Podûkování
Babiãce Melvinû, která prohlásila, Ïe bych mûla napsat takovouhle kníÏku, a já jí odpovûdûla, Ïe nikdy… – H. B.
Arthuru Rackhamovi, kter˘ by mûl v druh˘ch lidech i nadále probouzet inspiraci tak, jako se mu to povedlo u mû…
– T. D.
Tony a Holly by dále rádi podûkovali
Steveovi a Dianû za jejich pochopení, Starr za její poctivost, Mylesovi a Lize za to, Ïe se s námi vydali na cestu, Ellen a Julii za to, Ïe nám pomáhaly vymyslet si tenhle svût, Kevinovi za jeho nezdolné nad‰ení i dÛvûru, a zvlá‰tû pak Angele a Theovi – nenapadá nás dost superlativÛ, které by dokázaly
vyjádfiit va‰i nekoneãnou trpûlivost bûhem
onûch nekoneãn˘ch nocí, kdy jsme si v jednom kuse vykládali o záhadách kolem rodu SpiderwickÛ.
Mil˘ ãtenáfii, celá ta léta, co se s Tonym pfiátelíme, spolu sdílíme aÏ dûtinské nad‰ení svûtem pohádek. Ale dosud jsme si neuvûdomovali dÛleÏitost tohoto pouta, nebo moÏná spí‰ to, jak by se dalo vyzkou‰et na vlastní kÛÏi.
Jednoho dne jsme s Tonym – a s nûkolika dal‰ími autory – podepisovali ve velkém knihkupectví svoje kníÏky. KdyÏ bylo po autogramiádû, je‰tû jsme se trochu zdrÏeli, pomáhali jsme personálu uklízet a povídali si. Vtom k nám pfii‰el prodavaã a sdûlil nám, Ïe tu pro nás nûkdo zanechal dopis. KdyÏ jsem chtûla vûdût, pro koho vlastnû, jeho odpovûì nás pfiekvapila.
„Pro oba,“ oznámil.
Faksimile tohoto dopisu vidíte na protûj‰í stránce. Tony strávil spoustu ãasu tím, Ïe zíral na fotokopii, která k nûmu byla pfiiloÏená. Pak se nahlas podivil, kde Ïe je zbytek, a tak jsme rychle sepsali odpovûì, vloÏili ji do obálky a poprosili prodavaãe, aby ji doruãil sourozencÛm Graceov˘m.
Zanedlouho se u m˘ch dvefií objevil balíãek, pfievázan˘ ãervenou stuÏkou. A nûkolik dní nato u nás doma zazvonily tfii dûti a vyprávûly mi tenhle pfiíbûh.
Je tûÏké vylíãit, co se od té doby dûje. Tony a já jsme se vrhli do svûta, v jehoÏ existenci jsme nikdy tak úplnû nevûfiili. Ale teì uÏ víme, Ïe skfiítkové nejsou jen v pohádkách pro dûti. Kolem nás je nepoznan˘ svût a my doufáme, mil˘ ãtenáfii, Ïe ho teì spatfií‰ spolu s námi.
Holly BlackováVáÏená paní Blacková a váÏen˘ pane DiTerlizzi, vím, Ïe moc lidí na skfiítky nevûfií, ale já ano a doufám, Ïe Vy taky. KdyÏ jsem si pfieãetla Va‰e kníÏky, vyprávûla jsem o Vás sv˘m bratrÛm a rozhodli jsme se Vám napsat. Známe totiÏ skuteãné skfiítky. Vlastnû toho o nich docela dost víme.
Stránka, kterou k na‰emu dopisu pfiikládáme*, je kopie listu z jedné staré knihy, kterou jsme objevili u nás doma na pÛdû. Není to moc dobrá kopie, protoÏe jsme mûli problémy s ofocením. Ta kníÏka vysvûtluje lidem, jak se dají skfiítkové poznat a jak se proti nim mÛÏeme bránit.
