Tato kniha není ani obÏalobou, ani vyznáním.
Je to pouh˘ pokus podat zprávu ogeneraci, která byla zniãena válkou –i kdyÏ unikla jejím granátÛm.
Válíme se teì devût kilometrÛ za frontou, vãera nás vystfiídali. Îaludek máme nacpan˘ bíl˘mi fazolemi shovûzím masem, takÏe jsme sytí aspokojení. Navíc jsme je‰tû kaÏd˘ vyfásl vrchovat˘ e‰us na veãer, ktomu dvojnásobn˘ pfiídûl salámu achleba, coÏ je víc, neÏ si vÛbec ãlovûk mÛÏe pfiát. Nûco takového se nám uÏ dlouho nestalo: kuchyÀsk˘ boss, chlap shlavou jako ãervené rajãe, nám jídlo pfiímo vnucuje; pfied kaÏd˘m, kdo jde kolem, ‰ermuje sbûraãkou apak mu naloÏí, jen to pleskne. Je upfiímnû zoufal˘, protoÏe neví, jak se té gulá‰ové munice zbavit. Tjaden aMüller sehnali pár lavorÛ anechali si je vrchovatû naloÏit do zásoby. Tjaden protoÏe je nenaÏranej aMüller zprozíravosti. Kam to ten Tjaden dává, je nám v‰em záhadou. Byl apofiád je hubenej jak vyÏle. Paráda ov‰em je, Ïe jsme dostali dvojnásobné dávky kufiiva. Deset doutníkÛ, dvacet cigaret adva balíãky Ïv˘kacího tabáku na osobu. CoÏ nás bohatû uspokojuje. Vymûnil jsem Ïv˘kací tabák sKatczinsk˘m za cigarety, takÏe jich mám teì ãtyfiicet. Stím uÏ si ãlovûk docela vystaãí.
A pfiitom nám tahle nadílka vlastnû vÛbec nepfiíslu‰í. Takoví kavalífii Prusové zase nejsou. Vdûãíme za ni omylu.
Pfied ãtrnácti dny jsme museli dopfiedu vystfiídat jednu rotu. Na na‰em úseku vládl celkem klid, atak provianÈák obdrÏel na den na‰eho návratu bûÏn˘ pfiídûl potravin, aby zásobil muÏstvo osto padesáti lidech. JenÏe poslední den se strhla neãekaná kanonáda. Anglické dûlostfielectvo nepfietrÏitû ostfielovalo na‰e stanovi‰tû, takÏe jsme utrpûli znaãné ztráty azÛstalo nás jen osmdesát.
Vrátili jsme se vnoci arovnou sebou pra‰tili na kavalec, abychom se zase jednou pofiádnû vyspali; Katczinsky má pravdu; válka by nebyla tak zlá, jen kdyby mûl ãlovûk více spánku. Vzákopech toho samozfiejmû moc nenaspí aãtrnáct dní je pokaÏdé dlouhá doba.
Bylo uÏ poledne, kdyÏ se první znás vyhrabali zbarákÛ. O pÛl hodiny pozdûji kaÏd˘ popadl svÛj e‰us ashromáÏdili jsme se pfied gulá‰ovou houfnicí, která uÏ na dálku lákavû vonûla. Vãele jako vÏdy byli ti nejhladovûj‰í: mal˘ Albert Kropp, kterému to znás nejlíp pálí, aproto je je‰tû pofiád svobodník; Müller, kter˘ ssebou neustále vláãí uãebnice asní ováleãné maturitû; ivbubnové palbû ‰prtá fyzikální pouãky; Leer, jenÏ nosí plnovous aje ujetej na holky zdÛstojnick˘ch bordelÛ; tvrdí, Ïe jim velitelství nafiídilo nosit hedvábné ko‰ilky, apokud se objeví zákazník od hejtmana v˘‰, musí se pfiedtím vykoupat; jako ãtvrt˘ jsem se zafiadil do fronty na menáÏ já, Paul Bäumer. Nám ãtyfiem je kaÏdému devatenáct let a‰li jsme do války ze stejné tfiídy gymnázia.
