0043191

CZ 75 David Pazdera

Příběh české legendy

Revidované a doplněné vydání

Rok 1975

Zklidnění studené války • Nástup mezinárodního terorismu • Zrození zázračných devítek •

Překvapení ze zotročené části světa • Dobrý duch krále Václava?

Rok 1975 byl bohatý na velké události. Historické přehledy připomínají zejména začátek krutovlády Rudých Khmérů v Kambodži; ukončení války ve Vietnamu (kde k vítězství komunistických sil přispělo Československo rozsáhlými dodávkami výzbroje); nebo vyhlášení nezávislosti Angoly – aby zde vzápětí propukla vleklá občanská válka, jeden z horkých zástupných konfliktů studené války (v němž opět nechyběly československé zbraně).

Celkově se ale mezinárodní napětí výrazně snížilo díky podpisu Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Mezi 35 signatáři nechyběla Československá socialistická republika, která stejně jako náš tehdejší Velký bratr Sovětský svaz považovala výsledný text za úspěch východního bloku a nedělala si těžkou hlavu s tím, že zavazuje rovněž respektovat lidská práva a základní svobody včetně svobody smýšlení, svědomí, náboženství nebo přesvědčení pro všechny, bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženství. Jak mohli režimní pohlaváři tušit, že to někdo v normalizačním Československu bude brát vážně a že si tím právě zadělali na patálii jménem

Charta 77?

Nebezpečí bezprostředního vypuknutí jaderné války vystřídaly jiné hrozby. Útok na zasedání vrcholných představitelů ropného kartelu OPEC ve Vídni, za nímž stál neblaze proslulý Carlos Šakal, spolu s krvavými akcemi západoněmecké ultralevicové skupiny Rote Armee Fraktion potvrdil, že svět čelí nové vlně terorismu. Tentokrát mezinárodního a vedeného s takovou razancí a vybavením, že kromě jiného zvýšil poptávku po modernizaci výzbroje bezpečnostních složek. V západní Evropě a v mnoha dalších státech po celém světě začal být za nový policejní ideál považován výkonný, původně vojenský náboj 9 mm Parabellum (9 mm Para, od roku 1983 oficiálně

nazývaný 9 mm Luger, označovaný též 9 × 19 a v případě vojenských verzí 9 mm NATO). Současně se ze Spojených států do Evropy šířily nové stře-

K významným událostem roku

1975 patřilo ukončení války ve Vietnamu.

Ne náhodou byla ve znaku západoněmecké ultralevicové skupiny Rote Armee Fraktion rudá hvězda zkombinována se samopalem H&K MP5.

lecké techniky, jejichž osvojení umožňovalo mužům a nyní už také ženám zákona zasahovat cíle rychleji a přesněji než kdy dřív. Zbrojovky zase začaly konstruovat a vyrábět zbraně vhodné právě pro tuto bojovou střelbu (combat shooting).

V 70. letech minulého století se tak začala utvářet nová generace služebních a obranných samonabíjecích pistolí, jimž se právě kvůli použití náboje 9 mm Parabellum začalo zanedlouho říkat zázračné devítky – Wonder Nines. K dalším společným rysům zbraní této rodiny, jejímuž globálnímu rozšíření zásadní měrou napomohl ostře sledovaný tendr na novou krátkou palnou zbraň amerických ozbrojených sil zahájený v roce 1979 (zvítězila italská pistole Beretta 92), patřil velkokapacitní zásobník a takzvané SA/DA (single action/double action) spoušťové a bicí ústrojí. Poslední položka dovolovala první výstřel tlakem prstu na spoušť bez předchozího napnutí bicího prvku (v té době nejčastěji vnějšího kohoutu), díky čemuž bylo možné nosit zbraň s nábojem v komoře připravenou k použití s minimálním rizikem neúmyslného výstřelu.

Žádný z uvedených prvků nebyl sám o sobě ve zbraňové konstrukci novinka. V případě spoušťového napínání je u samonabíjecích pistolí dokonce všeobecně uznáváno české prvenství, neboť takové řešení v praxi poprvé použil rodák z Pardubic Alois Tomiška (1867–1946) na modelu Little Tom, který se začal vyrábět ve Vídni před první světovou válkou. Zázračné devítky

české legendy

ČESKOSLOVENSKO 1975: POKLIDNÁ ŠEDÁ ZÓNA

V roce 1975 se v Československé socialistické republice neodehrávala žádná dramata. Díky pětce na konci letopočtu se slavilo další kulaté výročí osvobození Rudou armádou. 29. května se novým prezidentem stal někdejší politický vězeň a nyní symbol normalizace, generální tajemník KSČ Gustáv Husák. Zlepšení životní úrovně obyvatelstva symbolizovalo otevření dvou nových obchodních domů v hlavním

městě. Moc se tím nezměnilo na dlouhodobém nedostatku některého zboží. V červnu proběhla na Strahovském stadionu již čtvrtá československá spartakiáda. Počasí jí nepřálo.

