Issuu on Google+

Maturitní srazy - zlom

12.5.2014

19.20

Stránka 11

MÉ DÍTù JE ROZMAZLENEJ PARCHANT ČEKALA JSEM NA SMLUVENÉM MÍSTĚ, upíjela mátový čaj, protože v tu dobu mě zaujala dieta, která zakazuje kávu, a zatím jsem ji dodržovala. Bez brýlí už na dálku moc nevidím, takže jsem si vesele mávající a legračně poskakující dámy všimla, až když byla docela blízko. „Ahoj, ty asi taky hovno vidíš, co?! Taky už nosím brýle. A víš, že ty ses taky moc nezměnila? Až na těch pár kilo. Deset? Víc? Zřejmě si taky žiješ skvěle a nic si neodepřeš, co? Na druhou stranu v našem věku, co taky máme jinak ze života? Pocem, proč se, prosím tě, neobarvíš? Máš vlasy jak šedá myš!“ Nepočkala ani na pozdrav, ani na odpověď, začala na mě chrlit své „taky“ a „co“. Posadila se naproti, položila na stůl bonboniéru a cvrnkla ji prstem přede mne. „Bývalí pacienti mě podobnými krabičkami zásobujou dodnes! Představ si, že se některým z nich vyplatí se za mnou do lékárny táhnout až přes půl města! Jestli tohle sladký nejíš, dej ho třeba paní na úklid… máš přece ženskou na úklid, ne? Když už teda píšeš ty knížky, musíš mít někoho na výpomoc! Sladký já nemůžu ani cítit! Kus šunky, lososa, flákotu bych brala, jenomže lidi jsou bez fantazie. Nikoho nenapadne přihasit si to třeba s pořádným prezentem od řezníka. Sranda, že jo?... Pane vrchní, mrkla bych se do nápojového lístku, anebo víte co, dejte nám jídelní lístek a dva citronový fer-

11


Maturitní srazy - zlom

12.5.2014

19.20

Stránka 12

nety, ať to máme na startu jednoduchý!“ zastavila kolemjdoucího číšníka, co nesl objednávku k vedlejšímu stolu. Nesnáším citronový fernet! Bože, jak jsem byla zpětně ráda že moje místo u stolu na pomaturitním třídním srazu zůstalo i tentokrát prázdné! Musela jsem počkat, až se bude nadechovat, abych aspoň něco řekla, ale žádná sláva to ve výsledku nebyla. „Taky tě ráda vidím. Já bych tě naopak vůbec nepoznala. Nečekala jsem tak dokonalou dámu. Skutečně tě moc ráda vidím,“ opakovala jsem pro jistotu ještě jednou, protože mi okamžitě bylo jasné, že všechno, co ze mne vypadne později, bude daleko od pravdy. Správně jsem odhadla i to, že ona si toho stejně nevšimne. Bude totiž dál mlít jenom sama, což se taky stalo. „No, představ si, minulý týden jsem měla sraz s Jitkou. Pamatuješ si na tu děsně vychrtlou bloncku, co jsme ji podezíraly, že si odbarvuje vlasy? Na starý kolena si nechala udělat rezavý přeliv a vypadá fakt příšerně. Jako z nějakýho z baru. Co z baru, z bordelu! Okamžitě na sebe upozorní, kamkoli vleze! Možná to dělá schválně, když prý je ta překladatelka. Zvala mě, abych přišla. Bydlí někde na Vinohradech v šestipokojovém bytě. Umíš si představit takový ratejny jenom pro dva lidi? My máme tři plus jedna v paneláku a klidně se tam vejdeme všichni tři. Mám tak aspoň přehled, kde se kdo doma pohybuje, když se náhodou někdy všichni sejdeme… Marek už má osmnáct, bude maturovat. Snad to zvládne, darebák jeden. Chodí s takovou prapodivnou, zato děsně bohatou holkou ze třídy, a taky do posilovny. Žádný extra inteligentní zájmy. Velkej Marek je pořád v tý samý stavební firmě jako architekt, jenom si z toho udělali eseróčko, já šéfuju lékárně… a co ty?“ Nadechla jsem se, že odpovím, zeptám se, co má společ12