Hned za námi se do fiady postavili na‰i kamarádi: Tjaden, huben˘ zámeãník stejnû star˘ jako my, nejvût‰í Ïrout roty. Pustí se do jídla vyzábl˘ jako lunt avstává tlust˘ jako tûhotná ‰tûnice; Haie Westhus, taky nበroãník, kopáã ra‰eliny, kter˘ vezme do ruky pecen chleba jako nic afiekne: Hádej, co mám vhrsti?; Detering, sedlák, jenÏ myslí jen na svou usedlost amanÏelku; akoneãnû Stanislav Katczinsky, kápo na‰í skupiny, houÏevnat˘, mazan˘ ãtyfiicátník stváfií jako ze Ïuly, smodr˘ma oãima, svisl˘mi rameny aúÏasn˘m citem pro prÛ‰vihy, dobr˘ dlabanec a nádherné ulejvárny.
Na‰e skupina tedy byla na ‰pici fronty pfied pln˘mi várnicemi. UÏ jsme zaãínali b˘t netrpûliví, protoÏe kuchyÀsk˘ ‰pekoun, nic zlého netu‰e, stál pofiád jako tvrd˘ y ak niãemu se nemûl.
Katczinsky to nevydrÏel azahulákal: „Tak uÏ ten svÛj krám koneãnû rozbal, Heinrichu! Ty fazole jsou pfiece dávno hotov˘.“
·pekoun ospale zavrtûl hlavou. „AÏ tu budete v‰ichni.“
Tjaden se zakfienil: „Ale my tady jsme v‰ichni.“
TlusÈochovi to pofiád je‰tû nedocházelo. „To by se vám tak hodilo! Kde jsou ostatní?“
„Ty uÏ tû nemusej zajímat! LeÏí buì ve ‰pitálu, nebo pod drnem.“
Do chlapa jako by hrom uhodil, kdyÏ mu koneãnû svitlo. Zaváhal: „Ale já jsem navafiil pro sto padesát lidí.“
Kropp ho dloubl do Ïeber. „No tak to se aspoÀ jednou pofiádnû nacpeme. Tak uÏ sakra hejbni kostrou anandávej!“
Tjaden náhle dostal nápad. Jeho ‰piãat˘ my‰í ksichtík se pfiímo rozzáfiil, vychytrale pfiimhoufiil oãka, na spáncích mu zacukalo. Pfiistoupil ke kuchafii. „âlovûãe, takÏe to jsi vyfasoval ichleba pro sto krkÛ, ne?“
Chlapík cel˘ tumpachov˘ pfiik˘vl.
Tjaden ho chytil za blÛzu. „Asalám taky?“
Rajãe znovu pfiisvûdãilo.
Tjadenovi se zachvûla brada. „Itabák?“
„Jo, v‰ecko.“
Tjaden se vítûzoslavnû rozhlédl. „Chlapi – tomu se ale fiíká klika! TakÏe je to v‰echno pro nás! To teda kaÏdej dostane – moment – skoro dvojnásobnej pfiídûl!“
Náhle v‰ak ‰pekoun, jako by znovu procitl kÏivotu, rezolutnû prohlásil: „To nejde!“
Ale to jsme se uÏ probrali imy ostatní apfiisunuli se k nûmu blíÏ.
„Proãpak by to ne‰lo, ty ãervená fiepo?“ zeptal se Katczinsky dÛraznû.
„Co je pro sto padesát osob, nemÛÏe pfiece b˘t pro osmdesát,“ ohradilo se rajãe.
„My ti ukáÏem, Ïe mÛÏe,“ zavrãel Müller.
„MenáÏ si pro mû za mû vemte, ale ostatní mÛÏu vydat jen pro osmdesát lidí,“ trval na svém tlusÈoch.
Katczinsky se dopálil: „Tebe uÏ asi omrzelo dobré bydlo
vkuchyni achtûl by ses kouknout do zákopÛ, co? Tys pfiece nefasoval pro osmdesát muÏÛ, ale pro druhou rotu, jasn˘? A té ty pfiídûly taky vydá‰. Druhá rota – to jsme totiÏ my!“
Vytvofiili jsme kolem toho chlapa tûsn˘ kruh. Nikdo ho nemûl pfiíli‰ vlásce; kvÛli nûmu jsme vpfiedu ãasto dostali jídlo pozdû astudené, protoÏe si pfii sebemen‰í pfiestfielce netroufal skotlem do blízkosti zákopÛ, ana‰i nosiãi pak mûli mnohem del‰í cestu neÏ kluci zostatních rot. To takov˘ Bulcke zprvní roty byl jin˘ chlapík. Byl taky tlustej jako sysel, ale kdyÏ bylo tfieba, pfiivlekl hrnce vlastnoruãnû aÏ do prvního sledu.
