžně roste pod korunami stromů (pod stromovým patrem lesa). Dožívá se i více než 300 let a obvykle dosahuje výšky 15 metrů.

plod

list

Ochránci cesmín jsou malincí i na poměry lupínků. Najít je a seznámit se s nimi může být složité.

Často jsou stejně pichlaví jako listy jejich keře, ale nenech se tím odradit. Podobně jako zářivě červené bobule cesmíny jsou i tihle lupínkové pestrobarevná stvoření.

Jàja je lupínek Opatrovníček. Kromě svých příběhů ti prozradí i spoustu jmen, kterými se jeho keři říká. Tak třeba anglicky je to Holly a latinsky Ilex.

Jája je nejvíce hrdý na pojmenování

Vánoční keř . Cesmína je totiž už dlouho spojována s Vánoci. Díky

šarlatovým bobulím a lesklým listům se dokonale hodí k sváteční výzdobě domácností.

Ahoj mrňousku!

Mohlo by se zdát, že cesmína jen dává a nedostává nic na oplátku. Motýli se jí ale odvděčí tak, že přenášejí pyl z jedné rostliny na druhou.

Listožrouti se vyskytují ve všech velikostech. Někteří jsou tak malincí jako lupínkové. Jedním z takových tvorečků je i modrásek krušinový. Celý jeho životní cyklus se točí kolem cesmíny.

Lupínkové Chůvičky se starají o každé jejich vývojové stadium:

Nezbední ptáci se musejí podělit!

Etain je lupínek Chůvička. Má pořád plné ruce práce s ptáky hnízdícími ve větvích a s drobnými savci, jako jsou ježci, kteří přezimují ve spadaném listí.

Cesmína je stálezelený keř a listy na ní zůstávají po celý rok. V chladných zimních měsících její bobule slouží za potravu pro zvířata a ptáky, jako je červenka.

VZKAZ OD FLANNA

Azvířataneboptáci,kteříse

něcoživíbobulemi?Dajícesmíně

naoplátku?Noovšem, dají.Obdarujícesmínusvým snědí,HOVÍNKEM!Vplodech,které senacházejísemínka, takžemladérostlinkypakčasto vyrůstajízezvířecíchhovínek–jetovýbornéhnojivo!

Teplý páchnoucí dárek – jak milé!

květ

list

Kapok, neboli vlnovec pětimužný, pochází ze Severní a Jižní Ameriky a ze západní Afriky. Dorůstá výšky až 70 metrů a dožívá se až 300 let.

Listy epifytů (rostlin, které rostou na jiných rostlinách) zachycují vodu, v níž plavou pulci stromových žab.

Nikde jinde na světě neroste tolik stromů jako v amazonském deštném lese v Jižní Americe.

Juana je lupínek

Chůvička. I lupínkové si rádi máchají nohy ve vodě a nezdá se, že by to pulcům vadilo.

Kapok zachycuje více slunečního světla , více větru , a jak vám Hugo potvrdí, i více deště než menší stromy. Hugo je lupínek Jiskřička a většinu času tráví vysoko nad zemí, kde se vyhřívá na sluníčku… nebo ho bičuje vítr a déšť.

400 miliard stromů nejrůznějších tvarů a velikostí. Jen si představ, kolik tam musí žít různých lupínků!

Hugo je mezi lupínky obr, však taky žije v obrovském kapoku. Tenhle strom dokáže růst závratnou rychlostí čtyři metry za rok, dokud se netyčí vysoko nad korunami jiných druhů.

Roste tam téměř

Kapky deště mi dělají radost!

Jejda… asi mám trochu závrať.

Květy kapoku se přemění v tobolky, v nichž se ukrývají stovky semínek na hedvábných vláknech. Lupínkové Kvítci pak semínka vypustí ven, aby je vítr roznesl široko daleko.

VZKAZ OD FLANNA

Některé druhy vlnovců mají trny, které je chrání před různými hrozbami. Těmi pro ně mohou být třeba zvířata, která šplhají po kmeni a okusují jim tenkou kůru. Pak se trny hodí!

Kolik tvorů žijících na kapoku najdeš?

Fotosyntéza

Jedná se o proces, kterým stromy získávají živiny pomocí sluneční energie.

Listy stromu pohlcují sluneční světlo a oxid uhličitý ze vzduchu.

Pak je pomocí chlorofylu, barviva, které barví rostliny do zelena, přemění na glukózu. Glukóza je druh cukru, kterým se strom živí. Při její výrobě strom vylučuje kyslík, bez něhož lupínkové ani lidé nemohou žít.