Maturitní srazy - zlom

12.5.2014

19.20

Stránka 13

ného lékárna s ordinací praktického lékaře, kde byla původně – bez šance. Jela jak dráha. „Představ si, jak k nám chodí ty herečky a celebrity pro prášky na hubnutí, tak tuhle přišla jedna, nebudu ji jmenovat, nejsem přece bulvár, a chtěla na nás poslat nějakou komisi či co, protože bába bláznivá místo aby hubla, začala kynout. Nepřečetla si kráva příbalový leták a na nic se nezeptala. Taky s jejím tlakem to nemohlo mít jiný výsledek, ale ona chtěla vrátit prachy, a přitom už polovinu sežrala!... no holka, neumíš si představit ty story! Hele, nechceš, já ti budu povídat, ty to sepíšeš, vydáš a šábneme se o honorář, co ty na to? Nebo taky starej Hubáček. Ten si zase omylem natřel mastí celou hubu, přitom si tu furt stejnou krabičku roky kupuje na tvrdý paty. Děsně se divil, že zrudnul jak opičí prdel. Nebo k nám chodí taková prvorepubliková dáma pro čaje. Asi nic jinýho nepije a moc nejí, protože jich vždycky koupí plnou kabelu, což je láce. Tuhle mi třeba vyprávěla, jak funguje černý čaj ve spojení s medem i coby obklad na otoky, když ho dobře zamícháš a necháš vychladnout. Umíš si představit, jak musí být zapatlaná? Na druhou stranu, jestli to vážně sama používá, jak říká, něco na tom bude. Ta ženská nosí boty na dost vysokým podpatku a nemá vůbec oteklý kotníky. Ani když přijde odpoledne. Drogáče ženu svinským krokem, ty poznám ode dveří. Těm nedám ani projímadlo!… A co ty pořád děláš?“ zeptala se jen tak mimochodem. Začala jsem ji pomalu sledovat se zájmem, protože podobný úkaz se tak často nevidí. Kdyby mi tohle někdo vyprávěl, nevěřila bych. Vlastně jsem během několika minut měla bez ptaní sice značně chaotické, zato základní informace o její rodině i zaměstnání. Chtělo by to možná upřesnit fakta kolem syna a na vel13


Maturitní srazy - zlom

12.5.2014

19.20

Stránka 14

kého Marka jsem zvědavá! Když se těsně po maturitě pochlubila, jakého má frajera, budoucího architekta, raději jsem se nezmínila, že ho znám, protože hraje za kluky basket. Třeba to bude ten samý, a ne pouze shoda jmen. Chtěla jsem něco poznamenat, ale zřejmě můj tichý úžas nad vším trval zbytečně dlouho a prošvihla jsem i tu vteřinu ticha, kdy do sebe hodila mého odmítnutého panáka. Okamžitě bez ptaní objednala další. Číšník byl obratem zpátky, protože i on pochopil, koho má před sebou. „No, a teď si dáme tatarák a pivko!“ A samozřejmě i tuhle kombinaci bez mého souhlasu hned objednala. „No a Marek, myslím starýho, možná si ho budeš pamatovat ještě z doby, kdy jsem ho ulovila, má furt ten samej flek. Neříkala jsem to už? Je to příšernej nemoderní staromilec. Zas na druhou stranu – konečně nosí domů slušný prachy… a hlavně ho nemám v jednom kuse za prdelí. Zbytečně doma neoxiduje. Jezdí na služebky po celé republice, hodně do zahraničí, když má volno, chodí na tenis, hraje s dědky fotbálek nebo padá do posilovny, aby byl ve formě… O víkendech mám úplnou havaj. To si jde mužíček zaplavat, pak rovnou na oběd někam do hospody a na šachy. Tak zní naše dohoda. No, uznáš, že bych musela být praštěná, abych mu vyvařovala a čekala, až se uráčí vzít navrátila! Já chodím naproti přes ulici na minutky do baru, hlavně na čerstvý ryby. Skvostně tam vaří a já mám tak pořád v kuchyni uklizeno. Dobrý, ne? Někdy vyrazím na chalupu, hele, to bys mohla se mnou, tam se ti bude líbit. Pohodlíčko, ticho, lesy, zahrada, kterou udržuje soused, kousek do vesnice do hospody. Nebo bys mohla přijít ke mně domů? Zlehka uklidím, koupím nějakou dobrůtku, otevřeme si lahvinku, probereme život… Ty si fakt nedáš ani jednoho panáčka? Nevíš, oč přicházíš! Nemůže tady přece smutnit sám, vážně je volnej?“ 14


