Najednou to divné pruhované zvíře začalo usedavě plakat a v tu chvíli se Lars přestal bát. „Kdo jsi?“ zeptal se. „Já jsem Theo a… a… mám ukrutný hlad.“ „Dobře, tak se nejdřív najíme a pak mi o sobě něco povíš,“ navrhnul Lars. „Víš,“ spustil Theo a rychle spolkl poslední sousto, „tatínek mi často vyprávěl o moři, které leží na konci kolejí, a říkal, že nic krásnějšího na světě neexistuje.“ „Opravdu?“ zeptal se Lars překvapeně. „Ano, a slíbil mi, že se tam spolu vypravíme, až budu velký. Ale já jsem uviděl ten vagon a vyšplhal jsem se do něj… Pak jsem usnul, a když jsem se probudil… žádné moře jsem neviděl…Tolik se bojím… A taky jsem strašně unavený.“ Neboj, Theo,“ utěšoval Lars tygříka, „nějak se domů dostaneš. Teď si trochu zdřímni. Já zatím budu hlídat.“ Jenže sotva Theo zavřel oči, usnul i Lars.
Ledni_medvidek2.indd 10
7.11.2019 11:49:23