Page 1

Karel Gott

ZŮSTAL SVŮJ 1939 – 2019

MICHAELA REMEŠOVÁ ROMAN SCHUSTER

FANY 2019


Zvláštní poděkování patří: Všem přátelům, kolegům a spolupracovníkům Karla Gotta a redakci deníku Blesk.

FANY, Praha 2019 © Michaela Remešová, Roman Schuster © Obálka: Eva Mikešová s použitím fotografie Michala Kamaryta, ČTK © Fotografie: David Malík, Libor Hajský ČTK, Oleg Homola, David Taneček ČTK, Otto Dlabola, František Jirásek, Jiří Krušina, Zbyněk Pecák, David Kundrát, Martin Hykl, Marek Pátek, Pavel Machan, Michal Kamaryt, ČTK, archiv deníku Blesk Typografie a tisková příprava: Didot, polygrafická společnost, s.r.o., a Eva Mikešová Tisk: FINIDR, s.r.o., Český Těšín 5. doplněné vydání knihy POSEL DOBRÝCH ZPRÁV z r. 2004, kterou pokřtil Karel Gott v pražském Parnasu spolu se všemi kolegy, kteří ho provázeli na jeho životní dráze ISBN 978-80-907248-1-5


Úvodem Není vůbec až tak velkou nadsázkou, když se řekne, že jsme v Karlu Gottovi ztratili jednoho z největších Čechů. Karel byl totiž naší velkou jistotou v  nejistém světě, a to za jakéhokoliv režimu. Dal si přímo za úkol svým zpěvem rozdávat lidem radost. Na veřejnou scénu vstupoval v  době, kdy se svět po marasmu válečných, a u nás i poválečných, let opět nadechoval k  životu na svobodě. A rodící se romantický bard, symbolizující vše radostné a básnivé, co vyzařoval okolní svět, se okamžitě stal přitažlivým idolem nastupující generace. Vlastně všech generací postupně následujících. Bez ohledu na politické zvraty, které tu radostnou vizi opět na dvacetiletí utlumily. S Karlem Gottem a jeho písněmi se žilo lépe. Radostněji. Proto jsme si ho vyzdvihli na piedestal. Jeho oslnivý život a závratnou uměleckou kariéru symbolicky předurčil už den, kdy přišel na svět s příjmením Gott, tedy Bůh. To by ale k tomu, aby se stal zářivým zjevením, rodícím se sotva jednou za sto let, nestačilo. Slavík byl osobností s unikátní kombinací naprosto ojedinělého hudebního talentu a ojedinělého osobního charismatu. Člověkem k životu a lidem hluboce pokorným a pracovitým, kterým by osoba oplývající jeho vlastnostmi vůbec být nemusela. Karel Gott byl něco jako král. Nebo bůh. Lid mu vzdával hold bez ohledu na právě panující společenské pořádky. Měl jeho úctu a obdiv. Proto nikdy nebyl závislý na přízni mocných, ba právě naopak: Mocní potřebovali Karla Gotta. Však se také kdysi zrodil populární vtip, kterým se bavili lidé v  hospodách u piva, stejně jako v  uměleckých salonech při sofistikovaných rozhovorech: „Víte, kdo je Gustáv Husák? (nejvyšší představitel státu a komunistické strany za totality – pozn. red.) Nevíte? Bezvýznamný politik v éře Karla Gotta.“ Není tedy divu, že s odchodem Karla Gotta z nás jakoby cosi vymizelo. Byli jsme zvyklí, že Karel je jaksi neustále s námi, byť někde v povzdálí. Narodili jsme se, byl tu. Vyrostli jsme, byl tu. Zestárli jsme, byl tu. Táhl Úvodem

–3–


se celým naším životem jako neviditelná nit. Byl pro nás konstantou, která nám dávala pocit zázemí, pocit domova. Když poprvé onemocněl, zatřáslo to s námi a dostali jsme strach. Sledovali jsme jeho boj se zákeřnou nemocí a v duchu si říkali: To musí dopadnout dobře, není čeho se bát, Karel Gott je přece nesmrtelný. Svůj první boj, o němž odpovědně průběžně informoval svoje fanoušky, vyhrál. Jal se opět rozdávat radost a vrátil se na pódia. Zůstal svůj. Tak jak zpívá ve své písni s textem Zdeňka Rytíře. Když onemocněl podruhé, opět neslevil ze svých zásad a držel se svého poslání, pro které se narodil. Zůstal svůj. A dál se snažil rozdávat lidem radost do posledních zbytků svých sil. A když už to opravdu nešlo, svěřil se veřejnosti se svým trápením a vysvětlil, proč to nejde. Zůstal fanouškům všech generací, které celý život považoval nadevše, věrný. Ani ve chvílích nejtěžších na ně nezapomněl. Člověk by si tedy nyní mohl říci, že žil svůj život s  Gottem a teď mu zůstal už jen život bez Gotta. Ono to ale tak není. Karel Gott je a bude díky své vzácné osobnosti a svým písním stále s námi, a má tak zaručený život věčný. Michaela Remešová Roman Schuster říjen 2019

Úvodem

–4–


Zůstanu svůj Zpěvákům kdekdo rady dává, jaký je právě módní trend. Že jiné písně neuznává, tak dál mu schází argument. Jeden řek: „Vezmi si sako z kůže a vlasy dej víc do čela.“ Druhý řek: „Lepší budou růže.“ Jen se mnou nic to nedělá. Zůstanu svůj a tónům stále náležím. Zůstanu svůj, na tom mi nejvíc záleží. Zůstanu svůj, ať různé vládly styly. Zůstanu svůj, mé písně nešidily. Zůstanu svůj a o nic víc mi neběží… Další řek: „Zkus to s kompromisem, všem zavděčit se podaří.“ Já ale vážně nadšený jsem, když se tvé oči rozzáří. Zůstanu svůj a tónům stále náležím. Zůstanu svůj, na tom mi nejvíc záleží. Zůstanu svůj, ať různé vládly styly. Zůstanu svůj, mé písně nešidily. Zůstanu svůj a o nic víc mi neběží… Hudba: Peter Griffin Text: Zdeněk Rytíř

Úvodem

–5–


Moře svíček, které začalo zaplavovat prostor před vilou Karla Gotta na pražské Bertramce pár minut poté, co se Česko dozvědělo, že zemřel, bylo neuvěřitelné. Svíčky tam hořely dlouhé dny...


2019 Jediný špatný rok za 80 let Koncert ke svým 80. narozeninám, který měl v  pražské O2 areně proběhnout 14. června 2019 a na který se Slavík tolik těšil, Karel v lednu ze zdravotních důvodů zrušil. Tehdy už se mu naplno začala rozjíždět akutní leukemie. Z  opatrnosti se však hovořilo jen o zpěvákově oslabené imunitě. Slavík nechtěl své příznivce děsit.

