zx
1. kapitola
O prorockých vizích (nejen o tom, co se zdálo Husovi, co Máchovi, a o možné příčině Máchova úmrtí)
V
yslovíme-li slovní spojení záhady českých proroctví, kladou se s naprosto srovnatelnou naléhavostí hned dvě poměrně zásadní otázky. Co je vlastně proroctví a taky co je vlastně české? Žádná z nich není tak hloupá, jak na první pohled vypadá. Dokonce ani tak nevlastenecká. Proroctví? Podle slovníků jde o oznámení věcí příštích, jež s určitostí či velkou pravděpodobností nastanou, případně které nastanou, stane-li se to či ono. Prostě předpověď. Historie sice zná jen dva syny velkomoravského knížete Svatopluka (správně Svatopluka I., protože po něm vládl ještě jeho syn Svatopluk II.), ale všichni si určitě pamatujeme na legendu o jeho třech prutech a třech synech. Svatopluk svázal tři silné pruty a postupně uložil svým synům svazek přelomit, což se však žádnému z nich nepovedlo. Jednotlivé proutky naopak přelámali jako nic. Jiráskovy Staré pověsti české byly povinnou školní četbou, takže právě z nich zkazku o nezlomném svazku klacků drtivou většinou známe. Úplně první ale legendu o synech a prutech Svatoplukových sepsal Konstantin Porfyrogennetos, významný byzantský historik a v jedné osobě taky císař Konstantin VII. (v díle De administrando imperio), takže přísně vzato, nešlo ani tak o starou pověst českou jako spíše o starou pověst byzantskou, ovšem lokalizovanou na české (či spíše moravské) území. Svatopluk svým synům řekl něco ve smyslu: pokud se rozdělíte, synové, zahynete osamoceni, jako se snadno zlomil každý jednotlivý proutek. To by
asi mohlo být proroctví neboli řečí slovníků oznámení věcí příštích, jež nastanou, stane-li se to či ono. OBR 001. Jestli nepřestaneš šlapat do té louže, tak tě seřežu! Obsahově dost podobné: taky totiž jde o oznámení věcí příštích (konkrétně výprasku), jež nastanou, stane-li se to či ono (konkrétně pokud nezdárné dítko nepřestane zánovními botkami cákat v louži), ale o proroctví nejspíše (vlastně docela jistě) nepůjde. Protože předpovídající se sám přece rozhodne, zda své nezdárné ratolesti konečně nařeže, anebo pro tentokrát ještě její ráchání v kaluži vydrží. Nevystačíme tedy jen s tím, co se píše v encyklopediích, tedy s tím, že proroctví je prostě nějaké prohlášení oznamující určitou budoucnost. Ústy věštců k nám totiž promlouvá, nebo má promlouvat, osud, různí bohové či jeden jediný Bůh, matka Země, příroda, vesmír nebo třeba i mimozemšťané, ale nikdy ne věštec sám.
2 W
3 W
Kníže Svatopluk I. na sgrafitu v prostějovském zámku (1900)