Většina děje se odehrává v koruně –na vrcholku stromu, kde se nacházejí listy, které rostlině vyrábějí živiny.

Kořeny stromu nasávají vodu a pak ji zvláštními kanálky dopraví až do koruny.

Tohle všechno z jediného mrňavého žaludu?

Dub

Na světě je přes 460 druhů dubů.

Přestože rostou v nejrůznějších prostředích, většina z nich pochází ze severní polokoule. Duby mohou dorůstat do výšky více než 40 metrů a dožívají se až 1000 let.

Dub je vysoký strom se silným kmenem a rozložitou korunou. Má hrubou kůru, která je pro něj právě tak nezbytná jako pro nás kůže.

Mnohé lesní duby jsou opadavé, což znamená, že na zimu shazují listí. Listy však nejsou to jediné, co ztrácejí! Na podzim, když se lesy zbarví do jantarova a bronzova, padají z dubů také žaludy. V každém z nich je sbaleno vše, co semenáček na jaře potřebuje k životu.

Druidové

byli za dávných keltských dob strážci moudrosti a vědění. Slovo druid znamená „znalec dubů“.

Kůra chrání stromy před škodlivým hmyzem a houbami, navíc zabraňuje i vysychání dřeva. Stromy jsou z 50 procent tvořeny vodou (lidé ze 60 procent).

Lupínkové Jiskřičky léčí každé poškození kůry, které jejich strom postihne. Stromy jsou citlivé, dokonce i staré vrásčité duby, ale během růstu dokážou svou kůru obnovit.

Ráda se jen tak houpu!

Strakapoudi

a datli tesají do dřeva stromů, když si staví hnízdo a také když hledají dřevokazný hmyz, kterým se živí. Většinou mají v oblibě mrtvé

dřevo, a proto lupínkům nevadí.

Dub překypuje životem od koruny až ke kořenům. Zvlášť hmyzu je tu spousta!

Jediný dub může být domovem stovek druhů hmyzu – ne všechny jsou ale vítanými hosty.

Nosatci žaludoví

vrtají svými dlouhými nosy do žaludů dírky a kladou do nich vajíčka. Lili a Tom jsou lupínkové Strážníčci a musejí dohlížet na to, aby z dostatečného počtu žaludů vyrostly mladé stromky. Z žaludů, v nichž jsou nosatci, nic nevyroste, takže, Strážníčci, POZOR!

R o h áč o b e c n ý klade vajíčka do mrtvého dřeva starých dubů a jeho ponravy (broučí dětičky) se dřevem živí. Tím ho rozkládají a mění ho na půdu pro nové stromy.

V Anglii roste více než 3000 prastarých

dubů, jimž je 400 až 1000 let. Nepatří sice k nejvyšším dubům, ale ve většině případů mají nejširší kmen. Lupínkové Opatrovníčci, kteří se o prastaré duby starají, často vypadají podobně –jsou taky pěkně baculatí.

Období žaludů!

Oscar patří

i , sojkya veverky .

k lupínkům Chůvičkám a ví, jak jsou žaludy pro lesní tvory důležité. Veverky

jsou známé tím, že si žaludy ukládají na horší časy do různých

úkrytů. Lupínkové Chůvičky si někdy s veverčími

žaludy hrají na schovávanou.

Teď zavři oči a počítej do sta!

VZKAZ OD FLANNA

dělájedenznejstarších stromůvEvropě.

Taky mám trošku hlad!

Lupínkové pro všechna roční období

Na podzim se dny začínají zkracovat a teploty klesají. Lupínkové Jiskřičky ukládají živiny z listů, aby měli v zimě stromy čím krmit. Listy pak mění barvu a opadávají. Lupínkové Kvítci jako Eliška třepou větvemi dubu, aby z nich setřásli žaludy a rozhodili je po okolí.

Zima

V nejchladnějším období roku je dub holý, bez listů a nezachycuje tolik větru, takže jeho větve musejí unést i tíhu sněhu a ledu. Aby přežil zimu, musí dub spotřebovávat co nejméně energie, ale i tak se toho kolem něj děje dost. Strom poskytuje úkryt všemožným živočichům od pavouků a stínek přes netopýry až po sovy. Lupínkové Chůvičky jako

Dáda mají příliš mnoho práce, než aby zimu prospali jako někteří jiní tvorové.

