0044420

POHŘEBIŠTĚ ZAPOMENUTÝCH KNIH

POH¤EBI·Tù ZAPOMENUT¯CH KNIH

Stále vzpomínám na onen den, kdy mû je‰tû za svítání otec poprvé zavedl na pohfiebi‰tû zapomenut˘ch knih. Rok 1945 rozevíral pupence prvních letních dní amy jsme kráãeli ulicemi

Barcelony, která se krãila pod sivou klenbou nebes apod sluncem, jeÏ se rozlévalo po promenádû Rambla de Santa Mónica jako nûjaká girlanda ztekuté mûdi.

„Danieli, otom, co dnes uvidí‰, nesmí‰ nikomu fiíct,“ upozornil mû otec. „Ani kamarádovi Tomásovi. Nikomu.“

„Ani mamince ne?“ hlesl jsem.

Otec si povzdechl, na rtech se mu objevil smutn˘ úsmûv, kter˘ jej provázel Ïivotem jako stín.

„Ale samozfiejmû,“ odpovûdûl se svû‰enou hlavou. „Pfied ní tajnosti nemáme. Jí mÛÏe‰ fiíct v‰echno.“

Krátce po obãanské válce vypukla epidemie cholery, které podlehla imoje matka. Pohfibili jsme ji na hfibitovû Montjuïc vden m˘ch pát˘ch narozenin. Pamatuji se jen, Ïe cel˘ den pr‰elo. Ivnoci. AkdyÏ jsem se otce ptal, jestli nebe pláãe, nevzmohl se na odpovûì. Matãina nepfiítomnost pro mû byla ipo ‰esti letech stále jen jak˘msi klamem, ukfiiãen˘m tichem, které jsem vsobû zatím nedokázal umlãet slovy. Bydleli jsme sotcem vmalém bytû na ulici Santa Ana, hned vedle námûstí ukostela. Byt se nacházel pfiímo nad obchodem sknihami. Bylo to specializované knihkupectví asouãasnû antikvariát, kter˘ otec zdûdil po dûdovi. Jak˘si zaklet˘ bazar. Aotec vûfiil, Ïe jednoho dne pfiejde do m˘ch rukou. VyrÛstal jsem mezi knihami apfiátelil se sneviditeln˘mi kamarády, které jsem nacházel na zaprá‰en˘ch

stránkách, jejichÏ pach mám stále pod kÛÏí na rukou. UÏ jako

mal˘ jsem mûl ve zvyku pfied usnutím vyprávût matce v‰eru pokoje ov‰em,co mû toho dne potkalo.O‰kole,otom, co jsem se nauãil nového… Nesly‰el jsem její hlas ani jsem necítil její doteky, ale svûtlo, které vydávala, prozafiovalo kaÏd˘ kout na‰eho bytu. Ajá svírou tûch, kdoÏ si svá léta mohou spoãítat na prstech rukou, jsem byl pfiesvûdãen˘, Ïe zavfiu-li oãi abudu kní mluvit, tak mû usly‰í, aÈ uÏ je kdekoli. Otec mû nûkdy zjídelny poslouchal atajnû plakal.

Vzpomínám si, Ïe onoho ãervnového jitra jsem se probudil skfiikem. Srdce mi vhrudi tlouklo, jako by si chtûlo prorazit cestu ven asebûhnout po schodech dolÛ. Otec ustaranû pfiibûhl do pokoje, objal mû asnaÏil se mû uklidnit.

„NemÛÏu si vzpomenout na její tváfi. NemÛÏu si vzpomenout na máminu tváfi,“ vyráÏel jsem ze sebe bez dechu.

Otec mû pevnû sevfiel vnáruãi.

„Netrap se tím, Danieli. Já na ni vzpomínám za nás za oba.“

V‰eru jsme na sebe pohlédli ahledali neexistující slova. Tenkrát jsem si poprvé v‰iml, Ïe otec stárne, Ïe pohled jeho oãí, vnichÏ se zrcadlila mlha aprohra, byl vÏdy upfien˘ zpût. Vstal arozhrnul závûsy, aby knám mohlo proniknout mûkké jitfiní svûtlo.