Postupnû jsme se dostávali do ráÏe aurãitû by se nûco semlelo, kdyby se najednou neobjevil nበvelitel roty. Zeptal se, oã jde, avprvní chvíli jenom podotkl: „Ano, utrpûli jsme vãera znaãné ztráty –“ Pak nakoukl do kotle: „Hm, ty fazole vypadají dobfie.“
Rajãe dÛleÏitû pfiik˘vlo: „Jsou vafiené se sádlem asmasem.“
Poruãík se po nás podíval. Pochopil, která bije. Znal nás v‰echny jak své boty, protoÏe kna‰í rotû pfii‰el jako poddÛstojník aãasem to dotáhl aÏ na velitele. Znovu nadzvedl poklici apfiiãichl. Na odchodu pak pfiikázal: „Pfiineste mi také talífi, apûknû vrchovat˘. Apfiídûly se vydají v‰echny. Pfiijdou nám vhod.“
Kuchafi se zatváfiil pfiipitomûle.
Tjaden kolem nûho zaãal tanãit ãtverylku. „Jen se nám tu nerozbul. On dûlá, jako by to ‰lo zjeho vlastní kapsy, jen se na nûho podívejte! Tak nandavej, ty ‰pekoune ‰pekovatá, a dobfie poãítej…“
„BûÏ se vycpat!“ prsklo vztekle rajãe amálem prasklo, nûco takého mu ne‰lo na rozum. Ten chlap prostû nic nechápal. Ajako by chtûl ukázat, Ïe uÏ je mu v‰echno fuk, pfiidal kaÏdému dobrovolnû je‰tû ãtvrt kila umûlého medu navíc. Dne‰ek se opravdu vydafiil. Dokonce dorazila ipo‰ta askoro kaÏd˘ dostal pár dopisÛ anûjaké noviny. Teì se loudáme klouce za baráky. Kropp drÏí pod paÏí kulaté víko od soudku smargarinem.
Na pravém okraji louky stojí hromadná latrína, zastfie‰ené, 8
pevné stavení. Ale ta je jenom pro rekruty, ktefií je‰tû nevûdí, co ajak. My víme onûãem lep‰ím. Kam se ãlovûk podívá, totiÏ stojí domeãky slouÏící stejnému úãelu, ale kindividuálnímu pouÏití. Jsou dfievûné, ãtverhranné, ze v‰ech stran uzavfiené, perfektní truhláfiská práce sbezvadn˘m, pfiepychov˘m sedátkem. Na boãních stûnách jsou zvenku madla, takÏe se kadibudky dají pfiesouvat.
Popadneme tfii ztûch budek, postavíme je do kruhu apohodlnû se vnich uvelebíme. Dfiíve neÏ za dvû hodiny se odsud nezvedneme.
Pamatuju se, jak jsme se zpoãátku jako nováãci vkasárnách stydûli, kdyÏ jsme museli chodit na spoleãn˘ záchod.
Dvefie nikde avedle sebe trÛní tfieba dvacet chlapÛ jak na hfiadû. KaÏd˘ je mÛÏe pfiehlédnout jedin˘m pohledem. Zkrátka, voják musí b˘t pod neustál˘m dozorem.
Od té doby jsme se ale nauãili mnohem víc neÏ se jen zbavit trochu ostychu. Postupem ãasu jsme si zvykli ina docela jiné vûci.
Tady venku je to vyloÏen˘ poÏitek. UÏ ani nevím, proã jsme dfiív kolem téhle záleÏitosti pokaÏdé tak rozpaãitû pfie‰lapovali. VÏdyÈ je to stejnû pfiirozené jako jídlo apití. A ani bych se otom zvlá‰È ne‰ífiil, kdyby to nehrálo tak dÛleÏitou roli anebylo to pro nás nûco nového – ostatní jsme uÏ dávno brali jako samozfiejmost.
Pro vojáka je Ïaludek atrávení bliωí teritorium neÏ pro obyãejného civila. Tfii ãtvrtiny jeho slovní zásoby pocházejí z této oblasti, akdyÏ chce projevit svou radost nebo naopak nejhlub‰í rozhofiãení, právû odtud ãerpá inspiraci pro své jadrné v˘razy. Jinak se nelze tak struãnû ajasnû vyjádfiit. Na‰e rodiny auãitelé, aÏ se vrátíme domÛ, budou zna‰í slovní zásoby v‰oku, ale co naplat, tady je to esperanto srozumitelné v‰em.