Zrušil O2 arenu „Po dlouhém rozmýšlení a na základě konzultací s lékaři se pan Gott rozhodl již nyní zrušit červnový koncert k jeho jubileu. Nechce totiž zklamat své příznivce tím, že by hrozilo odložení koncertu těsně před jeho konáním. A dále nechce blokovat pracovní program svým kolegům, které v průběhu podzimu oslovil s přáním, aby se koncertu zúčastnili a zapojili se do programu podobně jako u předešlých kulatin,“ uvedla tehdy k tomu Gottova mluvčí Aneta Stolzová. Další své závazky Karel nerušil, v posledním roce svého života ale na veřejnosti příliš nevystupoval. Jeho oslabené tělo, které bojovalo s leukemií, mu přílišnou aktivitu nedovolovalo. V lednu si ale zazpíval na plese na pražském Žofíně a poté v Příbrami, kde s ním na pódiu vystoupila i jeho nejmladší dcerka Nellinka. Další koncert proběhl v Brně. Jedním z mála, kdo se stal očitým svědkem, jak Karlovi ubývá sil, byl Pavel Větrovec, Gottův kapelník a pianista, který se Slavíkem strávil čtyřicet let svého života. „Sil ubývalo, ale Kája to nesl obrovsky statečně, byl bojovník. On měl ale takové vlny, jednou mu bylo skvěle a byl plný humoru a jednou mu bylo zle. A to bylo bohužel stále častěji. Že by ale přestal zpívat a začal se trochu šetřit, tak to ho nenapadlo nikdy. On to bral za svoji povinnost, za svoje poslání, pro které se narodil. Dokonce se smířil s tím, že už má špatný balanc a musí mít všude s sebou doprovod, který ho hlídá, aby neupadl, když třeba vcházel nebo odcházel z pódia. Smířil se i s tím, že na jedno ucho neslyší téměř vůbec a na druhé špatně, což mu dělalo 2019 Jediný špatný rok za 80 let

–7–


problém na jevišti s odposlechy. A naslouchátka on nesnášel. Měl rád přirozenost, chtěl slyšet ty bubny z pódia. A vyrovnal se i s tím, že má občas problém s texty. Nic z tohoto všeho ho neodradilo dál dělat svoji práci. Pro něho bylo publikum opravdu nadevše,“ říká Větrovec, který byl i mezi prvními, kdo věděl, že Gott začal zápasit s leukemií. Sdělila mu to Slavíkova manželka. Chtěla, aby byl obeznámen, když s Karlem jezdili stále po koncertech. Spolu se ale o nemoci zpěvák a kapelník nikdy nebavili. Proč o tom mluvit? Chtěli spolu hrát a zpívat.

Poslední aréna Slavíkovo vůbec poslední vystoupení před velkým publikem se odehrálo na koncertě Leoše Mareše v pražské O2 areně, který se konal v květnu. Karel si tam zazpíval s  Leošem Být stále mlád, oplýval ještě energií a svým proslulým humorem. Dokonce se nechal obléci do stylové a moderní teplákovky, za což sklidil na internetu velké ovace a fanoušci opěvovali božského Karla, který se předvedl jako frajer. Poslední, kdo si vychutnal velkého Mistra na jevišti se vší parádou, byl tedy moderátor Mareš. Od té doby se Karlův stav bohužel nevyvíjel k lepšímu.

Srdce nehasnou „A co když strhne mě proud? Pak musíš plout, mít z vavřínů vor a na něm neusnout. Na všechny z tvých cest, má jediná z hvězd, svítím ti dál.“ Poselství písně nazvané Srdce nehasnou, kterou Karel nazpíval se svou třináctiletou dcerou Charlotte a kterou česká rádia začala hrát v květnu, je jasné. Z dojemného duetu, který Slavíkovi napsal na zakázku Richard Krajčo, se stal okamžitě hit. „Někdy se ví, co Bůh chystá, a že se nedaj stihnout všechna místa, ale je to dobrák, altruista, vždyť mi dal tebe, domov, přístav. A v něm jsi ty, celý můj svět, laskavá náruč i zběsilý let a kolem nás hudba, jedna z těch krás, kdy po zádech běhá nám mráz. Vždyť víš, srdce nehasnou,“ zpívá v písničce na střídačku Gott a jeho rozkošná dcerka. 2019 Jediný špatný rok za 80 let

–8–


V klipu, který byl k písni natočen, pak vedle sebe sedí (a pějí) na jevišti anebo se ruku v  ruce procházejí pod rozkvetlými třešněmi. Po kapesníku v ten moment mohl nesáhnout snad jenom skutečný cynik. Pohnutí vyvolávají i slova „A teď už cítím, jak sprintuje čas, ještě než usnu, chci slyšet tvůj hlas, ať zůstane věčných i těch pár chvil, kdy zpívalas ze všech svých sil. Že kořínek tvůj je tuhý jak kmen. Stromy však dorostou, nezapomeň. Ale v korunách vedou tisíce tras, na konci každé sejdem se zas“. Bylo jasné, že i nesmrtelný Kája již na jaře onoho osudného roku věděl, že se svými dcerami už nezažije všechno, co by si přál.

Osmdesátiny o měsíc dřív Slavík zahájil oslavy osmdesátých narozenin, které měl 14. července, s měsíčním předstihem. Nejdřív pokřtil s dcerou Charlotte Ellou novou kompilaci tří stovek svých největších hitů.  Pár dnů nato, 21. června, sezval na velkolepou oslavu svého jubilea do pražského Divadla Na Jezerce své přátele a kolegy. Akci organizovala Karlova manželka Ivana a měla být pro něho překvapením. Do hlediště divadla nejdříve zasedli hosté a až potom za potlesku všech přišel oslavenec, který zasedl do křesla, které mu Ivana nechala přivézt z Bertramky, stejně jako koberec či lampičku. Chtěla, aby se cítil jako doma. Nu a potom začal program, kdy se na pódiu střídali gratulanti, kteří mu přáli slovem či písní. Mnoho gratulantů mu poté na párty na terase přineslo i přes zákaz uvedený na pozvánce samozřejmě dárky. Karel si narozeniny báječně užil. A i když mu už tehdy síly značně ubývaly, vydržel až do ranních hodin. Jakoby si říkal: Tak takhle pohromadě vás vidím naposledy… A mnozí hosté to z něho samozřejmě vycítili.