„No tak, Danieli, oblékni se. Chci ti nûco ukázat,“ fiekl.

„Teì? Vpût ráno?“

„Nûkteré vûci lze vidût jen vpfiítmí,“ odvûtil otec se záhadn˘m úsmûvem, patrnû vypÛjãen˘m znûkterého svazku Alexandra Dumase.KdyÏ jsme vy‰li zdomu, ulice se stále je‰tû malátnû nofiilydooparunoci. Blikající lampynahlavnítfiídûvyznaãovaly mlÏnou promenádu, zatímco mûsto se línû probouzelo asvlékalo si akvarelov˘ kost˘m. Do‰li jsme kulici Arco del Teatro apak jsme se vydali ulicí Raval v âínské ãtvrti, pod arkádami, jeÏ vypadaly jako klenba mlhavé modfii. Následoval jsem otce po úzké cestû, která spí‰e neÏ ulici pfiipomínala jizvu. Svûtla hlavní tfiídy nám brzy zmizela za zády. Jasn˘ ranní svit se vjemn˘ch závanech odráÏel na balkonech afiímsách, aniÏ sklouzl kzemi.

Otec se koneãnû zastavil pfied vyfiezávan˘m dfievûn˘m portálem, jenÏ pod náporem ãasu avlhkosti zãernal. Pfied námi se nacházela budova, která mi tenkrát pfiipomínala opu‰tûn˘ mrtv˘ zámek anebo muzeum ozvûn astínÛ.

„Danieli, otom, co dnes uvidí‰, nesmí‰ nikomu fiíct. Ani kamarádovi Tomásovi. Nikomu.“

Otevfiel nám drobn˘, stfiíbrovlas˘ stafiík srysy dravce. Upfiel na mû svÛj pronikav˘ orlí pohled.

„Dobr˘ den, Isaaku. Tohle je mÛj syn Daniel,“ pravil otec. „Brzy mu bude jedenáct ajednou nበobchod povede on. UÏ je dostateãnû star˘ na to, aby to tu poznal.“

Zmínûn˘ Isaac nás k˘vnutím vyzval, abychom ‰li dál. V‰e bylo zahaleno do modravého pfiítmí, vnûmÏ se jen stûÏí daly rozpoznat obrysy mramorového schodi‰tû achodby pokryté freskami, na nichÏ se to hemÏilo andûly abájn˘mi figurami. Následovali jsme stráÏce zámeckou chodbou aÏ do velkého kruhového sálu. Zde se v‰eru nacházel zvlá‰tní prostor, uãinûná bazilika, spoãívající pod kupolí, do které zv˘‰ky ostfie pronikaly paprsky svûtla. Byl tu opravdov˘ labyrint uliãek mezi regály pln˘mi knih, které se tyãily aÏ ke stropu avytváfiely jak˘si úl smnoÏstvím tunelÛ, schodÛ, ochozÛ amÛstkÛ. Dalo se jen tu‰it, Ïe jde orozlehlou knihovnu neskuteãn˘ch tvarÛ. Sotevfienou pusou jsem pohlédl na otce. On na mû súsmûvem mrknul.

„Danieli, vítej na pohfiebi‰ti zapomenut˘ch knih.“

Vuliãkách ana ochozech byla roztrou‰ena desítka postav. Nûkteré se otoãily azdálky nás zdravily. Poznal jsem otcovy kolegy ze sdruÏení antikváfiÛ. Vm˘ch desítilet˘ch oãích mi ty osoby pfiipadaly jako nûjak˘ tajn˘ spikleneck˘ cech alchymistÛ. Otec si ke mnû dfiepl apodíval se mi do oãí. Promlouval ke mnû lehce, hlasem pfiíslibÛ adÛvûrností.

