__MAIN_TEXT__
feature-image

Page 1


RuzeCharlotteKor1

4/21/17 9:51 PM

Stránka 5

Pro Sarah Fainovou, teì jsi na fiadû ty. Elizabeth Craftová Pro Sky S. O.


RuzeCharlotteKor1

4/21/17 9:51 PM

Stránka 7

„Jedin˘ zpÛsob, jak se zbavit poku‰ení, je podlehnout mu.“ OSCAR WILDE


RuzeCharlotteKor1

4/21/17 9:51 PM

Stránka 9

P¤EDTÍM KdyÏ mi bylo dvanáct let, nûco jsem si slíbila. Ten rok mi zemfiela máma. VÏdycky byla lehkomyslná. Impulzivní. Zanedbávala mû i mou sestru Miu, kdykoli si na‰la nového pfiítele. Tolikrát jsem ji vidûla zamilovat se, jako by ‰lo o nûjakou zoufalou potfiebu, dou‰ek vzduchu pro ãlovûka, kter˘ se dusí. Opou‰tûla nás kvÛli kaÏdému dal‰ímu nádechu a nakonec ji to zabilo. Láska vás mÛÏe zniãit. MÛÏe vás pfiipravit o v‰echno. A tak jsem si slíbila: Ïádní kluci, Ïádné taneãní, Ïádné sobotní veãírky. Budu se drÏet doma, mít samé jedniãky, dostanu se na vysokou a zajistím si úplnû jinou budoucnost. Nic mû nezastaví. Nikdo mû nezastaví. JenÏe to bylo pfiedtím, neÏ se v‰echno zmûnilo. Pfied ním.

9


RuzeCharlotteKor1

4/21/17 9:51 PM

Stránka 11

POTÉ Zadívá se na mé rty tûsnû pfiedtím, neÏ je políbí. Vá‰nivû reaguji. Jeho prsty svírají má zápûstí, na‰e tûla se tisknou k sobû. Chci víc. Odtáhne se, políbí mû na tváfi, na krk. Jeho ústa jsou horká, jemnû mû kou‰e. KdyÏ zvedne hlavu a podívá se na mû, z oãí mu ãi‰í temná touha. Dívá se na mû, pfiitom mû políbí. Jen krátk˘ polibek, pouh˘ dotek rtÛ. A znovu. A je‰tû jednou. Dokud oba zároveÀ nezavfieme oãi. Na‰e jazyky se setkají, jeho ruka mi sevfie bok. Rozepínám mu mikinu. Zasténá a já se zachvûju. V tom dûsivém, nádherném a silném okamÏiku bych mu dovolila cokoli. Úplnû cokoli.

11


RuzeCharlotteKor1

4/21/17 9:51 PM

Stránka 13

JEDNA O dva mûsíce dfiíve… V kabelce se mi ozve telefon, zapískání pfiipomínající vzdálen˘ vlak. Hodnou chvíli lovím mezi stvrzenkami, balzámem na rty a papírov˘mi kapesníãky, neÏ koneãnû telefon nahmatám. Textovka od Carlose, mého nejlep‰ího kamaráda od zaãátku stfiední ‰koly. Co delas? Prisne tajne, odpovím a pfiidám dva kvûtinové emotikony. Carlos samozfiejmû ví, Ïe jsem v práci – poslední tfii roky mám kaÏdé pondûlí po ‰kole smûnu v atraktivním kvûtináfiství Rozkvetlá zahrada. Nechces zajit aspon na JEDEN mejdan u Farrah, nez odmaturujeme? pfiijde mi vzápûtí. Farrah Sullivanová pofiádá veãírky, kdykoli její otec odjede z mûsta, coÏ b˘vá obvykle jednou do mûsíce. A pfiestoÏe se tím pádem konají ve v‰ední den, vût‰ina studentÛ z Pacific Heights si k ní chodí uÏít. Farrah má na zahradû bazén a ping-pongov˘ stÛl. A v lednici vÏdycky dost piva zadarmo – nebo se to aspoÀ fiíká. Carlosovi se tam nechce samotnému, protoÏe tam bude jeho láska: Alan Gregory, kluk se dvûma kfiestními jmény, kter˘ chodí na pfiípravku na vysokou v Beverly Hills a s Carlosem koketuje od té doby, co se minul˘ mûsíc 13