Jako za Menšíka Zpěvák poté z tajné oslavy zveřejnil na svém Facebooku fotografie a popsal zážitky. „Je to můj narozeninový zážitek nejčerstvější a nejkrásnější, i když se ono setkání odehrálo nějaké tři týdny před 14. červencem, kdy mám den narození zapsaný v rodném listu. Letošní oslava byla úplně jiná než předchozí kulatiny, protože měla velmi rodinnou a uvolněnou atmosféru, bez přítomnosti médií, přesně jak jsem si to, s ohledem k mému zdravotnímu stavu, přál… Mělo to jediné nepříjemné úskalí. Musel 2019 Jediný špatný rok za 80 let

–9–


jsem bohužel zúžit seznam původně zvaných kamarádů a spolupracovníků do O2 arény na pouhých 120 nejbližších. S ohledem na můj nevyzpytatelný zdravotní stav jsem měl jediné přání, mít oslavu s blízkými přáteli a kamarády z branže jako doma. A dál už to bylo na mé ženě Ivance, která pro mne celý večer plný nádherných překvapení přichystala a organizovala… Ivanka požádala Libora Boučka o pomoc s dramaturgií a moderací večera, které se zhostil perfektně. Já jsem se už pak jen pohodlně usadil do svého křesla, převezeného s ostatním nábytkem a koberci z domova na jeviště Divadla Na Jezerce, skvěle se bavil a cítil se úplně jako doma. Gratulanti, kteří mě jeden po druhém příjemně překvapovali a bavili, pak přicházeli vlastně ke mně do pokoje, jako by se to všechno odehrávalo u nás v obýváku. Všem v hledišti jsem viděl do tváře a vidět tolik báječných osobností a kamarádů z branže pohromadě v jednom sále, to si pamatuji snad jen ze starých Silvestrů s Vladimírem Menšíkem. A to vše díky mojí Ivance. Jsem na ni pyšný, je to žena mnoha profesí,“ vysekl nakonec ještě hlubokou poklonu manželce.

Druhá oslava s dcerami Za měsíc pak Karel slavil znovu. To už u sebe doma na Bertramce se všemi svými čtyřmi dcerami – Nelly, Charlotte, Lucií a Dominikou. Tu noc před nedělní narozeninovou oslavou 28. července prý nemohla Dominika dospat, i když je kvůli bílým nocím ve Finsku, kde žije, zvyklá vstávat až během pozdního odpoledne. „Tátu jsem strašně dlouho neviděla. Už v jedenáct hodin jsem vstala a začala se připravovat a líčit, abych se tatínkovi líbila,“ netajila Dominika, která na Bertramku po poledni přinesla i dort s nápisem Tatínkovi s láskou Dominika. Společné setkání oslavence se všemi jeho dcerami, které pohromadě viděl po dlouhé době, trvalo dlouhých osm hodin! Podávalo se sushi, japonské speciality i telecí řízek. O všechno se postarala Slavíkova manželka, která musela ohlídat i to, že Dominičin manžel Timo nejí ryby. „Tak jsem si zase po dlouhé době spočítal všechny moje děti u jednoho stolu a bylo mi dobře, že jsme zase komplet. S Luckou a její rodinou se vídáme často, ale chvíle dohromady i s nejstarší Dominikou jsou vzácné. Ivanka byla jako vždy skvělá hostitelka, bylo veselo, chvílemi i vážno, jak to bývá asi v každé rodině. K setkání byla přizvána i režisérka Olga Špátová, takže se moji příznivci dozvědí více v připravovaném dokumentu,“ řekl Blesku poté sám Gott. 2019 Jediný špatný rok za 80 let

– 10 –


Rodinná sešlost se až do večerních hodin nesla v příjemném duchu povídání a vzpomínání. Karel si dokonce zazpíval Yesterday od Beatles. „Karel má doma akustickou kytaru, tak jsme si spolu zahráli. Já začal hrát Yesterday a Karel se zcela spontánně přidal a začal zpívat. Pak jsme si povídali o jeho setkání s Johnem Lennonem v roce 1971,“ komentoval Dominičin manžel a muzikant Timo.

Benátskou nechtěl vzdát Všechny své závazky, které měl v kalendáři pro rok 2019, Karel až na výjimky plnil. Stál před ním ten poslední: vystoupit 26. srpna před desetitisícovým davem na festivalu Benátská. Jinak vzhledem ke své nemoci, o níž veřejnost tehdy ještě nevěděla, měl kalendář do konce roku už prázdný. Karel se na Benátskou moc těšil, věděl, že ho tam čekají tisíce lidí, které s ním chtějí navíc oslavit jeho 80 let. Byla připravena zadní projekce s jeho snímky počínaje malým chlapečkem až po současnost. Měl připraven dárky, dort i mamutí ohňostroj na jeho počest. Akutní leukemie už ale hodně úřadovala a Karla musela manželka Ivana téměř denně vozit na infuze nebo na výměnu čili čištění krve. Což bylo pro Slavíka pokaždé obrovsky vysilující. Týden před Benátskou musel být navíc hospitalizován kvůli zápalu plic. Přesto si Karel usmyslel, že své fanoušky nezklame a na Benátské stůj co stůj vystoupí. A těšil se i na zkoušku. Manželka ho na ni přivezla rovnou z nemocnice, kam ho ráno doprovodila na infuze. Karlovi bylo ale stále zle. Vůbec naposledy si tedy Slavík zazpíval 25. července na zkoušce před festivalem Benátská. Jeho kapelník Pavel Větrovec na to vzpomíná: „Pokud si Kája ještě potom nezazpíval doma, tak to bylo opravdu naposledy. Zkoušku jsme ale nedotáhli do konce, protože se mu udělalo zle. Všichni jsme ho tam tehdy prosili téměř na kolenou, ať to vystoupení vzdá. Vždyť ještě dva dny předtím byl hospitalizován kvůli zápalu plic. On ale zlobil a vzdát to nechtěl. Ještě když odjížděl domů, mi kladl na srdce, ať dám dohromady repertoár. Přišel k rozumu až večer a koncert odvolal. A musím přiznat, že se mi tehdy ulevilo. A to i když jsem věděl, že bude zklamaných tisíce lidí.“ Koncert na Benátské potom Větrovec odehrál pouze se Slavíkovými hosty. Jak to Karel nesl? „Špatně. Volal jsem mu hned po koncertě, a co myslíte, že mi řekl? Ptal se, jestli skutečně udělal dobře, že to vystoupení zrušil. To byl celý on! Udělal dobře a říkám stokrát ano, i když z toho 2019 Jediný špatný rok za 80 let

– 11 –


byl nesmírně smutný. V jeho momentálním zdravotním stavu by to byl ale opravdu veliký hazard.“