Maturitní srazy - zlom

12.5.2014

19.20

Stránka 15

Kývla jsem na souhlas. Panečku, ta by se asi divila, kdybych po něm natáhla ruku! „Dáme jinýho... Na chalupu jezdíme pochopitelně každý svým autem, protože jinak bysme se v jednom kuse dohadovali. Nemusíš mít obavy, že se budeš mačkat ve škodovce. Mám bavoráka. V mém věku a s Markovými příjmy! Malej už má taky řidičák, ale vlastní povoz dostane, až udělá maturitu. Zadarmo nic. V tom jsme přísní. Ale je to celkem hodnej kluk. Pokaždé mě dopraví, kam potřebuju, když se třeba zdržím na mejdánku… a říká, že rád! V tomhle se na něj můžu spolehnout. Samozřejmě ne zadarmo, jsem velkorysá. Dostává za hodinku služby matce ‚litrovou‘ taxu jako drobné vylepšení kapesného.“ To se mi snad jenom zdá? „Představ si, že si ten můj starej kocour našel vloni nějakou mladici! Takovou divnou vychrtlinu, určitě nejmíň o dvacet let mladší, ale přeju mu to. Proč se hádat? Já si taky občas vyrazím. S naším skladníkem. Ten je pro změnu zase o hodně mladší než já, a dobrý. Tak jsme si kvit. Máme s mužem dohodu, že si je nebudeme vodit domů ani vozit na chalupu, když jsme tam všichni. To víš, lidi vidí i to, co nemaj… a co ty?“ Já mlčky zírám, protože mi nic jiného nezbývá, jak se zdá. Nějak mi uniklo, že se na stole objevil další fernet ve větším vydání. „Pravda, není to tak růžový, jak se na první pohled zdá. Představ si, že mladej začal z ničeho nic chodit na brigádu. Prachy nepotřebuje, prý pro ukrácení dlouhé chvíle a pobavení. Když už v té hospodě skoro denně stejně je, tak aby z toho taky něco měl. Je perfektní do kšeftu! Už v prváku na gymplu si našetřil na nějaký program do počítače a vypaloval pro spolužáky za prachy písničky. Jenže mu to starej Marek zakázal, že by prý z toho mohl být průser, a tak 15