RuzeCharlotteKor1

4/21/17 9:51 PM

Stránka 14

seznámili na nûjakém koncertu nezávisl˘ch kapel v západním Hollywoodu. Povzdechnu si, opfiu se lokty o pult. Promin, pí‰u odpovûì. Poradis si skvele i beze me, jako vzdycky. Spoleãensk˘ch pfiíleÏitostí se zkrátka neúãastním: Ïádné mejdany, kluby, v˘lety na pláÏ, pozorování zapadajícího slunce a popíjení rumu z placatky. Nûkdy mi pfiipadá jako zázrak, Ïe na‰e pfiátelství vydrÏelo tak dlouho. Jsme s Carlosem spfiíznûné du‰e v tom nejplatoniãtûj‰ím slova smyslu. Já jsem pfiedvídatelná a spolehlivá, on volá, kdykoli se na obzoru objeví nov˘ vztah nebo kdyÏ je nemocn˘ a potfiebuje kupu spoleãensk˘ch ãasopisÛ a polévky z oblíbené restaurace v Santa Monice. Na oplátku mû o tûch vzácn˘ch veãerech, kdy nepracuju a nedûlám vûci do ‰koly, tahá do sklepních podnikÛ na koncerty kapel, o kter˘ch jsem v Ïivotû nesly‰ela. Nûkdy mi zavolá a pak proklábosíme polovinu noci a smûjeme se, dokud neusneme, aniÏ bychom ukonãili hovor. Umí mû rozesmát. A já ho vracím na zem, kdykoli se bezhlavû zamiluje do nûkoho, kdo za to nestojí, nebo panikafií, Ïe ho nikdy nevezmou na dobrou vysokou. Navzájem se vyvaÏujeme. Bez nûj si svÛj Ïivot vÛbec nedovedu pfiedstavit. Telefon znovu zapíská. POTREBUJU SVOU CHARLOTTE. Zasmûju se, odfouknu si ofinu z oãí. Jenze tva Charlotte slibila Holly, ze dneska vecer zustane do zaviracky. Uzij si to za nas oba. MÛj Ïivot vypadá následovnû: ‰kola; ãtyfiikrát do t˘dne práce v kvûtináfiství; ve ãtvrtek v˘zkumná praxe na Kalifornské univerzitû; pfiíprava do ‰koly v domku, kde Ïiju s babiãkou, star‰í sestrou a mal˘m synovcem. Protfiepat. Nemíchat. Zopakovat. Ne Ïe bych se rozhodla stát nejvût‰ím spoleãensk˘m vyvrÏencem v Los Angeles. Umínila jsem si, Ïe to jako 14


