0040263

strana 1 – titulní list – výtvarník

Danielle Steelová JAKO V POHÁDCE

Jako_v_pohadce.indd 1

6.11.2019 15:47:13

FA I RY TA L E Copyright © 2017 by Danielle Steel All rights reserved.

Translation © Eva Brožová, 2019 ISBN 978-80-249-4067-0

Jako_v_pohadce.indd 2

6.11.2019 15:47:13

Svým milovaným dětem, Beatie, Trevorovi, Toddovi, Nickovi, Sam, Victorii, Vanesse, Maxxovi a Zaře Ať se vám splní všechny sny, ať nikdy nepoznáte zlo, ať jste silné, moudré a statečné, pokud to jde, ať všechny vaše příběhy končí šťastně a ať nikdy nezapomenete, jak moc vás miluju, celým svým srdcem a duší, s láskou máma

Jako_v_pohadce.indd 3

6.11.2019 15:47:13

Jako_v_pohadce.indd 4

6.11.2019 15:47:13

1 V údolí Napa, Napa Valley, necelých šedesát mil sever-

ně od San Francisca, byl březen, nejoblíbenější roční období Joy Lammenaisové. Zvlněné pahorky měly zářivou smaragdově zelenou barvu, která vybledne, jakmile se oteplí a kopce v letním žáru uschnou a zežloutnou.

Zatím ale bylo všechno svěží a čerstvé a údolím se táhly kilometry vinic. Návštěvníci ho přirovnávali k italskému Toskánsku a někteří k Francii.

Poprvé sem přijela před čtyřiadvaceti lety s Christophem, když studovala obchodní školu na Stanfordu a on navštěvoval odborný program zaměřený na enologii a vinařství. Vysvětlil jí, že enologie se zabývá vším, co souvisí s výrobou vína, a vinařství se týká výsadby a pěstování vinné révy. Christophova rodina dlouhá staletí vyráběla proslulá vína v Bordeaux, kde otec a strýcové vedli rodinné vinařství a starali se o vinice, on ale toužil odjet do Kalifornie a dozvědět se víc o vínech, vinicích a vinařích v Napa Valley. Svěřil se Joy, že chce mít vlastní malé vinařství. Zpočátku to bylo jen neurčité přání, fantazie, která se mu nikdy nesplní.

Domníval se, že se vrátí do Francie a bude pokračovat v rodinné tradici jako jeho předci a příbuzní. Do Kalifornie a života ve Státech se však zamiloval a během svého ročního studia na Stanfordu čím dál víc propadal kouzlu vinic v Napa Valley. Když jeho otec v té době nečekaně zemřel, dědictví, které mu odkázal, Christophovi náhle umožnilo, aby svůj sen o založení vlastního vinařství ve Spojených státech uskutečnil. Potom co on i Joy v červnu odpromovali, odjel v létě zpátky do 5

Jako_v_pohadce.indd 5

6.11.2019 15:47:13

Francie, aby to vysvětlil rodině, a na podzim se vrátil zrealizovat svůj plán.

Joy byla neúžasnější žena, jakou kdy poznal, obdařená nejrůznějším nadáním. Měla přirozený cit pro všechno, co souviselo s obchodem nebo financemi, ale současně byla malířkou. Několikery letní prázdniny navštěvovala v Itálii výtvarné kurzy a klidně se mohla věnovat umělecké kariéře. Na vysoké škole s tímhle rozhodnutím nějakou dobu bojovala. Její učitelé v Itálii jí radili, aby nechala obchod plavat, nakonec však zvítězila praktická stránka její povahy. Joy si ponechala malování jako milovaný koníček a soustředila se na byznys. Instinktivně poznala nejvýhodnější investici, a než si jednou založí vlastní společnost podnikající v oblasti akcií a rizikového kapitálu, chtěla pracovat v některé z high-tech investičních firem v Silicon Valley. Neustále o tom Christophovi básnila.

Když se seznámili, nevěděla o víně vůbec nic, ale Christophe ji během roku, který spolu strávili, všechno naučil. Vinohrady a vinařství ji moc nezajímaly, avšak vyprávěl jí o všem tak poutavě, až jí ten obor připadal skoro magický. Christophe miloval výrobu vína stejně jako ona malování nebo kreativní financování. Zemědělství považovala za rizikovou oblast podnikání. Tolik se toho mohlo pokazit, brzký mráz, opožděná sklizeň, příliš mnoho nebo naopak moc málo deště. Jenže Christophe tvrdil, že to je součástí vinařské krásy a tajemství. Když se smíchají všechny nezbytné ingredience, získáte nezapomenutelný ročník, o němž si budou lidé navždy povídat a který promění obyčejné víno v pozoruhodný dar přírody.