Noční můra Zrušit koncert byla pro Karla podle Větrovce vždycky noční můra. „To určitě, párkrát to však, jako asi každý, musel udělat. Občas trpěl jarními alergiemi, to mu pak ale lékaři opíchali hlasivky, nacpali ho kortikoidy a jelo se. Když však přijde chřipka, angína nebo podobně, hlasivky přestanou poslouchat úplně. Tak prostě nezbývá než koncert zrušit a domluvit náhradní termín. Vždy je to velice nepříjemná komplikace, protože čekají vyprodané haly, do kterých se sjeli lidé ze všech možných koutů. V takových chvílích Karel určitě prožíval značné stresy. Vystoupení pro tolik tisíc lidí, jako byla ta Benátská, ale pravděpodobně Karel odvolal vůbec poprvé v životě. A muselo to pro něj být nesmírně deprimující, jelikož strašně chtěl vystoupit, moc se na to těšil a do poslední chvíle byl přesvědčen, že to půjde…“ Karel tušil, že Benátská by mohla být vůbec jeho posledním koncertem v životě. Proto se ho nechtěl za žádnou cenu vzdát. „Myslím, že ve skrytu duše to tak cítil… Ano, myslím, že to věděl, protože dobře znal svůj zdravotní stav.“

Loučení na ponarozeninové oslavě A sil Karlovi stále ubývalo. Diagnóza byla neúprosná, léčba v jeho věku vyloučená, organismus slábl a čekal na svůj konec. A tak se Karel rozhodl počátkem září ještě pro ponarozeninovou oslavu. A na té byl přítomen i Michal David: „Někdy počátkem září. To se ozvala Ivana, že Karel se rozhodl pro takovou ponarozeninovou oslavu a že nás zve. Byli jsme zrovna na chajdě na Tenerife a měli jsme v  úmyslu tam ještě zůstat. Nějak jsem ale vnitřně cítil, že to může být jedno z  našich posledních setkání, a tak jsme si s Marcelou okamžitě vyřídili letenky s tím, že po oslavě se zase vrátíme… Bylo to na jednom ranči Gottových známých na severu Čech, na Sokolovsku. Začínalo to někdy ve dvě po obědě a bylo to s přespáním. Sešlo se tam ani ne dvacet lidí. Karlovi a Ivanini kamarádi, Vanda Konečná, my tam vezli Jiřinu Bohdalovou. A bylo to opravdu moc hezký. Byl táborák, opékalo se, zpívali jsme, Karel se dokonce chopil kytary a měl vážně 2019 Jediný špatný rok za 80 let

– 12 –


bezvadnou náladu. Trošku mě jenom zaskočilo, že mi začal děkovat. Dal mi naprosto nečekaně svoji novou kolekci s 300 singly z  let 1962 až po současnost s věnováním a pamětní eurobankovku s vyraženým pořadovým číslem 14, kterou ještě podepsal a napsal na ni datum jeho osmdesátin, a tedy mých devětapadesátin. Narodili jsme se ve stejný den a on si dal prý velmi záležet, aby na tý bankovce byla vyražená čtrnáctka. Přitom mi poděkoval za spolupráci, kterou se mnou v životě měl. A to bylo takový smutný, protože jsem to v nitru samozřejmě cítil jako rozloučení… Nepadlo o tom ale mezi námi ani slovo. Na té postoslavě byla na Karlovi samozřejmě vidět únava, on to ale bravurně kamufloval. Snažil se nám nekazit náladu. V žádném případě nechtěl, abychom měli pocit, že mu není dobře. Chtěl, abychom byli veselí. I v téhle jeho situaci chtěl rozdávat lidem radost. Do poslední chvíle se nehodlal vzdát svého poslání, pro které se narodil.“

A přišla rána… Deník Blesk přišel 12. září se zprávou, ze které každého zamrazilo. Byla prostá, ale děsivá: Karel Gott bojuje s akutní leukemií… Co k tomu dodat? Najednou bylo každému jasné, že ze zatím nesmrtelného Slavíka se stal člověk až moc smrtelný. Česku začalo být ouzko. A Karel Gott se k tomu postavil čelem. To samé prohlášení, které dal Blesku, umístil pár hodin poté i na svůj Facebook. Vážení příznivci, deník Blesk mi položil konkrétní dotaz, který se týká mého zdravotního stavu. Ptali se na to, jestli se mi vrátila rakovina a jestli podstupuji léčbu. Abych předešel spekulacím, rozhodl jsem se na jejich dotaz odpovědět a cítím potřebu sdělit svou situaci i vám. Nechtěl jsem vás zatěžovat svými problémy, nejsem ten, který by o svém soukromí, zvláště zdraví, veřejně sám mluvil, a nechával se tak litovat. Se svou nemocí jsem se chtěl díky špičkovému týmu prof. Trněného vypořádat sám, po boku své manželky a mých nejbližších. Před 4 lety jsem pro agresivní nádor podstoupil velmi intenzivní léčbu, která vedla k jeho úplnému vymizení. Zhruba před rokem a půl se u mě objevila porucha krvetvorby v podobě Myelodysplastického syndromu. Přes několik druhů léčby přešlo bohužel toto onemocnění v uplynulých měsících v akutní leukemii. Podstupuji ambulantní léčbu a dojíždím do nemocnice na kontroly, v rámci kterých lékaři sledují můj celkový zdravotní stav. 2019 Jediný špatný rok za 80 let

– 13 –


Prosím zejména bulvární média o respektování našeho rodinného soukromí. Věřím, že nám média nebudou denně v patách a nebudou na nás pořádat hon, což by mohlo přitížit nejen mému stavu, ale zejména psychice mých nezletilých dcer. Jsem rád, že mohu být doma v kruhu rodiny. Právě dokončuji svou autobiografii, která nakonec vyjde až zpočátku jara příštího roku. Před pár dny jsme dotočili záběry pro celovečerní dokumentární film o mém životě a přidávám i fotografii, která vznikla při natáčení.  Váš Karel Každý z toho pochopil, že božského Káju už nebudeme mít dlouho. Každý si ale v koutku své duše přál, aby to bylo ještě zítra, ještě pozítří, ještě za měsíc, dva, nejlépe rok! A nejlíp aby neodešel vůbec nikdy. Tak jako dal Pán Bůh Karlu Gottovi velký dar v podobě závratně báječného, úspěšného a šťastného života, do kterého by se vešlo minimálně životů dalších deset, tak mu už nedal ani měsíc. A 1. října to ukončil. A zřejmě byl milostiv i tentokrát, protože nechtěl, aby se Karel trápil.

