- Sascha Arango PRAVDA A JINÉ LŽI

KNIŽNÍ KLUB

Sascha Arango DIE WAHRHEIT UND ANDERE LÜGEN Copyright © 2014 by C. Bertelsmann Verlag, a division of Verlagsgruppe Random House GmbH, München, Germany Alle Rechte vorbehalten Translation © 2015 by Olga Kolečková ISBN 978-80-242-4997-1

PRAVDA A JINE LZI.indd 4

8.8.15 12:50

Možná že všechno, co nás děsí, je ve své nejhlubší podstatě bezmoc, která potřebuje naši pomoc. R. M. Rilke

PRAVDA A JINE LZI.indd 7

8.8.15 12:50

PRAVDA A JINE LZI.indd 8

8.8.15 12:50

I.

T

ak to je konec. Krátký pohled na obrázek stačil, aby temné tušení uplynulých měsíců získalo konkrétní podobu. Embryo leželo zkroucené jako obojživelník, jedno oko se dí­ valo přímo na něj. Tohle má být noha, nebo dračí chapadlo? V  životě existuje jen málo okamžiků naprosté jistoty. Ale v této chvíli Henry viděl do budoucnosti. Tenhle obojživelník bude růst, bude z něj člověk. Člověk uplatňující svá práva a nároky, člověk, který se jednou dozví všechno, aby mohl být tvorem patřícím k lidské rase. Na obrázku z ultrazvuku velkém asi jako pohlednice Henry viděl vpravo vedle embrya škálu šedých barev, vlevo písmena, zcela nahoře datum, jméno matky a jméno lékařky. Ani v nejmenším nepochyboval o reálnosti toho, na co se dívá. Betty seděla vedle něj za volantem s cigaretou v ústech a viděla v jeho očích slzy. Položila mu ruku na tvář. Věřila, že jsou to slzy radosti. On však myslel na svou manželku Martu. Proč s ním ona dítě mít nemohla? Proč on teď musí sedět v autě právě s touto ženou? Pohrdal sebou, cítil stud, bylo mu to upřímně líto. Henry se vždy držel hesla, že život ti dá všechno, ale nikdy ne všechno najednou. Bylo odpoledne. Od útesů doléhaly monotónní nárazy příboje. Vítr ohýbal stébla trávy a opíral se o postranní okna zeleného subaru. Stačilo jen nastartovat, šlápnout na plyn a vůz by se zřítil přes útesy hluboko do černých vln. Pět vteřin a náraz 9

PRAVDA A JINE LZI.indd 9

8.8.15 12:50

by všechny tři usmrtil. To by si ale musel vyměnit místo s Betty a usednout za volant místo ní. Příliš složité. „Co tomu říkáš?“ Co asi? Situace byla již tak dost zlá. Tahle věc v její děloze se už zcela zřejmě hýbe a k tomu, co se Henry v životě naučil, patřilo, že se nemá nahlas vyslovovat nic, co by mělo raději ­zůstat nevyřčené. V minulých letech ho Betty viděla plakat jen jednou – tenkrát, když dostal čestný doktorát na  massachusettské Smith College. Až do té doby se domnívala, že Henry nikdy nebrečí. Tehdy seděl tiše v první řadě a myslel na svou ženu. Betty se k  němu nahnula přes řadicí páku a  objala ho. Chvíli mlčky naslouchali dechu druhého a potom Henry otevřel dveře a vyzvracel se do trávy. Spatřil znovu lasagne, které Martě uvařil k obědu. Vypadaly jako kompot z embryí s kousky těsta v barvě masa. Při tom pohledu mu zaskočilo a silně se rozkašlal. Betty si vyzula boty, vyskočila z auta, stáhla Henryho ze sedadla a  oběma rukama sevřela jeho hrudní koš, až se mu lasagne řinuly i z nosních dírek. Neuvěřitelné, jak Betty uměla udělat bez přemýšlení právě to správné. Oba tam stáli v trávě vedle subaru a  vločky mořské pěny kolem nich poletovaly ve větru. „No tak mluv. Co budeme dělat?“ Správná odpověď by zněla: Miláčku, tohle neskončí dobře. Ale taková odpověď má vždy své důsledky. Věci změní nebo je úplně vymaže. Čehokoli litovat také nemá smysl. A  kdo by vlastně chtěl měnit něco, co je dobré a pohodlné? „Pojedu domů a povím všechno ženě.“ „Opravdu?“ Henry viděl v Bettině obličeji údiv a i on sám byl svými slovy překvapený. Nikdy neměl sklon k přehánění, nebylo třeba říkat všechno. „Co myslíš tím všechno?“ 10

