MOŘSKÁ PANNA Žil, byl, v čistém lese si dlel poustevník, diktát svázaného světa nakopal vskutku pod nočník, tu dívka, v okovech módních výstřelků navždy spoutána, že poustevník už není sám sebou, tvrdí ona, plastové éře oddána.
O
lásce bych vám mohl povídat dlouhé hodiny, ne-li týdny či měsíce. Milujeme každým coulem a každým okamžikem, kdy sami na sebe zíráme v jakékoliv ploše, jež zvládne stvořit odraz. Nebavíme se tudíž pouze o zrcadlech, ale i o matných plochách výkladů či zpětných zrcátkách automobilů. Zbožňujeme své iluzorně zbožňované tělesné proporce, ty ušlechtilé linky, to výrazivo, jež odzbrojuje každého, nejen mužského zástupce. Bílé, dobře sedící luxusní SUV vozidlo vířilo v takřka dokonalé brázdě, ikonický do ruda zbarvený prach, když pádilo centrem nespoutané australské polopouště. Obhospodařovalo pouze jediného pasažéra, pevným stiskem svírajícího kožený volant. Pocestným byla nadmíru upravená blondýnka, co chvíli obdivující odraz dokonale souměrného obličeje ve zpětném zrcátku. Cíl cesty, zatím nejasný příslib, třpytící se v horkém vzduchu coby fata morgána, existoval někde v dálavách, dosud vzdálen bezpočet hodin monotónní jízdy. Mladá bloggerka prohrábla hřívu čerstvě odbarvených vlasů, jukla výjimečně ne do zpětného zrcátka, ale na luxusní hodinky. „Ach joooo,“ povzdechla nahlas. „Ta nekonečná cesta mi totálně zlikviduje make-up. Naštěstí, kontrolovala pečlivým okem, ona udělátka spočívala na sedadle spolujezdce. Pak se dá do kupy, uklidnila svou rozervanou duši dobrodružky. V duchu ladila poslední detaily plánu, jenž jí byl nadiktován nejmenovaným módním časopisem k realizaci. Pověst nezávislé ženštiny, otevřené každému smělému plánu, byla přiživována na sociálních profilech úspěšné bloggerky poměrně dlouhou dobu. Přáním sebevědomé dívky již nebyly / 89 /