Božský Karel zemřel „S nejhlubším zármutkem v srdci oznamuji, že nás včera krátce před půlnocí po těžké a dlouhé nemoci opustil můj milovaný manžel Karel Gott. Odešel doma, v tichém spánku, v kruhu své rodiny.“  Ivana Gottová  2. 10. 2019 To ráno 2. října 2019 si bude asi pamatovat každý. Odešla legenda, kterou měl každý z nás hluboko pod kůží, a bylo samozřejmostí, že Gott s námi vždycky byl, je a bude. „Ve věku 80 let zemřel v úterý krátce před půlnocí zpěvák Karel Gott,“ oznámila ve středu 2. října v 10:14 oficiálně Česká tisková kancelář. Jako by Česko na chvíli zamrzlo. To, co si nikdo nechtěl připustit, se stalo skutečností. Trvalo jen minuty, než události začaly nabírat spád. „Karel Gott byl skutečný Umělec, který se rozdával druhým. To je vyčerpávající, ale právě to činí umělce umělcem. Karel Gott daroval svůj život generacím, daroval se nám všem,“ prohlásil okamžitě prezident republiky Miloš Zeman a dal si moc záležet na tom, aby u slova umělec 2019 Jediný špatný rok za 80 let

– 14 –


bylo velké U. Na Pražském hradě i na zámku v Lánech pak nechal jako výraz smutku stáhnout vlajky na půl žerdi. Premiér Andrej Babiš svolal mimořádné zasedání vlády k projednání formy Gottova pohřbu. „Je to zásah do srdcí národa,“ řekl a označil Gotta za jednoho z největších Čechů. Před Gottovým domem na Bertramce se začal rozvinovat koberec ze svíček, plyšáků, vzkazů. A den ode dne se zvětšoval. Lidé sem přicházeli ve dne v noci, dokonce i o půlnoci, a nechávali tu zapalovat svíčky i svoje malé děti… Ivana Gottová s dcerkami z domu odešla dřív, než se zpráva začala bleskově šířit světem. Chtěla dát nerušený prostor Karlovým fanouškům, kteří se s ním přicházeli před jeho dům rozloučit. A nutné záležitosti vyřizovala zpovzdálí. Jednalo se o pohřbu v katedrále svatého Víta v Praze, o státním smutku, povaze ceremoniálu, formě a místu oficiálního rozloučení s veřejností. Vše záviselo jen a jen na Ivaně. Ta se nakonec rozhodla velmi moudře: V pátek 11. října se veřejnost rozloučila s  Karlem Gottem v  pražském paláci Žofín. Den nato pak, 12. října, proběhla zádušní mše v katedrále svatého Víta vedená arcibiskupem Dominikem Dukou. Nešlo o státní pohřeb, jaký měl prezident Václav Havel, ale o rozloučení se státními poctami. Rozhodla se nejlíp, jak mohla. Slavík by ji určitě pochválil. A jistě ho tam nahoře potěšil i neuvěřitelný ohlas médií, domácích i zahraničních. Zvlášť pak pocta v podobě článku v New York Times s titulkem: Karel Gott, Pop Singer Called ‘Sinatra of the East,’ Dies at 80 – Karel Gott, zpěvák populární hudby zvaný Sinatra Východu, zemřel ve věku 80 let. Téměř stejný titulek, jako byl ten, který vyšel v New York Times v roce 1977, a který doma léta pečlivě uchovával. Zněl: Elvis Presley, The King of Rock’n’roll Dies at 42 – Elvis Presley, král rock’n ’rollu, zemřel ve věku 42 let. Pocty pak završilo rozhodnutí prezidenta republiky udělit Karlu Gottovi Řád bílého lva 1. třídy in memoriam – tedy nejvyšší státní vyznamenání. Mohl by si Slavík přát něco víc? 2019 Jediný špatný rok za 80 let

– 15 –


PREZIDENT REPUBLIKY MILOŠ ZEMAN: „Režim, který ignoruje Gotta, se blíží pádu.“ Pane prezidente, vzpomenete si, kdy a za jakých okolností jste se poprvé setkal se jménem KAREL GOTT? „Setkal jsem se s ním, když Karel Gott vyzýval ke zvýšení dojivosti českých krav: Woody byl cowboy zdvořilý a krávy málo dojily…“ (Zdvořilý Woody je písnička tandemu Suchý-Šlitr z  roku 1963 pro divadlo Semafor. Jde rovněž o Gottův první videoklip. Pozn. red.) Která z Karlových písní vás nejvíc oslovila? „Karel Gott parafrázoval Franka Sinatru s jeho swingovými písněmi a musím říci, že všechny tyto parafráze, nikoli pouze jedna jediná, mě oslovily.“ (Nejznámější Gottovy „sinatrovky“: Má pouť – My Way, Dál až na měsíc – Fly Me to the Moon, Tebe pod kůží mám – I Have Got You Under My Skin. Pozn. red.) Čím si vysvětlujete Karlovu obrovskou popularitu napříč generacemi, společenskými vrstvami i politickými režimy? „Protože umí. A to je to, co říkám s důrazem sobě vlastním. Že člověk, který umí, byť vyvolává obrovskou závist, může projít všemi režimy bez ztráty květinky.“ Lze podle vás Karlu Gottovi vyčítat, že si cení „komunistického titulu“ Národní umělec stejně, jako polistopadového státního vyznamenání? „Ale panebože! Kolik velkých umělců dostalo titul Národní umělec, protože tím si komunistický režim kupoval svoji popularitu u lidí! A budete těmto umělcům tento zasloužený titul vyčítat jenom proto, že jim ho dal komunistický režim?“ A co je podle vás pravdy na tvrzení, že žádný režim si nemůže dovolit ignorovat Karla Gotta? Místo prologu

– 17 –


Karlův první videoklip Zdvořilý Woody.

„Tak dovedu si představit režim, který by ho ignoroval, ale obávám se, že v takovém případě by se tento režim přiblížil svému pádu.“ Myslíte, že je pro populárního umělce čestnější zůstat v těžkých chvílích s národem, anebo jako výraz nesouhlasu emigrovat? A tak zvaně si neušpinit ruce? „Též jsem byl postaven před stejnou otázku v roce 1970 a dospěl jsem k názoru, že je dobré žít v této krásné zemi, protože emigrace, byť by na první pohled vypadala jako velkolepé gesto, by vlastně znamenala, že se vzdáváte soužití s tímto národem.“ Jak byste jednou větou charakterizoval význam Karla Gotta? „Ten, kdo dává lidem radost.“ A jak byste jedním slovem charakterizoval jeho osobně? „Mistr.“ Je něco, kromě zdraví, co byste mu chtěl ze srdce popřát? „Šťastnou rodinu!“ (Vyšlo v deníku Blesk ke Gottovým 75. narozeninám. Pozn. autorů). Místo prologu

– 18 –


Jiří Suchý: „Prezidentovy krávy mne nadchly!“ Jiří Suchý byl z odpovědí  Miloše Zemana přímo nadšen. „Miloš Zeman má skvělý vkus. Písnička je opravdu dobrá. Kdyby nebyla, tak by z ní televize nikdy neudělala Karlův první videoklip,“ reagoval. „Trvalo nám to se Šlitrem asi dvě hodiny a nejdřív jsem ji zpíval v Redutě já, až v Semaforu jsem ji přenechal Gottovi,“ svěřuje Suchý. Slavíkovi se však tehdy ten song vůbec nelíbil. „Byl ale v  angažmá Semaforu a my jsme se opravdu na to, jestli se někomu něco líbí nebo ne, neptali. A myslím, že už se mu teď Woody moc líbí,“ podotýká s úsměvem Suchý. Karlovi se písnička nelíbila, ještě víc se mu ale nelíbil jeho první videoklip, ve kterém v  kovbojském oblečku hopsá na krávě a zpívá, že krávy málo dojily. „Když se mi Karel po letech svěřil, že písničku nikdy neměl rád, řekl jsem mu: I kdybys to řekl dřív, Woodyho bychom z  repertoáru nestáhli. Víš, kolik stál ten obleček? Byl by to pokus o zruinování Semaforu,“ směje se Suchý a dodává: „Navíc tu písničku lidé milovali.“ Suchý zároveň vylučuje, že by píseň zesměšňovala tehdejší režim, ve Jiří Suchý coby kterém se soutěžilo v dojivosti kmotr Gottova CD 40 Slavíků. krav o prémie.