PRAVDA A JINE LZI.indd 10

8.8.15 12:50

„Prostě jí řeknu všechno. Už žádné lži.“ „A když ti odpustí?“ „Jak by mohla?“ „A dítě?“ „Doufám, že to bude holčička.“ Betty Henryho objala a políbila na ústa. „Henry, umíš být velký.“

Jistě, umí být velký. Teď pojede domů a lež nahradí pravdou. Přizná úplně všechno, nemilosrdně, s  těmi nejodpornějšími detaily, no, snad ne úplně všechno, ale to nejpodstatnější. To znamenalo tnout do živého. Potečou slzy, bude to příšerně bolet, a to i jeho. Konec důvěry a harmonie mezi Martou a jím – ale také okamžik osvobození. Už nebude hanebný darebák a nebude se muset tak strašně stydět. Musí to udělat. Pravda dostane přednost před krásou, všechno ostatní se ukáže. Objal Bettin úzký pás. V trávě ležel kámen, dost velký a těžký na to, aby byl jeho úder smrtelný. Stačilo se pro něj jen prostě sehnout. „Pojď, nastup si.“ Posadil se za volant a nastartoval. Místo aby se rozjel vpřed a nechal auto spadnout z útesů, zařadil zpátečku a pomalu couval. Velká chyba, jak později zjistil. ■■■ Sotva viditelná úzká cesta z děrovaných betonových desek se klikatila hustým borovicovým hájem od útesů k lesní pěšině, kde stál jeho vůz skrytý za  clonou větví, ohýbajících se až k zemi. Betty stáhla postranní okénko, zapálila si další mentolku a vdechla kouř. „Přece si kvůli tomu něco neudělá?“ „To doufám.“ 11

PRAVDA A JINE LZI.indd 11

8.8.15 12:50

„Jak asi zareaguje? Chceš jí říct, že jsem to já?“ Že ty jsi co? měl Henry chuť se zeptat. „Řeknu jí to, když se mě zeptá,“ odpověděl místo toho. Samozřejmě že se Marta zeptá. Každý, kdo se dozví, že mu partner systematicky zahýbá, chce vědět proč, jak dlouho a s  kým. To je normální. Nevěra je hádanka, kterou chceme rozluštit. Betty mu položila ruku s hořící cigaretou na stehno. „Miláčku, dávali jsme přece pozor. Myslím, že nikdo z  nás dítě nechtěl, že?“ Henryho souhlas nemohl být hlubší a  opravdovější. Ne, v  žádném případě nechtěl dítě, tím méně od  Betty. Je jeho milenka, nikdy z ní nemůže být dobrá matka, nemá na to dost velké srdce, je příliš zaměstnaná sama sebou. Díky společnému dítěti nad ním získá moc, strhne jeho masku a bude na něj donekonečna vyvíjet tlak. Už dlouho si pohrával s  myšlenkou, že se nechá sterilizovat, ale něco nedefinovatelného mu v tom bránilo. Snad naděje, že přece jen jednou ještě zplodí dítě s Martou. „Prostě nějak chtělo přijít na svět,“ podotkl. Betty se usmála, rty se jí chvěly. Henry zahrál na tu správnou strunu. „Myslím, že to bude holčička.“ Vystoupili a  zase si vyměnili místo. Betty se posadila za ­volant, obula si jednu botu, mechanicky sešlápla spojku a posunula řadicí páku od sebe a zase k sobě. Nemá radost, pomyslela si. Ale nežádá snad příliš mnoho od muže, který se právě rozhodl udělat v životě zásadní změnu a ukončit manželství? I když jejich vztah trval již léta, Betty věděla, že Henryho stále ještě skoro nezná. Jedním si však byla jistá: Určitě není rodinný typ. Tohle ode mě nemůže chtít, říkal si on. Nemůže očekávat, že se kvůli ní všeho vzdám. Nemá zatím v úmyslu vyměnit svou bezstarostnou existenci, kdy se vždycky snažil držet stranou 12