„Tohle místo je tajné, Danieli. Je to svatynû. KaÏdá kniha, kaÏd˘ svazek, co tu vidí‰, má du‰i. V‰echny vsobû mají du‰i toho, kdo je napsal, ataky du‰i tûch, ktefií je ãetli, proÏívali asnili snimi. PokaÏdé, kdyÏ kniha pfiejde do jin˘ch rukou, pokaÏdé,

kdyÏ nûkdo pfiejede po jejích stranách pohledem, duch knihy roste asílí. UÏ tenkrát, kdyÏ mû sem otec poprvé zavedl, to bylo staré místo. MoÏná stejnû staré jako mûsto samo. Nikdo sjistotou neví, jak dlouho uÏ tu je, ani kdo je vytvofiil. Povím ti, co mÛj otec fiekl mnû. KdyÏ nûjaká knihovna pfiestane existovat, kdyÏ nûjaké knihkupectví zavfie anûjaká kniha upadne vzapomnûní, my, stráÏci, ktefií otomto místû víme, se postaráme oto, aby se dostala sem. Knihy, které si uÏ nikdo nepamatuje, knihy ztracené vãase tu Ïijí navÏdy snadûjí, Ïe se jednoho dne dostanou do rukou nového ãtenáfie, knovému duchu. My sice knihy vobchodû prodáváme akupujeme, ale ony ve skuteãnosti nemají majitele. KaÏdá zknih, které tu vidí‰, byla nejlep‰ím pfiítelem nûjakého ãlovûka. Ateì mají jenom nás, Danieli. Myslí‰ si, Ïe dokáÏe‰ tohle tajemství uchovat?“

MÛj pohled se ztratil vtom obrovském prostoru, vtom magickém osvûtlení. Pfiik˘vl jsem aotec se usmál.

„Aví‰, co je na tom nejlep‰í?“ zeptal se.

Mlãky jsem zavrtûl hlavou.

„Je tu zvykem, Ïe kaÏd˘, kdo sem pfiijde poprvé, si musí vybrat knihu, jakou chce, apfiisvojit si ji. Musí se postarat oto, aby se kniha nikdy neztratila, aby byla stále Ïivá. Je to velmi dÛleÏit˘ závazek. Na cel˘ Ïivot,“ vysvûtloval mi otec. „Dnes jsi na fiadû ty.“

Asi pÛl hodiny jsem bloumal zákoutími onoho labyrintu prosycen˘mi pachem starého papíru, prachu amagie.

Rukou jsem pfiejíÏdûl po ‰palírech zvystaven˘ch knih apokou‰el se vybrat si. Vnázvech na hfibetech knih, jeÏ vlivem ãasu pobledly, jsem rozpoznával slova vjazycích, které jsem dokázal urãit, adesítky dal‰ích, které jsem nebyl schopen nijak zafiadit. Ve spirále jsem procházel uliãkami aochozy, zaplnûn˘mi stovkami, tisíci svazkÛ, které toho podle v‰eho vûdûly víc omnû neÏ já onich. Zanedlouho se mû zmocnila my‰lenka, Ïe za obalem kaÏdé zknih se rozprostírá nekoneãn˘ svût, staãí jen vejít aprozkoumat jej. Ataké jsem si uvûdomil, Ïe za zdmi oné budovy

Ïivot plyne vrytmu, kter˘ udávají fotbalové zápasy arozhlasové seriály. To je pak ãlovûk ‰Èastn˘, kdyÏ si vidí na ‰piãku nosu, pfiípadnû okousek dál. Snad to bylo tou úvahou, snad to byla náhoda ãi její vzne‰en˘ pfiíbuzn˘ – osud, ale vté chvíli jsem vûdûl, Ïe jsem si uÏ svou knihu vybral. MoÏná bych mûl spí‰e fiíct, Ïe kniha si vybrala mû. Nesmûle se krãila vrohu police. Byla vázána ve vínové kÛÏi a‰eptala svÛj název zlat˘m písmem, jeÏ záfiilo ve svûtle dopadajícím zv˘‰ky kupole. Pfiistoupil jsem kní, bfií‰kem prstu jsem pfiejel po jednotliv˘ch slovech ati‰e ãetl.