Krátkou palnou zbraň si mohlo legálně pořídit naprosté minimum obyvatel. Nota bene pro obranu. Pravda: násilná kriminalita u nás byla na nízké úrovni; nebyla však ani úplně zanedbatelná – za rok 1975 statistiky uvádějí 137 vražd.

Režim neviděl rád, i když se o moderních služebních a obranných zbraních jen psalo. Od Střelecké revue, v dané době jediného tuzemského periodika s tímto zaměřením, se požadovalo, aby se věnovala především sportovní střelbě. První článek o nové pistoli CZ 75 v ní vyšel v květnu 1976.

1975 zvolen prezidentem Gustáv Husák (1913–1991).

Časopis Střelecká revue začal jako měsíčník vycházet v roce 1969.

však byly celkem, který je větší než součet jeho částí. Velký výkon použitého náboje ve spojení s palebnou silou kolem 15 nábojů a možností pohotového použití, to byla koncepce, která zásadním způsobem měnila pravidla hry. Nástup samonabíjecích pistolí kategorie Wonder Nines tak přinesl nový pohled na úlohu a podobu krátkých palných zbraní a určil další směřování zbrojní konstrukce.

Historické sumáře to většinou nezmiňují, ale významným mezníkem byl v tomto ohledu právě rok 1975. Během něj byly totiž veřejně představeny

V normalizačním Československu byl v roce

Akce teroristů, jako byl Iljič Ramirez Sánchez zvaný Carlos Šakal, vyvolaly potřebu modernizace výzbroje bezpečnostních složek.

dvě zcela zásadní pistole: již zmíněna italská Beretta 92 s tělem (rámem) z hliníkové slitiny a celoocelová ČZ model 75.

Česká zbraň zahraniční odborníky nesmírně překvapila. Po dlouhém období, kdy se z Československa v poměrně velkých počtech vyvážely laciné, vcelku solidní, avšak – s čestnou výjimkou ryze dvoučinného (DAO) spoušťového mechanismu modelu ČZ vz. 45 – nepříliš invenční obranné pistole

ráže 6,35 mm Browning a 7,65 mm Browning, se na scéně zničehonic objevila v podstatě dokonalá zázračná devítka, perfektně vyhovující novým západním trendům. Navíc s některými dosud nikdy nepoužitými konstrukčními prvky, díky nimž se z ní opravdu skvěle střílí. Frustraci západních střelců dobře vystihl proslulý americký průkopník bojové střelby Jeff Cooper (1920–2006), který se s  pětasedmdesátkou poprvé setkal již v roce 1976 během svého instruktorského působení ve Švýcarsku: Je škoda, že tato pistole musela vzniknout v zotročené části světa…

Působilo to opravdu zvláštně. Z Československa se přece po srpnu 1968 pod Husákovým vedením záhy stal jeden z nejvěrnějších satelitů Sovětského svazu. Normalizace přinesla odklon od částečného liberalismu druhé poloviny 60. let, který výrobním podnikům nakrátko otevřel cestu k modernizaci výrobního zařízení i samotných produktů, a v hospodářství opět zavládl tuhý centralistický socialismus. Východní blok neměl ani zvlášť velké zkušenosti s nábojem 9 mm Parabellum. V Československu krátce po druhé světové válce vzniklo několik kvalitních prototypů armádních pistolí této ráže, střílely jím sériově vyráběné zdařilé samopaly vz. 48, resp. 23/25, brzy se však přešlo na sovětský náboj 7,62 × 25 mm (Tokarev), zatímco Varšavská smlouva si jako pistolový standard zavedla ráži 9 mm Makarov (9 × 18 mm).

Příběh české legendy

Jedním z hlavních průkopníků moderní bojové střelby ze samonabíjecí pistole byl Američan John Dean „Jeff“ Cooper (1920–2006).

V roce 1975 vyšla v revidované edici jeho kniha Cooper on Handguns.

Československá zbrojní konstrukce se sice právem těšila velmi dobré pověsti, nicméně hodnoceno podle sériových výrobků, právě samonabíjecí pistole nebyly oblast, ve které by po druhé světové válce zářila.

Jak se tedy stalo, že v březnu 1975 měla na Evropské výstavě lovu a sportovní střelby v Madridu veřejnou premiéru československá pistole, která byla jednou z prvních zázračných devítek – a přitom jedna z nejlepších a nejvlivnějších?

Pistolový guru Jeff Cooper, který nejen skvěle střílel, ale také o tom pěkně psal, tuhle záhadu okomentoval s vtipem sobě vlastním: Snad v tom všem má ruce duch dobrého krále Václava.

Něco na tom možná bude. Protože fenomén jménem CZ 75 se na scéně objevil jako výsledek podezřele mnoha šťastných náhod.