Když s ním Joy opakovaně navštěvovala Napa Valley, začalo jí docházet, že Christophe má výrobu vína v duši 6

Jako_v_pohadce.indd 6

6.11.2019 15:47:13

i ve svém DNA a vytvořit vlastní uznávanou značku je jeho největším životním snem. Tehdy jí bylo dvacet pět a jemu o rok víc. Hned po promoci se na ni usmálo štěstí, protože získala místo u proslulé společnosti rizikového kapitálu. Svoji práci milovala. Když se Christophe vrátil na konci léta z Francie a začal hledat půdu ke koupi a vinice, které by mohl nově osadit tak, jak si představoval – podle toho, co se naučil ve Francii –, požádal Joy, aby odjela do Napa Valley s ním. Vážil si jejích rad ohledně všech finančních stránek jakéhokoli obchodu. Pomohla mu koupit jeho první vinici; do listopadu jich vlastnil šest a všechny spolu sousedily.

Réva byla stará a Christophe přesně věděl, co chce místo ní zasadit. Řekl Joy, že netouží po velkém vinařství, ale jednou bude mít nejlepší pinot noir v údolí, a ona mu věřila. Vysvětloval jí jemné nuance vín, která ochutnávali, co je na nich špatného a co dobrého, v čem mohla být jiná či lepší, nebo proč by měla být. Také ji seznámil s francouzskými víny a vínem, jež jeho rodina vyráběla v Château Lammenais a celé generace vyvážela.

Na kopci s výhledem na vinice a údolí koupil další pozemek a prohlásil, že na něm vybuduje zámeček.

Zatím bydleli v domku s jednou ložnicí a pohodlným obývacím pokojem s obrovským krbem. Strávili tam spoustu příjemných víkendů, kdy líčil Joy své plány a ona mu vysvětlovala, jak úspěšně rozjet podnikání a jak si vytvořit finanční plán.

V tom domku, kde časně ráno stávali na malé verandě a obdivovali překrásnou přírodu, spolu prožili první Vánoce. Vzhledem k tomu, že jeho otec byl po smrti a matka zemřela před mnoha lety, Christophe nechtěl trávit Vánoce se svým příbuzenstvem ve Francii. Chtěl 7

Jako_v_pohadce.indd 7

6.11.2019 15:47:13

je strávit s Joy. Ani ona už neměla nejbližší rodinu.

Když jí bylo patnáct, její matka zemřela na rakovinu a mnohem starší otec, zdrcený zármutkem, odešel o tři roky později. Na místě, kam ji Christophe přivedl, si vytvořili vlastní svět a přichystal pro ni nezapomenutelný vánoční oběd, husu a bažanta, jejichž chuť dokonale podtrhla vína, jež k jídlu vybral.

Na jaře začal stavět zámeček, přesně jak si vysnil.

Joy zjistila, že Christophe je svým způsobem vizionář, ale kupodivu vždycky udělal to, o čem mluvil, své nápady pokaždé uskutečnil. Nikdy nepustil ze zřetele své cíle a Joy mu radila, jak jich dosáhnout. Líčil jí budoucnost a ona mu pomáhala plnit jeho sny. Jeho plány na zámeček byly nádherné.

Objednal si z Francie kámen a prohlásil, že nechce nic příliš impozantního nebo velkého. V návrhu se nechal volně inspirovat rodinným čtyři sta let starým zámkem. Poskytl architektům nespočet skic a fotografií toho, co má na mysli, s úpravami, které podle něj budou na vybraném pozemku fungovat. Byl neústupný, pokud šlo o velikost domu. Nebude ani moc velký, ani moc malý. Vybral kopec s nádhernými starými stromy, které obklopovaly mýtinu, na níž chtěl postavit jejich nový domov. Tvrdil, že všude vysadí červené růže, jako měli ve Francii, a všechno probral se zahradním architektem, kterého ten projekt nadchl.

To léto, kdy požádal Joy o ruku, byla stavba domu v plném proudu. V té době už spolu chodili více než rok.

