RoztrÏená - zlom
23.6.2014
13.07
Stránka 11
1
Nejsem sirotek či nalezenec, ani dítě chudých rodičů, jak se o mně někdy říká, kdepak. Přišla jsem na svět jako továrnická dcerka. Jednoho zasněženého chladného rána, 2.února roku 1860, což všichni považovali za dobré znamení. Byl totiž svátek – Hromnice. A kdo se ten den narodí, bude prý žít na výsluní, takový člověk přitahuje lásku jako magnet a na jeho cestu nepadne jediný stín. Moje cesta však byla plná hádanek. Hned od začátku. Záhadné bylo mé předčasné narození, v sedmi měsících, ačkoli jsem byla pěkné a utěšeně buclaté dítě. Záhadné byly i mé černé oči a černé vlasy. Všichni moji příbuzní měli vlasy světlé jako sláma. Můj otec se jmenuje Rüdiger Hübsch neboli Hezký, ale jméno lže, vypadá jako mopslík. Nicméně má před branami Vídně továrnu na fezy. Moje matka je plavovlasá Enžanka, která se učila vařit na zámku Ennsegg, u poslední kněžny Auerspergové, a to je hádanka číslo tři. Jistě, auerspergská kuchyně je proslulá po celé monarchii. Však si také moje matka na zámku, který byl jejím prvním místem, dobře vydělávala. Ale ne tolik, aby si naspořila na báječné věno, jež pak otci pomohlo k obchodnímu úspěchu. Kde se ty peníze vzaly? Pravda, moje matka je příbuzná Juliany Tanzerové, která vlastnila proslulý hotel U Černého orla. Jsou sestřenice z druhého kolena a pocházejí côté mère z dobré enžské rodiny. Côté père nás však štěstí nechalo na holičkách. Otec mé matky byl světlovlasý Čech, moc hezký a laskavý, ovšem chudý, kdežto Julianin otec měl sice koňskou nohu, ale zato několik velkých mlýnů. Moje matka byla vždy „chudá příbuzná“. A přesto dostala věno V PENĚZÍCH. VE ZLATĚ! Takovou spoustu, že můj otec hned po svatbě přijal nové zaměstnance a malou továrnu zvětšil na dvojnásobek. V létě roku 1861, rok po mém narození, už dodával nejkrásnější fezy, červené s černými střapci, do muslimských 11