Lauřin deník 2. prosinec, pondělí Milá maminko, tak TOHLE je tedy zápis zápisů mého deníku. Ten, na který ty i já posledních devět měsíců čekáme. Píšu to ze svého nemocničního lůžka. Naštěstí jsem teď v pokoji sama. Nejsou tu se mnou jiné novopečené matky, takže je vše nádherně klidné. Je jedenáct dopoledne a jak vidím, za oknem je mrazivý zimní den, takže obvykle fádní areál nemocnice jiskří jinovatkou. Jasný sluneční svit zaplavuje stromy a trávu chabým prosincovým teplem. Vidím také pár pacientů na procházce. Jednomu visí ve vzpurném návyku z pusy cigareta, což jistě nepřispívá k jeho oblíbenosti u sester. Určitě si všimneš, že píšu rozverněji než obvykle. Může to být jak tím mateřstvím, tak díky utišujícím lékům, které mi pumpují do oběhu, aby otupovaly záchvěvy bolesti. Moje novorozená dceruška spí v postýlce u nohou mého lůžka. Vypadá klidně a vyrovnaně, což mi naplňuje srdce hřejivým pocitem. V současné době je v životě Laury Newmanové všechno v pořádku. Po přečkané bouři jsem v klidu a velice se kochám všemi drobnými detaily svého poklidného stavu, které se snažím vstřebávat, dokud můžu. 114
Laska_II_text_cz.indd 114
14.01.14 22:19