Stín vûtru

Julián Carax

Nikdy jsem nesly‰el ani oknize, ani ojejím autorovi, ale to mi nevadilo. UÏ bylo rozhodnuto. Oboustrannû. Nadmíru opatrnû jsem knihu vzal alistoval jí, aÏ mi stránky probíhaly mezi prsty. Kniha vysvobozená ze svého vûzení na polici vydechla obláãek zlatavého prachu. Spokojen se sv˘m v˘bûrem vydal jsem se stejnou cestou zpût labyrintem, sknihou pod paÏí asúsmûvem na rtech. Snad to bylo ãarovnou atmosférou onoho místa, ale nabyl jsem jistoty, Ïe kniha tu na mne ãekala uÏ léta, pravdûpodobnû je‰tû dfiíve, neÏ jsem se narodil.

KdyÏ jsme se toho odpoledne vrátili domÛ, do bytu na ulici Santa Ana, zavfiel jsem se usebe vpokoji arozhodl se, Ïe si pfieãtu první fiádky znového pfiítele. AniÏ jsem si to uvûdomil, zcela jsem ãetbû propadl. Román vyprávûl pfiíbûh muÏe, kter˘ hledal svého pravého otce, jehoÏ nikdy nepoznal. Dozvûdûl se onûm umatãina smrtelného loÏe. Byla to její poslední slova, neÏ vydechla naposledy. Pfiíbûh onoho hledání se mûnil ve fantasmagorickou odyseu, vrámci níÏ se hrdina svypûtím v‰ech sil snaÏil získat zpût ztracené dûtství amládí. Pfied námi se pozvolna odkr˘val stín prokleté lásky. Vzpomínka na ni mûla hrdinu pronásledovat aÏ do konce jeho dní. Jak jsem se vpfiíbûhu dostával dál, zaãal mi stavbou pfiipomínat ruské matrjo‰ky, duté

dfievûné panenky, které vsobû skr˘vají nespoãet zmen‰enin sebe sama. Pfiíbûh se krok za krokem zaãal rozpadat na tisícero pfiíbûhÛ, jako by ono vyprávûní proniklo do zrcadlového sálu, vnûmÏ se odráÏejí desítky rÛzn˘ch podob jednoho atéhoÏ. Hodiny aminuty zázraãnû plynuly. Vyprávûní mû zcela pohltilo. Onûkolik hodin pozdûji jsem jen matnû zaznamenal zvuk zvonÛ katedrály, které vdálce odbíjely pÛlnoc. Zahalen do mûdûného

svûtla lampiãky jsem se nofiil do doposud nepoznaného svûta obrazÛ apocitÛ. Postavy, jeÏ mi pfiipadly stejnû skuteãné jako vzduch, kter˘ jsem d˘chal, mne lákaly do tunelu tajemného dobrodruÏství, ze kterého jsem nechtûl uniknout. Stránku za stránkou jsem se nechal vtahovat do spletitého pfiíbûhu popisovaného svûta, dokud dech svítání nepolaskal moje okno amé znavené oãi nesklouzly po poslední stránce. Natáhl jsem se vnamodralém pfiítmí úsvitu sknihou na hrudi anaslouchal ‰umûní spícího mûsta, které dopadalo po kapkách na purpurovû zbarvené stfiechy. Spánek aúnava klepaly na dvefie, ale já jsem se nevzdával. Nechtûl jsem se pfiipravit okouzlo pfiíbûhu. Je‰tû jsem se nechtûl rozlouãit sjeho postavami.

Jednou jsem sly‰el, jak jeden stál˘ zákazník antikvariátu otci fiíká, Ïe jen málo vûcí dokáÏe poznamenat ãtenáfie tak jako první kniha, která si opravdu najde cestu kjeho srdci. Tyto první obrazy, ozvûna slov, okter˘ch si myslíme, Ïe zÛstala za námi, nás provázejí po cel˘ Ïivot abudují vna‰í pamûti zámek, ke kterému se dfiíve ãi pozdûji vrátíme. Nesejde na tom, kolik mezitím pfieãteme knih, kolik svûtÛ objevíme, kolik se toho nauãíme akolik toho zapomeneme. Pro mne jsou onûmi ãarovn˘mi stránkami ty, jeÏ jsem na‰el na chodbách pohfiebi‰tû zapomenut˘ch knih.