Maturitní srazy - zlom

12.5.2014

19.20

Stránka 16

radši přihodil na kapesném. A víš, že ho mlaďoch bez keců poslechl?“ Došlo mi, že vlastně nečeká na žádnou mou hlasitou reakci, potřebuje se jen vypovídat. Hodila do sebe další fernet, zvedla ruku a směrem za sebe zamávala vztyčeným prstem. Co všechno vrchní chápou? „Vlastně jsem chudák ženská, když se to tak vezme kolem a kolem. Nezdá se ti? Vadí mi způsob takovýho života, představovala jsem si všecko jinak. Vadí mi, že mé dítě je rozmazlenej parchant. Můžeme za to oba, možná já trochu víc. Taky si někdy dokážu přiznat, když mám slabou chvilku, že jsem vlastním přičiněním celý život sama. Ordinaci jsem musela nedobrovolně opustit a vyměnit za lékárnu, protože těm kolem vadilo, když jsem si dala občas skleničku. Teď po večerech sedím naproti v tom baru nebo doma u televize, většinou se mi už ani nikam nechce, dvakrát za měsíc se sejdu se svým skladníkem. Děsný, co? On má totiž taky rodinu a děti jsou ještě malé. Celý život jsem se snažila získat si syna přehnanou péčí, podstrkováním peněz, dárkama, drahým značkovým oblečením, jistotou, že ho vysekám z každýho maléru. Když byl mladší, tak to naše vzájemné soužití docela fungovalo, jenže poslední dobou mě bere jen jako nutný zlo. Jsem stará, ničemu nerozumím. Možná to nechápeš, možná se ti zdá, že mi vlastně nic moc nechybí. Prachy mám, mám jich dokonce víc než dost, ale už mě nebaví ani nakupování hadrů, kosmetiky, prodloužené víkendy v zahraničí.“ Konečně nám přinesli jídlo! Doufala jsem, že když to pití maličko něčím zají, nehrozí jí při odchodu od stolu pád, který jsem si uměla docela dobře představit. Je pravda, že jsem nevěděla, kolik toho snese, je pravda že jsem se za ni docela styděla, je pravda, že si objednala dalšího panáka, a na 16


Maturitní srazy - zlom

12.5.2014

19.20

Stránka 17

stole jsme měly dvě piva. V tu chvíli jsem se rozhodla obětovat a celý půllitr vypít, i když pivo přímo nesnáším, i kdyby mi ho rvala z ruky. „Asi bych měla brzdit… tak jo. Tohle je poslední, zředím to tím pivkem, nabaštíme se a vypadnem. No, a co ty? Zatím jsi mi o sobě nic neřekla… povídaly holky na tom srazu, že asi budeš pěkně nafoukaná, když mezi nás nechceš, nebo máš lepší kamarádky. To víš, že jsem se tě zastala. Znám to prostředí, ve kterém se pohybuješ dost dobře! Ke mně do lékárny pořád chodí umělci, takže si pak s nimi taky dám v kanceláři skleničku, omrknu, co mají hvězdy na sobě, protože taky už za ty roky, co na to sama mám, poznám, kde nakupujou, a odhadnu, kolik to stálo. Taky podle hadrů už vím, komu jaké pití nabídnout! Pokecáme, probereme jejich rádoby problémy, ale už jim ty komediantský nářky nežeru, neprožívám je s nimi tak jako dřív. Předstírám účast, víc se dozvím. Holka zlatá, vám umělcům přece nic neschází! A co bys ty dělala na mým místě s malým Markem?“ Bože, to je síla! Neměla jsem náladu nic probírat, v duchu jsem se divila, jak může být tahle doktorka s vyjadřováním trhovkyně laskavou paní v lékárně. Ráda chodím do té naší, kde všechno má svůj řád, neopakovatelnou vůni, magistry za pultem jsou milé, ochotné, pokaždé odejdu s pocitem, že by mi nikdo líp neporadil. Proti mně tady sedí opilá, vševědoucí, zřejmě docela závistivá ženská, kterou zajímá jen ona sama a vlastně ani nechce nic slyšet. Proč mi při prvních větách nedošlo, že přece už na gymplu patřila mezi chytráky, co tahají ze všech rozumy, aby pak výsledky vlastních nezdařených aktivit svedly právě na ně? Kupodivu se jí vždycky k úžasu ostatních spolužáků podařilo zblbnout kantory, doma si hrát na ublíženou, maléry žehlit dárky. 17


