KLASICISMUS 1750–1820
SKLADATEL
L U D W I G VA N B E E T H O V E N
Pátá symfonie byla použita jako „Vítězný“ hymnus spojeneckých sil za druhé světové války, čtyřtaktový rytmus úvodního motivu představuje písmeno „V“ Morseovy abecedy.
narozen 1770 zemřel 1827
Ludwig van Beethoven
Vrtkavý osud
Pastorální maraton
„Došel jsem téměř ke konci života – jen umění mě zadrželo.“ BEETHOVEN O SVÉ HLUCHOTĚ V DOPISE BRATRŮM, 1802
B
eethovenovo nesmírné nadání navždy změnilo naše chápání hudby. Jako osobnost, která sotva dbala na přizpůsobivost, byl sám o sobě přesvědčený, že je „Tondichter“ – básník tónů. Ztělesňoval romantic kého umělce, pro něhož bylo vyjád ření emocí důležitější než zachování tradičních struktur. Jeho hudební hlas promlouvá dnes k posluchačům stejně přesvědčivě jako v době, kdy žil.
Dvorní hudebník Narodil se do hudební rodiny v Bonnu. Stejně jako děd i otec vstou pil do služeb dvora a v jedenácti letech se stal pomocným varhaníkem. Násle dujícího roku povýšil na cembalistu a začal skládat první díla včetně tří sonát, jednoho koncertu a několika krátkých skladeb, z nichž nejznámější je „Pro Elišku“. Toužil uniknout z maloměstského Bonnu, a tak roku 1720 odešel do Vídně, kde se jeho představení líbila – přiváděl totiž posluchače k úžasu svými improvizačními schopnostmi. KLÍČOVÁ DÍLA Klavírní sonáta c moll, „Patetická,“ op. 13 Houslová sonáta F dur, „Jarní“, op. 24 Klavírní koncert č. 5 Es dur, „Císařský“, op. 73 Houslový koncert D dur, op. 61 Fidelio, op. 72 Symfonie č. 9 D dur, „Sborová“, op. 125 Missa solemnis (Slavnostní mše v D dur), op. 123
144
Jakožto úspěšný interpret začal psát četná klavírní díla: první tři z pěti kla vírních koncertů a klavírní sonáty. Zosobněný romantismus Velikán západní hudby Beethoven spojil vyhasínající uhlíky klasicismu jiskrou nového expresivního romantismu.
Náčrt Beethovenovy Šesté symfonie, Pastorální. Průkopnické dílo popisné hudby bylo poprvé uvedeno ve Vídni roku 1808, koncert trval déle než čtyři hodiny.
Přestože krátce studoval u Haydna, tyto rané sonáty se s ohledem na oká zalý styl a hutnější harmonii nesou spíše v duchu Muzia Clementiho (1752–1832). K pozdějším sonátám z raného období patří mistrovská díla „Měsíční svit“, a „Patetická“, a obě svědčí o Beethovenově příznačném osobním vývoji, co se týká hudebního vyjádření. Ke komorní hudbě konce osmnác tého století patřila smyčcová tria a kvarteta. Beethoven stavěl na přístupu Mozarta a Haydna a začal naplňovat komorní hudbu symfonic kou vznešeností. Postupem let tento způsob tvorby vynikal stále víc, zvlášť ve smyčcových kvarte tech, která jsou považována za jeho nejnapjatější a nej osobitější díla.
Hluchota útočí Roku 1802 začala tato neblahá skutečnost, která vrhala stín na Beethove nův život, působit vážné potíže a naznačila konec veřejných vystoupení. Skladatel si odjel odpoči nout do městečka Heilli genstadt a napsal prohlá šení bratrům, v němž popisuje své trápení jako „churavost jediného smyslu, který bych měl mít dokonalejší než druzí“. Překonal však beznaděj a vrátil se do Vídně s od hodláním „chytit osud pod krkem“ a zahájil období kreativity vyvolané předsta vou hrdinství. Symfonie č. 3 „Eroika“ byla inspirovaná Napoleo nem, kterého obdivoval. Má pozoruhodný rozsah – pade sát minut – a dokládá nový vývoj ve struktuře a instru mentaci. Pátý „Císařský“ kon cert a Pátá symfonie sdílejí s „Eroikou“ dojem vznešenosti.
Po čtyřicítce Beethoven ztratil o hrdinská témata zájem. Devalvace rakouské měny roku 1811 ho přivedla do finanční nejistoty a neúspěšné milostné vztahy přiměly k sebe pozorování. Přes zmíněné osobní potíže se však jeho nové symfonie a jediná opera Fidelio, která byla poprvé uvedena roku 1805, setkaly s bouřlivým přijetím. V době konání Vídeňského kongresu roku 1814 byl Beethoven miláčkem města. Po příjezdu italského operního skladatele Rossiniho do Vídně se všechno změnilo. Beethoven najednou ztratil všeobecnou přízeň a stal se nemluvným podivínem.