POPELAVÉDNY 1945–1949

Tajemství má takovou cenu jako ti, pfied nimiÏ je máme uchránit. KdyÏ jsem se probudil, první, co mû napadlo, bylo povûdût oexistenci pohfiebi‰tû zapomenut˘ch knih nejlep‰ímu kamarádovi. Tomás Aguilar byl mÛj spoluÏák. Ve‰keré své nadání, jakoÏ ivoln˘ ãas, zasvûtil dÛmysln˘m vynálezÛm, které nemûly Ïádné praktické vyuÏití. Tak napfiíklad aerostatick˘ o‰tûp nebo dynamem pohánûná káãa. Tomás byl rozhodnû nejvhodnûj‰í osobou ze v‰ech, se kterou bych mohl ono tajemství sdílet. Snil jsem sotevfien˘ma oãima apfiedstavoval si sebe akamaráda Tomáse, jak vybaveni baterkami abuzolami odhodlanû odhalujeme tajemství oné katakomby plné knih. KdyÏ jsem si v‰ak vzpomnûl na svÛj slib, usoudil jsem, Ïe okolnosti vyÏadují to, ãemu se vdetektivních románech fiíká jin˘ modus operandi. Vpoledne jsem za‰el za otcem, abych se ho zeptal na knihu ana Juliána Caraxe, kter˘m jsem obûma vzáchvatu nad‰ení pfiipisoval mezinárodní vûhlas. Pojal jsem plán sehnat v‰echno, co Carax napsal, apfieãíst to od zaãátku aÏ do konce. Jaké bylo mé pfiekvapení, kdyÏ jsem zjistil, Ïe otec, v˘teãn˘ knihovník av˘born˘ znalec ediãních katalogÛ, o Stínu vûtru ani oJuliánu Caraxovi nikdy nesly‰el. Otec si se zájmem prohlíÏel stránku súdaji ovydání.

„Podle toho, co tu stojí, tenhle v˘tisk je ze série ocelkovém poãtu dvou tisíc pûti set v˘tiskÛ. Vydáno vBarcelonû vydavatelstvím Cabestany vprosinci 1935.“

„Ty to vydavatelství zná‰?“

„Skonãilo uÏ pfied léty. Tohle v‰ak není pÛvodní edice. Ta vy‰la vlistopadu téhoÏ roku, ale vPafiíÏi… Uvydavatelství Galliano & Neuval. To mi nic nefiíká.“

„TakÏe je to pfieklad?“ zeptal jsem se zmatenû.

„Otom se tu nepí‰e. Podle toho, co tu stojí, je to originál.“

„Îe by kníÏka ve ‰panûl‰tinû vy‰la nejdfiív ve Francii?“

„Nebylo by to poprvé. KdyÏ ona je teì taková doba,“ odtu‰il otec. „MoÏná nám stím pomÛÏe Barceló.“

Gustavo Barceló byl otcÛv dávn˘ kolega. Patfiilo mu velikánské knihkupectví na ulici Fernando astál vãele sdruÏení, vnûmÏ se scházel v˘kvût v‰ech antikváfiÛ. Mûl usebe neustále vyhaslou d˘mku, ze které vycházela vÛnû perského trhu, asám sebe oznaãoval za posledního romantika. Barceló tvrdil, Ïe jejich rod je vzdálenû spfiíznûn slordem Byronem, ato ipfiesto, Ïe pocházel zkatalánského kraje uCaldas de Montbuy. Aãkoli to nebylo vÛbec bûÏné, Barceló se oblékal jako dandy z19. století. Snad ve snaze potvrdit zmínûnou vazbu nosil hedvábné ‰átky, bílé lak˘rky amonokl sobyãejn˘m sklem, kter˘, jak tvrdily zlé jazyky, neodkládal ani pfii intimních chvílích na toaletû. NejdÛleÏitûj‰í osobou, se kterou byl spojen pfiíbuzensk˘m svazkem, byl ve skuteãnosti jeho otec, kter˘ zbohatl na konci 19. století díky více ãi ménû temn˘m obchodÛm. Podle toho, co mi otec vyloÏil, Gustavo Barceló se doslova topil vpenûzích, takÏe knihkupectví pro nûj pfiedstavovalo spí‰e zálibu neÏli Ïivnost. Bezmeznû knihy miloval, aikdyÏ to vehementnû popíral, vstoupil-li do jeho knihkupectví ãlovûk, kter˘ propadl nûjaké knize, jeÏ pro nûj byla finanãnû nedostupná, ‰el scenou dolÛ, okolik bylo tfieba. Dokonce takov˘ v˘tisk idaroval, usoudil-li, Ïe zákazník je poctiv˘ ãtenáfi, ane jen nûjak˘ pfielétav˘ diletant. Kromû tûchto zvlá‰tností mûl Barceló je‰tû sloní pamûÈ abyl to neskuteãn˘ puntiãkáfi. Opodivn˘ch avzácn˘ch knihách toho v‰ak nejvíce vûdûl právû on. Onoho odpoledne, kdyÏ jsme vobchodû zavfieli, otec navrhl, abychom za‰li do kavárny Uâtyfi koãek na ulici Montsió, kde se Barceló scházel se sv˘mi znám˘mi avedl zde rozpravy na uãená témata oproklet˘ch básnících, mrtv˘ch jazycích aomistrovsk˘ch dílech ponechan˘ch napospas molÛm. * * * 16