Právû pro onu „vynucenou vefiejnost“ získaly pro nás procesy trávení avymû‰ování znovu pel nevinnosti. Anejen to: jsou pro nás tak samozfiejmé adÛleÏité jako dobrá karta ve skatu. Není náhodou, Ïe se pro nezaruãené zvûsti a popla‰né zprávy ujalo oznaãení „latrínová zpráva“; neboÈ
právû latríny jsou vojenskou náhraÏkou kávov˘ch d˘chánkÛ a vysedávání vhospodû.
Tady se cítíme lépe neÏ na nûjaké vypulírované vykachlíkované toaletû! Tam je to moÏná hygieniãtûj‰í; tady je to v‰ak neskuteãná paráda.
Jsou to nádherné, bezstarostné chvíle, které tu trávíme. Nad námi se klene modré nebe. Na obzoru se vzná‰ejí jasnû ozáfiené Ïluté koule abílé obláãky protiletadlov˘ch stfiel. Obãas, kdyÏ pronásledují nûjakého letce, vytrysknou jako fontána.
Tlumené burácení fronty vnímáme jen jako velmi vzdálenou boufiku. âmeláci, ktefií tu v‰ude poletují abezstarostnû bzuãí, je pfiehlu‰í.
Kolem nás se rozprostírá kvetoucí louka. Jemná stébla travin se kolébají, bûlásci se vzná‰ejí vmûkkém, teplém vzduchu pozdního léta, my proãítáme dopisy anoviny a koufiíme, sundáme si ãepice apoloÏím je vedle sebe, vánek si pohrává sna‰imi vlasy, slovy amy‰lenkami.
Na‰e tfii budky stojí uprostfied planoucích rud˘ch vlãích mákÛ.
PoloÏíme si víko od margarinového sudu na kolena. Tak máme dobrou podloÏku pro skat. Kropp vzal karty ssebou. Po kaÏdé partiãce Grandu si dáme jednu Nulovou. âlovûk by tu vydrÏel dfiepût vûãnû.
Od barákÛ sem doléhají tóny tahací harmoniky. Obãas odloÏíme karty apodíváme se jeden na druhého. Vtakovou chvíli obvykle nûkter˘ znás pronese: „Pánové, pánové –,“ nebo: „Taky to mohlo dopadnout ‰patnû –,“ amy sklopíme pohled ana chvíli se pohrouÏíme do mlãení. KaÏd˘ znás ví, oã kráãí, takÏe není tfieba mnoha slov. Moc nechybûlo a dnes jsme tady vtûch budkách nesedûli. Mûli jsme zatracenû namále. Aproto je pro nás v‰echno nové asilné – rud˘ mák adobré jídlo, cigarety aletní vítr.
Kropp se zeptá: „Vidûl nûkdo zvás je‰tû Kemmericha?“
„LeÏí vSaint-Josephu,“ podotknu.
Müller se domnívá, Ïe koupil prÛstfiel stehna, coÏ je dobr˘ cesÈák do zázemí.
Rozhodneme se, Ïe Kemmericha odpoledne nav‰tívíme. Kropp vytáhne zkapsy dopis. „Mám vás pozdravovat od Kantorka.“
Smûjeme se. Müller odhazuje nedopalek autrousí: „Co bych za to dal, kdyby tady byl snámi.“
Kantorek byl nበtfiídní profesor, mal˘ pfiísn˘ chlapík v‰edivém saku sdlouh˘mi ‰osy. Jeho tváfi pfiipomínala hrabo‰e. Postavu mûl podobnou jako desátník Himmelstoss zvan˘ „Postrach Klá‰terní hory“. Je ostatnû komické, Ïe pfiíãinou ne‰tûstí na svûtû b˘vají ãasto drobní lidé; jsou mnohem energiãtûj‰í anesná‰enlivûj‰í neÏ ti urostlí. VÏdycky jsem si dával dobr˘ pozor, abych se nedostal krotû, které velí skrãek. Tihle malí Napoleonové jsou vût‰inou pûkní rasi.