RuzeCharlotteKor1

4/21/17 9:51 PM

Stránka 15

první holka z na‰í rodiny dotáhnu na vysokou. Nechci se nechat odrovnat jako máma a ségra – obû otûhotnûly dfiív, neÏ jim bylo dvacet, a vûãnû stfiídaly partnery. Proto jsem i ve sv˘ch osmnácti zÛstávala nepolíbená, nikdy jsem se s nik˘m nedrÏela za ruku o pfiestávce na ‰kolní chodbû a nikdy jsem nebyla na diskotéce. Carlos posílá nûkolik plaãících emotikonÛ. Odpovím jin˘m s pusou na‰pulenou k polibku. Pfiipadám si jako nudná kamarádka, která nikdy nepodnikne nic zábavného. Otevfiu v mobilu hudební aplikaci a pustím náhodn˘ playlist. Ozve se hodnû stará písniãka – nûco, co by poslouchala tak babiãka – „My Girl“ od The Temptations. Zesílím zvuk, kupodivu se mi líbí, a pustím se do pfiípravy nûkolika kytic s princeznovsk˘m ladûním na oslavu osm˘ch narozenin nûjaké holãiãky. Hudba sílí a já se otáãím dokoleãka. Pfiipadám si trochu hloupû, ale chci na chvíli zapomenout, jak dokonale zorganizovan˘ a pfiesn˘ vedu Ïivot. Îe v nûm není místo pro nic spontánního. Popadnu rÛÏovou a bílou stuÏku; hodím na okvûtní plátky tulipánÛ trochu lesku, na vázy nalepuju flitry; zpívám si spolu s kapelou. Tanãím jako pra‰tûná. Úplnû zapomínám, Ïe jsem v práci. Je‰tû stále jsem ponofiená do hudby, kdyÏ mû najednou podivnû zamrazí v zátylku – nûkdo mû pozoruje. Zvednu oãi od chaosu na pracovním stole a zatajím dech. Pfied pultem stojí kluk s rukama v kapsách a dívá se na mû. Ani jsem nesly‰ela zvonek nade dvefimi. Trhnu sebou, napfiímím se a uvûdomím si, Ïe se mi svezl ‰irok˘ v˘stfiih tílka a je mi vidût prouÏek rÛÏové podprsenky. „Pfiejete si?“ zeptám se ho, okamÏitû hudbu zti‰ím a telefon vrazím do kapsy. Tonu v rozpacích. 15


RuzeCharlotteKor1

4/21/17 9:51 PM

Stránka 16

ProhlíÏí si mû, tmavé oãi sklouznou od v˘stfiihu k mé tváfii, jako by nevûdûl, jak má odpovûdût. „Potfiebuju nûjakou kytku.“ Vypadá úÏasnû: ostfie fiezané lícní kosti, pevné rty… rty, na nichÏ jsem spoãinula pohledem trochu moc dlouho. „Jde vám o nûjaké konkrétní kvûtiny?“ Nutím se pokládat obvyklé otázky, pfiitom si ho dál prohlíÏím: potrhané dÏíny, nakrátko ostfiíhané vlasy, tenké triãko napÛl zastrãené do kalhot. Zpod krátk˘ch rukávÛ jsou vidût vypracované bicepsy, má ‰irok˘ hrudník. Pfiesnû ten typ, na jaké Carlos s oblibou ukazuje v ulicích L. A. – na kluky, co se vracejí z posiloven a noãních klubÛ nebo si jdou zabûhat na Sunset Boulevard – vysok˘, svalnat˘ a ‰tíhl˘. KaÏdopádnû ale nic pro mû. ZamÏikám a vrátím se pohledem k jeho tváfii. PÛsobí tak nûjak ostraÏitû, jako by mû pfiistihl, jak ho hodnotím, a ãekal na verdikt. Upfiímnû doufám, Ïe nemám ãervené tváfie, najednou v nich cítím horkost. „Zatím ne,“ odpoví po chvíli ti‰e. „Tak pojìte za mnou,“ fieknu automaticky a vynofiím se zpoza pultu. UdrÏuje si ode mû odstup, jdeme do zadní ãásti obchodu, kde ãekají vázy s rÛÏemi, liliemi a hotov˘mi kyticemi na své kupce nebo rozná‰kovou sluÏbu. UkáÏu k nim a snaÏím se na nûj moc nedívat. Je opravdu tûÏké ignorovat tak pûkného kluka, ale já v téhle disciplínû vynikám a jsem na to py‰ná. JenÏe tenhle konkrétní mû nûãím znervózÀuje – pfiíli‰ se zaobírám tím, jak stojím, Ïe mám neohrabané ruce a stále horké tváfie. „RÛÏemi nic nepokazíte.“ Odtrhne ode mû oãi a zadívá se na kvûtiny, váhá. Tuhle rutinu znám, opakuje se v jednom kuse: Kluk potfiebuje kvû16