Uprostřed vinic budoval Christophe vinařství a současně stavěl nádherný zámeček. Vzali se na konci srpna během malého obřadu v blízkém kostele a za svědky jim šli dva jeho pracovníci ve vinohradu. Zatím si v údolí nenašli žádné opravdové přátele, měli jeden 8

Jako_v_pohadce.indd 8

6.11.2019 15:47:13

druhého, což bylo pro začátek víc než dost. Shodli se, že to ostatní přijde později, a postupně si budovali společný život. Joy si nesmírně vážila Christophovy lásky k půdě a jeho vinicím, měl ji v kostech, žilách i srdci.

Hrozny, jež pěstoval, pro něj byly živými bytostmi, o které bylo třeba se starat, hýčkat je a chránit. A stejně se choval ke své ženě. Pečoval o ni jako o vzácný dar a Joy díky jeho vřelé lásce vzkvétala a milovala ho stejně vroucně jako on ji.

Zámeček nebyl první Vánoce po jejich svatbě ještě hotový, a tak dál bydleli v jednoduchém domku, který vyhovoval jejich poklidnému životu. V té době byla Joy už tři měsíce těhotná a Christophe chtěl jejich domov dokončit dřív, než se jim v červnu narodí první dítě.

Joy odešla po svatbě ze svého zaměstnání v Silicon Valley, protože nemohla tak daleko dojíždět, a usilovně mu pomáhala s rozjezdem vinařství. Ona se starala o obchod, on o vinnou révu. Když se v květnu přestěhovali na zámeček, přesně jak Christophe slíbil, sahalo jí břicho téměř pod nos. Společně se těšili na příchod svého prvního dítěte a Joy po nocích i o víkendech malovala nádherné fresky a nástěnné malby, přes den pracovala v jejich novém vinařství. Christophe ho pojmenoval po ní, Château Joy – Vinařství Radost –, což dokonale vystihovalo jejich život.

Každý den se probouzeli nadšení, že půjdou do práce, a společně obědvali doma, aby u jídla probrali chod vinařství a problémy, které řešili. Když Christophe zasadil vinnou révu, dodržoval veškeré zásady, jež se naučil v dětství. Jeho dva strýcové, kteří je přijeli navštívit, pochválili všechno, co dělali, a tvrdili, že za dvacet let půjde o nejlepší vinařství v Napa Valley. Vinné révě, kterou zasadili, se dařilo, a v zámečku se už cítili jako 9

Jako_v_pohadce.indd 9

6.11.2019 15:47:13

doma. Zařídili ho starým francouzským venkovským nábytkem, jejž objevili na místních aukcích a ve starožitnictví, a vše vybrali společně.

Dítě přišlo na svět stejně nenásilným a poklidným způsobem, jakým během minulých dvou let dostaly konečnou podobu jejich ostatní plány. Ráno, když Joy krátce po snídani manželovi oznámila, že přišel její čas, odjeli do nemocnice. A v podvečer, zatímco se Christophe na svou ženu užasle díval, už držela v náručí rozkošnou holčičku. Všechno proběhlo hladce, jednoduše a přirozeně. Děvčátko mělo světlé vlásky a bledou pleť po své matce a od chvíle, kdy se narodilo, otcovy temně modré oči. Bylo zřejmé, že mu modré oči zůstanou, protože Joy je měla taky modré. Pleť měla tak smetanovou, že Christophe prohlásil, že vypadá jako kytička, pojmenovali ji proto Camilla.

Další den se vrátili domů, aby žili společný život ve třech a Camilla vyrůstala se dvěma vroucně milujícími rodiči v elegantním zámečku uprostřed nádherného Napa Valley s výhledem na otcovy vinice. Předpověď Christophových strýců se vyplnila. Během několika let vyráběl jeden z nejlepších pinot noir z celého regionu. Jejich podnik prosperoval, budoucnost měli zajištěnou, všichni důležití vinaři v Napa Valley si jich vážili, obdivovali je a mnozí je žádali o radu. Christophe měl za sebou léta rodinné tradice, a navíc téměř neomylné instinkty. Jeho nejbližším přítelem byl Sam Marshall, který vlastnil největší vinařství v údolí. Chyběla mu Christophova tradice a znalost francouzského vinohradnictví, ale měl vrozený cit pro pěstování skvělé révy, byl odvážný a nebál se novinek. V údolí mu patřilo víc půdy než komukoli jinému a Christophe si s ním rád vyměňoval nápady.