Kantorek do nás vhodinách tûlocviku tak dlouho huãel, aÏ na‰e tfiída odpochodovala pod jeho velením jako jeden muÏ na okresní velitelství adobrovolnû se pfiihlásila do války. Pofiád ho vidím pfied sebou, jak na nás civí, oãi za brejliãkami se mu lesknou, aúpûnlivû Ïadoní: „Tak jdete do toho taky, kamarádi?!“
Vychovatelé jeho typu nosívají své city vkapsiãce uvesty, pûknû po ruce, avyndávají je, jak se jim to hodí. JenÏe tím jsme si tenkrát hlavu nelámali.
Pravda, jeden znás váhal apfiíli‰ se mu nechtûlo. Byl to Behm Josef, kulaÈouãk˘, dobromysln˘ chlapec. Nakonec se v‰ak nechal pfiemluvit. Jinak by se totiÏ znemoÏnil. Tfieba inûktefií dal‰í sm˘‰leli jak on, ale bylo prakticky nemoÏné, aby nûkdo trhal partu, neboÈ tenkrát dokonce ani rodiãe ne‰li daleko pro slovo „zbabûlec“. Tehdy ov‰em nemûl nikdo ponûtí, co se bude dít. Nejrozumnûj‰í byli chudí, prostí lidé, ktefií od zaãátku povaÏovali válku za ne‰tûstí, zatímco ti lépe situovaní byli nad‰ením bez sebe, aãkoliv právû oni mûli pfiedpoklady pro to, aby si ujasnili, co válka znamená.
Katczinsky tvrdí, Ïe to je vlivem vzdûlaní. Vzdûlání pr˘ ãlovûka oblbuje. Aco Katcza fiekne, to má hlavu apatu.
Jako zudûlání byl Behm jeden zprvních, ktefií padli. Pfii zteãi dostal kulku do oka amy ho tam nechali leÏet, protoÏe jsme byli pfiesvûdãení, Ïe je mrtv˘. Vzít ssebou jsme ho nemohli, neboÈ jsme museli pfiekotnû ustupovat. Ale odpoledne jsme ho najednou zaslechli. Volal aplazil se vzemi nikoho sem atam. Byl tedy pfiedtím jen vbezvûdomí. ProtoÏe nevidûl abolestí nevûdûl, co dûlá, dostateãnû se nekryl a ti odnaproti ho odstfielili dfiív, neÏ jsme se knûmu nûkdo staãil dostat apfiitáhnout ho.
Nelze ov‰em Behmovu smrt spojovat sKantorkem – kam bychom pfii‰li, kdybychom uÏ tohle oznaãili jako vinu. VÏdyÈ na svûtû existují tisíce KantorkÛ av‰ichni jsou pfiesvûdãení, Ïe konají maximální dobro – ov‰em zpÛsobem pro nû co nejpohodlnûj‰ím.
A právû vtom spoãívá jejich debakl.
Mûli nás osmnáctileté uvést do svûta dospûlosti, do svûta práce, povinnosti, kultury apokroku, do budoucnosti. âasto jsme se jim po‰klebovali, tropili drobné v˘trÏnosti, ale v podstatû jsme jim vûfiili. Byli pro nás nositeli autority apod tím pojmem jsme si pfiedstavovali vût‰í porozumûní alidské chápání. JenÏe první mrtv˘, kterého jsme spatfiili, tohle na‰e pfiesvûdãení zhatil. Pochopili jsme, Ïe nበfyzick˘ vûk je poctivûj‰í neÏ jejich; oni pro nás mûli pouhé fráze aopl˘vali dovedností. První bubnová palba nám ukázala nበomyl, pod ní se zhroutil svûtov˘ názor, kter˘ nám v‰tûpovali.
Zatímco oni pokraãovali vdemagogické propagandû, my jsme na vlastní oãi vidûli plné lazarety aumírající; zatímco oni prohla‰ovali sluÏbu vlasti za to nejdÛleÏitûj‰í na svûtû, my uÏ vûdûli, Ïe smrtelná úzkost je silnûj‰í. Ale kvÛli tomu jsme pfiece je‰tû nebyli vzboufienci, zbûhové ãi zbabûlci –kaÏd˘ ztûchto apodobn˘ch v˘razÛ mûli ihned po ruce –, milovali jsme svou vlast stejnû jako oni apfii kaÏdém útoku jsme se vrhali stateãnû kupfiedu, ale teì uÏ jsme rozli‰ovali; najednou jsme prohlédli. Avidûli, Ïe zjejich svûta nezbylo nic. Najednou jsme byli stra‰nû osamûlí – amuseli se stím sami vyrovnat.
NeÏ se vydáme za Kemmerichem, balíme jeho vûci; pfiijdou mu na cestû vhod.