RuzeCharlotteKor1

4/21/17 9:51 PM

Stránka 17

tiny pro svou pfiítelkyni k narozeninám nebo aby se za nûco omluvil, ale nemá páru, jakou barvu, mnoÏství, jestli by mûly b˘t zabalené, nebo ve váze. Muãí se u pultu a pokou‰í se rozhodnout, co napsat na kartiãku, kterou ke kytici pfiipojím. Teì se ten kluk dívá na mû, cítím to. Neodolám a pokradmu na nûj pohlédnu. Jeho tváfi, dokonalé rysy a tmavé oãi mi nûkoho pfiipomínají. MoÏná chodí k nám do ‰koly – jeden z tûch zasmu‰il˘ch rozervan˘ch typÛ, co o pfiestávkách koufií venku na parkovi‰ti. „Neznáme se odnûkud?“ zeptám se ho a okamÏitû toho zalituju. Jestli k nám do ‰koly chodí, rad‰i bych pfiedstírala, Ïe ho neznám, aÏ se potkáme na chodbû, vyhnula se rozpaãitému pousmání a pok˘vnutí. Pfie‰lápne, pokrãí rameny stále s rukama v kapsách, jako by ãekal, Ïe si na otázku odpovím sama. Mlãí, jen koutek úst mu zacuká. V zadní kapse mi zapíská telefon. Nev‰ímám si toho, ale telefon zaãne vyzvánût. „Oblíbená,“ poznamená ten kluk a povytáhne oboãí. „Ani ne. Jenom mám hodnû vytrvalého kamaráda.“ Rychle telefon vytáhnu a pfiepnu vyzvánûní na vibrace. „Klidnû to vezmûte.“ „Ne, není to dÛleÏité, snaÏí se mû pfiemluvit, abych s ním ‰la na mejdan.“ „A pÛjdete?“ Zavrtím hlavou. „Jsem tu aÏ do zavfiení.“ „A pak?“ Nahne hlavu ke stranû a já bych pfiísahala, Ïe ho znám – ale nûco mi fiíká, abych to nechala plavat. „Musím se uãit,“ odpovím. „To si kvÛli uãení nedopfiejete Ïádnou zábavu?“ 17


RuzeCharlotteKor1

4/21/17 9:51 PM

Stránka 18

Dívám se na nûj, nechápu, proã ho to vÛbec zajímá. „Ne, nechci totiÏ pracovat v tomhle kvûtináfiství do konce Ïivota.“ Pobavenû mu zajiskfií v oãích, pousmûje se, v levé tváfii se mu udûlá dolíãek. „Které máte nejrad‰i?“ prolomí ticho otázkou. „Ale co?“ K˘vne k regálÛm za námi. „Kytky.“ „Vlastnû ani nemám…“ „Nûjakou urãitû jo.“ Nakrátko se ten dolíãek znovu objeví, vzápûtí je pryã. „Pracujete v kvûtináfiství, jste obklopená kytkama, musíte mít nûjakou oblíbenou.“ „No…,“ otálím, „mám, ale ty byste asi nechtûl.“ Pfiimhoufií oãi, jako by ho to zajímalo. „To moc nevypadá jako ideální obchodní strategie.“ Rozhlédnu se po kbelících pln˘ch kvûtÛ – barevn˘ch orchidejí a voÀav˘ch lilií. Jsou tu i hortenzie a pivoÀky, které se ‰patnû shánûjí, ale tû‰í se oblibû. A pak ménû obvyklé druhy – astry, pryskyfiníky, jifiiny a kamélie. „Mám ráda purpurové rÛÏe,“ prozradím a zdá se mi, Ïe popo‰el o kus blíÏ, tak blízko, Ïe bych se ho mohla dotknout, kdybych chtûla. „Proã?“ ptá se. „Symbolizují pomíjivou lásku.“ „Myslíte lásku, která nevydrÏí?“ diví se. „To je trochu pesimistické, ne?“ „Pesimistické ne, realistické. Pomíjivá láska je mnohem bûÏnûj‰í neÏ ta, co trvá vûãnû.“ Rozhostí se ticho a já si chvíli fiíkám, o ãem se to vlastnû bavíme. „Ale proã by nûkdo kupoval purpurové rÛÏe, kdyÏ mají takov˘ v˘znam?“ zeptá se posléze. 18