Trocha techniky

Kde se vzala česká terminologie • Norma, kterou

málokdo čte • Tělo, nebo rám? • Náboj na člověka • Browning a Pe�er • Revolverová spoušť

Tato kniha je pojata tak, aby byla srozumitelná i čtenářům, kteří se dosud o zbraně a střelivo blíž nezajímali. Úplně bez technických výrazů to ale nepůjde, a tak hned na úvod zařazujeme tuto kapitolu, ve které stručně vysvětlíme vybrané termíny. Nebude však od věci, když si tento výklad alespoň v rychlosti prolétne rovněž pokročilý zbraňový fanoušek – přinejmenším kvůli tomu, aby zjistil, pro jaké názvy se autor rozhodl. Věc se má totiž tak, že ne všechny součásti zbraní nazývají všichni stejně, a to včetně lidí, kteří se zbrojní konstrukci a výrobě věnují profesionálně. Jak k tomu došlo?

Moderní česká zbraňová terminologie ve velké míře vychází z rozsáhlého díla vojenských, technických a jazykových odborníků, kteří příslušná pojmenování začali vytvářet jako ucelený a dobře promyšlený systém krátce po vzniku samostatného Československa. Další generace techniků a lingvistů toto názvosloví částečně upravily a doplnily, mimo jiné ve snaze podchytit změny konstrukce a technologie.

Základní součásti pistole CZ 75 B (včetně dalších používaných termínů):

1 – muška; 2 – závěr; 3 – uzamykací ozuby; 4 – vytahovač; 5 – vyhazovač;

6 – hledí; 7 – kohout (kohoutek); 8 – tyčka (vodítko, vedení) bicí pružiny (zpruhy); 9 – brzda zásobníku; 10 – bicí pružina (zpruha); 11 – zátka bicí pružiny (zpruhy); 12 – podavač; 13 – plášť zásobníku; 14 – záchyt (zádržka) zásobníku;

15 – pojistka (páčka manuální pojistky, ovladač manuální pojistky); 16 – spoušť (jazýček spouště); 17 – záchyt závěru; 18 – tělo (rám); 19 – tyčka (vodítko, vedení) vratné (předsuvné) pružiny (zpruhy); 20 – vratná (předsuvná) pružina (zpruha); 21 – hlaveň; 22 – zápalník (na tomto vyobrazení přední část úderníku); 23 – táhlo spouště (spoušťové táhlo); 24 – automatická blokace úderníku (bloková pojistka úderníku, pádová pojistka); 25 – páka automatické blokace úderníku (blokové pojistky úderníku).

Pro lepší přehlednost a pořádek se postupem doby sestavovaly různé technické slovníky a posléze normy. V případě civilních zbraní a střeliva vyšla ta poslední v roce 1996. Je tu však hned několik háčků. Předně, od roku 1997 u nás nejsou technické normy samy o sobě právně závazné. Proto se s nimi málokdo obtěžuje seznámit, zvlášť když nejsou volně přístupné a jejich pořízení není levná záležitost. Aby toho nebylo málo: norma ČSN 5002-1 Civilní střelné zbraně a střelivo – Všeobecné termíny a definice není mnoha odborníky považována za úplně povedenou, takže někteří ji odmítají v úplnosti používat. Nemluvě o tom, že po bezmála čtvrt století v některých ohledech nevyhnutelně zastarala – proto se také v současnosti chystá nová.

Samozřejmě je tu rovněž platný zákon o zbraních a střelivu (stále ještě č. 119/2002 Sb.), který vymezuje řadu pojmů, nejde ovšem do detailů a kupříkladu definice krátké palné zbraně (palná zbraň, jejíž délka hlavně nepřesahuje 300 mm nebo jejíž celková délka nepřesahuje 600 mm) člověka neznalého věci možná trochu zmate. K přehlednosti nepřispívají ani částečné odlišnosti civilní a vojenské terminologie. Kromě toho existuje názvoslovná tradice jednotlivých zbrojních továren nebo třeba střeleckých časopisů. Zapomenout nesmíme na střelecká fóra a obecně internet, který dnes mnohým slouží jako primární zdroj informací.

Tohle vše dohromady vede k názvoslovné nejednotnosti. Abychom z toho nedělali zbytečně velké drama – u většiny podstatných termínů rozpory naštěstí nepanují. Hlaveň, závěr… Ale neplatí to hned u další hlavní části samonabíjecí pistole. Norma (a fakticky též zákon) stanovuje, že součást, ve které jsou uloženy nebo jsou na ní upevněny ostatní součásti zbraně, se u pistolí nazývá tělo zbraně. Mnozí však dávají přednost označení rám, který norma i zákon přisuzují pouze revolveru. Autor této knihy obvykle dává přednost pojmu tělo; jenže citovat budeme dobové dokumenty, kde se píše o  rámu, jehož příznivcem byl rovněž hlavní autor pistole

CZ 75 František Koucký. Ten také používal starší označení kohoutek pro otáčivou (kývavou) součástku s palečníkem, která uvádí do pohybu úderník nebo zápalník. Dnes se častěji vyskytuje označení kohout – což je možná obranná reakce na skutečnost, jak pevně je v české populaci zakořeněno naprosto chybné spojení zmáčknout kohoutek (správně stisknout spoušť). A když už zmiňujeme úderník, i s ním je to dnes občas zašmodrchané. Konkrétně u pistolí řady CZ 75 se ho výrobce už dávno rozhodl celý nazývat zápalník. Což je obecně součást, která nárazem iniciuje zápalku a může,

české legendy