V polní nemocnici je velk˘ provoz; jako vÏdy to tam páchne karbolem, hnisem apotem. âlovûk je zbarákÛ zvykl˘ na ledacos, ale tady se mu pfiece jen mÛÏe udûlat nanic. Vyptáváme se na Kemmericha akoneãnû ho objevíme: leÏí vjednom ze sálÛ avítá nás slab˘m v˘razem radosti abezmocného vzru‰ení. Zatímco byl vbezvûdomí, ukradli mu hodinky.
Müller kroutí hlavou. „Já ti pofiád fiíkal, Ïe si ssebou do pole nemበbrát takové dobré hodinky.“
Müller se obãas chová jako slon vporcelánu amusí mít vÏdycky pravdu. Jinak by drÏel hubu, protoÏe kaÏd˘ vidí, Ïe Kemmerich se ztoho srabu Ïiv˘ nedostane. Aje tudíÏ úplnû jedno, jestli ty své hodinky dostane zpátky, ledaÏe by se poslaly jeho matce.
„Jak se cítí‰, Franzi?“ ptá se Kropp.
Kemmerichovi klesne hlava zpátky na pol‰táfi. „Ujde to –jenom ta noha mû zatracenû bolí.“
Na‰e pohledy sklouznou dolÛ. Nohu má schovanou pod drátûn˘m ko‰em, nad nímÏ se vzdouvá pfiikr˘vka. Kopnu Müllera do holenû, protoÏe je schopen Kemmerichovi vyÏvanit, co nám pfiedtím venku fiekli saniÈáci: Ïe Kemmerich uÏ Ïádnou nohu nemá. Amputovali mu ji.
Kamarád vypadá hroznû. Je Ïlut˘ asinal˘, vobliãeji se mu zraãí ty cizí rysy, které tak dobfie známe, protoÏe jsme je vidûli uÏ mockrát. Jsou to známky blíÏící se smrti. Pod kÛÏí uÏ nepulzuje Ïivot. Byl vytlaãen aÏ na samotn˘ okraj tûla, zevnitfi se napovrch dere smrt, která uÏ ovládla oãi. LeÏí tu nበkamarád Kemmerich, kter˘ snámi je‰tû nedávno pekl koninu adfiepûl vzákopech – je to stále je‰tû on, apfiece to uÏ není on; jeho obraz vybledl, pozbyl jasn˘ch obrysÛ jako dvakrát exponovan˘ snímek. Ijeho hlas
‰evelí jako popel.
Vzpomínám na to, jak jsme tenkrát odjíÏdûli. Jeho matka, dobrosrdeãná boubelatá Ïena, ho doprovázela na nádraÏí.
NepfietrÏitû plakala. Tváfi uÏ mûla pláãem odulou aoteklou. Kemmerichovi to bylo trapné, protoÏe se ze v‰ech nejménû
ovládala, pfiímo se roztékala, rozpl˘vala vtuk avodu. Pfiitom se obracela hlavnû na mne, pofiád mû chytala za rukáv a Ïadonila, abych tam venku dával na Franziho pozor. Je fakt, Ïe vypadal jako dítû amûl tak mûkké kosti, Ïe po ãtyfiech t˘dnech pochodÛ splnou polní si „vyslouÏil“ platfus. Ale jak mÛÏe‰ vpoli dávat na nûkoho pozor!
„AspoÀ se teì dostane‰ domÛ,“ chlácholí ho Kropp. „Jinak bys na dovolenku ãekal pfiinejmen‰ím tfii aÏ ãtyfii mûsíce.“
Kemmerich pfiikyvuje. NevydrÏím se mu dívat na ruce, jsou jako voskové. Pod nehty má ‰pínu ze zákopÛ, je modroãerná jako jed. Napadne mne, Ïe ty nehty porostou dál, je‰tû dlouho porostou jako stra‰idelné sklepní rostliny, i kdyÏ uÏ Kemmerich dávno pfiestane d˘chat. Vidím to pfied sebou jako obraz: nehty se kroutí ve v˘vrtky arostou arostou asnimi ivlasy na rozpadající se lebce jako tráva na úrodné pÛdû – jak je to vÛbec moÏné?
Müller se sehne. „Pfiinesli jsme ti tvoje vûci, Franzi.“
Kemmerich ukáÏe slabû rukou: „Strãte to pod postel.“
Müller se znovu skloní. Kemmerich zaãne zase otûch sv˘ch hodinkách. Jak ho má ãlovûk uklidnit, aby ho pfiitom nepopla‰il?
