PROLOG
V dubnu roku 1990 mi zavolal doktor William Siegel z Longislandské psychiatrické nemocnice. Bill je mÛj star˘ kamarád a taky velmi váÏen˘ kolega. Tentokrát mi volal pracovnû. Bill léãil pacienta, kterého uÏ v nemocnici mûl nûkolik mûsícÛ. Byl to bûloch lehce po tfiicítce a pfiivezla jim ho newyorská policie. Policisté ho na‰li, jak se sklání nad obûtí loupeÏného pfiepadení u Pfiístavního autobusového nádraÏí na Manhattanu. Podle jejich hlá‰ení odpovídal na standardní otázky „potrhle“, a tak si ho jen zapsali a dali ho odvézt do nemocnice Bellevue k vy‰etfiení. Byl sice ponûkud vyzábl˘, ale vy‰etfiení nezjistila Ïádnou orgánovou abnormalitu a rovnûÏ neposkytla dÛkazy o Ïádné poru‰e my‰lení, afázii ãi sluchov˘ch halucinacích, a v podstatû normální byl zfiejmû i citovû. Pfies to v‰echno v‰ak vykazoval pomûrnû bizarní klam: vûfiil, Ïe k nám pfii‰el z jiné planety. Po nûkolikadenním pozorování jej pfievezli do Longislandské, kde zÛstal dal‰ích pár mûsícÛ. Bill pro nûj nemohl mnoho udûlat. Pacient sice po celou dobu, co na nûm zkou‰eli rÛzné zpÛsoby léãby, zÛstával du‰evnû ãil˘ a spolupracoval, ale ani v nejmen‰ím nereagoval ani na ta nejúãinnûj‰í antipsychotika. I na konci v‰í terapie byl stále pevnû pfiesvûdãen, Ïe je náv‰tûvníkem z planety „K-PAX“. A co hor‰ího, podafiilo se mu pro svÛj blud získat i fiadu spolupacientÛ. Zaãali mu naslouchat dokonce i nûktefií zamûstnanci nemocnice! Bill vûdûl, Ïe o fenomenologii bludÛ se zajímám uÏ dlouho, a tak mû poÏádal, aÈ s ním nûco zkusím podniknout. V hor‰í chvíli to ani pfiijít nemohlo. Jako zastupující fieditel Manhattanského psychiatrického ústavu jsem se bezmocnû topil v záplavû úfiedniãiny a pfiímou práci s pacienty 7