RuzeCharlotteKor1

4/21/17 9:51 PM

Stránka 19

„Je to jediná rÛÏe, která si na nic nehraje. Je pfiirozená a krásná, ale lidi si ji nikdy nevyberou.“ Cítím na sobû jeho pohled, najednou je mi horko – proã mu vÛbec takové vûci vykládám? Otoãím se zpátky k chladicímu boxu. Dotknu se madla, jako bych kontrolovala, jestli je zavfien˘. „V tom pfiípadû si ty purpurové vezmu,“ rozhodne se on. Chvilku mi trvá, neÏ se vzpamatuju a zaãnu se zase chovat jako prodavaãka. „V˘bornû. Kolik jich bude?“ „Kolik doporuãujete?“ „Tucet?“ Znovu se uculí. „Teì uÏ mluvíte jako obchodnice.“ Jde za mnou k pultu a já cítím jeho vÛni: pfiíjemnou a tak nûjak ãistou, nedokáÏu to pfiesnû pojmenovat. Zadám jeho objednávku do poãítaãe, cítím, jak mû pozoruje. „Na jaké jméno?“ zeptám se a zvednu oãi od monitoru. „Prosím?“ „Va‰e jméno,“ opakuji. „Musím je v objednávce uvést.“ Nevím jistû, jestli mû sly‰el. Záhadnû se pousmûje, jako by ‰lo o tajemství, s nímÏ se nehodlá svûfiovat. „Tate,“ odpoví nakonec. Dokonãím objednávku, poté pfiepoãítám bankovky, které mi podá, a vrátím mu drobné. Ale místo aby si je z pultu vzal, natáhne ruku a pfiejede mi prsty po tváfii kousek pod lev˘m okem. Zatajím dech. Chci se na nûj obofiit, ale on ruku odtáhne a ukáÏe mi bfií‰ka prstÛ. „Lesk.“ „CoÏe?“ Zírám na jeho prsty. Lesknou se. Lesk. Z dekorací na narozeninovou oslavu. „Díky,“ vypravím ze sebe ztûÏka a tváfie se mi znovu rozpálí, jako by mû píchalo tisíc mal˘ch jehliãek. „Slu‰el vám.“ Teì uÏ se usmívá od ucha k uchu. 19


RuzeCharlotteKor1

4/21/17 9:51 PM

Stránka 20

Zavrtím hlavou, je mi trapnû. Co se to se mnou dûje? „Jestli máte ãas, uváÏu vám tu kytici hned. Jinak si ji mÛÏete vyzvednout zítra, anebo vám ji doruãíme.“ „Zítra,“ odpoví, shrábne drobné a strãí je do kapsy. „Pfiijdu si pro ni.“ „Bude pfiipravená po desáté.“ Kousnu se do rtu, pofiád je mi nepfiíjemnû a ãásteãnû si pfieju, aby uÏ ode‰el. „Doufám, Ïe se va‰í pfiítelkyni budou líbit,“ vyhrknu, neÏ si uvûdomím, jak je to hloupé. Pobavenû se na mû dívá. „Nemám pfiítelkyni… Charlotte.“ Dech mi vázne v hrdle. Ten kluk se otoãí a mífií ke dvefiím. Ví, jak se jmenuju. Jak to mÛÏe vûdût? Vzápûtí se dotknu plastové jmenovky, kterou mám pfiipíchnutou k tílku, stojí tam CHARLOTTE velk˘mi bíl˘mi písmeny. Zastaví se s rukou na dvefiích. Dívám se za ním a doufám, Ïe se neotoãí. Pfiitom si to zároveÀ pfieju. Ta chvíle v‰ak pomine, Tate vyjde ven na podveãerní ulici. Kfieãovitû svírám okraj pultu a v duchu znovu sly‰ím, jak znûlo moje jméno z jeho rtÛ.