Výsměch terminologii „Kdepak! My jsme byli zásadně apolitičtí. Pravda ale je, že písničkou jsme si udělali legraci z terminologie zemědělství, proto Karel zpívá o masáži vemene a že málo dojily a podobně,“ komentuje Suchý a vzpomíná, jak si Slavíka pro angažmá v Semaforu vyhlédl v kavárně Vltava. „Byl úplně někdo jiný, než jsem byl já nebo Walda Matuška, a jsem pyšný na to, že zrovna on nám věnoval svoje nejlepší léta a začátky. To je pro Semafor naprosto výborné. A proto mu od té doby přeju: Karle, ať se ti pořád daří, na co sáhneš!“

Místo prologu

– 19 –


VELKÝ NÁVRAT „Jsem zdráv. A děkuji pánubohu, že mi dal tuto druhou šanci! V době mé nedobrovolné pauzy jsem v plný návrat do života a ke zpívání vůbec nedoufal.“ Karel Gott, červen 2018

12. června 2018 v O2 areně.

Pánbůh ho má určitě rád. Ve svůj návrat do života, natožpak na pódia, nedoufal jenom Karel Gott. V tento zázrak poté, co Slavík onemocněl, nevěřil vůbec nikdo. A přesto se, řízený nepochybně shůry, stal. A tak po čtyřech letech a prodělané zákeřné nemoci Karel Gott stanul 12. června 2018 před po strop vyprodanou největší českou halou – pražskou O2 arenou. Obří „stavení“, jak hokejovou halu sám Slavík nazývá, ho přivítalo aplausem vstoje ještě dřív, než zazpíval první píseň Noční král. Velký návrat

– 20 –


„Řekněme si upřímně, že bez přízně publika by to nešlo. Vše, čemu se věnuji, dělám pro své posluchače a diváky. Nikdy mě ani ve snu nenapadlo, že bych mohl zpívat do svého současného věku. A to ještě nekončím,“ prohlásil Gott ještě před koncertem, který už v březnu téměř celý vyprodal během dvou hodin. A doslova mela se strhla o nejdražší lístky v hledišti před pódiem. Sotva začal předprodej, vytvořila se fronta. Po hodině zájem trochu polevil, ale to už ta nejlepší místa byla vyprodaná. Přitom lístky k sezení na ploše před pódiem stály od 2990 do 3450 korun. Pak raketově mizely i vstupenky na první ochoz, které byly po dvou tisících. Byla to prostě smršť, kterou by Gottovi mohla závidět leckterá u nás hostující zahraniční megastar. Šestnáct tisíc lidí svého Káju s Booom!Bandem Jiřího Dvořáka vítalo vstoje, zpěvák zářil a ani ho nenapadlo skrývat dojetí. A dojat byl pořádně. Vystoupení doprovázely světelné efekty, umělý déšť a projekce na velké LED obrazovky. Jako první host se představila Markéta Konvičková, která si s Gottem zazpívala jeho dávný hit Běž za svou láskou. Dalším hostem byla zpěvákova dvanáctiletá dcera Charlotte Ella, která za doprovodu dětského sboru nabídla nadšenému publiku baladu Somewhere Over the Rainbow známou z filmu Čaroděj ze země Oz. Tentokrát ale nechyběla ani nejmladší desetiletá dcerka Nella Sofie. Ta sice nezpívala, ale předvedla se mezi tanečníky. Vystoupil i Michal David, a když Karel spustil Být stále mlád, objevil se rapující Leoš Mareš. Zazpíval i Marek Ztracený, který pro Gotta napsal titulní skladbu k jeho novému albu Ta pravá a Slavíka také doprovodil na klavír při koncertní premiéře této písně. To měl pak Karel za sebou na pozadí projekci snímků obou svých malých dcer a jejich matky, manželky Ivany.

I v Té pravé zůstal svůj Jak ta píseň vznikla? Karlovi zavolal Marek Ztracený a řekl: Rád bych se s vámi sešel. Mám takový nápad – píseň pro vás. Potom Slavíkovi vysvětlil, že ho sledoval a líbilo se mu, jak se chová ke svým příznivcům. „Tak na to jsem pyšný, že si toho všiml. Tam to začíná a tam to také může skončit,“ usmíval se Gott, kterého také překvapilo, jak Ztracený píseň aranžoval. „To je takový moderní zvuk, který mne vlastVelký návrat

– 21 –


ně přinutil zpívat jinak, než jsou lidé zvyklí. Ale zůstal jsem svůj. Nechtěl jsem zklamat ty, kteří jsou konzervativní. Někteří mí příznivci nechtějí slyšet novinky, nemají na koncertech takový aplaus. Jenže i mé oldies písně byly také jednou nové a měly šanci se stát evergreenem.“ Klip k této Gottově písni vidělo na YouTube během měsíce 1,1 milionu lidí. A nejvíc v kategorii čtyřiadvacet až čtyřiatřicet let. „Mladé publikum má dobrou orientaci a dobrý vkus. Nemusí se na mě při tom dívat. Pro mne je tento úspěch další výzva a rána těm, kdo čekali, že Karel Gott je zpěvákem jen jedné generace a jedné éry,“ byl spokojený Karel s klipem, který rozanimoval i klíčové fotografie z jeho kariéry. A když došlo k oživení snímků s Karlem Svobodou nebo Jiřím Štaidlem, Slavíkovi tekly slzy. „Těm se při krásných vzpomínkách neubráníte… Ve videu k Té pravé dal režisér Martin Pasecký dohromady dvě polohy. Vzpomínkovou a aktuální. Ta vzpomínková je ze starých fotografií, které nechal rozhýbat. Ta poloha nová, to je můj současný život. To byl ohromný nápad, který vyšel. Nejde o to zazpívat: Kdo je ta pravá a kdo jsou ty pravé. Ale přijít s takovou písní ve správný okamžik.“