Na jaře strom ožívá, začínají se rozvíjet pupeny a později i listy. Všude na něm něco raší a roste. Dub nejprve vytvoří jehnědy, samčí květy plné pylových zrníček. Později na jaře vyrostou i samičí květy. Když pyl z jehnědy přistane na samičím květu jiného dubu, oplodní ho a vznikne žalud.

Každé roční období přináší lupínkům jiné úkoly. Podzim Jaro Léto

Pro lupínky Kvítky, jako je Květa , je jaro nejrušnějším obdobím roku.

Dub je plně olistěný a jeho větve se pod tíhou listů ohýbají. Léto ale není jen samá zábava a hry. Stovky druhů hmyzu považují dub za pouhou večeři a je na lupíncích Strážníčcích, jako je M ax , aby jejich apetit krotili. Léto je pro stromy obdobím hojnosti. Dny jsou dlouhé, teplé a slunečné a stromy se nemusejí držet zkrátka. Některé v létě kvetou a jiné už plodí ovoce, například třešně.

Všechna roční období jsou pro lupínky něčím krásná. Tak jako nádherný dub, který se proměňuje každý podzim, zimu, jaro i léto.

Když je strom opadavý, znamená to, že shazuje listí. Každý ze 700 000 listů tohoto dubu na konci vegetačního období spadne.

Ne všechny rozhovory se odehrávají přes komunikační lesní síť. Pohlednice přicházejí ze všech koutů světa, i z oblastí, kde jsou roční období úplně odlišná.

Snad naše listovní zásilky bezpečně dorazí.

Pozdravy z Dubové Dutiny!

Stálezelené stromy

neztrácejí všechny listy najednou a korunu mají zelenou po celý rok.

Stromová pošta!

Posílám listnaté pozdravy…

Řeč stromů

Stromy toho mají hodně na srdci a stejně jako lidé mohou udržovat kontakt více způsoby. Lupínkové Spojníčci, jako je Flann, mají za úkol udržet komunikační kanály otevřené.

Stromy v lese, v městském parku, dokonce i na vaší zahradě jsou propojeny sítí kořenů a houbových vláken, které se říká komunikační lesní síť .

Vnitřním životem stromů a tím, jak stromy vnímají okolní svět, se zabývá mnoho vědeckých výzkumů. Možná, že lupínkové jejich hlasům naslouchají už od doby, kdy se první stromy objevily na Zemi.

Útok mšic!

Vyhlaste poplach!

Prask! Křup! sykot

Co jsou to mšice? Malý hmyz, který saje mízu!

Když nastanou potíže, komunikační lesní síť vyšle poplašný signál, aby se ostatní stromy mohly připravit k obraně.

Puk!

Rodičovské stromy

pomocí komunikační lesní sítě vyživují mladé stromky a krmí je hustou sladkou tekutinou, které říkáme glukóza. Stejnou sítí dostávají vodu a živiny i staré moudré stromy, které vypadají jako pouhé duté pahýly, a zůstávají díky ní naživu.

skřípání

Naslouchej pozorně. Slyšíš? Strom mluví.

Stromy se o své děti starají stejně jako lupínkové!

ševelení

Umírající stromy někdy posílají živiny svým zdravým sousedům. Lupínkové vědí, že když stromy spolupracují, jsou silnější. To samé platí i pro lupínky.

Neuvěříte, co mi řekl…

I když nehrozí žádné nebezpečí, síť hučí rozhovory stromů, jak od jednoho k druhému putují nejrůznější zprávy. Zdá se, že společenský život všech rostlin je ve skutečnosti mnohem rušnější, než se lidé domnívali.

Hlasy stromů nezní stejně jako ty naše. Většina zvuků, které stromy

vydávají, je buď příliš nízká, nebo příliš vysoká, než aby je náš sluch zachytil bez pomoci naslouchacích přístrojů.

Až budeš příště na zahradě nebo v lese mezi stromy, vzpomeň si na šumění, sykot, praskání, hukot a cvakání, které tvoje uši neslyší.

O jaké klepy a klábosení možná přicházíš?

Lupínkové vědí a třeba ti to prozradí!

Stále víc a víc nás žije ve městech, pořád ale potřebujeme být ve spojení s přírodou. Stromy jsou nezbytné, abychom se cítili dobře.

Zelené ulice

Hledej lupínky i na svých rostlinách v květináčích!

Díky stromům se nám ve městech lépe dýchá, odstraňují totiž ze vzduchu oxid uhličitý a ukládají ho do svých kmenů, větví a listů. Jediný vzrostlý strom dokáže pohltit přibližně 22 kilogramů oxidu uhličitého ročně a uvolnit tolik kyslíku, kolik by vystačilo jednomu člověku na čtyři měsíce.