PRAVDA A JINE LZI.indd 12

8.8.15 12:50

všech problémů, za modelový rodinný život, pro který nebyl stvořen. Pokud by se ženě ze všeho vyzpovídal, neobešlo by se to bez nové identity. Bylo by setsakra náročné vymyslet si nového Henryho, který by zde byl jen pro Betty a nikoho jiného. Již myšlenka na něco takového ho vyčerpávala. „Můžu pro tebe něco udělat?“ zeptala se Betty. Henry přikývl: „Přestaň kouřit.“ Betty popotáhla z cigarety a zahodila ji. „To bude strašné.“ „Jo. To bude. Pak ti zavolám.“ Zařadila. „Jak pokračuješ s románem?“ „Už moc nechybí.“ Sklonil se k  ní do  otevřených dveří. „Řekla jsi někomu o nás?“ „Absolutně nikomu,“ ujistila ho. „To dítě je moje, viď? Myslím, je to skutečnost, ono se opravdu narodí?“ „Ano. Je tvoje. A narodí se.“

Přitáhla si ho k sobě s lehce pootevřenými rty, aby ho políbila. Přemohl se, sehnul se k ní a její jazyk mu zajel do úst jako silný šroub bez závitů. Zavřel dveře auta a ona sjížděla po lesní cestě na okresní silnici. Díval se za ní, dokud nezmizela. Potom zašlápl její nedokouřenou cigaretu, která ještě dohořívala v trávě. Věřil jí. Betty by mu nelhala. Na něco takového jí chybí fantazie. Je mladá a sportovně založená, mnohem elegantnější než Marta, opravdu hezká, a  ne nadmíru chytrá, ale nesmírně praktická. A teď s ním čeká dítě. Test otcovství by byl zbytečný.

Bettin chladný pragmatismus zaimponoval Henrymu již při prvním setkání. Co se jí líbilo, to si vzala. Měla šarm a úzká chodidla, pihy na  ňadrech ve  tvaru pomeranče, zelené oči a vlnité blond vlasy. Byla oblečená do šatů potištěných ohroženými zvířecími druhy. 13

PRAVDA A JINE LZI.indd 13

8.8.15 12:50

Jejich poměr začal okamžitě. Henry se nemusel nijak snažit, předvádět se nebo o ni usilovat, nemusel – jak tomu ostatně bylo často – dělat vůbec nic, protože ona ho považovala za génia. Ani v nejmenším jí proto nevadilo, že je ženatý a nechce děti. Naopak. Pro ni bylo všechno otázkou času. Jak mu zcela otevřeně řekla, čekala dlouho na někoho jako on. Podle ní většina mužů postrádá velikost. Co si pod tím představuje, mu však nikdy nevysvětlila. Mezitím se Betty stala hlavní lektorkou nakladatelství ­Moreany. Začínala jako pomocná síla v distribuci knih, i když se považovala za  překvalifikovanou, protože tehdy již měla vystudovanou literaturu. Na  většině seminářů zívala nudou a litovala, že nešla na práva, i když jí to rodiče radili. Možnosti postupu byly v  nakladatelství omezené a  její kvalifikace jí v  tomto směru nijak nepomáhala. O  poledních přestávkách se často vkradla do pracovny lektorů a listovala v rukopisech, které tam našla. Jednoho dne jen tak z dlouhé chvíle vytáhla Henryho strojopisný text z hromady nevyžádaných rukopisů čekajících na skartaci a vzala si ho jako četbu k obědu do kantýny. Henry odeslal text bez průvodního dopisu jako knižní zásilku, aby ušetřil za poštovné. Do té doby na tom byl s financemi vždycky dost mizerně. Betty si přečetla asi třicet stran, jídlo nechala nedojedené a běžela do třetího patra do kanceláře zakladatele nakladatelství Clause Moreanyho. Vyrušila ho právě z poledního spánku, nicméně o  čtyři hodiny později volal již Moreany Henrymu osobně. „Dobrý den, tady je Claus Moreany.“ „Opravdu? Panebože.“ „Napsal jste něco skvělého. Něco opravdu úžasného. Už jste prodal práva?“ Jeho první román se jmenoval Frank Ellis a po celém světě se ho prodalo deset milionů výtisků. Thriller, jak se tomuhle žánru hezky říká, plný násilí a téměř bez pozitivních momentů. 14