20


RuzeCharlotteKor1

4/21/17 9:51 PM

Stránka 21

DVA Ozve se zaklepání na dvefie a celá tfiída sebou ‰kubne. Profesor Rennert, kter˘ snad uãí angliãtinu na gymnáziu v Pacific Heights déle, neÏ je má babiãka na svûtû, vzdychne a upustí fix na katedru. „Vstupte.“ Dvefie se otevfiou a do uãebny vejde Misty Shafferová, druhaãka s krátk˘mi vlasy a úsmûvem, v nûmÏ se lesknou rovnátka. âekala bych, Ïe ponese zápisník, jejím úkolem je totiÏ rozná‰et soukromé vzkazy studentÛm. Místo toho svírá ohromnou kytici rÛÏí. Purpurov˘ch rÛÏí. Lacy Hamiltonová a Jenna Sanchezová, které sedí v sousední lavici, vyjeknou, ve tváfii v˘raz nadûje, tfiída rozru‰enû za‰umí. „Uti‰te se tam vzadu, pofiád máme hodinu,“ varuje profesor Rennert s obvyklou strohostí. „Sleãno Shafferová, zfiejmû jste zabloudila. Pokud vím, máme hodinu angliãtiny, ne úvod do botaniky.“ „Zvlá‰tní pokyny z kanceláfie, pane Rennerte,“ oznamuje Misty nevzru‰enû a projde kolem nûj. „Musím ty rÛÏe pfiedat hned, pr˘ to nepoãká.“ 21


RuzeCharlotteKor1

4/21/17 9:51 PM

Stránka 22

Misty postupuje uliãkou mezi lavicemi, ãas jako by zpomalil. âekám, Ïe se zastaví u Jenniny lavice a podle v‰eho si to myslí i Jenna. JenÏe Misty zastaví pfiede mnou. Pfies kytici jí skoro nevidím do tváfie. Ztuhnu i s tuÏkou v ruce, jíÏ jsem právû ãmárala ‰lahoun révy do svého zuboÏeného se‰itu. „Charlotte,“ oznamuje hlasitû. Podává mi rÛÏe – purpurové kvûty mají témûfi stejnou barvu jako její rovnátka – a já sedím jako zkamenûlá, místo abych natáhla ruce a kvûtiny pfievzala. Nemohou b˘t pro mû. Carlos, kter˘ sedí vedle mû, do mû ‰Èouchne, abych se vzpamatovala. Celá tfiída na mû civí vãetnû oãividnû podráÏdûného Rennerta. Rychle Misty vytrhnu kytici z ruky a poloÏím ji na lavici. Misty je‰tû chvíli stojí u mû a kulí oãi, jako by ãekala, Ïe jí prozradím, od koho jsou. „Dobrá, sleãno Shafferová, svÛj úkol jste splnila.“ Profesor Rennert se zadívá na rÛÏe, zatímco já se snaÏím stát neviditelnou. „Buìte tak laskavá a dovolte nám pokraãovat v práci, ano?“ Misty se naposledy zazubí, otoãí se na patû a zmizí stejnû rychle, jako se tu objevila. „Pfiedstavení skonãilo, prosím o soustfiedûní,“ dodá profesor a zvedne z katedry fix. Ale neÏ staãí fiíct cokoli dal‰ího, zazvoní na pfiestávku a v‰ichni vyskoãí z lavic. Profesor se zamraãí na kytici a na mû. Pomalu se zvedám, jako by na mû gravitace pÛsobila pfiíli‰ silnû. Nejsem schopná promluvit. SnaÏím se vytûsnit ‰u‰kání a zvûdavé pohledy spoluÏákÛ, ktefií mû míjejí cestou ze dvefií. Jenna Sanchezová se po mnû naposledy nevûfiícnû ohlédne. Sama se nejspí‰ tváfiím dost podobnû. 22