10

Jako_v_pohadce.indd 10

6.11.2019 15:47:13

Jeho žena Barbara a Joy se také přátelily a oba manželské páry spolu často trávily víkendy. Marshallovi měli synka, kterému bylo sedm, když se Camilla narodila. Phillipa miminko fascinovalo, když spolu obě rodiny o nedělích obědvaly. Zatímco jim Christophe chystal skvělá francouzská jídla a debatoval přitom se Samem o obchodě, ženy se staraly o děti. Když byly Camille dva týdny, dovolila Joy Phillipovi, aby si ji pochoval. Většinu času ale raději šplhal po stromech nebo pobíhal po loukách, trhal v sadech ovoce či jezdil po příjezdové cestě na kole.

Sam Marshall byl starousedlík, který všechno, co měl, získal tvrdou prací. Christophe bral své podnikání stejně vážně jako on, což na něm Sam obdivoval.

Vždycky mu vadilo, když si úspěšní podnikatelé z města, z Los Angeles, nebo dokonce z New Yorku koupili pozemek, zasadili několik keřů vinné révy a pak o sobě mluvili jako o vinařích nebo obchodnících s vínem, vychloubali se bez jakýchkoli skutečných znalostí, a ještě na to byli hrdí. Sam jim říkal „sváteční vinaři“ a stejně jako Christophe je nemohl vystát. I když Christophe věřil, že tajemství výroby kvalitního vína se musí předávat z generace na generaci, oceňoval Sama za to, že se všechno, co on už znal, učí sám za pochodu.

Sam ale tak usilovně dřel, tolik dychtil po vědomostech a vážil si půdy i toho, co z ní vydobyli, že k němu cítil hlubokou náklonnost. Oba navíc dávali přednost společnosti seriózních vinařů, jako byli oni sami, s nimiž mohli sdílet cenné informace a zkušenosti. Obchod s vínem přitahoval spoustu amatérů, lidí, kteří měli peníze a koupili zavedené vinařské podniky, novodobé zbohatlíky, kteří se chtěli předvádět. A během těch let přišla do údolí také stará aristokracie ze San Francisca.

11

Jako_v_pohadce.indd 11

6.11.2019 15:47:13

Její příslušníci drželi spolu a pořádali okázalé večírky výhradně pro svou elitářskou skupinu. Všechny ostatní obyvatele Napa Valley ignorovali, nicméně občas vzali na vědomí i významnější vinaře včetně Christopha, kterému však byli lhostejní.

Camilla vyrůstala ve šťastném prostředí mezi vinařskými dynastiemi v Napa Valley a několika blízkými přáteli. Jejich pozemky se neustále rozšiřovaly, jak je Christophe přikupoval a zakládal další vinice. Časem si najal italského vinohradníka Césara z Tuscany, kterého, jak Camilla věděla, její matka nesnášela. Protáhla totiž obličej pokaždé, když vstoupil do kanceláře.

Jak Camilla rostla, Joy se dál starala o prodej vína a holčička se po vyučování potloukala po vinařském závodě nebo si hrála na vinicích. Odjakživa tvrdila, že chce být jako její rodiče, pracovat ve vinařství a jít stejně jako oni na Stanford. Myslela si, že všechno, co dělají, je dokonalé, a toužila pokračovat v jejich šlépějích. Mnohokrát s nimi navštívila Bordeaux, kde žili její bratranci a sestřenice, prastrýčci a tetičky, ale milovala Napa Valley a považovala ho za nejkrásnější místo na světě. Stejně jako otec nechtěla žít ve Francii a Joy s oběma souhlasila. Marshallovi byli stále jejich nejbližšími přáteli a Phillip, jak dospíval, byl pro Camillu střídavě utrpením a hrdinou. Byl o sedm let starší než ona a často si ji dobíral. Když jí bylo deset, Phillip už maturoval. Pokud si ale všiml, že ji někdo šikanuje, vždycky se jí zastal. Choval se k ní jako k mladší sestře a Camilla byla smutná, když odešel na vysokou a vídala ho jenom o prázdninách. *** 12

Jako_v_pohadce.indd 12

6.11.2019 15:47:13

To léto, kdy Camilla oslavila sedmnáctiny, bylo Joy čtyřicet čtyři a Christophovi o rok víc, a když se Joy na rutinním mamografu dozvěděla, že má rakovinu prsu, jejich svět se otřásl v základech. Lékaři se rozhodli odstranit pouze bulku, ne celý prs, a domnívali se, že ji do roka dokážou vyléčit pomocí agresivní chemoterapie a ozařování. Christophe byl strachy bez sebe.

Joy se cítila po léčbě příšerně, ale každý den chodila na chvíli do vinařství a Camilla jí všemožně pomáhala.

