KAPITOLA PRVNÍ Co je ikigai?
KdyÏ pfiijel prezident Obama na jafie roku 2014 na oficiální náv‰tûvu Japonska, vybírali japon‰tí vládní úfiedníci místo, kam ho pozvat na uvítací veãefii sjaponsk˘m pfiedsedou vlády. Mûla to b˘t soukromá záleÏitost pfiedcházející státní náv‰tûvû, která mûla oficiálnû zaãít následujícího rána ajejíÏ souãástí byl také slavnostní obûd vCísafiském paláci pofiádan˘ císafiem acísafiovnou.
Pfiedstavte si, co v‰echno bylo potfieba pfii v˘bûru restaurace zvaÏovat. KdyÏ nakonec vládní úfiedníci oznámili, Ïe po dlouh˘ch úvahách zvolili restauraci Sukiyaba‰i DÏiró, nepochybnû jednu znejznámûj‰ích anejuznávanûj‰ích su‰i restaurací na svûtû, setkalo se jejich rozhodnutí se v‰eobecn˘m souhlasem. Jak moc se prezidentu Obamovi líbil záÏitekveãefiena tomtomístû, bystemohli posoudit sami podle úsmûvu, kter˘ mûl na tváfii, kdyÏ zrestaurace odcházel.
Obama údajnû prohlásil, Ïe to bylo nejlep‰í su‰i, jaké kdy
9
KEN MOGI
jedl. To je obrovská pochvala od nûkoho, kdo vyrÛstal na Havaji abyl vystaven silnému japonskému vlivu vãetnû su‰i akdo mûl pravdûpodobnû mnoho pfiedchozích zku‰eností s haute cuisine.
Sukiyaba‰i DÏiró hrdû vede DÏiró Ono, coÏ je vdobû, kdy pí‰u tuto knihu, nejstar‰í Ïijící tfiíhvûzdiãkov˘ michelinsk˘ kuchafi na svûtû. Je mu devadesát jedna let. Sukiyaba‰i
DÏiró byla mezi japonsk˘mi labuÏníky známá je‰tû pfied prvním vydáním Michelinského prÛvodce po Tokiu vroce
2012, ale michelinské ocenûní definitivnû umístilo tuto restauraci na gurmánskou mapu svûta.
Aãkoli su‰i, které Ono nabízí, je obestfieno témûfi mystickou aurou, jeho vafiení je zaloÏeno na praktick˘ch anápadit˘ch technikách. Vynalezl napfiíklad speciální postup, kter˘ umoÏÀuje nabízet lososí jikry (ikura) ãerstvé po cel˘ rok. To zpochybÀuje starou moudrost, kterou se fiídí nejlep‰í su‰i restaurace – Ïe ikura by se mûly podávat jen bûhem své vrcholné sezony, to znamená na podzim, kdy lososi táhnou do fiek akladou tam jikry. Vymyslel také zvlá‰tní metodu uzení urãitého druhu rybího masa spouÏitím r˘Ïové slámy, která pokrmu dodává zvlá‰tní chuÈ. Správná chvíle kservírování su‰i nedoãkav˘m hostÛm musí b˘t stejnû jako teplota rybího masa peãlivû vypoãítaná, aby byla chuÈ su‰i co
10
IKIGAI
nejlep‰í. (Pfiedpokládá se, Ïe zákazník si vloÏí su‰i do úst bez vût‰ích odkladÛ.) Veãefie vSukiyaba‰i DÏiró je trochu jako nádhern˘ balet, jehoÏ choreografii fiídí zpoza kuchyÀského stolu dÛstojn˘ auznávan˘ mistr sodmûfien˘m vystupováním (aãkoli budete-li mít ‰tûstí, jeho obliãej se tu atam rozzáfií úsmûvem).
Dá se fiíct, Ïe Ono vdûãí za svÛj neuvûfiiteln˘ úspûch nejen v˘jimeãnému talentu, ohromnému odhodlání adÛsledné vytrvalosti, kter˘ch bylo potfieba po celá léta tvrdé práce, ale také neúnavnému zkoumání kulináfisk˘ch technik aprezentaci pokrmÛ nejvy‰‰í kvality. Není tfieba dodávat, Ïe Ono toho v‰eho dosáhl.
Nicménû kromû toho v‰eho – ato je moÏná nejdÛleÏitûj‰í – má Ono ikigai. Bez pfiehánûní mÛÏeme fiíci, Ïe za jeho fantastick˘m úspûchem vprofesním iosobním Ïivotû stojí právû neustálé zdokonalování tohoto japonského principu.
Ikigai je japonské slovo popisující radosti asmysl Ïivota. Skládá se ze slov „iki“ (Ïít) a„gai“ (smysl).
Vjapon‰tinû se ikigai pouÏívá vrÛzn˘ch kontextech amÛÏe znamenat kaÏdodenní maliãkosti stejnû jako veliké
cíle. Je to tak obvyklé slovo, Ïe ho lidé pouÏívají vbûÏném Ïivotû, aniÏ si uvûdomují, Ïe by mohlo mít nûjak˘ zvlá‰tní
v˘znam. DÛleÏité je, Ïe mÛÏete mít ikigai, apfiitom nemusíte
11
KEN MOGI
b˘t nutnû úspû‰ní vprofesním Ïivotû. Vtomto smyslu je to velice demokratick˘ koncept oslavující rÛznorodost Ïivota. Je pravda, Ïe kdyÏ máte ikigai, mÛÏe to vyústit vúspûch, ale úspûch není nezbytnou podmínkou. Ikigai je pfiístupné kaÏdému.