PRAVDA A JINE LZI.indd 14

8.8.15 12:50

Šlo o příběh autisty, který se stane policistou, aby našel vraha své sestry. Prvních sto tisíc kusů se vyprodalo a určitě také přečetlo sotva za  měsíc. Zisk zachránil nakladatelství Moreany před úpadkem. Dnes, o osm let později, je Henry autorem bestsellerů překládaným do dvaceti jazyků, nositelem několika cen a bůhvíčím ještě. U Moreanyho vyšlo pět románů, z nichž se staly trháky, všechny byly zfilmovány, zadaptovány jako divadelní hry a Frank Ellis již patřil na seznam povinné školní literatury. Tedy téměř klasika. A  Henryho manželkou byla stále ještě Marta. Kromě Henryho jedině Marta věděla, že od  něj v  těchto románech nepochází ani čárka.

15

PRAVDA A JINE LZI.indd 15

8.8.15 12:50

II.

H

enry se často sám sebe ptal, jak by asi vypadal jeho život, kdyby nepoznal Martu. Odpovídal si vždy stejně: Tak jako dosud. Nestal by se nikým významným, nemohl by si tedy užívat blahobytu a svobody, určitě by nejezdil italským sportovním vozem a  nikdo by neznal jeho jméno. Byl by tu ­Henry jako takový. Zůstal by neviditelným – což je umění samo o  sobě. Existenční boj je samozřejmě napínavý, teprve nedostatek dodává věcem na ceně. Peníze ztrácejí význam, jakmile je jich přebytek. To všechno jistě platí. Není však nuda a lhostejnost přijatelná daň za život v blahobytu a luxusu, který je jistě lepší než hladovění, utrpení a zkažené zuby? Ke štěstí není potřeba sláva. Navíc bývá popularita příliš často zaměňována s  významností. Jenže od  okamžiku, kdy Henry vyšel ze tmy obyčejnosti a vstoupil do světla zvláštnosti, si žil nesrovnatelně pohodlněji. Již léta se zabýval pouze udržením svého status quo. Neexistovalo nic víc, čeho by mohl dosáhnout. V tom zůstal realistou. I když se nudil. Rukopis Franka Ellise byl jeho objev. Ležel zabalený do pečicího papíru pod jednou cizí postelí. Henry ho našel, právě když se s třeštící hlavou snažil nahmatat levou ponožku, aby se jako už mnohokrát předtím vykradl z cizího pokoje. Ženu ležící vedle něho v  posteli nikdy předtím neviděl a  necítil ­sebemenší touhu ji blíž poznat. Viděl pouze její chodidlo, ženskou siluetu od prohlubně mezi hýžděmi k jemným kaš­ tanově hnědým vlasům a  dál už se nedíval. Kamna dávno 16

