Kapitola první
Bydleli tehdy v Le Grau‑du‑Roi, v malém hotelu u vodního kanálu, který vybíhal od hradeb města Aigues‑Mortes přímo k moři. Přes přímořskou nížinu kraje Camargue dohlédli až k věžím Aigues ‑Mortes a téměř každý den tam v různou dobu jezdili na kolech po bílé cestě, která lemovala kanál. Vždycky kvečeru a ráno, když se zvedl příliv a do kanálu vnikli mořští okouni, viděli, jak se par‑ mice snaží divokými skoky okounům uniknout, a když okouni zaútočili, pozorovali mohutně se vzdouvající vodní hladinu. Do přívětivého modrého moře vybíhalo molo a oni z něj rybařili, plavali k pobřeží a každý den pomáhali rybářům zata‑ hovat dlouhou síť, kterou dopravovali ryby na dlouhý svažující se břeh. V kavárničce na rohu, s výhledem na moře, popíjeli aperitiv a pozorovali plachty rybářských člunů, které vypluly na lov makrel až do Lvího zálivu. Bylo pozdní jaro a makrely právě táhly a všichni, co měli co dělat s rybolovem, byli v jed‑ nom kole. Bylo to veselé a přátelské městečko. Mladá dvojice si oblíbila malý hotel, který měl nahoře čtyři pokoje a dole restau‑ raci a dva biliárové stoly a okna obrácená ke kanálu a k majáku. Pokoj, v němž bydleli, vypadal jako obraz van Goghova pokoje v Arles, až na to, že tam byla dvojitá postel a dvě veliká okna s vyhlídkou přes vodu, mokřiny a přímořské louky na bílé město Palavas a jeho zářící pláž. I když jedli dobře, měli neustále hlad. Vždycky se těšili na snídani, na kterou chodili do kavárny, a obyčejně si objednali briošky, bílou kávu a vejce, a už jen výběr zavařeniny a způsob, jakým se vejce měla vařit, je uváděl do vytržení. Byli vždycky tak vyhládlí, že dívku často, než přišla káva, rozbolela hlava. Káva ale bolest hlavy zahnala. Pila ji bez cukru a mladý muž si to snažil zapamatovat.
11