Kavárna Uâtyfi koãek byla od na‰eho domu, co bys kamenem dohodil. Bylo to jedno zm˘ch nejoblíbenûj‰ích barcelonsk˘ch zákoutí. Tady se ve dvaatfiicátém poznali moji rodiãe. To, Ïe jsem dostal jízdenku na vlak Ïivota, jsem zãásti povaÏoval za zásluhu jedineãné atmosféry právû této starobylé kavárny. DÛm, jehoÏ fasádu stfieÏili kamenní draci, se nacházel na kfiiÏovatce stínÛ, kde plynové lampy sv˘m svûtlem zastavily ãas ivzpomínky. Uvnitfi se pak lidé setkávali sozvûnou dávn˘ch ãasÛ. Úãetní, snílci auãedníci dÛmyslnosti sdíleli stÛl spfieludem Pabla Picassa, Isaaka Albénize, Federika Garcíi Lorky nebo Salvadora Dalího. Tam si kdejak˘ bezv˘znamn˘ uboÏák mohl za cenu kávy na nûkolik okamÏikÛ pfiipadat jako historicky v˘znamná postava.

„No ne, Sempere,“ zvolal Barceló, kdyÏ vidûl vcházet mého otce. „Nበmarnotratn˘ syn. âemu vdûãíme za tu ãest?“

„Za tu ãest vdûãíte tady mému synovi Danielovi, done Gustavo. On totiÏ zrovna nûco objevil.“

„Tak to si knám pojìte pfiisednout. Tuto pamûtihodnou událost musíme oslavit.“

„Jak to pamûtihodnou?“ za‰eptal jsem.

„Barceló se vÏdycky vyjadfiuje nadnesenû,“ odvûtil otec polohlasem. „Ty nic nefiíkej. On se rozohní je‰tû víc.“

Ostatní nám ustolu udûlali místo aBarceló, kter˘ se rád pfiedvádûl, trval na tom, Ïe nás pozve.

„Kolikpak je tadyhle mládeneãkovi let?“ otázal se Barceló apo oãku se na mû díval.

„Skoro jedenáct,“ fiekl jsem.

Barceló se na mû vychytrale usmál.

„To znamená deset. Nepfiidávej si léta, ty filuto. V‰ak on uÏ ti je Ïivot pfiidá sám.“

Ustolu se ozvalo nûkolikeré souhlasné zabruãení. Barceló posunkem pfiivolal ãí‰níka, jehoÏ vzhled opravÀoval, aby byl

prohlá‰en historickou památkou.

„KoÀak tady pro pfiítele Sempereho. Ten lep‰í. Apro tohoto prcka mléko, musí pfiece vyrÛst. Jo apfiineste taky jednohubky

se ‰unkou. Ale ne jako ty minule, ano? Gumu rad‰i pfienechejte firmû Pirelli,“ zabruãel knihkupec.

âí‰ník pfiisvûdãil, od‰oural se atáhl pfii tom za sebou nohy itíhu své du‰e.