RuzeCharlotteKor1

4/21/17 9:51 PM

Stránka 23

„Nechce‰ mi nûco svûfiit?“ ozve se Carlos témûfi obviÀujícím tónem, jakmile nás spolkne vfiava na chodbû. Nikdy jsme pfied sebou nic netajili – ne Ïe bych mûla co. Carlos se v tlaãenici mezi lidmi a batohy drÏí tûsnû za mnou. „Kdo ti je poslal?“ Roztfiesenou rukou vytáhnu ze stfiedu kytice kartiãku, podívám se na obálku. Je z na‰eho kvûtináfiství; poznávám tenk˘ zlat˘ rámeãek na kraji. Charlotte, stojí na ní. Z obálky vyklouzne kartiãka a spousta lesku, kter˘ se mi lepí na prsty, sype se na podlahu a na ‰piãky m˘ch tmavû modr˘ch balerín. ProtoÏe rÛÏe by si nemûly na nic hrát, stojí na kartiãce. „UÏ mi to vysvûtlí‰?“ doÏaduje se Carlos, kter˘ mi nahlíÏel pfies rameno, a odhrne si z ãela pramen tmav˘ch vlasÛ. Carlos je dobfie o tfiicet centimetrÛ vy‰‰í neÏ já, a kdyÏ se napfiímí, vejdu se mu pod bradu. „A co znamená ten lesk?“ Zastrãím kartiãku zpátky do obálky, srdce mi bu‰í. Tate. Koupil ty kytky pro mû. Co za blázna koupí rÛÏe holce, kterou nezná? A jak vÛbec zjistil, kam chodím do ‰koly? „Haló?“ ozve se Carlos a zamává mi rukou pfied obliãejem. „Na‰e malá Charlotte si koneãnû na‰la ctitele?“ „Samozfiejmû Ïe ne.“ Ale tváfie mám rozpálené. „Prostû jeden kluk, co se vãera objevil v kvûtináfiství.“ Carlos zÛstane zírat s otevfienou pusou, takÏe je mu vidût mezírka mezi pfiedními zuby. „Seznámila ses s ním vãera a on uÏ ti posílá kytky?“ Dotkne se jednoho dokonalého poupûte. Na prstu se mu leskne ãern˘ prst˘nek, kter˘ objevil pfiede dvûma mûsíci v jednom garáÏovém v˘prodeji. Carlos mûní styl co mûsíc. Dnes má na sobû vestu se vzorem rybí kosti pfies vytahané ‰edé triãko, tmavé kalhoty a kostkované mokasíny, které vzal otci ze ‰atny. 23


RuzeCharlotteKor1

4/21/17 9:51 PM

Stránka 24

„VÛbec nechápu, jak mû na‰el,“ pfiiznám. „No dobfie, hoì tam zpáteãku a spusÈ od zaãátku. Byl hezkej, nebo divnej?“ Zamraãím se, vybavím si jeho dokonal˘ obliãej, tmavé oãi a nenucené gesto, kdyÏ se natáhl pfies pult a otfiel mi lesk z tváfie. „TakÏe hezkej,“ zazubí se Carlos a vezme mû kolem ramen. „Neboj, Char, mÛÏe‰ si o klukovi myslet, Ïe je hezkej. To ti Ïivot nezniãí.“ Zamraãím se na nûj. „KdyÏ to musí‰ vûdût, byl víc neÏ jen hezkej, ale…“ „O kolik víc pfiesnû?“ Stiskne mi rameno. „Krásnej? K nakousnutí? Neodolatelnû sexy?“ Cel˘ Carlos. „… ale pfiipadá mi trochu arogantní,“ pokraãuju, „Ïe mi po‰le kytky, kdyÏ se ani neznáme.“ „MoÏná bude kapánek sebejistej,“ pfiitaká Carlos a nastaví kód na zámku na‰í spoleãné skfiíÀky – kaÏd˘ rok si s Carlosem vybereme skfiíÀku, která je na nejlep‰ím místû a nejzachovalej‰í, a ta se pak stane na‰í základnou. Na‰e leto‰ní má jen dvû díry o velikosti lokte ve dvífikách a zámek funguje v krásn˘ch ‰edesáti procentech pfiípadÛ. Na‰e gymnázium je tûÏce pfieplnûné, nedostateãnû financované a ani zdaleka tak velkolepé, jak naznaãuje název. Na Pacifik odsud vÛbec není vidût – budova se nachází pfiímo uprostfied Hollywoodu, obklopená davy turistÛ a ãinÏákÛ. V‰echny bohaté a lep‰í stfiední ‰koly leÏí víc na západ, blíÏ k mofii. Co bych dala za pfiíleÏitost chodit do nûkteré z nich. „Ale nevylívej si to na tûch kytkách,“ dodá Carlos. Strãím ohromnou kytici do skfiíÀky a pokou‰ím se tváfiit, jako Ïe je mi fuk, aãkoli dávám dobr˘ pozor, aby se stonky 24


