První kapitola Pondělí 9. dubna – den po Jamieho narozeninách Existuje chvilka, i když hodně krátká, kdy se působení morfinu v mém organismu oslabí, ale bolest je ještě zastřená. Natolik zastřená, že si mohu být jista čtyřmi věcmi: Zaprvé, jsem v nemocnici. Zadruhé, byla jsem pobodaná. Zatřetí, ty jsi naživu. Začtvrté, Jamie je nezvěstný. Odhaduju tu chvíli tak na pět minut. Pět minut, kdy mi srdce buší tak silně, že mi to cuká celým tělem. Pět minut, kdy vím, že musím něco podniknout. Náš syn je nezvěstný a já si nejsem jistá, jestli si to vůbec někdo uvědomuje. Jestli ho někdo hledá. Pět minut před tím, než se stanu vězněm bolesti, která mi rve žaludek, jako by mi někdo vyřezával vnitřnosti, kdy musím pevně stisknout rty, abych nekřičela, že chci tebe a léky. V těch pěti minutách si uvědomím, že vedle mě sedí Shelley. Vlhkou dlaní mi spočívá na kůži a já uvažuju, jak dlouho už na té umělohmotné židli vedle mé postele sedí. Ucuknu rukou, otevřu oči a střetneme se pohledem. 7
Dokonala_zrada.indd 7
13.1.2020 12:49:26