KAPITOLA DRUHÁ
DOBBYHO VAROVÁNÍ
B
yl to spíš div, že se Harry ovládl a neza-
„Ehm – nazdar,“ pozdravil Harry nervózně.
čal křičet. Maličké stvoření na posteli
„Harry Pottere,“ ozvalo se stvořeníčko vyso-
mělo ohromné netopýří uši a vypoulené zelené
kým, pronikavým hláskem a Harry si byl jist,
oči veliké jako tenisové míče. Harrymu bylo
že je ho slyšet až dole pod schody. „Dobby se
okamžitě jasné, že právě ty ho dnes ráno pozo-
s vámi chtěl setkat už dávno, pane… Je to pro
rovaly ze živého plotu kolem zahrady.
něj nesmírná čest…“
Zatímco upřeně zírali jeden na druhého, za-
„Ehm – díky,“ řekl Harry. Opatrně se protá-
slechl Harry z předsíně Dudleyho hlas:
hl podél stěny a dosedl na židli u psacího sto-
„Pane a paní Masonovi, dovolíte, abych vám
lu vedle Hedviky, která spala ve své velké kle-
pověsil kabáty?“
ci. Měl chuť se zeptat Co jsi zač? – připadalo
Stvořeníčko sklouzlo z postele a uklonilo se
mu to však příliš neurvalé, a tak se raději ze-
tak hluboce, až se špičkou dlouhého, tenkého
ptal: „Kdo jsi?“
nosu dotklo koberce. Harry viděl, že má na sobě
„Dobby, pane. Prostě jen Dobby. Domácí
něco, co vypadalo jako starý povlak na polštář
skřítek,“ písklo stvořeníčko.
s rozparky pro ruce a s otvory pro nohy.
„Skutečně?“ protáhl Harry. „Ehm – nechci
18
85906-2C3_9781408845653_txt_app_018-026_CZ.indd 18
19.09.16 9:41