RuzeCharlotteKor1

4/21/17 9:51 PM

Stránka 25

nepolámaly. „ZmûÀme téma. Vyprávûj mi o tom vãerej‰ím mejdanu – potkal ses tam s Alanem Gregorym?“ Carlos po mnû stfielí pohledem, ale pfiistoupí na to. „Vãerej‰í veãer byl totální propadák. Alan mi poslal esemesku, Ïe se musí uãit na test z fyziky a nepfiijde. Vypadl jsem otamtud brzo, vrátil se domÛ a pou‰tûl si reprízy Saturday Night Live.“ Vezmu ho za ruku a stisknu ji. „To mû mrzí. Jeho smÛla. Tfieba tû o víkendu pozve na rande.“ „MoÏná.“ Carlos krãí rameny. „A tobû moÏná zítra po‰le pan Tajupln˘ Krasavec dal‰í kytku.“ „Nefantazíruj.“ Dne‰ní trapas mi bohatû staãil. „Ahoj.“ Carlos se zastaví na konci chodby a pfiinutí Sophie Zinesovou, aby nás obe‰la. Sophie je hezká takov˘m tím pfiehnanû udrÏovan˘m zpÛsobem, moc namalovaná, dokonale upravené vlasy a sladûné obleãení. Já si vedle lidí jako ona vÏdycky pfiipadám obyãejná a nev˘razná, jako vystfiiÏená z kartonu postrádajícího barvy. Obleãení mám vesmûs ze sekáãÛ nebo po sestfie. Na‰tûstí mi Carlos pomáhá vûci sladit, ale se Sophiemi tohoto svûta se stejnû nemÛÏu mûfiit. „Já mám na‰i milou Charlotte rád takovou, jaká je,“ pronese váÏnû Carlos. „Navûky ãistá panna.“ ZamÏikám, ohlédnu se na Sophie a doufám, Ïe to nesly‰ela. Carlosovi nedûlá nejmen‰í potíÏe mluvit o mém pohlavním Ïivotû – nebo spí‰ o jeho absenci – na vefiejnosti, ale mnû… to vadí. „Navûky ne,“ opravím ho ti‰e. „Ale poãkám si, aÏ dodûlám vysokou – minimálnû.“ „âili v zásadû donekoneãna?“ „PfiestaÀ,“ zavrtím hlavou, ale smûju se. „Jsi zkrátka svûtice, Charlotte Reedová. A jak jsem fiíkal, mnû se to na tobû líbí.“ 25


RuzeCharlotteKor1

4/21/17 9:51 PM

Stránka 26

Protlaãíme se tûÏk˘mi dvoukfiídl˘mi dvefimi ven, kde praÏí jasné polední slunce. „Ale jednou,“ nadhodí Carlos, zacloní si oãi a rozhlíÏí se po trávníku posetém hlouãky studentÛ, ktefií si posedali na trsy vesmûs hnûdé trávy nebo na vybledlé modré laviãky. „Jednou co?“ „Se ‰ílenû zamiluje‰ a já tû pak od toho dokonalého muÏského exempláfie s pekáãem buchet na bfii‰e nebudu moct odtrhnout.“ „To je spí‰ tvÛj ideál,“ opáãím a ‰típnu ho. Já o Ïádném krasavci nesním. A i kdyÏ se mi do my‰lenek vkrádá kytice purpurov˘ch rÛÏí, není zas tak tûÏké ji vypudit. Carlos na mû mrkne a táhne mû k na‰emu obvyklému místu. „V‰ak uvidí‰, ty moje ãistá nezkaÏená Charlotte. Jednou poznበnûkoho, kdo ten tvÛj dokonal˘ svût obrátí vzhÛru nohama.“

26

Profile for Knižní klub

0037658  

0037658