Stín, který poskytují koruny vzrostlých stromů, může ochlazovat i naše města, z nichž některá jsou velmi rozpálená a náchylná k nebezpečným vlnám veder.

Přítomnost oxidu uhličitého v ovzduší je normální, ale jeho nadměrné množství je pro nás všechny špatnou zprávou. Oxid uhličitý je skleníkový plyn, což znamená, že brání slunečnímu teplu, aby opustilo zemskou atmosféru. To časem vede ke globálnímu oteplování. Při spalování fosilních paliv v autech, letadlech a elektrárnách se uvolňuje velké množství oxidu uhličitého.

Města nejsou pro stromy přirozeným prostředím. Chybí jim les a jejich příbuzní. Jejich nejbližší sousedé mohou žít o jednu zastávku autobusu nebo vlaku dál. Stromy ale nemohou nasednout na autobus nebo jet vlakem. Lupínkové však ano. Městští lupínkové moc rádi cestují autobusem, vlakem nebo tramvají na návštěvu za stromy a lupínky v sousedství. Zkus si jich všimnout!

Naše města jsou nabitá energií a pořád se v nich něco děje. Můžeš tam potkat spoustu zajímavých lidí, stromů i lupínků.

Slavné městské stromy

V našich městech roste řada pozoruhodných stromů a všude tam, kde se nějaký takový zelená, najdeme i pozoruhodné lupínky.

Seznam se s některými slavnými stromy!

Hladový strom, Dublin, Irsko

V Dublinu žije kmen lupínků, kterému říkáme Hladovci. Tihle lupínkové nejsou o nic hladovější než kterýkoli jiný lupínek, s nímž jsme se kdy setkali, ale jejich strom – platan javorolistý –vypadá, jako by snědl lavičku, pojal část sedadla do svého kmene, a stal se tak ještě baculatějším.

Lupínkové z kmene Opačníků zas visí jako netopýři na svém fíkovníku v Bacoli nedaleko italské Neapole. Podivný fíkovník zakořenil sám od sebe na stropě antického oblouku, a místo aby mířil vzhůru, roste směrem k zemi.

Poznej lupínky ve svém sousedství!

Dokážeš si představit města budoucnosti, při jejichž navrhování by se myslelo stejně na stromy jako na lidi?

Dinosaurus, New York, USA

Jedním z nejstarších stromů na Manhattanu je třísetletý jilm známý jako Dinosaurus. Říká se, že první prezident Spojených států amerických George Washington právě zpod tohoto stromu sledoval roku 1776 bitvu o Manhattan. Dodnes na něm žijí lupínkové, kteří tehdy George Washingtona pozorovali.

VZKAZ

OD FLANNA

Někteří lidé milují stromy skoro tak jako my lupínkové. Například italský architekt

vejménemStefanoBoeripřeměnilmrakodrapy vertikální lesy. Dvě takové věže v Miláně osázel 800 stromy. V budoucnu si budou města a lesy možná mnohem podobnější. Lupínkové se do nich stěhují a míří vzhůru!

Obrácený fíkovník, Bacoli, Itálie

Baobaby pocházejí z Madagaskaru a ze západní a jižní Afriky. Jsou to největší sukulenty na světě a mohou dorůstat výšky až 30 metrů. Dožívají se kolem 5000 let.

Baobab

Na ostrově Madagaskar, který leží u východního pobřeží Afriky, se vyskytuje šest druhů baobabů. Nya

žije na baobabu Grandidiérově, který je jedním ze stromů lemujících slavnou madagaskarskou Baobabovou alej.

Baobaboví lupínkové jsou odolní stejně jako jejich stromy. Baobaby jsou uzpůsobeny k tomu, aby odolaly suchu, požárům i termitům, avšak jejich přežití dnes ohrožují moderní nebezpečí, zejména kácení lesů kvůli získání zemědělské půdy.

Sukulent je rostlina, která si osvojila způsob, jak ve svém těle uchovávat vodu na horší časy. A kmen baobabu jí pojme i tisíce litrů. Lidé se k ní sice nedokážou dostat, ale plody baobabů jsou jedny z nejvýživnějších na naší planetě.

V Africe se baobabům říká „stromy života“ a jejich lupínkové dobře vědí, jak přežít.

Patří totiž k nejdéle žijícím lupínkům na světě.

Tsitsi

Strom příběhů

Baobab je opředen mnoha africkými legendami. Koho by to ale překvapilo, když je tak velký, mohutný a vypadá, jako by rostl kořeny vzhůru?

