PRVNÍ KAPITOLA
Spolucestující Mám dojem, že existuje poměrně známá anekdota o tom, jak mladý autor, odhodlaný učinit začátek svého příběhu nato lik poutavým a originálním, aby ohromil a zaujal pozornost i toho nejblazeovanějšího nakladatele, zahájil větou: „‚Ksakru!‘ zvolala vévodkyně.“ Mé vyprávění kupodivu začíná téměř stejně. S tím roz dílem, že slečna, které to zvolání splynulo ze rtů, nebyla vé vodkyně. Byl počátek června. Vyřídil jsem jistou obchodní záleži tost v Paříži a vracel jsem se ranním vlakem do Londýna, kde jsem v té době stále ještě sdílel byt se starým přítelem, býva lým belgickým detektivem Herculem Poirotem. Calaiský expres zel neobvyklou prázdnotou – v mém kupé byla jediná další cestující. Z hotelu jsem odjel dosti nakvap, a tak když se vlak rozjížděl, věnoval jsem se ověřování, že jsem si náležitě posbíral všechny věci. Až do toho okamžiku jsem si své společnice sotva všiml, nyní se mi však její existence násil ně připomenula. Ta osoba vyskočila ze sedadla, stáhla okénko (7)