Šel do toho naplno Na to, v jaké formě Slavík bude, byl v O2 areně zvědavý asi každý. A především ti, kdo si pamatovali jeho první vystoupení po nemoci, kdy byl ještě Slavík zesláblý a o zpívání se krůček po krůčku pokoušel. Tentokrát ale Gott šel už od samého začátku do zpěvu naplno, některé pěvecké momenty byly přímo senzační a na Karlovi bylo po celou dobu znát, jak si pobyt na scéně užívá. Především v druhé polovině večera, kdy zpěvák sázel hitovky, jako Lady Carneval, Zůstanu svůj nebo Trezor. A když spustil Když jsem já byl tenkrát kluk nebo Být stále mlád a na projekční ploše se objevily Karlovy fotografie z mládí, hala byla dojata k slzám. Stejně tak měla aréna na krajíčku, když zpěvák „zápasil“ s ochrankou. Dřív bylo na Slavíkových koncertech pravidlem, že k jevišti mohli přijít jeho fanoušci a předat mu dárek, květinu, podat si s ním ruku, prohodit milé slovo… A to Slavík přímo miloval! Tentokrát to možné ale nebylo a zpěvák byl z toho dost nesvůj. „Prosím vás, pusťte ke mně tu paní,“ prosil do mikrofonu a o chvíli později znovu: „Prosím vás, děti ke mně pusťte,“ volal, když mu chtěla jedna z příznivkyň vysadit dítě na pódium. Všechno marné, bodyguardi arény byli nekompromisní.

Velký návrat

– 22 –


Čau, mládí Nejlepším duetem večera byl nepochybně hit z roku 1987 Čau, lásko skladatele Karla Svobody, ke kterému napsal text Karel Šíp. Se Slavíkem ho tentokrát nezpívala Marcela Holanová, ale mladičká Ewa Farna. Byl totiž poněkud zaktualizovaný, Šíp vyměnil některé verše a duet přejmenoval na Čau, mládí. A Karel Gott, který si celý večer moderoval sám, duet vtipně uvedl: „Uvažoval jsem o některých svých textech, které jsou věčné a já je mohu zpívat až do konce svých dnů. A pořád budou aktuální. Jsou ale texty, které ztrácejí aktuálnost a tím pádem i věrohodnost. A dobrý zpěvák by se s tím měl umět se ctí vypořádat. Dneska tvrdit, že já se asi zítra ožením…, to mně budete asi těžko věřit. Nebo budete brát s rezervou, že bych někomu neustále ukazoval cestu rájem… v jednom kuse… Malou cestičku si nechme v rezervě, ale už to nebude ta dálnice…“ Publikum burácelo smíchy a Gott s Farnou spustili novou verzi Čau, lásko, kterou Šíp pro Slavíka zaktualizoval jako Čau, mládí: Ukrutně pršelo, lékař mne na rentgen vzal, pak se ten zázrak stal, nový kloub do kyčle dal. V ledvinách kamínky, záchvat tě celou noc bral, rtěnkou na zrcadle ráno jsi pomalu psal: Čau, mládí, čau mládí! Ty jediné nejdražší, nejsladší, na shledanou! Čau mládí, čau mládí! Ty jediné nejdražší, nejkratší, na shledanou. Nebe se zjasnilo, já šelest na srdci mám, což sis způsobil talentem k milostným hrám. Kdykoli zaprší, slyším, jak slábne mi dech, až se zas potkáme, už mne na pokoji nech. Publikum se náramně bavilo, protože se mu samozřejmě současně vybavoval text původní: Ukrutně pršelo, tvůj deštník do sucha zval, pak se ten zázrak stal, navzdory dešti jsem vzplál. Velký návrat

– 23 –


V očích dva plamínky, těmas mě celou noc hřál. Rtěnkou na zrcadle ráno vzkaz od tebe stál: Čau, lásko, čau, lásko! Ty jediná, nejdražší, nejsladší, na shledanou! Čau, lásko, čau lásko! Ty jediná, nejtrpčí, nejkratší, na shledanou! Nebe se zjasnilo, jen já mrak na srdci mám, dík tobě, mizero, s talentem k milostným hrám. Kdykoliv zaprší, slyším tvůj zrychlený dech, až se zas potkáme, doufám, že nebude spěch.

C’est la vie Hity Kávu si osladím, C‘est la vie a Dám dělovou ránu na závěr Karlova koncertu zpívala celá hala. A opět vstoje. Koncert se vydařil. Důkazem toho bylo jak rozjařené publikum, které nechtělo zpěváka pustit z pódia, tak sám zpěvák, jemuž se z pódia očividně také nechtělo. Bylo až dojemné, jak zdlouhavě se Slavík loučil. A stejně tak dojemní byli lidé, kteří už dávno měli spěchat na metro, aby se do rána dostali do svých domovů v různých koutech vlasti, bylo jim to ale fuk a zpívali si se svým Kájou dál. Nakonec ale Slavík koncert ukončil. „O tom konci jsem rozhodoval já. Ale ne, že bych nemohl dál. Kdyby bylo na mně, zpíval bych dál. Ale to už byla oblast přídavků, ve kterých se končí podle pocitu.“ A Karel se chtěl se svými přáteli rozejít v tom úplně nejlepším… Karel Gott v O2 areně jednoznačně potvrdil, že na to ještě pořád má. A že jeho publikum mu odpustí i intonační nedokonalosti. Protože božský Kája, jehož už během koncertu fanynky zaplavovaly květinami, dokáže v onom obřím „stavení“ stále rozproudit krev v žilách, vtipem sobě vlastním pobavit, rozvášnit, rozplakat, rozezpívat, rozdupat… „Dělám přesně to, co mi psychicky pomáhá a okysličuje moji krev. Takovou léčbu si mám odpustit?“ reagoval také Gott po koncertě s úsměvem na dotaz novinářů, jestli tak náročný koncert není náhodou velký hazard se zdravím. Velký návrat

– 24 –


Největší pražská hala praskala ve švech.

Další otázka zněla: V jednom ze svých hitů zpíváte, že byste chtěl být stále mlád. Platí to pořád? „Já bych teď už nic neměnil. Budu rád, když to tak, jaké to je teď, ještě dlouho zůstane.“ A další otázka: Oslavíte v O2 areně za rok svoje 80. narozeniny? „To záleží na mnoha okolnostech. Jestli bude vůbec co slavit a jestli to zdraví dovolí! Jak se říká: Chceš-li pánaboha rozesmát, tak mu vyprávěj o svých plánech. Já děkuji pánubohu, že mi dal tuto druhou šanci. A opravdu bych teď nerad říkal, co bude za rok,“ zněla Karlova skromná odpověď. O dva měsíce později se už ale v médiích objevila zpráva: „Karel Gott oslaví své 80. narozeniny o měsíc dřív, kolem 14. června 2019 v O2 areně, kdy mu písní pogratuluje na 80 umělců. Přípravy už jsou v plném proudu.“ Ano, Kájo, asi to pánbůh chce…