Ve velkolepé Deváté „Sborové“ symfonii se Beethoven znovu začal zajímat o hrdinství, tentokrát v soucit nějším duchu. Beethovenovo dílo jako celek představuje mimořádný důkaz o vítězství člověka nad nepřízní osudu. Beethoven se po obdobích beznaděje opakovaně vzchopil, a při tom prožíval nejhlubší lidské emoce a vyjadřoval útěchu každému, kdo naslouchal. Líčení Beethovena jako uzavřené osobnosti je pravdivý jen zčásti a rozhodně jej zapříčinila hlu chota. Byl hluboce zbožný, ale měl rád společnost, nechyběl mu smysl
„ (Jeho) tirády byly výbuchy fantazie!“ FRIEDRICH ROCHLITZ, NĚMECKÝ SPISOVATEL A HUDEBNÍ KRITIK, 1822
ČASOVÁ OSA ■■ 1770 Narozen v Bonnu. ■■ 1781 Jmenován pomocníkem dvorního varhaníka. Navštěvuje hodiny hry na varhany a housle. ■■ 1782 Stává se cembalistou dvorního orchestru. ■■ 1783 Komponuje Tři klavírní sonáty. ■■ 1787 Přijíždí na krátkou návštěvu Vídně, zřejmě aby studoval u Mozarta. Za dva týdny se nešťastný vrací do Bonnu, kde jeho matka onemocněla a umírá. ■■ 1790 Skládá kantátu na úmrtí císaře Josefa II. Tento materiál je později znovu použit v jeho jediné opeře Fidelio. ■■ 1792 Umírá mu otec. Beethoven přesídlí zpátky do Vídně, aby studoval u Haydna. ■■ 1794 Přestává studovat u Haydna. ■■ 1795 Píše Klavírní tria, op. 1. Pořádá první veřejné koncerty ve Vídni, uvádí Klavírní koncert č. 1.
BEETHOVENOVA PAMĚTNÍ DESKA V PRAZE
■■ 1796 Navštěvuje Prahu a uvádí několik veřejných koncertů.
Sluchadlo Beethovenova hluchota byla zjevná, ještě než dosáhl 30 let. Používal sluchadlo, ale roku1818 už komunikoval jen psaním vzkazů. V posledním roce života ohluchl úplně.
Nová kreativita Jeho nezdolný duch znovu zvítězil nad nepřízní osudu. Na sklonku života se zaměřil na komorní hudbu a psal smyčcová kvarteta a klavírní sonáty s mimořádným dramatickým napětím. Kvartety, které napsal v posledních dvou letech života, zvláště „Velká fuga“ op. 133, poprvé uvedená roku 1826, jsou považovány za nejintenzivnější a hluboce osobní bilanci celého jeho díla.
pro humor a byl vlídný k přátelům, třebaže jeho vztahy se ženami mívaly bouřlivý průběh. Roku 1828 zemřel na edém a byl hořce oplakáván. Pohřeb měl okázalý. K nosičům po chodní patřil i Franz Schubert, skla datelův mimořádný obdivovatel. Průvodu přihlíželo v ulicích více než deset tisíc Vídeňanů. Jediná opera Dílo Fidelio bylo uvedeno roku 1805 v Divadle na Vídeňce. Akvarel z roku 1825.
■■ 1798 Dokončuje klavírní sonátu „Patetická“. ■■ 1800 Ve Vídni je uvedena Symfonie č. 1 a Septet Es dur. Skládá klavírní koncert č. 3. ■■ 1801 Vydává sonátu „Měsíční svit“. ■■ 1802 Slábnoucí sluch je příčinou vážné deprese. Píše „heiligestadtskou závěť“, dopis bratrům Carlovi a Johannovi. Skládá Symfonii č. 2 a „Kreutzerovu“ houslovou sonátu. ■■ 1804 Dokončuje Symfonii č. 3, „Eroika“; píše „Waldsteinovu“ klavírní sonátu. ■■ 1805 Skládá klavírní sonátu „Apassionata“; koná se premiéra opery Fidelio. ■■ 1806 Dokončuje houslový koncert, Symfonii č. 4 a smyčcový kvartet „Razumovský“. ■■ 1808 Píše Symfonie č. 5 a 6. Klavírní koncert č. 4 a Sborová fantazie mají společnou premiéru v podobě čtyřhodinového koncertu. ■■ 1809 Skládá „Císařský“ koncert. ■■ 1811 Dokončuje Klavírní trio „Arcivévodské“. ■■ 1812 Dokončuje symfonii č. 7 a 8. ■■ 1816 Píše písňový cyklus An die Ferne Geliebte (Vzdálené milé). Po smrti bratra Carla získá do opatrování desetiletého synovce Karla, z čehož vyplyne právní spor se švagrovou. ■■ 1818 Dokončuje sonátu „Kladívkový klavír“. ■■ 1822 Dokončuje poslední klavírní sonátu č. 32. ■■ 1823 Dokončuje díla Missa solemnis (Slavnostní mše v D dur) a Diabelliho variace. ■■ 1824 Premniéra Symfonie č. 9 „Sborová“. ■■ 1826 Dokončuje Smyčcový kvartet, op. 130. ■■ 1827 Umírá na edém a pneumonii ve svém vídeňském domě.
145