Joy byla neuvěřitelně statečná a odhodlaná obávanou nemoc porazit. Tu zimu přišlo několik velice těžkých období, ale Joy nikdy neztratila vůli k životu a dělala všechno pro to, aby se vyléčila. Později tvrdila, že to dělala pro Camillu a Christopha, ale o rok později byla rakovina na ústupu a všichni mohli znovu volně dýchat. Byl to krušný rok, a než je lékaři ujistili, že je Joy zdravá, bylo pro všechny nepodstatné, že Camillu přijali na Stanford.

Společně s Christophem oslavili její maturitu a těsně před koncem školy jí uspořádali večírek k osmnáctým narozeninám. V jejich světě bylo zase všechno v pořádku. Večírek byl především pro Camilliny vrstevníky, většinou spolužáky, ale skupinka rodičů si přijela užít i oslavu s Joy a Christophem. Samozřejmě se jí zúčastnili Marshallovi, kteří vyprávěli, že Phillip je teď neustále na cestách. Snažil se propagovat jejich vína a vedl si moc dobře. Strávil šest měsíců v Chile, kde pracoval ve vinařském závodě svého kamaráda, a rok předtím navštívil Kapské Město, protože v obou případech šlo o vinařské oblasti často srovnávané s Napa Valley. Učil se vinařskému řemeslu po celém světě.

Když viděli, jak dobře Joy vypadá, spadl jim kámen ze srdce. Po večeři se jí však Samova manželka Barbara 13

Jako_v_pohadce.indd 13

6.11.2019 15:47:13

šeptem svěřila, že jí lékaři sdělili stejnou diagnózu a další týden se chystá na operaci do San Francisca, v jejím případě na oboustrannou mastektomii. Byla o deset let starší než Joy a měla velké obavy z toho, co ji čeká. Obě ženy si o tom dlouho povídaly a Joy ji přesvědčovala, že bude zase v pořádku. Barbara se tvářila, jako by jí chtěla věřit, ale moc jí to nešlo. Stejně jako Sam měla příšerný strach. Zpočátku se rozhodli o tom před Phillipem pomlčet, protože mu nechtěli přidělávat starosti, a odkládali to, dokud mohli. Ale protože ji za pár dní čekala operace, chtěli mu to oznámit, až se vrátí.

Joy před svou dcerou nic neskrývala a Camilla viděla, jak její matka během chemoterapie trpí. Joy si dělala starosti kvůli rodinné anamnéze, protože její matka na rakovinu prsu ve čtyřiceti letech zemřela, ale u Barbary v rodině žádná taková anamnéza nebyla. Choroba přišla jako blesk z čistého nebe a bez ohledu na to, jak byl její manžel úspěšný, kolik peněz na léčbu měli nebo jak moc jeden druhého milovali, Barbara vážně onemocněla. Byla to krásná žena a přiznala Joy, že se bojí znetvoření a bolesti po rekonstruktivní operaci. Jejich manželství bylo stejně pevné jako manželství Joy a Christopha a tohle byla největší výzva, před jakou kdy stáli, podobně jako nedávno Lammenaisovi.

Věděli, že ostatní manželství v Napa Valley nejsou tak pevná jako ta jejich. O místní komunitě a o tom, kdo s kým spí, vždycky kolovalo hodně klepů. Šlo o malou, soutěživou oblast s velkými společenskými ambicemi a mnoha mimomanželskými aférkami mezi lidmi, které znali.

Joy s Christophem nikdy nebyli součástí žádné podobné místní skupiny, a ani nechtěli. Totéž platilo 14

Jako_v_pohadce.indd 14

6.11.2019 15:47:13

pro Sama s Barbarou. Přes Samův obrovský úspěch to byli obyčejní lidé. Než se vzali, Barbara pracovala jako letuška. A Sam teď měl největší a nejvýnosnější vinařství v údolí, které přitahovalo kariéristy a zbohatlíky. Do Napa Valley proudila spousta peněz a mnoho vinařů jako Sam, Christophe a několik dalších vydělalo na víně celé jmění. Jediným ústupkem Marshallových jejich postavení a impériu, jež Sam založil, byl ples na oslavu vinobraní, který pořádali každý rok v září.