VZKAZ OD FLANNA

Madagaskar je domovem asi poloviny všech druhů chameleonů světa.

Stejně jako chameleoni je i Nya , lupínek Chůvička, odbornicí na splývání s okolím.

Lupínkové Kvítci z baobabůmadagaskarských mají spoustu práce s rozvíjením stromových květů, které jsou velké asi jako salátová mísa, a musejí pracovat v noci, protože baobaby opylují noční tvorové jako lemuři, netopýři a můry.

Maki trpasličí má prazvláštní obrovské oči –vypadá strašidelně! Lupínkové se ho ale nebojí.

Latinskéslovolemures znamenáduchalemuřijsou spojováninaMadagaskaruopravdu sduchy–možná proto,žejsouaktivnívnoci.

Damaroň

Tāne

Tāne Mahuta v maorštině znamená

„Pán lesa“.

Pojmenovali mne podle ptáka tuiho zpěvného. Najdeš ho na stromě?

Damaroně jižní jsou jehličnany a pocházejí z Nového Zélandu. Mohou dorůstat výšky až 45 metrů a patří k nejstarším stromům na naší planetě.

list okřídlené semeno

šiška

Les Waipoua obývá také kivi hnědý. Kivi je nelétavý pták s velkýma nohama, dlouhým zobákem, krátkými křidélky a peříčky, která připomínají srst. V srdcích lupínků i v maorské kultuře zaujímá zvláštní místo.

Lupínek Opatrovníček jménem

Tui žije v lese Waipoua, kde roste i Tāne Mahuta.

Lupínkové Chůvičky, například Taiki , někdy používají okřídlená stromová semínka jako padáky, aby se dostali na zem. Pomáhají tak semena damaroně šířit po okolí.

Ve stejném lese roste i damaroň Te Matua Ngahere, což v maorštině znamená „Otec lesa“. Jeho stáří se odhaduje na 2500 až 3000 let a pravděpodobně jde o nejstarší strom na Novém Zélandu.

Kia ora tamariki!

Mahuta je největší žijící damaroň jižní.

Jeho koruna je široká přes 35 metrů.

Tāne Mahuta se těší velké pozornosti, ale Tuimu to nevadí, pokud tedy návštěvníci nechodí mimo vyznačené stezky. Damaroň má totiž mělké kořeny, které se snadno poškodí.

Blahovičník pobřežní

Blahovičník pobřežní roste v celé Austrálii kromě Tasmánie. Blahovičníky, kterým se také říká

Na světě je přes 700 druhů blahovičníků, z nichž většina pochází výhradně z Austrálie, stejně jako blahovičník pobřežní. Ten roste nejčastěji na březích řek a v záplavových oblastech. Dosahuje výšky 20 až 40 metrů a dožívá se 500 až 1000 let.

list k v ě t p lo d

Na řece Murrumbidgee je ráno a Jedda řídí provoz na stezkách lupínků, zatímco koalové snídají. Na tvory, kteří prospí 22 z 24 hodin, mají koalové rozhodně dobrý apetit. Brýtro! Jste vzhůru brzy.

Vačnatci

jako koalové a klokani mají vak, v němž nosí a kojí svá mláďata.

Murrumbidgee

znamená velká voda. Blahovičníky pobřežní potřebují vody hodně, a to nejen dešťové, ale také ze záplav zavlažujících půdu. I lupínkové z blahovičníků se vždycky rádi osvěží v místním koupališti.

Koalové se bez blahovičníků neobejdou. Nejedí totiž nic jiného než jejich listy, proto větve stromu opouštějí jen zřídka.

Lupínkové Skokani se mnohé naučili od vakoveverek , nočních vačnatců, kteří dokážou jedním skokem překonat až 60 metrů. Využívají k tomu tenkou kožní blánu nataženou mezi zápěstími a kotníky, s níž plachtí jako na rogalu.

Juchůů!

Blahovičníky

se musely přizpůsobit, aby přežily požáry australské buše. Některé z nich dokonce oheň potřebují, aby roztavil pryskyřici, jíž jsou semena zapečetěna v šiškách, a tak je uvolnil. Kvůli globálnímu oteplování jsou však požáry divočejší a nebezpečnější –dokonce i pro blahovičníky.

eukalypty, roní při poškození kůry hustou mazlavou hmotu.

Skoč k nám, voda je báječná.