Velký návrat

– 25 –


O2 arenu mu zahřál Elvis Presley Karla musela O2 arena doslova nadnášet, a to nejen proto, že mu tam od začátku až dokonce neúnavně vstoje aplaudovalo téměř šestnáct tisíc lidí. Čtyři dny předtím, 8. června, na tom samém pódiu „stál“ král rokenrolu Elvis Presley, jeden z nejvýznamnějších zpěváků 20. století. Gottův celoživotní vzor, zjevení, zpěvák, muzikant, rodák z Tupela ve státě Mississippi, který jako první dokázal propojit černou a bílou hudbu. Směs gospelu, blues a country. Během své o málo víc než dvacet let trvající kariéry dodnes prodal přes jednu miliardu desek po celém světě a stal se vůbec nejprodávanějším zpěvákem všech dob. A taky umělcem, který po smrti nejvíc vydělává. Když jsme psali o Slavíkovi v roce 2000 první knížku s názvem Když milenky pláčou, Karel neustále používal pojem Elvis – Pelvis. Nevěděli jsme, co tím má na mysli. „Pelvis je latinsky pánev,“ poukázal na naše nedostatky v latině. „Zpíval botami, prsty u nohou, celým spodkem těla. Zpíval tak, jak mu přikázala příroda. Taky jsem se o to samozřejmě snažil. Někdy i úspěšně, ale nikdy to nebylo ono. Celý život byl pro mne nedostižný,“ přemítal tehdy v roce 2000 Gott, který se jako Elvis snažil být ve svých začátcích vším: láskou, vzpourou, vidinou vlastní budoucnosti. Proto také návštěvníci Elvisova koncertu v pražské O2 areně dost těžko chápali, že Slavík nesedí v první řadě. Vždyť show Elvis in Concert vymyslela v roce 2017 jako počest ke čtyřicátému výročí Elvisovy smrti manželka Priscilla Presley a osobně koncerty po celém světě také doprovázela svým slovem. Elvisův hlas v Praze v jeho největších hitech doprovázel Český národní symfonický orchestr. Fanoušci viděli Elvise na velkoplošné LCD obrazovce, ze které jim zpíval na originálních záběrech včetně nově zremasterovaných zvukových záznamů. Diváci prostě měli autentický zážitek, jako kdyby byl Elvis s nimi. Slavík by si jistojistě ten večer náramně užil. O2 arenu mu zahřál Elvis Presley

– 26 –


„Elvis měl jeden velký sen. Tím bylo koncertovat s velkým symfonickým orchestrem, což se mu bohužel nikdy nepovedlo. Také si moc přál koncertovat v Evropě, a už to nestihl. A já mu teď jeho velké přání pomyslně plním,“ komentovala Priscilla. A protože se na chvilku nejslavnější vdova světa ocitla i v roli zvídavé novinářky, dozvěděla se o existenci Karla Gotta, přestože Slavík v O2 areně přítomen ten večer nebyl. Gottův někdejší tajemník Jan Adam seděl totiž těsně pod pódiem a o vše se postaral.

Priscilla Presley: Ráda bych poznala Gotta Bylo to po přestávce, ještě než hlas krále rokenrolu začal opět doprovázet Český národní symfonický orchestr. Priscilla coby novinářka s mikrofonem v ruce sestoupila z pódia a v doprovodu kamery a obří »gorily« si to namířila mezi lidi. Ptala se, jak se jim koncert líbí, co mají od Elvise nejraději atd., až došla k Adamovi. Ten to nečekal, zachoval ale duchapřítomnost, pousmál se a pravil: „Paní Priscillo, Elvis byl světovým králem, ale středoevropským králem je náš Karel Gott, který nazpíval mnoho Elvisových písniček. S Gottem jsem dlouhá léta spolupracoval.“ Priscilla pozorně poslouchala. „Elvis je tu dnes a Gott tu bude v úterý,“ pokračoval Adam. „To je velká škoda, že v Praze už nebudu. Ráda bych poznala středoevropského krále,“ opáčila Priscilla. V tu chvíli aréna zaburácela, protože celou debatu viděla a slyšela na obřím plátně nad pódiem. „Mezi moje nesplnitelné sny patří navštívit koncert Franka Sinatry a Elvise Presleyho. A když Priscilla začala komunikovat s diváky, okamžitě mne napadlo, že jestli totiž někdo skutečně Elvise u nás propagoval, tak to byli Karlové Gott a Zich. A protože s Gottem jsem spolupracoval opravdu hodně dlouho, musel jsem jí o něm říct,“ vysvětluje Adam, který cítil, že když toto Priscille sdělí, spojí alespoň letmo Gotta s onou nádhernou presleyovskou legendou a zařadí ho tam, kam si myslí, že právem patří. Vzhledem k tomu, že jsme na Elvisovi v O2 areně také byli a Honzu Adama jsme dobře poslouchali, mysleli jsme si nejdřív, že trochu přehání. Potom jsme to ale pochopili. Nechtěl se zviditelnit. A proč by to také dělal? S  Gottem za léta spolupráce byl zviditelňován pořád. On, přestože už se Slavíkem čtyři roky nespolupracuje, chtěl manželku O2 arenu mu zahřál Elvis Presley

– 27 –


nejslavnějšího zpěváka světa prostě jenom upozornit: Tak pozor! Vy máte Elvise, my máme Gotta! Evropského krále! Není z Mississippi, ale z  Plzně, neprodal sice přes jednu miliardu desek, prodal jich ale přes 50 milionů. A to je srovnatelné s Philem Collinsem nebo Tomem Jonesem, Elvisovým přítelem! Adam byl se svou debatou s  Priscillou zjevně spokojen. Mrzelo ho jediné, že našeho Slavíka neviděl sedět v první řadě, přestože ho Presley provázel celý život, byl jeho vzorem, v mnohém ho napodoboval a zazpíval si i s jeho sborem The Jordanaires. „V posledních letech jsme s Karlem a našimi přáteli chodili na koncerty velkých světových hvězd. Karel si to vždycky maximálně užíval. Dost možná ale, že o téhle show vůbec nevěděl nebo hned v pátek odpoledne musel odjet s rodinou na chalupu. Velká škoda, protože by ho to před úterní O2 arenou nesmírně nabilo. Nehledě na to, že manželka nejslavnějšího zpěváka 20. století hledala někoho z české branže, kdo by s ní povečeřel. A s Karlem by si měli určitě o čem povídat,“ říkal Adam, který je dnes manažerem Martina Chodúra a mediálně zastupuje Hanu Zagorovou, Štefana Margitu, Kateřinu Kněžíkovou, Adama Plachetku a muzikálového textaře Michaela Prostějovského.

Priscilla Presley s Janem Adamem v O2 areně. O2 arenu mu zahřál Elvis Presley

– 28 –

Profile for Knižní klub

0371104  

0371104