Spíš z legrace ho jednou Barbara po návratu z Benátek pojala jako maškarní bál. Všem hostům se ples v nádherných kostýmech tak líbil, že ho Marshallovi další rok zorganizovali ve stejném duchu, a nakonec se z toho stala tradice. Lammenaisovi se plesu každoročně účastnili i přes protesty Christopha, že si v kostýmu Ludvíka XV., saténových kalhotách po kolena, paruce a škrabošce, připadá směšně. „Když to musím dělat já, ty můžeš taky,“ opakoval mu Sam stále dokola. „Barbara by mě zabila, kdybych se vzepřel,“ tvrdil. Ochotně se podvolil, jen aby byla šťastná, a Barbara vypadala úžasně v každém kostýmu, který si oblékla. „Měli jsme ten ples kdysi pojmout jako grilovačku. Pak bychom se nemuseli pokaždé vyšňořit jako blázni,“ reptal Sam dobrácky. Ale vždycky to byl nádherný večer s bohatými švédskými stoly, tanečním orchestrem, který si pozvali ze San Francisca, a ohňostrojem nad nekonečnými vinohrady. Na rozdíl od elegantního zámečku Lammenaisových byl jejich dům, navržený mexickým architektem, rozlehlý, vybavený nejmodernější technikou a nacházela se v něm v něm jejich světově proslulá sbírka soudobého umění. Vlastnili sedm Picassových děl, která zdarma půjčovali muzeím, nespočet Chagallů a obraz Jacksona 15

Jako_v_pohadce.indd 15

6.11.2019 15:47:13

Pollocka, jenž Joy vzhledem k její lásce k výtvarnému umění naprosto okouzlil.

V létě po maturitě Camilla stejně jako každé léto od svých patnácti vypomáhala matce v kanceláři vinařství. Letos to bylo už počtvrté a rodiče i ona se těšili, že půjde na Stanford. Plánovala si, že se pak přihlásí na obchodní školu, ale nejdřív chtěla pár let pracovat pro rodiče, aby si udělala před magisterským studiem přestávku. Neměla v úmyslu pracovat někde jinde, i když Christophe tvrdil, že rok u jeho rodiny v Bordeaux by jí prospěl a zlepšila by si francouzštinu, která je v jejich oboru důležitá. Jenže Camilla ještě nikdy nepobývala daleko od rodičů, a ani po tom netoužila. Byla nejšťastnější v Château Joy, kde s nimi žila a pracovala.

Joy během léta pravidelně navštěvovala Barbaru Marshallovou. Když začala chodit na chemoterapii, bylo jí strašně zle a její manžel a syn působili vyděšeně, kdykoli je Joy s Christophem viděli. Bylo jí dokonce ještě hůř než kdysi Joy. Jakmile Camilla začala studovat na Stanfordu, jezdila domů na víkendy častěji, než by podle své matky měla. Joy Christophovi tvrdila, že Camilla je na ně příliš fixovaná a vede mnohem izolovanější život, než je pro dívku jejího věku vhodné.

Domnívala se, že dcera by se měla alespoň na chvíli podívat do světa. „Chce být tady,“ prohlásil Christophe s úsměvem a políbil ji. „Je to naše jediné dítě, nevyháněj ji.“ Miloval, když byla Camilla s nimi, a měl radost, že se pro to sama rozhodla. Když byla Camilla mladší, často mluvili o dalším dítěti, ale jejich život jim připadal dokonalý 16

Jako_v_pohadce.indd 16

6.11.2019 15:47:14

takový, jaký byl, a potom, co se Joy vyléčila z rakoviny, už bylo pozdě.

Navíc Chris odjakživa tvrdil, že mu nevadí, že nemá syna. Chtěl, aby Camilla jednou, až zestárnou, vedla vinařství, a byl přesvědčený, že jí to půjde. Měla matčinu hlavu na byznys a Christophe záměrně udržoval vinařství a vinice v takové velikosti, aby se daly zvládnout. Netoužil po tak velkém impériu, jako měl Sam Marshall. Snažil se, aby Château Joy zůstalo výjimečné, malé a výlučné. Podle nich mělo ideální velikost a snadno ho s Joy řídili, jen občas se utkali s Césarem kvůli vinicím.

Césare pro ně pracoval už dlouhá léta, ale Joy se k němu stále chovala jako k vetřelci a nedůvěřovala mu. Byl lajdák, pokud šlo o provozní výdaje, a vyúčtovávat jí peníze mu připadalo zbytečné a otravné. Joy mu to často vytýkala, což je oba dohánělo k šílenství, a neustále se hádali. Jen málokdy odcházel z kanceláře, aniž by za sebou vztekle nezabouchl dveře. Joy ho podezírala, že si strká do kapsy drobné částky z peněz na výlohy, jenže Césare dobře znal jejich révu a vinice, hýčkal je jako vlastní děti a měl neomylný instinkt pro to, co je třeba udělat. Christophe si ho vážil jako nejlepšího správce vinohradu v údolí a na oplátku přehlížel jeho nedbalé zacházení s penězi. Záleželo mu víc na vinné révě než na těch pár dolarech. Joy však Césarovo chování rozčilovalo. Nebyla ochotná se s ním smířit a hádala se kvůli tomu i s manželem.