PRAVDA A JINE LZI.indd 16

8.8.15 12:50

v­ ystydla, pokoj byl tmavý a páchl prachem a  zkaženým dechem. Nejvyšší čas zmizet. Henry měl nesnesitelnou žízeň, protože v  noci předtím toho mimořádně hodně vypil. V noci na své šestatřicáté na­ rozeniny, k nimž mu nikdo negratuloval. Jak by také mohl? Nikdo nevěděl, že je má. A kdo by to měl vědět? Jako tulák bloudící světem neuzavíral pevná přátelství. A  rodiče byli dávno mrtví. Neměl vlastní byt, pevný příjem ani představu, co s  ním bude dál. Proč také? Budoucnost je nejistá. Kdo říká, že ji zná, lže si do kapsy. A minulost – to jsou pouze vzpomínky, a tedy čirý výplod falešných představ. Jedině přítomnost je jistá, dává prostor pro vývoj a zase hned pomíjí. Mnohem víc než nejis­ tota Henryho mučila představa jistoty. Vědět, co ho čeká, by pro něj znamenalo totéž jako houpat se na laně nad propastí. Co velkého by asi tak mohlo přijít kromě žalu, smrti a  roz­ kladu? Naprosto stejně realisticky definoval svůj život jako celkový proces, který měli teprve po jeho smrti soudit historikové. A dobře je tomu, jenž po sobě nic nezanechá. Ten se nemusí bát žádných soudů.

Mlčení je proti lidské přirozenosti. Touto větou začínal Martin rukopis. Klidně by ji mohl napsat sám, pomyslel si Henry. Je naprosto trefná a úplně jednoduchá. Přečetl si další větu a ještě jednu, až na levou ponožku zcela zapomněl. Tentokrát se nevyplížil podle svého zvyku z malého bytu, kdy si většinou ještě na odchodu stihl strčit do kapsy něco cenného nebo pár drobných povalujících se někde okolo, aby si za  ně koupil něco k jídlu. Od prvního odstavce měl dojem, že se příběh podobá jeho vlastnímu životu. Přečetl rukopis jedním dechem od  začátku do  konce, přičemž obracel listy co nejtišeji, aby neznámou ženu, která vedle něj tiše pochrupovala, nevzbudil. Na  hustě 17

PRAVDA A JINE LZI.indd 17

8.8.15 12:50

popsaných stránkách nebyla jediná chyba – alespoň pokud to dokázal posoudit. Žádná oprava, žádný překlep. Občas se při čtení zarazil a pozorněji se na ženu vedle sebe zadíval. Nesetkali se snad spolu již někde? Vyprávěl jí o  sobě a  pak na  setkání ­zapomněl? Jakže se jmenuje? Řekla mu vůbec své jméno? Mnoho toho nenamluvila. Byla nenápadná, křehká, dlouhé řasy ­lemovaly její zavřená víčka. ■■■ Když se Marta v časném odpoledni probudila, Henry již zatopil v  kamnech, vyřešil hádanku kapajících kohoutků, upevnil ­závěs ve sprše, uklidil kuchyni a připravil volská oka. Promazal malý psací stroj na kuchyňském stole a nad plamenem plynu narovnal zkřivenou, zaseknutou páku klávesy. Martin rukopis ležel opět složený pod postelí. Posadila se ke stolu a s velkou chutí se pustila do volských ok. Navrhl jí, aby spolu začali žít. Ona na  to nic neřekla, což považoval za souhlas. Zůstali spolu celý den. Vyprávěla mu, jak sám sebe minulou noc popsal, totiž jako někoho naprosto bezvýznamného. Henry jí dal za pravdu, ale už si na nic nevzpomínal. Odpoledne jedli zmrzlinu a  loudali se botanickou zahradou, kde Martě prozradil ještě pár věcí o svém minulém životě – o svém dětství, které skončilo tím, že matka zmizela a otec spadl ze schodů. O létech strávených v úkrytu se nezmínil. Marta ho ani jednou nepřerušila a také se na nic nezeptala. Pevně se držela jeho paže, když procházeli tropickým skleníkem, a občas mu položila hlavu na rameno. Dosud toho Henry nikomu o svém životě tolik neřekl. To, s čím se svěřil Martě, byla navíc většinou pravda. Nic zásadního nevynechal, nic ­nepřikrášlil a v podstatě ani nepřidal nic vymyšleného. Bylo to šťastné odpoledne v botanické zahradě, první z mnoha šťastných odpolední s Martou. 18

PRAVDA A JINE LZI.indd 18

8.8.15 12:50