Pro majitele úspû‰né su‰i restaurace je pochvala od prezidenta Spojen˘ch státÛ zdrojem ikigai. B˘t uznán jako nejstar‰í tfiíhvûzdiãkov˘ michelinsk˘ kuchafi na svûtû je jistû pûkn˘ kousek ikigai. Nicménû ikigai není omezeno na oblast svûtského uznání aocenûní. Sám Ono mÛÏe nacházet ikigai vservírování nejlep‰ího tuÀáka usmívajícímu se zákazníkovi nebo vchladném vzduchu ãasného rána, kdyÏ vstává apfiipravuje se na cestu na rybí trh TsukidÏi. Ikigai
mÛÏe nalézt tfieba iv‰álku kávy, kter˘ si vychutnává kaÏdé ráno pfied zapoãetím pracovního dne, nebo vpaprsku slunce procházejícího vûtvemi stromu, kter˘ míjí cestou do své restaurace vcentru Tokia.
Ono se kdysi zmínil, Ïe by chtûl zemfiít pfii pfiípravû su‰i. Je zfiejmé, Ïe mu pfiíprava su‰i dává hlubok˘ pocit ikigai ipfiesto, Ïe ji tvofií mnoho mal˘ch krokÛ, které jsou samy osobû monotónní aãasovû dost nároãné. Tak napfiíklad aby bylo maso chobotnice mûkké achutné, musí Ono tohoto hlavonoÏce ztfiídy mûkk˘‰Û hodinu „masírovat“. Pfiíprava
12
kohady, malé stfiíbrné rybky povaÏované za královnu su‰i, také vyÏaduje spoustu pozornosti. Je tfieba odstranit ‰upiny avnitfinosti apeãlivû vyladit marinádu spouÏitím soli aocta. „Tfieba bude moje poslední su‰i právû kohada,“ prohodil jednou Ono.
Ikigai sídlí vfií‰i maliãkostí. Ranní vzduch, ‰álek kávy, paprsek slunce, masáÏ masa zchobotnice ichvála amerického prezidenta tu mají stejnou váhu. Jenom ti, kdo jsou schopni rozpoznat bohatství celé ‰kály moÏností, ho mohou ocenit auÏívat si ho.
To je dÛleÏitá lekce ikigai. Ve svûtû, kde na‰e hodnota jako lidí inበpocit vlastní ceny jsou urãovány pfiedev‰ím úspûchem, je mnoho lidí pod zbyteãn˘m tlakem. MÛÏete mít pocit, Ïe jak˘koli hodnotov˘ systém je ospravedlniteln˘ jen tehdy, kdyÏ se odráÏí vkonkrétních v˘sledcích – napfiíklad vpov˘‰ení vpráci nebo vlukrativní investici.
Nedûlejte si starosti. MÛÏete mít ikigai, Ïivotní hodnoty, aniÏ nutnû musíte tímto zpÛsobem dokazovat svou cenu. To ov‰em neznamená, Ïe je to snadné. Sám si tuto pravdu musím nûkdy opakovat, aãkoli jsem se narodil avyrostl vzemi, kde se ikigai povaÏuje víceménû za samozfiejmost.
Na konferenci TED, pfii pfiedná‰ce nazvané „Jak Ïít do 100+“, mluvil americk˘ spisovatel Dan Buettner o ikigai
13
IKIGAI
jako oprincipu dobrého zdraví adlouhého Ïivota. Vdobû, kdy pí‰u tuto knihu, má jeho pfiedná‰ka jiÏ pfies tfii miliony zhlédnutí. Buettner v ní vysvûtluje znaky Ïivotního stylu na pûti místech planety, kde lidé Ïijí déle neÏ jinde. KaÏdá ztûchto „modr˘ch zón“, jak Buettner tyto oblasti nazval, má svou kulturu atradice, které pfiispívají kdlouhovûkosti tamních obyvatel. Tyto zóny jsou Okinawa vJaponsku, Sardinie vItálii, Nicoya vKostarice, Ikaria v¤ecku amezi adventisty sedmého dne vLoma Linda vKalifornii. Ztûchto modr˘ch zón se Okinawa tû‰í nejdel‰í prÛmûrné délce Ïivota.
Prefektura Okinawa je fietûzec ostrovÛ vnejjiÏnûj‰í ãásti japonského souostroví. MÛÏe se pochlubit mnoha stolet˘mi lidmi. Buettner cituje slova tamních obyvatel vyjadfiujících názor na to, co vlastnû tvofií ikigai: mistr karate ve vûku sto dvou let mu fiekl, Ïe pro nûj je ikigai péãe ojeho bojové umûní; stolet˘ rybáfi prohlásil, Ïe to jeho lze nalézt vpokraãování lovu ryb pro rodinu tfiikrát t˘dnû; stodvouletá Ïena se svûfiila, Ïe pro ni to znamená drÏet vnáruãí maliãkou praprapravnuãku – je to pr˘ jako b˘t vnebi. KdyÏ si to v‰echno spojíme, získáme urãité vodítko kpochopení samotné podstaty ikigai: je to pocit sounáleÏitosti, vyváÏená strava avûdomá duchovnost.
KEN MOGI 14