Christophe mu jeho drobné přestupky snadno odpustil, protože věděl, jak Césare jejich vinařství miluje a jak zkušeně a svědomitě se stará o hrozny. Vzhledem k tomu mu pár chybějících dolarů na účtu nepřipadalo jako vážný prohřešek.

17

Jako_v_pohadce.indd 17

6.11.2019 15:47:14

Christophe byl tím geniálním vinařem Château Joy, který se zasloužil o jeho úspěch, a jeho žena se starala o obchod, řešila praktické záležitosti a dohlížela, aby měli v pořádku účty. Tvořili dokonalý tým.

Camilla potkala na Stanfordu spoustu lidí ze Spojených států i z celého světa a byla tam šťastná, ale kdykoli měla možnost odjet domů, využila ji. Stejně jako kdysi Joy studovala ekonomii. Většina studentů, s nimiž se seznámila, doufala, že najdou práci v high-tech finančních firmách v Silicon Valley, nebo plánovala, že se vydají do New Yorku a pokusí se sehnat zaměstnání na Wall Streetu. Camilla chtěla jen dokončit školu a pomáhat rodičům ve vinařství. Do promoce jí zbývaly tři měsíce, během kterých musela odevzdat bakalářskou práci a složit závěrečné zkoušky, když přijela na víkend do Napy a všimla si, že na matčině stole leží lísteček s poznámkou, že se má objednat na pravidelnou kontrolu na mamograf. Okamžitě se jí vybavilo příšerné období před pěti lety, kdy Joy diagnostikovali rakovinu a celý rok podstupovala léčbu. Od té doby se jí nemoc naštěstí nevrátila.

Barbara Marshallová takové štěstí neměla. Během chemoterapie se ztrácela před očima, protože se rakovina dál šířila, a zemřela osm měsíců po stanovení diagnózy. Sama s Phillipem její ztráta zdrtila. Když se Camilla chystala k závěrečným zkouškám, Barbara byla již více než tři roky po smrti. Phillip vedl vinařství spolu s otcem a měl v údolí pověst sukničkáře.

Miloval rychlá, drahá auta a krásné ženy a Camilla ho často vídala v jeho červeném ferrari, nikdy dvakrát se stejnou dívkou. Dobírala si ho kvůli tomu a on se k ní dál choval jako k mladší sestře, jenže sedm let mezi nimi představovalo ve dvaadvaceti a devětadva18

Jako_v_pohadce.indd 18

6.11.2019 15:47:14

ceti velký rozdíl. Phillip byl součástí světa dospělých, významných vinařů v údolí, jejichž synové mu byli věkově blízcí. Spojovaly je povinnosti, které budou muset jednou převzít, a do té doby se museli naučit spoustu věcí, což bral Phillip vážně. Léta na univerzitě už měl dávno za sebou a neustále poukazoval na to, že Camilla má čas, než bude muset zaujmout své místo ve světě dospělých. Camillu jeho postoj dráždil.

Věděla o jejich vinařství tolik co Phillip o vinařství svého otce, jenže Phillip s ní tak nejednal. Pořád se k ní choval jako k dospívající dívce, ne jako k dospělé ženě, za kterou se považovala.

Camilla slyšela, jak se rodiče baví o tom, že Sam už skoro dva roky chodí s kongresmankou z LA, ale nikdy se s ní nesetkala. Kdykoli ho viděla, byl vždycky sám nebo s Phillipem. Po ztrátě Barbary Phillip zestárl a působil vážněji než předtím. Její smrt všechny hluboce zasáhla a Camilla si pokaždé, když si na ni vzpomněla, začala dělat starosti o Joy. „Pořád ještě chodíš dvakrát ročně na mamograf, mami?“ zeptala se matky, když zahlédla na stole lístek s poznámkou. „Samozřejmě,“ odpověděla s úsměvem Joy, která právě studovala jednu z jejich objemných účetních knih. „Už se nemůžu dočkat, až se definitivně vrátíš domů a budu ti moct něco z toho předat.“ Věděla, jak je Camilla schopná, systematická a výkonná. Naučila se to od Joy. A o složité výrobě vína toho věděla mnohem víc než její matka. Hodně ji toho naučil Christophe, mnohem víc, než se za dlouhá léta v oboru naučila Joy. Camilla měla lásku k vínu v genech stejně jako její otec. Joy se věnovala provozu a financím, Camilla s Christophem byli zamilovaní do vína.