Mohli byste prosím pfiedat tuhle kníÏku Va‰im vydavatelÛm? Jestli ano, vloÏte prosím odpovûì do téhle obálky a vraÈte ji do obchodu. My uÏ nûjak vymyslíme, jak Vám ji doruãíme. Poslat ji normální po‰tou by bylo moc riskantní.
Prostû chceme, aby se o tom lidi dozvûdûli. To, co se nám stalo, se totiÏ mÛÏe pfiihodit kaÏdému.
S pozdravem
Mallory, Jared a Simon Graceovi
* k dispozici v archivu
Kapitola první, v níÏ se spousta vûcí
octne naruby
Jared Grace si sundal ãervenou ko‰ili, obrátil ji naruby a zase si ji oblékl. Pokusil se o totéÏ s dÏínami, ale tenhle ‰modrchanec uÏ na sebe navléct nedokázal. Klíã k urãování kouzeln˘ch tvorÛ kolem nás jeho praprastr˘ãka Arthura Spiderwicka leÏel na pol‰táfii, otevfien˘ na stránce, kde zaãínala
kapitola o obranû proti magii. Ne Ïe by Jared vûfiil v‰emu, co tu stálo ãerné na bílém. Nebyl si totiÏ jist˘, Ïe mu z téhle bryndy kníÏka pomÛÏe.
Od oné noci, co se sourozenci Graceovi vrátili domÛ s gryfem, nepfiestával Jare-
da pronásledovat Náprstníãek. Sem tam ho chlapec zaslechl ‰ramotit ve zdi. Jindy se mu zase zdálo, jako by skfiítka zahlédl koutkem oka. Ale vût‰inou jen nevûfiícnû pfiihlíÏel jeho nejnovûj‰í vylomeninû. Zatím mu
skfiítek staãil ustfiihnout fiasy, vystlat boty blátem a vylít nûco odporného do pefiin. Z toho posledního sice maminka podezírala Simonovo kotû, ale Jared dobfie vûdûl, kdo v tom má prstíãky.
Mallory s ním nemûla slitování. „Teì uÏ aspoÀ ví‰, jak mu asi je,“ pfiipomínala mu v jednom kuse. Málem to vypadalo, Ïe si s tím láme hlavu jenom Simon. A ten si ji vlastnû lámat musel. Kdyby totiÏ kvÛli nûmu Jared nepfiinutil Náprstníãka, aby mu vydal jasnovidn˘ kámen, byl by b˘val Simon skonãil nabodnut˘ na roÏeÀ pfiímo uprostfied skfietího táboráku.
Jared si ovázal tkaniãky zablácen˘ch bot kolem ponoÏek, které si taky natáhl naruby. Rád by vyna‰el nûjak˘ zpÛsob, jak by se
Tajemství tety Lucindy
mohl jejich domácímu skfiítkovi omluvit. Zkou‰el mu kámen ke koukání vrátit, ale Náprstníãek uÏ o nûj nestál. JenÏe Jared vûdûl, Ïe kdyby se celá ta patálie mûla pfiihodit znovu, zachoval by se úplnû stejnû.
UÏ jen pomy‰lení na to, jak Simona nûkam vleãou skfieti – zatímco Náprstníãek stojí
pfied ním a blekotá ty svoje ver‰ovánky –rozzufiilo Jareda do té míry, Ïe ty tkaniãky málem pfietrhl, jak prudce si je zavazoval.
„Jarede!“ zavolala z pfiízemí Mallory.
Vyskoãil, strãil si Klíã do podpaÏí a vyrazil ke schodi‰ti. V tom okamÏení sletûl a bolestivû zabrzdil rukama a koleny o parkety. Tkaniãky jeho bot se nûjak˘m dûsnû záhadn˘m zpÛsobem propletly jedna do druhé.
„Pojì sem na chvilku!“
DrÏela sklenici tak, aby se ve vodû odráÏely sluneãní paprsky...