„Jak vám povídám,“ ozval se knihkupec. „Jakpak by mohla b˘t práce? VÏdyÈ unás lidi nejdou do dÛchodu ani po smrti. Podívejte na Cida. Stím uÏ nic nenadûláme.“

Barceló vychutnával vyhaslou d˘mku. Jeho orlí pohled pfiitom se zájmem provrtával knihu, kterou jsem drÏel. IkdyÏ budil dojem hejska, kter˘ toho spoustu napovídá, dokázal vycítit dobrou kofiist, stejnû jako vlk, kdyÏ zavûtfií krev.

„No tak,“ pronesl Barceló spfiedstíran˘m nezájmem. „Copak mi to nesete?“

Podíval jsem se na otce.Ten pfiik˘vl. Bez dal‰ích okolkÛ jsem knihu donu Gustavovi podal. Knihkupec ji vzal do sv˘ch zku‰en˘ch rukou. Jeho prsty klavíristy rychle prozkoumaly texturu, pevnost vazby acelkov˘ stav knihy. Barceló se záhadn˘m úsmûvem na rtech vyhledal stránku súdaji ovydání abûhem jediné minuty ji prostudoval sdÛsledností policejního vy‰etfiovatele.

Ostatní jej vtichosti pozorovali, jako by ãekali na zázrak nebo na povolení opût d˘chat.

„Carax. Zajímavé,“ zamruãel tajemnû.

Znovu jsem natáhl ruku, tentokrát abych si vzal knihu zpût. Barceló povytáhl oboãí, ale vrátil mi ji sledov˘m úsmûvem.

„Kdepak jsi ji na‰el, chlapãe?“

„To je tajemství,“ opáãil jsem apfiitom jsem vûdûl, Ïe se otec vduchu usmívá.

Barceló svra‰til ãelo apodíval se na otce.

„Pfiíteli Sempere, víte, Ïe si vás nesmírnû váÏím. Îe jste to vy, sohledem na na‰e dlouhé ahluboké pfiátelství, které nás spojuje jako dva bratry, nechme to na dvû stû peset aje to.“

„Otom si budete muset promluvit se synem,“ fiekl otec. „Kniha je jeho.“

Barceló mû obdafiil úsmûvem ‰elmy.

„Co ty na to, ho‰íku? Dvû stû peset. Na to, Ïe jde oprvní prodej, to není tak ‰patné… Sempere, ten vበchlapec to vtomhle oboru dotáhne daleko.“

Ostatní ustolu se jeho vtipu zasmáli. Barceló se na mû spokojenû podíval avytáhl si koÏenou penûÏenku. Odpoãítal dvû stû peset, coÏ tenkrát pfiedstavovalo hotové jmûní, apodával mi je. Já jsem jen mlãky zavrtûl hlavou. Barceló se zamraãil.

„Posly‰, ví‰ to, Ïe hamiÏnost je smrteln˘ hfiích, co?“ namítl. „Dobrá, tfii sta peset. ZaloÏí‰ si spofiitelní kníÏku. Vtv˘m vûku uÏ ãlovûk musí pom˘‰let na to, co bude.“

Znovu jsem zavrtûl hlavou. Barceló pfies monokl vrhl na otce podráÏdûn˘ pohled.

„Na mû se nedívejte,“ fiekl otec. „Já jsem tady jen jako doprovod.“

Barceló povzdychl apozornû si mû prohlédl.

„Tak tedy, chlapãe, co ty vlastnû chce‰?“

„Já chci vûdût, kdo je Julián Carax akde mÛÏu sehnat dal‰í kníÏky, co napsal.“

Barceló se zasmál pod vousy, schoval penûÏenku. Bylo vidût, jak mû jako svého protihráãe pfiehodnocuje.

„Heleme se na akademika. Sempere, co vy tomuhle dítku dáváte jíst?“ vtipkoval.

Knihkupec se ke mnû dÛvûrnû naklonil ana okamÏik jsem mûl dojem, Ïe se vjeho pohledu zraãí jistá úcta, která tam je‰tû pfied chvílí nebyla.

