HUDBA MODERNÍHO VĚKU 1910–1945
PŘE D T ÍM První hudba, kterou z přístroje po zmáčknutí knoflíku slyšeli, zněla posluchačům jako zázrak.
VYNÁLEZCE A HOUSLE Na Štědrý večer roku 1906 se konal první rozhlasový přenos v historii. Vysílal jej kanadský vynálezce a rozhlasový nadšenec Reginald Fessenden. Přehrál fonografickou nahrávku předehry Händelovy opery Serse a potom sám na housle zahrál píseň „O Holy Night“. Vysílání bylo možné zachytit stovky kilometrů daleko. PRVNÍ komerční vysílání se
odehrálo v USA v roce 1920. PRVNÍ chicagské rádio KYW
hrálo výhradně opery. AMERICKÉ VYSÍLACÍ SPOLEČNOSTI Komerční rozhlasové stanice převzaly frekvence, jež byly vytvořeny pro vojenské účely během 1. světové války. První zábavný program se vysílal v roce 1922 – v této době byl v Americe celý milion rozhlasových přijímačů.
Z L AT Ý V Ě K R O Z H L A S U
Zlatý věk rozhlasu Rozsáhlé území Severní Ameriky se spojilo, když začalo rozhlasové vysílání. Stačilo několik let a do domovů běžných lidí se dostaly stovky stanic přenášejících různé hudební žánry a zaručujících hudebníkům široké zástupy posluchačů.
P
řed vynálezem televize byl po celém světě hlavním zdrojem domácí zábavy rozhlas:. Populární hudba by se v USA nikdy nestala tako vým fenoménem bez přispění mnoha vysílacích společností. Ty dokázaly z místních zpěváků udělat celonárodní celebrity, zpopularizovaly různé hudební žánry, překračovaly s tylové, třídní a rasové hranice. Rozvoj rozhlasového vysílání byl velmi prudký. V USA začaly rozhlasové stanice získávat licence v roce 1920 a v roce 1922 jich už bylo zaregistro váno šest set. V letech 1923–1930 si šedesát procent amerických domác ností koupilo rozhlasový přijímač.
Komerční sponzoring Společnosti si brzy uvědomily, že by mohly získávat zákazníky pomocí reklam vysílaných v rozhlase, což vedlo k rozšíření sponzorovaných hudebních pořadů. Tato vysílání, nahrávaná živě, vyráběla hvězdy z hudebníků, kteří je uváděli, i ze zpě váků, kteří v nich zpívali. Pro zpestření se do nich zařazovaly komediální výstupy a tradiční kabaretní vystou pení. Nezapomnělo se ani na klasickou hudbu a některé stanice měly nahrá vací studia, jež mohla pojmout celý orchestr.
82 50
Crosbyho slaďáky Hlas Binga Crosbyho se stal v mnoha ohledech synonymem zlatého věku rozhlasu. Crosbyho hebký a důvěrný vokální styl byl pro toto médium naprosto ideální. V rozhlasovém nahrávacím studiu se mohli interpreti mikrofonu téměř dotýkat – bylo možné zaznamenat i ten nejmenší pohyb rtů. Jemný a sofistikovaný pěvecký styl Binga Crosbyho se k tomu výtečně hodil.
První rozhlasové přístroje vypadaly jako solidní kusy nábytku. Používaly elektronky, které fungovaly jako elektrické žárovky a musely se několik minut zahřívat, než mohly začít přijímat. Nejprve se vysílalo na středních vlnách, koncem 30. let se začalo používat vysílání na velmi krátkých vlnách. dřevěná skříňka
260
látkou zakrytý reproduktor
vysílacích let byl „Strejda“ Dave Macon, legendární multitalentovaný folkový zpěvák, který hrál na bendžo, zpíval a předváděl parodické scénky. Vytvořil můstek mezi staromódní tradiční hudbou horalů a svižnou zábavou, kterou vyžadovaly komerční stanice. Pořad Grand Ole Opry se nahrával před živým publikem, aby získal na autentičnosti, a byl tak oblíbený, že se v něm brzy začaly objevovat největší hvězdy country music, jako Roy Acuf, Hank Williams nebo Lefty Frizzell.
Orchestr pro mistra Italský dirigent Arturo Toscanini se proslavil díky svému působení v symfonickém orchestru NBC, vytvořeném speciálně kvůli němu, a každotýdenním koncertům v období 1937–1954.
ké duo sester Andrewsových se stalo miláčky armádního rozhlasového vysí lání. Glen Miller ve válce zahynul – byl vyhlášen nezvěstným v roce 1944, když se jeho letadlo během letu do Paříže ztratilo na kanálem La Manche. V roce 1949 podepsal nadějný a talentovaný zpěvák country, šesta dvacetiletý Hank Williams (1923 až
„Hlas Binga Crosbyho slyšelo více lidí než hlas kohokoli jiného na světě.“ Králové rozhlasu
Big‑bandy
Kultovní mikrofon byl vynalezen ve 20. letech. Stal se zásadní součástí rozhlasového vysílání amerických stanic. Proslul čistým, nerušeným zvukem a vážností, již dodával hlasu.