Maturitní srazy - zlom

12.5.2014

19.20

Stránka 18

Dnes jsem ji zřejmě měla litovat, jenže já nesnáším ty, kteří nebojují sami se sebou a volí nejsnazší cestu – skleničku. „Představ si, že nastala situace, kdy mladý Marek doma krade věci a rozprodává je. Nezarámovaný grafiky, miniatury, co sbírám celý život, taky svoje značkový oblečení dává do frcu a už zmizely i moje dva prstýnky. Ta jeho si vzala do svého nového bytečku klidně moje povlečení, ručníky, utěrky, dokonce při jedné návštěvě odnesla i mýdlo a pastu na zuby. Přitom – prachy jim nemůžou chybět!“ Odhadla jsem ji správně. Natáhla se po mém pivu, jenže jsem ji překvapila, byla jsem rychlejší. Nedošlo mi ale, že je to chyba. Objednala si totiž v pohodě dalšího velkého ferneta. Umím vyslechnout cokoli, dokážu si popovídat s kýmkoli, ale čeho je moc, toho je příliš. Nemohla jsem a po pravdě ani nechtěla jí nějak pomoct. Snad jedině tím, že se na chvíli omluvím, ve skutečnosti zbaběle uteču, cestou zaplatím za obě, požádám číšníka, aby jí místo dalšího ferneta zavolal taxi. Ona si možná ani nevšimne, že už tam nejsem. Cestou domů jsem se definitivně rozhodla. Maturitní srazy radši ne!

18


Maturitní srazy - zlom

12.5.2014

19.20

Stránka 19

BETâINA V¯STAVA

i na její další výstavu. Z Betky, která už ve škole byla známá tím, že všude něco kreslila, „ničila“ každý čistý papír, ilustrovala si vnitřní obaly sešitů, na nástěnky k výročí vymýšlela a malovala obrovské výkresy místo vystřihování obrázků z časopisů, se stala velice dobrá a žádaná výtvarnice, dokonce i úspěšná šperkařka. Dělá si pro radost grafiku, ilustruje knížky, obrázky i velká plátna, maluje na kůži. Naučila se z ní dělat krásné náramky, pásky, přívěsky, malé kabelky. Velké nedělá. Tvrdí, že kůže není nejlehčí, a prý už samotná prázdná kabela by byla tíha na nošení. Je tedy navíc i moudrá, nesnaží se za každou cenu ze svých výtvorů vytřískat balík peněz. Má malý ateliér v centru Prahy, kam jednou za týden jezdí z Karlštejna, kde se nakonec, po několika stěhováních z bytu do bytu, usadila. Na Vinohradech měla krásný byt, takovou sestavu za sebou jdoucích místností, některých bez dveří, ale pro ni asi zbytečně velký. Pod okny jí jezdila tramvaj a troubila auta. Za jedinou výhodu považovala pár kroků do metra, na druhou stranu do pizzerie, kousek do vinohradského divadla. Když se jí někdo zeptal na adresu, říkala, že vlastně žije v pupku všeho dění, ale víc nic. Do Holešovic, kam pro mne a časem i pro ni samotnou z neznámých důvodů odešla z centra, to měla daleko, a ten kout města, kam nejezdí ani tramvaj, se jí velice rychle pře-