„Udûlejme dohodu,“ fiekl mi. „Zítra je nedûle. Odpoledne se zastav vknihovnû akademického spolku Atenea azeptej se tam na mû. Ty tam ssebou pfiinese‰ knihu, abych si ji mohl dobfie prohlédnout, ajá ti povím, co vím oJuliánu Caraxovi. Quid pro quo.“

„Kvit pro co?“

„Latina, chlapãe. Neexistují mrtvé jazyky, jen otupûlé mozky. Jin˘mi slovy to znamená nûco za nûco. Ale ty jsi mi sympatick˘ audûlám ti laskavost.“

Ten ãlovûk mûl takovou v˘fieãnost, Ïe by dokázal zne‰kodnit imouchy vletu. Tu‰il jsem v‰ak, Ïe pokud chci nûco oJuliánu Caraxovi zjistit, bude pro mû lep‰í, kdyÏ sním budu zadobfie. Spokojenû jsem se na nûj usmál adával najevo své nad‰ení pro latinu ipro jeho ‰roubované fieãi.

„Pamatuj, zítra vAteneu,“ pravil knihkupec. „Ale pfiines knihu, jinak ztoho nic nebude.“

„Platí.“

Rozhovor se pomalu rozplynul vpolohlasné mruãení ostatních pfiísedících ustolu astáãel se kdohadÛm, které se t˘kaly dokumentÛ nedávno nalezen˘ch ve sklepeních El Escorialu. Podle nich je moÏné, Ïe Miguel de Cervantes je pouh˘ pseudonym pro jednu chlupatou toledskou Ïen‰tinu. Barceló byl duchem nepfiítomen. VÛbec se té rozpravy neúãastnil, jen mû pfies ten svÛj monokl stajemn˘m úsmûvem pozoroval. Anebo jen pozoroval knihu, kterou jsem svíral vrukách.

Onu nedûli mraky sklouzly znebe na zem aulice byly ponofieny do vroucího oparu, kvÛli nûmuÏ se teplomûry na zdi dÛkladnû zapotily. Odpoledne, kdyÏ se teplota pohybovala kolem tfiicítky, vydal jsem se smûrem kulici Canuda. ·el jsem na schÛzku spanem Barceló do Atenea sknihou pod paÏí asorosen˘m ãelem. Ateneo bylo apofiád je‰tû je jedním ze zákoutí Barcelony, kde 19. století je‰tû nedostalo oznámení osvém odchodu na odpoãinek. Znádvofií stoupalo kamenné schodi‰tû aÏ kfantasmagorické soustavû chodeb aãítáren, kde vynálezy jako telefon, spûch ãi náramkové hodinky pÛsobily jako futuristick˘ anachronismus. Vrátn˘ (moÏná to byla jen figurína vuniformû) se nad m˘m pfiíchodem vÛbec nepozastavil. Pfiesunul jsem se do prvního poschodí ablahofieãil vûtráku. Ten ti‰e ‰evelil mezi usínajícími ãtenáfii, ktefií se nad sv˘mi knihami adeníky rozpou‰tûli jako kostky ledu.

Silueta dona Gustava Barceló se r˘sovala uoken vedoucích do zahrady vatriu. Navzdory témûfi tropickému vedru mûl na sobû obvykl˘ odûv manek˘na ajeho monokl svítil zhloubi místnosti jako peníz na dnû studny. Hned vedle nûj jsem zpozoroval postavu vbíl˘ch ‰atech, která mi pfiipomínala andûla vymodelovaného zmlhy. KdyÏ Barceló usly‰el ozvûnu m˘ch krokÛ, zvedl oãi anaznaãil mi, abych pfiistoupil blíÏ.

„Daniel, jetotak?“ zeptalseknihkupec.„Pfiinesljsituknihu?“

Dvakrát jsem pfiik˘vl apfiisunul si Ïidli, kterou mi nabídl. Sedûl jsem hned vedle nûj ajeho tajemné spoleãnice. Po nûkolik minut se knihkupec neteãn˘ kmé pfiítomnosti, jen spokojenû usmíval. Po chvilce jsem se vzdal moÏnosti, Ïe by mû pfiedstavil