Country hudba měla vlastní sponzo rované pořady. Neslavnější ze všech dlouho vysílaných programů country radií je stále Grand Ole Opry, týdenní pořad vysílaný z kolébky country, Nashvillu, a poprvé uvedený už v roce 1925 (viz str. 288–289). Největší hvězdou tohoto pořadu během prvních
HUDBA NA CESTY Tranzistorové rádio přineslo do života rozhlasových posluchačů revoluci. Vzniklo ve čtyřicátých letech, bylo menší, napájené bateriemi a přenosné. Díky tomu si mladí mohli vzít hudbu s sebou tam, kam potřebovali. Růst prodeje přijímačů přinesl explozi v počtu rozhlasových stanic, které byly v průběhu padesátých let stále neformálnější. Rozhlas pomohl šířit a mísit hudební vlivy R&B 310–311 ❯❯ s country hudbou 346–347 ❯❯. Populární hudba 350–351 ❯❯ a kulturní revoluce šedesátých let už byly za rohem.
TRANZISTOROVÉ RÁDIO
TISKOVÁ ZPRÁVA DECCA RECORDS, 1954
Tolik procent hudebních nahrávek, které se ve 40. letech hrály v americkém rozhlase, pocházelo od Binga Crosbyho.
Páskový mikrofon
Rozhlasové vysílání se měnilo ruku v ruce se společností. Rozhlas se stal hlavním médiem mladé kultury, umožnil rozšíření rokenrolu a populární hudby.
Hvězdy Grand Ole Opry
Starý rozhlasový přijímač
Tolik procent Američanů vlastnilo v roce 1947 rádio.
Masové rozšíření rozhlasu přišlo ve stejné době jako popularizace jazzu (viz str. 242–243). Paul Whiteman, americký kapelník velkého orchestru, známý ve dvacátých letech pod pře zdívkou „King of Jazz“, měl pravidelné hudební rozhlasové pořady, například Paul Whiteman’s Musical Varieties a Kraft Music Hall. Jeho kultivované symfo nické aranže dávaly hudbě nově nale zenou důstojnost, ale vysloužil si jimi také kritiku za přehnanou formalizaci jazzu, potlačování role improvizace a upřednostňování hry podle předepsa ných partitur. Whiteman na rozhlasové vlny uvedl mezi jinými skladatele, kapelníka a pozounistu Jacka Teagar dena a zpěváky Mildred Baileyovou a Binga Crosbyho.
Crosby byl velice fascinován nahrá vacími technologiemi a dokonce in vestoval vlastní nemalé prostředky do vývoje kotoučových magnetofonů, jež by mu umož
P O T O M nily nahrávat své show dopředu a vyhnout se živému (co do výsledku poněkud nejistému) vysílání. Crosbyho podnikatelský talent, příjemný vokální styl a sebejistota z něho vytvořily první popovou hvězdu, jež připravila půdu pro jeho následovníka Franka Sinatru (viz str. 288–289), jehož masová popu larita mezi americkou mládeží doká zala přínos médií zúročit ještě mno hem lépe.
Číselník se po zapnutí rozsvítil.
otočný knoflík
Dalším sponzorovaným hudebním pořadem byl King Biscuit Time, zamě řený na afroamerické blues a R&B. Poprvé se vysílal roku 1941 a dodnes se úspěšně vysílá na vlnách rozhlasové stanice KFFA, z města Helena v Arkan sasu. Zpočátku jej uváděl bluesový harmonikář Sonny Boy Williamson II. (1912–1965), financoval jej místní výrobce mouky King Biscuit Flour a vysílal se po celé deltě Mississippi. V tomto půlhodinovém pořadu živě vystupovala řada proslulých umělců, mezi nimi Sonny Boy Williamson a kytarista Robert Lockwood s dopro vodem vlastní kapely nebo kapela The King Biscuit Entertainers, kde na klavír hrál Pinetop Perkins a bubnoval James Peck Curtis. Show začínala každý den ve 12:15 – právě ve chvíli, kdy začínala polední přestávka černošských dělníků.
Rozhlasem k vítězství Rozhlas hrál důležitou roli při povzbu zování morálky amerických vojáků, bojujících v zákopech za druhé světové války. Když pro ně vysílal americký kapelník Glenn Miller, přidával do pochodových rytmů trochu swingu a pěvec-
1953), výhodnou smlouvu s Hadaco lem, výrobcem vitaminových doplňků, o financování svého prvního rozhlaso vého seriálu Heal and Happiness Radio Show, vysílaného dokonce několika stanicemi najednou. V padesátých letech postupně popu laritu rozhlasu začala zastiňovat právě se zrodivší televize a zlatý věk rozhlasu pomalu dohasínal.
KLÍČOVÁ DÍLA Hank Williams „Happy Rovin’ Cowboy“ Uncle Dave Macon „Go Long Mule“ Sonny Boy Williamson „V-8 Ford“ Bing Crosby „You Go To My Head“ Nat King Cole „I’ve Got the World On a String“ Arturo Toscanini Šostakovičova Symfonie č. 7
JAZZOVÝ HUDEBNÍK (1919–1965)
NAT KING COLE Jeden z nejsvůdnějších hlasů jazzu měl zpěvák a klavírista Nat King Cole, jenž ve 40. letech nahrál několik hitů se svým triem – klavír (Cole), kontrabas a bubny. Jeho hladivý baryton působil v éře big‑bandů výjimečně. Cole měl svou patnáctiminutovou show King Cole Trio Time na stanici NBC; jednalo se o první pořad uváděný černošským hudebníkem. V 50. letech začal hrát velkolepější milostné písně s větším orchestrem, například „Mona Lisa“ a „Unforgettable“.
261