VŽDYCKY JSEM SE TĚŠILA NA SETKÁNÍ S NÍ

19


Maturitní srazy - zlom

12.5.2014

19.20

Stránka 20

stal líbit. Sice klid, kousek k vodě i do zeleně, ale v podstatě hlavně špína, divní lidé. Bála se chodit v noci sama domů. Staré Město milovala, ale pan starosta rozhodl, že skoro celou ulici, kde bydlela, vystěhuje a tamní byty zrekonstruuje. Protože se nájemníci bouřili a hrozili dopisem na magistrát, slíbil všem prozatím adekvátní náhradu. Ve skutečnosti to měl dobře vymyšlené. Přesně věděl, že někteří už nebudou chtít zpátky, jiní si nemohou dovolit nové, hodně vysoké nájemné, takže návrat domů, kde mnozí prožili značnou část života, se konat nebude. Měl tudíž luxusní byty bez problémů pro ty, kteří mají nejen na takové bydlení, ale i na „drobné“ poděkování. Dobrá adresa se platí! A tak se Betka naštvala, našla si a postupně zrekonstruovala domeček pod hradem Karlštejn. Myslím, že tam dodnes čeká na nějakého Karla IV., protože zřejmě pro jeho kočáry a koně začala opravovat i stodolu. My dvě spolu máme už roky nepsané pravidlo – každou středu poslední týden v měsíci kolem páté si u ní v tom aťasu dáme čaj, dvojku nebo džus. Pokud to vypadá, že si máme co povídat a přespíme tam, má k dispozici kuchyňku, sprchu, v podstatě kouzelnou garsonku v koutě pod ochozem. Občas sáhneme i po jiném dobrém pití. Je fajn, že poslední dobou je čím dál víc věcí, které musíme probrat. A věřte, nevěřte, nechováme se jako ty, co se jim pod sklo nasype zrní a ony žasnou, že k němu nemohou. Nejen díky výstavám, které má po celém světě, se z ní stala baťůžkářka, jak svým poznávacím výletům, které vždycky absolvuje se zbytečnými několika kufry hadrů, říká. Baví ji cestopisy, cestování, jazyky, móda všech možných, podle mne i nemožných, kultur, muzika, fotografování. Ráda si pokaždé vyposlechnu její zážitky z cest. Už nějaký pátek si slibujeme, že všechno společně sepíšeme, ale 20


Maturitní srazy - zlom

12.5.2014

19.20

Stránka 21

vždycky nakonec dojdeme k názoru, že by takové historky dnes asi nikoho nezajímaly. Spíš jsou žádané senzace, skandály, maléry slavných. Ty, o kterých bychom si povídaly, málokdo zná a naše příběhy by sotva koho nadchly. Přišel den D, výstava, na kterou jsem se tak těšila! Jenže bohužel všechno bylo jinak, než jsem si myslela. Na téhle vernisáži v restauraci jednoho divadla v centru města se sešla podivná společnost, možná spíš – sestava lidí. Jednak pozvaní, ale také úplně cizí, nevhodně se chovající osoby. Už od samotného začátku sem přicházeli i diváci večerního představení. Pan majitel „moudře“ usoudil, jak jsme se dověděly od neochotné barmanky, že na předvedení Betčiných obrázků stačí hodina před ním. Od toho okamžiku nám bylo jasné, že tihle náhodní příchozí nemají o probíhající akci ani tušení. Přišli do divadla a nechápali, proč je v jeho prostorách takový nezvyklý mumraj. Většinu z nich nezajímalo, co se tu děje, takže vyprávění o autorce obrázků a příběhy maleb samotných rušili hlasitými komentáři při okukování hostů vernisáže, pozvaných známých osobností. Někteří si naopak bez zájmu objednávali v baru pití, ti oprsklejší si samozřejmě sedali ke stolečkům a bez ptaní neomaleně konzumovali dobroty z rautového stolu, připravené pro zvané na vernisáž. Pozitivní na tom byl pouze fakt, že jim bylo viditelně fajn. Snad poprvé jsem Betku viděla tak naštvanou, otrávenou, zaskočenou, smutnou. Ani ze slušnosti se neusmívala, když mluvila o svých obrázcích z cest, které se jí, jako pokaždé, hodně povedly. Už už to vypadalo, že některé nezvané přítomné, co je přece jenom svým povídáním na chvilku zaujala, okřikne, když viděla, jak na ně sahají, aby vyzkoušeli, jestli je to opravdu kůže. Hrdinka, vydržela mlčet! 21


0036877