13
SOPHIE Od chvíle, kdy Sophie objevila starý zápisník skrývající dávný příběh, uběhl už týden a stále na něj nedokázala přestat myslet. Kráčela po klikaté stezce, která vedla do kopců obklopujících Port Willis. Stébla vysoké trávy se před ní skláněla ve větru a jejich pohyb byl tak jemný a křehký, že na chvíli zauvažovala, že se zastaví a bude je jen beze slova pozorovat. Ale chtěla se zároveň podívat na starý maják, protože Emily se o něm ve svém příběhu zmínila – ať už ta záhadná Emily byla kdokoliv. Cosi v Sophiině nitru ji stále nutilo, aby o tajemné spisovatelce zjistila víc. Na jednu stranu to celé byla jedna velká hloupost. Vždyť ani nevěděla, jestli Emily opravdu existovala, anebo jestli šlo jen o postavu, kterou si vymyslel někdo docela jiný. „Proč ti na tom vlastně tak záleží?“ Kolem nebyl nikdo, kdo by její slova slyšel, ale přesto měla najednou pocit, jako by k ní kdosi hovořil, skoro jako by v ní bojoval jakýsi tlumený hlásek o to, aby se prodral na povrch. Strčila si do pusy poslední sousto muffinu, který si ráno koupila v pekárně Trengrouse. Papír zmuchlala a strčila si ho do kapsy. Když pak pohlédla na moře přes útesy, ještě pořád cítila na jazyku zbytek sladké příchuti. Dole pod ní na pravé straně omývala 94