Müller se vynofií zpod postele. Vruce má pár leteck˘ch vysok˘ch bot. Jsou to nádherné anglické holínky zmûkké Ïluté kÛÏe, dosahují po kolena a‰nûrují se aÏ úplnû nahoru. Je to vzácn˘ artikl. Müller je jimi nad‰en˘, pfiikládá jejich podráÏky kvlastním neforemn˘m baganãatÛm azeptá se: „Ty si ty boty vezme‰ ssebou, Franzi?“
V‰ichni tfii si pomyslíme totéÏ: Ikdyby se uzdravil, nosit by mohl jenom jednu, takÏe jsou mu kniãemu. Aza dané situace je vûãná ‰koda, jestli tu zÛstanou, protoÏe jakmile Kemmerich umfie, saniÈáci po nich okamÏitû chÀapnou.
Müller se nevzdává: „Nechce‰ je tady radûji nechat?“
Franz nechce. Je to jeho nejcennûj‰í majetek.
„Mohli bychom si je vymûnit,“ navrhne Müller. „Tady venku by nûco takového pfii‰lo ãlovûku vhod.“
Ale Kemmerich je neoblomn˘.
Dupnu Müllerovi na nohu; váhavû vrací parádní boty pod postel.
Je‰tû chvíli klábosíme apak se rozlouãíme: „Tak se mûj, Franzi.“
Slibuji mu, Ïe zítra zase pfiijdu. IMüller mluví ozítfiku; myslí na ty ‰nûrovací boty achce si je pohlídat.
Kemmerich zasténá. Má horeãku. Venku zastavujeme saniÈáka aprosíme ho, aby dal na‰emu kamarádovi injekci proti bolesti.
Lapiduch odmítá. „Kdybysme mûli kaÏd˘mu píchat morfium, museli bysme ho fasovat vbeãkách!“
„Ty nejspí‰ obsluhuje‰ jen oficíry, co?“ utrousí Kropp jedovatû.
Rychle se do toho vloÏím anabídnu saniÈákovi cigaretu. Vezme si ji. Pak se ho zeptám: „Asmí‰ ty vÛbec dávat injekce?“
Urazí se. „KdyÏ si myslíte, Ïe ne, tak co se ptáte?“
Vtisknu mu do dlanû je‰tû pár cigaret: „Hele, buì tak hodnej –!“
„Tak jo,“ rezignuje.
Kropp sním jde zpátky dovnitfi, nedÛvûfiuje mu achce se pfiesvûdãit na vlastní oãi. My dva ãekáme venku.
Müller zaãíná zase otûch botách. „Padly by mi bezvadnû. Vtûchhle kfiápech mám nohy samej puchejfi. Myslí‰, Ïe vydrÏí, dokud nebudeme mít zejtra padla? ProtoÏe jestli odejde vnoci, máme stûma botama utrum –“
Albert se vrací. „Myslíte…?“ nadhodí.
„To je víc neÏ jasn˘,“ prohlásí Müller nekompromisnû.
Vracíme se kbarákÛm. Myslím na dopis, kter˘ musím zítra napsat Kemmerichovû matce. Zamrazí mû, nejradûji bych se posilnil stopeãkou kofialky. Müller vytrhne stéblo trávy avloÏí si je do úst. Rozpaãitû Ïv˘ká. Mal˘ Kropp najednou odhodí cigaretu, zufiivû nedopalek za‰lápne, nepfiítomnû zírá pfied sebe, tváfi má jako vtranzu amumlá: „Zasraná práce. Nasrat na to v‰ecko!“
Pokraãujeme dál aKropp se po chvíli uklidní. Známe to – tenhle frontov˘ amok. KaÏdého nûkdy popadne.
Müller se ptá: „Co ti Kantorek vlastnû napsal?“
Kropp se u‰klíbne. „Îe jsme Ïelezné mládí národa.“
V‰ichni tfii se hofice zachechtáme. Jaká to ironie!
Kropp spustí lavinu nadávek aje rád, Ïe je vÛbec schopen mluvit.
Jasnû, to si opravdu myslí, takhle sm˘‰lejí ty tisíce KantorkÛ! Îelezné mládí! Îádnému znás není víc jak dvacet, ale mládí máme uÏ dávno za sebou! Stali se znás starci!