NEBOJ SE [ ]
Prolog
H
ajej, dě átko, v koruně stromu… Tělo už odvezli, ale zápach zůstal. Detektiv D. D. Warrenová z bostonského oddělení vražd z vlastní zkušenosti věděla, že pach krve na takovém místě činu ulpívá celé týdny, nebo i měsíce. Policejní technici už odstranili lůžkoviny, ale krev přesto dál žila vlastním životem. Pronikala do suché zdi. Stékala za dřevěné obložení. Hromadila se mezi podlahovými prkny. V žilách osmadvacetileté Christine Ryanové kolovalo necelých pět litrů krve. TeH se většina vsákla do holé matrace, která v tomto přízračném, šedivém prostoru k sobě přitahovala hlavní pozornost. Až vítr zafouká, kolébka se zahoupá… Ten telefonát přišel krátce po deváté ráno. Dobrá přítelkyně Midge Robertsová začala mít obavy, když Christine neodpovídala na klepání na hlavní dveře ani na esemesky. Christine totiž nikdy nezaspala, neutekla s pohledným barmanem, neulehla s chřipkou, aniž by o tom informovala svou nejlepší kamarádku, která ji každé všední ráno vyzvedla přesně v sedm třicet, a společně pak jely do práce v místní účetní firmě. Midge také kontaktovala pár dalších přátel. Všichni shodně prohlásili, že od včerejší večeře s Christine nemluvili. Midge poslechla instinkt a zavolala domácího, který nakonec souhlasil, že dveře otevře. Když to pak objevil, pozvracel celou chodbu v horním poschodí. Midge nahoru po schodech nešla. Stála v předsíni úzkého dvoupodlažního domku, a jak sdělila detektivovi z týmu D. D., Philovi, věděla to. Prostě to věděla. Pravděpodobně i na tu dálku ucítila první nezaměnitelný závan zasychající krve. [5]