19

Jako_v_pohadce.indd 19

6.11.2019 15:47:14

„Vydrž, budu tu už za tři měsíce.“ Camilla se na matku usmála. Joy jí zařídila vlastní kancelář a těšila se, že ji tam každý den uvidí. To, že Camilla s nimi bude nyní pracovat ve vinařství, byla poslední část jejich snu, který se stal skutečností. A také to, že jednou, až odejdou na odpočinek, podnik převezme. I když to bylo stále ještě v nedohlednu. Joy bylo čtyřicet devět a Christophe právě oslavil padesáté narozeniny.

Následující měsíc po její návštěvě doma měla Joy plné ruce práce s množstvím projektů, které jí přistály na stole, Christophe navíc vybíral viněty pro nové víno a chtěl, aby mu s tím pomohla. Joy ty viněty sama navrhla a on měl problém se rozhodnout mezi dvěma, které se mu líbily nejvíc. Camilla už pro jednu hlasovala, když byla doma. Čtyři týdny po Camillině poslední návštěvě našla Joy lístek s poznámkou v hromadě lejster, kterou strčila do zásuvky, a okamžitě zavolala do nemocnice, aby se na mamograf objednala. Šlo o běžnou kontrolu, protože od jejího vyléčení uplynulo právě pět let a lékaři ji považovali za zdravou, přesto však byla nervózní, aby blesk znovu neudeřil. Vždyť její matka zemřela, když byla mladší, než je teď Joy. Ale jak tvrdil Christophe, mají báječný život a nic zlého se jim nestane. Kdykoli to řekl, vždycky se snažila nemyslet na smutný osud Barbary Marshallové.

Joy se objednala a využila tu příležitost k několika dalším schůzkám ve městě, protože tam nejezdila často. Město bylo vzdálené asi hodinu a půl jízdy autem, ale když byla v Napa Valley, připadalo jí, jako by se San Francisco nacházelo na jiné planetě. Netoužila nikam jezdit, i když Christophe musel pravidelně cestovat a propagovat jejich vína. Létal do Evropy a Asie 20

Jako_v_pohadce.indd 20

6.11.2019 15:47:14

a těšil se, že bude brát Camillu s sebou, až nastoupí na plný úvazek.

V nemocnici její anamnézu znali a mamograf byl rutinní záležitostí. Radiologická asistentka ji požádala, aby počkala s oblékáním, než lékař zkontroluje snímek, ale usmála se, jako by bylo všechno v pořádku.

Joy spadl kámen ze srdce, a zatímco sama seděla ve vyšetřovně, odpovídala na pracovní esemesky.

Lékař, který vešel do místnosti, byl mladý a Joy ho neznala. Když si přitáhl stoličku a posadil se naproti ní, nedokázala z jeho očí nic vyčíst. V obálce, kterou držel v ruce, měl její snímky z mamografu, a zatímco je přikládal ke světelnému panelu na stěně, vysvětloval jí situaci. Ukázal na šedou oblast na prsu, které bylo předtím v pořádku, a s vážným výrazem se k ní otočil. „Tady je stín, který se mi nelíbí, paní Lammenaisová.

Jestli máte čas, rád bych vám dneska provedl biopsii.

S vaší anamnézou se domnívám, že není rozumné čekat.

Nepotrvá to dlouho, ale moc rád bych zjistil, co to je.“ Joy měla pocit, že jí srdce vyskočí z hrudníku nebo se úplně zastaví. Stejná slova slyšela před pěti lety. „Dělá vám to starosti?“ Vlastní hlas jí zněl jako skřehotání. „Byl bych šťastnější, kdyby tam ten stín nebyl.

Nemusí nic znamenat, ale měli bychom vědět, co se děje.“ Potom se jeho hlas rozmazal a Joy ho slyšela z velké dálky. Jako robot následovala asistentku do vedlejší místnosti, kde ji požádali, aby si odložila. Když si lehla na stůl, přikryli ji prostěradlem, znecitlivěli inkriminované místo a provedli biopsii, která byla bolestivá, a Joy celou dobu bušilo srdce jako zvon. Pořád myslela na ten ohavný rok, kdy chodila na chemoterapii, na Barbaru Marshallovou, která po osmi měsících 21

Jako_v_pohadce.indd 21

6.11.2019 15:47:14