Maturitní srazy - zlom
12.5.2014
19.20
Stránka 11
MÉ DÍTù JE ROZMAZLENEJ PARCHANT ČEKALA JSEM NA SMLUVENÉM MÍSTĚ, upíjela mátový čaj, protože v tu dobu mě zaujala dieta, která zakazuje kávu, a zatím jsem ji dodržovala. Bez brýlí už na dálku moc nevidím, takže jsem si vesele mávající a legračně poskakující dámy všimla, až když byla docela blízko. „Ahoj, ty asi taky hovno vidíš, co?! Taky už nosím brýle. A víš, že ty ses taky moc nezměnila? Až na těch pár kilo. Deset? Víc? Zřejmě si taky žiješ skvěle a nic si neodepřeš, co? Na druhou stranu v našem věku, co taky máme jinak ze života? Pocem, proč se, prosím tě, neobarvíš? Máš vlasy jak šedá myš!“ Nepočkala ani na pozdrav, ani na odpověď, začala na mě chrlit své „taky“ a „co“. Posadila se naproti, položila na stůl bonboniéru a cvrnkla ji prstem přede mne. „Bývalí pacienti mě podobnými krabičkami zásobujou dodnes! Představ si, že se některým z nich vyplatí se za mnou do lékárny táhnout až přes půl města! Jestli tohle sladký nejíš, dej ho třeba paní na úklid… máš přece ženskou na úklid, ne? Když už teda píšeš ty knížky, musíš mít někoho na výpomoc! Sladký já nemůžu ani cítit! Kus šunky, lososa, flákotu bych brala, jenomže lidi jsou bez fantazie. Nikoho nenapadne přihasit si to třeba s pořádným prezentem od řezníka. Sranda, že jo?... Pane vrchní, mrkla bych se do nápojového lístku, anebo víte co, dejte nám jídelní lístek a dva citronový fer-
11