Á,

Sekvoje a sekvojovec

Zdá se, že vysocí lupínkové ze sekvojí a sekvojovců shlížejí na lupínky z jiných stromů spatra. Někdy se dokonce chovají odměřeně i k sobě navzájem. Lupínkové z obou kmenů jsou úctyhodně vysocí, ale ti ze sekvoje vždyzelené jsou ze všech lupínků nejvyšší.

Možná si myslíš, že zahlédnout sekvojové lupínky není nic těžkého, protože jsou na poměry lupínků obrovští. Omyl! Na tak vysokých stromech se snadno schovají.

šišky

Sekvoje vždyzelené rostou na pobřeží Tichého oceánu v Severní Americe, zatímco sekvojovce obrovské

najdeš v pohoří Sierra Nevada, 300 kilometrů východně od pobřeží. Oba jehličnany dorůstají

výšky 90 metrů, někdy i víc, a mohou žít tisíce let. Jak sekvoje, tak sekvojovce mají růžovočervené dřevo.

nás lidi radši zeptali!

Existujeještětřetídruhsekvojí, dometasekvoječínská.Lidésiaž vyhynula.40.let20.stoletímysleli,že Pakbotanici s objevilipřekvapením Číněvestřední živé metasekvoje sečínské.Kdyby

VZKAZ OD FLANNA

tady jsi, Flanne. Málem jsem o tebe zakopl!

Jaké je tam nahoře počasí?

Nejvyšší strom na Zemi patří k druhu sekvoje vždyzelená a roste v národním parku Redwood v Kalifornii, ale jeho přesná poloha je tajná. Byl objeven v roce 2006 a dostal jméno Hyperion. Měří závratných 116,07 metru, tedy jako dvě pražské Petřínské rozhledny.

Kambium

Když se procházíš v mlžném oparu mezi takovými stromovými velikány, můžeš mít pocit, že jsi sám. Ve větvích nad tebou jsou ale samozřejmě lupínkové a kromě nich sekvojové lesy obývá i celá řada dalších tvorů, přestože mohou být trochu plaší.

Lý ko

dopravuje cukry z listů

Stáří nejvyššího stromu se odhaduje na 600 až 800 let, což není na sekvoje zase tak moc. Například jedné sekvoji vždyzelené, které se říká Prezident, je kolem 3200 let.

vytváří kůru a běl, a strom tak roste do šířky.

Borka je silná vrstva, která funguje jako štít.

do celého stromu. Jak starý je tenhle strom?

Dřeň se nachází uprostřed stromu. Jde o staré dřevo, díky němuž je strom pevný a silný. Hú-húú,

Běl dopravuje vodu od kořenů do celého stromu.

Každý letokruh ukazuje jeden rok růstu.

hú-húú!

Fíkovník posvátný

Fíkovník posvátný je strom škrtič.

Často svůj život začíná jako epifyt, který roste na jiném stromě.

Postupem času se jeho kořeny natahují k zemi a vytvářejí kmen. Nakonec svůj hostitelský strom zahubí.

Fíkovník posvátný je doma na mnoha místech Asie a vysloužil si mnoho jmen – například bo, bódhi nebo peepal. Dosahuje výšky 18 až 30 metrů a obvykle se dožívá 900 až 1500 let. Název peepal pochází ze starověkého indického jazyka sanskrtu.

list květ fík

Každý druh fíkovníku potřebuje k opylení jedinečný druh vosiček fíkovnic. Bez vzájemného spojenectví by nepřežila ani vosička, ani strom. Vosičky se líhnou z vajíček uvnitř fíku, kde samečci zůstávají po celý život. Samičky cestují k jiným fíkovníkovým květům, při tom je opylují a do některých nakladou vajíčka. Tak se mohou rozmnožit fíkovníky i fíkovnice – a zřejmě si takhle pomáhají už 80 milionů let.

Fíkovníky toho skrývají víc, než se na první pohled zdá.

Kdo jí fíky? Více než 1200 druhů ptáků a dalších živočichů!

Deepti , lupínek Chůvička, sdílí větev s dvojicí hulmanů posvátných, kteří rádi mlsají slaďoučké fíky.

Na Srí Lance roste fíkovník posvátný nazývaný Džája Srí Maha Bódhi, o kterém se vypráví, že vyrostl z větve původního stromu, pod nímž Buddha dosáhl osvícení. Mniši se o tento strom starají už přes 2000 let. Lupínkové z fíkovníku Džája Srí Maha Bódhi dobře vědí, kolik toho lidé dokážou udělat pro ochranu stromů na světě, pokud se pro to rozhodnou.

Dev je lupínek Kvítek a dohlíží na to, aby se maličké kvítky schované uvnitř fíku opylily a dozrály. Fík totiž není tím, čím se zdá být. Nejde o jediný plod, ale o sadu drobných plodů ukrytých pod měkkou slupkou.

Namaste.

Borovice chuangšanská

Ze všech lupínků, s nimiž jsme se setkali, jsou nejnepolapitelnější ti z borovice chuangšanské

ze Žlutých hor ve východní Číně.

Nejznámější borovicí chuangšanskou je Borovice zdravící hosty. Vypadá, jako by doširoka rozevřenými větvemi vítala poutníky, a stala se národním symbolem pohostinnosti.

Levharti obláčkoví

jsou odborníci na šplhání a ani jejich mláďata nejsou při zdolávání borovice chuangšanské žádnými břídily.

Ačkoli lupínky tyhle kočky nejedí, jsou z nich skřítci i tak trochu nesví – jen se podívej na ty zuby! Levharti obláčkoví mají ze všech kočkovitých

šelem na světě největší špičáky v poměru k velikosti těla.

Borovice chuangšanská je vysokohorský strom, který pochází z východní Číny. Tenhle stálezelený jehličnan dorůstá výšky 15 až 25 metrů a může žít déle než 100 let.

větévka

Žluté hory působí jako snová krajina a není těžké si představit, že tu žijí draci.

okřídlené semeno šiška

K dosažení vrcholků pohoří Chuangšan musíš zdolat 60 000 schodů. Borovice rostou na rozeklaných žulových věžích, z nichž některé jsou přes 1000 metrů vysoké a vypadají jako trolové, kteří si v mlze hrají na schovávanou.

Kaštanovník jedlý

Kaštanovníku jedlému se daří v evropských pohořích.

Na Korsice ve Středozemním moři si v srdcích

ostrovanů vydobyl zvláštní místo.

Plodí ořechy zvané jedlé kaštany, které se na Korsice sklízejí už stovky let. Tradičně se opékají na děrované pánvi. Kaštany se ale také melou na chlebovou mouku anebo se vaří ve slupce na otevřeném ohni. V Evropě patří k tradičním vánočním jídlům.

Jedlé kaštany se ukrývají v pichlavém světle zeleném obalu, který odolá i veverkám.

Některé přece musí jednou vyklíčit a stát se semenáčky!

Kaštanovník jedlý

pochází z jižní Evropy a z některých částí Afriky a Asie. Může dorůstat výšky 35 metrů a dožívá se až 2000 let.

Nezaměňuj kaštanovník

jedlý s jírovcem maďalem, který s ním není příbuzný.

Plodům jírovce se také říká kaštany, ale jsou pro lidi jedovaté. jedlý kaštan kaštan

Kaštany jsou dobré, ale nesnězte je všechny. Nechte nějaké vyklíčit!

VZKAZ OD FLANNA

Předpokládáse,žekaštanovníky bylydoEvropypřivezeny sezŘecka.Napočestjejichplodů prastarénacelémkontinentukonají slavnosti.Kaštany jsouprostětopravéořechové!

Dávej pozor!

Dokonce i lupínkové Chůvičky jako Roman si musejí dávat pozor na ostnité slupky. Jakmile spadnou, přirozeně se na zemi otevřou a odhalí jeden nebo dva hnědé kaštany. Jauvajs!

Možná ti připadá, že by se lupínkům nelíbilo žít ve stínu sopky, ale půda na svazích Etny je úrodná, a tak se tu jednomu kaštanovníku daří už přes 2000 let. Někteří lidé tvrdí, že už mu je 4000 let. Tuhle legendu možná vymysleli lupínkové. Pohádky totiž zbožňují.

Jedlé kaštany jsou oblíbené i v Galicii na severozápadě Španělska.

Každý podzim se na oslavu jejich sklizně pořádají slavnosti Magosto.

Tyhle tradiční hostiny se konávaly v kaštanovníkovém sadu, kde se kaštany pekly na ohýnku přímo mezi stromy.

Ber si, dokud jsou horké!

Tuhle knížku jsme nenapsali sami. Kdyby se lupínkové z různých koutů světa nerozhodli podělit se s námi o své příběhy, díky nimž jsme lépe pochopili naše spojení s přírodou i naše místo ve světě, nevěděli bychom nic, nebo skoro nic.

Vlastně se dá říct, že jsme se stali prostředníky, nebo možná posly mezi světem lupínků a jejich stromů a světem lidí.

Už od nejútlejšího dětství nás spojuje láska k přírodě. Společně jsme lezli po stromech, stavěli si úkryty ve vysoké trávě, chytali žáby ve Waltově rybníku a prošlapali jsme si vlastní stezku Lesem čarodějnic k našemu stromovému domku.

Na závěr…

Plnili jsme své zápisníky kresbami a poznámkami o tom, co jsme objevili, otisky listů, vylisovanými květy, peříčky a podobně. Nejspíš bylo jen otázkou času, kdy narazíme i na lupínky. Pokud je totiž člověk dost pozorný, příroda mu svá tajemství nakonec odhalí.

Nebýt Flanna, zůstal by nápad sepsat průvodce a sdílet s ostatními to, co jsme se naučili, nejspíš jen pouhým nápadem.

Lupínkové z jabloní bývají obvykle kulaťoučcí, veselé mysli a stejně svěží jako zralé plody jejich stromu. Flann je přesně takový a ještě něco navíc. Když něco chce, nic ho nezastaví, ale kromě toho je i horlivý a chytrý a nikdy s ním není nuda. Stal se naším oddaným přítelem, a kdyby nebyl tak neodbytný, možná bychom nikdy nezačali psát.

Zvláštní poděkování tedy patří hlavně Flannovi.

Aby člověk lupínky našel, nemusí chodit daleko. I vaše zahrádka se jimi pravděpodobně jen hemží a je klidně možné, že váš obecní parčík slouží lupínkům jako hlavní shromaždiště. Ochráncem stromů se můžeš stát i ty. Doufáme, že tě k tomu náš průvodce inspiroval. Niamh & Owen a

Děti, stromy, lupínkové

Snaž se u stromů trávit čas Vylez na strom. Posaď se pod něj a čti si. Můžeš třeba číst chvíli i nahlas, protože nikdy nevíš, kdo poslouchá. Lupínkové milují dobré příběhy. Co je to za šramot? Lupínkové někdy zatřesou větvičkami, aby ti poděkovali.

Používej všechny smysly

Zrak nás může dovést hodně daleko, ale když stopujeme lupínky, musíme trénovat i ostatní smysly. Jak voní okolní stromy? Jaké to je dotknout se kůry jalovce, která vypadá jako krokodýlí kůže? Nebo březové kůry tenké jako papír?

To mluví stromy, nebo jen fouká vítr? A jak chutná zralá třešeň nebo hruška?

Všímej si maličkostí

Jeden strom může být životním prostředím pro spoustu tvorečků. Většinou jsou drobní a jen zlomek z nich je pro nás viditelný, neboť žije nad zemí. Pod kořeny stromů hučí komunikační lesní síť, jejíž správné fungování zajišťují lupínkové Spojníčci.

Zasaď strom

Lupínkové s péčí o nováčka pomohou a zůstanou s ním i potom, co vyroste.

Neexistuje lepší způsob, jak se s lupínky spřátelit.

Nauč se jména stromů

Jména mohou mít velkou moc. Když někoho dobře pojmenuješ, zachytíš kousek jeho duše, náznak jeho skutečné povahy.

Znát jména stromů, které rostou kolem tvého bydliště, ti pomůže odemknout dveře do světa lupínků. Vzpomeň si, jaké to je, když si někdo pamatuje tvoje jméno.

Může to znamenat začátek nového přátelství.

Naslouchej ptačímu zpěvu

Všimni si, jak ptáci sedící vysoko na stromě ráno spustí koncert, když je políbí první sluneční paprsky! Zpěv se šíří stromem dolů, dokud není celý od koruny ke kořenům zahalen do ptačích melodií. Dobře se zaposlouchej. Slyšíš zpívat i lupínky?

Poslouchej vítr

Když mu věnuješ pozornost, něco se přihodí – s jeho pomocí se naladíš na svět přírody i svět lupínků.

Veď si přírodovědný zápisník

Maluj, kresli a pomocí tužky nebo uhlu pořizuj otisky spodní strany listů nebo drsné stromové kůry. Sbírej plody se semínky. Nalepuj si do zápisníku spadané okvětní lístky a listy stromů. Tvořivostí si otevřeš kouzelné okno do okolního světa. Podobně vznikl i tento průvodce.

Pěstuj si smysl pro dobrodružství

Vlivem televize a internetu se svět zdá být malý, ale opak je pravdou. Svět je mnohem rozsáhlejší než internet. Zbystři smysly. Vydej se ven. Nadechni se čerstvého vzduchu.